Archiv autora: Antonín Škach

AMK Zlatá přilba se postaral o hrob Libora Dušánka

Pardubice – 31. srpna
Tisícovky nadšených diváků se v neděli 20. srpna 1961 vypravily do Pardubic, aby na vlastní oči zažily renesanci Zlaté přilby Československa po desetileté odmlce. Na dostihovém závodišti je však dostihla zpráva o tragédii, která se odehrála během sobotního tréninku.

Za Popkovickou zatáčkou prasknul rám motocyklu Ericha Stieglmeiera. Motor jeho JAPu se zabořil do země a pětadvacetiletý občan německého Niedernhornbachu byl strašlivou silou vymrštěn ze sedla. Těsně za ním jedoucí Libor Dušánek neměl šanci reagovat a narazil do nešastného protivníka před sebou.

Oba závodníci skončili v nemocnici, avšak dny vyměřené jim osudem se uzavřely ještě týž den ve večerních hodinách. Zatímco tělo Ericha Stieglmeiera našlo poslední odpočinek ve své zemi, třiatřicetiletý Libor Dušánek spočinul ve svých Pardubicích.

S jeho hrobem ale letos vyvstaly potíže. „Objevilo se na něm, že vzhledem k tomu, že o něj nikdo nejeví, zájem bude zrušen,“ objasňuje Petr Moravec, co vedlo pardubický klub k zásahu. „Je naprosto jasné, že pokud někdo obětoval závodu o Zlatou přilbu to nejcennější, je naší morální povinnost pronájem hrobu prodloužit.“

Poznámka o světlé památce obou plochodrážníků, která trvale zůstane v srdcích, jíž pardubičtí pořadatelé nechali před více než půlstoletím natisknout na smuteční oznámení, nebyla jen pustou frází ani pro jejich současné následovníky.

Foto: archív autora

Nechat děti ponocovat není čas od času špatné

Praha – 31. srpna
Memoriál Luboše Tomíčka je tradičně plochodrážní událost nejvyššího ranku. Speedway Grand Prix nebo letos i Speedway World Cup, Zlatá přilba města Pardubic, to jsou bezpochyby sportovní vrcholy kalendáře. Tomíčkův memoriál ale má své zvláštní kouzlo, které si zachovala po plných pětačtyřicet ročníků.

Když se před čtyřmi lety jeho termín konání odpoutal od pardubického dvoudenního maratonů, byla to největší sázka, kterou pořadatelé kdy udělali. A zdá se, že se vydařila. Je dávno pryč doba, kdy světová elita jezdila po Zlaté přilbě do Divišova pro nové smlouvy, motorky a náhradní díly k nim. A při této příležitostí závod navíc po už ukončené sezony ve většině evropských zemí byl velikým lákadlem. Doba se změnila a je jen dobře, že na Markétě to pochopili včas a konali.

Letos se rýsuje další zajímavý ročník. Pořadatele zatím zčásti tají a zčásti sami neznají podrobnosti startovní listiny. Kromě několika málo údajů jako účast maximálně čtyř českých zástupců a velice pravděpodobnou účast vycházejících hvězd Daniela Kinga z Anglie a Andreje Kudrjašova z Ruska spíš mluví o letošní filozofii vyrovnaného startovního pole.

A nemohli si vybrat lepší termín oznámeni této strategie než den po úterním prvoligovém čtyřsouboji na Markétě. Tam se totiž sešla tak vyrovnaná sestava, že už po první sérii diváci zapomněli na role favoritů a předpokládaných vítězů a užívali si docela možná nejlepší letošní závod. Bez nadsázky. Kdo přijel, možná vyjímaje smolně havarující Daniela Hádka a Jana Jaroše, určitě nelitoval. Stejnou podívanou slibuje i Memoriál Luboše Tomíčka v pondělí 9. září.

Seznam potvrzených účastníků se již v magazínu speedwayA-Z objevil. A tak stojí za zmínku neúčast Luboše Tomíčka nejmladšího, první od roku 2002. Luboš nechyběl na úterní první lize. Byl evidentně ve výborně náladě a je třeba jen želet, že jej výše zmíněná podívaná nepřiměla k návratu na tra.

Další důležitá informace je velice příznivá cenová nabídka obzvl᚝ pro děti a jejich dospělé průvodce. Do 15 let bude vstup zcela zdarma, navíc plnoletý doprovod zaplatí jen půlku. Dodáme-li, že letos se bude hlavně závodit bez zdržení doprovodných kapel, kaskadérů a bez pódia, co zakrývalo i půlku rovinek, máme se na co těšit.

Nikdo vám na přespříští pondělí nezaručí slunečné počasí, ale pravděpodobnost, že bude tepleji, než dejme tomu v říjnu je veliká stejně jako, že se bude konat kvalitní plochodrážní mítink. Na kompletní startovní listinu si musíme počkat až do půlky příštího týdne, nicméně termín 9. září si rozhodně rezervujte na speedway. A vezměte s sebou děti.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Italové řádili v západočeských lázních

Mariánské Lázně – 24. srpna
Po roce a dvou měsících se vrátil na českou půdu FIM Flat Track Cup. V závodních boxech se sešlo devět borců a jedna slečna, a to z Itálie, Rakouska, Holandska, Francie a dva reprezentanti naší země.

Favorizovaní Italové, kteří vládnou celému šampionátu, se celý den střídali na prvních místech. Hned v první jízdě je ale na startu zaskočil Rakušan Hanson Schruf, který skvěle odstartoval. Během prvních kol se ale propadl až na čtvrté místo z důvodu utržené podrážky, protože jako jediný nejezdí plechovou botku.

V další jízdě skvěle zazářil domácí Jan Vondrášek, jenž se vklínil mezi první dva Italy. Po velkém boji ale dojel do cíle s kouřovým efektem. Na vině bylo prasklé sklíčko na kontrolu hladiny oleje v motoru. Do dalších jízd se mu povedlo tuto součástku nahradit víčkem z pet lahve, díky čemuž mohl bojovat dál.

Také v další jízdě se Honza blýskl pěknými boji, jízdu však zakončil lehkým pádem. Další Čech Roman Janošák se po čas kvalifikačních jízd pohyboval uprostřed závodního pole, ale díky vyrovnanějším výsledkům než měl Jan Vondrášek, který upadl i v páté jízdě, si vyjel lepší pozici na startu finále.

V něm od startu všem ujel brilantní Emanuele Marzotto, syn známého Giuseppe Marzotta, výrobce plochodrážních motorů GM. Po startu se za ním vydal jeho krajan Fabrizio Vesprini. Tomu se ale v prvních kolech poškodil přední blatník tak, že začal brzdit přední kolo.

Než tuto závadu Ital vyřešil, byl už hluboko v poli jezdců. Na jeho místo se posunul Hanson Schruf, třetí jezdil Roman Janošák a za ním Jan Vondrášek. Fabrizio Vesprini však nasadil stíhací jízdu a během několika kol už bojoval s Hansonem Schrufem o druhé místo.

Po napínavém souboji se pořadí dál už na čele nezměnilo. Ve třetím kole spadla Romanu Janošákovi plechová bota, kterou zbytek jízdy táhnul za sebou. V posledním kole po trápeni s plechovkou však upadl a závod nedokončil.

Stejně tak na závěr upadl i Francouz Damien Bomais. Oba dva spadlí jezdci se včas ve zdraví uklidili z dráhy a tak se jízda mohla dojet bez přerušení. Flat tracky v Mariánkách předvedly šest bojovných jízd, což uznalí diváci dokázali ocenit.

Hlasy z depa
Emanuele Marzotto #48: „V Mariánských Lázních jsem byl poprvé, dráha je tady velká a rychlá. Když jsem včera přijel, neměl jsem z toho dobrý pocit, ale motorka jela líp a líp. Taky při mě stála fortuna, že nebyly žádné trable s motorkou. Dost mi radil Aleš Dryml starší, řekl mi kudy to mam na téhle dráze jet, byly to dobré závody.“

Hanson Schruf #112: „Pro mě to tady byl povedený den. Nebyl jsem tolik rychlý, ale druhé místo mám. Potřebuji dál zrychlovat.“

Jan Vondrášek #298: „Jelo se mi hodně dobře. No, pak ta technická závada s tím olejem mě trošku jako rozhodila, pak jsem měl dva pády asi zbytečně a finále se prostě povedlo.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Mariánské Lázně tleskaly Eriku Rissovi

Mariánské Lázně – 24. srpna
Dvaadvacet let od prvního triumfu svého otce Gerda ve světovém finále na dlouhé ploché dráze v Mariánských Lázních a čtyři roky od posledního pokořil vítězně lázeňskou tisícovku jeho sedmnáctiletý syn Erik. Přestože přijel do západočeských lázní v úloze mírného favorita, zlatým věncem při své premiéře v závodech světového šampionátu překvapil i sám sebe.

Zvláštní, prazvláštní rozpis
Letošní závody světového šampionátu provází řada novinek, z nichž jen málo bylo přijato s kladnými ohlasy. Když pomineme nešastnou snahu dostat dlouhodrážní speciály na ovály pro klasickou speedway, asi nejnápadnější změnou je redukce počtu závodníků v jednotlivých jízdách ze šesti na pět a navýšení jejich celkového počtu v závodě na dvacet.

Tento reformní krok byl dokonce prezentován jako přiblížení se spravedlivému modelu z krátké dráhy, kdy se každý jezdec utká s každým. Zjevný matematický nesmysl naopak vnesl do závodů smutný obraz v podobě třech a někdy i dvou osamocených jezdců kroužících po dráze. Výpadek jednoho nebo dvou závodníků se tak podepíše na podobě celého závodu. V Mariánských Lázních se v nekompletním složení odjelo třináct z dvaceti jízd základního rozpisu.

Pět kol kol pro Richarda Wolffa
Co však rozhodně v nových řádech šampionátu nestojí, je jízda na pět kol. Takovou měli možnost shlédnout diváci v Mariánských Lázních hned na úvod závodu. Z darovaného kola těžily především naše barvy, když se Richard Wolff, který se po dobrém startu propadl v první zatáčce až na samý chvost, postupně prokousal alespoň na třetí místo.

Naopak síru a oheň dštil osminásobný mistr světa Gerd Riss, přestože si jeho sedmnáctiletá ratolest připsala první čtyři body za vítězství v této jízdě. Důvod byl nasnadě, nebo po defektu v dopoledním tréninku si Erik musel vystačit s jediným motorem a tomu kilometr navíc v srpnovém parnu na životnosti určitě nepřidal.

Tyto obavy se nakonec ukázaly jako zbytečné, protože i ve zbývajících čtyřech jízdách základního rozpisu projížděl Erik Riss kolem šachovnicového praporku jako první. Podobnou suverenitou se mohl pochlubit už jen Josef Franc, který dokonale plnil roli favorita a své jízdy vyhrával stylem hodným světového medailisty.

Rychlý konec Australana
Podle očekávání začal body po hrstech sbírat i Andrew Appleton. Překvapivě silně si počínali Theo di Palma a Sjoerd Rozenberg, jejichž postupové ambice sice byly oprávněné, přesto svými výkony na kilometrové dráze zaskočili nejednoho soupeře. Neobvykle vyrovnanou bilanci pěti tříbodových zisků předvedl Švéd Joel Nyström na rozdíl od svého skandinávského souseda Fina Rene Lehtinena, který střídal zářivé okamžiky se slabšími, což jej v konečném účtování stálo postup.

Nešastně začal a zároveň skončil mariánskolázeňský závod pro Australana Cory Gathercola. V posledním kole své první jízdy se ve výjezdu ze zatáčky Jardy Ptáka přetočil a postaral se tak o jediný pád celého odpoledne. Bohužel si při něm obnovil zranění z britské ligy, kde hájí barvy Plymouth Devils, a do dalších jízd už nenastoupil.

Sólo pro dívčí hlas
Něžné pohlaví reprezentovala v Mariánských Lázních Nadine Frenk z Německa a ostudu určitě neudělala. Právě naopak, po druhém místě z úvodní jízdy v té další doslova zametla se svými mužskými konkurenty a zaslouženě vyhrála. A to za svými zády nechala mimo jiné i Joela Nyströma nebo Richarda Wolffa. Bohužel nepovedená semifinálová jízda zmařila postupové ambice mladé závodnice, která tak s dvanácti body na kontě obsadila v konečném účtování deváté místo.

Naše reprezentační dvojka Richard Wolff nezačal vůbec dobře. Zraněné koleno z šampionátu družstev ve Swingfieldu bolelo a čtyři body na jeho kontě po dvou sériích neslibovaly zrovna vrchol hitparády. To by však nebyl on, aby se vzdal bez boje.

Dvě vítězství a jedno druhé místo mu bohatě zajistily semifinále, kde po neuvěřitelném výkonu dokázal porazit i suveréna základní části Erika Risse. Zajistil si tak nejen přímou vstupenku na challenge v Mühldorfu, ale i postup do finálové jízdy. Tam po nepříliš povedeném startu obsadil poslední páté místo, v celkovém pořadí mu však připadla příčka čtvrtá.

Poslední lístek do Mühldorfu
Předehrou finálové jízdy se stal rozjezd o poslední postupovou příčku, respektive šesté místo v mariánskolázeňském závodě. V ní se utkali patnáctibodoví Joel Nyström, Sjoerd Rozenberg a Marcus Eibl. Posledně jmenovaného připravil o jistý postup defekt v poslední jízdě, ve které po tři kola suverénně vodil soupeře za svými zády.

V rozjezdu nedal nikomu šanci Rozenberg a s náskokem si dojel pro postupovou odměnu. Za ním se po velkém souboji prosadil Eibl, který se ale v domácím Mühldorfu pravděpodobně také objeví místo Josefa France. Ten vzhledem ke svým dosavadním skvělým výkonům v Grand Prix zřejmě nebude kvalifikační závod Challenge potřebovat.

Nejen jméno dělá závody
Finálovou jízdu nejlépe rozehrál Erik Riss, který se po skvělém startu usadil bezpečně na čele. Naopak do té doby zcela suverénní Franc na startu zaváhal a musel se probíjet až ze čtvrtého místa. K tomu mu při jeho formě stačila jedna rovinka a v nájezdu do druhé zatáčky prvního kola už sesazoval z druhé pozice Theo di Palmu. Na Risse však už nestačil.

Vycházející hvězda německé ploché dráhy nevyrobila žádnou chybu a svůj náskok bezpečně dovezla až do cíle. Škoda, že pád a těžké zranění jeho otce Gerda, které předčasně ukončilo kariéru osminásobného světa, nás připravilo o možnost vidět na dráze rodinu Rissů pohromadě.

Stupně vítězů s ostudou
Menší pozdvižení nastalo při vyhlašování vítězů. Za vítězným Rissem a očividně zklamaným Francem byl totiž na třetím místě vyhlášen Theo di Palma, třetí ve finálové jízdě. Při součtu bodů však zelený věnec náležel Andrew Appletonovi.

Na tento fakt již při předávání cen vehementně upozorňoval rozhodčí závodu Anthony Steel, který rozhodně nechtěl svého krajana připravit o náležité pocty, nebyl však vyslyšen a ceny byly předány. Následovala vzrušená debata a po omluvě se v lehce trapném momentu vedle Francouze postavil na třetí stupínek i Appleton.

Hlasy z depa:
Josef Franc: „Výborný závody, hezky jsem si zajezdil, motory šlapaly dobře. Akorát já jsem to posral v poslední jízdě.“

Richard Wolff: Na to, že jsem v pondělí nechodil, je to super. Půjčil jsem si staronovýho mechanika a měli jsme dneska spoustu práce. Nejdřív se zapek‘ novej‘ řemen, pak nešlo nastartovat, zkoušel jsem druhou motorku. Potom se to začalo zlepšovat. Semifinále bylo dobrý, pak už jsem neměl hranu a taky ta noha – už to prostě nešlo. Dráha super, ale těžká, náročná. Při tom počtu jízd jsem byl už rád, že je konec.“

Karel Kadlec: „Závody nic moc, nejsem spokojenej‘. Práce- závody, práce – závody, najeto šest tisíc kilometrů. Už je to moc na můj věk. Chtěl jsem jet lepší, nešlo to, nevadí. Příští rok chci víc jezdit veterány, a když to vyjde i někde jinde, tak se svezu.“

Erik Riss: „Jsem tady poprvé. Táta mi sice dával tipy, ale závodit musí každý sám. Věděl jsem, že Franc jede skvěle, ale ve finále se mi povedl start a vyšlo to.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Jiří Bayer

Druhý pár Mšena tahá trn z paty

Březolupy – 30. srpna
Zítřejší český šampionát dvojic v Březolupech bude mít přece jenom startovní listinu zaplněnou zezhora až dolů. Místa uvolněná divišovským týmem zaujme druhý mšenský tandem ve složení Michal Klein – Mike Trzensiok.

Startovní listina:

skupina A: Grepl PDK Mšeno 1 Jan Jaroš – 2 Filip Šitera
  PSK Olymp Praha – Bellis 3 Josef Franc – 4 Renat Gafurov (RUS)
  AK Cereas Slaný 5 Martin Málek – 6 Grzegorz Walasek (PL)
  PDK Mšeno 7 Michal Klein – 8 Mike Trzensiok (PL)
  Otruba Team 9 Jaromír Otruba – 10 Michal Dudek
 
skupina B: AK Mitas Březolupy 11 Martin Gavenda – 12 Jakub Jamrog (PL)
  PRO TEC SK Miletice 13 Roman Čejka – 14 Karol Zabik (PL)
  ZP Pardubice 15 Václav Milík – 16 Hynek Štichauer
  Markéta Praha 17 Matěj Kůs – 18 Zdeněk Holub
  DaK Moto Team Liebezeit 19 Zdeněk Simota – 20 Jan Holub

Foto: Martin Synek

Poslední dvojice je volná pro potenciální zájemce

Březolupy – 30. srpna
VV SPD dnes oficiálně potvrdil odstoupení páru AK Divišov ze zítřejšího šampionátu dvojic. Startovní čísla sedm a osm jsou k mání pro případného zájemce, který může Petra Moravce kontaktovat prakticky až do začátku technické přejímky, samozřejmě nebude-li již místo obsazeno. Pakliže se nenajde žádná náhrada, skupina A se pojede pouze se čtyřmi účastníky a tři jízdy budou vyškrtnuty z programu.

Startovní listina:

skupina A: Grepl PDK Mšeno 1 Jan Jaroš – 2 Filip Šitera
  PSK Olymp Praha – Bellis 3 Josef Franc – 4 Renat Gafurov (RUS)
  AK Cereas Slaný 5 Martin Málek – 6 Grzegorz Walasek (PL)
  volné pro případné zájemce &nbsp
  Otruba Team 9 Jaromír Otruba – 10 Michal Dudek
 
skupina B: AK Mitas Březolupy 11 Martin Gavenda – 12 Jakub Jamrog (PL)
  PRO TEC SK Miletice 13 Roman Čejka – 14 Karol Zabik (PL)
  ZP Pardubice 15 Václav Milík – 16 Hynek Štichauer
  Markéta Praha 17 Matěj Kůs – 18 Zdeněk Holub
  DaK Moto Team Liebezeit 19 Zdeněk Simota – 20 Jan Holub

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)