Archiv autora: Antonín Škach

Zemřel Viktor Trofimov

Rovno – 1. října
Prvního října opustil v pětasedmdesáti létech po delší nemoci v ukrajinském Rovně tento svět Viktor Ivanovič Trofimov. Závodník, který se mnohokrát představil i našich oválech, byl výraznou postavou zlaté éry sovětské ploché

dráhy šedesátých a počátku sedmdesátých let.

Dvakrát se ve světovém finále vešel mezi první desítku a mohl se pochlubit pěti medailemi ze světového finále družstev. K milovanému sportu přivedl i dodnes aktivního syna Vladimira, který věren rodové tradici vede k ploché dráze zase svého syna, jenž dostal jméno po dědečkovi.

Nejmladší z rodu Trofimovů je prý velmi talentovaný a čeká už jen na dovršení věkové hranice potřebné k regulérnímu závodění. Je tak naděje, že jméno Viktor Trofimov se znovu objeví ve startovních listinách, možná i na té nejvyšší úrovni.

Čest jeho památce!

Foto: archív autora

Češi v akci 77

DOPLNĚNO

Minulý týden zúžil počet adeptů na český extraligový titul na dva a díky pořadatelům z SC Žarnovica ukázal, že přebor, k němuž se většina našich pořadatelů staví jako čert ke koupeli ve svěcené vodě, může mít atraktivní aranžmá. Bohužel se však širší veřejnost během něho dozvěděla smutnou novinku o skonu Dušana Višvádera. Aleš Dryml se v Toruni rozloučil s letošní SGP šestnáctým místem, Martin Vaculík jedenáctým. Poměrně bohatý byl program českých závodníků v zahraničí. Matěj Kůs bojoval v play off britské Premier League, Karel Kadlec stál v Míšni na pódiu a Michal Škurla k němu neměl daleko při MACEC Cupu v Tarnowě. Odstartovala rovněž sezóna přestupů a Martin Vaculík se magazínu speedwayA-Z svěřil, proč po pěti letech opouští Vetlandu.
Po uzávěrce dorazila zpráva o pódiovém umístění Kryštofa Rybáře v Olchingu.

Po pěti letech to chce změnu
Slovákův kontrakt s Vargarnou byl ohlášen přesně před sedmi dny. „Někdy je potřeba udělat pár změn,“ rozhovořil se Martin Vaculík na téma svého švédského přestupu ve středu, kdy se stal nejvýraznější slánskou osobností během semifinále české extraligy.

„Ve Vetlandě jsem byl pět let,“ pokračoval ve vyprávění, proč přestoupil do klubu, kam podepsal mimo jiné u nás dobře známý Peter Kildemand. „Změna už byla potřeba. Chci poděkovat Vetlandě za úspěšné období s tituly, ale je třeba posunout se dál. Myslím, že po pěti letech je čas na změnu.“

Po skončení SGP v Toruni se Martin Vaculík přesunul do Czestochowej. Pod Jasnou horou, slavným poutním místem, se zúčastnil druhého ročníku výtečně obsazeného závodu o Pohár prezidenta města. V základní části nasbíral deset bodů, ale mezi čtveřici nejlepších se dostal díky triumfu v barážové jízdě.

Nechal v ní za sebou Petera Kildemanda, Tai Woffindena a Krzyzstofa Buczkowskeho. Do cíle finále přijel první Grigorij Laguta před Rune Holtou, Peterem Kildemandem a právě Martinem Vaculíkem.

Jediný Čech na Britských ostrovech
Záplava českých závodníků v britských ligách z počátku milénia je bohužel již minulostí. V uplynulém týdnu se za kanálem La Manche objevil pouze Matěj Kůs. Jeho Redcar bojoval ve víru play-off.

Ve čtvrtek se však kvůli rozmarům počasí duel Redcar vs. Somerset nemohl konat a byl přesunutý na příští čtvrtek. Odveta v pátek na dráze v Somersetu ovšem proběhla bez problémů.

Medvědi inkasovali od domácích vysokou prohru 57:37. Pražan byl na ovále třikrát, z toho dvakrát dojel do cíle poslední a jednou zůstal stát kvůli poruše motocyklu.

Včera to na vesměs nemilované dráze v Newcastle bylo ještě mnohem horší. Místní Diamonds rozdrtili Redcar, jemuž nepomohl ani hostující Mark Lemon, vysoko 61:35. Matěj Kůs po třech úvodních nulách nakonec bodoval jedním bodem.

Pouáky v Německu, reprezentace v Polsku
Ve čtvrtek se v saské Míšni konal jednačtyřicátý ročník tradičního mítinku O plechovou plochodrážní botu. Z triumfu v hlavním závodě se radoval pořádající Ronny Weis, s nímž se na stupně vítězů postavili rovněž Dán Patrick Lykke Nielsen a Polák Karol Zabik.

Michal Dudek zvítězil ve svých prvních dvou jízdách, avšak potom doplatil na poruchy motocyklů a se sedmi body obsadil celkově deváté místo. Na pódiu ovšem nechyběl Karel Kadlec, jenž nastoupil v doprovodném závodě B-lizenz. „Jel jsem super,“ zářil nad svým bronzem za Rumunem Fanelem Popou a vítězným domácím juniorem Richardem Geyerem. „Normálně na druhej‘ flek, ale nevydržel jsem na ruce. Ale super závody a perfektní trénink na veterány v Terenzanu!“

Včerejšímu finále polského individuálního šampionátu předcházel v Tarnowě mítink MACEC Cupu. Triumfoval v něm Jakub Jamrog (15 bodů) před Andrejem Kobrinem (13), Edwardem Mazurem (12) a Ernestem Kozou (11). Česká reprezentace vsadila na mládí. Michal Škurla (11) byl pátý a Ondřej Smetana (4) dvanáctý.

Bavorský Olching viděl včera volný závod o Zlatou stuhu zámeckého pivovaru Maxlrain. Vítězství si odvezl Martin Smolinski (14). V rozjezdu o druhou příčku porazil Michael Härtel Piotra Pawlickeho (oba 12). Zdeněk Simota (8) skončil devátý.


Foto: Wojta Zavřel a archív Karla Kadlece

PO UZÁVĚRCE:
V Olchingu nechyběl na stupních vítězů ani Kryštof Rybář. Divišovský závodník skončil třetí v doplňkovém klání stopětadvacítek. Zvítězil Mike Jacopetti a jako druhá se umístila Celina Liebmann.

Foto: Daniel Rybář

Odhodlaný Tai Woffinden si nenechal titul mistra světa sebrat

Toruň – 5. října
V poslední velké ceně letošního ročníku vyzrál Tai Woffinden na všechny bookmakery a své dvě zlomené klíční kosti a zajistil si pro sebe titul mistra světa. Ke zlaté medaili potřeboval šest bodů, což splnil vítězstvím v rozjížďce s číslem šest. Pomohl mu i Adrian Miedzinski, jenž nakonec v posledním kole finálové jízdy sebral triumf Gregu Hancockovi, když sebral druhé místo Jaroslawu Hampelovi, který mohl ještě Tai Woffindena ohrozit.


Polák se ovšem nakonec natáhl pro druhou stříbrnou medaili své kariéry, zatímco zdravotní trable Nielse Kristiana Iversena měly šastný konec v podobě bronzu. Celý večer však jednoznačně patřil Tai Woffindenovi.

By jej mnozí odepisovali již před sezónou, natož pak když si dvakrát zlomil klíční kost, nakonec dobyl pro ostrovní monarchii světový trůn poprvé od ročníku 2000 s triumfem Marka Lorama.

„Je to úžasná sezóna,“ nechal se Tai Woffinden slyšet na tiskové konferenci. „Nebyla pro mě jednoduchá, ale dal jsem do svého závodění všechno a ono to vyšlo. Měl jsem dvakrát zlomenou klíční kost, ale vrátil jsem se zpátky. Dostal jsem divokou kartu a bookmakeři mi v lednu dali kurz 500/1, že vyhraji. Znám lidi, kteří na mě tehdy vsadili dvacet nebo třicet liber. Myslím, že dnes musí být zatraceně šastní.“

Přitom ještě před dvěma týdny mohl být všechno jinak. Tai Woffinden si během skandinávské velké ceny ve Stockholmu znovu zlomil klíční kost, jejíž fraktura se sotva stačila zhojit po červnovém Cardiffu.

„Říkal jsem znovu a znovu, že se ve světě ploché dráhy může stát cokoliv,“ zdůrazňuje nový mistr světa. „Podívejte se na závod ve Stockholmu. Opakoval jsem to týden před ním a hned v první jízdě jsem sebral zadní kolo Tomaszi Gollobovi a zlomil jsem si zase klíční kost. To dokázalo, že moje tvrzení bylo správné. Potřeboval jsem si jen udržet vyrovnanou hlavu a nebrat nic za dané. Pustil jsem se tvrdě do práce, která se vyplatila.“

Nyní jej však čeká chirurgický zákrok, jenž před Toruní odložil. „Na příští rok budu připraven,“ tvrdí odhodlaně. „Vždy jsem si zlomil klíční kost před dvěma týdny a dnes jsem zase závodil. A teď budu mít na vyřešení více týdnů. Lékaři musí kost znovu zlomit a voperovat nové destičky na zpevnění kosti.“

Poklonu novému mistru světa vysekl rovněž Jaroslaw Hampel. „Musím přiznat, že Tai byl ode mě na míle daleko,“ svěřoval se. „Byl v obdivuhodné formě při každé Grand Prix. Závodil skvěle a rychlost, kterou si udržoval již od začátku série na Novém Zélandu až do posledního závodu bylo něco, co na mě udělalo velký dojem. Jsem rád za svoje druhé místo, je to velký úspěch, i když bych se sám viděl raději výše.“

Niels Kristian Iversen prožil povedený rok s obhajobou dánského titulu, vítězstvím v challenge a triumfy v Terenzanu a ve Stockholmu. A konec konců je tady celkový bronz, díky němuž poprvé v závěrečné klasifikaci překonal svého slavnějšího krajana Nicki Pedersena.

„Lidé okolo toho dělají v současné době docela povyk,“ připustil. „Samozřejmě jsem nadšený, že jsem tady jako třetí. Ale Nicki je v Grand Prix pořád a v Dánsku máme mnoho dobrých závodníků. Potřebuji zůstat ve střehu, protože je spoustu jezdců, kteří by mi moje místo mohli sebrat.“

Hrdinou večera se však pro většinu přítomných diváků stal Adrian Miedzinski, jenž se ve svém domovském městě postavil na nejvyšší stupínek pódia, na nějž si už brousil zuby zkušený Greg Hancock.

Také jemu zkomplikovalo sezónu zranění, které utrpěl, když v červnu vrazil do Matěje Kůse při test matchi naší a polské reprezentace. Incident odskákal otřesem mozku a zraněnými žebry a nohama. Slánský kouč Milan Mach se ukázal jako správný prorok, když jej nezval na středeční semifinále české extraligy, aby se mohl v klidu připravovat na domácí velkou cenu.

„Byl to jedinečný moment,“ rozplýval se nad svým vítězstvím. „Prožíval jsem velký večer a zkoušel najít nejlepší nastavení motocyklu. Finále byl skvělý závod a byl to úžasný pocit skončit sezónu vítězstvím. Kvůli zraněním z Prahy jsem zmeškal kvalifikaci. Chtěl jsem být v Grand Prix a pokud nedostanu stálou divokou kartu od organizátorů, zkusím si účast vybojovat sám v kvalifikaci příští rok.“

1. Adrian Miedzinski, PL 15
2. Greg Hancock, USA 18
3. Jaroslaw Hampel, PL 17
4. Niels Kristian Iversen, DK 13
5. Darcy Ward, AUS 13
6. Tai Woffinden, GB 10
7. Krzysztof Kasprzak, PL 9
8. Nicki Pedersen, DK 8
9. Leon Madsen, DK 7
10. Antonio Lindbäck, S 6
11. Martin Vaculík, SK 6
12. Troy Batchelor, AUS 6
13. Andreas Jonsson, S 5
14. Matej Žagar, SLO 3
15. Fredrik Lindgren, S 2
16. Aleš Dryml, CZ 0
res Pawel Przedpelski, PL DNR
res Kamil Pulczynski, PL DNR

Konečné pořadí seriálu:
1. Tai Woffinden 151, 2. Jaroslaw Hampel 142, 3. Niels-Kristian Iversen 132, 4. Greg Hancock 129, 5. Nicki Pedersen 121, 6. Emil Sajfutdinov 114, 7. Matej Žagar 110, 8. Darcy Ward 106, 9. Tomasz Gollob 89, 10. Krzysztof Kasprzak 89, 11. Fredrik Lindgren 83, 12. Chris Holder 82, 13. Andreas Jonsson 64, 14. Martin Vaculík 62, 15. Antonio Lindbäck 51, 16. Leon Madsen 30, 17. Aleš Dryml 16, 18. Adrian Miedzinski 15, 19. Andrzej Lebeděvs 9, 20. Chris Harris 7, 21. Krzysztof Buczkowski 6, 22. Linus Sundström 6, 23. Bartosz Zmarzlik 6, 24. Michael Jepsen Jensen 6, 25. Fredrik Engman 4, 26. Aleksandr Čonda 3, 27. Oliver Berntzon 3, 28. Josef Franc 2, 29. Peter Kildemand 2, 30. Kenni Larsen 2, 31. Nicolas Covatti 2, 32. Kim Nilsson 2, 33. Jason Bunyan 1, 34. Craig Cook 1, 35. Josh Auty 1.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Filip Šitera stihnul vyhrát pět rozjížděk a učinit šlechetné gesto

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Žarnovica – 5. října
Po dvou sériích třetího podniku přeboru republiky jednotlivců ve slovenské Žarnovici se o průběžné vedení dělili Filip Šitera, Martin Gavenda a Václav Milík. Jenže v rozjížďce s číslem jedenáct ujel Pardubičan pouze pár metrů, než zadřel třetí motor během tohoto týdne. S jedním motocyklem by se s dalším účinkováním v mítinku, který pojal jako trénink před finále extraligy na trati podobného charakteru jako jsou Pardubice, mohl rozloučit. Pomocnou ruku mu však podal Filip Šitera, který zapůjčil svůj GM. Mšeňák nakonec završil své tažení triumfem v rozjížďce s číslem dvacet. V její první zatáčce sice upadl, ale při repete za sebou nechal Václava Milíka i Martina Gavendu.

Triumvirát vítězících Čechů
„No, jasné,“ odpovídal Dušan Višváder ještě v neděli při Zlaté přilbě, zda přijede na český přebor do Žarnovice. Jenže osud byl silnější, než slovo záhorského chlapa. Jeho srdce stihla porucha, kterou na tomto světě nedokázal nikdo opravit.

Smutná zpráva stihla všechny nejpozději při příjezdu na stadión. Rozloučení, které mu Speedway Club připravil, bralo za srdce. Robo Grigorov zpíval z tlampačů o básnících a rebelech, kteří přišli na tento svět změnit, co bylo včera a předevčírem.

O správný doprovod se postarala pětice závodníků se slovenskou licencí kroužících po ovále. Zvuk plochodrážních motorů dokresloval zpod zavřených víček obrázek skvělého muže, stisk jehož medvědí tlapy musel zaskočit i samotného svatého Petra. A že už patron nebeské brány potkal mnoho plochodrážníků!

Sotva Vladimír Višváder šachovnicovou vlajkou odmával vzpomínkovou rozjížďku na svého staršího bratra, sedmnáctka přítomných závodníků se pustila o body v celkové klasifikaci českého přeboru. By se mnohým českým závodníkům příliš nechtělo vážit dalekou cestu zadarmo, pořadatelé naplnili startovní listinu cizinci bez nároku na přeborové body. A protože na rozdíl od Čechů nejsou Slováci obecně takoví peciválové a rádi se vyrazí bavit, dočkal se přebor slušné divácké kulisy, by na zdejší poměry rozhodně netrhala rekordy.

Ostrý závod začal pádem Michala Kleina v první zatáčce úvodní rozjížďky. Mšenský borec se záhy vrátil do sedla, ale na body již nedosáhl. „Sebral mi přední kolo, jinak bych se neválel,“ měl pifku na Krzysztofa Nowackeho, s nímž se pustil po startu do křížku.

Filip Šitera neměl větší problém inkasovat úvodní trojku. Do role favoritů se záhy stylizovali i Martin Gavenda a Václav Milík, kteří stylem start – cíl vyhráli rozjížďku s číslem tři, resp. čtyři. Česká trojice leštila punc své neporazitelnosti rovněž v druhé sérii. Václav Milík neměl konkurenci v sedmé a Martin Gavenda v osmé jízdě. Filip Šitera se na svůj druhý triumf nadřel o kousíček víc.

V rozjížďce s číslem osm totiž narazil na Samo Kukovicu, který mšenského borce objel v první zatáčce. V nájezdu do té druhé jej Filip Šitera podjel zpátky, avšak Slovinec zůstával ve střehu a jeho mohutný finiš jej nakonec téměř posunul k vítězství. Automat na vítězství, který obsluhovalo trio českých závodníků, se zastavil až ve třetí pětině klání.

Drama v boxech i na ovále
Samo Kukovica se sice pokoušel zaskočit také Martina Gavendu v deváté jízdě. Jenže v prvním oblouku jej předčil Fritz Wallner, ale nejlépe se smál Martin Gavenda, když přitom oba objel. Václav Milík se ale do rozjížďky s číslem jedenáct ani nerozjel.

„Zadříno,“ hlásil ve svém depu během třech dnů už potřetí. Mechanik Pavel Fuksa vzal za zadní kolo a „tuh, tuh, tuh“ z centra rámu dalo pardubickému borci výmluvně za pravdu. Filip Šitera mezitím ovládl rozjížďku s číslem dvanáct, ale po svém návratu pod plechovou střechu depa nabídl Václavu Milíkovi pomocnou ruku.

Půjčil mu svůj GM, čímž se postaral o neplánovanou šichtu pro mechaniky obou stájí, kteří museli vyndat motor z rezervního Mšeňákova stroje a namontovat jen do rámu jediného motocyklu, který si Pardubičan po mechanické pohromě extraligového semifinále mohl do Žarnovice přivézt. Nakonec musel svou pomocnou ruku přiložit k dílu i samotný Filip Šitera, protože úprava oválu se pomalu chýlila ke svému konci. A rozpis poslal Václava Milíka do akce hned ve třinácté jízdě.

Fritz Wallner, Anton Wannasek a náhradník Dominik Slezák, jenž v rozjížďce s číslem čtyři rozšířil počet účastníků na pět, ale po pádu Adama Čarady definitivně zaujal jeho místo, se už spustili na dráhu. A GM Filipa Šitery se teprve nyní rozeřval v boxu Václava Milík. Pardubičan neotálel, skočil do sedla, pádil na start a po vylétnutí pásky se usadil v čele.

Fritz Wallner, který doposud na vítěznou jízdu čekal, po něm vytrapoval vnějškem první zatáčky. Pardubičan zůstal v čele, ovšem ve druhém oblouku měl stejně Rakušana se slovenskou licencí zprava vedle sebe. V té chvíli motor Václava Milíka vynechal a Fritz Wallner byl vmžiku před ním.

„Málem mně to chcíplo, trvalo, než jsem to rozjel,“ rozumoval Václav Milík později ve svém depu. „Jestli tam bylo málo metylu? Prej‘ jsem měl otevřenej‘ jen jeden kouhout…“ Stíhací jízda nepřinášela kýžený efekt a závěrečnému útoku na Fritze Wallnera v poslední zatáčce chybělo, aby cílová rovinka měřila o pár metrů navíc.

Martin Gavenda si připsal čtvrtou trojku v rozjížďce s číslem čtrnáct opakované, když se Žiga Kovačič chytil do pásky za kšilt své přílby. Filip Šitera dodal další triumf ob jednu rozjížďku později, v níž jezdil na čele od startu až do cíle. Chleba se ale měl lámat až ve dvacáté jízdě, v níž se české trio utkalo mezi sebou.

To už si umístění na pódiu pojistili Matič Ivačič, když v sedmnácté jízdě minul v první zatáčce Fritze Wallnera a vzápětí projel vítězně pod šachovnicovou vlajkou. Drama poslední rozjížďky odstartoval pád Filipa Šitery v první zatáčce. K repete přijeli všichni. Mšeňák v úvodním oblouku vystřídal na čele Václava Milíka a nakonec si vyskočil na nejvyšší stupínek pódia. Martin Gavenda zůstal třetí, avšak po triumfálním tažení mu na překonání Matiče Ivačiče stačila i třetí příčka.

Hlasy z depa
„Dobrý, pěkný závody,“ bilancoval Filip Šitera. „Škoda, že se takhle nedařilo od začátku sezóny. Škoda poslední jízdy, něco jsem si udělal s ramenem. Nechtěl jsem se nechat vyvýzt od Gavendy. Bouchnul mě do předního kola, ale takhle se to jezdí. Bechera už nepojedu, večer po něm letím na dovolenou a při mým štěstí by se mi ještě něco stalo.“

„V pohodě, v klidu,“ svěřoval se Martin Gavenda se svým přístupem. „Jen nevím tu poslední jízdu. Trošku mě vyvážel Milík. Cítil jsem kontakt, ale bedna je, takže to jde. O nic nešlo, zatrénoval jsem si a jsem spokojený.“

„Dobrý,“ liboval si Václav Milík. „Jel jsem si sem zatrénovat a spíš kvůli rozlučce se sezónou. Závody byly dobrý, akorát jsem zadřel třetí motor tenhle tejden. Filip byl hodnej‘ a půjčil mi svůj, jinak bych to nemoh‘ dojet. Výbornej‘ trénink, Filipův motor tady jede moc pěkně, takže jsem spokojenej‘. A moc rád za trénink na dráze, která je podobná Pardubicím. Moje motory jsou v repasi, na finále je budu mít a všichni soupeři ode mě nechutně dostanou. Je mi jich líto, ale nedá se nic dělat (smích).“

1. Filip Šitera, Mšeno 3 3 3 3 3 15
2. Martin Gavenda, Praha 3 3 3 3 1 13
3. Matič Ivačič, SLO 3 1 3 2 3 12*
4. Samo Kukovica, SLO 2 2 1 3 3 11*
5. Fritz Wallner, A (SMF) 2 2 2 3 2 11
6. Václav Milík, Pardubice 3 3 E 2 2 10
7. Mateusz Szostek, PL 2 1 2 2 2 9*
8. Žiga Kovačič, SLO 1 3 1 T 3 8*
9. Michaela Krupičková, Divišov 1 2 2 2 1 8
10. Patrik Búri, Žarnovica 1 1 0 1 2 5
11. Michal Klein, Mšeno 0 2 1 1 1 5
12. Anton Wannasek, A (SMF) 0 0 3 1 0 4
13. Krzysztof Nowacki, PL (ACCR) 1 E 2 1 E 4
14. Patrik Mikel, Březolupy 2 0 E E – 2
15. Dominik Slezák, Žarnovica (res) F 0 0 1 1
16. Josef Novák, Pardubice 0 1 E – – 1
17. Adam Čarada, Žarnovica F – – – – 0

Poznámka: do celkové klasifikace přeboru se započítávají výsledky držitelů licencí AČR a SMF – závodníci, kteří neobdrželi body do tabulky jsou označeni hvězdičkou.

Průběžné pořadí seriálu:

  PCE LIB ŽAR TOT
  24.4. 3.8. 5.10.  
1. Ronny Weis, D – Slaný (ACCR) 22 22 NS 44
2. Filip Šitera, Mšeno NS 16 25 41
3. Zdeněk Holub, Praha 12 25 NS 37
4. Jan Holub, Mšeno 16 14 NS 30
5. Josef Franc, Praha 25 NS NS 25
6. Václav Milík, Pardubice 8 NS 16 24
7. Michaela Krupičková, Divišov (0) 10 14 24
8. Martin Gavenda, Praha NS NS 22 22
9. Michal Klein, Mšeno 4 8 10 22
10. Ondřej Smetana, Praha 2 18 NS 20
11. Fritz Wallner, A – Žarnovica (SMF) NS NS 18 18
12. Michael Hádek, Mšeno 18 NS NS 18
13. Michal Škurla, Praha 3 12 NS 15
14. Jaroslav Petrák, Pardubice 7 7 NS 14
15. Hynek Štichauer, Pardubice 14 NS NS 14
16. Patrik Búri, Žarnovica NS NS 12 12
17. René Vidner, Pardubice 10 NS NS 10
18. Krzysztof Nowacki, PL – Slaný (ACCR) (0) 2 7 9
19. Anton Wannasek, A – Žarnovica (SMF) NS NS 8 8
20. Patrik Mikel, Březolupy NS NS 6 6
21. Luboš Velinský, Pardubice 0 6 NS 6
22. Daniel Hádek, Mšeno 6 NS NS 6
23. Dominik Slezák, Žarnovica NS NS 5 5
24. Michal Dudek, Slaný NS 5 NS 5
25. Martin Málek, Březolupy 5 NS NS 5
26. Josef Novák, Pardubice NS NS 4 4
27. Jaromír Otruba, Pardubice 0 4 NS 4
28. Adam Čarada, Žarnovica NS NS 3 3
29. Filip Hájek, Praha 0 3 NS 3
30. Stanislav Pouznar, Mšeno 1 NS NS 1
NC Tomáš Jůza, Pardubice 0 NS NS 0
NC David Štěrovský, Pardubice 0 NS NS 0
NC Karel Kadlec, Kadlec 0 NS NS 0
NC Zdeněk Růžička, Mšeno 0 NS NS 0

Poznámka: do celkové klasifikace se započítávají dva nejlepší závody.

Foto: Miroslav Horáček

Dušan Višváder nežije

Žarnovica – 5. října
Skončila minuta ticha a z ampliónů žarnovického městského stadiónu se Robo Grigorov začal přimlouvat u pánaboha za všechny rebely. Pětice držitelů slovenských licencí se seřadila u startovacího zařízení, kde se úlohy startmaršála zhostil Vladimír Višváder. O závodění ovšem nešlo, pětice mužů za řidítky plochodrážních motocyklů se symbolicky čtyřmi koly a vztyčenými palci v cíli loučila s Dušanem Višváderem. Velké srdce bijící v hrudi závodníka někdejšího AMK Zohor a v posledních dvaceti letech aktivního veterána se bohužel ve čtvrtek zastavilo. Nech je mu země lehká, čest jeho památce!

Foto: Miroslav Horáček a archív autora

Fabrizio Vesprini v Pardubicích dotáhl Emanuele Marzotta

Pardubice – 27. září
Pardubice zažily nabitý víkend, který v pátek odstartoval nejen Zlatou stuhou, ale také předposledním kolem FIM Flat Track Cupu. Na jeho start se postavilo sedmnáct borců a z toho jedenáct jich bylo z Čech. Povedlo se to především tím, že u nás jedeme mistrovství ve dvou kategoriích. Ty jsou odlišné pouze tím, že ve třídě Clasic startují pouze motocykly vyrobené do roku 1989, jinak jsou ale plnohodnotnými flattracky.

Takže vůbec poprvé jsme mohli vidět tyto dvě kategorie pohromadě. Klasici se ale vůbec v poli neztratili a předváděli vyrovnané boje. Závod byl rozdělen do dvou skupin po osmi a devíti jezdcích, z nichž postoupilo nejlepších dvanáct do finále.

Po celé závody bylo na čele pořadí v moci Italů Fabrizia Vespriniho a Emanuela Marzotta. Nejblíže jim byl Johan Schruf a naši Aleš Exler s Radkem Podhadským. Hned po první jízdě odstoupil Boris Jaroš kvůli technickým problémům svého stroje.

Závod se neobešel bez pádů. V základní části upadl Jan Vondrášek. Ve finále od startu nejlépe odjeli oba Italové sledováni Hansonem Schrufem a Radkem Podhadským. Následoval však hromadný pád, k němuž tentokrát musela sanitka. K zemi šli Andreas Kehr, Rob Sjibring a i náš Aleš Exler.

Aleš Exler si odnesl jenom bolavé tělo, avšak Andreas Kehr si přivodil zlomenou nohu. Rob Sijbring odešel bez zranění ale s poškozeným strojem. Do opakované jízdy mu svůj motocykl půjčil Roman Janošák.

Finále pokračovalo opakovaným startem, po němž se do sebe zaklínili Fabrizio Vesprini i Emanuelle Marzotta. Toho využil Hanson Schruf a ujal se vedení. Rychle ho ale nahradil Fabrizio Vesprini a o kolo později i Emanuelle Marzotto. Nejlépe z Čechů skončil Radek Podhadský.

Po celé finále jel vláček pěti závodníku bojujících o páté místo, jemuž až do poslední zatáčky vládla jediná slečna v poli Yasmine Poppenreiter, kterou do cíle předjel na půjčeném stroji Rob Sijbring.

V Pardubicích zvítězil Fabrizio Vesprini a na prvním místě v celkovém pořadí dorovnal Marzotta na 128 bodů, takže tuhle sobotu při posledním závode v Italském Montegiorgiu se bude rozhodovat o titulu.

1. Fabrizio Vesprini, I Vesprini
2. Emanuele Marzotto, I KTM
3. Hanson Schruf, A Husaberg
4. Radek Podhadský, CZ KTM
5. Rob Sijbring, NL Honda
6. Yasmine Poppenreiter, A Husaberg
7. Matěj Škubal, CZ Suzuki RMZ 450
8. Michal Hloušek, CZ Honda CRF 450
9. David Havlíček, CZ Yamaha XT 600
10. Aleš Exler, CZ KTM 530
11. Andreas Kehr, A KTM
12. Roman Janošák, CZ Honda CRF 450
13. Jan Vondrášek, CZ Honda CRF 450
14. Radek Grulich, CZ Yamaha YZF 450
15. Tomáš Matička, CZ Ducati Pantah 650
16. Michal Špaček, CZ Yamaha XS 400
17. Boris Jaroš, CZ VM 610

Foto: Wojta Zavřel