Archiv autora: Antonín Škach

Historie

Před 20 lety: chabařovický David uštědřil lekci pražskému Goliášovi

Chabařovice – 25. května 1993
Zrod československé ligové soutěže v šestapadesátém dal příležitost RH Praha, aby těžila ze své skvělé jezdecké základny a sbírala jeden titul za druhým, by se mohla spolehnout na svůj vlastní ovál na Markétě až od sezóny 1961. V dvaašedesátém liga zanikla, aby se po prvním a zároveň jediným ročníku Poháru Světa motorů rozběhla naplno. V soutěži pod patronací populárního motoristického časopisu se z triumfu těšila žižkovská Viktoria, v devětašedesátém se mezi mistry zapsal Slaný. Pavel Kačer, funkcionář tehdejšího ÚAMK, navrhnul přejít na systém čtyřutkání, čímž ovšem pustil tu správnou vodu na pražský mlýn. Díky nadstandardním podmínkám dokázal pražský klub takřka pokaždé postavit družstvo plné es a jeho zlatou šňůru dokázaly přestřihnout až Pardubice, když samy začaly fungovat dle pražského stylu ve svazarmovské režii. Po sametové revoluci se obě české ligy vrátily ke stylu dvojutkání, avšak na dominanci pražského klubu se nezměnilo nic. Dokud nepřišlo poslední květnové úterý třiadevadesátého roku, kdy si přijel pro výprask do Chabařovic. Magazín speedwayA-Z na severočeské vítězství zavzpomínal spolu s dvěma jeho strůjci Pavlem Kotenem a Zdeňkem Holubem a tehdejším klubovým předsedou Lubomírem Hrstkou.

Změny v pravidlech pouze svazují hostování
Příklon československé ligové soutěže směrem k duelům osmičlenných družstev byl svého druhu povstáním menších klubů, které v duchu polistopadové euforie věřily v ještě lepší časy naší ploché dráhy. Jenže už první utkání dle nového rozpisu ukázalo slabiny. Ve středu 3. dubna 1991 rozdrtila favorizovaná Plzeň výrazně slabší Čakovice 65:25. O rekord se západočeský tým postaral hned v květnu, když na svých Borech roznesl koaliční společenství Kopřivnice – Žarnovica 69:21.

Nicméně problémy vysokých rozdílů v inkasovaném skóre obou protivníků se zpočátku projevovaly spíše v nižší lize. V extralize byl kompenzován hostováním, které nemělo žádné mantinely, takže Robert Ráliš ze sestavy prvoligového Liberce v jednadevadesátém hostoval v pěti extraligových klubech a jeho služby neprojevil zájem pouze pražský Olymp.

Poměrně slabší VTJ Racek byl v extralize 1992 vystřídán mnohem ambicióznější Plzní. I když právě západočeský tým se postaral o nejvýraznější prohru, avšak vítězství Pražanů 71:18 zapříčinila spíše skutečnost, že Plzeňané předem ztracený mítink vypustili. Nedostatek závodníků se projevoval hlavně v první lize, z níž zmizel Liberec a do personálních trablů začaly zabředávat Čakovice a Kopřivnice.

A tak zatímco se nižší divize vrátila k modelu čtyřutkání, extraliga v sezóně 1993 zůstala u duelů osmičlenných družstev. Březolupy, které při absenci baráže musely na rok do první ligy, vystřídal opět VTJ Racek Pardubice. Jenže zatímco pardubičtí vojáci marně čekali na vítězství celých deset utkání, Moravané o patro níže dominovali. Jenže v květnu, kdy se Olymp chystal do Chabařovic na utkání, o němž vám chceme vyprávět, o tom nemohl mít nikdo ani zdaleka tušení.

Rozpis zůstával stále beze změny. Obě družstva se skládala z šesti borců základní sestavy a dvou náhradníků. Povinnost postavit by jediného juniora neexistovala a s výjimkou obou rezervních závodníků měl každý garantovaných pět startů. Manažer toho neměl moc na práci. Počínaje rozjížďkou s číslem čtyři mohl pětkrát vyslat ke startovnímu roštu jednoho ze svých náhradníků.

Pakliže jeho družstvo prohrávalo alespoň o šest bodů, měl právo použít taktickou rezervu. Tu mohli plnit pouze závodníci základní sestavy s lichými čísly a každý z nich pouze jednou, aby nikdo nejel víc než šestkrát.

Co se však měnilo prakticky každoročně, byly zásady hostování z jiných klubů. Divoký systém roku 1991, kdy závodník potřeboval k hostování pouze souhlas svého mateřského klubu, záhy začala svazovat přísnější pravidla. V dvaadevadesátém mohli v extralize bez omezení hostovat junioři, ovšem cizinci a prvoligoví senioři museli být uvedeni na soupisce.

Hostování extraligového borce v jiném extraligovém klubu bylo možné, dokud dotyčný poprvé nestartoval ve svém vlastním klubu. Kupříkladu Pavel Karnas v sobotu 18. dubna hostoval za Plzeň v Březolupech, ale další spolupráce nebyla možná, protože se Pardubičan hned druhý den postavil proti Plzni ve Svítkově.

Extraligový ročník 1993 přinesl omezení hostování i pro juniory. Už nemohli libovolně putovat napříč všemi kluby, ale museli být uvedeni jako hosté na soupisce pouze jediného celku stejně jako jezdci s příslušností v prvoligových celcích a cizincích. Jenže před dvaceti lety nebyly zahraniční posily tak častým zjevem jako dnes. V třiadevadesátém se objevil pouze Piotr Baron ve třech domácích utkáních svých Pardubic a jeho hlavním motivem bylo testování oválu, kde se v srpnu konalo finále juniorského mistrovství světa. Za hosta byl považován i Pavel Karnas, jelikož závodil s německou licencí.

Chybí kouč, avšak drama rozhodně nikoliv
Chabařovice vstoupily do extraligy 1993 prohrou o osm bodů, kterou jim na jejich domácí dráze připravil Slaný. V půlce května se z Pardubic vrátily s obrovskou porážkou 61:29, zatímco Pražané začali domácí porážkou Plzně a pokračovali dalším vítězstvím ve Slaném. Přitom celý rok absolvovali bez Bohumila Brhela, který preferoval britský King’s Lynn.

V Chabařovicích však Milan Špinka postrádal ještě zraněné Petra Vandírka a Antonína Švába. Vedle ostřílených Antonína Kaspera, Lubomíra Jedka a Zdeňka Schneiderwinda opíral svůj celek o mladé Dušana Kšíra, Tomáše Topinku, Lubomíra Batelku a Martina Patáka.

Domácí vedle osvědčených opor Karla Průši, Zdeňka Holuba a Pavla Kotena profitovali ze služeb Jana Holuba, který po svém odchodu z pražského Olympu v třiadevadesátém zakotvil v Chabařovicích. Družstvo doplňovali junioři Miloš Müller a liberecký Jan Podrabský. Zraněného Jaroslava Ptáka na poslední chvíli zastoupil Robert Ráliš. Nakonec chyběl i kouč Karel Voborník, jenž dorazil až v průběhu rozjetého závodu, takže se manažerských otěží chopil Jan Holub starší.

Skóre otevřeli domácí. Karel Průša odvedl Zdeňka Schneiderwinda, zatímco Lubomír Jedek upadl a Robert Ráliš inkasoval poslední bod. Rozjížďka s číslem dvě všechno zrcadlově otočila. Antonín Kasper úřadoval na čele před Zdeňkem Holubem a Dušan Kšír měl jeden bod díky pádu Pavla Kotena.

Vzápětí vystřelili do čela hosté. Miloš Müller skončil v pásce a do cíle přijel jako první Tomáš Topinka, který odvedl Jana Holuba a Lubomír Batelka dodal Pražanům poslední bod. Avšak v rozjížďce s číslem čtyři Karel Průša triumfoval podruhé a na jeho štítě zůstal i samotný Antonín Kasper. Robert Ráliš nepustil před sebe Dušana Kšíra a utkání bylo opět vyrovnáno.

Sto padesát diváků v hledišti se v páté jízdě stalo svědky druhého prvenství Tomáše Topinky, avšak Pavel Koten a Zdeněk Holub projížděli metou hned za ním. Hned poté vyhlásil spíkr Miloslav Čmejla jako prvého Jana Holuba, avšak Zdeněk Schneiderwind a Lubomír Jedek garantovali remízu na úkor Miloše Müllera.

V rozjížďce s číslem sedm Karel Průša a Robert Ráliš vůbec nepustili ke slovu Tomáše Topinku s Lubomírem Batelkou. Pražané oplatili domácím mincí stejné hodnoty, když Zdeněk Schneiderwind a Lubomír Jedek sebrali Zdeňku Holubovi s Pavlem Kotenem hned pět bodů. Patovou situaci vyřešili lépe Pražané. Mezi Antonína Kaspera a Martina Patáka zaskakujícího za Dušana Kšíra se v rozjížďce s číslem devět sice vklínil Jan Holub, nicméně Pražané pronikli o dva body do vedení.

Zůstali v něm další tři jízdy, jež skončily smírnými výsledky. V desáté jízdě se o remízu postaral Karel Průša, když uhlídal Lubomíra Jedka s Tomášem Topinkou. V rozjížďce s číslem jedenáct přesně to samé provedl Zdeněk Holub Zdeňku Schneiderwindovi s Martinem Patákem. Vzápětí se Robert Ráliš a Jan Holub dívali na výfuk Antonína Kaspera, ovšem Lubomíra Batelku za sebou udrželi.

Bomba však vybuchla v rozjížďce s číslem třináct. Tomáš Topinka upadl a Lubomír Jedek byl v cíli až třetí za domácím tandemem Zdeněk Holub – Miloš Müller. Chabařovice byly rázem o dva body v čele a v depu se chystala čtrnáctá jízda. Do čela se dostal Pavel Koten. Za sebou měl Karla Průšu a Antonín Kasper jel až třetí.

V předposlední zatáčce ovšem Karel Průša po útoku Antonína Kaspera skončil v mantinelu. „Vyjel jsem trochu ven do místa, kde to moc nestrkalo,“ vyprávěl Karel Průša Jaroslavu Přibylovi z Ústeckého deníku. „Toho využil Antonín Kasper, měl najetou stopu a já již neměl místo.“ Rozhodčí Jan Smetana se rozhodl diskvalifikovat Karla Průšu, což domácí nesli s pochopitelnou nelibostí. „Stínem úterního závodu byl ošklivě vypadající pád Karla Průši, kterého dost nešetrným způsobem sestřelil Kasper,“ viděl incident jiný ústecký žurnalista Jan Volf. „Arbitr se upískl a to ve vyrovnaném závodě vždy vyvolá vlnu nevole.“

Repete se stalo kořistí Antonína Kaspera. Pavel Koten druhou příčkou před Lubomírem Jedkem však pojistil alespoň, že duel zůstal před poslední jízdou na nerozhodném stavu 42:42. Jenže Jan Holub a Robert Ráliš si dobře uvědomovali hodnotu sázky a hráli vabank. Hned po vylétnutí pásky se usadili v čele.

„Snad každý vnímal jen dva domácí jezdce, kteří kroužili na vedoucích pozicích – čtyři kola se zdála nepředstavitelně dlouhá, leč nakonec úspěšná,“ viděl klíčový okamžik Lubomír Hrstka, který tehdy klubu nejen šéfoval, ale staral se rovněž o úspěšnou mediální propagaci a jím vytvořené programy dodnes patří k ozdobám každé plochodrážní sbírky.

Olymp se dočkal své první porážky od renesance systému dvojutkání. Nicméně šlo o klopýtnutí jediné a na konci sezóny měl v závěrečné tabulce hned o čtyři body více než Slaný a Pardubice. Naproti tomu Chabařovice už jen prohrávaly a od sestupu do první ligy je zachránily jen dvě další výhry nad pardubickým Rackem, který plnil úlohu extraligového otloukánka.

Vzpomínky u krbu
Okolí Ústí nad Labem nabízí spoustu možností zkoumat nejen plochodrážní historii, ale také přehršel šlechtických sídel, jež však zub času vesměs proměnil v ruiny. Letošní březen ovšem komplikoval túru kvanty sněhu. O to vřelejší přivítání čekalo v hospůdce se zatopeným krbem. Trojice mužů, která zanechala v severočeské ploché dráze výrazné stopy, si na své vítězství nad favorizovaným soupeřem vzpomíná dodnes. Ale jak už to chodí, po dvaceti letech se detaily vynořují pomaleji.

Ticho prolomí až Pavel Koten, odchovanec pražské Rudé hvězdy, který se v Ústí nad Labem oženil. „Pamatuju si, že po závodech povídal Josef Hnidák, který řídil pražskej‘ autobus, Milanovi Špinkovi, že za tuhle prohru půjde domů pěšky,“ usmívá se. „To je jediný, na co si vzpomínám, protože jsem v tý chvíli řval smíchy. On mu fakt chtěl ujet!“

Chabařovičtí závodníci platili na své domácí dráze za nebezpečné soupeře. Už v červenci 1991 připravili překvapení Pardubicím, které se chtěly měřit s Olympem v boji o titul. Ze severu Čech se ale vraceli s remízou 45:45. Do bojů o extraligové zlato Chabařovice nepřímo zasáhly i v sezóně 1994. V dubnu sem přijela Plzeň necelý týden poté, co na Borech porazila Olymp. Místo papírově snadného vítězství se ovšem domů vracela s prohrou a s jistotou, že chce-li vážně pomýšlet na titul, nesmí už šetřit na Simonu Wiggovi.

„Jezdili jsme v Polsku v Gniezně,“ uvědomuje si Zdeněk Holub. „Byli jsme rozjetý a taky se vyrovnávaly rozdíly. U nás vyhrával hlavně Karel Průša. On byl zakouslej‘ do řidítek a z motokrosu dobře startoval.“

„A nešlo ho předjet,“ doplňuje Pavel Koten „Kór v Chabařovicích bylo neštěstí za ním jezdit.“ O tom se ostatně v onom extraligovém utkání přesvědčil i Antonín Kasper, jež s average 2,88 vévodil tabulce bodových průměrů extraligy 1993. Budeme-li počítat jen závodníky, kteří absolvovali alespoň šest utkání, do první desítky se vešli ještě slánský Roman Matoušek (2,79), pražský Petr Vandírek (2,76), pardubický Václav Milík (2,72), pražský Zdeněk Schneiderwind (2,58), jeho juniorský kolega Antonín Šváb navíc hostující ve Slaném (2,45), plzeňský Bořivoj Hádek (2,40), další Plzeňan s hostováním ve Slaném Jiří Štancl (2,28), Pražan Lubomír Jedek (2,18 a pardubický Pavel Karnas (2,10). Karel Průša je s average 2,08 dvanáctý, Pavel Koten (1,57) osmnáctý a Zdeněk Holub (1,48) dvaadvacátý.

„Topas jim nezajel, co chtěli,“ dívá se Pavel Koten do vyplněného programu. „Byli jsme vyrovnaný a to je základ bejt‘ vyrovnanej‘ mančaft. Dneska to táhnou jen dva.“ A ještě jeden rozdíl mezi extraligami ročníků 1993 a 2013. Před dvaceti lety odjelo alespoň šest extraligových závodů hned sedmatřicet českých plochodrážníků.

Vy vyhřáté ústecké restauraci se konečně dostává ke slovu i Lubomír Hrstka. „Zrovna jsem začal dělat šéfa klubu,“ vzpomíná. „Byl jsem placenej‘ předseda, ale radši jsem dával bodovný klukům a já kolikrát neměl ani na vejplatu.“

O to větší radost musel mít z vítězství nad soupeřem ranku pražského Olympu. „Vzpomínáme na to rádi,“ netají se. „Byl to pro mě dobrej‘ vstup do funkce. Povedlo se mi sehnat peníze a závodníka. A jako první jsme porazili rudý kůže!“

Severočeská ligová historie v kostce:
Severočeští plochodrážníci patřili do československé ligy už od jejího pravěku, kdy se ještě skvěla oficiálním názvem celostátní přebor družstev. Premiéru v lize na bázi krajských reprezentací prošli hned v šestapadesátém. O tři roky ji vyhráli a postoupili do I. třídy. Pátým místem v sezóně 1960 se udrželi, aby v následující sezóně skončili se stříbrem. Soutěž už nesla název 1. liga a po federalizaci Československa se družstvo přejmenovalo na Severočeský KV. V dvaašedesátém se dočkalo poslední příčky, ale místo sestupu do 2. ligy následoval zánik ligového zápolení.

O jeho renesanci se v sedmašedesátém postaral populární motoristický časopis Svět motorů. Využil vzniku mnoha svazarmovským plochodrážních středisek a vypsal soutěž o svůj pohár. AMK Ústí nad Labem v její skupině B prohrál dvakrát se suverénem Viktoria Žižkov, jež posléze v prosincovém finále sebrala triumf favorizované RH Praha, a poté už jen v půli září v Kopřivnici. Celkově skončil druhý ve své skupině.

Comeback regulérního ligového zápolení zastihl Ústečany na druhé příčce v sezóně 1968. V následujícím roce byli třetí, o rok později už čtvrtí. Družstvo, které muselo absenci regulérního oválu řešit azylem v Polepech, měly čekat už jen horší časy. V sedmdesátém čtvrté místo. O rok později se přešlo na čtyřutkání a vyšší liga poprvé nesla název extraliga. Ústí nad Labem bylo třetí, přesto se nevyhnulo kvalifikaci o udržení. Z ní však rezignovalo, bylo zastoupeno Českými Budějovicemi. Následoval pád do nižší ligy, dvě poslední místa v její skupině A v letech 1972 a 1973 a odchod ze scény ve čtyřiasedmdesátém.

To už ovšem ústečtí nadšenci vlastními silami budovali areál v Chabařovicích, o čemž výmluvně vypráví známý spíkr Miloslav Čmejla ve své autobiografii, kterou vlastním nákladem vydal letos v říjnu. Klub, jehož charakteristickým znamením se stalo velké písmeno CH na vestách, vstoupil do naší ligové historie roku 1975. Skončil u dna prvoligové tabulky stejně jako v šestasedmdesátém, kdy dokonce nepřijel na podniky do Žarnovice a Kopřivnice.

Od sedmasedmdesátého jezdily Chabařovice druhou ligu, která rozšířila československý kalendář o rok dříve. Záhy se v ní dostaly na hrot, avšak uspět v kvalifikaci o první ligu se jim povedlo až v září roku 1982. Osmičlenný výběr Bohuslav Polák, Karel Fujera, Karel Voborník, Miloslav Čmejla, Ladislav Šifalda, Milan Polák, Martin Morávek a Jaroslav Zobal v prvním kole dvojutkání s béčkem RH Praha na Markétě sice prohrál o dva body, avšak druhý den jej na ústeckém předměstí rozdrtil o dvacet bodů.

Ani o level výše se Chabařovice neztratily, o čemž svědčí dvojice druhých a třetích míst v rozmezí let 1983 – 1986. Sezóna 1987 se jim nepovedla, skončily čtvrté ve skupině, avšak napřesrok v reorganizované lize postoupily do prvoligového finále. Další výrazný mezník přinesl rok 1989, kdy si sestava Jaroslav Hauptmann, Karel Průša, Martin Morávek, Roman Bednář, Roman Holoch, Ladislav Šifalda a Ladislav Havlík triumfem ve finále první ligy pojistila nejen postup do semifinále mistrovství republiky družstev, ale především extraligu 1990.

Počátek devadesátých let vynesl Chabařovice na plochodrážní výsluní. V devadesátém se celek dostal na třetí místo extraligové tabulky, nicméně vavříny se naposledy rozdávaly v nadstavbové části a v semifinále v Březolupech byli Severočeši vyřazeni.

Při návratu osmičlenných týmů v roce 1991 si už Chabařovice vyjezdily regulérní bronz. Po sezóně 1994 však z extraligy vypadly, avšak po prvoligové přestávce se vrátily nejprve roku 1996 a naposledy 1998. V roce 1999 první ligu kvůli finančním důvodům nedokončily a družstvo s písmenem CH zazpívalo svou labutí píseň čtvrtým místem v první lize anno domini 2000.

Poslední ligový závod na chabařovické dráze se však konal až ve čtvrtek 31. května 2001. V Praze probíhala rozsáhlá přestavba stadiónu a Markéta našla azyl domácího prostředí právě na severu Čech. Symbolická byla přítomnost místního odchovance Jana Balihara ve výběru Milana Špinky, avšak mítink skončil setsakramentsky špatně.

V rozjížďce s číslem tři byl na třetím místě jedoucí Patrik Linhart ve výjezdu z druhé zatáčky příliš rychlý. Narazil do mantinelu, který jej odrazil zpátky na ovál. Tehdy patnáctiletý mladík v sedle neovladatelného motocyklu vlétl do skupinky lidí a srazil startmaršála se svým pomocníkem. Šéf startu Jaroslav Smoček si z incidentu odnesl trvalé následky a málo velkorysý postoj AČR vůči muži zraněnému s jeho logem na zádech na dlouhou dobu pošramotil vztahy klubu vůči držiteli sportovní autority.

Extraliga – Speedway Club Chabařovice vs. PSK Olymp Praha:

1. SC Chabařovice 47: 1 Karel Průša 12, 2 Robert Ráliš (SK Kaltima Liberec) 8(2), 3 Zdeněk Holub 10(1), 4 Pavel Koten 4, 5 Jan Holub 11(1), 6 Miloš Müller 2(1), 7 Jan Podrabský (SK Kaltima Liberec) DNR, 8 neobsazeno
 
2. PSK Olymp Praha 43: 9 Zdeněk Schneiderwind 10, 10 Lubomír Jedek 6(2), 11 Antonín Kasper 14, 12 Dušan Kšír 1, 13 Tomáš Topinka 8(1), 14 Lubomír Batelka (Oliba Mšeno) 2, 15 Martin Paták 2(1), 16 neobsazeno

Extraligová tabulka 1993:

  závody: bilance: skóre: body:
1. PSK Olymp Praha 10 9-0-1 572:325 18
2. AK Slaný 10 7-0-3 490:402 14
3. ZP Pardubice 10 7-0-3 495:397 14
4. AK ČSAD Plzeň 10 5-0-5 414:470 10
5. Speedway Club Chabařovice 10 3-0-7 399:498 6
6. VTJ Racek Pardubice 10 0-0-10 308:586 0

Poznámka: o pořadí na druhém místě rozhodlo součet skóre ze vzájemných utkání Slaný vs. Pardubice 97:83

Účinkování Chabařovic v extralize:

sezóna: bilance výsledků v závodech: konečné umístění:
1990 0-2-2-0 3. (z pěti týmů)
1991 6-1-3 3. (z šesti týmů)
1992 3-0-7 5. (z šesti týmů)
1993 3-0-7 5. (z šesti týmů)
1994 1-1-8 6. (z šesti týmů)
1996 0-0-1-7 5. (z pěti týmů)
1998 0-0-0-8 4. (ze čtyř týmů)

Poznámka: v letech 1987 – 1990 nebylo pořadí extraligy konečným pořadím mistrovství republiky, které určila nadstavbová část. V letech 1991 – 1995 se československá, resp. česká extraliga jezdila systémem dvojutkání, jinak čtyřutkání.

Foto: Eva Palánová, Lubomír Hrstka a archív autora

Extraliga

Milan Mach je přesvědčený o dramatičnosti čtyřčlenných družstev

Slaný – 30. listopadu
Již dvakrát se extraligové kluby dostaly k hlasování o podobě soutěže napřesrok. Pokaždé skončilo patem, a protože nikdo nezměnil své stanovisko, v pondělí se žádné rokování ani nekonalo. Verdikt však musí padnout již pozítří. Mezi zastánce čtyřčlenných družstev patří i Milan Mach, který se magazínu speedwayA-Z svěřil, že je po všech stránkách pokládá za výhodnější.

„Kromě ekonomického hlediska i skutečnost, že na závody sedmičlenných družstev nemáme dostatečný počet jezdců,“ vysvětluje slánský kouč důvody, proč se přidal na mšenskou stranu ve snaze prosadit extraligových čtyřčlenných družstev. „Jedou všichni, co jsou na soupisce, závody pak jsou často rozhodnuty již při nahlášení sestav. Spousta jízda je i pro diváky naprosto nezajímavých. I mezi fanoušky a sponzory panuje názor, že závody čtyřčlenných družstev byly pro diváky vyrovnanější a zajímavější.“

Česká liga osciluje mezi oběma systémy prakticky po celou dobu své historie. Nicméně současný model na rozdíl od předchozích případů prokázal poměrně velkou životnost a nabídl dramatickou podívanou. I když letos zašly změny možná přespříliš daleko a potlačená funkce manažera s jeho strategickými možnostmi přece jen části duelů podsunula předvídatelný scénář. Nicméně je možné, že by čtyřutkání mohla nabídnout stejně akční podívanou v pravidelných intervalech od dubna až do října?

„To, že funkce manažera byla v roce 2013 výrazně omezena, mi vadí ze všeho nejmíň,“ přemítá Milan Mach. „Vždy závody by měli rozhodovat hlavně jezdci na dráze a o výsledku závodu by neměl rozhodovat jeden silný jezdec na postu náhradníka, jako tomu bylo v předchozích ročnících před rokem 2013. O tom, že čtyřutkání mohou nabídnout podívanou stejné úrovně jsem přesvědčen. Vzpomeň, kolik závodů se rozhodovalo v poslední sérii, podívej se na fotku. Dnes bývá rozhodnuto často již v polovině závodů.“

Pokud by se ovšem extraliga vrátila k systému čtyřčlenných týmů, sníží se počet příležitostí pro české závodníky, i když bude každý tým moci profitovat ze služeb jediného cizince v každém závodě. I tady se ušetří, nicméně atraktivita extraligy bez zahraničních borců může v očích diváka dost utrpět.

„Atraktivnost pro diváky si myslím, nepoklesne,“ reaguje Milan Mach. „V systému čtyřčlenných družstev v každé jízdě soupeří čtyři jezdci a ne jako většinou jen dva při systému sedmičlenných družstev. Skutečně si myslím, že v České republice nemáme dostatek kvalitních jezdců, aby tyto závody byly tak zajímavé jako třeba v Polsku. A uvažujeme o startu také v první lize, kterou bychom jeli společně s extraligou.“
Realita na diplomatickém poli je ovšem taková, že Pardubice a Praha zřejmě nepřesvědčí Mšeno a Slaný a naopak. Zastánci dvojutkání nabídly jisté ústupky, avšak s největší pravděpodobností se dá očekávat, že i pondělní hlasování skončí v poměru 2:2 a v duchu litery řádů zůstane zachován současný systém. Co bude dál, nevytvoří Slaný koalici se Mšenem a to tím spíše, pakliže jste svého času o podobném spojenectví koketovali s Plzní?
„Spolupráci jsem navrhoval…,“ připouští Milan Mach. „Úpravy, které Pardubice a Praha nabídly, jsou pro mě akceptovatelné, ale o tom, co Slaný pojede nebo nepojede, nerozhoduji jen já… A pokud bude stav 2:2, zřejmě se nic nezmění, to není ale otázka pro mě.“

Foto: Wojta Zavřel a Pavel Fišer

Rozhovory

Roman Čejka: „Uvidíme, řekl slepej‘!“

Slaný – 23. listopadu
Může posloužit jako důkaz staré známé pravdy, že se neustále dá něco zlepšovat. A to nejen po roce 2012, v níž sice dobyl nezanedbatelné výsledky, avšak její podstatnou část mu sebraly dvě fraktury klíční kosti. Loni se mu naštěstí úrazy vyhýbaly, takže mohl laku zvedat o něco výše. V divišovském semifinále se stal bezprostředním strůjcem českého postupu na úkor Švédů, který dal základ bronzové medaile z evropských juniorských družstev. Nechyběl ani u světového bronzu v Pardubicích a nakonec dal sezóně stříbrnou tečku v české juniorce. Roman Čejka se v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z svěřil, že by v nastoupeném trendu chtěl pokračovat také napřesrok, kdy v rámci poslední sezóny mezi juniory možná vyzkouší i dlouhou dráhu.

speedwayA-Z: „Loňská sezóna byla pro tebe dost smolná. Upadl jsi při tréninku před sezónou v Kršku, ale horší následky přinesl pád během světového juniorského šampionátu v Blijhamu. Přestože se dostavily úspěchy typu třetího místo v českých devatenáctkách, povedených domácích dvojic či vítězství v první lize, před letošní sezónou bylo co zlepšovat.“
Roman Čejka: „V roce 2012 byla hodně velká smůla. Při prvním tréninku v Kršku jsem šel na hubu a zlomená klička. Byl dlouho voraz, a když jsem se vracel, všichni byli rozjetí a těžko se to dohánělo. Když jsem se rozjel i já, upad‘ jsem znova v Holandsku a zase si udělal tu samou kličku. Poprvý jsem si ji jen naštíp‘, ale teď jsem si ji přerazil úplně. Sešlo se toho hodně, ale nakonec jsem měl i nějaký výsledky. Devatenáctky ve Svitavách byly docela úspěch na to, že jsem byl pořád na hubě. Na dvojicích jsem měl hlavně paráka Michala Mitka. Hodně zatáh‘ a já to sbíral po dvojkách, jedničky tam nejsou, ale taky byly potřeba. To byl taky jeden z úspěchů loňský sezóny. Celou zimu jsem se potom připravoval. Byly posilovny, bazény, koupil jsem si i hodinky na měření tepu, abych běhal, jak by se mělo. Běhal jsem, jezdil na kole, měl jsem asi sedm závodů na šroubkách. To mi taky pomohlo, že jsem měl kontakt s motorkou. Určitě bylo co zlepšovat. Začátek sezóny byl dobrej‘, měl jsem do toho chu a to je znát. Přes zimu si odpočneš a přijdou výsledky. Na junioráku ve Slaným byla mokrá dráha, ale šel jsem do toho s chutí a zvlád‘ to.“

speedwayA-Z: „Zimu jsi netrávil pouze v tělocvičně, jízdou na kole či běháním jako většina ostatních závodníků, ale pilně jsi startoval v šroubkařské sérii pod taktovkou Ronnyho Weise. Projevil se zimní pobyt za řidítky na začátku nové sezóny?“
Roman Čejka: „Je to hlavně pro srandu, ne pro peníze. Šroubky jsou taky nebezpečný, tak se jede s hlavou, abych neublížil sobě nebo někomu jinýmu. Je dobrý, že tam je kontakt s motorkou v závodním rytmu. Když se jezdí u nás na rybníku, taky se jezdí ve dvou, ve třech. Uděláš si dráhu, když zamrzne, taky jsme závodili, ale spíš dělali blbosti. Jezdili jsme s jednou rukou zvedlou, vozili lidi z vesnice, akorát byl problém s metylem. Svůj metyl, co se nastřádalo za sezónu, ale musíš mít i v Německu. Špatný to u Ronnyho nebylo, přišly i nějaký bedny, ale bylo to těžký. Všichni přišli, jak to jet a vyrovnalo se to. Hlavně jde o starty, když je vychytáš, je to vítězství. Tedy když to nepokazíš v jízdě (smích). Letos pojedu zase, Ronny slíbil, že dá helmu, brejle a rukavice. Všichni bychom měli mít stejný gumy, doufám, že se budou losovat.“

speedwayA-Z: „Z letošní sezóny by dozajista stál za vypíchnutí moment z divišovského semifinále evropského šampionátu juniorských družstev, v němž jste urputně bojovali o postup se Švédy. Do poslední rozjížďky jsi nastupoval s úkolem vyhrát. Co jsi v ten moment cítil?“
Roman Čejka: „To byl asi můj největší úspěch týhle sezóny. Udělal jsem dost bodů, vyhrál jsem všechny jízdy. Připravili jsme se na to dobře. Motor jsem si dělal sám samozřejmě pod dohledem pana Poláka. Sedlo to, dali jsme tam převody a jelo to. Zkoušel jsem obě motorky, jely obě, ale ta, na který jsem to vyhrál, jela líp. Tak jsem jí měl celej‘ závod. Vyšlo to. Už dopředu jsem koukal do programu, že jedu poslední jízdu. Doufal jsem, že to rozhodnutí nebude na mně. Je to nepříjemný, když na tebe spolíhá celej‘ tým. Nakonec to ale tak bylo. Byl jsem hodně vynervovanej‘ a ještě přišel opakovanej‘ start, takže to bylo ještě horší. Stoupnul jsem si do pěkný koleje, co mi poradil Milda. Odstartoval jsem z ní jako raketa. V první nájezdu jsem byl první a to se člověk uvolní, že už to musí vyjít. A vyšlo to. Byli tam super fanoušci, fandili a řvali. Dobrá atmosféra, bomba. V cíli ze mě všechno spadlo, vyhazovali mě do vzduchu. Proti nám byl i rozhodčí, diváci ho neměli moc v lásce, ale nakonec to skončilo dobře. Byl to bombovej‘ pocit, jeden z nejlepších závodů.“

speedwayA-Z: „Divišovská sláva našeho nároďáku se plynule přelila do slezského Opole. Ve finále jste se rozhodně neztratili a vrátili se ozdobení bronzem. Jaký byl pohled ze stupňů vítězů?“
Roman Čejka: „Samozřejmě jsme tam jeli vyhrát, to je jasný (smích)! Minimálně jsme tam jeli pro medaili. Je to týmová práce, všichni dělali body, to bylo super, nikdo neměl vyloženou nulu, akorát Vašek měl zezačátku problémy se spojkou. To bylo škoda, třeba by mohlo bejt‘ stříbro, ale bronz je taky úspěch. Příští rok bychom měli bejt‘ dosazený a to uděláme lepší výsledek! Já v Opole neměl tátu, byl zrovna v tý době na dovolený, máma v práci jinej‘ termín nedostala, tak museli jet. Odřídil jsem to celý sám a v depu jsme to taky bez něj zvládli. Trošku byl problém s technikem, co přebíral motorky. Hlavně s deflektorem, nelíbilo se mu, že nemá číslo, že prej‘ není homologovanej‘.“

speedwayA-Z: „Mávání divákům s bronzovou medailí na krku sis vyzkoušel ještě jednou. V pardubickém finále mistrovství světa se ve srovnání s Opole přece jenom hovořilo o českých medailových ambicích opatrněji, nicméně pódium se stalo realitou. Jak jsi to vnímal?“
Roman Čejka: „Já Pardubice nemám moc v lásce. Je to hrozně dlouhá dráha a já na ní někdy neměl motor. Bylo to vidět na výsledku. Udělal jsem jen jeden bod, ale byl na Australanovi, takže byl taky potřeba. Zbytek týmu tam jel dobře. Hlavně Venca. Poved‘ se mu žolík, Darcy Ward je světová jednička, takže to byl velkej‘ plus. Naše plus je, že máme Vencu. Rok se dvěma medailema se už dlouho nepoved‘, příští sezónu se musíme dostat. Bude to těžký, ale obhajoba by byla hezká. Tým se nemění, když nepřijde zranění. Mělo by to zůstat stejný, když nepřijde zranění. Záleží, jak kdo pojede, třeba se tam nedostanu, třeba budou lepší jiní…“

speedwayA-Z: „Přitom se zdálo, že na podzim tě zasáhla nějaká forma krize. Určitě sis sliboval mnohem více nejen od šampionátu dvojic v Březolupech a jednotlivců v Divišově a v Plzni, ale kupříkladu i od Zlaté stuhy…“
Roman Čejka: „Nevím, kde se stala chyba. Třeba v Březolupech mi ani jeden, ani druhej‘ motor vůbec nefungoval. Právě na tom závodě jsem se rozhod‘, že hodím motor Bogasovi Brhelovi, a to stojí, co to stojí. Měl jsem ušetřený peníze a vrazil je do toho. Když Bogas otevřel motor, říkal, že to jet nemohlo. Nechal jsem mu tu naladit a bylo to znát. V Divišově jsem motor od něho ještě neměl, jel jsem na nějakým jiným a to nebylo to pravý. Hlavně se mi nedařily starty. Ten závod se mi nepoved‘ ani jeden. Když jsem už odjel a jel první, kopla mě v první zatáčce díra. Jen taktak jsem to vybral, že jsem netrefil mantinel. Říká se, že každej‘ den není posvícení. Jednou jseš nahoře, jednou dole, prostě se to nepovedlo. Na test match proti Polákům jsem taky ještě neměl svůj motor, tam mi Bogas půjčoval jinej‘. V Plzni jsem moh‘ mít víc bodů, klidně kolem desíti. Už mi o nic nešlo, chtěl jsem pomoct Mildovi. Je to kamarád. Když jsem jel jízdu s ním a Martinem Málkem, byl jsem první a chtěl to Mildovi pustit. Poodjel jsem jakoby dovnitř, trošku ubral plyn, zase přidal, ale v tu ránu mě předjel Martin! Nějak se to zvrtlo, viděl jsem žlutej‘ blatník, on to má podobně barevný. Musel jsem pak pustit i Mildu. Byla to chyba, ale hlavně měl sám odjet. Jinak v Plzni docela dobrý, byla pěkná dráha. Takovej‘ příjemnej‘ závod. Docela mi to tam frčelo. Motor byl hrozně moc znát. Na některejch‘drahách bys to nepoznal, ale na těch delších vidíš rozdíl, jak je motor naladěnej‘. Třeba ve Svitavách skočím na jawku a jede to stejně jako na GM. Zlatá stuha byla ve velký konkurenci. Velká dráha, motor byl lepší, ale pořád to ještě není ono. Ještě tomu něco málo chybí, chtěl bych zkusit jinej‘ motor od jinýho ladiče. Mám to v plánu, když seženu peníze, a se uvidí, jestli je to ve mně nebo v tom motoru.“

speedwayA-Z: „Co se ti ale na podzim povedlo, bylo uhájit druhé místo v domácí juniorce před nebezpečně dotírajícím Zdeňkem Holubem. Roli obrovského suveréna ovšem sehrál Václav Milík. Čím si vysvětluješ, že vás všechny zválcoval takovým způsobem?“
Roman Čejka: „Vašek je z nás určitě nejlepší. Je to fakt fára, má to v sobě, od začátku bylo jasný, že vyhraje. Prostě mu to sedlo, bylo to úplně neskutečný. Vytvořil rekord, že ho nikdo neporazil. Nebo vlastně jo, až v pátým závodě Ondra Smetana. Mně se povedlo stříbro, bylo to ale napínavý až do posledního závodu. Chtěl jsem to udržet, Zdeněk byl ke konci lepší, bylo to vidět, ale mně přálo ve Mšeně štěstí. Nešlo mi to, ale uhlídal jsem to. Hodně mi k tomu pomoh‘ Vašek a asi i rozhodčí, jak to posoudil. V nájezdu se střetli, Zdeněk spadnul. Říkal, že za to může Vašek, Vašek zase říkal, že si to udělal Zdeněk sám. Já jsem spíš při Zdeňkovi. Viděl jsem to zezadu, jak jsem je hnal před sebou. Vašek byl pod ním, Zdeněk to dal nad něj, a já si myslím, že tam Vašek měl dost místa. Mně už pak šlo o to vyhrát poslední jízdu. Nebyla těžká, ale kdybych třeba nedejbože upad‘, bylo by to špatný. Naštěstí to ale dobře dopadlo a já skončil v junioráku druhej‘.“

speedwayA-Z: „Čeká tě poslední sezóna strávená mezi závodníky mladšími jednadvaceti let. Tady se dozajista stálo za to pokusit se o výraznější průlom na juniorské scéně nejen doma, ale i v mistrovství světa a Evropy. Letos se ti to v Červenogradu a v Pile nepovedlo, čím to?“
Roman Čejka: „Vůbec se mi to nepovedlo. Letos mi to nevyšlo. Třeba Červenograd si vzpomínám, že se mi ani jeden start nepoved‘. Nebyl den nebo nevím, kde byl problém. Dopoledne jsme trénovali, odpoledne závodili, asi jsem byl unavenej‘. Bylo hrozný teplo, hroznej‘ hic. Moc dobrej‘ výsledek to nebyl. Nic moc, doufám, že příští rok to bude lepší. Pak byla Pila. Dráhu jsem trošku znal, jel jsem tam jednou ligu za Krosno. Věděl jsem, co tam dát. Ale zase jsem měl problém se startama. Nefungoval motor, z výjezdu mi každej‘ poskočil o tři metry dopředu. Bylo vidět, že mi to nejede, a když jsem skočil na druhou motorku, bylo to ještě horší. Snad to bude příští rok lepší, bude to poslední rok juniorský kariéry. Snad udělám výsledek, abych se trošku ukázal a dostal se třeba do nějaký ligy. To by bylo super.“

speedwayA-Z: „V extralize se Slaný ozdobil bronzovou medailí, nicméně vyšší soutěž pro vás de facto začala až na podzim, kdy jste jeli jakousi svou soukromou soutěž se Mšenem. Ostatní soupeři vás poráželi nejen v základní části, ale i v semifinále a tak k třetí příčce vlastně stačilo pouze převýšit Mšeno na své domácí dráze. Jak se na to díváš?“
Roman Čejka: „Letos mi extraliga nešla. Nějaký body jsem udělal, ale nebylo to ono, co bych si představoval. A Pardubice s Prahou byly proti nám hrozně silný, jediný Mšeno bylo s náma vyrovnaný a mohli jsme s ním závodit. Jednou jsme ho porazili o osmnáct bodů, takže jsem ten druhej‘ závod u nich nemuseli jet naplno. Tam byl obrovskej‘ tahoun Honza Holub, jel úplně maximálně a šlo mu to. Zdeněk Simota taky a měli dráhu udělanou pro sebe. Pršelo, bylo mokro, to maj‘ radši. Na druhou stranu my ve Slaným taky měli dráhu tvrdou, jak to vyhovuje nám. Nakonec jsme to vyhráli na body. A bomby, třetí místo. Semifinále v Pardubicích, dlouhá, tvrdá dráha a jsme zase zpátky u toho. Takový dráhy mně nevyhovujou, takže ten večer nic moc. Snad příští rok, mohli bychom něco udělat, ale záleží, jak to bude se systémem, a jestli extraligu vůbec pojedeme. Uvidíme, řekl slepej‘ (smích).“

speedwayA-Z: „Zima se ještě nestačila ujmout své vlády, takže všichni spíše bilancují uplynulou sezónu, než aby přemítali o té nadcházející. Jak jsi na tom v tomto ohledu ty?“
Roman Čejka: „Co se týče fyzičky, ještě jsem nezačal naplno. Byl jsem jednou v posilce a jednou plavat. Začal jsem ale chodit do práce, za tmy odcházím z baráku, za tmy se vracím, to potom člověk nemá takovou chu a musí se přemlouvat. Ale pracuju rukama, zvedám těžký věci a pořád někam běhám, což je lepší než se válet doma. Nechal jsem udělat novej‘ design na motorky, bude to trošku překvapení. Pořídil jsem nový auto po Radku Smetanovi a rád bych mu poděkoval, že kliky už fungujou a dveře se otevíraj‘ a byla to jen pětiminutová práce (smích). Začínaj‘ šroubky, pořídil jsem na něho úplně novou spojku, dal jsem to tak nějak dohromady. Většina zůstala jako minulej‘ rok, jen jsem si sám pod dohledem pana Poláka udělal motor. Poladil jsem to a zvýšil kompresi, aby to byl cestovní motor a netočilo se to tolik. Uvidíme, jestli to bude znát nebo ne. Do předního kola jsem navrtal nový šroubky, zadní kola bychom měli dostat všechny stejný od Ronnyho. Možná budu v přípravě spolupracovat s Pepou, říkali jsme, že si půjdeme spolu zaběhat a svýzt se na krosce. To by mohlo bejt‘ taky plus. Sehnal jsem si rám na dlouhou dráhu, mám ho doma. Chtěl jsem ho prodat, ale bavil jsem se s pár lidma, co říkali, a to zkusím, že ho prodat můžu vždycky. Sháním převodovku a další věci. V dubnu by měl bejt‘ trénink v Mariánkách, chtěl bych se pro srandu svýzt. A potom vyhrát republiku, světa a shrábnout milión peněz. Ale vážně, cíle jsou, aby to bylo lepší než letos.“

Roman Čejka děkuje:
„Hlavně bych chtěl poděkovat rodině, tátovi a panu Polákovi, že mě pomáhaj‘ a trávěj‘ se mnou tolik času. Michalu Průchovi za pomoc při mytí motorek a další spolupráci. Potom sponzorům: Autodíly Češka, Šrámek Elektro, PRO TEC, Rákos a Macek, Rubeš – autobusová doprava, Bellis, Milan Mach, Altmannmoto.cz. AK Slaný a Centru sportu ministerstva vnitra za zapůjčení motocyklu. Wojtovi Zavřelovi a Pavlu Fišerovi za krásný fotky. Jaromíru Burgrovi a všem, co mi jakkoliv pomohli, moc děkuju a jestli jsem na někoho zapomněl, moc se omlouvám.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Wojta Zavřel, Miroslav Horáček a Antonín Škach

Servis

Štětí přivítá motocyklové velikány

Štětí – 28. listopadu
Jeden krotil plochodrážní Jawu, druhý vodil terénem motokrosovou ČZ. Přesto mají mnoho společného. Oba živili naději na titul mistra světa, oba skončili na stříbrných místech, přičemž oba poškodil krajan funkcionařící v FIM. Nyní se velikáni svých disciplín setkají u jednoho stolu. K úterní besedě ve Štětí totiž Jiřího Štancla a Jaroslava Faltu pozval renomovaný spíkr Miloslav Čmejla.

MČR Na ledové dráze

V plánu je sedm podniků v šesti lokalitách

Pardubice – 27. listopadu
Vedle určení reprezentantů pro nadcházející ročník šampionátů světa a Evropy se očekávaným výstupem včerejšího jednání pracovní komise českých ledů stal termínový kalendář. Pakliže bude paní Zima přívětivá, v šesti lokalitách se uskuteční sedm mistrovských závodů. Začít by se přitom mohlo ještě v letošním roce. Tři dny před Silvestrem jsou do Hamru na Jezeře naplánována družstva.

Termíny šampionátu jednotlivců jsou totiž rozvrženy vskutku férově, aby měl každý český závodník rovné šance. A konec roku je ve Švédsku vyhrazený Santa Cupu, takže jednotlivci odstartují až první sobotu v novém roce v Růžené. S týdenním odstupem bude následovat Hamr na Jezeře, jehož pořadatelé jako jediní aspirují na podnik v obou šampionátech, a mistr bude vyhlášen další sobotu v Holicích.

Družstva by měla pokračovat hned druhý den po Holicích v nepříliš vzdálených Mělicích a jejich vrchol by měl přijít zkraje února v Nepomuku a v Kopřivnici. Obě soutěže mají společné nejen své náhradní termíny, ale i nejzazší termín, jímž je neděle 10. března.

Míra operativnosti je u českých ledů tradičně hodně vysoká, o čemž svědčí i možnost prohazovat pořadatele i typ jejich závodu. Nicméně prováděcí reglementy zachovávají ochranářská opatření vůči individuálnímu šampionátu. Ten totiž výslovně nesmí kolidovat s mítinky ranku šampionátu světa či Evropy, jichž se bude účastnit jakýkoliv český reprezentant, pakliže by ovšem s pořádáním nevyjádřil svůj souhlas.

Novinky přinášejí i sportovní pravidla. Do celkových výsledků se budou započítávat všechny dosažené výsledky. Poprvé přichází na scénu trestná čára, která však na rozdíl od letních disciplín nebude aplikována pouze při předčasném kontaktu s páskou, avšak i při prošvihnutí časového limitu dvou minut. Při závodě týmů ovšem nesmí závodníci jednoho družstva stát na roštu vedle sebe. Pokud se týká technické stránky, v mistrovských závodech budou akceptovány homologace motocyklů platné v letech 2012 – 2013.

Kalendář českých ledů 2014:

MEZ MR jednotlivců:  
4.1. Růžená
11.1. Hamr na Jezeře
18.1. Holice v Čechách
 
MEZ MR družstev:  
28.12.2013 Hamr na Jezeře
19.1. Mělice
1.2. Nepomuk
2.2. Kopřivnice
 
náhradní termíny pro obě soutěže:  
1.3.  
2.3.  

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

MS Na ledě

Jan Klatovský vyráží s českou trikolórou do boje na třech frontách

Pardubice – 27. listopadu
Česká ledařská reprezentace doznává po bezmála patnácti letech výraznou změnu. Bude v ní scházet Antonín Klatovský, jehož na včerejším pardubickém jednání pracovní komise českých ledů oficiálně omluvil jeho otec kvůli pracovní vytíženosti. Ze zasedání vzešla nominace na všechny tři šampionáty pod jurisdikcí FIM a FIM Europe, přičemž bylo dohodnuto, že ke změně může dojít pouze v případě výrazné změny ve sportovní formě jmenovaných reprezentantů.

Navíc případná úprava se nesmí týkat Jana Klatovského a musí vycházet z výsledků závodů konaných do 20. ledna, jichž by se na našem území mělo uskutečnit pět, nebo z logistických důvodů při závodech ranku mistrovství světa a Evropy.

„Pokud se uskuteční mistrovství republiky jednotlivců, má samozřejmě manažer právo sáhnout na družstva,“ vysvětluje Petr Moravec, předseda VV SPD. „Co se týče jednotlivců, záleží skutečně na tom, zda se pojede mistrovství republiky. Tak konec konců zní i nominační kritéria, že finalista MS nebo ME má zajištěnou účast, dále pak mistrovství republiky v minulém roce, a pokud se uskuteční před podáním přihlášek závod mistrovství republiky v daném roce, obsadí se poslední místo nejúspěšnějším jezdcem v daném šampionátu.“

Do kvalifikace o finále v roce 2014 zasáhnou Jan Klatovský a Lukáš Volejník. Ten se o čtrnáct dnů později poprvé představí v sestavě národního týmu stejně jako Lukáš Hutla. Zmiňovanou trojici pro evropský šampionát doplní ostřílený Jan Pecina, zatímco náhradníkem zůstává Radek Hutla.

Nominace českých ledařů na podniky MS a ME 2014:

challenge MS jednotlivců, St.Johann – 25.1.: Jan Klatovský, Lukáš Volejník
 
MS družstev, Togliatti – 8.-9.2.: Jan Klatovský, Lukáš Volejník, Lukáš Hutla
 
ME, Kamensk Uralskij – 22.-23.2.: Jan Klatovský, Lukáš Volejník, Lukáš Hutla, Jan Pecina, náhradník Radek Hutla

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)