Archiv autora: Antonín Škach

Jan Holub: „Trošku bych chtěl zlepšit výsledky!“

Lišov – 8. února
Může sloužit jako důkaz oprávněnosti rčení, že čas plyne opravdu rychle. A juniorovi na ploché dráze ještě rychleji, takže loni zažil první sezónu ve stylu českého seniora bez zahraničního angažmá. K tomu se přidaly problémy při hledání optimálního nastavení jeho GM, které se v jeho dílně objevilo, by se na něj jeho dědeček coby divišovský patriot už od dob svého působení v továrním týmu zpočátku díval poněkud rozpačitě. Jan Holub ovšem v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z řekl, že by letos chtěl začít tam, kde loni skončil a trošku své výsledky vylepšit.

speedwayA-Z: „Sezónu 2010 jsi zakončil jako absolutní král české juniorské scény se všemi třemi tituly. Rok na to jsi skončil po souboji s Michaelem Hádkem a Václavem Milíkem třetí. A stejně tak roku 2012, kdy jsi ovšem musel dohánět úvodní zpoždění kvůli zdravotním patáliím, avšak až do posledního závodu v Pardubicích mohl pomýšlet na titul. Jak jsi tohle všechno prožíval?“
Jan Holub: „Sezóna 2010 byla asi nejlepší sezóna. Bylo hodně závodů, rok na to přišel Venca. S ním to bylo hodně těžký vždycky. Do toho Haďas a většinou jsme se potkali v rozjížďce až na konec. Bylo to o tom, jak kdo odstartuje a jak to komu vyjde. Pak jsem měl ty záda a to byl velkej‘ problém. Nemoh‘ jsem chodit, nešlo se mi ohejbat a jednu chvíli jsem ani nevěděl, jestli budu ještě jezdit. Nakonec se to naštěstí umoudřilo, ale problémy s tím jsou dodneška. Byla dlouhá přestávka, dost jsem se na závodění těšil a pár závodů se mi povedlo. Pak byl poslední závod a prostě ty Pardubice… Tam to je hop nebo trop. Někdy se tam nechá zajet, ale jindy tam vyhořím na úplnejch‘ kravinách. Škoda, myslel jsem, že po tom titulu by to mohlo v junioráku ještě párkrát vyjít. Ale všichni jsme měli stejný výsledky, bylo to o pár bodů a záleželo na každý jízdě.“

speedwayA-Z: „V půlce října 2012 jsi v Pardubicích absolvoval finále světového juniorského šampionátu, které se stalo posledním juniorským mítinkem tvé kariéry. Jak se za tímto obdobím ohlížíš?“
Jan Holub: „Myslím, že ten poslední juniorskej‘ rok nebyl podle mejch‘ představ. Hlavní cíl byl postup do finále mistrovství světa, který mi uteklo na Ukrajině, kde jsem byl s Vencou. To mě mrzelo asi nejvíc. Čtvrtfinále v Blijhamu byl první závod s těma zádama, tam se mi podařilo postoupit, věřil jsem v postup i z Ukrajiny, kterej‘ bohužel nevyšel. Byla to veliká škoda, dodneška mi to trochu štve. A ty Pardubice, co si matně vzpomínám, to nebyl dobrej‘ víkend. Ani Zlatá stuha, měl jsem problémy s řetězama a motorem. Nic moc. Celkově juniorský období nebylo zas tak špatný, určitě lepší než zatím to seniorský. Řek‘ bych, že bylo dobrý. Srandy jsme si taky užili spoustu, jak na družstvech, tak i na jednotlivcích.“

speedwayA-Z: „Loni jsi tedy poprvé zažil sezónu coby český senior. Bez zahraničního angažmá se ti rapidně snížil počet závodů…“
Jan Holub: „Bylo to negativní, je to škoda. Když to vezmu, je to jednou míň závodů, než co jsem byl junior. Je to hodně znát sedět na tom jednou za tejden nebo čtrnáct dnů, než když jsem měl závody třikrát v tejdnu. Polsko se nepovedlo a Opole si myslím, že byla hodně velká chyba. Nebyl jsem tam spokojenej‘, domluva nic moc. A abych se až před závodama rozjížděl, jestli pojedu nebo ne, na to jsem nikdy nebyl. Pár závodů jsem tam odjel a nebyly špatný. Ale když jsem tři jízdy vyhrál a do další mě už nenasadili? Přebor by byl řešení, ale je to úplně bez náhrad, kdyby aspoň nějaký minimální náhrady byly. Určitě je lepší jet aspoň ten přebor, než trénovat nebo sedět doma a čekat na nějaký závody.“

speedwayA-Z: „Za této situace se Plzeň přihlásila do jadranského poháru dvojic. Jak se ti ta soutěž zamlouvala a není škoda, že v ní Plzeň už nepokračuje?“
Jan Holub: „Je to škoda, největší problém je asi ve financích. Nevím, nevidím do toho, ale proč by asi jinak nejeli? Možná i závodníci, bez nich to moc nejde. Myslím si, že to špatný nebylo. I obsazení bylo dobrý, jezdil jsem to se Zdendíkem, takže to bylo dobrý. Loni jsme se střídali i v mechaničení, on byl se mnou na Zlatý přilbě SNP, já pak s ním ve Francii a v Maďarsku. Akorát to má nevýhodu, že nemůžu v autě spát. Nedovolí to a posadí mě za volant. Většinou jsme oba vzhůru, ale já jsem zvyklej‘, sednout do auta a spát, protože řídí děda. Po tom předposledním závodě jsme nevěděli, jak na tom jsme. A v Lendavě to bylo šílený, nedalo se jet ani smykem. Dráha hrozná, uvažovalo se, jestli to nezrušej‘. Nakonec se to odjelo, kdybychom věděli, že nám chybí pár bodíků, bylo by to taky jiný. Neměli jsme s sebou žádnýho manažera. Jeli jsme sami, akorát řidiče jsme měli s sebou, tady jednoho kámoše od nás.“

speedwayA-Z: „Po roce 2012, kdy extraligu oživila trojkoalice DaK Moto Plzeň – Divišov ses loni vrátil do Mšena. Jenže z mistrovského celku, jemuž jsi také ty pomáhal v sezóně 2011 na trůn, se stal outsider. Čím taková proměna byla způsobena?“
Jan Holub: „Vůbec netuším. Hlavně nám chyběli lepší junioři a cizinců jsme asi začali zvát až zbytečně moc. Je dobrý jezdit s jezdci z Grand Prix, ale je to přece jen znát, když máš v týmu tři silný jezdce nebo šest. Těžko se tam dělaj‘ body, ale když se to povede, je to paráda, je to radost. Jako to poslední Mšeno. Povedlo se dopasovat motorku. Letos jsem začal jet GM, se kterým jsem byl a nebyl na začátku spokojenej‘. Je to takový moc složitý. Ve Mšeně to sedlo, hlavně dráha super, taková dost závodivá, mohli by to tam orat častějc. Myslím, že bylo škoda, že trojkoalice nepokračovala. Nikdo nám nevěřil a chybělo málo, abychom se do finále dostali. Nevím, proč to tak skončilo. Byla výhoda dvou závodů na domácí dráze.“

speedwayA-Z: „Svou účast v letošní extralize Mšeno podmínilo podmínkou návratu ke stylu čtyřutkání, splnitelnou o to obtížněji, že by ani Pardubice, ani Praha na ni nepřistoupila. A když ji neprosadilo na diplomatickém poli, skutečně se do extraligy nepřihlásilo. Jaké má jeho rozhodnutí dopady na tebe?“
Jan Holub: „Byl jsem z toho dost překvapenej‘ a zklamanej‘. Myslel jsem, že bych tam zůstal. Že za ně pojedu extraligu jsem měl v plánu určitě. Hlavně když jsem se to dozvěděl, byl to šok, v tu chvíli jsem byl bez závodů a hlavně bez extraligy, kterou chci jezdit určitě. Pak přišla nabídka ze Slaného, kterou jsem dostal od Milana Macha. Bavil jsem se i s Topasem, že bych šel do Prahy a nakonec jsem se rozhod‘ pro Slaný. Myslím si, že tady mám větší šance se svézt. Není to nikdy jistý nikde, ale tady si myslím, že je větší šance. Budu se snažit, abych se vešel do sestavy. Je to blbý jet ve třech, hlavně dost jezdců přišlo o extraligu, když se jeden klub rozpadne, je to znát. Jezdci by byli, určitě by to jeli rádi, ale nejsou družstva, není tým.“

speedwayA-Z: „Loni jsi vcelku pravidelně nastupoval za Mšeno rovněž v první lize, kde vám stříbro nakonec sebrala březolupsko – žarnovická koalice. Jak se ti tato soutěž zamlouvá?“
Jan Holub: „Není to špatná soutěž, jsou tam jak junioři, tak senioři. Je to zajímavý, může tam kdokoliv překvapit, zajet, hlavně se do jede na stadiónech, kde se často nejezdí jako Svitavy nebo Březolupy. Pro mě to byly určitě dobrý závody, když jsem nic jinýho neměl. Kdyby se ale místo první ligy jela extraliga na tolik závodů, bylo by to lepší. Březolupy nám loni nakonec vyfoukly druhý místo, to bylo zajímavý, uteklo to jako voda. Je to škoda, zezačátku jsme to měli rozjetý docela pěkně, akorát ten závěr… Co se dá dělat?!“

speedwayA-Z: „V semifinále mistrovství republiky jednotlivců ses nakonec natáhl pro čtvrtou postupovou příčku. Avšak finále v Divišově a v Plzni sis asi představoval lépe, že?
Jan Holub: „To jsem si představoval podstatně líp. To bylo špatný. Nedařilo se v Divišově i v Plzni. To je pro mě zakletej‘ mistrák, tam se mi nedaří už od doby, kdy jsem to jel jako junior. V Liberci celkově dráha je poměrně hezká. Když je dost materiálu, dá se předjíždět. Postup byl lepší než celej‘ mistrák. Ten se nepoved‘, akorát s Filipem jsme si pěkně zazávodili a poprali se o body nejen v Divišově, ale v Plzni taky. Ale v tý Plzni jsem to už nebral tak sportovně a netlačil na pilu. Letos by to už snad mohlo bejt‘ lepší. Nějakej‘ pěknej‘ výsledek by to tam chtělo.“

speedwayA-Z: „V mistrovství republiky dvojic jsi dvakrát s Michaelem Hádkem skončil čtvrtý. Plánovali jste útok na stupně vítězů, avšak loni ses v šampionátu objevil po dvouleté pauze po boku Zdeňka Simoty v barvách DaK Moto Františka Liebezeita. Skončili jste čtvrtí, avšak ve skupině a do finálové části nepostoupili. Čím to?
Jan Holub: „Dvojice jsme se Simírem čekali, že by to mohlo bejt‘ lepší. Čekali jsme, že bychom se mohli dostat mnohem vejš‘. Bohužel nám to nevyšlo, Pražáci nám to tam trošku překazili. Letos uvidím, s kým to pojedu, jestli je vůbec pojedu. Škoda, že se nám s Haďasem to třetí místo aspoň jednou nepovedlo, i když jsme k tomu měli nakročíno. Měli jsme to spolu najetý. Se Zdendou to loni bylo taky dobrý, ale trošku chybělo.“

speedwayA-Z: „Letos byla zimní přestávka prakticky pouze v termínovém kalendáři, i když zbytky závějí podél silnice z Českých Budějovic nestačily prozatím úplně roztát. Jaké novinky chystáš na novou sezónu a jak se připravuješ?“
Jan Holub: „Novinky asi žádný nebudou, akorát jsem v extralize vyměnil vestu. Jinak zůstane snad všechno stejný. Trošku bych chtěl zlepšit výsledky. Všechno dělám stejně jako každou zimu. Akorát se šroubkama je to špatný, tuhle zimu není, kde jezdit. Občas jezdím na krosce. GM úplně vychytaný asi není, loni jsem vyzkoušel jen pár nastavení. Na některých drahách to funguje dobře, tak teď doladit zbytek. Je třeba začít tam, kde jsem minulou sezónu skončil a bude to dobrý. Oproti jawce je nastavení citlivější. Na zapalování, trysky, teplo. Věci pro mě neznámý, co jsem na jawě nikdy nedělal. Ta jela pořád stejně. GM je alchymie, ale když se to sejde, tak se to vyplatí.“

Jan Holub děkuje:
„Určitě všem sponzorům a všem, co mi pomáhaj‘. Děda hlavní mechanik a řidič, Simoák pomocnej‘ mechanik a navigátor.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Michal Kohout a Antonín Škach

Danil Ivanov nezvítězil, ale přesto uniká

Blagoveščensk – 15. února
Obrovský časový posun způsobil, že třetí finále světového šampionátu ledařů v Blagoveščensku poblíž rusko – čínské hranice startovalo již úderem páté hodiny ranní středoevropského času. Triumf si odnesl Dmitrij Koltakov, avšak Danil Ivanov nasbíral o bod víc, takže svůj náskok na dnešního vítěze v průběžné klasifikaci navýšil už na tři body. Na stupních vítězů jim dělal ještě společnost Pavel Čajka, startující na divokou kartu. Jan Klatovský obsadil třináctou příčku.

1. Dmitrij Koltakov, RUS 18
2. Danil Ivanov, RUS 19
3. Pavel Čajka, RUS 15
4. Sergej Makarov, RUS 13
5. Dmitrij Chomicevič, RUS 14
6. Igor Kononov, RUS 13
7. Stefan Svensson, S 8
8. Per – Anders Lindström, S 8
9. Grzegorz Knapp, PL 6
10. Rene Stellingwerf, NL 6
11. Günther Bauer, D 5
12. Stefan Pletschacher, D 5
13. Jan Klatovský, CZ 4
14. Max Niedermaier, D 3
15. Tomi Tani, FIN 1
16. Harald Simon, A 0
17. Sergej Logačev, RUS 0
18. Roman Akimenko, RUS 0

Trénink je za námi

Neftěkamsk – 14. února
Město Něftekamsk leží na mapě kousek nad Ufou. Opravdu kousek, protože dvě stě kilometrů není v Rusku žádná převratná vzdálenost. Je známé především hokejovým družstvem Toros, které hraje druhou ruskou ligu, a nyní je plné plakátů zvoucí na otevřený mezinárodní pohár na ledové dráze.

Závody jsou dvoudenní a dnes proběhl oficiální trénink. Startovní listina je nabitá a obsahuje jména jako Nikolaj Krasnikov, Dmitrij Bulankin, Sergej Karačincev či Andrej Šišegov. Nechybí ani další Rusové včetně juniorů, dva Finové, Rakušan Josef Kreuzberger, Lukáš Volejník a já.

Každý vyjetý bod bude úspěch a pro Mazňu i trénink na Evropu.

Foto: Robert Růžička

Mírná zima si vybrala svou daň i v Togliatti

Budínek – 14. února
Šesté místo obsadil český národní tým o víkendovém šampionátu družstev v ruském Togliatti, když za sebou nechal pouze Poláky. Zatímco čeští závodníci zůstávají v Rusku i nadále, Milan Špinka se vrátil domů. Magazínu speedwayA-Z se svěřil, že za umístěním vidí především menší vyježděnost našich závodníků oproti jejich soupeřům.

„Chyběl tam ten Anton,“ želí Milan Špinka rozhodnutí Antonína Klatovského rezignovat na letošní reprezentační starty. „Kluci ještě nejsou na tu střelbu zvyklí, jezdí jen tady u nás na rybnících. Lukáš vzal na rovině balíky a spadnul, Andrej jel o tréninku jak střelenej‘, ale pak se mu nedařilo. Musí se ještě hodně učit a trénovat, ale ne tady na rybníku, ale v Rusku na závodech.“

Za těchto okolností nejvíce práce pro český nároďák odvedl Jan Klatovský. „Honza jel perfektně,“ nemůže Milan Špinka než chválit jedničku družstva. „Čtyřiadvacet body hovoří za všechno. Je vidět, že má najeto víc než Lukáš s Andrejem. Je škoda, že nebyly závody, jinak by to bylo jiný.“

Trojice českých závodníků nebude v Rusku zahálet ani o víkendu. Zatímco Lukáše Volejníka a Andreje Diviše čeká pouák, Jan Klatovský se přesunul do Blagovečšensku. Město založené v půli devatenáctého století jako vojenská základna a pojmenované podle místního kostela Zvěstování vděčí za svůj rozkvět především zlaté horečce z počátku minulého století. Nyní tu půjde o zlato ve třetím a čtvrtém díle finálového seriálu mistrovství světa.

Přesun světové elity z Togliatti nebyl vůbec jednoduché. Blagoveščensk totiž leží na samotné hranici s Čínou, od níž ho dělí pohraniční Amur, přes jehož zamrzlé vody je možné přejít pěšky do čínského Chejche.

„Z Togliatti se vraceli do Moskvy,“ popisuje Milan Špinka. „A odtamtud letěli devět hodin, je to asi osm tisíc kilometrů a dost velkej‘ časovej‘ rozdíl.“

Oproti prvnímu klání v Krasnogorsku doznala startovní listina určitých změn. Max Niedermaier zaskočí za Franze Zorna, jenž má za sebou tříhodinovou operaci v Salzburgu. Antti Aakko, rovněž zraněný v Krasnogorsku, se druhý den v Togliatti objevil jen na stupních vítězů a bezprostředně poté se vrátil na doléčení do Finska. Jeho místo zaujme jeho krajan Tomi Tani. Divokou kartu získal Pavel Čajka, náhradnické posty Sergej Logačev a Roman Akimenko.

Foto: FIM Good-SHoot

Mikrofon Miloslava Čmejly nezahálí

Štětí – 12. února
Letošní zima se z pohledu ledařů příliš nevyvedla. Jejich motocykly zahálejí, což se ovšem nedá říct o mikrofonu spíkra Miloslava Čmejly. Ve své talk show během čtyř měsíců vystřídal postupně šest hostů – Antonína Panenku, Jiřího Štancla, Jaroslava Faltu, Jiřího Grygara, Josefa Váňu a ve středu i hereckou legendu Luďka Munzara.

Ten má k motorismu mnohem blíže, než by si řada lidí mohla myslet a s tatraplánem úspěšně jezdil veteránské závody. Štětskému publiku přiblížil, jak bývalý režim dělal potíže s vycestováním a jak musel odevzdávat výhry.

Dostalo se i na motocykly a vyšlo najevo, že dnes téměř jednaosmdesátiletý herec toho ví hodně i o ploché dráze, což notně potěšilo především Miloslava Čmejlu.

Do začátku nové plochodrážní sezóny zbývají bezmála dva měsíce a do Štětí se chystají ještě tři hosté – profesor Pafko, Jiří Suchý a jako třešnička na dortu Martina Sáblíková. Není vůbec vyloučeno, že se některý z hostů objeví i na některém z plochodrážních stadiónů, zatímco Miloslav Čmejla přemýšlí o napsání další knihy pod názvem Legendy u mikrofonu.

Foto: Pavel Loužecký

Netradiční plochodrážní čísla uvidí český fanoušek jen jednou

Praha a Pardubice – 13. února
Svět plochodrážních velkých cen se vydal na cestu, kam kupříkladu jejich silničářský protějšek vykročil už před dvěma desetiletími zrušením do těch dob neochvějně povinných barvených tabulek a čísel dle jednotlivých kubatur. Český fanoušek se ovšem dočká hlášení, že pořadí v rozjížďce s číslem iks ypsilon bylo kupříkladu 100, 1, 43 a 16 pouze poslední květnový den při SGP České republiky. Pavel Ondrašík, sportovní šéf AK Markéta Praha, se magazínu speedwayA-Z svěřil, že revoluční novinka jim starosti nepřidělá, zatímco Petr Moravec, předseda VV SPD, prozradil, že české šampionáty zůstanou číslům dle volby závodníků ušetřeny s výjimkou flat tracku.

„Ani snad ne,“ přemítá Pavel Ondrašík nad otázkou, zda netradiční číslování může přinést organizátorům velkých cen nějaké potíže. „Do tabulek a formulářů se to dá snadno kopírovat. Spíš to budou komplikace pro komentátory a asi trošku chaos pro fanoušky. Tedy alespoň zezačátku, než se to naučí a zvyknou si na to. Myslím, že ale měli nechat čísla do 99. Například 507 vypadá hrozně, ale třeba nás překvapí.“

Svět velkých cen již v minulosti inspiroval i mistrovství republiky jednotlivců. Roku 2000 se konalo dle modifikovaného KO rozpisu, v němž byla nezbytností startovní čísla dle ranking listu. Ta ovšem vydržela ve hře ještě jednu sezónu, než se začaly užívat obvyklé číslovky od jedničky po osmnáctku. A ani letos rozhodně nedojde v tomto ohledu ke změně.

„Vím, že myšlenka na použití takzvaně svých oblíbených čísel není nikterak nová,“ zamýšlí se Petr Moravec. „Je však použitelná zejména v dlouhodobém seriálu a je to i záležitost marketingová. Dokážu si to představit třeba právě v seriálu SGP nebo ve finálových závodech mistrovství Evropy, kdy jezdci mají stejná startovní čísla. V našich podmínkách, kdy jediným dlouhodobým seriálem jsou soutěže družstev, v nichž se v minulosti neprosadilo ani anglické nebo švédské číslování týmů, a pro soutěž jednotlivců je dána pořadateli možnost využít k reklamě svých startovních vest s jejich startovními čísly, je to záležitost hodně složitá. Realizace není zatím nikterak na obzoru a na rovinu zatím ani nikoho nenapadla. V jedné soutěži se však využije a to tam, kde se volná tvorba čísel uplatňuje, a lze ji použít na dlouhodobý seriál. A tou je flat track.“

Foto: Wojta Zavřel