Archiv autora: Antonín Škach

Historie je krásná věc

Štětí – 7. března
Na nic, co bylo v životě krásné, by se nemělo zapomínat. Děti mají prázdniny a tak mě vnuk Martin vytáhnul, a musím říci, že pro mě poprvé v životě, do Národního technického muzea. Nádherné exponáty letadel, automobilů, jízdních kol, motocyklů a spousty dalších zajímavostí a nevídaných výrobků a kuriozit.

Když jsme od lokomotiv a automobilů přišli do prvního patra, rozbušilo se mi srdce při pohledu na nádherné motorky. Když jsem ale stanul u dvou exponátů Simandl na plochou dráhu ze čtyřicátých let, to už jsem pomalu nedýchal.

Okamžitě jsem se přenesl v čase a promítaly se mi záběry ze Strahova a Zlaté přilby na dostihovém závodišti v Pardubicích. Na fotografiích je vidět, o jaké skvosty se jednalo. To ale nebylo vše, nebo o třicet metrů dále jsme se ocitli u motorky, na které závodila naše legenda František Šastný. Vedle i jeho autentická přilba a fotky.

No a jako třešnička na dortu motorka na ledovou dráhu, u které je napsáno, že se jedná o tu, na které Milan Špinka získal v roce 1974 titul mistra světa ve Švédsku. I tam je jeho přilba, rukavice a plechová bota. Můj vnuk se u ní vyfotil na památku. Celý výlet byl výborný a vřele doporučuji všem. S plochou dráhou se potkávám na každém kroku, asi mi je to souzeno a já proti tomu nic nemám.

Foto: Martin Devera

Plochodrážníci rozbili hlubocký led více než dokonale

Hluboká nad Vltavou – 2. března
Druhý ročník plochodrážního rozbíjení na zimním stadiónu v Hluboké nad Vltavou se vzhledem k teplému jarnímu počasí musel uskutečnit o dva týdny dříve, než bylo v původních plánech. Nicméně akce na pozadí nasvíceného zámku ve stylu tudorovské gotiky zanechala hluboký dojem ve všem účastnících. Zdeněk Simota se magazínu speedwayA-Z svěřil, že by ji rád zopakoval opět příští rok, avšak nad otázkou po svých vlastních závodnických plánech si zhluboka povzdechl.

„Mělo to bejt‘ dýl,“ připouští Zdeněk Simota, že plochodrážní rozbíjení ledu bylo svoláno hodně operativně. „Ale neudrželi by led a každej‘ tejden je stojí sedmdesát tisíc. A jak na to svítilo sluníčko, stála tam už voda.“

Akce však přesto vzbudila zaslouženou pozornost nejen v okolí jihočeské metropole. Po odpoledním maškarním bruslení odstartovala módní přehlídkou. „Kdyby to bylo pozdějc, přišlo by asi víc lidí,“ přemítá Zdeněk Simota. „Takhle jich bylo asi tři sta.“

Modelky však jen předznamenaly hlavním bod programu, kterým byly přece jen plochodrážní motocykly. Klasické ledařské speciály vodili bratři Andrej a Josef Divišovi a také Antonín Klatovský, zatímco motocykly se šroubky osedlali Jan Holub a Zdeněk Simota. Ten navíc v sedle své motokrosové stopětadvacítky vozil i děti a další zájemce o svezení.

„Jezdili jsme naproti sobě jako při cyklistický stíhačce,“ vypráví Zdeněk Simota. „Jezdil jsem tam i na motokrosový motorce. Hokejovej‘ moderátor toho o plochý dráze moc nevěděl, takže to komentoval táta s Fandou Irmišem a Tondou Klatovským.“

Po loňském jakémsi nultém ročníku se rozbíjení hlubockého ledu konalo letos poprvé oficiálně, v čemž by se mělo pokračovat i v dalších letech. Nicméně jaké plány má Zdeněk Simota na nadcházející sezónu?

„Vůbec nic pořádně nevím,“ krčí rameny. „Za Slaný bych měl jet extraligu, za Mšeno jadranskou ligu a snad i první ligu, ale co jsem viděl soupisky, tak na nich nejsem. Měl jsem jet za Scunthorpe, ale na average mi to tam nevyšlo. Mám average starej‘ šest let, ale nezměněj‘ mi ho. Slíbili mi to na duben, ale to říkali i minulej‘ rok. Snad to dopadne letos… V Premier League se mění pravidla, snížili average na tým a šestka a sedmička musí bejt‘ Angličan.“

A tak se jihočeský plochodrážník musí prozatím spokojit se závoděním v České republice. „Zatím jen Česko,“ potvrzuje. „A pak nějaký pouáky venku. Ozvali se na Mureck na prvního máje a Francouzi z Lamothe Landeron. Snad budu mít i nějaký další závody, jinak to snad ani nemá cenu, abych tady lítal a platil všechno ze svýho. A ještě bych z toho měl žít. To nejde.“

Foto: Jaroslav Mysliveček

Michal Dudek: „Cíl je skončit líp než loňskou sezónu!“

Slaný – 22. února
Frakturou klíční kosti utrpěnou během velikonočního snowboardování si zkomplikoval vstup do loňské sezóny. A počet závodů, jichž čeští senioři bez zahraničního angažmá rozhodně nemají na rozdávání, se mu ještě snížil. Ke všemu Březolupy, jimž předloni pomáhal k přebornickému titulu v první lize, vstoupily do koalice s Žarnovicou, takže se pro něho našlo místo až v posledním klání na pražské Markétě. Jeho deset bodů bylo jedním z pádných argumentů v boji o stříbro, kromě toho pomáhal Slanému k bronzu v extralize a stihnul třeba zkomplikovat situaci Eduardu Krčmářovi v plzeňském finále šampionátu jednotlivců, v jehož finále se udržel i na letošní rok, by vlastně v semifinále vypadl. Jak Michal Dudek prožíval sezónu, zjistí čtenáři magazínu speedwayA-Z sami, protože slánský závodník je dalším v řadě zimních exkluzivních rozhovorů.

speedwayA-Z: „Jsi milovníkem zimních sportů, takže tě mírný průběh letošní zimy musí asi hodně štvát. Ovšem na druhou stranu, začneš letošní sezónu v březnu, jak je obvyklé, což s sebou nese také spousta výhod…“
Michal Dudek: „Má to svý výhody (smích). Mám rád zimní sporty, jezdím na hory, nelyžuju, ale jezdím na snowboardu. Byli jsme i letos, na sjezdovkách sníh naštěstí byl, takže jsme si zajezdili. Když je takový počasí, bylo by dobrý, kdyby se začalo trénovat. Ne čtrnáct dnů před sezónou jako loni. Mohlo by se jezdit celej‘ březen, to by bylo dobrý. Zatím se netrénuje, nevím proč. Asi není dráha, musí se udělat manáky. Letos jsem celej‘, ale hory ještě neskončily, ještě se něco může stát (smích). Ruce mám, nohy taky, hejbu s tím, to je dobrý.“

speedwayA-Z: „Loni jsi však zahajoval až počátkem června v Praze během tréninkového mítinku širšího kádru pro světový pohár družstev. O necelé dva týdny později jsi už stál na pódiu Memoriálu Jiřího Hurycha v Chabařovicích. Jak bylo náročné se po takové dlouhé přestávce vrátit?“
Michal Dudek: „Náročný to nebylo. Spíš jsem měl strach, aby se ta dráty nehnuly a nepoškodilo se to. Bylo to, jako když se člověk vrací po zimní přestávce. Akorát to bylo delší a celá příprava byla k hovnu. Už tak jsem hubenej‘ a teď jsem zhubnul ještě víc. Ale je divný, když nastoupíš do sezóny, když je čtvrtka odjetá. Všichni jsou rozjetý a ty teprve začínáš. Musíš se rychle vzpamatovat a dostat se na stejnou úroveň, co jsou oni. Ale snowboard je snowboard, zkoušel jsem lyže, ale to mě přijde neovladatelnější. Klepaly se mi nohy, když jsem se to učil, bál jsem se, že se to rozjede, ale snowboard je úplně něco jinýho než lyže. Nesmí ale člověk dělat kraviny, když je dělá, vždycky se něco stane.“

speedwayA-Z: „Vzhledem k červnovému počátku, ale rovněž i díky dobře známým problémům českých seniorů jsi měl loni snad ještě méně závodů než v dobách, kdy jsi jezdil se stopětadvacítkou. Je toto i jeden z důvodů, proč ses se svým otcem Antonínem rozhodl postavit svou vlastní dvojici v českém šampionátu?“
Michal Dudek: „Ne, táta chtěl dvojici už loni. Nějak jsme nestihli termíny, tak říkal, že to zkusíme letos. Oslovíme někoho, kdo nebude nic mít, bavili jsme se s Edou, říkal, že kdyby měl volno, jel by to se mnou. Loni jsem kvůli zranění přišel jen o jeden závod, Memoriál Vildeho a možná nějaký přebory. Je znát, když jsou závody dvakrát, třikrát do tejdne, než když je člověk čtrnáct dnů bez motorky a pak na to vleze. Nejseš tak dravej‘, je to takový divný. Musíš se do toho dostat, za těch deset, čtrnáct dnů se toho stane spousta a ty se musíš do toho zase dostat.“

speedwayA-Z: „Zlepšení v tomto směru může přinést paradoxně i rozkol ve slánském klubu. Zatímco Cereas s týmem Milana Macha pojede extraligu, Autoklub opět po letech posílá tým do první ligy. Tato soutěž se nerýsuje vůbec špatně, co?“
Michal Dudek: „Vůbec ne, vůbec ne. Těším se na to, asi to bude lepší než extraliga. Bude víc týmů a i pro diváky to bude zajímavější než extraliga, kde jsou tři týmy. Třeba se mýlím, ale první liga asi bude zajímavější. A jsem rád, že Slaný se přihlásilo a postaralo se, že my senioři, co nemáme závody, budeme někde závodit. Těším se na to, těším se na to dost. Doufám, že vyhrajeme, musíme za to rafnout a snažit se všichni bojovat. I ty co začali zase jezdit, Radim Chod s Bábou, aby neměli problémy a zase se do toho dostali, aby se snažili to vyhrát.“

speedwayA-Z: „Předloni jsi velice aktivně pomáhal Březolupům k prvoligovému triumfu a byl členem sestavy, která v Liberci v oslabeném složení vypálila všem soupeřům rybník a vyhrála ligu, jíž do konce chyběly ještě dva podniky. Jenže klub se pro sezónu 2013 spojil se Žarnovicou a ty ses do akce dostal až v posledním závodě v Praze, kde jsi deseti body pomohl koaličnímu celku ke stříbru. Jsi tedy specialista na prvoligové rozhodující zvraty?
Michal Dudek: „Nevím (smích). Když jsme se dozvěděli, že Březolupy jedou se Žarnovicou, mrzelo nás to. Domlouvali jsme se, že pojedeme zase. Najednou se vyvrbilo, že jedou se Žarnovicou. V půlce sezóny vyšlo najevo, že je to skluz dolů, že udělali špatnej‘ krok, když jim nejedou jezdci. Zase oslovili nás, chtěli pomoct. Pomoh‘ jsem jim rád ke stříbru. Ale to umístění není jen moje zásluha, byli i jiní. Já to v Praze odjel na starejch‘ hranách. Nebyly gumy, vybral jsem dvě nejlepší, co jsem měl a odjel to na nich. A tak mám na letošní rok praxi, jak vyhrát první ligu (smích), doufám, že se nám to povede i v tom Slaným.“

speedwayA-Z: „Otázce, kdy Slaný konečně doveze medaili z extraligy, jste loni ustřihli dlouhé vousy. Skončili jste třetí, k čemuž vám ovšem stačilo jedno jediné vítězství doma se Mšenem. Jak jsi to vnímal?“
Michal Dudek: „Prostě nevím, jak bych to vnímal, mně přijde ten systém sedmičlennejch‘ týmů jako divnej‘. Líbilo se mi to v těch čtyřech týmech, když jdou proti sobě čtyři závodníci, a asi se to líbilo i víc lidem. Asi to bylo lepší pro diváky, teď jsou dva dobrý jezdci z jednoho týmu, ostatní nejedou a jízdy jsou roztahaný. Mně se to nelíbí. A nelíbilo, víc se mi to líbilo ve čtyřkách, přišlo mi to záživnější. Medaile je dobrá, pár let se nám nedařilo, třetí místo je dobrý, ze čtyřech týmů je to v pohodě. V Pardubicích to v semifinále bylo těžký. Pardubice měly loňskou sezónu hodně silnej‘ tým a byli lepší. Jeli na domácí dráze, která málokomu vyhovuje. Tak jim to vyšlo, otázkou je, jak to bude letos, uvidí se.“

speedwayA-Z: „V semifinále mistrovství republiky jednotlivců v Liberci jsi už měl takřka zabaleno, když ses dozvěděl, že tě čeká rozjezd o místo druhého náhradníka ve finále, o něž tě nakonec připravil Ronny Weis. Ovšem do finále ses dostal jako regulérní účastník. A nejenže jsi sebral Eduardovi Krčmářovi možnost bojovat o bronz, ale skončil jsi celkově osmý, takže letos do semifinále nemusíš…“
Michal Dudek: „V Liberci jsem jel rozjezd o náhradníka. Nepovedlo se, měl jsem blbej‘ den jako hodně často. Ve finále jsem neměl vůbec bejt‘, ale odpadali lidi a přišla řada na mě. Roman byl naštvanej‘, že jsem skončil líp. Já přijel už jednou do Mšena jako náhradník a pak najednou vem‘ si jedničku a jedeš‘. A teď to bylo to samý a já skončil na takovým místě, že letos jsem rovnou ve finále a nemusím jet semifinále.“

speedwayA-Z: „Tradičně nechybíš ve šroubkařském seriálu Speedway-On-Ice pořádaným Ronny Weisem. Zatímco ostatní Češi láteří na přefouknutá kola, ty přece jen zůstáváš ve stížnostech v pozadí. Čím to?“
Michal Dudek: „Nedivím se jim. Chápu je, taky mě sere, že si to Ronny udělal na svoje podmínky. Řek‘, že tam musí bejt‘ dva bary. Ale on má devadesát kilo a my šedesát, takže to zadní kolo nezatížíme tolik jako on. Udělal stejný podmínky všem, ale rejžuje z toho, že je těžkej‘. Trhaj‘ se šroubky, teď v Drážďanech jsem jich po třech jízdách neměl sedmnáct! Dělá to pro sebe, aby byl první a Ritchie taky. Na druhou stranu to pořádá, má s tím starosti, chce ukázat, že je nejlepší. Ale musí chápat i nás. Jsme jediný, kdo mu tam přijede. Ale že bych na těhle závodech řešil, jestli jsem první nebo poslední?! Jezdím to, že mě to baví a jsem v kontaktu s motorkou.“

speedwayA-Z: „Letos vlastně žádná zima nepřišla, takže ptát se na zimní přípravu vyznívá poněkud nepatřičně. Nicméně jak ses připravoval a jaké sis stanovil cíle?“
Michal Dudek: „Určitě je cíl skončit líp než loňskou sezónu. A dostat se co nejvejš‘, třeba do první pětky mistráku. Teď byly hory, jezdil jsem na snowboardu. Chodíme cvičit a plavat, to nám zařídil pan Šrámek. Kdy můžeme, chodíme tam, zaplaveme si, posilka, běháme. Změny nebudou, akorát v designu, ale barvy zůstávaj‘. Jinak je všechno při starým.“

Michal Dudek děkuje:
„Vezmu to souhrnně. Všem, co mi pomohli v sezóně. Všem sponzorům a lidem v mým okolí. Jsem vděčnej‘, že mi pomohli. Prostě děkuju všem.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Michal Kohout, Antonín Škach a Lubomír Hrstka

Emil Sajfutdinov rezignoval z letošního cyklu SGP

Londýn – 4. března
Mezinárodní motocyklová federace FIM a držitel marketingových práv seriálu SGP dnes oficiálně potvrdily kuloární zvěsti o rezignaci Emila Sajftudinova na letošní ročník seriálu velkých cen. Polské internetové zdroje stavějí rozhodnutí ruského borce do pozadí s únorovými tahanicemi nejvyššího vedení se společností One údajně zakazujícímu závodníkům SGP absolvovat evropský šampionát jednotlivců, v čemž již došlo k dohodě, či jej spojují s finanční náročností. Oficiální informace však udává, že se Emil Sajfutdinov doposud nezotavil ze srpnového zranění v Toruni natolik, aby mohl naplno závodit v elitním šampionátu. Nahradí jej Australan Troy Batchelor, dobře známý z české extraligy, který si vybral startovní číslo 75.

Foto: Wojta Zavřel

Zima, která nebyla, nechává reprezentanty doma

Praha – 4. března
I když prognostici předvídali arktický mráz již v polovině prosince, faktem zůstává, že letos jaro přišlo už prakticky počátkem listopadu. Nepočítáme-li ovšem dva pokusy paní Zimy, příliš nesmělé, než aby měla vyhlídky na vládu větší než jeden týden. Za těchto okolností není potřeba, aby se čeští závodníci harcovali za tréninkem na jih Evropy, když jim domácí prostředí nabízí srovnatelné podmínky, jak magazínu speedwayA-Z vysvětlil Milan Špinka.

„Už na podzim jsem měl dvě místa,“ říká český reprezentační manažer, že rozhodně nespoléhal na netradičně brzký příchod jara. „V Morahalomu to vycházelo dráže, proto jsem zvolil Krško. Domluvil jsem to tam na tenhle tejden, ale trénuje se už u nás, takže je zbytečný tam jezdit.“

Ke všemu část reprezentantů čeká odjezd na druhou stranu kanálu La Manche. „Chci udělat soustředění v Divišově,“ plánuje Milan Špinka. „Termín bude určen dle počasí. Ve čtvrtek tam byla prezentace, ale dráha je hluboká, musí se ujet, ale počítám, že by to tam šlo v nejbližších dnech.“

Foto: Antonín Škach

Když mráz štípe v kostech i led závodní dráhy

Přelouč – 4. března
Po nevydařené zimě v českých zemích bez ledu dostali na základě loňských výsledků šanci na mistrovství Evropy Lukáš a Radek Hutlovi. Otec Radek, původně mechanik Lukáše a náhradník zastoupil na poslední chvíli zraněného Rakušana Simona. Na cestu skoro 4000km dlouhou jsme nechtěli spoléhat na dvanáctileté IVECO, které ani při provozu po českých cestách v letním období nevynikalo zvláštní spolehlivostí.

Mráz se drží na Urale
Od léta jsme měli slíbeno zapůjčení rok a něco staré dodávky. První průšvih – den před odjezdem se majitel ztratil i s autem ze světa i ze spojení. A bez vysvětlení. Docela podraz. Ještěže jsme před týdnem nechali vyměnit olej a auto, které mělo být zapůjčeno na výměnu, přejít v servisu. Nakládáme, v pondělí ráno odjezd. Přes Polsko a Lotyšsko rovnou Rusko a hned druhý problém – auto je napsané na manželku. Lítají maily, telefony, po vyřízení další problém. Čí jsou motocykly? Nakonec se vše vyřeší, Rusové prostě prudí. Zdržení na hranicích pouhých třináct hodin.

Horší, že celodenní provoz nevydrželo nezávislé topení, dál už se topilo jen od motoru. A na rozdíl od nás v Rusku opravdu mrzne. Posledních sto kilometrů trvalo čtyři hodiny, v autě bylo mínus dvacet stupňů.

Dojeli jsme ve čtvrtek večer, sláva. Na druhý den odpoledne trénink, mráz kolem mínus patnácti stupňů. Lukáš jede jako z praku, motorky fungují. Těšíme se na závody.
Druhý den je všechno jinak. V noci mínus třiatřicet, ve třináct v době zahájení závodů mínus sedmadvacet stupňů, přemrzlý led se štípe v kusech. Dráha se po několika jízdách mění v jeden velký motokros.

A Lukáš po výletu do balíků zjistil, že mu přestala pérovat přední vidlice nastavená u specialisty. A tady nestačí k úspěchu velké srdce, spíš zkušenosti a chladná hlava. Další dva výlety do balíků. Výsledný jeden bod z poslední jízdy už toho moc nezachránil. Hlavně, že jsme celí. Navíc v převodovce nedrží kvalty. Veterán Radek jede v klidu, s pěti body je nakonec nejúspěšnějším Čechem. A to vinou roztrženého řetězového kolečka na motoru přijde o jisté vítězství v poslední jízdě. Pro porovnání, u nás v té době překračovala teplota plus 10 stupňů.

Zkušenosti se platí zlatem
Po závodech makačka, měníme převodovku z náhradního motocyklu a naopak. Po příjezdu domů diagnostikovaná závada. Zadřený segment aretace řadící vidličky si k odstranění vyžádal pět minut práce. To by ani sám satan nevymyslel. Ale nebyl tam ten správnej‘ mechanik.

Druhý závod začíná parádně. Lukáš ve své první jízdě odvede Josefa Kreuzbergera, dva body za Rusem jsou dost dobrý počinek. To ještě byla dráha aspoň trochu slušná. Dál už průšvih, na rozbité dráze vidle opět nemaká… A na náhradní motorce převodovka.

Nedá se nic dělat, natáhneme gumu ke stupačce, která podrží dvojku, jedničku podrží po startu Lukáš. Není to optimální kombinace, ale zapla bůh za další tři body. V poslední jízdě další, již poslední výlet do balíků – za velkého ohlasu diváků, u kterých Lukáš silně zabodoval svými pěti pády.

Jak již magazín speedwayA-Z informoval, v celkovém pořadí čeští závodníci obsadili v těsném sledu čtrnácté, patnácté a šestnácté místo, žádná sláva. Jako na všech závodech ruští jezdci převyšovali ostatní rozdílem více než jedné třídy. Zatímco v Rusku se závodí od 30. listopadu každý víkend a ruská špička trénuje šest dní v týdnu, v Česku se nikdo ani nesvezl, nebyl led. A ostatní Evropané na tom nebyli o moc líp.

Na závody se odjelo s motocykly nevyzkoušenými a nastavenými od oka. Nejde o motor, ale spojka se na start musí seřídit na místě, každý led je totiž jiný, a pneumatiky, které svým osazením hřebíků vyhovují tratím ve střední Evropě, v ruských podmínkách moc nedrží.

Naše klimatické podmínky jsou někde jinde v Rusku při mínus pětadvaceti stupních. To má led úplně jiné vlastnosti. To je o zkušenostech, kde je vzít? Při odjetých dvou třech závodech za zimu moc rychle nepřibývají. A navíc zkušenosti získané v našich podmínkách jsou v Rusku k ničemu.

Teď zbývá zřejmě poslední šance k porovnání výkonnosti českých adeptů na reprezentaci v příštím roce – Pohár Roelofa Thijse v holandském Assenu tento pátek, kam jsou nominováni kromě Lukáše Hutly i Lukáš Volejník a Andrej Diviš. Takže příští týden.

Foto: Hutla Team