Archiv autora: Antonín Škach

Ostatní závody

Češi v akci 95

I když je v Čechách exkluzivní počasí a teploty překračují dvacet stupňů, na ostrý start sezóny si musíme počkat až do soboty. Samozřejmě pomineme-li stopětadvacítkářský Speedway Mini Cup, v němž si ve čtvrtek Kryštof Rybář v Praze zopakoval své chabařovické maximum. Zato Anglie a Polsko již vidělo mnoho závodní akce, kde mnohdy hráli klíčové úlohy rovněž čeští borci.
Na programu je Premier League Cup
V úterý byl Peterborough svědkem nesmírně dramatického klání ligového poháru Premier League, k němuž dorazil Somerset. Aleš Dryml začal dvěma třetími místy, avšak už v rozjížďce s číslem jedenáct projížděl metou jako vítěz. Todd Kurtz a Nick Morris však před sebe nepustili Joe Jacobse, takže Pardubičanovo vítězství zajistilo remízu a pojistilo mírný náskok domácích 34:32.

Ve třinácté jízdě však Aleš Dryml neviděl cíl. „Asi elektrika, možná svíčka, motorka přestala jet,“ vysvětlil. V té chvíli šli do vedení hosté, avšak Peterbourgh zabral v poslední rozjížďce naplno a strhnul triumf na svou stranu. Celkově tedy 46:44.

V pátek v rámci ligového poháru zase Plymouth hostil Rye House a porazil jej 58:35. Velký potlesk místních fanoušků si zasloužil i desetibodový Zdeněk Simota. Po triumfech v rozjížďkách s čísly čtyři a sedm sice přišla nula. V cíli byl první Kalle Katajisto, za ním žolík hostů Edward Kennett se svým kolegou Stevenem Boxallem, avšak v té chvíli už stejně Ďáblové mířili k vítězství. Zdeněk Simota navíc vyhrál třináctou jízdu a nastoupil do nominované patnácté. Mezi něj a vítězného Bena Barkera se vklínil Edward Kennett.

Skvěle si Zdeněk Simota počínal i v sobotu, kdy Plymouth zajížděl k pohárovému klání do Rye House. Porazil ho 42:48, přičemž český závodník dosáhl deseti bodů, by vyhrál jen jednou v rozjížďce s číslem devět.

Do League Cup dvakrát v uplynulém týdnu zasáhl i Matěj Kůs, jehož Berwick čekala dvě střetnutí s Edinburghem. V pátek se jelo ve skotském hlavní městě, jehož závodníci se k Banditům chovali stejně mile jako samičky pavouků ke svým partnerům po páření. Vyhráli 61:31 a Pražan nebyl při svých třech startech v cíli poslední pouze v rozjížďce s číslem sedm, kdy jej stihla porucha.

Druhý den však přinesl zlepšení. Berwick podlehl Edinburghu i doma, avšak jen o čtyři body v poměru 43:47. Matěj Kůs začal výhrou ve třetí jízdě, aby jej vzápětí porazil Craig Cook. Pak přišla nula a nakonec třetí místo, takže se český borec vracel domů s šesti body.

V rytmu přátelských duelů
Plánovaný sobotní test match zgrupování polského Rawicze se konal až v úterý. Eduard Krčmář v tandemu s Lukaszem Bojarskim skončili v improvizovaném závodě dvojic druzí. Slánský junior nasbíral devět bodů. Nakonec se konaly dvě individuální jízdy a Eduard Krčmář v té druhé ukázal záda Sebastianu Niedzwiedzovi, Norbertu Kosciuchovi a Lukaszi Bojarskemu.

Jako host se účastnil i Hynek Štichauer, který s Rawiczem jednal o angažmá, avšak k podpisu kontraktu nedošlo. V utkání dvojic startoval s Damianem Albrechtem, vybojoval sedm bodů a celkově skončili pátí. V první individuální jízdě byl druhý za Marcelem Kajzerem.

Ve čtvrtek porazil Rybnik ve sparingovém klání Opole vysoko 56:20. V sestavě domácích nechyběl ani Václav Milík. Na ovále byl třikrát a odvezl si čtyři body s jedním bonusem. Jeden bod jeho ztráty šel na vrub prohry s Kai Huckenbeckem v rozjížďce s číslem devět, zbytek zavinila porucha ve třinácté jízdě. Po ní bylo klání ukončeno bez nominačních jízd.

K dalšímu sparingu dorazil do Rybnika Krakov. Domácí jej předčili 41:36, avšak Pardubičanův výsledek byl ještě hubenější. Na start třetí jízdy nestačil ani dojet. V páté jízdě upadl, v deváté mu s jeho kolegou Iljou Čalovem ukázal výfuk Rafal Trojanowski, jenž svého času oblékl i pardubickou extraligovou vestu. Konec utkání přineslo Václavu Milíkovi nulu z rozjížďky s číslem dvanáct.

Odveta v Krakově měla být včera, avšak Rybnik na ni rezignoval s ohledem na stav dráhy. Václav Milík však v jeho sestavě nefiguroval.

Kvůli počasí byla zrušena i včerejší odveta přáteláku Rzeszow vs. Tarnow. V sobotu se však v Tarnowě jelo a domácí inkasovali výhru 58:12. Martin Vaculík proměnil všechny své starty ve vítězství. V Czestochowej se bodovaný trénink konal a místní extraligový celek porazil prvoligový Grudziadz 54:36. V sestavě hostí nechyběl Aleš Dryml, který si odvezl osm bodů, když po trojici úvodních třetích míst posléze vyhrál a nakonec skončil druhý.

Nepovedený debut
Úterní odpoledne zastihlo Josefa France v Gniezně, kde se společně s lotyšským Daugavpilsem připravoval na ostrý start sezóny. Problémy s vahadlem byly rychle vyřešeny a Pražan byl ve středu nejlepší při tréninkovém závodě jednotlivců. Na ovál se dostal čtyřikrát a odvezl si jedenáct bodů. Protože šlo spíše o interní klubovou záležitost, bližší podrobnosti nebyly zveřejněny.

Místo v týmu pro páteční sparing v extraligovém Gdaňsku jej nemohlo minout. Domácí předčili své prvoligové hosty jen o dva body. Duel skončil za stavu 46:44 a Josef Franc střídal dvojky s trojkami, aby pět výjezdů na ovál proměnil v dvanáctibodové inkaso.

Volba Josefa France do sestavy Daugavpilsu pro výjezd do Bydhoště, jenž se konal včera předčasně kvůli termínu evropské velké ceny, byla více než logická. Avšak ouha! Pražský závodník se třikrát vrátil do depa s nulou a v rozjížďce s číslem jedenáct za něj zaskočil Kjastas Puodžuks. Domácí nakonec slavili triumf po výsledku 57:33.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Wojta Zavřel a Antonín Škach

Rozhovory

Ondřej Smetana: „Příprava byla dobrá a už jen čekám na závody!“

Mořina – 29. března
Že rozhodně nehodlá být pražskou juniorskou trojkou, nejvýrazněji ukázal při vyvrcholení loňského šampionátu juniorských družstev. Milan Mach si jej vyžádal místo zraněného Eduarda Krčmáře a Slaný se zpod Ještědu vracel s titulem. Upozornil na sebe rovněž bronzem v devatenáctkách, by mu Štěstěna byla setsakramentsky nakloněna. Na prahu nové sezóny se s uspokojením může ohlížet za zimní přípravou i prvními tréninky a už se těší na slánskou ouverturu letošní české juniorky. Ondřej Smetana, mimochodem jediný přemožitel nepřekonatelného Václava Milíka v loňské české juniorce, o tom přesvědčí naše čtenáře v exkluzivním rozhovoru, který magazínu speedwayA-Z poskytl.

speedwayA-Z: „Otázkou na průběh zimní přípravy exkluzivní rozhovory magazínu speedwayA-Z vesměs končí. Avšak s ohledem na pokročilé datum v kalendáři, vymetenou oblohu a tvůj rozjetý tréninkový program, můžeme učinit výjimku.“
Ondřej Smetana: „Zimní příprava probíhala tak, že jsem chodil s Topasem, Zdeňkem Schneiderwindem, Holoubkem, Škurličem a Pepou do posilky a na jógu. Nevím, jestli jóga pomůže, ale měl bych bejt‘ víc protáhnutej‘ a koordinace těla by se měla zlepšit. Na motorce mám asi plus mínus osm tréninků v Praze a soustředění v polským Rawiczi a reprezentační trénink v Pardubicích. Je toho hodně, docela dost jsem toho najezdil. Ještě nezačala sezóna a už dáváme motor na repas. V Rawiczi to bylo super, dráha mi seděla a bavilo mě to. První den v sobotu jsme jezdili dopoledne dvě hodiny, odpoledne dvě hodiny. V neděli se začínalo v deset a trénink měl bejt‘ i odpoledne, ale nakonec byl čtyři hodiny v kuse místo polední přestávce. Přesunulo se to kvůli dešti. Myslím, že jsem připravenej‘ na závody a už se na ně těším. Nová kombinéza, i dečky budou nový, na těch teď maká Céďa. Příprava byla dobrá a už jen čekám na závody.“

speedwayA-Z: „Plzeňské devatenáctky pro tebe začaly zadřeným motorem. Závod však měl stejnou chu jako klasický fernet i nadále. Až na poslední chvíli jsi zachránil postup do semifinále. Až v nadstavbové části to konečně přišlo a ty jsi ve finále dojel třetí. Bronzová medaile za čtyři body byla opravdu husarským kouskem, co?“
Ondřej Smetana: „Ta základní část, to bylo strašný. To jsem se trápil, byl hodně blbej‘ den. Kdybych měl o bod míň, ani nepostoupím. Zadřel jsem, a pak jel na druhý motorce, která jela strašně. Semifinále jsem měl s Edou, Míšou a Danem a toho jsem až ve třetím kole předjel. A pak ve finále jsme odstartovali Eda, Škurlič a já. Eda byl suverénně první. Pak byl Škurlič a já za ním. Po tom venku jsem se na něj cejtil, ale potom po tý první rovině jsem už neměl šanci. Měl jsem z výsledku radost, třetí místo jsem nečekal, když byl celej‘ závod na prd a trošku mi to šlo až v semifinále. Letos mám poslední devatenáctky. Škurlič s Holubínem je pojedou ještě jednou, což jim závidím. Pojede se v Praze, uvidíme, co se vymyslí. Chtělo by to nějaký vysoký postavení.“

speedwayA-Z: „Milan Mach tě angažoval místo zraněného Eduarda Krčmáře na poslední závod juniorských družstev v Liberci. Byl to od něho vskutku šastný krok, protože jsi na pavlovické dráze opět nezklamal. Radost z titulu jsi měl nepochybně, ale byla o to větší, že jsi měl na něm doslova v hodině dvanácté lví podíl?“
Ondřej Smetana: „Určitě na tom byla větší radost, než kdyby to vyhráli Pražáci. To by bylo dobrý, ale nepodílel bych se na tom, takže takhle jsem měl větší radost. Nejen jsem na ty závody kvůli tomu, jestli jedu za Prahu nebo Slaný. Přijel jsem na závody a chtěl jsem vyhrát. Liberec byla loni moje nejoblíbenější dráha. Jelo se mi krásně, není tam taková rychlost a přijde mi, že si tam všichni dovolí víc. Hodně se předjíždí, což mě baví. Pan Mach zavolal tátovi, jestli bych nejel za Slaný. Domluvili jsme se a on si to potom zajistil v Praze. Rozhodovalo se v poslední jízdě. V první nájezdu jsme byli naskládaný všichni na sobě. Ve druhým byl Čejen první, Holoubek druhej‘, Škurlič třetí a já čtvrtej‘. V Liberci to mám najetý, do nájezdu jsem zrychlil a vsadil to tam. A slavilo se, Slaňáci měli radost, Pražáci už ne.“

speedwayA-Z: „Na druhou stranu jsi v Liberci jel víceméně i sám proti sobě, protože se Slaný dělil o vedení s Markétou, za níž jsi také nastoupil, takže bys byl mistr tak jako tak. Bral jsi porážku Zdeňka Holuba a Michala Škurly třeba i jako signál vůči Tomáši Topinkovi, že by ti měl dávat větší prostor v extralize?“
Ondřej Smetana: „Jako signál jsem to nebral. Snažil jsem se porazit, koho jsem tam měl na pásce. Prostě někdy se daří někomu míň, někomu víc. Že mě Tomáš nepostavil, beru, že Michal Škurla měl sezónu lepší. Beru to v pohodě a netrápím se s tím. Mrzelo mě, že jsem nejel extraligu víckrát. Hlavně to finále mě mrzelo, ale je to ve mně, musím víc makat. Byl jsem na hostování za Mšeno, letos snad Praha nemá na soupisce žádný cizince, snad pojedu všechny závody. Doufám v to.“

speedwayA-Z: „Seznam aktivních juniorů, kteří dosáhli na stupně vítězů v šampionátu republiky, není příliš rozsáhlý. Zahrnuje Václava Milíka, Romana Čejku, Zdeňka Holuba a Michala Škurlu. Proč na něm nejsi i ty, když se jako jediný můžeš pochlubit skalpem loni nepřemožitelného Václava Milíka?“
Ondřej Smetana: „Já nevím. Mně ty junioráky loni nešly. Jediný, kde jsem na stupně měl, bylo Mšeno na konci roku. Tam mi to o bod uteklo a to mě mrzelo. Dráha ve Mšeně mi sedí odjakživa. Dřív byla moje nejoblíbenější, i teďka ji mám rád, když je pěkná a na ten juniorák zrovna pěkná byla. Největší radost jsem měl, že jsem porazil Mildu jako jedinej‘. Dobře jsem odstartoval, byl tam ještě ten Dán. Nevím, jak to bylo za mnou, ale slyšel jsem, že byl před Mildou nějakou chvíli a pak už mě nestih‘. Loni mi junioráky nevycházely, ono celkově loni jsem na tu špičku neměl. Musím na tom zamakat, hlavně v psychice na tom makám. Naježdíno mám dost, teď je to jenom ve mně.“

speedwayA-Z: „První příležitost k nápravě se ti naskytne už vlastně za čtrnáct dnů. Ve Slaném půjde také o poslední volné reprezentační místečko v mistrovství světa. Jak se těšíš?“
Ondřej Smetana: „Já se těším na ty závody celkově. Zima byla dlouhá, závody jsem jel naposledy někdy v říjnu. Boj o to poslední místo v reprezentaci bude asi velkej‘. Nebude to lehký. Ve Slaným jsem to neměl zrovna v lásce, uvidíme. Letos snad jo. Chtěl bych si tam jet ještě zatrénovat před závodama, to by nebylo od věci. Doufám, že dráha bude pěkná, což by mohlo bejt‘, když je takovýhle počasí. Nebude to lehký, musím si hlavně víc věřit.“

speedwayA-Z: „Loni jsi zasáhl do juniorského mistrovství Evropy při semifinále ve francouzském Maconu. Jak sis ten závod užil a proč jsi začal vyhrávat až na samotném konci?“
Ondřej Smetana: „Neužil. Celej‘ závod jsem byl mimo a vystresovanej‘ z toho. Chtěl jsem postoupit jako předtím, ale šel jsem moc a psychicky to nezvlád‘. Až poslední jízdu, kdy o nic nešlo, jsem se uklidnil, dal plnej‘ plyn a šlo to. Byla to hrozná škoda, že jsem nepostoupil. To mě mrzelo asi nejvíc z celý loňský sezóny. Tam postoupit šlo. Bylo to v psychice, nic jinýho. Motorky jely, psychika nebyla. Je to závod jako závod, předtím jsem postoupil z Červenogradu a chtěl moc postoupit zase. Začínalo to tak, že se nám složil mechanik. Místo, aby začal trénink, doktor ho na nosítkách křísil. Pak jsme jeli celou noc a vezlo ho rovnou do Motola. Depo bylo na štěrku, vzal jsem za to a nahodil nějaký Slovince a oni nás chtěli zbít. Když se jelo z dráhy, musel jsi zastavit a na tom štěrku to odtlačit. Já přijel z první jízdy nasranej‘, zapomněl na to a už mě zase honili po depu. Na ten závod bych nejradši zapomněl.“

speedwayA-Z: „První liga byla loni vyrovnanější a musí se připustit, že také zásluhou pražské Markéty. Vyhráli jste poslední závod v Praze, i když s mírnou, ale vítanou pomocí Matěje Kůse. Jak sis tohle závodění užíval a myslíš, že letos to bude ještě lepší?“
Ondřej Smetana: „Myslím si, že první liga byly výborný závody. Je to vyrovnaný a nám vždycky chybělo jen pár bodů na špičku. Někdy jsme jeli jen tři, pokaždý nám chyběl Pepa nebo Matěj. Pepa si chtěl ve Mšeně zvednout sebevědomí, jak říkal, a místo toho se tam rozstřelil, což bylo asi dráhou, protože jsem ti tam hned v tréninku rozbil hubu sám. Čekám na Tomáše Topinku, až si oblékne helmu a pomůže nám v první lize. Nechce, ale my ho s klukama pořád provokujeme. Letos snad uděláme o těch pár bodíků víc a budeme někde vejš‘. První liga bude rozhodně zajímavá.“

speedwayA-Z: „Jadranský pohár družstev se konal systémem čtyřutkání a český tým v něm šel od vítězství k vítězství a prohrál až na konec v Lublani. Jak sis užil triumf?“
Ondřej Smetana: „Užíval, měli jsme radost, že jsme byli první. V Lublani bylo vyhlášení, hodně se tam radoval i pan Vozár. Je s ním perfektní spolupráce. Celkově si myslím, že se nám ten pohár poved‘. Víc takovejch‘ závodů, je to zase jiný, potkám jiný závodníky než tady, kdy jezdíme mezi sebou, a víš, co od koho očekávat. V Lublani to toho Slovinci šli naplno, měli tam vlastně celej‘ svůj nároďák. Celkově ty jadranský závody byly takový, že jsme přijeli, dali nám jídlo a bylo to fajn. Letos nám pan Vozár říkal, že by to měla bejt‘ příprava juniorský reprezentace, takže hned třináctýho pojedeme do Lendavy. Chtěli bychom tam spráskat Slovince.“

speedwayA-Z: „V přeboru lze vypíchnout především tvé třetí místo v Liberci. Vystrkoval jsi růžky rovněž v Pardubicích a celkově z toho bylo sedmé místo. Letos se soutěž rozšířila, vzrostou úměrně i tvé ambice? A co mistrovství republiky jednotlivců?“
Ondřej Smetana: „Přebor asi nebude můj hlavní cíl, ale každej‘ závod je dobrej‘. Víc se budu soustředit na tu první ligu a mistrák. Přebor je dobrej‘ závod, baví mě, ale prostě to není závod, kterej‘ by mě posunul dál. Ale je bez stresu, určitě když bude čas, pojedu každej‘ přebor. Z Liberce jsem postoupil na velkej‘ mistrák a pak nic. V Divišově jsem v první jízdě porazil Pepu. To je sice pěkný, ale tím to vlastně končí. Pak už se nedařilo, nedařilo. Myslím, že hlavně tou psychikou, musím si víc věřit a bude to dobrý. Nejsou žádný závodníci, co by nešli porazit. Všichni jdou porazit.“

Ondřej Smetana děkuje:
„Hlavně celý rodině. Tátovi, bez kterýho bych nemoh‘ závodit, mechanikům Céďovi a Standovi a vrchnímu přezouvači dědovi Rudovi. Potom sponzorů – Karlu Svobodovi z firmy Dodávky Ford, panu Bielmaczovi, rodině Antalových a Martinu Švestkovi. CS MV, AK Markéta Praha a trenérům Tomáši Topinkovi a Zdeňku Schneiderwindovi. A panu Machovi za možnost závodění.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Michal Kohout a Antonín Škach

Grand Prix

Martin Smolinski vytřel skeptikům zrak

AKTUALIZOVÁNO

Auckland – 5. dubna
Zimní prohlášení Martina Smolinskeho, že by svou stálou účast v seriálu SGP chtěl využít k povznesení německé speedway zpátky na výsluní, byla brána přece jenom s jistou mírou rezervy. Jenže dnes se německý závodník při ouvertuře letošních velkých cen postaral o pořádnou senzaci. Nejenže se dostal do finálové jízdy, avšak po dvou okruzích vzadu za sebou nechal Fredrika Lindgrena, Kryzstofa Kasprzaka a Nicki Pedersena. Stínem Němcova počínání byla kolize s Darcy Wardem v rozjížďce s číslem čtrnáct. Australan, který už byl předtím na zemi dvakrát, skončil v nemocnici. Potvrzení na zranění hlavy se nepotvrdila, ovšem větší pozornost musí být dle britských zdrojů upřena k jeho kolenu. Nejvíce důvodů k úsměvu na dlouhé zpáteční cestě přes půl zeměkoule však bude mít Nicki Pedersen, který se za tři týdny představí v Bydhošti jako leader průběžné klasifikace.

Němečtí žurnalisté srovnávají dnešní triumf Martina Smolinskeho k titulu mistra světa, který jeho krajan Egon Müller dobyl v Nordenu před bezmála jednatřiceti lety. Nicméně do konce seriálu zbývá přece jenom celá sezóna a navíc vítěz novozélandské velké ceny má v průběžné klasifikace před sebou Krzysztofa Kasprzaka a Nicki Pedersena. A tak či onak, Martin Smolinski urazil na cestě vzhůru pořádný kus cesty, vzpomeneme-li na jeho debut ve světě SGP. V říjnu 2008 v Bydhošti, která na poslední chvíli zalepila polským leskem černou díru gelsenkirchenské blamáže, neskóroval ani jedním bodem.

„Nedokážu to vyjádřit slovy,“ komentoval Martin Smolinski svůj triumf na tiskové konferenci. „V tuto chvíli opravdu nemohu uvěřit tomu, co se stalo. Hlavní důvod, proč tu s vámi teď sedím, a proč jsem vyhrál, je tvrdá práce, kterou jsem já a můj tým udělal během zimy. Přitom mi nikdo nevěřil, protože prý nezávodím v Polsku, nezávodím ve Švédsku a nezávodím v Británii. Rád bych poděkoval všem lidem v mém týmu, svému ladiči, své přítelkyni a všem, co ve mně věřili.“

Mezi nimi rozhodně byli občané bavorského Olchingu, kteří si na počínání devětadvacetiletého borce, jenž na místním ovále před lety začínal, neváhali přivstat. „Vstávali už v šest ráno,“ ocenil je Martin Smolinski na druhé straně zeměkoule. „Udělali si party a dívali se na mě v televizi a vsadím se, že se těch 250 lidí muselo pořádně radovat. Tohle je velký výsledek nejen pro moje fanoušky, ale i pro celou německou plochou dráhu. Doufejme, že můžeme udělat velký krok a dostat tento sport zpátky, kde byl s Egonem Müllerem v sedmdesátých a osmdesátých letech.“

Martin Smolinski si na ovál ve Western Springs přivezl svůj vlastní unikátní styl vyznačující se udivující rychlostí okolo bílé čáry. Ve svých rozjížďkách nahromadil deset bodů, aby posléze ve druhém semifinále dojel za Krzysztofem Kasprzakem. Poté co ve finále dostal Fredrika Lindgrena, prokázal úžasnou trpělivost, dokud nepodjel Krzysztofa Kasprzaka a Nicki Pedersena a nenatáhl se pro prozatím největší vítězství své kariéry.

„Ve finále se mnou byli tři závodníci, kteří mezi účastníky série dokážou ovládat nejlépe své motocykly,“ komentoval Martin Smolinski klíčovou jízdu. „Fungují na velmi vysoké úrovni. Na dráze jsme byli velmi tvrdí, ale bylo to férové a nechávali jsme si navzájem prostor k závodění. Přes zimu jsem se svým mentálním a kondičním trenérem hodně trénoval a věnovali jsme se také boxu. A tohle je také o bojování. Musíte také být na správné pozici ve správný moment. A možná udělat i krok zpátky a přemýšlet, co se děje. V extrémních situacích si musíte zachovat klidnou hlavu.“

Po bitvě bývá každý generál, nicméně Martin Smolinski tuto bitvu dnes dopoledne středoevropského letního času skutečně vyhrál. „Bojovali spolu vpředu,“ uvedl na adresu svých finálových soupeřů. „Čekal jsem jedno kolo, dvě kola, tři kola. Přečetl jsem si je. Každé kolo je jiné stejně, jako v každé knížce je každá stránka jiná. A v ploché dráze je to přesně to samé. Dráha byla dobrá a všechno šlo dobře. Správný moment přišel. A bum, byl jsem tam a vedl jsem.“

By Martin Smolinski dokázal vyhrát, stojí oběma nohama na zemi. „Můj cíl je stále skončit v první desítce,“ konstatuje. „Do prvního challenge o Grand Prix jsem se kvalifikoval v roce 2005 a to bylo před devíti lety. Ale všechno přichází ve správný čas. Vzal jsem to krok za krokem. Nebudu proto říkat, že chci být světovým šampiónem hned teď. Ale chci být konzistentní a držet se na dobré úrovni. A pak teprve možná budu moct udělat znovu ještě jeden krok. Nikdo ale nemůže překročit pět schodů najednou. Musíte jít krok za krokem, to je způsob, kterým to funguje. Nikdy nevíte, co se stane, ale já věřím v sebe a svůj tým.“

Poklonu Martinu Smolinskemu složili rovněž jeho společníci ze stupňů vítězů. „Myslím, že bych se musel vrátit zpátky o mnoho let, abych si připomněl finále podobné tomuto,“ konstatoval Nicki Pedersen. „Ale nepamatuji si, že bych viděl borce, který by vyhrál Grand Prix, když byl ve finále pár kol vzadu. Já sám jsem spokojený s druhým místem, jel jsem pěkně celý večer a dostal jsem místo o jedno lepší, než jsem udělal v předchozích dvou letech, takže si nemohu stěžovat.“

„Gratuluji Martinovi, bylo to pro něho dobrý debut v SGP,“ přispěl svou troškou do mlýna Krzysztof Kasprzak. „Já sám jsem velmi šastný, byl to pro mě dobrý večer. Doufám, že příští kolo bude stejně dobré jako v Aucklandu.“

1. Martin Smolinski, D 15
2. Nicki Pedersen, DK 19
3. Krzysztof Kasprzak, PL 17
4. Fredrik Lindgren, S 13
5. Kenneth Bjerre, DK 11
6. Chris Holder, AUS 11
7. Jaroslaw Hampel, PL 8
8. Andreas Jonsson, S 7
9. Tai Woffinden, GB 7
10. Greg Hancock, USA 6
11. Matej Žagar, SLO 6
12. Niels Kristian Iversen, DK 6
13. Darcy Ward, AUS 5
14. Troy Batchelor, AUS 4
15. Jason Bunyan, GB 2
16. Chris Harris, GB 0
17. Andy Aldridge, NZ (res) 0
res Grant Tregoning, NZ DNR

Průběžné pořadí seriálu:
1. Nicki Pedersen 19, 2. Krzysztof Kasprzak 17, 3. Martin Smolinski 15, 4. Fredrik Lindgren 13, 5. Chris Holder 11, 6. Kenneth Bjerre 11, 7. Jaroslaw Hampel 8, 8. Tai Woffinden 7, 9. Andreas Jonsson 7, 10. Niels-Kristian Iversen 6, 11. Greg Hancock 6, 12. Matej Žagar 6, 13. Darcy Ward 5, 14. Troy Batchelor 4, 15. Jason Bunyan 2, 16. Chris Harris 0.

Foto: IMG Worldwide

Markéta Cup 125 ccm

V sobotu zůstanou stopětadvacítkáři doma

Chabařovice – 4. dubna
I když se v Čechách díky příhodnému počasí pilně trénuje již od počátku března, žádný klub ještě nedospěl k nápadu uspořádat alespoň tréninkový závod. Jedinou výjimkou představují stopětadvacítkáři, kteří v úvodních dvou kolech seriálu Speedway Mini Cup vyprodukovali obvyklou dávku napínavé podívané. Zítra však zůstanou doma, jelikož třetí klání v Chabařovicích muselo být odvoláno kvůli jiné akci na stadiónu.

Foto: Antonín Škach

Markéta Cup 125 ccm

Kryštof Rybář odjížděl neporažený rovněž z Prahy

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Praha – 3. dubna
Plochodrážní stereo se dnes odpoledne ozývalo po pražských Petřinách. Zatímco na velké dráze probíhal trénink, na malém ovále za první zatáčkou druhý díl stopětadvacítkářského Speedway Mini Cupu. Stejně jako v Chabařovicích nepoznal hořkost porážky Kryštof Rybář, by po jeho skalpu jeho soupeři usilovně prahli. Na stupně vítězů jako obyčejně vytvořené ze sudů od produktů společnosti Fuchs Oil, jednoho z věrných sponzorů série, spolu s divišovským závodníkem vyskočilo chabařovické duo Filip Šifalda – Adam Fencl. Petr Chlupáč přišel o vidinu finále A ve druhé půli základní části, Milan Dobiáš již na startu rozjížďky s číslem tři.

Karty míchá již první půle základní části
S dvojicí svých chabařovických kolegů po své levici neměl Milan Dobiáš zrovna snadný vstup do závodu. Když se ovšem po vylétnutí pásky nerozjel, bylo jasné, že se jeho cesta k obhajobě sobotního pódia zamotává. Prasklá plastová rozeta ležící za zadním kolem se postarala o vysvětlení sama o sobě.

Mezitím na čele úřadoval Filip Šifalda, jehož tři body byly o to cennější, že šly na vrub Adama Fencla. Sotva se obhájce loňského vítězství prohnal pod šachovnicovou vlajkou, dělil se o průběžné vedení s Petrem Chlupáčem a Kryštofem Rybářem. Stylově bezchybný Pražan na úvod porazil Lukáše Ševčíka a Adama Bíma, zatímco Kryštof Rybář splnil beze zbytku úlohu favorita v rozjížďce s číslem dvě proti Danielu Šilhánovi a Františku Klierovi.

Milan Dobiáš se pustil cestou nápravy hned ve čtvrté jízdě. Vystřelil do vedení jako první, avšak Petr Chlupáč ho objel v první zatáčce. Pokus chabařovického závodníka o podjetí hned v následujícím oblouku nevyšel.

Pražanovo maximum hned vzápětí vyrovnal Kryštof Rybář, by jej Filip Šifalda zlobil až do cíle. Hodnotu svých akcií v rozjížďce s číslem šest zvýšil Adam Fencl. Pro tři body ovšem musel startovat dvakrát. Nejprve jej zaskočil svým rychlým startem Adam Bím. Chabařovičan se s ním vypořádal hned v úvodním oblouku, avšak divišovský závodník v souboji s Danilem Šilhánem upadl na začátku rovinky.

Protože se Tomáš Topinka věnoval svým svěřencům trénujícím na velkém ovále, role rozhodčího se ujal Petr Ondrašík. Někdejší mezinárodní arbitr jízdu okamžitě zastavil a nařídil opakování ve dvou. Jisté není bez zajímavosti, že exkluzivitu v obsazení pořadatelského sboru zvýšil také Pavel Ondrašík. Sportovní šéf pražského klubu zaskočil u startovní pásky za Zdeňka Schneiderwinda, jenž doprovázel Josefa France na tréninkovém kempu jeho Daugavpilsu v Gniezně.

Finálové jízdy nezklamaly
Adam Fencl vyhrál opakovanou rozjížďku s číslem šest, avšak Daniel Šilhán se rozhodl stylizovat se do role tvrdého oříšku k rozlousknutí. Bleskově odstartoval a útočícímu Chabařovičanovi, který nekompromisně letěl dopředu vnějškem první zatáčky, kladl statečný odpor až do cíle úvodního okruhu.

V sedmé jízdě se podobným způsobem nenechal zaskočit Kryštof Rybář. A Adam Fencl musel hrát roli útočníka, jemuž ovšem vedoucí závodník nenechal sebemenší šanci. Vzápětí jednou nohou do finále A nakročil Filip Šifalda, jenž záhy zmizel Danielu Šilhánovi a Lukáši Ševčíkovi. V desáté jízdě však Chabařovičanovi zatrnulo, když se ocitl polapený v pásce.

Na vině však bylo startovací zařízení, takže Filip Šifalda vzápětí mohl nadchnout několika slibnými manévry při útocích na fenomenální postavení Kryštofa Rybáře. Nakonec nevyšel ani jeden, nicméně již bylo jasné, že se oba potkají ve finále A. O místo vedle nich se v jedenácté jízdě postaral Adam Fencl. Již podruhé triumfoval z nejméně výhodné pozice u mantinelu, když v první zatáčce zvnějšku minul Lukáše Ševčíka.

Milan Dobiáš v závěrečné jízdě základní části slavil druhý triumf. A by se dnes skláněl jen před Petrem Chlupáčem, dnes musel vzít zavděk jen finále B. Porucha je v českých seriálech kolibříků na malých drahách vskutku méně než poslední místo, protože třetí místo je honorováno jedním bodem, zatímco nulu přináší jen nedojetí z jakékoliv příčiny.

Finálové jízdy opět nezklamaly. Lukáš Ševčík vystrčil růžky v céčku, v němž vodil Františka Kliera a Adama Bíma. Jenže místo šachovnicové vlajky mu Pavel Ondrašík zamával červenou, protože na začátku posledního kola upadl. Repete se posléze stalo kořistí Františka Kliera.

Účastníci finále B prve skončili na osmi bodech, což působilo vskutku slibně. Milan Dobiáš vystřihl start jako z partesu, avšak stejný draveček roste evidentně i z Petra Chlupáče. Ten za sebou nechal Daniela Šilhána, aby se z výjezdu z druhé zatáčky spodem dostal pod vedoucího Chabařovičana.

Kryštof Rybář zakončil svůj skvělý den vítězstvím ve finále A, kde se těšil vedení od startu až do cíle. Postupně zmizel z dohledu svých pronásledovatelů, kteří byli zahleděni sami do sebe. Adam Fencl totiž celá čtyři kola dával najevo, že boj o druhé místo bude považovat za ztracený až na metě. Filip Šifalda před ním ovšem nehodlal kapitulovat jen tak zbůhdarma.

V jednu chvíli se už Adam Fencl viděl před ním, avšak nakonec své letošní první pódium zažil na nejnižším stupínku. Odpoledních příjemných dvacet stupňů mizelo pod zamračenou oblohou, z níž první kapky zvěstovaly signály o první letošní bouřce, která se nad českou metropolí rozpoutala později během noci. Jenže k řádění živlů bylo okolo čtvrt na šest přece ještě stejně daleko jako tváře účastníků skvělého podniku k zamračeným obličejům.

    C B A 18
1. Kryštof Rybář, Divišov 3 3 3 3     6 18
2. Filip Šifalda, Chabařovice 3 2 3 2     4 14
3. Adam Fencl, Chabařovice 2 3 2 3     2 12
4. Petr Chlupáč, Praha 3 3 1 1   3   11
5. Milan Dobiáš, Chabařovice E 2 3 3   2   10
6. Daniel Šilhán, Liberec 2 2 2 2   1   9
7. František Klier, Mšeno 1 1 2 1 3     8
8. Adam Bím, Divišov 1 X 1 1 2     5
9. Lukáš Ševčík, Praha 2 1 1 2 X     6

Průběžné pořadí seriálu:

  CHA PHA TOT
  29.3. 3.4.  
1. Kryštof Rybář, Divišov 18 18 36
2. Filip Šifalda, Chabařovice 14 14 28
3. Adam Fencl, Chabařovice 11 12 23
4. Milan Dobiáš, Chabařovice 13 10 23
5. Petr Chlupáč, Praha 10 11 21
6. Daniel Šilhán, Liberec 7 9 16
7. Adam Bím, Divišov 8 5 13
8. František Klier, Mšeno 6 8 14
9. Lukáš Ševčík, Praha 0 6 6

Foto: Antonín Škach

Minirozhovor

Jaroslav Petrák nechává všemu volnější průběh

Srch – 3. dubna
Loni v říjnu zvažoval, že by pardubický přebor mohl být posledním závodem jeho letité kariéry. Nicméně záhy se přesvědčil, že končit s plochou dráhou není rozhodně jednoduché a definitivní verdikt odložil na začátek sezóny. Ačkoliv vzhledem k pracovnímu vytížení moc netrénoval, nyní má za sebou již tři tréninky na svítkovském ovále. Jaroslav Petrák se magazínu speedwayA-Z svěřil, že všemu nechává volnější průběh, by počítá s funkcí jezdícího kouče prvoligového pardubického béčka.

„Chu ještě neodešla,“ odráží otázku, zda jeho tréninkové úsilí reflektuje zvýšený apetit po závodění po dlouhé zimní přestávce. „Zkusím další sezónu a buď to půjde nebo nepůjde. Zatím nic nehrotím a nechávám všemu volnej‘ průběh. Posunul jsem kvůli tomu i operaci.“

A jak se Jaroslav Petrák zjara cítí v sedle? „Zatím mám za sebou tři tréninky a pořád jim stačím,“ usmívá se, ale kdy se dostane do ostré závodní akce prozatím netuší. „Akorát teď co bude, tak asi první liga, extraliga se mě asi netýká. Je tam plno, tam se nedostanu.“

Prvoligový tým by však měl mít přitom na starost jako manažer. „Budu jezdící kapitán,“ plánuje. „V extralize by to nešlo, tak je víc hektická, ale v první lize to jde. Tam si všechno naplánuješ. A když nebudou poslouchat, odjezdím všechno já sám (smích).“

Jezdící kapitáni na české ligové scéně:
V ligovém pravěku československých lig funkci kouče, který sám usedal za řidítka plochodrážního motocyklu, plnili Jan Lucák v KAMK Praha, předchůdci Viktoria Speedway Club Žižkov a potažmo Čakovic, či Jaroslav Volf starší v sestavě Ústí nad Labem.

V novodobější historii zaujme příklad Františka Liebezeita, jenž se stal mšenskou ikonou od vstupu středočeského klubu do první ligy v sezóně 2000 až po nešastné vyřazení z extraligy 2004. Absolutorium si ovšem v tomto směru zaslouží Petr Vandírek.

Na postu mšenského kouče vystřídal Antonína Kaspera staršího, který porážkou Pardubic v říjnu 2006 vrátil klub do extraligy, na počátku sezóny 2008. Pravidelně přestal závodit roku 2005, avšak v dalších dvou letech čas od času nějaký mítink absolvoval, avšak jeho závodnická kombinéza měla na háčku viset už definitivně.

Avšak Mšeno se potýkalo s nedostatkem závodníků, takže ve druhém finále v Plzni se Petr Vandírek ve svých šestačtyřiceti letech sám postavil na start. Než závod předčasně ukončil příchod soumraku, stihnul získat skalpy Jiřího Štrobla, Luboše Tomíčka a Richarda Wolffa.

Petr Vandírek se k podobnému kroku již nikdy neodhodlal, což vysvětlil, že nejde stihnout závodění a koučování celého extraligového družstva.

Foto: Wojta Zavřel a Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)