Archiv autora: Antonín Škach

MČR tříčlenných družstev

Filip Šitera byl rychlejší než unikající vzduch z pneumatiky Jana Holuba

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Plzeň – 25. dubna
Sluníčko ozářilo první dějství přeboru republiky jednotlivců na plzeňských Borech, k němuž nakonec dorazilo jen dvanáct borců. Karla Kadlece sklátily horečky, chyběl i Václav Milík. Naneštěstí však mítink rámoval poměrně velký počet pádů. Radim Chod chodil s levou rukou na pásce a Michala Kleina po děsivém nárazu do ohrazení v rozjížďce s číslem šest odvezla rychlá ambulance na vyšetření do nemocnice. Ke dvanácté jízdě nemohl přijet vůbec nikdo a stejný osud potkal i finále C, v němž by se na startovním roštu objevil pouze Filip Hájek. Úlohy favorita se zhostil Jan Holub. Dvakrát porazil Ondřeje Smetanu a nakonec jako jediný připravil o body i Filipa Šiteru. Mšenský borec však ve finále A skvěle odstartoval a triumf mu už nikdo nedokázal sebrat ani útočící Michal Škurla. Jan Holub od někdy od druhého okruhu řešil unikající vzduch ze své zadní pneumatiky, avšak třetí příčku o chloupek uhájil před dotírajícím Ondřejem Smetanou. Doprovodné mistrovské klání stopětadvacítek ovládl Marcel Studzinski.

Rozšiřující se díry ve startovní listině stojí za přehršlí statistických zajímavostí
Sluníčko se opíralo do borského depa vší svojí silou a jeho teplo dávalo zapomenout na předcházející deštivé dny. Přebor možná nebyl na první pohled tak lukrativní jako úterní extraliga a to tím spíše, chyběli-li na základě výše zmíněných okolností dva závodníci ze čtrnáctičlenného startovního pole. Nicméně přebor je v českém kalendáři od toho, aby senioři výkonnostního středu dostali víc příležitostí. A to i u borců, u nichž bychom takový problém nečekali.

Za příklad by mohl posloužit Jan Holub, jenž dnes naskočil do prvního podniku letošní sezóny a to rovnou rozjížďkou s číslem jedna. Už v jejích prvních metrech se mohl chlubit bratru pětimetrovým náskokem na Ondřeje Smetanu, Petra Babičku a Michala Kleina. V páté jízdě své velké sólo zopakoval a za svým výfukem přitom nechal Petra Babičku a Lukáše Ševčíka, jenž se poprvé postavil na startovní rošt s pětistovkou.

Vítěznou trasou směřoval rovněž Michal Škurla. K rozjížďce s číslem dvě vzhlížel počátku s respektem, protože v ní měl narazit na Václava Milíka, ale po jeho absenci a útoku chřipkové viru na Karla Kadlece, měl posléze za společníka pouze Patrika Mikela. A nechybělo mnoho, aby nakonec čtyři kola kroužil úplně sám.

Březolupský mladík se totiž vrátil do svého depa nechat si od otce Františka seřídit spojku, přičemž vteřiny dvouminutového limitu utíkaly jako zběsilé. Stejně briskně se v plném tempu přihnal k pásce i Patrik Mikel, aby se mu odměnou staly dva body.

Druhý triumf Michala Škurly v rozjížďce s číslem šest byl stejně suverénní, avšak pražský borec se na něj nadřel o poznání více. Nejprve se opakovalo kvůli pádu Radima Choda, jenž sváděl duel s Michalem Kleinem o druhou příčku. Při repete vletěl Mšeňák plnou rychlostí do nafukovací bariéry v první zatáčce druhého kola.

Po děsivém pádu zůstal ležet pod vzduchovými vaky. Do depa se vrátil v sanitce, když mu vyprostili ruku zaklíněnou mezi blatníkem a zadním kolem. Záhy pro něho dorazila rychlá ambulance, která ho odvezla do plzeňské nemocnice. Michal Klein v ní strávil noc, avšak incident přestál bez vážnější újmy.

Mítink však přišel i o další účastníky. René Vidner už nenastoupil do repete rozjížďky s číslem čtyři. „Bolí mě ruka,“ vysvětlil. Dalším na řadě byl bohužel Radim Chod v kuriózní deváté jízdě. V ní si Petr Babička zapomněl plechovou botu, avšak za asistence Eduarda Krčmáře v úloze mechanika stihnul časový limit včas.

Vzápětí se ujal vedení, avšak v první zatáčce závěrečného kola upadl. Opakovačku vedl Radim Chod, aby se také on shodou okolností rovněž v předposledním oblouku ocitl na zemi. S pochroumanou levou rukou musel nakonec na další pokračování zapomenout. Vítězství nakonec spadlo do klína Lukáše Ševčíka, který absolvoval třetí ostrou jízdu s půllitrem vůbec. A aby statistických zajímavostí nebylo málo, rozjížďka s číslem čtrnáct se neuskutečnila vůbec. Na jejím roštu měli totiž stanout Michal Klein, Radim Chod, Václav Milík a Karel Kadlec.

Filip Šitera vrací předchozí porážku
Ale zpátky k boji o stupně vítězů. Když pořadatelé upravovali dráhu podruhé, nemohl se Filip Šitera rovnat neporaženým Janu Holubovi a Michalu Škurlovi jen, protože se k pásce postavil prozatím jen jednou. Rozjížďku s číslem tři suverénně vyhrál, když za jeho zády Radim Chod připravil o dva body René Vidnera.

Když se mšenský borec dostal v desáté jízdě opět do akce, oba vedoucí muži měli na svých pažbách o další zářez navíc. Jan Holub si v rozjížďce s číslem sedm dnes už podruhé poradil s Ondřejem Smetanou, přičemž opět profitoval z povedeného startu. Michal Škurla si hned vzápětí střihnul roli suveréna na úkor Patrika Mikela. Ani Filip Šitera však nehodlal zůstat v hamonění trojek pozadu a v rozjížďce s číslem deset se postaral o praktickou lekci plochodrážního řemesla pro Josefa Nováka a Filipa Hájka.

Jan Holub po přestávce byl ovšem soupeřem z jiné kategorie. Jakoby po rozsvícení zeleného světla stisknul tlačítko forsáže. Rázem se ocitl vpředu a Filipu Šiterovi nezbylo než útočit. Šlo mu to dokonale, jenže se musel smiřovat s první porážkou.

Dvanáctá jízda odpadla z výše nastíněných důvodů a v té třinácté si Ondřej Smetana připsal vítězství před Petrem Babičkou, čímž stejně jako Jan Holub potvrdil svou příslušnost do finále A. vzápětí Filip Šitera jako vůbec první změřil Michala Škurlu, nicméně také oni věděli, že se na ovále potkají ještě jednou při souboji čtyř nejlepších.

Finále C odpadlo, jelikož nemělo cenu hnát na start osamoceného Filipa Hájka. V béčku dal Petr Babička úspěšný punc svému comebacku. Cílem se prohnal před Josefem Novákem, Patrikem Mikelem a Lukášem Ševčíkem.

Filip Šitera se dnes musel sklánět pouze před Janem Holubem, avšak ve finále A kul revanšistické pikle. Po vylétnutí pásky vystřelil dopředu. A kdyby se v prvním výjezdu ohlédl, spatřil by za sebou Michala Škurlu, který vnějškem první zatáčky předčil Jana Holuba.

„Promydlil jsem to, pak jsem to dohnal po venku, ale Filipa jsem už nestih‘,“ líčil pražský junior. Přitom se však musel bránit Janu Holubovi, proti němuž se postavila vlastní technika. „Ve druhým kole mi ušlo kolo,“ líčil. Přesto se hnal dál dopředu a dokázal třetí místo uhájit před dotírajícím Ondřejem Smetanou. Být však meta o dva metry dále, kdo ví…

Marcel Studzinski úřaduje na borské dráze
Nejenže stopětadvacítky na klasické dráze netáhnou diváky, ale rovněž samotní závodníci preferují miniovály. Úvodní podnik klasického šampionátu splnil nachlup podmínku účasti minimálně pěti borců uloženou řády. Ovšem jeden z nich byl Polák a druhý Roman Mády, který naopak běžné dráhy upřednostňuje před těmi malými.

Šampionát rozehrál nejlépe Adam Fencl v rozjížďce s číslem jedna, kdy vyjel jako první na její protilehlou rovinku. Kryštof Rybář nakonec v nájezdu do poslední zatáčky ztratil druhé místo ve prospěch útočícího Romana Mádyho. Divišovský závodník v té chvíli nemohl ještě tušit, že jde o první, avšak i poslední bod dnešního odpoledne.

Ve druhé jízdě sice pekelně rychle odstartoval, ale již po průjezdu úvodní zatáčkou byl nucen se dívat na záda Marcela Studzinskeho. Ani Petr Chlupáč, ani Adam Fencl mu rovněž nedopřáli příliš klidu. Ve druhém kole šel přes něj Pražan, v nájezdu do třetího okruhu i Chabařovičan.

Polák úřadoval i nadále, zatímco pořadí českých závodníků se bylo stálé asi jako láska prodejné ženy. Petr Chlupáč se těšil vedení ve třetí jízdě jen chvíli, než jej v úvodním oblouku minuli Adam Fencl a Marcel Studzinski. Ten si pojistil další triumf ve druhém okruhu, kdy v zatáčce u depa Chabařovičana podjel.

Obdobně se vyvíjela i rozjížďka s číslem čtyři. S jediným rozdílem, že Marcel Studzinski ve druhé zatáčce podjel Adama Fencla už v úvodním kole. V té chvíli už měl s devíti body a jízdou k dobru jasný největší pohár, protože chabařovický závodník skončil své dnešní účinkování s osmi. Ani jemu však už nikdo nemohl odpárat konečné druhé místo.

Nejnižší stupínek pódia však zůstával volný i před závěrečnou jízdou. Petr Chlupáč měl stejně jako Roman Mády tři body, Kryštof Rybář s výjimkou úvodní jedničky už neskóroval. Marcel Studzinski nezaváhal ani napočtvrté. Tentokrát vyhrál stylem start – cíl, zatímco Roman Mády za sebou nechal oba své krajany, takže z pódia mával nakonec také.

Hlasy z depa
„Akorát, že ty závody byly hrozně dlouhý,“ našel Filip Šitera jedinou vadu na dnešním odpoledni. „Jel jsem třetí jízdu, pak až desátou. Abych řek‘ pravdu, hrozně zvláštní závod, měl by se udělat systém, a jsou vždycky aspoň tři jezdci na startu. Ale dobrý, s Holubínem a Škurličem jsme si zazávodili. Dobrý, kdybych tohle dělal v extralize, bylo by to ještě lepší.“

„Dneska dobrý,“ pochvaloval si Michal Škurla. „Super. Hrál jsem si s nastavením, ale bylo to čím dál lepší. Dráha byla těžká, ale bylo to dobrý. Ve finále jsem měl trošku pomalejší start. Promydlil jsem, pak to dohnal po venku, ale Filipa jsem už nestih‘. Šel po mně Jéňa Holub, sice píchnul kolo, ale stejně by mě nepředjel. Sice po mě šlapal, ale nepředjel by mě.“

„Do finále dobrý, myslím,“ nechal se slyšet Jan Holub. „Na startu se mi to zvedlo trošku víc. Myslel jsem, že to stihnu, ale nestih‘. Ve druhým kole mi to ušlo, chtěl jsem ušetřit gumu na nějaký lepší závody. Ale dneska tady zase o tolik nešlo, ale závody byly dobrý. Ve finále jsem si myslel, že by to mohlo vyjít, uvidíme teď na jadranskejch‘ dvojicích.“

    TOT B A
1. Filip Šitera, Mšeno 3 3 2 3 11   1.
2. Michal Škurla, Praha 3 3 3 2 11   2.
3. Jan Holub, Plzeň 3 3 3 3 12   3.
4. Ondřej Smetana, Praha 2 3 2 3 10   4.
5. Petr Babička, Slaný 1 2 X 2 5 1.  
6. Josef Novák, Pardubice F 2 1 1 4 2.  
7. Patrik Mikel, Březolupy 2 X 2 0 4 3.  
8. Lukáš Ševčík, Praha 1 1 3 0 5 4.  
9. Filip Hájek, Praha ex 2 1 1 4    
10. Radim Chod, Slaný 2 X X – 2    
11. René Vidner, Pardubice 1 /- – – 1    
12. Michal Klein, Mšeno 0 X – – 0    

Poznámka: finále C se nekonalo, jelikož na něj zbyl jediný účastník; Filip Hájek byl v rozjížďce s číslem tři předjet o kolo

Průběžné pořadí seriálu:

  PLZ TOT
  26.4.  
1. Filip Šitera, Mšeno 25 25
2. Michal Škurla, Praha 22 22
3. Jan Holub, Plzeň 18 18
4. Ondřej Smetana, Praha 16 16
5. Petr Babička, Slaný 14 14
6. Josef Novák, Pardubice 12 12
7. Patrik Mikel, Březolupy 10 10
8. Lukáš Ševčík, Praha 8 8
9. Filip Hájek, Praha 7 7
10. Radim Chod, Slaný 6 6
11. René Vidner, Pardubice 5 5
12. Michal Klein, Mšeno 4 4

Poznámka: do průběžné klasifikace se počítají čtyři nejlepší výsledky, bude-li uskutečněno všech sedm plánovaných klání

Mistrovství republiky 125 ccm:

1. Marcel Studzinski, PL 3 3 3 3 12
2. Adam Fencl, Chabařovice 3 1 2 2 8
3. Roman Mády, Plzeň 2 0 1 2 5
4. Petr Chlupáč, Praha 0 2 1 1 4
5. Kryštof Rybář, Divišov 1 0 0 0 1

Foto: Antonín Škach a Eliška Rybenská

Ostatní závody

Memoriál Antonína Vildeho zachovává formát osmi dvojic

Slaný – 26. dubna
Tradiční součástí českého plochodrážního jara je Memoriál Antonína Vildeho ve Slaném. Již patnáctý ročník vzpomínkového klání na závodníka, jehož život vyhasl po pádu při Zlaté přilbě Československa v roce 1963, je na pořadu již příští sobotu. Antonín Vilde mladší se magazínu speedwayA-Z svěřil, že se i v letošním roce pojede dle rozpisu pro osm dvojic.

„Závod se bude opět konat dle formátu osmi dvojic rozdělených na dvě skupiny,“ přibližuje Antonín Vilde. „Systém bodování je zachován 4-3-2-0. Základní rozpis je na dvanáct jízd, následují umisovací rozjížďky o sedmé a osmé místo, následně o páté a šesté, pak se pokračuje semifinálovými jízdami a mítink vyvrcholí malým a velkým finále.“

Startovní listina slibuje skvělé souboje a je plná především slánských jmen. Jaroslav Drbal, kouč prvoligového AK, nahlásil sestavu Michal Dudek – Eduard Krčmář. Další členové slánských soupisek figurují rozprostřeně v jiných týmech.

Piotr Dziatkowiak nastoupí po boku Ondřeje Smetany v barvách rodinné firmy Smestav Mořina. Anne Spaan ve výběru belgického Helzold Stars spolu s Michalem Kleinem, Martin Málek s Michalem Škurlou pojede za Miletice, jejichž druhý pár zachovává loni vítěznou sestavu Josef Franc – Roman Čejka.

Dvojnásobný vítěz Memoriálu Antonína Vildeho HBC@Vrates Divišov zatím odhalil pouze Hynka Štichauera a jméno druhého závodníka musí dodat i míšeňský Ronny Weis. Tradiční účastník František Liebezeit posílá do akce Tomáše Suchánka a Filipa Šiteru.

Domácí Radim Chod a Petr Babička budou náhradníky, když Antonín Vilde ocenil loňský přístup mšenského Michala Kleina. „Loni se zachoval férově,“ říká. „Zacelil výpadek Speedway Clubu Žarnovica, když to Dominik Weiss vůbec nenatočil a Míša Krupičková odpadl.“

Mítink, jehož tradičním sponzorem je společnost PRO-TEC, nebude ani letos postrádat doprovodný program. „Měly by se uskutečnit dva vložené exhibiční závody,“ líčí Antonín Vilde. „Prvním budou veteráni, kde čekám na vyjádření Fandy Liebezeita ohledně šesti jmen, druhý je vložený závod dětí v autokrosové kategorii Racing Buggy.“

Předběžné složení zúčastněných týmů:

AK Slaný Michal Dudek, Eduard Krčmář
SUNOCO Smestav Team Ondřej Smetana, Piotr Dziatkowiak (PL – ACCR)
DaK Moto Liebezeit Tomáš Suchánek, Filip Šitera
Helzold Stars Anne Spaan (NL – ACCR), Michal Klein
HBC@Vrates Divišov Hynek Štichauer, druhý závodník dodatečně
MC Míšeň Ronny Weis (D), druhý závodník dodatečně
PRO-TEC SK Miletice I. Martin Málek, Michal Škurla
PRO-TEC SK Miletice II. Josef Franc, Roman Čejka
náhradníci Radim Chod, Petr Babička

Foto: Eva Palánová

Servis

Na Kolkárně budou v prodeji plochodrážní publikace

Česká plochodrážní ročenka 2014 v přímém prodeji na stadiónu

Žarnovica – 26. dubna
Restaurace Kolkáreň na žarnovickém městském stadiónu je frekventovanou zastávkou plochodrážních fanoušků. Při zítřejším duelu společného poháru AZMS, AČR a SMF tady bude možné zakoupit nejnovější publikaci vydavatelství Antonín Škach – Angličtina v České Třebové, kterou je desátý souhrn Česká plochodrážní ročenka 2014. A pokud někdo ještě nemá bestseller Jiří Štancl – Fenomén ploché dráhy ve své knihovně, sežene jej rovněž na stejném místě.

Počet publikací bude omezen, proto raději využijte možnost předobjednávky na e-mailu rocenka@speedwayA-Z.cz

Extraliga

V červnu půjdeme na extraligu dvakrát

Praha – 25. dubna
Mistrovské stopětadvacítky, tisková konference s Nicki Pedersenem a drama slibující extraligové klání mezi Markétou a Zlatou přilbou mělo rámovat skvělé pražské úterý. Kdyby ovšem nepřišel d隝, na nějž plochodrážníci pokaždé koukají skrz prsty. Extraligový duel byl proto odvolán a na základě dnešní dohody obou klubů našel náhradní termín ve čtvrtek 12. června. V té chvíli by už Pardubičané měli mít za sebou výjezd do Slaného, zatímco na Pražany čeká cesta stejným směrem ob týden po novém datu původně otvíracího duelu.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Ostatní závody

Natřískaný týden startuje jadranskými poháry

Praha a Pardubice – 25.dubna
Po období relativního klidu na českých oválech přichází období, kdy fanoušek nebude vědět, kam dřív skočit. Plno akce bude k vidění také příští týden, který začíná v úterý jadranským pohárem dvojic na pražské Markétě. Stejná soutěž pokračuje ve středu v Pardubicích. Sedmička účastníků včetně třech českých klubů již nahlásila své sestavy.

Startovní listiny:

Praha, úterý 18:00: Grepl PDK Mšeno 1 Filip Šitera, 2 Jan Holub
  SK Unia Goričan 3 Renato Cvetko, 4 Karlo Majnič
  AMD Krško 5 Samo Kukovica, 6 Denis Štojs, 17 Žiga Kovačič
  AK Markéta Praha 7 Michal Škurla, 8 Ondřej Smetana, 18 Josef Franc
  AMTK Lublaň 9 Maks Gregorič, 10 Matič Voldrih, 19 Jernej Pečnik
  ZP Pardubice 11 Tomáš Suchánek, 12 Hynek Štichauer, 20 Jaroslav Petrák
  ST Lendava 13 Aleksander Čonda, 14 Ladislav Vida
 
 
Pardubice, středa 17:00: AMD Krško 1 Samo Kukovica, 2 Denis Štojs, 15 Žiga Kovačič
  ST Lendava 3 Aleksander Čonda, 4 Ladislav Vida
  AMTK Lublaň 5 Maks Gregorič, 6 Matič Voldrih, 17 Jernej Pečnik
  ZP Pardubice 7 Tomáš Suchánek, 8 Hynek Štichauer, 18 Jaroslav Petrák
  AK Markéta Praha 9 Michal Škurla, 10 Ondřej Smetana, 19 Josef Franc
  SK Unia Goričan 11 Renato Cvetko, 12 Karlo Majnič
  Grepl PDK Mšeno 13 Filip Šitera, 14 Jan Holub

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Minirozhovor

Nicki Pedersen cílí na svůj čtvrtý titul individuálního mistra světa

Praha – 22. dubna
Po zrušení extraligového závodu se předevčírem největší atrakcí na Markétě rázem stala přítomnost trojnásobného individuálního mistra světa Nickiho Pedersena. Pomalu se stává pravidlem, že pražské plochodrážně tiskovky přinášejí buď zásadní správy jako v případě smlouvy Emila Sajfutdinova s Jawou či ohlášení konce kariery Lukášem Drymlem, anebo v uvozovkách jen rozhovor s mistrem světa spojený s podepsáním kontraktu na účast v české extralize. Příště to muže troufnout snad jen návštěva Ivana Maugera.

Nikdy nepodceňuj žádného soupeře
Nicki Pedersen byl ve skvěle náladě už pří vstupu do salonku. Na rozdíl od části pozvaných přišel včas. Není se co divit, že pak po celou dobu měl naprosto profesionální přístup. Později prozradil, že je velice dobře odpočatý, jelikož stačil dorazit do Prahy už před pondělní půlnoci a dobře se vyspat v nejmenovaném hotelu na pražském letišti.

Předcházející nedělní match Nickiho nového polského tymu Unia Leszno na hostování u gorzowské Stali mu dal méně důvodů ke spokojenosti. Sice Nicki Pedersen nasbíral nejvíce, jedenáct bodů pro Býky, ale moc to neovlivnilo výsledek celého zapasu, v němž Gorzow triumfoval 57:33. Nicméně je to teprve začátek sezóny a domácí tým byl beztak jasným favoritem. Nicki se rozpovídal o nedávném Speedway Grand Prix Nového Zélandu a bylo vidět, že se opravdu těší na další pokračovaní seriálu.

Pak byla na řadě oficiální tiskovka a nešlo jinak, než začít nadcházející extraligou. Nicki Pedersen prohlásil, že je velmi důležité vyhrát první souboj doma na Markétě, a teprve poté bude přemýšlet na sobotní Grand Prix v Bydhošti. „Nejbližší start, je vždy ten nejdůležitější a nikdy nelze nic nedocenit,“ byl opravdu přesvědčivým, i když dopodrobna vysvětloval, že nic a nikoho nelze podcenit, jde li o plochou dráhu.

Logicky tedy přišla otázka na soupeře z Pardubic. „Plochodrážník,“ odpověděl Nicki Pedersen, „musí být zdravě sebevědomý, jinak nemůže nikoho porazit a vůbec nemá co pohledávat na startu závodu. Zároveň, nesmi zapomínat, že zbývající trojice na pásce je tam za stejným účelem – vyhrát. I zdánlivému outsiderovi se může podařit vypálit na začátku a pak ani čtyři kola nemusí stačit na vymazání i hodně malé výhody. Poláci Dudek a Kosciuch jsou pokaždé nebezpeční. Václavu Milíkovi se poslední dobu daří a je pořád na vzestupech, což v kombinaci s jeho mládím a s ním související dravostí a ambicemi z něj dělá nebezpečného soupeře. Ani zbytek týmu Pardubic nejsou žádní nahodilí jezdci, je mezi nimi třeba Aleš Dryml.“

Bylo znát, že Nicki Pedersen si domácí úkol připravil a velmi dobře věděl, do jakých půjde soubojů. Je velkou škodou, že se závod nakonec neodjel a nemohli jsme zjistit, kolik z toho, co říkal, se také naplní.

Bod navíc má v boji o světový titul větší váhu než vítězství v jedné SGP
Další otázky navazovaly. Názor na nastupující mladou generaci, úspěch Martina Smolinskeho v úvodním Grand Prix sezóny a odchod Lukáše Drymla z plochodrážních bojiš.
Začneme od konce.

„Nikdy jsem ani v nejmenším nezažil to, co vedlo Lukáše k ukončení závodní kariery, a to nedostatek motivace a únavu s ploché dráhy,“ vyjádřil se Nicki Pedersen. „Ten sport nelze provozovat bez plného nasazení. Bude-li chybět motivace, je určitě namístě to celé nechat. Mně se to zatím nikdy ani v nejmenším nestalo a přijde-li únava ze závodění, asi přišel čas odejít. Já takové myšlenky nemám a nikdy jsem nepochyboval o tom, co chci dělat i nadále.“

A co Smolinskeho novozélandský triumf? „Nenechte se mýlit!“ upozornil Nicki Pedersen. „Je to velice dobře připravený závodník a na začátku sezony mu vyšlo vše, co mu vyjit muselo. Jezdil výborně celý večer. Vyšel mu zejména úvod Grand Prix a také později zůstal zcela soustředěný. Ve finále jsem udělal všechno správně, jel jsem dobrou stopu a hlídal jsem si pozici.“

Jenže v cíli byl dříve Němec. „Ano,“ zněla odpověď Nickiho Pedersena na přímou otázku. „Martin Smolinski mě překvapil, ale jeho úspěch nebyl náhodný a vůbec nezasloužený. Na Novém Zélandu jsem se ocitl v protikladných rolích vítěze s nejvíce získaných bodů a logicky i vedení v tabulce po první Grand Prix, a prvního poraženého v poli, což je nevděčná druha pozice na pódiu. Neodcházel jsem nespokojený, ale byl jsem přece jen poražen.“

O bojovnosti mluvil i v odpovědi na otázku o nastupující mládeže. „Mám pověst závodníka, co zápasí na samé hraně přípustné tvrdosti, a jsem si vědom, že soupeří si často myslí, že jí také překračují,“ rozhovořil se. „Věřím, že tomu není tak, prostě nikdy od soubojů neustupuji. A mladým to často taktéž přísluší. Nemám jim to za zlé, já byl vždycky stejný. Na rozdíl od současné mladé hvězdné elity ale já vždy měl úctu ke starším mistrům, Ne strach, ani ne respekt, ve smyslu abych někomu něco daroval na trati, ale prostě přirozenou úctu, k tomu co dokázali na oválech a v přípravě na každý jeden start, bez rozdílu co měli za sebou ve své dosavadní kariéře. Dnes to už není, není tomu tak v případu našich nástupců, kteří snad ani neznají velké jména i té nedávné minulosti.“

Nebylo patrně, zda to schvaluje nebo lituje. Bylo to spíš takové konstatování faktů a další důkaz perfektní znalostí poměrů. Často se stalo, že vítěz pražské Speedway Grand Prix nakonec vyhrál i cely seriál. V posledních letech tomu snad nebylo jen v případě Emila Sajfutdinova. Co bude lepší, relativní psychologická výhoda takového osudového triumfu, které málem předurčuje mistra světa, anebo třeba podobně výsledku z Nového Zélandů prohra ve finále ale celkově větší počet bodů než případný vítěz?

„Body mají vždy přednost, cílem je vždy titul,“ neváhal Nicki Pedersen ani chvíli na tak trochu žertovně položenou otázku. „Nechápejte to nesprávně, vítězství je pokaždé velmi, velmi důležité a je to ten nejlepší bonus na závěr každého jakéhokoliv mítinku. Jedná-li se o titul mistra světa, je to pokaždé to, co mám jako hlavní a jediný cíl. Za bod navíc dokážu oželet celkové prvenství v jednotlivém Grand Prix. Je to pokaždé ale zdrojem obrovské satisfakce.“

Fanoušek formule 1
Sleduje Nicki Pedersen další sporty a pokud ano, komu fandí? „Mám rád formule 1 a divám se v televizi pokaždé, kdy to jde. Strašně rád bych fandil dánskému pilotovi, ale dánská vlajka zatím na tratích F1 není, tak se zájmem sledují počínaní Hamiltona. Je to skvělý pilot a letos může vyhrát.“

Tato odpověď nahrála na další otázku, kam pozve letos svůj tým, když po předchozím vyhraném titulu je pozval za odměnu na závěrečnou MotoGP. „Určitě je rád vezmu na Grand Prix formule 1 do Abu Dhabí,“ odpověděl Nicki Pedersen. A zase neupřesnil, zda by to bylo jen v případě svého čtvrtého triumfu. Je ale naprosto jasné, že ten titul určitě má velkou váhu a zůstává cílem číslo jedna další sezóny neúnavného Dána.

O Nickim Pedersenovi a jeho bojovných kouscích na dráze si můžete myslet svoje. Určitě to není ani věčně rozesmátý Greg Hancock, ani elegantně dominující Tony Rickardsson, budeme-li ho srovnávat s někým, s kým hodně bojoval nebo nadále bojuje na dráze.
Je to ale velmi inteligentní a cílevědomý závodník a v klidném zákulisí před závodem velice příjemným společníkem. Na pásce se mění v bojovníka, aby se pousmál dokonce i nad sebou samým, bude-li třeba přistižen při malé lsti na cestě k dalšímu bodu.

Jak trefně poznamenal šéf pražského Markéty Petr Ondrašík, bude to velká posila pro klub. O to větší škoda, že jsme ho neviděli v úterý dělat, to co umí nejlépe – závodit na ploché dráze. Snad se brzy dočkáme – věřme, že nejpozději posledního května na SGP. Takže nezapomeňte, že znovu můžeme Fandit společně, protože lístky jsou už v prodějí. A proč ne i Nickimu?!

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)