Archiv autora: Antonín Škach

V Assenu měli Rusové hody

Assen – 12. a 13. března
Jsme v polovině března a do své druhé polovičky se o uplynulém víkendu přehoupla i letošní ledařská plochodrážní sezóna. V nizozemském Assenu mohly tisíce očí nadšených diváků shlédnout další dva podniky Grand Prix v této adrenalinové disciplíně. Po dvou úvodních závodech v ruském Saraňsku přijížděl do země tulipánů jako leader průběžné klasifikace Nikolaj Krasnikov. Od druhého Vitalije Chomiceviče jej dělilo dobrých dvanáct bodů. Z nerusky hovořících jezdců figuroval na třetí příčce Němec Gunter Bauer. Tomu však udělaly pořádnou čáru přes rozpočet pád a poměrně těžké zranění kolene ve čtvrtečním tréninku. V závodě jej nahradil Rakušan Harald Simon.


Defekt zmařil Zornův triumf
V první jízdě sobotního večera zvítězil po souboji s finským borcem Antti Aakem Rakušan Zorn. Následující jízda se stala kořistí Ivana Ivanova, který za sebou nechal Danila Ivanova a veterána Sereniuse. Ve třetí rozjížďce na sebe narazili Bulankin, Krasnikov a starší z bratří Chomicevičů, Vitalij. Tři body za vítězství nakonec inkasoval úřadující mistr světa Bulankin, druhý dojel Chomicevič a třetí Krasnikov, zatímco domácí Johny Tuinstra se v posledním kole poroučel k zemi. V poslední jízdě první série se představil i náš Antonín Klatovský. Usadil se na třetí pozici za Rusy Bogdanovem a Lumpovem, ale německého rychlíka Roberta Eibla za svými zády dlouho neudržel a otevřel tak své konto nulovým bodovým ziskem.

Po přestávce se na dráze objevil opět český bojovník, ale trojice Vitalij Chomicevič, Antti Aako a Ivan Ivanov mu nelichotivou bodovou bilanci vylepšit nedovolila. V šesté jízdě si připsal další vítězství Bulankin. Po něm následovaly suverénní triumfy Krasnikova a Zorna.

Třetí sérii jízd otevřel Nikolaj Krasnikov vítězstvím nad Antti Aakem. Jízda s číslem deset se stala kořistí Ivana Ivanova, který za sebou nechal zkušeného Vladimira Lumpova. V následující rozjížďce předvedl divákům bratrský tandem Vitalij a Dmitrij Chomicevičové, jak se jezdí závody dvojic a spolehlivě inkasovali pět bodů. V jízdě s pořadovým číslem dvanáct se krátce po startu dostaly do příliš těsného kontaktu stroje Danila Ivanova a Dmitrije Bulankina. Následoval pád a vyloučení světového šampiona. V opakované rozjížďce využil Ivanov nabídnuté šance a zvítězil před Zornem a Klatovským.


Do čtvrtého dějství závodu vkročil vítězně opět Danil Ivanov, před Antti Aakem. V následující jízdě ukázal svou sílu Nikolaj Krasnikov a cílem projel takřka s třicetimetrovým náskokem před Klatovským a Skabrautem. Patnáctá rozjížďka se nesla ve znamení souboje tří Rusů, ze kterého nakonec vyšel nejlépe Bulankin před mladším Chomicevičem a Ivanem Ivanovem. Čtvrtou sérii uzavřel triumfem Vitalij Chomicevič před Zornem, Sereniem a Lumpovem.

V úvodu poslední porce jízd základního rozpisu zaváhal Dmitrij Bulankin a ziskem jediného bodu za třetí místo ohrozil své šance na postup mezi nejlepší čtyřku. Zvítězil Lumpov před Aakem. Naopak Vitalij Chomicevič se vítězstvím v osmnácté jízdě jasně posunul do finále A. Hned v další jízdě ho napodobil bratr Dmitrij, tomu ale body stačily jen na finále C. Za ním dojeli Serenius, Tuinstra a Klatovský. V poslední jízdě základní části odpadl pro defekt Krasnikov a otevřel tak cestu k vítězství Zornovi.

Na řadu přišly finálové jízdy. Nejprve finále D a v něm i náš Antonín Klatovský. Novopečený český šampion dojel na druhém místě za Rakušanem Skabrautem a ve výsledkové listině tak stanul na čtrnácté pozici, což je prozatím jeho nejlepší letošní výsledek. Ve finále C nenašel přemožitele Michail Bogdanov a zvítězil před Dmitrijem Chomicevičem a Švédským borcem Sereniusem. Němec Eibl byl diskvalifikován. V B finále bylo pořadí následující: Ivan Ivanov, Danil Ivanov, Antti Aako a Vladimir Lumpov.

Vrcholem večera však bylo, jak jinak, finále A. V něm se postavili na start Vitalij Chomicevič (14 bodů), Franz Zorn (13), Nikolaj Krasnikov a Dmitrij Bulankin (oba po 10). Krátce po stratu se o vzrušení postral Zorn a upadl. Protože se tak stalo v první zatáčce, došlo k opakování jízdy se všemi čtyřmi jezdci. Po opakovaném startu se do čela dostal právě Zorn a smečku Rusů udržel na zádech až do poslední zatáčky. Tam se mu ale zasekl plyn a opět upadl. Z vítězství se pak mohl radovat Bulankin před Krasnikovem a Chomicevičem.


Nikolaj Krasnikov stále vede
Chladné a deštivé nedělní odpoledne v assenské hale nabídlo divákům, kterých bylo oproti předchozím ročníkům o poznání méně, opět nádhernou podívanou a jezdcům čtvrtého podniku Grand Prix možnost připsat na svůj účet další mistrovské body. Náš jezdec Antonín Klatovský nastoupil k závodu pouze v roli náhradníka, jeho místo ve startovním poli získal Hans Olov Olsen.

Úvodní rozjížďku proměnil ve vítězství Dmitrij Chomicevič, který využil pádu a následného vyloučení Bulankina, jenž kolidoval s Johny Tuinstrou. Pro dva body si dojel Serenius. V následující jízdě Lumpov doslova urval vítězství Zornovi, když ho předjel pár metrů před cílem. Ve třetí jízdě nejprve upadl Bogdanov. Jízda byla opakována se všemi čtyřmi jezdci. Bogdanova zradil motocykl a cesta k vítězství se otevřela Aakovi, který po velkém souboji porazil Skabrauta. První sérii uzavřel souboj Rusů, ze kterého vyšel vítězně Ivan Ivanov před Nikolajem Krasnikovem, Vitalijem Chomicevičem a Danilem Ivanovem.

V úvodu druhého dějství využil pádu svého staršího bratra Dmitrij Chomicevič a triumfoval před Zornem a Bogdanovem. Pořadí v další jízdě bylo: Danil Ivanov, Eibl, Serenius, Skabraut. Další Ivanov, tentokráte Ivan, triumfoval hned v té následující jízdě, před Antti Aakem. V osmé jízdě nejprve upadl Olsen a byl vyloučen. Po opakovaném startu se na dráze rozpoutal nelítostný souboj tří Rusů, ze kterého vyšel vítězně Krasnikov před Bulankinem a Lumpovem.

Do třetí série vkročil vítězně Dmitrij Chomicevič a porazil Krasnikova. Po něm se
z vítězství radoval Ivan Ivanov, který využil defektu Zorna. Druhý dojel Serenius. Pak si pro tři body sáhl Vladimir Lumpov , když za sebou nechal Danila Ivanova, Tuinstru a Bogdanova. Ve dvanácté jízdě zazářil Marcus Skabraut. Na vítězného Vitalije Chomiceviče sice nedosáhl, ale dokázal za svými zády udržet Bulankina, který se tak pomalu mohl loučit s vidinou dalšího triumfu.

Jízda s pořadovým číslem třináct přinesla štěstí v podobě triumfu mladšímu z bratrů Chomicevičů, ten v ní porazil Danila Ivanova a jeho doposud čisté konto nedoznalo úhony. To jeho starší sourozenec musel v následující rozjížďce sklonit hlavu před zkušenějším Lumpovem. Třetí dojel po pádu Antti Aaka veterán Serenius. Po duelu Krasnikova s Zornem, ze kterého vyšel lépe ruský závodník, si v další jízdě vyšlápl Ivan Ivanov na Bulankina a i on se mohl radovat z čistého konta. Bogdanov v této rozjížďce vypadl pro defekt.

Dráha v Assenu nepamatuje mnoho borců, kteří by zde dokázali zopakovat svůj triumf z předchozího dne. Většinou se karty obrací a z vítězů jsou náhle poražení. Tohle nepsané pravidlo potvrdil letos i Dmitrij Bulankin, když poslední sérii jízd základního rozpisu otevřel pádem a hubený zisk pěti bodů jej nemilosrdně poslal až do finále C. Jeho zaváhání využil ke svému prospěchu Zorn a zvítězil před Danilem Ivanovem a Aakem.

Dalším chybujícím favoritem byl hned v následující jízdě Krasnikov. Ten se musel sklonit nejen před uměním Švéda Serenia, ale byl nucen spolknout i pořádně hořkou pilulku v podobě Rakušana Simona, který mu rovněž ukázal záda. Naštěstí pro Rusa to nebyla tak citelná bodová ztráta, aby ohrozila jeho finálové ambice. Eibl, Tuinstra ani Olsen nemohli
zastavit Vitalije Chomiceviče na cestě za vítězstvím v devatenácté jízdě. Jeho devět bodů však na finále A stačit nemohlo. Naopak poslední jízda byla předzvěstí vrcholu závodu. Utkali se v ní oba dosud neporažení jezdci Dmitrij Chomicevič a Ivan Ivanov. Z vítězství se radoval Ivanov, zatímco mladší Chomicevič dostal ještě lekci od Lumpova, který tak výše zmíněnou dvojici mohl doprovodit do velkého finále.

Ve finále D si vedl nejlépe Harald Simon, který za svými zády nechal domácího Tuinstru a Michaila Bogdanova. Olsen nedokončil pro defekt. Vítězství ve finále C bylo jen slabou útěchou pro smůlou bičovaného Bulankina. Za ním dojeli Eibl, Aako a Skabraut. Exmistr světa Vitalij Chomicevič triumfoval ve finále B před Zornem, Sereniem a Danilem Ivanovem.

O vrchol sportovního odpoledne v podobě velkého finále se postarala čtveřice Rusů ve složení: Ivan Ivanov (15), Dmitrij Chomicevič (13), Vladimir Lumpov (12) a Nikolaj Krasnikov (11). Ivanov, startující z vnitřní dráhy, neponechal nic náhodě a suverénně zvítězil před mladším z bratrů Chomicevičů Dmitrijem. Na bronzový stupínek vystoupal Vladimir Lumpov. Nepopulární bramborová příčka tak připadla Krasnikovovi, který ale rozhodně nemusel mít důvod ke smutku, nebo jeho náskok v průběžné klasifikaci mistrovství světa vzrostl na šestnáct bodů. Druhý je prozatím Vitalij Chomicevič před Ivanem Ivanovem. Náš Antonín Klatovský figuruje s devíti body na šestnácté příčce.

Poslední dva závody seriálu Grand Prix se pojedou už tenhle víkend, tedy 19. a 20. března na ledovém ovále v Berlíně-Wilmersdorfu.

Foto: Pavel Fišer

Zdeněk Simota vyráží na cesty

Babice (Netolice) – 17. března
By musel škrtnout slibný plán na angažmá v Readingu, úřadující český šampión do devatenácti let Zdeněk Simota věří, že v britské lize bude debutovat ještě během letošní sezóny. Nicméně na začátku sezóny jej cesta přes kanál La Manche nečeká. V sobotu však zamíří přesně na opačnou světovou stranu. Na jih.

Odjíždím na soustředění do Loniga,“ svěřil se plzeňský junior magazínu speedwayA-Z. „V pondělí tam trénuju. V neděli tam bude jezdit Bogas a třeba se s ním na dráhu dostanu i já.“ Z Itálie se však Zdeněk Simota se svým otcem v roli mechanika zřejmě nebude vracet domů. „Z Loniga se možná přesuneme do Prelogu,“ vysvětlil. „Je tam další soustředění, kde budou i další Češi. I když mi ještě nepřišel nový karburátor ze Švédska, chci hlavně zkoušet motory. Vezeme s sebou čtyři.“

A pak už na závodníka, který patří k horkým uchazečům na český juniorský trůn uvolněný přechodem Miroslava Fencla mezi seniory, čeká ostrá závodní akce. „Mám pouák v Rawiczi,“ řekl. „Pojedeme tam asi rovnou z Prelogu. Doma se možná zastavíme na jeden den.“

Karel Kadlec míří ze sněhu do mokra

Plzeň – 16. března
Plzeňský Karel Kadlec bude vedle Pražana Richarda Wolffa prvním českým závodníkem, který letos oblékne reprezentační vestu v letních disciplínách plochodrážního sportu. V neděli jej totiž čeká semifinále mistrovství Evropy na travnaté dráze v nizozemském Vriesu. A jak dvaačtyřicetiletý nezmar prozradil magazínu speedwayA-Z, právě dlouhé a travnaté ovály se opět stanou alfou i omegou jeho letošní sezóny.


„Jak jsem se mohl připravovat?!,“ opáčil Karel Kadlec ironicky na dotaz po tréninkovém pozadí jeho nedělního reprezentačního startu. „Tady v Plzni je metr sněhu. V sobotu napadlo půl metru novýho, viděl jsi to sám ve zprávách.“

Navzdory další ofenzívě paní zimy, která se letos nechce jen tak lehce vzdát své vlády, však plzeňský závodník nezahálel. „Motorka je pohromadě,“ svěřil se. „Začátek sezóny je těžkej, potřebuju ještě jeden motor. Uvidím, jak seženu sponzora. Taky chodím cvičit. Ale od Mariánek jsem na tom neseděl. To je pak můj problém, jedu křečovitě a tím se vysílím. Mrzí mě, že termín tohohle závodu je takhle špatnej.“

Právě s ohledem na časný datum na samém počátku nové sezóny se budou ve Vriesu odvíjet ambice osmnácti účastníků. „Uvidíme,“ zněla opatrná prognóza Karla Kadlece. „Je to opravdu brzo.“ Nicméně rozmary počasí závod ještě nezrušily. „Je tam teplo a mokro a určitě se jede,“ podělil se plzeňský závodník o své nejnovější informace s magazínem speedwayA-Z. „Vyrážíme už v pátek. Budeme spát u Arjana Borgerse. Ríša to má horší. Musel si vzít dlouhána do Anglie. Jede do Vriesu odtamtud a hned se vrací, protože v pondělí má závody.“


Semifinálovým závodem travnatého šampionátu starého kontinentu však sezóna v žádném případě nekončí. „Krátkou bych měl jet v květnu pohár čtyř měst jako loni,“ poodhalil své plány Karel Kadlec. „Jinak se soustředím na dlouhou a trávu. Loni jsem měl v Německu a Anglii asi dvacet závodů. Ty by mně měly zůstat i letos a navíc ještě něco přibyde. Psal jsem pořadatelům, ale většinou si to domlouvám až přímo na závodech.“

A jaké záměry má Karel Kadlec se závoděním v Čechách? „Ligu ještě nevím,“ připustil. „Za Plzeň určitě ne. Do extraligy se nevejdu a ostudu dělat nebudu. Uvidím, jak v první lize, jestli budu někde hostovat. Nikam se ale cpát nebudu. Svezu se v mistrovství republiky jednotlivců, ale hlavně se soustředím na dlouhou a trávu.“

Foto: Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz) a Karel Herman

Sestava pro Pocking byla upřesněna

Praha – 16. března
Pondělní telefonická konference reprezentační podkomise VV SPD s předsedou řídícího orgánu přinesla také upřesnění české sestavy na velikonoční závod družstev v bavorském Pockingu. Naše barvy budou hájit Bohumil Brhel, Tomáš Suchánek a Filip Šitera. V případě potřeby někoho zastoupí Miroslav Fencl, jenž v nominaci figuruje jako náhradník.

Do Erfurtu jede Klabo Team

Praha – 15. března
Antonín Klatovský, Josef Laštovka a Milan Špinka, členové pracovní skupiny VV SPD pro reprezentaci, a šéf celého řídícího orgánu Petr Moravec včera žhavili telefony, aby sestavili nominaci pro evropský šampionát na ledové dráze v Erfurtu. Po dvou závodech ve Švédsku a závěrečném klání série Golden Spikes nepřekvapilo, že nastoupí oba jezdci Klabo Teamu, nicméně jejich nasazení je skutečně nečekané.

Přímo do finále je totiž nasazen mladší Jan. Starší a zkušenější Antonín zahájí svou pou v semifinále. Záměr tvůrců nominace je jasný. Mít ve finálové části hned dva české zástupce, což v praxi není nereálné.

Česká nominace na ME na ledě – Erfurt

semifinále 26.3. Antonín Klatovský (start. č. 4)
finále 27.3. Jan Klatovský (start. č. 10)

Foto: Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz)

Miroslav Fencl: „Dělal jsem maximum, abych z juniorů odešel na vrcholu!“

Slaný – 11. března
Je prvním a zatím jediným produktem projektu závodění patnáctiletých mladíků z devětadevadesátého, jenž překročil limit juniorského věku. Svou poslední sezónu v kategorii do jednadvaceti let pojal vskutku velkolepě. Sice se opět nedostal do vysněného světového finále, nicméně na domácí scéně dobyl juniorské tituly v jednotlivcích a družstvech. S Miroslavem Fenclem v exkluzivním rozhovoru magazínu speedwayA-Z zavzpomínáme na uplynulou sezónu, ohlédneme se za jeho juniorskou kariérou a třeba si zahrajeme na prognostiky ve vztahu ke slánskému titulu v extralize či odhalíme tajemství jeho rychlé stopy jen vlásek od mšenských mantinelů. Na své si přijdou i naši čtenáři, kteří vložili své vlastní dotazy.


speedwayA-Z: „Loňská sezóna pro tebe skončila poměrně rozporuplně. V Praze jsi po nervy drásající bitvě dokázal vybojoval juniorský titul. leč pár dnů předtím sis ve Mšeně zlomil pánev. Proběhla rekonvalescence bez problémů?“
Miroslav Fencl: „Už nejsou vůbec žádný problémy. Zdraví je super a jsem v nejlepší kondici. V tom posledním závodě juniorů ještě nebylo. Už se zdálo, že je to srostlý, ale nebyl jsem rozjetej. Ale dneska už je ta zlomenina v pořádku. Díky bohu už necítím nic. Kdyby s tím byly problémy, byly by problémy i v ploché dráze. Už jsem zahájil přípravu na sezónu. Na poslední chvíli jsem sehnal nějaký peníze. A tak dolaďuju, co jsem nestíhal. Co jsem mohl udělat, jsem už udělal nebo to stihnu do začátku sezóny. Pak se uvidí, jak to pojede. Budu v seniorech, takže zase od začátku. Sice od úplnýho začátku to není, zkušenosti mám, ale závodů nebude tolik. Bude to míň o juniorský jednotlivce, družstva a volný závody. A taky o mistrovství světa. Teď je navíc i mistrovství světa juniorskejch družstev. A já na tom asi prodělám. Musím se tak snažit dostat do mistrovství Evropy. V Pradubicích musím zatáhnout, abych měl o tyhle závody víc. Jinak to bude asi bída.“

speedwayA-Z: „Ani loni jsi neprolomil smůlu v juniorském mistrovství světa. Z Rawicze jsi vypadl už v kvalifikačním kole. Jaké byly příčiny? A už třetí rok za sebou?“
Miroslav Fencl: „V Rawiczi hlavně zklamala technika. Měl jsem to rozjetý velice dobře. Ale pak jsem z prvního místa zadřel motor. A to mi scházelo na postup. Ty body chyběly, jinak bych tam byl úplně v pohodě. A to samý se mi stalo i předloni. Jak jsem zadřel, spadnul jsem
taky z prvního místa. Určitě to nebylo kondicí, ale takovouhle smůlou. Kdyby se to takhle špatně nevyvíjelo, ve finále bych byl. Když jsem to jel druhej rok, do finále v Peterborough jsem se dostal. Od tý doby jsem však měl smůlu. Většinou se to podělalo technikou. V nedůležitejch závodech nic, ale když jsem jel ty důležitý, přišel pech. Nebylo to ani v tom, že by tam byli silní jezdci. I když v takovejhle závodech mají ze sebe všichni respekt a musíš se soustředit na každou rozjížďku. Když se pak dostaneš do finále, je to jedno, kdo tam je. Každej jede dobře. Se svou kariérou v juniorech určitě spokojen nejsem. V posledním roce jsem se snažil, protože junioři už nikdy nebudou. S odřenejma ušima jsem sice udělal domácí titul, ale ze světa jsem zklamanej. Budu se snažit zatáhnout i v seniorech. Teď v Pardubicích budu chtít ukázat to nejlepší, co umím. Na to ale mám dost času, protože ze seniorů se už nikam nevypadává a můžu to zkoušet každej rok.“

speedwayA-Z: „V reprezentaci jsi jel také mistrovství Evropy jednotlivců. Ve Mšeně jsi se dostal prakticky přes noc z pozice náhradníka do hlavní šestnáctky. Poté jsi udivoval brilantní jízdou milimetry od mantinelu a do Stralsundu postupoval ze skvělého druhého místa. Jenže o něm se pak i díky tobě psalo jako o černém dni české ploché dráhy…“
Miroslav Fencl: „Ze začátku jsem to vůbec nečekal! Byl jsem třetí náhradník a neměl vůbec jet. Nakonec jsem byl druhej a první, ale vůbec jsem nepočítal, že se svezu. Ani jsem po
Březolupech neměl umytý motorky. Nedělal jsem lamely, nic. Až večer mi dali vědět, že jsem ve startovce. Ve Mšeně to mám rád. Vždycky se mi tam dařilo a s klubem jsem začínal v první lize. Obecenstvo je skvělý a fandí mi. Dráha je vždycky dobrá nebo se o tom aspoň pokaždý snažej. A to se pak v rozjížďce vyžívám a baví mě to. To je pak pěkný jak pro mě, tak i pro diváky. Já jsem venkař, když je materiál, dávám to co nejvíc do něho. A ve Mšeně mi to vždycky vychází. Když tam vlítnu, jsem vždycky hnedka v půlce zatáčky a to mi pomůže. Nikde jinde jsem to tak zatím nejezdil. Je to pěkná, malá dráha. Pravidelná, ven za roh, takže tam tyhle věci jdou dělat. Na Evropě se mi tam dařily starty a vše vycházelo, jak mělo. Až na jednu blbost, jak jsem pustil Ríšu Wolffa. Postup byl, bedna byla a tak jsem mu rád pomohl. V semifinále se to ale obrátilo. Dvakrát mi to z prvního místa zastavili. A pak už se mi ty starty tolik nepovedly. A v poslední jízdě se mi podělala motorka. Rychle jsem přesedlal na druhou, co nebyla naladěná a vyzkoušená a honem spěchal na start. Kdyby mě Ríša pustil, rozjížděl jsem se o postup. Po startu se mi povedl start, ale Ríša mě vyvezl ven do těch sraček. Než jsem se vyhrabal, všichni mě předjeli. To asi bylo jeho poděkování za to Mšeno. Už to nikdy neudělám a nikoho nebudu pouštět. A vyřazením jsem přišel i o dotace. Za reprezentaci jsem letos nedostal nic. Jiní ano a o některých si myslím, že to nebylo spravedlivý a já na to doplatil.“


speedwayA-Z: „Opět se ti však dařilo v mistrovství republiky jednotlivců. Dalo by se říci, že už tradičně. Navzdory defektu, by v nejtěžší jízdě, jsi skončil na šesté příčce. Na Kopřivnici se ti tedy asi vzpomíná dobře, že?“
Miroslav Fencl: „Určitě. V Kopřivnici se mi však každopádně dráha nelíbí jako většině lidí. Je velká, dlouhá a špatně tvarovaná. Snad nejhorší vůbec. Mně se tam ale vždycky dařilo, proto mám ty hezký vzpomínky. Je to tím, že mi jdou starty a umím si s tím poradit. Někdo má z toho strach a přijede tam úplně vystresovanej. Já se toho nebojím, vím, že to dopadne. Snažím se najít ideální stopu, kde to jede a to mi tam zatím vycházelo. Ale dráha se mi nelíbí. Atmosféra je však perfektní. Mají závody vždycky jednou za čas a tak těch lidí přijdou mraky. Fanděj a jsou slyšet, když člověk přijede na start. V tý jízdě se mi nepovedl start a pak už to bylo v čudu. Jinak by to dopadlo jinak. A tak třeba letos. Nebo nepiš žádný třeba, doufám, že to letos dopadne. Každej rok postupuju vejš. Předloni jsem byl osmej, loni šestej, letos bych snad mohl bejt ve finálový jízdě. A ve Mšeně se mi daří, když bude dobrá dráha a forma, třeba to vyjde.“

speedwayA-Z: „Forma z Kopřivnice ti vydržela také druhý den do Mšena na mistrovství republiky dvojic. Vyhrál jsi všechny jízdy, ovšem po zranění Patrika Linharta jste do finálové části stejně nepostoupili…“
Miroslav Fencl: „Tady ten závod byl pěknej. Až na to, že tam Patrik udělal to rošambo. Jel jsem třetí závod za tři dny a byl rozjetej. To už je pak znát. Se vším jsem si byl jistej. Dobře
jsem startoval a všechno šlo, jak mělo. Kdyby Patrik sbíral body, minimálně bychom stáli na bedně. Byl to závod o štěstí, takový nevypočitatelný. Letos nevím, s kým pojedu, jak to vymyslej nebo nevymyslej. Určitě nastoupím, ale fakt nevím, koho ke mně vyberou. Divišov je dobrá dráha. Taková víkendová. Je to malý a když zaprší nebo je vedro, je to pokaždý jiný a každej na to není zvyklej. Mně to v Divišově jde, ale pro dvojice je horší, že se bude hůř komunikovat se společníkem. Když nejezdíte pořád spolu, je těžký se dohodnout, zvl᚝ na malý dráze. Myslím, že to bude tak, jak kdo odstartuje. Kdo umí jezdit dvojice, bude to tam moct zužitkovat. Když odfrknou a pojedou, jak se má, nikdo nemá šanci se přes ně dostat.“

speedwayA-Z: „Zpočátku sezóny jsi se ani ve Slaném, ani v Březolupech nedostal na stupně vítězů juniorského šampionátu. Pak však přišly triumfy v Pardubicích a Kopřivnici a ty jsi se usadil na čele průběžné klasifikace. V Plzni jsi lehce zaváhal, navíc o dva dny později jsi se při lize ve Mšeně zranil. V Praze pak byl titul přesto tvůj. To jsi ho tolik chtěl?“
Miroslav Fencl: „Určitě jsem ho chtěl strašně moc. Za každou cenu jsem toužil dokázat, že na to mám. A že ten můj odchod nebudou mít tak jednoduchej. Slaný jako dráhu nemám v poslední době rád. Je to hrozně děravý a zvláštní. Ani jsem tam moc netrénoval. Vždycky
když tam jedu, nejsem rád a jsem z toho znechucenej. Z tý dráhy mám prostě respekt a to je asi vidět i na těch výsledcích. A Březolupy – to bylo to samý. Prostě se nezadařilo. Nebyl den a když není ten den, tak do nejde. To ví každej. A to lámeš, jak to lámeš, nejde to. Je to v tobě a jseš z toho hotovej. Zkoušíš a všechno měníš a i tím si to třeba posereš. Snažíš se víc a víc a tím je to vlastně ještě horší. V Pardubicích to ale šlo. To ten den byl! Motorka jela, startovala a to je to nejdůležitější. A tak nebyl problém proměňovat jízdy ve vítězství. Když je bahno, člověk musí jet jako na suchu. Úplně stejně a nemyslet na to. Když se ladí s plynem a přemejšlí proč a jak, to je nesmysl. A hlavně nespadnout. Bejt rozvážnej a nejít do toho po hlavě. Jinak ti to uklouzne a je to v pytli. Kopřivnice pak byla jako vždycky. Nebál jsem se toho a vyšlo to. Pokaždý se mi to tam povedlo a tak z toho nemám depku. V Plzni jsem si to ale zkomplikoval. Den předtím se mi v Pardubicích na extralize zadřel motor a měl taky problémy s dvouma minutama. A Plzeň mi nesedí. Kdybych tam nemusel jezdit, nejezdil bych tam. I když ta dráha špatná není, nemám to tam rád. V Praze to pak vyšlo. Přemejšlel jsem, že vůbec nepojedu, ale nakonec jel. A udělal jsem dobře. Seděl jsem na tom po dlouhý době. Nezávodil jsem, ani netrénoval. Trochu to bolelo, ani jsem na tom pořádně nemohl sedět. Ale snažil jsem se, a to stojí, co to stojí. A o bodík se mi to povedlo.“


speedwayA-Z: „A teď přijde už pořádně otřepaná otázka. Kdy Slaný vyhraje extraligu? A proč vás letos Pardubice o tolik převálcovaly?“
Miroslav Fencl: „To nevím. Už třikrát jsme tomu byli hodně blízko. Scházel k tomu kousek. V tom nejlepším, kdybychom měli zatáhnout, vždycky něco kiksne. Nesedí nám Slaný. Je to o tý dráze. Myslím, že ani ty Poláci tady nejezděj rádi. Dráha je rozbitá a to je asi ten důvod. Pardubice byly lepší, co se dá jinýho k tomu říct. Je to tak! I těm našim Polákům se nedařilo tolik jako předloni. A tak to šlo se vším. Letos nevím. Bude to ve stejný sestavě, tak to asi bude to samý. Půjde o štěstí a jak se komu bude dařit. Nejde říct, kdo vyhraje. Ve všech klubech jsou dobrý jezdci. Může vyhrát Olymp, Slaný i Pardubice. Nevím, jak Plzeň, koho bude mít. Výsledek ale dopředu říct nejde.“

speedwayA-Z: „Triumf Slaného se očekával také v první lize. Po závodech ve Slaném v červnu a srpnu jste v pohodě vedli. Pak však přišel pořádný sešup a celkové třetí místo. Co se s vámi dělo?“
Miroslav Fencl: „Kolegové se blbě snažili. Spíš to bylo tady o tom. Nedělali výsledky jako v jinejch klubech. My jsem jednou vylítli, ale podruhý spadli. Jeden závod jsme vyhráli, ale pak byli čtvrtý. Tým prostě nemůže táhnout jeden člověk. Někdo se k němu musí přidat. Nedařilo se nám dle očekávání. Hlavní asi bylo, že se Robert na to vykašlal a já se zmáknul. Po tom Mšeně jsem jel normálně domů. Nemohl jsem se ani svlíknout, bolelo to, ale říkal
jsem si, že je to jen naražený. Pro jistotu jsem ale zašel na pohotovost a už si mě tam nechali. Řekli mi, že všechno, co mě bolí, mám zlomený. Palec na levý ruce a pánev. A bylo vymalováno. Stalo se to v poslední jízdě. Dvakrát se opakovala. Pokaždý jsem odstartoval a byl tam. Potřetí se mi to nepovedlo. Chtěl jsem předjíždět Tondu Gallianiho. Jenže on si do nájezdu ubral a já musel klapnout. A tím jsem vletěl do toho hrachu, kde s tím nešlo už nic dělat. Přetočil jsem se a šel. Normálně bych ho předjel, kdyby se tam tak nezavlnil. Když člověk jede do nájezdu, má mít plyn a ne ubrat. Když za ním jedeš, nemáš kam uhnout a ubrat nemůžeš.“

speedwayA-Z: „Zato juniorská družstva byla velkým sólem pro tebe a Patrika Linharta, jehož ve dvou případech zastupovali Martin Málek, resp. Antonín Galliani. Jen dva závody jste nevyhráli. Bylo to tedy snadné vítězství?“
Miroslav Fencl: „Vypadalo to jednoduše. S Patrikem jsme byli dva silný a zkušenější oproti těm dvojicím kolem. Tak, když někdo jel, měl druhýho slabšího. Já z nich jezdím nejdýl. Když bylo potřeba, Patrikovi jsem pomáhal. I když brzdit někoho nezkušenýho je tak o držku. Ale snažil jsem se. A vyšlo to. Určitě bylo pěkný zajet double. Krizovka snad ani žádná nebyla. Měli jsme to natolik rozjetý, že bylo nepravděpodobný, že by nás mohl někdo ohrozit. Pro mě to byl poslední juniorskej rok. A tak jsem udělal maximum, abych odešel jako nejlepší. Povedlo se a já odešel na vrcholu.“


speedwayA-Z: „Dařilo se ti rovněž v českých volných závodech. Vyhrál jsi Memoriál Jiřího Marxe a Divišov, v Memoriálech Emila Sovy a Josefa Leifra skončil druhý. Jak na to vzpomínáš?“
Miroslav Fencl: „Pouáky jsou určitě dobrý. Za prvé si člověk pomůže, protože si přivydělá k závodům, který jsou prodělečný. A je to taky pěkná vzpomínka. Pohár z toho Marxe mám doma. Těší mě, že je z vůbec prvního ročníku. A já jsem první v tý tabulce vítězů, co bude dál. Asi jsem to vyhrál naposled, protože je to jen pro juniory. To je blbý, že to nebudu moct obhajovat. Divišov byl taky pěknej. Jel jsem tam jen se svou holkou bez mechanika. Všechno jsem si dělal sám a vyhrál jsem. To taky potěší. Člověk přijede sólo, vyhraje a jede domů. Samozřejmě, že by pouáků mohlo bejt víc. Když člověk vystoupí z juniorů do seniorů, záleží mu na nich, protože má o závody víc.“

speedwayA-Z: „Druhý jsi byl také při Super Prix Mšeno. Jak se ti jelo ve dvojici s Alešem Drymlem? Slaný s ním dokonce vyjednával o extraligovém angažmá. Bylo by dobré mít jej v týmu, by by tě třeba mohl připravit o místo v sestavě?“
Miroslav Fencl: „V takovýhle dvojici jsem ještě nikdy nejel. Vždycky jsem to táhnul já a teď on. Byla to změna, že jsem se mohl na někoho spolehnout. Akorát jsem to jednou prokoučovali s Vladem. Předjel nás, Ála mu to vrátil, ale já už ne. A to nám pak v součtu scházelo. Hostování Aleše by pro klub bylo zajímavý. Je dobrej jezdec a pro tým udělá maximum. Ostatní by záleželo na mý formě nebo formě ostatních. Od toho by pak odvíjela nominace. Bylo by to dobrý, ale stejně to neproběhlo, takže je zbytečný o tom přemýšlet.“


speedwayA-Z: „Zato při Zlaté stuze jsi musel spolknout hořkou pilulku. Po zranění jsi zkusil jen trénink a raději odstoupil. Bylo těžké vyrovnat se s myšlenkou, že už se mezi vítěze tohoto slavného klání nikdy nezapíšeš?“
Miroslav Fencl: „Určitě, to je samozřejmý. Hlavně tím, že jsem to jel poslední rok, nechtěl jsem se jen zúčastnit, ale vyhrát. Co mě pustili z nemocnice, sednul jsem na motorku, ale nešlo to. Nebylo to srostlý. Kosti se hejbaly, bolelo to a píchalo. Navíc dráha byla hluboká a državá, tak pro mě závod nepřicházel v úvahu. Mrzelo mě to, ale jiný východisko nebylo. Byl to pech, ale co se dá dělat?! To je plochá dráha. Když se člověk zraní, tak se zraní a je to hotový.“

speedwayA-Z: „Vstupuješ do své sedmé sezóny, která bude pro tebe první seniorská. S jakými ambicemi, cíly a plány?“
Miroslav Fencl: „Cíle? Každopádně chci udělat mistra republiky! To je první a jedinej cíl, co tady můžu dosáhnout. Ještě titul ve dvojicích, i když ten už jsem měl na dosah. A pak se probojovat do světa a udělat nějaký výsledky tam. Vše se letos bude odvíjet od národní kvalifikace. Hlavně se v ní dostat do tý stupnice, kde se to rozděluje a pak zatáhnout v závodech, kam budu dosazenej.“

Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:

Petr Horáček: „Mirdo, jak je možné, že se Slaňákům nedaří na vlastní dráze? To je nejhorší a jinde jsou lepší? Kde se ti závodí nejlíp a kde nejhůř? Už s tím Slaným něco dělejte, a konečně dopadne titul v extralize!“
Miroslav Fencl: „To už jsem říkali, že ta dráha není natolik dobrá, abychom uspěli. Neprospívá to ani nám, ani cizincům, co nám pomáhaj. A proto tady nezáříme. Nejlíp se mi závodí ve Mšeně, nejhůř asi v Plzni. Horší dráhy nevím, pak už je to takový průměrný.“

Bohuš: „Ahoj Míro, chtěl bych se zeptat, jak to vypadá s tvojí budoucností s plochou dráhou. Jak vidíš naděje Slaného na titul, moc vám ho přeju.“
Miroslav Fencl: „Naděje na titul vidím, že to je v nás. Jak se budeme snažit a pojedeme, tak bude. Jak funkcionáři, tak manažer i my si ho přejeme. A jak letos, tak v dalších sezónách se budeme snažit, abychom ho získali. Já chci zůstat v plochý dráze co nejdýl. A snažit se co nejvíc podle toho, jak budou peníze a jak bude plochá dráha v Čechách pokračovat.“

Vašek: „Mirdo, vyhrál jsi dva tituly mistra republiky juniorů. Zlatá stuha ti ale ve sbírce chybí. Nestálo za to to loni přece jenom zkusit?“
Miroslav Fencl: „Nestálo. Určitě mě to hrozně mrzí. Je pravda, že to byl poslední rok a chtěl jsem to jet a vyhrát. Zdraví to ale nedovolilo. Zkusil jsem si zatrénovat, ale nešlo to.“

Miroslav Fencl děkuje:
„Samozřejmě bych chtěl poděkovat tátovi. Ten stojí za tím vším, že jsem začal a dostal se tak, kde jsem. A pak sponzorům, který mě podporujou: Autobazar Šrámek Pataki, Auto PP, Milan Mach, Láďa Hradecký, Vobo speed, Protec, Auto Tatra, Stavební chemie a Automyčka Eda. A taky mechanikovi Láďovi Šímovi.“

Foto: Pavel Fišer, Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz) a Karel Herman.