Liberec – 14. června
Vzhledem k produkci divišovské Jawy a v menší míře i Alexandra Kopeckého z Českého Dubu, tvůrce motorů BM, se čeští plochodrážníci objevovali s motocykly zahraničních značek skutečně jen sporadicky. Průkopníkem strojů GM se u nás stal Antonín Kasper. Ten italské motory sedlal v devadesátých letech, než po postupu mezi elitu Grand Prix získal v Divišově angažmá továrního závodníka. V roce 1994 vybojoval s GM dokonce český mistrovský titul. Od loňského roku má zastoupení Italů v Čechách a díky tomu se tato značka začala objevovat také u nás. Jedním ze závodníků, který GM osedlal, je také liberecký junior Věroslav Kollert. Ten pro čtenáře magazínu speedwayA-Z svůj stroj popíše. A jeho otec navíc nabídne pohled pod finanční pokličku svého týmu.


„Snad jako jediný v Čechách jsem vyzkoušel tři rozdílné značky,“ vzpomíná Věroslav Kollert. „Na začátku jsem začal jezdit na motorech BM v rámu Jawa. Nejdříve to byla jednovačka, pak bohužel i dvouvačka. Na ní jsem se ale vůbec nemohl srovnat. Po dohodě nám Tonda Kasper půjčoval motory Jawa 897/8, které se zabudovávaly do rámů Stuha se spojkou od pana Zubra. Na druhou polovinu sezóny jsem koupili Jawu s krátkým zdvihem (90). Tento motor byl velice dobrý. Měl však také jednu špatnou vlastnost, byl drahý.“

V loňském roce začal Věroslav Kollert sedlat stroje poháněné agregátem GM. „Když Tonda Kasper přivezl první GM, mohl jsem si ho vyzkoušet,“ vysvětluje Věroslav Kollert. „Po porovnání ceny a životnosti jsme se rozhodli jeden koupit s podmínkou servisu v Čechách. Došlo tedy k dohodě a spolupráce mezi firmou TK MOTORS Antonína Kaspera a GRS Liberec je výborná. K dnešnímu dni vlastníme tři motory GM.“

A co stálo za filozofií barevného designu motocyklů libereckého juniora? „Dečky mají základní barvu černou s červeným a stříbrným lemem,“ popisuje Věroslav Kollert starší. „Pro uspokojení firem, které nám pomáhají se závoděním, jsme rozdělili pravou a levou stranu motocyklu. Zároveň to mění i pohled na celkovou vizáž. Podobně jsme nechali ušít kombinézu pro domácí závody. Tam můžeme zároveň odvádět dobrou práci v reklamě. Pro starty v zahraničí používáme dečky na motocyklu stejné, jenom se mění oblečení jezdce a mechanika. Komerce proniká úplně všude a prostředky na závodění není vůbec jednoduché zajistit. Jenom pro orientaci, tým GRS Liberec má na sezónu 2005 rozpočet 650 000 korun na závody a 1 350 000 na stadión. Díky slušným smlouvám si zatím držíme rozpočet vyrovnaný. Vydržíme!“

Motocykly a výstroj Věroslava Kollerta:

Foto: Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz)

Mlčechvosty – 7. června
Stopětadvacítky se za rok existence svých mistrovských závodů staly samozřejmou součástí české plochodrážní scény. Bitvy nejmladších adeptů plochodrážního řemesla nadchly leckterého příznivce, protože nedostatek koní ve srovnání s plnokrevnou pětistovkou jsou eliminovány velkou bojovností a neuvěřitelným množstvím předjížděcích manévrů. Pojďme se však na stopětadvacítku podívat z technického úhlu pohledu. Svůj stroj čtenářům magazínu speedwayA-Z představí Pavel Pučko, úřadující mistr republiky.

„Na motocyklu používáme originální díly,“ popisuje Pavel Pučko. „Jedinou změnou je, že na závody za účasti Němců máme připraven karburátor Mikuni. Je to karburátor s plochým šoupátkem a má prudší nárůst výkonu. Na naše mistráky ho zatím nemůžeme používat kvůli nařízení, že musí být originální karburátor. V Německu ale s Mikuni jezdí všichni. A bez toho se s nimi nemůžeme srovnávat. Zásadně už sedm let používáme oleje Castrol.“

A jaké motivy vedly Pavla Pučka k barevnému designu stroje? „Mám dominantní modrou se žlutými a černými doplňky,“ líčí mistr republiky. „Na černé nejlíp vynikne logo sponzora, firmy MT Troliga z Prešova (Marián Troliga je bývalý výborný československý závodník se silničními motocykly – pozn. redakce).

Pavel Pučko nosí přilbu Lazer, chrániče Fox, kalhoty M-cax, dres Acerbis, brýle Smith a Uvex a boty Daytona. „Lépe se cítím v motokrosovém oblečení,“ vysvětluje bývalý motokrosař. „Jsem na něho zvyklý.“

Technická data Jawa Junior 125:

Foto: Pavol Pučko

V podobně nazvaných rubrikách se v motocyklových časopisech motorkáři rozepisují o svých jednostopých miláčcích. Magazín speedwayA-Z nyní přichází s podobnou myšlenkou, kdy o svých závodních speciálech budou hovořit samotní závodníci. A jako první tak učiní plzeňský junior Filip Šitera.

„Motor je krátkozdvih Jawa,“ začíná popis svého stroje Filip Šitera. „Jsem na něj už zvyklej a používám ho od té doby, co se vyrábí. Rám je taky Jawa a je naprosto sériovej. Spojku mám anglickou NEB. Jawácká spojka totiž měla problémy s unašečem. Hodně se vymačkával. Karburátory mám buď bezplovákovej typ z Jawy nebo švédskej od firmy Mikael Blixt Racing. Blixt je ostřejší a jezdí ho celej svět. Motory mi v Jawě ladí Přemek Míka. Dle jeho údajů má výkon asi 51 kW při maximálních otáčkách 11000 za minutu.“

A jaká inspirace ovlivňovala Filipa Šiteru při volbě barevného designu? „Zvolil jsem si ho sám ze svých oblíbených barev modré a stříbrné s červeným lemováním,“ vysvětluje plzeňský závodník. „Tyhle barvy se mi líbí už od tý doby, co jsem se narodil. Ladí to i se sponzory, kterými jsou Rimini bytový textil, ČSOB pojišovna Mladá Boleslav Ivan Novotný, Jawa Divišov, SPS Bakov nad Jizerou, Kohút stavební stroje, Autokomplex Menčík, SýS, Emerge, Air Design a Grent.“

Pokud se týká vlastní výstroje, používá Filip Šitera kombinézu LNK products, přilbu Shoei s designem Troy Lee Designs, brýle Smith nebo Pro Grip, rukavice Scott a boty Daytona.

Foto: Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz)