Uhlířské Janovice – 12. července
Návrat z Liberce si představoval úplně jinak. Obzvlášť pakliže při předchozím přeboru ve Svitavách stál na stupních vítězů a od triumfu jej nedělilo možná ani pět centimetrů. Avšak ovázaný kotník naštěstí nemusel po kolizi s Jaroslavem Vaníčkem do sádry a Vojtěch Šachl by příští týden měl absolvovat hned trojici závodů.
Vojtěch Šachl bude opět závodit příští týden | foto Karel Herman
„Bolí to,“ svěřil se magazínu speedwayA-Z. „Kotník mám zatejpovanej. Měl jsem výron, mám spoustu modřin, ale to jsou drobnosti. V Liberci jsem nedojel, protože jsem se nemoh‘ opřít do háku. Ale zlomený to není.“
Už na ovále ve Starých Pavlovicích jej oslovil Filip Hájek, jestli pojede za pražskou Markétu ve čtvrtek a v pátek při pokračování první ligy v Praze a v Pardubicích. Vojtěch Šachl by neměl chybět ve Svítkově ani ve středu, kdy posílí tým ACCR ve vyvrcholení jeho kvalifikační skupiny polského šampionátu juniorských družstev.
Liberecká kolize Jaroslava Vaníčka (žlutá) a Vojtěcha Šachla (červená) | foto Pavel Fišer
Praha – 26. května
Čtyřikrát jel letos závod plochodrážních šampionátů Evropy. Čtyřikrát stál na pódiu. Podobným kouskem se nemůže pochlubit nikdo jiný. Avšak zatímco v evropském mistrovství jednotlivců jej jeho výkony poslaly do finále SEC, ve velkých družstvech i třiadvacítkách znamenaly stupně vítězů konec jeho putování.
Z věčného kliďase chvilkovým nervákem
Jan Kvěch stál letos čtyřikrát na pódiu evropských šampionátů | foto Štěpán Ševčík
Již ve stopětadvacítkách se Jan Kvěch neukázal jako cholerik, který by neúspěchy prožíval s patosem herce divadelního dramatu. Ostatně i před třemi lety, když mu pád na plzeňských Borech vzal vidinu titulu mistra republiky jednotlivců, žertoval o chytání zajíce.
Až letos v dubnu explodoval a po zemi svítkového depa dokonce létaly i brýle. „Nějak jsem se naštval,“ říká již s úsměvem na své vousaté tváři. „Byli jsme tam od pátku, přeložili závod na neděli, krylo se mi to s polskou ligou. Ostatní to stihli, mně to nevyšlo.“
Mechanik Ondřej Kucharík spěchá spolu s Janem Kvěchem k motocyklu po pardubické kolizi s Markem Levišinem, který projíždí okolo | foto Karel Herman
A do toho přišla diskvalifikace. „Pád s Levišinem,“ povzdechne si, „Byl jsem už naštvanej, že závod přeložili na neděli. Ke kontaktu došlo, nebylo, že by mě chtěl sundat, ale kontakt tam bylo to mě naštvalo. Nervíčky, chtěli jsme postoupit, to byla škoda, že nám to nevyšlo.“
Nevyšlo, nevyšlo, o jeden jediný bodík nevyšlo. „Přivezli jsme málo bodů,“ uvědomuje si pražský závodník. „To byla špatná bedna. Snažil jsem se, byla to družstva, nechtěl jsem to zkazit, proto jsem to nevydržel. Nervy povolily.“
Do SEC ze dvou pódií
V půlce dubna letošní plochodrážní sezóna ve své podstatě startovala a Jen Kvěch záhy mířil na evropskou kvalifikaci do italského Teranzana. „Super,“ shrne šmahem své dosavadní letošní působení v SEC. „Povedlo se mi postoupit do challenge. A z challenge v Nagyhalaszu se mi povedlo postoupit do finále.“
Zdeněk Schneiderwind, Filip Šitera, Jan Kvěch a David Vrtáček po úspěchu v Nagyhalasz | foto laskavostí Jana Kvěcha
S takovým výkonem nelze být nespokojen. „Nevím, kdy se Čechovi něco takového povedlo,“ říká. „Vašek postoupil až v pátek, ale politicky (smích). Já si to vyjel. Je super, že jsme dva Češi ve finále a můžeme bojovat o úspěch. Vždycky je větší šance, když je tam víc lidí.“
Přitom mít o jeden bodík méně. v Nagyhalaszu Jana Kvěcha místo pódia čekala rozjezdová loterie. „Bylo to hodně vyrovnaný,“ souhlasí. „Popravdě jsem ani nekoukal na body, nezabejval jsem se tím. Soustředil jsem se, dvě jízdy jsem zkazil a až po závodech jsem se podíval na skóre. Rozjezd o druhý místo se nejel, jeli jen o postup a začalo pršet.“
Další kolektivní pech
Evropská kvalifikační šňůra Jana Kvěch se uzavřel třiadvacítkami ve Stralsundu. „To taky byla špatná bedna,“ povzdechne si nad druhým místem. „Postupoval jen jeden, bylo to Švédové, ale bojovali jsme o každej bod. Závody byly vyrovnaný, Angličani skončili za námi o bod. Škoda, že se nám finále nepovedlo.“
Nicméně kapitán týmu neztrácí stále prostor na nápravu. „Ve třiadvacítkách mám čas,“ říká. „Aspoň se nemusíme táhnout na finále do Francie. Ale vážně, škoda družstev, že se nám postoupit nepodařilo.“
Druhé místo v evropských třiadvacítkách bohužel nebylo postupové | foto tiskový servis FIM Europe
Divišov – 1. května
Loni to konečně klaplo! Po tréninku by sice ani on sám na sebe nevsadil zlámanou grešli. Osmý pokus mu ale nakonec přinesl titul dlouhodrážního mistra republiky. Svět se zdál báječný, navíc za pár dnů přišla třetí stříbro ze Long Track of Nations, byť s pocitem křivdy. Individuální šampionát modré planety rozjížděl z páté pozice, ale pak přišel pouťák v Pfarrkirchenu. A rána, kterou neodskákala pouze přilba. Proto se Martin Málek na radu lékařů v sobotu do Mariánských Lázní vydá jen jako divák.
Martin Málek slaví loňský titul | foto Štěpán Ševčík
„Teď jsem jeden z konstruktérů ve VRGineers,“ říká Martin Málek, který ovšem nemůže nečelit otázce, o co se vlastně jedná. „Simulátor na stíhačku F-35, virtuální brýle, nasadíš si je na oči a můžeš letět.“
Ano, ale plochodrážní sezóna 2023 již odstartovala. „Zdravotní stav je lepší,“ konstatuje. „Je dobrý, ale po několika konzultacích a vyšetření není stále v pořádku hlava, pozornost a postřeh. Proto mi nechtěli ve Stromovce dát licenci a doporučili kontrolní vyšetření, na kterém jsem byl před třemi týdny. Myslel jsem, že už je to jen formalita, ale doktor Brož mi potvrdil, že to tak úplně není.“
A tak je startovní listina sobotního závodu prosta úřadujícího šampióna. „Jako výsledky se posunuly z podprůměrných hodnot do průměru,“ popisuje Martin Málek. „Ale nižšího průměru, proto mi závodění ještě nedoporučují. Mariánky byly můj cíl, ale riskovat nebudu. Přijedu se ale podívat jako divák.“
Libež – 1. května
To si takhle při pondělku zazvoní telefon. Ejhle, Petr Moravec. A už se to sune ven. Hele, na Evropu nepřijede Švéd, nechceš jet ty? A kde to je? V Terenzanu zítra odpoledne. Slovo dalo slovo a Matouš Kameník rozšířil startovní listinu kvalifikace SEC.
Přesun do Terenzana byl rychlý | foto Matouš Kameník
„V devět volal pan Moravec,“ líčí Matouš Kameník, jak se do startovní listiny dostal. „Někdo vypad‘, nějakej Švéd. Řekli jsme, že pojedeme, a večer jsme vyrazili. Bylo to hodně narychlo.“
Pardubický závodník nakonec uzavřel výsledkovou listinu. „Pro mě hrozný, ale zase velký zkušenosti,“ odtuší. „Před závodem večer pršelo a pak od deseti taky a já jsem se nemoh‘ spasovat s dráhou.“
Ke všemu dvakrát zůstal stát s poruchou. „Defekty to nebyly,“ přiznává. „Jak mi to nešlo, vylítlo mi to na manťák. Tak jsem to dal na kraj a zastavil. Ale snad to teď bude jenom lepší. V mistrovství světa a Evropy juniorů by postoupit bylo pěkný.“
Wroclaw – 5. dubna
Víkend byl úspěšný, druhé místo v individuálním šampionátu polské extraligy v Toruni a dvojnásobný triumf v Žarnovici. Ale také náročný. Ve středu slavil třiatřicáté narozeniny, dostal od promotéra velkých cen dort, ale elektronickou tiskovou konferenci jakoby si neužíval. Upíjel ze své charakteristické láhve s pitím, čas od času se zasmál vtipům vedle sedícího Fredrika Lindgrena a Kima Nilssona. Nicméně tu a tam jeho úsměv zakrýval zívnutí a jednou dokonce na chvilku z pódia zmizel. Ve svých odpovědích byl tentokrát úsečný jako Arnold Schwarzeneger ve své roli Terminátora, na druhou stranu přesný a věcný. Z jeho očí však šlo vyčíst stejné poselství jako již bezmála dvacet let od dubna 2005, kdy jako patnáctiletý teenager debutoval ve Slaném v české juniorce. Jsem Martin Vaculík a chci být mistrem světa.
Být prostě ten nejlepší
Martin Vaculík by rád eliminoval špatné závody | foto Pavel Fišer
„Těším se novou sezónu, nemůžu se dočkat, až to začne,“ začal Martin Vaculík svým oblíbeným výrokem, který však doplní velkou novinkou roku o přenosu všech deseti velkých cen slovenskou televizí RTVS. „To je nejlepší zpráva. Můj sen se plní, velké ceny uvidí také Slováci.“
Avšak ne všechna přání jsou splněna. „Kdyby tak jednou byla SGP Slovenska,“ zasnil se. „To by bylo úžasné. Je to jeden z mých dalších snů. Uvidíme, co se stane. Bratislava, kde bydlím, by to bylo nádherné. Je to krásné město:“
Vzápětí čelil zvědavosti žurnalisty, jaký byl rozdíl mezi loňskou sezónou a její o rok starší sestřičkou. „Dobrá, nevím, co říct, je to hezká otázka,“ zamyslel se. „Dva tisíce dvacet dva byl pro mě dobrý rok, měl jsem pěkný výsledky. Jdu krok za krokem, doufám, že jednoho dne eliminuju špatné závody. A budu lepší a ještě lepší.“
Takže jaké má Martin Vaculík cíle pro rok 2023? „Ukázat se v nejlepším světle,“ reagoval bezprostředně. „Po prvních závodech jsem spokojený s motory i se svým týmem. Je se mnou pořád Bjarne Pedersen, hodně si toho cením, pracujeme, abychom byli lepší. A já prostě chci být nejlepší. Je to jen v mých rukou.“
Velké ceny startují
Martin Vaculík v akci | foto Štěpán Ševčík
Martin Vaculík na tiskovou konferenci seděl ve své kombinéze, kdežto Kim Nilsson si vzal týmové tričko a Fredrik Lindgren dokonce v civilním oblečení. „Ano, jsem připravený,“ usmál se. „Motorky jsou rychlé, jsem připravený na sezónu. V Gorzowě máme skvělý tým, role kapitána je úplně úžasná, jsem za tu volbu vděčný. Polská extraliga je nejlepší soutěž na světě, ale my máme hodně bojovníků, věřím jen v tom nejlepší.“
Na konci dubna odstartuje letošní seriál Speedway Grand Prix. „Na všechny,“ odrazil Martin Vaculík zvídavý dotaz, na jakou velkou cenu se těší nejvíc. „Největší je samozřejmě Varšava. Ale i další. Těším se na Prahu, samozřejmě Gorzow, těším se na Malillu, ale i všechny další. Rameno je už OK, ostatně jsou to jen kosti a pár šroubků, takže žádný problém.“
Při loňské velké ceně v Praze se obětí řádění vítězného Martina Vaculíka stal rovněž Jason Doyle | foto Karel Herman
Milevsko – 22. března
Na statku Kolorédov se narodila kůzlata. Přijeli se na ně podívat také Stefan Svensson se svým synem Niclasem. Není divu, když se s majitelem viděli o pár dnů dříve v Inzellu. Antonín Klatovský se po sedmi letech vrátil do sedla při rozlučkovém závodě Günthera Bauera. Současné poměry na ledové ploché dráze však nedávají naději na další pokračování kariéry jihočeského borce, ačkoliv v jeho mysli je stále zlatá světová medaile, jíž by rád přivezl svému tatínkovi.
Show v Inzellu
„Trénoval jsem,“ odmítá Antonín Klatovský myšlenku, že by ohřebovaný plochodrážní speciál vedl po ledovém ovále naposledy roku 2016. „Vždycky se každou zimu svezu, abych měl kontakt.“
Antonín Klatovský se v Inzellu po sedmi letech postavil na start závodu | foto Pavel Fišer
A proto nebyl problém vyhovět prosbě Günthera Bauera, aby se v pátek před vrcholem ledařského mistrovství světa převlékl do kombinézy. „Byl trénovat v Jistebnici,“ říká jeden n nejúspěšnějších ledařů české historie. „Říkal, že v jeho rozlučce prostě musím jet taky, že tam bude Posa Serenius a další, s nimiž závodil.“
V závodě samotném skončil Antonín Klatovský čtvrtý. „Super,“ odtuší. „Ale jedeš na padesát procent. Byl to po tréninku mistrovství světa a našem tréninku. Jedeš, aby sis nerozbil hubu. Start, první vingl, člověk čeká, jak to dopadne. První jízda s Posou, on i ve svém věku do toho jde a smrdí to pádem.“
Po čtveřici druhých míst přišla vítězná holubička, která byla pro Antonína Klatovského tolik typická. „Chtěli ji po mně,“ usmívá se. „Jako show pro lidi, aby se bavili. Celý závod brali jako show. Ale jak mají dělat show závodníci, co celej život závodili a pořád maj‘ ten drajv.“
Celá akce byla povedená. „Svez‘ jsem se, ale spokojenej sám se sebou nejsem,“ neskrývá Antonín Klatovský. „Jak nejezdíš, jsi hned o level níž. Musím se máčknout a dát to do prvního vinglu.“
V úloze prince dánského
A to je ta otázka, jak by parafrázoval Hamlet, závodit či nezávodit… „Závodit bych chtěl,ale doba je zlá,“ povzdechne si Antonín Klatovský. „Když pojedeš mistrovství světa, je tam ta slavná FIM. Jako letos. Udělá kvalifikaci, dva tisíce kiláků daleko. Postupuje deset, dalším čtyřem v pořadí dají divokou kartu. Nepostoupí jen dva.“
Antonín Klatovský nezapomněl své vyhlášené vítězné holubičky | foto Pavel Fišer
K takovému systému se Antonín Klatovský staví kriticky již dlouho. „Říkal jsem to už před lety. Před covidem,“ přikyvuje. „Proč nedají každý federaci dva karty a organizátorům tři?! Jede se Evropa, svět, to jsou tři závody za sezónu a prize money nic moc. Sezóna tě bude stát půl miliónu a vrátí se ti padesát tisíc.“
Teplé zimy nedávají šanci českým pořadatelům vyšperkovat ledařský kalendář. „Počasí u nás je problém,“ zamýšlí se borec, který sám před šesti lety organizoval mítink v Soběslavi. „A tak se ve Švédsku se jede superliga, ale absolutně zadarmo. Co to je, když nedostaneš ani korunu?! Z evropskejch ledařů si Švédové dělají srandu. Celej měsíc budeš makat, pak ti řeknou super, díky.“
Bez servítků
Propracovat se mezi elitu ledové ploché dráhy není rozhodně procházkou růžovým sadem. „Aby ses dostal na špici, potřebuješ se tomu deset let věnovat,“ ví Antonín Klatovský své. „Obětovat se a pak to přijde. Jenže, uděláš medaile a… To je to samé, jako kdyby hokejisti nebo fotbalisti udělali medaili na mistrovství světa a jejich svaz jim řek‘, díky, je to fajn. Ledařský problém je ve federaci, za medaili by měli vyplácet prachy, vždyť AČR mistrovství světa uznává.“
Antonín Klatovský s narozenými kůzlaty ve společnosti Stefana a Niclase Svenssonových | foto Statek Kolorédov
Přitom ledová plochá dráha má rozhodně obrovský potenciál. „Kdyby se chtělo, udělalo by se mistrovství republiky ve Švédsku,“ uvažuje. „Dneska je doba neomezených možností. Dá se to natočit na stream, pustit ho lidem za poplatek. Ledy se dostaly do pravěku, jsou daleko od dob, kdy závodil táta.“
Antonín Klatovský si nikdy nedával na svou pusu zámek. „Co to vzal Castagna, co si hraje na velkýho bose, poslal ledy dolů,“ nebere si servítky. „Dva tisíce patnáct se jelo ve Strömsundu. Říkali, musíš bejt do čtvrtýho místa, kdyby se zrušil challenge v St. Johannu. Byl jsem třetí, challenge se zrušilo a já byl jedinej, kdo do finále nepostoupil. Takovou prasárnu udělal Castagna na rodinu Klatovskejch. Obětoval jsem tomu hodně, osmnáct let jsem byl v mistrovství světa. Další rok, jsem byl dvanácej, brácha za mnou. Ten dostal divokou kartu, já ne.“
Křivda se vydýchává těžko. „Celej FIM by měl mýmu tátovi bejt vděčnej,“ pokračuje Antonín Klatovský. „Kdyby nebylo jako, ledy se dodnes jezdí na tvrďákách jako za Milana Špinky. Táta je rozvil na úroveň, co nemá obdoby. A nejsou schopný mu dát razítko, aby se dostal do depa. Jednou v Praze dostal od známýho VIPku na Grand Prix, ale vyhodili ho. To jsou věci a pak máš závodit.“
Krev není voda
A bude tedy Antonín Klatovský závodit i nadále. „Hele, mám pět medailí z mistrovství světa,“ bere odpověď zeširoka. „Když jsem udělal třetí místo na Evropě, naše federace mi řekla, že jsem si vyjel koeficient na další rok. A děkuju. Abych dostal finanční odměnu, musel jsem další rok jet. To je bordel a člověk se zamýšlí, proč a jestli závodit. Obětoval jsi tomu hodně, aby byly výsledky. Když přišly, dali ti dvacet tisíc a poděkovali. Člověk si nestěžuje, ale taková je realita.“
Český národní tým slaví v Berlíně v roce bronzové medaile z mistrovství světa | foto Pavel Fišer
Přitom ledová plochá dráha určitě není nepřitažlivá a nudná. „Je to adrenalinovej sport,“ souhlasí jihočeský ledař. „Navíc se přes zimu nic neděje. To biatlonu se letos dalo šedesát miliónů. My takové částky nepotřebujeme na mistrovství světa, ale za medaili nám naflušou do ksichtu. Berlín řekˇ, že udělá mistrovství světa, ale bez výplaty jezdců a bez hotelu! Proč třeba není mistrovství světa družstev? To by žádnej jinej sportovec nedělal. Žádnej. To je jen fanatismus, nic víc.“
Jeden faktor, proč by se Antonín Klatovský pustil zase do bojů na ledových oválech, tady přece je. „Jestli začnu závodit, tak kvůli tátovi,“ odhalí je. „Abychom mu třeba jednu tu zlatou medaili přivezli. Jinak ne. Nechci peníze, reprezentuju, ale za medaili musí být prachy. Jako to mají hokejisti. Pak nebude žádnej problém závodit. Zatím to tak není. A za dvacet let, co jsem závodil, mi nikdo nedokázal odpovědět proč.“
