Slaný – 28. září
Víkend přinesl souboj slánských pořadatelů s deštěm. V sobotu jejich ovál zalila voda, avšak neděle přinesla naději. Dráha se nabránovala, aby se provzdušnila a posléze ujezdila. Jenže dnes se déšť vrátil a dokonal dílo zkázy. Mnoho diváků i část závodníků dorazila na ovál ve středočeském královském městě jenom, aby si vyslechla zprávu o zrušení šampionátu republiky dvojic, jímž měly vyvrcholit oslavy sedmdesátin slánské ploché dráhy.

Foto: Mirek Horáček

Slaný – 26. září
Pomineme-li údobí, kdy se o mistru republiky v soutěži dvojic rozhodovalo v seriálu, hostil Slaný finále celkem pětkrát. Jenže v letech 1977, 1990, 1999, 2006 a 2015 jeho domácí publikum tleskalo mistrům z jiných klubů. Patrik Linhart, Pawel Staszek, Martin Málek, Karol Zabik, Eduard Krčmář a Martin Vaculík dovezli Slanému zlaté medaile z Divišova, Březolup a Pardubic. Triumfu před zraky svých fanoušků se Milan Mach se svými svěřenci může dočkat již v pondělí. Učinil proto maximum, avšak soupeři jeho tandemu Eduard Krčmář – Jakub Jamrog rozhodně na ovále nebudou dávat přednost.

Tipujte:

 Loading ...

Řešení pro šampionát museli najít pořadatelé kvůli novým povoleným počtům diváků, ale také sportovní komise. Oproti původnímu plánu se odhlásily Březolupy a po libereckému pádu Jana Macka rovněž Kopřivnice. Sérii tří dovršila Žarnovica, protože Česká republika je na slovenském seznamu rizikových zemí.

Přesto se ale pondělní závod uskuteční klasickým rozpisem pro sedm dvojic na jednadvacet rozjížděk. O záskok se postará trojice pražských mladíků Michal Baštecký, Pavel Kuchař a Jakub Exler, kteří se spojí pod hlavičkou Junior Teamu.

Při vší úctě řešení mistrovské otázky bude třeba hledat v jiných boxech. Již zmiňovaný Milan Mach vysílá do akce největší ze svých es, která v extralize odvedla práci hodnou úderníků padesátých let. Praha staví dvě dvojice, o jejichž ambicích nelze pochybovat.

Josef Franc a Jan Kvěch budou obhajovat titul z loňské Kopřivnice pod hlavičkou Olympu, barvy Markéty budou hájit Petr Chlupáč a Daniel Klíma. Ostatně mezi patnácti závodníky budou mít Pražané jasnou převahu.

Při úterních stopětadvacítkách na malé Markétě se Karel Kadlec domluvil na hostování Ondřeje Smetany za Plzeň. Nebyl si jistý, zda pojede po boku Václava Kvěcha či Zdeňka Simoty. A ejhle, náhle je druhým mužem západočeské sestavy Slovinec Matic Ivačič.

Na pražské závodníky staví tentokrát i klub plochodrážních fanoušků z Třebusic, jehož nejmenovaným kápem je pochopitelně Vladimír Vopat. Zůstává věrný filozofii extraligového INTERTEAMu a dává prostor českým borcům, na něž by se možná jinak nedostalo. V případě pondělku Filipu Hájkovi a Zdeňku Holubovi.

Po roční pauze se do mistrovství republiky dvojic se vrací Pardubice. Soupeři je rozhodně nesmí podceňovat a pražský Olymp má v tomto ohledu o výzvu navíc. Titul získal loni poprvé od roku 2011, když východočeští plochodrážníci svých předchozích pět zlatých medailí neobhajovali, protože Václav Milík musel plnit své polské povinnosti.

Východočeský kapitán však v pondělí chybět nebude. Od Lubomíra Vozára dostal volnou ruku při výběru svého parťáka. Jeho volba padla na Hynka Štichauera. S ním pro Pardubice vyhrál první titul v Březolupech 2013, když Josef Franc vyjel na trávník, ale i ten poslední v Liberci o pět let později.

Koncept domácího stadiónu v českých dvojících nefunguje obecně:

Slaný není jediný tým, který v mistrovství republiky dvojic nedokázal přetavit domácí prostředí na zlato. Alespoň v posledních letech. Podobně neúspěšnými alchymisty byli nejen loni Kopřivničtí, jímž přesun na nevýhodný termín před rekonstrukcí stadiónu nesebral závod, ale hostující esa ze sestavy ano.

Podobně se vyhrát nepovedlo třeba Zdeňku Simotovi s hvězdným Jasonem Doylem na Borech v květnu 2017 či Josefu Francovi s Matějem Kůsem na Markétě v září 2016. Ostatně ani Václav Milík a Krystian Pieszczek neobhájili pardubické zlato v říjnu 2014, když byl mítink přeložen do Svítkova z Divišova.

Poslední vítězství domácího týmu zatím vidělo Mšeno v srpnu před osmi lety. Zlatem se ozdobili Dán Mads Korneliussen a Polák Przemyslaw Pawlicki. Klub se svým fanouškům odměnil za nevydařenou extraligu, ale postaral se také o přepsání pravidel. Od té doby totiž může být v každé sestavě jediný cizinec.

A když už se dívám do historie, není špatné ještě zůstat u pardubického mítinku v sezóně 2014. V ní Slaný slavil svůj prozatím triumf v českých dvojicích. Stalo se tak za dramatických okolností. Matěji Kůsovi letěl do obličeje vlastní ulomený přední blatník. Josef Franc se mu vyhýbal, zatímco Martin Vaculík a Eduard Krčmář na nic nečekali a pádili pro zlato. Za rok ve Slaném však Eduard Krčmář startoval se Sebastianem Ulamkem a ve finálové jízdě jim rybník vypálili Václav Milík a Aleš Dryml.

Startovní listina pondělního šampionátu dvojic ve Slaném:

Foto: Karel Herman, Kiril Ianatchkov a Pavel Fišer

Slaný – 29. prosince
Třináctého srpna uběhne přesně sedmdesát let, kdy se ve Slaném konal první plochodrážní závod. Stadión ve středočeském královském městě svým stářím překonávají pouze Mariánské Lázně. Nicméně Slaný má vrch i nad nimi, jelikož se zde konají závody bez přestávky. Takové výroční je potřeba oslavit a při vykleštění extraligy se slánskému publiku dostává jiný bonbónek v podobě mistrovství republiky dvojic. Antonín Vilde, předseda klubu, vysvětluje, proč v rámci jubilea nedostal přednost třeba individuální šampionát.

„Výbor Autoklubu v AČR Slaný zodpovědně zvažoval prakticky po celou sezónu 2019, jaké závody nahlásí do sportovního kalendáře 2020 především s ohledem k významnému jubileu sedmdesáti let nepřetržité činnosti ploché dráhy ve Slaném,“ říká Antonín Vilde. „Nebylo pochyb, že klub, jak mu velí tradice, se přihlásí do nejprestižnější tuzemské soutěže, jakou je extraliga družstev a to s ohledem, jak na reprezentaci města Slaný, tak na sponzory kluby a v neposlední řadě na naše příznivce, kteří v hojném počtu navštěvují extraligové závody a svoji přítomností podporují slánský 3ton.“

Slaný patří ke klubům, které mohou současně pořádat mítinky na dvou oválech. „V posledních sezónách, kdy zde byla vybudována malá dráha, kombinujeme systém hlavního závodu jako Memoriál Antonína Vildeho nebo přebor s kláním mladých juniorů ve třídě 125 ccm jak na malé, tak na klasické dráze“ souhlasí Antonín Vilde. „A od toho jsme nechtěli ustoupit, byť je to nejen celodenní časově náročná akce, ale díky obětavosti našich činovníků, jako jsou Václav Buřič, jeho syn Jan, Jaroslav Drbal, Eduard Krčmář starší, Otakar Večerka, David Filipovský, Miroslav Rosůlek, Jiří Hübl, Martin Šťastný, Jan Boháč, Václav Hasík a někteří další, se daří tento trend prozatím držet především pro sportovní vyžití mladé nastupující plochodrážní generace.“

Tradicí se stává zářijový víkend malých kubatur. „Ke zmíněným akcím je nutné přičíst i pořádání evropské série juniorů v kubatuře do 250 ccm, kterou je možné propojit s finálovým závodem mistrovství republiky téže kubatury,“ vysvětluje slánský šéf. „A mistrovský závod má kromě kvantity jezdeckého pole i kvalitní závodnické obsazení.“

A proč tedy mistrovství republiky dvojic? „Jeho finále bylo první volbou, jakým směrem výbor klubu bude směřovat k jubileu sedmdesáti let ploché dráhy ve Slaném,“ odpovídá Antonín Vilde. „Finále dvojic jsme ve Slaném pořádali v roce 2015 a myslím si, že to byl zdařilý závod jak po stránce sportovní, tak i organizační, a proto dostalo mistrovství republiky dvojic přednost před případnou možností uspořádat jiný mítink. Samozřejmě si uvědomujeme, že se poslední dva ročníky již nekonaly na deset dvojic. V současné době je přihlášeno osm týmu, ale to neznamená, že do slánského finále se tato situace nezmění a diváci 28. září nebudou sledovat deset párů, které budou bojovat o mistrovský titul. Navíc závod dvojic je kolektivní a má větší náboj než mítink jednotlivců, další věcí je, že slánský klub byl pořadatelem prvního šampionátu dvojic, který měl v tehdejším Československu premiéru 17. června 1977. A na určité tradice by se mělo navazovat a nezapomínat na ně.“

Foto: Pavel Fišer a Antonín Škach

Kopřivnice – 23. června
Slunečné počasí provázelo šampionát republiky dvojic v Kopřivnici, kde se vzhledem k rekonstrukci Letního stadiónu plochodrážní motory na pár měsíců odmlčí. Od prvních rozjížděk za titulem vykročili Josef Franc a Jan Kvěch, kteří vozili jednu sedmičku za druhou. Zato jejich pronásledovatelé přece jen ztráceli. Zdeňka Holuba a Norberta Kosciucha spojené hlavičkou KFPD Třebusice nejprve od sebe rozdělil Michal Škurla a vzápětí i Martin Málek. Jakub Valkovič a Michal Škurla stejný kousek provedli Markétě s Petrem Chlupáčem a Ondřejem Smetanou v sestavě. V osmé jízdě si Josef Franc a Jan Kvěch prodloužili sérii své neporazitelnosti na úkor svých klubových kolegů. Ve hře o titul s nimi tím pádem zůstávaly jenom Třebusice. V jedenácté jízdě vedly před Markétou, když nějaké nekalosti v motoru vedoucího Zdeňka Holuba způsobily přetržení sekundárního řetězu, který devastoval vše, co mu stálo v cestě. Tím pádem bylo o mistrech rozhodnuto, ačkoliv Norbert Kosciuch vyhrál čtrnáctou jízdu. Josef Franc a Jan Kvěch ale nepustili před sebe Zdeňka Holuba a dovezli do Prahy první titul od vítězství Matěje Kůse a Renata Gafurova v Březolupech roku 2011.

Létající Olymp

Byl to kompromis, velký kompromis. Pakliže se měly jet české dvojice v Kopřivnici, nešlo to jindy než právě dnes. Počasí bylo závodu skvěle nakloněno, ale okolnosti ne. Postupně padaly přihlášky Slaného, Pardubic a Plzně a nakonec se sešlo pouhých šest týmů. S rozpisem nešlo vymyslet nic jiného, než nechat jednotlivé páry v patnácti rozjížďkách postupně bojovat proti sobě. Systém importovaný z Britských ostrovů se vrátil alespoň bodovým klíčem 4-3-2-0.

Pro závodníky to znamenalo jediné, a sice bodovat co nejvíce. V první jízdě vystřeli do vedení Zdeněk Holub. Za sebou měl svého kolegu z fanouškovského výběru Třebusic Norberta Kosciucha, který v prvních metrech převzal vedení. Avšak Michal Škurla v kopřivnické vestě byl ve střehu a ve výjezdu z úvodní zatáčky se vnějškem dostal za Polákova záda.

Zdeněk Holub bojoval o bod navíc až do cíle, ale Michal Škurla nepovolil. Vedení v průběžné klasifikaci se tím pádem ujali Jan Kvěch s Josefem Francem v sestavě Olympu, když ve druhé jízdě na hlavu porazili březolupské Martina Málka a Martina Gavendu. Záměr pražské Markéty vyrovnat se svým kolegům zhatil Jakub Valkovič.

Přitom Ondřej Smetana a Petr Chlupáč reagovali na let pásky vstříc prosluněnému nebi jako jeden muž. Jenže slovenský junior v první zatáčce projel mezi nimi na druhou příčku. Ve druhém okruhu intenzita jeho útoků na vedoucího Ondřeje Smetanu poklesla vinou ztráty plechové body, avšak Petra Chlupáče udržel.

Martin Málek po rozjížďce s číslem čtyři:

„Teď se už do toho dostávám.“

Třebusický tým ani ve čtvrté jízdě nezabral naplno. Zdeněk Holub triumfoval stylem start – cíl, ovšem Martin Málek se pevně usadil před Norbertem Kosciuchem. Ve druhém kole se zdálo, že jej Polák podjede ve druhé zatáčce, nicméně přání zůstalo otcem myšlenky.

Petr Chlupáč si na začátku závodu stěžoval na své horší starty a rozjížďka s číslem pět mu v tomto ohledu dala plně zapravdu. Byť směřoval spolu s Ondřejem Smetanou do čela, ještě v prvním nájezdu jej minul Michal Škurla. A ten nepovolil až do konce. Pravda Petr Chlupáč měl příležitost menší, protože ve druhém oblouku třetího kola upadl Jan Macek, jenž tentokrát uzavíral řadu.

Protože však závodníci před ním projeli do závěrečného okruhu, byly přiděleny technické body. To už se ale na startovním roštu řadili Josef Franc a Jan Kvěch. V šesté jízdě si se Slováky pohráli jako kočka s myší. Sotva projeli pod šachovnicovou vlajkou, měli o dva body více než Markéta a Třebusice.

Ve třetí sérii se diváci dočkali pohledu na boj vedoucího triumvirátu. Josef Franc a Jan Kvěch vypálili do čela rozjížďky s číslem osm jako z děla.

Petr Chlupáč se mezi ně snažil v úvodním oblouku vetřít, avšak neuspěl a spolu s Ondřejem Smetanou musel zaknihovat svou první dnešní prohru. Třebusice se však držely na dvoubodovém odstupu, protože v deváté jízdě zametly se slovenskými juniory jako profesionální čističi.

Olymp zpátky na vrcholu po osmi letech

Spanilé tažení obou Olympanů neskončilo ani v desáté jízdě. Michal Škurla se prve v rozjížďce s číslem sedm vytáhnul, když vzal v první zatáčce z jedné vody načisto oba březolupské Martiny, ale nyní byl přece jen ten druhý vzadu. Josef Franc a Jan Kvěch opět excelovali již od samého začátku. Čtvrté maximum je přiblížilo ke zlatu stejně jako incident v rozjížďce s číslem jedenáct.

V ní Zdeněk Holub a Norbert Kosciuch měřili Ondřeje Smetanu s Petrem Chlupáčem, když vedoucí třebusický borec na začátku třetího kola zastavil. „Prasknul mi zadní řetěz,“ nemohl Zdeněk Holub uvěřit své smůle.

Ale bylo to tak a Olymp utekl Třebusicím již na rozdíl pěti bodů. Než však otázka letošního mistra dospěla svému definitivnímu vyřešení, bojovalo se o další příčky. Markéta se opírala o devatenáct bodů, zatímco Březolupy byly o tři body pozadu. Martin Málek sice v rozjížďce s číslem dvanáct poslal za svá záda Jakuba Valkoviče, když se vnějškem první zatáčky přenesl za třetí příčky rovnou do čela. Nicméně Martin Gavenda se přes lepšího ze Slováků neprobil.

Díky Jakubovi Valkovičovi se Žarnovica umístila v závěrečné klasifikaci umístila před Kopřivnicí. Ale dlužno dodat, že paní Smůla v této záležitosti měla také své prsty. Ostatně u čísla rozjížďky bylo číslo třináct. Michal Škurla suverénně vedl, když před nájezdem do posledního kola zůstal stát.

„Přestalo to jet, ale pak to zase fungovalo,“ kroutil hlavou. Každopádně Jakub Valkovič vytěžil z celé situace vítězství. Ján Mihálik si dnes prvně sáhnul na body, ale v konečném součtu byli o chloupek lepší než domácí.

Josef Franc na téma rozjížďky s číslem čtrnáct:

„Zdenda se tlačil hezky, ale nedotlačil.“

A pak se utkaly oba nejlepší celky. Jan Kvěch si vyměnil místo s Josefem Francem a na startovním roštu se postavil na dvojku. Zdeněk Holub šel po startu rychle dopředu, aby v nájezdu do první zatáčky před sebe pustil Norberta Kosciucha. Jenže současně dali Olympané co proto Zdeňku Holubovi, jenž byl vmžiku poslední.

Jan Kvěch a Josef Franc vzápětí až do cíle hnali Norberta Kosciucha, který však jakoby o každém jejich manévru jakoby věděl dlouho dopředu. Nenechal si své vítězství vzít a připravil je o vyrovnání rekordu. Posledními šampióny českých dvojic bez ztráty bodu totiž byli Matěj Kůs a Renat Gafurov, kteří shodou okolností před osmi lety v Březolupech naposledy posadili pražský Olymp trůn, než se to dnes povedlo Josefu Francovi a Janu Kvěchovi.

Na závěr Martin Málek trošku poškorpil závodníky Markéty, když proháněl Petra Chlupáče až na metu. Ondřej Smetana udolal Martina Gavendu, ale i bez jeho manévru by Březolupy byly čtvrté za Markétou.

Hlasy z depa

„Pořád rovně a doleva,“ žertoval Jan Kvěch nad typickou otázkou magazínu speedwayA-Z, jak se mu dneska jelo. „Poprvý jsem mistr v pětistovkách. Pocit je to dobrej‘, s Pepou se mi dvojice povedla. V poslední jízdě oni odstartovali oba. Já pak Zdeňka předjel, Norbert pak zkoušel různý stopy a odolal. Stejně bychom byli mistři i tak.“

„Bylo to spíš o štěstí,“ upozaďoval se poněkud Josef Franc. „Měli jsme to jednodušší, že kluci měli defekty. Po dlouhý době Olymp postavil konkurenceschopnou dvojici. Zázemí Josef Franc teamu, Zdeněk Schneiderwind a Jirka Georgiev se opět osvědčilo. Hezký závody, hlavně pro diváky.“

„Jsem tu poprvé,“ konstatoval Norbert Kosciuch. „Ale super závody. Všechno bylo OK.“

„Na hovno,“ čílil se Zdeněk Holub. „Zastavil se motor, proto prasknul zadní řetěz. Škoda, mohlo bejt třeba první místo…“

„Druhý místo by bylo lepší,“ pošilhával Ondřej Smetana po vyšších metách. „V pohodě, po dlouhý době jsem startoval. Motorka jela dobře, holt některý závodníky jsem měl porazit, ale neporazil. Možná jsme mohli mít to druhý místo. Ale bedna byla super.“

„Pěkný,“ odtušil komentář na dnešní závod Petr Chlupáč. „Na tu bídu zezačátku… Dochytali jsme starty a šlo to dobře.“

„Dneska jsme začali těžkým soupeřem,“ vyprávěl Martin Málek. „Já se do toho dostával. Pak jsem jel dvě jízdy po nakropení. To nemám rád, ale dobré. Myslím, že dobré závody. Škoda, že se Martin nechytal, ale já jsem na ta čtvrtá místa zvyklý. Vždycky mi něco chybí.“

„Nemám, co říct,“ zamknul si Martin Gavenda ústa na několik zámků.

„Myslím, že dobré,“ shrnul své pocity Jakub Valkovič. „Závod se mi celkem podařil, těch vydařených jízd bylo dost. Dneska jsem si vylepšil náladu. Čtrnáct bodů je dost, škoda, že se Jančimu nedařilo.“

„Super závody,“ liboval si Michal Škurla, byť Kopřivnice skončila poslední. „Super atmosféra. Škoda poslední jízdy. Něco se stalo, přestalo to jet. To zjistím v dílně, spíš elektrika nebo karburátor.“

Foto: Martin Búri