Plzeň – 28. června
Mítink evropské série veteránů ELVS v německém Mulmshornu se pro Karla Kadlece vyvíjel výtečně až do finálové jízdy, v níž ošklivě odskákal nezaviněnou hromadnou kolizi. Pohár za třetí místo si převzal až v nemocnici v Rotenburgu. Pochopitelně však pospíchal domů, nicméně včera ještě netušil, že bude nezbytné v jeho rodné Plzni podepsat reverz.

Sanitka plzeňského matadora včera po osmi hodinách jízdy dovezla do nemocnice v Plzni. „Nechtěli mě pustit, prej¡se moje zranění neslučují s domácí léčbou,“ říká Karel Kadlec, pro něhož však další nemocniční lůžko bylo poslední věcí na světě, po němž toužil.

Na druhou stranu se však obavám lékařů nelze divit. Konečný účet děsivé mulmshornské kolize totiž zahrnuje pět zlomených žeber, dva přední hrudní a dva krční obratle a sešroubovaný kotník.

„Musel jsem podepsat, že ručím za to, že by se mi něco stalo,“ vysvětluje Karel Kadlec, jak situaci vyřešil.

Pardubice – 18. června
Sotva se minulý týden vylodil na kontinentální pevnině, řídil celou cestu do Slaného, kam jeho Pardubice přijely k odloženému extraligovému utkání. Deště jej uvěznily na Britských ostrovech až do pondělka, čímž ho nezodpovědně poskládaný termínový kalendář připravil o challenge o finále evropského šampionátu. V Berwicku skončil jedenáctý, takže si v sobotním race-off v Goričanu vyfasuje vestu se startovním číslem sedmnáct.

„O tréninku bylo hezky,“ začíná Tomáš Suchánek vyprávění o kvalifikačním závodě v Berwicku. „Hodinu, hodinu a půl před závodem začalo chcát.“

D隝 zkřížil plány pardubického závodníka více než dokonale. Bezprostředně po závodech plánoval otočit svou dodávku na jih, přeplavit se přes La Manche a pak křížem střední Evropou do maďarského Debrecenu na evropské challenge. Místo toho jej však čekala volná neděle, protože náhradní termín závodu v Berwicku byl stanoven až na pondělí, kdy se v Debrecenu bojovalo o postup do evropského finále.

„Nemoh‘ jsem odjet,“ vysvětluje Tomáš Suchánek, že účastníci evropského challenge neměli na výběr a museli zůstat na Britských ostrovech. „Když podepíšeš sign-on, nemůžeš jet jinej‘ závod. Budou řešit lidi, co měli polskou nebo britskou ligu. V neděli se v Berwicku nemohlo jet. Hráli rugby a prej‘ se tam ani nesmí jezdit kvůli hluku. Sere mi to, v Evropě byla větší šance než tady postoupit do dží-píčka.“

Tomáš Suchánek nakonec skončil jedenáctý, když mu k přímo postupové desítce scházely dva body. „Jak to mám vždycky,“ povzdechne si. „Nejlehčí jízdu poseru, odfáraj‘ na mě a tu nejtěžší vyhraju.“

Vítězství přišlo v rozjížďce s číslem šestnáct, kdy Tomáš Suchánek za sebou do cíle přivedl Craiga Cooka, Davida Bellego a Richarda Lawsona. Se šesti body mohl stále myslet na postup, jenže v sedmnácté jízdě dojel poslední.

„Bylo to o startu,“ popisuje podmínky. „Jak jsi odjel a jel venek, nepředjeli tě. Protože pršelo, dráha ztvrdla a stala se z ní jednokolejka.“

Startovní listiny sobotních race-off:

Foto: Miroslav Horáček

Mulmshorn – 16. června
Součástí evropského šampionátu na travnaté dráze se stal také další podnik evropské série veteránů ELVS. Na startu nemohl chybět ani Karel Kadlec se svou čtyřventilovou Jawou. Jenže ve finálové jízdě se dostal do hromadného karambolu, po němž skončil v místní nemocnici.

„Dali nás osm do finále,“ kroutí Karel Kadlec nechápavě hlavou. „Na takový hnusný a rozbitý dráze, kde udělá jeden chybu a už to lítá. Rozkutálelo se to tam všechno, v nemocnici se mnou leží i Hylke Dijkema.“

Bližší podrobnosti o svém zdravotním stavu však plzeňský nezmar prozatím nezná. „Zejtra jdu na cé-téčko, jestli nemám obratle,“ říká.

Za všechny čtenáře magazínu speedwayA-Z přejeme rychlé uzdravení.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Slaný – 13. června
Loni byl součástí juniorského týmu, který v Pardubicích připravil Australany o bronzovou medaili v mistrovství světa. Letos bylo potřeba první krok k obhajobě učinit minulou sobotu při semifinále v Teterowě. Český nároďák se nakonec vstříc světovému finále vydal přes vítězství nejpřímější možnou cestou. Eduard Krčmář pro něho odvedl kus práce, ovšem závěrečné zkoušky museli jít stranou.

„Ústní byly v pátek, když už jsme měli v Teterowě trénink,“ vysvětluje Eduard Krčmář. „V úterý a ve středu jsou praktický, ale ústní budu dělat až v září. A to teda nevím, kdy se budu učit (smích).“

Nicméně teterowské vítězství muselo stát za to. „Dobrý to bylo,“ souhlasí slánský junior. „Byly to těžký závody až do konce, dráha byla rozbitá jako kráva. Sice jsme prohrávali o osm bodů, ale nakonec vyhráli.“

Eduard Krčmář vyhrál všechny své jízdy kromě té s číslem sedm, kdy projel metou za Erikem Rissem a triumfujícím Ryanem Douglasem. Klíčový efekt mělo jeho vítězství v rozjížďce s číslem devatenáct. Slánský závodník jím navázal na předchozí trojku Zdeňka Holuba a připravil prostor pro Václava Milíka k jeho fenomenálnímu závěru.

„Hlavně aby byla bedna jako loni,“ soustředí se Eduard Krčmář svými myšlenkami na srpnové finále ve Slangerupu. „Ale druhý místo by bylo ještě lepší!“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Praha – 13. června
V sobotu v Lublani našel cestu mezi desítku postupujících pro race-off kvalifikace Speedway Grand Prix, když vyhrál rozjezd, do něhož si otevřel cestu triumfem ve své poslední rozjížďce. Historie se částečně opakovala o dva dny později do Debrecenu. K challenge mistrovství Evropy přijel původně jako náhradník, avšak bezprecedentní kolize s odloženou kvalifikačním kolem pro seriál velkých cen v Berwicku jej přece jen poslala do hlavní části startovní listiny. A historie se opakovala, by částečně. Josef Franc si vítězstvím v poslední sérii řekl o rozjezd, avšak v něm naděje zhasla.

„Dráha stála za hovno,“ nešetří Josef Franc kritikou na adresu oválu ve slovinském hlavním městě, avšak do závodu nemohl v rozjížďce s číslem jedna vystoupit lépe. „Vyhrál jsem s Patrykem Dudkem. Ale ve druhý jízdě jsem nechtíc vyjel ven z dráhy. Sebrali mi bod, ale nejhorší bylo, že ten čtvrtej‘ nechtěl dojet. Já to nestačil ukormidlovat a bylo to. Ten bod mi potom chyběl.“

Z dalších dvou jízd se totiž Josef Franc vrátil bez bodů, aby rozjížďku s číslem sedmnáct opět proměnil v zisk třech bodů. Vítězství jej čekalo i v rozjezdu, kde Kenni Larsena odsoudil do role náhradníka v race-off.

„Po druhý jízdě jsem skočil na druhou motorku,“ říká Josef Franc. „Víc si to hlídal, aby to na startu bylo na zemi. Jak v Lublani, tak potom v Debrecenu jsem měl jednu jízdu úplně na hovno. Moh‘ jsem, ale vždycky jsem jednu jízdu zkazil.“

Neděle zastihla pražského závodníka v Debrecenu. „Trénovali jsme asi dva, všichni byli v Polsku,“ kroutí hlavou. „V pondělí bylo při závodech asi šestatřicet stupňů, v autě osmačtyřicet.“

Josef Franc měl po čtyřech sériích v kolonce u svého jména pouhých pět bodů, ale v rozjížďce s číslem dvacet upadl Kenni Larsen. Pražan vyhrál repete před Adrianem Miedzinskim a Maksimem Bogdanovsem. Rázem byl na stejné úrovni jako Patryk Dudek, Andrzej Lebeděvs a Maksim Bogdanovs, s nimiž se měl rozjíždět o poslední postupové místečko.

„I pan Moravec říkal, že vždycky vyhraju poslední jízdu a pak vyhrávám rozjezd,“ konstatuje, by tentokrát podobná filozofie nefungovala. „Šel jsem losovat startovní pozice jako první a blbec si vytáhnul žlutou. Je to škoda, v Debrecenu to mám rád. Dráha se mi líbí, ale je hodně o startovacích pozicích. Bejvala tam dobrá i čtyřka, ale nekropili to a venek stál za prd.“

Cílem rozjezdu se prohnal poslední, o to víc jej mrzela jedenáctá jízda, kde jediné body na jeho úkor získal Martin Málek, narychlo povolaný, když čtveřici účastníků uvěznil v Berwicku d隝. „Byla to papírově nejslabší jízda,“ komentuje Josef Franc. „Přisral se tam ještě Puodžuks, ale kdybych to tam dal, ležíme tam všichni dodnes!“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Michal Kohout

Bernardov – 12. června
Vskutku napilno má v těchto dnech Václav Milík. Závod střídá závod v rychlém sledu. Ovšem co je pro pardubického juniora mnohem podstatnější je jeho aktuální forma. A tak zatímco mechanici uklízejí depo, jeho čeká cesta na stupně vítězů. Jako v sobotu v německém Teterowě, kdy český juniorský nároďák navzdory nepříznivé situaci rozrazil vrata do světového finále, a o dva dny později v Abensbergu. Show, kterou předvedl s Martinem Smolinskim v rozjezdu o druhé místo, ke všemu rozlítila funkcionáře FIM.

„Obě dráhy byly rozbitý, jak Teterow, tak Abensberg,“ vypráví Václav Milík. V Teterowě se český postup zrodil na poslední chvíli a přispěla k němu i diskvalifikace Australana Jasona Garrityho za najetí do pásky v rozjížďce s číslem sedmnáct. Zdeněk Holub, Eduard Krčmář a posléze Václav Milík zabrala naplno.

„Poslední tři jízdy jsme vyhráli, bylo to super,“ konstatuje Václav Milík, jenž vzápětí v rozjezdu o vítězství a přímý postup do finále porazil Nicka Morrise. „Loni jsme byli nasazený do Pardubice, teď jsme si postup vybojovali. A medaile by byla luxus.“

Pondělní úvodní kolo kvalifikace o SGP 2015 v Abensbergu začalo pro Václava Milíka pádem v rozjížďce s číslem tři. „Dráha byla rozbitá,“ vysvětluje. „Jezdci chtěli dokonce rezignovat. Neměl jsem to nastavený. Motorka byla slabá, skákala na zadní a neudržel jsem to. Pak jsem to přenastavil a tři, tři, tři, tři.“

Dvanáct bodů poslalo Václava Milíka do dodatkové jízdy o třetí místo s Martinem Smolinskim. Jenže místo vyhroceného duelu na ostří nože se diváci, jichž do ochozů dorazilo výrazně méně než loni, dočkali festivalu jízdy po zadním kole. Taková porce wheelie vypadala atraktivně, nicméně delegované činovníky FIM rozhodně nepotěšila.

„Martin Smolinski nechtěl jet,“ popisuje Václav Milík. „Dráha byla nebezpečná a on se chce soustředit na Grand Prix. A tak jsme se dohodli, že uděláme show pro lidi.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)