Praha – 18. dubna
Nejlepší start vystřihnul Jaroslav Vaníček. Nebyl to šok, ani ne šestnáctiletý pražský draveček kalil vodu již při loňském vyvrcholení mistrovství republiky jednotlivců v Březolupech. A páteční ouverturu letošního ročníku nejstaršího motoristického šampionátu naší země ve Slaném od slováckého závodu dělil půlrok. Jenže Eduard Krčmář se po dlouhé rekonvalescenci vrátil ve velkém stylu. Hned v první zatáčce převzal vedení. A byl to on, komu před očima jako prvnímu tancovala šachovnicová vlajka. Slánské eso si nepochybně podobných okamžiku užije habaděj. Ale Jan Boháč jej v cíli neodmávne už nikdy.
Jan Boháč pracoval v pátek naposledy jako startmaršál | foto Karel Herman
„Pracovní povinnosti a rekonstrukce domu,“ vysvětluje Jan Boháč důvody, které ho vedly k tomu, aby přestal působit v úloze slánského startmaršála. „Mrzí mě to, bavilo mě to, ale není čas a peníze teď dávám do bydlení.“
Bývalý čakovický odchovanec v minulé dekádě šokoval nečekaným návratem, kdy se věnoval spíše dlouhé dráze. Proslul také jako velký šprýmař. A tak by se jeho rozhodnutí mohlo zdát jen jako o dva týdny posunutý aprílový žertíček.
„V dopravním podniku je nás teď málo řidičů,“ vrtí hlavou. „Dělat startmaršála pro mě byla čest a plochá dráha koníček. Bude mi chybět, ale prostě nemám volno a jiná možnost není. Všechnu čas, energii a peníze teď dávám do rekonstrukce bydlení. Nedávno jsem oslavil padesátku a tak už musím myslet hlavou. A tak chci poděkovat vedení Slaného, divákům a závodníkům. Prostě všem.“
Slaný – 15. dubna
Finálový pořad mistrovství republiky jednotlivců vyvrcholí sice až v září na plzeňských Borech, ale Václav Milík již při dnešní ouvertuře ve Slaném myslel na svůj sedmý titul českého šampióna. Vyhrál všech pět svých jízd a přišel si na stupně vítězů s patnácti body. Zato jeho soupeři ve vyrovnaném klání ztráceli. Jan Kvěch prohrál nejen s pardubickým kapitánem, nýbrž i s Danielem Klímou. Hynek Štichauer závod skvěle rozjel, avšak totálně mu nevyšla rozjížďka s číslem osmnáct. A tak jej z nejnižšího stupínku sundal Eduard Krčmář vracející se po dlouhé rekonvalescenci.
Jan Kvěch, Václav Milík a Eduard Krčmář na pódiu | foto Pavel Fišer
Povedený start alfou a omegou úspěchu
Na své první vítězství se Václav Milík (modrá) pořádně nadřel v souboji s Danielem Klímou (žlutá) a Martinem Málkem (červená) | foto Pavel Fišer
Úderem čtrnácté měl dnešní závod začínat slavnostním nástupem. Jenže fronta, která končila u budky se vstupenkami, začínala až kdesi za mostkem přes depo. Nebylo by fér časový harmonogram dodržovat do puntíku. Parta starající se o dráhu čas využila k úpravě trati, kterou po nočních deštích jako první ochutnali kolibříci v rámci prvního kola svého klasického šampionátu.
Sluníčko se schovalo za šedivý opar, když se sedmnáct závodníků vydalo ke slavnostnímu nástupu. Oproti původní nominaci chyběl Pavel Kuchař. Nicméně z pozice druhého náhradníka by se stejně nedostal do akce, o čemž se přesvědčil rovněž Michal Baštecký se sedmnáctkou na své vestě. Ačkoliv Martin Málek po loňských Březolupech přemítal, že v individuálním šampionátu už nikdy nepojede, pronesl v jeho letošním ročníku první velké slovo.
Stal se totiž prvním leaderem, když se po vylétnutí pásky dostal do čela rozjížďky s číslem jedna. „Mně nevyšel start, musel jsem bojovat,“ říkal později Václav Milík, který březolupského borce předčil po vnějšku první zatáčky. Spolu s ním se před Martina Málka posunul také Daniel Klíma.
Petr Chlupáč (červená) odolává Eduardu Krčmářovi (modrá) | foto Karel Herman
Na dlouho šlo o poslední střídání na čele rozjížďky, které jsme viděli. Druhou jízdu vyhrál Jan Kvěch stylem start – cíl. Eduard Krčmář, jenž si byl ještě dopoledne zaběhat, při svém ostrém comebacku na ovál po desetiměsíční pauze udeřil na Petra Chlupáče již v prvním oblouku rozjížďky s číslem tři.
Zvenku se ovšem do čela nedostal, byť vedle pravačky pražského juniora objel prakticky celý úvodní okruh. Hned nato Hynek Štichauer odvedl Josefa France. Pardubický vousáč v plzeňské vestě, kterou pro letošní rok oblékl vzhledem k lepším finančním podmínkám od západočeského klubu jako první své vítězství obhájil.
Hynek Štichauer (žlutá) v plzeňské vestě na úvod porazil Josefa France (modrá) | foto Karel Herman
V páté jízdě rychle zmizel Martinu Málkovi, zatímco Jaroslav Vaníček se v druhém nájezdu stačil spodem posunout jen před debutujícího Matěje Frýzu. Na šest bodů se hned poté posunul Václav Milík. Změna set upu jeho motocyklu se náramně povedla. Nejen, že v rozjížďce s číslem šest prakticky současně s letem pásky změřil nebezpečné Josefa France a Petra Chlupáče, ale až do konce podniku s nastavení příliš nehýbal.
Hynek Štichauer bilancuje situaci po svých dvou úvodních triumfech:
„Zatím dobrý. Dráha je tvrdá jak mlat.“
Sedmé jízdě vládnul Eduard Krčmář, avšak rozjížďka s číslem sedm přinesla šok. Daniel Klíma nemohl odstartovat lépe. Poslal Jana Kvěcha za svůj deflektor a všechny jeho pokusy dostat se na první příčku mařil hned v samém zárodku.
Kromě Václava Milíka se situace mění sérii co sérii
Jan Kvěch (modrá) marně dotírá na Daniela Klímu (červená) | foto Pavel Fišer
Neporažení Václav Milík a Hynek Štichauer a pětibodoví Daniel Klíma, Jan Kvěch a Eduard Krčmář hned za nimi. Třetí série toto rozložení sil zprvu potvrdila. Eduard Krčmář exceloval v deváté jízdě před zraky Martina Málka. Václav Milík vyučil juniory v rozjížďce s číslem deset, zatímco Jan Kvěch hned poté odvedl Josefa France.
Josef Franc hodnotí stav trati:
„Dráha je taková krásná.“
Zleva Jaroslav Petrák, Matouš Kameník, Hynek Štichauer a Bruno Belan | foto Pavel Fišer
V rozjížďce s číslem dvanáct za svým třetím primátem zamířil Hynek Štichauer. Pohotově odstartoval. Jenže Petr Chlupáč se hnal po venku úvodní zatáčky, aby ve výjezdu vskutku převzal vedení. Pražský junior posléze zvýšil hodnotu svých akcií hladkým triumfem v rozjížďce s číslem patnáct. Základem se stal opět start, o čemž se přesvědčil Jaroslav Vaníček, jenž zůstal druhý. A také Jaroslav Petrák, když celá čtyři kola trčel za Jakubem Exlerem.
Pražský junior si pochvaloval nižší sedátko, ale na druhou stranu dnes patřil k té hrstce, jež si své body vybojovala. Prve ve čtvrté jízdě totiž těsně před cílem připravil o třetí místo Josefa Černého. Ale to už měl dnešní závod za sebou drobné zemětřesení na hrotu aktuální klasifikace, o něž se postarala rozjížďka s číslem čtrnáct.
Na jejím roštu vedle sebe stála rovnou čtyři esa. Navrch měl Václav Milík, jenž se ostatním vzdálil z jeho skrumáže v první zatáčce. Druhý jel Jan Kvěch, zatímco Eduard Krčmář vletěl do druhého okruhu již jako třetí před Hynkem Štichauerem. Pokud se týká ještě nezmiňovaných jízdě předposlední sérii, na úvod exceloval Josef Franc a na závěr Daniel Klíma.
Petr Chlupáč (žlutá) útočí na Jana Kvěcha (modrá) | foto Karel Herman
Do tuhého šlo za stavu Václav Milík dvanáct, Jan Kvěch a Petr Chlupáč deset, Daniel Klíma, Eduard Krčmář a Josef Franc devět a Hynek Štichauer osm bodů. U jména Martina Málka zatím dlela sedmička, ale byl to právě březolupský borec, jenž vstoupil rovnou do hlavního děje. V sedmnácté jízdě se ujal vedení.
Jan Kvěch ale zůstával ve střehu. Ve druhém oblouku udeřil spodní stranou, jenže Martin Málek odolal. Až na začátku druhého kola se pražský junior dostal do vedení. Petr Chlupáč však zůstal třetí a jeho šance na pódium právě zhasla. Sotva Jan Kvěch sestoupil ve svém depu z motocyklu, věděl, že bude druhý.
Klíčová a dramatická rozjížďka s číslem dvacet: vede Eduard Krčmář a za ním jedou Jaroslav Vaníček, Daniel Klíma a Josef Franc | foto Kiril Ianatchkov
Václav Milík zkompletoval patnáctibodové maximum v osmnácté jízdě, v jejímž předposledním nájezdu Matěj Frýza připravil Jana Jeníčka o dva body. Hynek Štichauer poté bez problémů vyhrál devatenáctou jízdu. Ať však počítal, jak chtěl, k pohárům mu součet nevedl. Zato na Eduarda Krčmáře se smálo štěstí.
V úvodním oblouku rozjížďky s číslem dvacet zvenčí překonal Jaroslava Vaníčka. Něco podobného se nepovedlo Danielu Klímovi, který ale udržel za sebou Josefa France. A díky třem bodům se třetím mužem pódia stal Eduard Krčmář.
Hlasy z depa
Třikrát Václav Milík | foto Pavel Fišer
„Suprový,“ vystihnul Václav Milík své pocity. „Bylo to krásný. Velká chvála za dráhu. I když pršelo, připravili ji, závodilo se na ní hezky. Venek nejel, ale i tak byla dráha rychlá. První start mi nevyšel, musel jsem bojovat. Pak jsme udělali nějakou změnu a zůstali jsme u toho až do konce. Dva body nejsou velkej náskok, ale musím to udržet. Loni Kvěchoun nejel, Eda nejel a já chci potvrdit, že titul je můj. Měl jsem tréninky, dva sparingy a jeden závod v Polsku, nebyl špatnej, nebyl nejhorší, ale dnes to bylo super, jsem naladěnej a spokojenej.“
„Tvrdá dráha,“ odtušil Jan Kvěch. „Hrozný závody, nepředjíždělo se, bylo to o startu, ale nemůžu proti tomu říct ani půl slova, je to pro všechny stejný. Dva body jsem ztratil. Neodstartoval jsem a na tvrdý dráze se nedá předjíždět. V Plzni se dva body budou blbě dohánět.“
Eduard Krčmář se vrátil umístěním na pódiu | foto Pavel Fišer
„Jel jsem poprvý po zranění,“ připomínal Eduard Krčmář svou rok trvající pauzu. „Spokojenost, i když tam pár chyb bylo. Byl to zkušební závod, testoval jsem věci, taky já jsem se zkoušel na motorce. Cejtím se super.“
„Závody nádherný, začátek bezvadnej,“ rozplýval se Hynek Štichauer. „Pak jsem si to pokazil já sám špatným startem. Nakonec brambora, už jich mám tolik, ale je to dobrej základ pro druhý finále na domácí dráze v Plzni. Pocity půl na půl, bylo to blízko, bedna by byla super. Čekal jsem tak sedmý místo, tak je to tak na půl, čtvrtý místo nenadchne, ale neurazí.“
„Hezký, až na dvě jízdy,“ bilancoval Petr Chlupáč. „Jednou se mi ze dvojky nepoved‘ start. Byla to jednokolejka. A poslední jízda, start dobrej, ale byl tam mokrej flek a kluci mě předjeli.“
Daniel Klíma navzdory vítězství nad Janem Kvěchem nebyl spokojený | foto Karel Herman
„Nic moc,“ vraštil čelo Daniel Klíma. „Bylo to hodně o startech. Škoda, že nebyla závodivější dráha, šlo o start a držet lajnu.“
„Podle výsledků,“ reagoval Josef Franc, jak dnešní závod viděl. „Mladá krev zaútočila. Pro nás byla trošku alchymie doladit motorku. Predikoval jsem, že se tam v poslední jízdě přisere ještě Vaníček. A oni mi to vyšlo. Byl tam, já měl nulu, ale to jsou závody.“
„Potřeboval jsem se rozjezdit na pondělní trávu v Holandsku,“ uvažoval Martin Málek. „Krásná dráha musím říct, ale je vidět, že to byly první závody. A já se z osobních důvodů nedostal na motorku a naposledy jsem jezdil před měsícem v Žarnovici. Přál bych si víc bodů, ale o reprezentaci mi stejně už nešlo.“
Jaroslav Petrák při přípravě před startem | foto Pavel Fišer
„Dobrý, dráha byla suprová,“ nechal se slyšet Jaroslav Vaníček. „Dráha byla suprová. Já jsem dělal, co jsem moh‘. Bylo to dobrý, ale v září v Plzni to bude ještě lepší.“
„Konečně jsem se trošku svez‘ v lepším stylu než na přeboru v Praze,“ vyprávěl Jaroslav Petrák. „Tak dobrý, akorát jsme zkazili nastavení. To tě sere, každej bod je dobrej. Dnes se prosadila mladá krev, to já si jedu to svoje. Mám chuť závodit, ale oni maj‘ tendenci tě dohánět.“
Václav Milík (červená) vede před Janem Kvěchem (žlutá), Eduardem Krčmářem (bílá) a Hynkem Štichauerem (modrá) | foto Karel Herman
1. Václav Milík, Pardubice
3 3 3 3 3
15
2. Jan Kvěch, Praha
3 2 3 2 3
13
3. Eduard Krčmář, Slaný
2 3 3 1 3
12
4. Hynek Štichauer, Plzeň
3 3 2 0 3
11
5. Petr Chlupáč, Praha
3 1 3 3 1
11
6. Daniel Klíma, Praha
2 3 1 3 1
10
7. Josef Franc, Praha
2 2 2 3 0
9
8. Martin Málek, Březolupy
1 2 2 2 2
9
9. Jaroslav Vaníček, Praha
2 1 1 2 2
8
10. Matěj Frýza, Plzeň
1 0 1 2 2
5
11. Matouš Kameník, Divišov
0 1 2 0 2
5
12. Jaroslav Petrák, Pardubice
0 2 1 0 1
4
13. Jan Jeníček, Pardubice
1 1 0 1 1
4
14. Bruno Belan, Slaný
0 0 1 1 0
2
15. Jakub Exler, Praha
1 0 0 1 0
2
16. Josef Černý, Plzeň
0 0 0 0 0
0
17. Michal Baštecký, Praha
DNR
Poznámka: druhý náhradník Pavel Kuchař byl omluven
Eduard Krčmář (bílá) jede před Jaroslavem Vaníčkem (červená) a Danielem Klímou žlutá) | foto Kiril Ianatchkov
Pardubice – 10. dubna
Pražský přebor skončil předčasně krátce před sobotní osmnáctou hodinou, ale tečku za ním udělal sportovní komise v neděli večer. Dokončila nominaci pro první finále šampionátu jednotlivců, který na Velký pátek uvidí Slaný. Okolnosti tomu chtěly, aby se všichni startující z Prahy dostali do startovní listiny. A tak jediný otazník zůstává, zda si Hynek Štichauer vskutku na závod oblékne plzeňskou vestu.
Tipujte:
Loading ...
Josef Franc a Václav Milík jsou dva nejlepší muži loňského šampionátu | foto Pavel Fišer
Právo startu ve finále si zajistilo tradičně prvních osm z loňské klasifikace. Vypadl z ní Ondřej Smetana, který přestal závodit, a komise jej nahradila Eduardem Krčmářem. Předloňský český šampión totiž nemohl startovat kvůli zranění. Do ročníku 2021 nejstaršího motoristického šampionátu nezasáhl ani Jan Kvěch, který dostal divokou kartu.
Kromě Ondřeje Smetany ukončili kariéru rovněž Filip Hájek, Daniel Šilhán a Jan Macek. Závodit už zřejmě nebude ani Václav Kvěch, který si našel práci. A tak se letošní český šampionát stává záležitostí mladé krve. Vždyť třeba Matěj Frýza a Josef Černý ještě loni závodili se stopětadvacítkou! Ve finále nebudou favority, ale určitě se netratí v soubojích se svými vrstevníky.
Daniel Klíma (vlevo) a Petr Chlupáč budou prohánět starší borce | foto Karel Herman
Novinkou je start Hynka Štichauera za Plzeň, který však ještě nebyl oficiálně potvrzen, nicméně Pardubice nemají námitek. Západočeský klub mu pro šampionát nabídl lepší ekonomické podmínky a pardubický vousáč jí je oplatí také svou pomocí při výchově plzeňské mládeže.
Startovní listina sobotního finále šampionátu jednotlivců ve Slaném a způsob nominace:
1 Martin Málek, Březolupy
MR 2021 – 6.
2 Václav Milík, Pardubice
MR 2021 – mistr
3 Jaroslav Petrák, Pardubice
MR 2021 – 8.
4 Daniel Klíma, Praha
MR 2021 – 7.
5 Jaroslav Vaníček, Praha
přebor 3. (1.)
6 Bruno Belan, Slaný
přebor 4. (2.)
7 Jan Jeníček, Pardubice
přebor 7. (5.)
8 Jan Kvěch, Praha
divoká karta
9 Matěj Frýza, Plzeň
přebor 6. (4.)
10 Petr Chlupáč, Praha
MR 2021 – 3.
11 Eduard Krčmář, Slaný
dosazen
12 Matouš Kameník, Divišov
přebor 10. (7.)
13 Hynek Štichauer, Plzeň?
MR 2021 – 5.
14 Josef Franc, Praha
MR 2021 – 2.
15 Josef Černý, Plzeň
přebor 8. (6.)
16 Jakub Exler, Praha
přebor 5. (3.)
17 Michal Baštecký, Praha
přebor 11. (8.)
18 Pavel Kuchař, Praha
přebor 12. (9.)
Poznámka: u přeboru první číslovka udává skutečné pořadí, v závorce je uvedena pozice v klasifikaci redukované o borce, kteří si účast vyjeli v loňském šampionátu
Druhým oficiálním závodem s pětistovkou v kariéře Matěje Frýzy se stane české finále | fofo Pavel Fišer
Pardubice – 18. března
Elektronická komunikace mezi členy komise ploché dráhy v uplynulých dvou dnech dotáhla do konce výměnu termínů a lokalit. A tak je potvrzeno, že první finále šampionátu jednotlivců včetně šampionátu stopětadvacítek na malé dráže se ve Slaném pojede již 15. dubna. Přebor a mistrovské dvěstěpadesátky v Pardubicích, jež tento termín uvolnily kvůli možné účasti dvou Čechů v polském ligovém závodě. Změna se dotýká již vyhlášených nominačních kritérií pro reprezentaci, která budou muset být upravena. Jejich nová podoba bude známá nejdéle 25. března.
Přesunuté dubnové závody českého kalendáře:
původní termín:
závod:
nový termín:
15.4.
přebor + MR 250 – Pardubice
8.6.
23.4.
MR jednotlvivců + MR 125 ccm krátká – Slaný
15.4.
Pardubice uvidí přebor až v červnu | foto Pavel Fišer
Pardubice – 17. dubna
Dvojdílný šampionát jednotlivců měl startovat předposlední sobotu měsíce dubna ve Slaném. Jenže včera zveřejněné termíny polské první ligy podnítily sportovní komisi k akci. Na stejný den se u našich severních sousedů plánuje televizní utkání, což by se mohlo dotknout účasti českých závodníků. Proto Pardubice svůj přebor plánovaný na 15. dubna přesunou na červen, aby termín uvolnili Slanému pro individuální šampionát republiky. V nejbližší době budou upravena také kvalifikační pravidla, protože se před Slaným stihne jediný přebor v Praze.
Ve Slaném se pojede již o týden dříve | foto Antonín Škach
Titul mistra republiky se vyhlašuje jen jednou za rok. A tak si i moderátor může dovolit méně seriózní otázky pro pobavení skvělého březolupského publika. Václav Milík jen obrací oči, když se ho ptám, zda již poslal textovku Josefu Francovi o svém titulu. O dva roky dříve totiž pražský závodník o svém triumfu prostřednictvím svého mobilního telefonu jako prvního informoval právě pardubického kapitána. Ten toho času dlel na polské velké ceně, což mu zabránilo v českém finále startovat. Další dotaz byl však na odpověď mnohem náročnější. Prostou aritmetikou by Václav Milík roku 2019 mohl překonat nepřekonatelného Jiřího Štancla někdy na podzim 2027. Ovšem matematické zákony ve světě ploché dráhy neplatí.
Vysoko nastavená laťka
Jiří Štancl (vlevo) vyhrál domácí titul dvanáctkrát, Václav Milík šestkrát | foto Karel Herman
I pětatřicet let od doby, kdy Jiří Štancl ukončil své fenomenální kariéru, zůstává spousta jeho mezníků nebourána. Jedním z nich je i dvanáct titulů mistra republiky. Před třemi lety na vrcholku březolupského pódia Václav Milík slavil své páté zlato. Přestože v dalších dvou ročnících nejstaršího motoristického šampionátu naší země přidal jen jeden další primát, má prozatím největší naději dech beroucí rekord mistra všech mistrů překonat.
Dvanáct titulů šampióna republiky byl výkon jako z jiného světa již roku 1983, kdy jej Jiří Štancl vytvořil. Vždyť v té době se mu nemohly rovnat ani další osobnosti, které psaly historii ještě před ním. Hugo Rosák byl domácím mistrem čtyřikrát, Hugo Rosák pětkrát.
Každý jiný závodník dokázal své zlaté medaili pořídit maximálně jednu mladší sestřičku. A Jiří Štancl přitom rok co rok přepisoval historii. Poté, co v sedmdesátém prvně usedl na trůn, jej v dalších čtrnácti letech z něho dokázali sesadit pouze Václav Verner, Aleš Dryml a Antonín Kasper.
Vyzývatelé různými okolnostmi v poli poražených
Jiří Štancl vyhrál první titul ve svých jednadvaceti | foto archív Jiřího Štancla
Od osmdesátých let, kdy kariéra Jiřího Štancla kulminovalo, se změnila plochá dráha, ale i mnoho dalších věcí. Účast v mistrovství republiky již nebyla tolik zásadní a mnoho českých es dávalo přednost zahraničnímu angažmá. A pokud měli zázemí na Britských ostrovech, domácí šampionát ignorovali. Neúčast v reprezentaci podmíněná úspěchem v něm, je zase tolik nemrzela.
I proto má Michal Makovský jeden titul stejně jako Zdeněk Tesař, jenž se v půli devadesátek poprvé a naposledy vrátil do mistrovství republiky jednotlivců. Tomáš Topinka dokonce volil cestu slovenské licence a na české scéně znovu objevil až coby funkcionář. I když pravda Petr Ondrašík nebyl v jeho případě stejně zatvrzelý jako papež Řehoř VII., jenž v jedenáctém století nechal budoucího římského císaře Jinřicha IV. stát tři dny bosého a polonahého ve sněhu před svým hradem v Canosse, než mu udělil rozhřešení.
Každopádně rekord Jiřího Štancla odolal. Antonín Kasper se ve Mšeně v červenci 2002 stal mistrem republiky posedmé. O dva roky později se Bohumil Brhel stal šestinásobným českým šampiónem. Nikdo další se takovým metám nepřiblížil.
Výhoda věku
Václav Milík slaví v Březolupech svůj šestý titul | foto Pavel Fišer
Co vlastně člověk potřebuje, aby se třinácti tituly dostal na špici statistiky? Samozřejmě výjimečný talent či neuvěřitelnou pracovitost a píli, skvělé zázemí a v neposlední řadě v současném modelu mistrovství republiky i z pekla štěstí. A také dost času, vždyť šampiónem se plochodrážník může stát pouze jednou za rok!
V tomto ohledu měl Václav Milík oproti Jiřímu Štanclovi navrch. Oba se do špičky dostali velice rychle a oběma při startu kariéry pomohli jejich otcové. Jenže zatímco Pardubičan závodil již v patnácti, československé eso si muselo v duchu tehdejších reglementů počkat až do sedmnácti. Táhlo mu na jednadvacet, když se prvně stal mistrem republiky na úkor mnohem starších a zkušenějších soupeřů.
Václav Milík měl za sebou oslavu devatenáctých narozenin ve chvíli, kdy v rozjezdu o titul ve Mšeně porazil Lukáše Drymla. Mladším na trůně byl pouze Martin Vaculík, jehož slánský triumf před patnácti lety má svou obtížnou pochopitelností dodnes nádech invaze Marťanů.
Faktor Štěstěny
Josef Franc je jedním ze třech závodníků, jenž Václavu Milíkovi dokázal domácí titul sebrat | foto Pavel Fišer
O štěstí by mohli filozofovat jak Jiří Štancl, tak Václav Milík. Starší z nich především v sezóně 1974, kdy při něm v souboji s Milanem Špinkou stáli snad všichni svatí. Mladší zase o čtyřicet let později, kdy v Březolupech svůj tříbodový náskok prohospodařil dvěma pády, ale nakonec uspěl v nekonečně opakovaném rozjezdu s Josefem Francem a Matějem Kůsem. Ostatně kdyby mu byla Fortuna nakloněna, dodatková jízda o tilu proti Aleši Drymlovi v Plzni o rok dříve, mohla skončit opačným výsledkem.
Oba si však vychutnali šampionáty, v nichž neztratili ani bod, byť pravda současnost je až příliš vzdálená sedmdesátkám, v nichž se o mistra zápolilo až v osmi závodech. Na rozdíl od Václava Milíka však Jiří Štancl nikdy nemusel ani jednou vynechat domácí mistrovský podnik vinou své účasti ve světovém šampionátu.
Kromě Aleše Drymla sebrali v přímém duelu Václavu Milíkovi domácí titul pouze Josef Franc a Eduard Krčmář. Pardubický závodník se nyní v historických statistikách dělí o třetí místo s Bohumilem Brhelem. Aby překonal Jiřího Štancla, musel by brát zlato ještě sedmkrát.
Klíčová otázka
Jiřím Štanclem a Janem Kvěchem, jenž se zatím mezi české šampióny nezapsal| foto Lenka Kvěchová
Ať již na podzim roku 2028 bude mít nejvíce domácích titulů Jiří Štancl či Václav Milík, jeden fenomenální rekord skvělého Mistra bude stále platit. On jediný dokázal vyhrát titul československého šampióna bez přestávky desetkrát za sebou v letech 1972 – 1981.
A jen samotná plochá dráha musí sepsat konec tohoto příběhu. Budoucnost ukáže, zda překonat tento výkon je v silách Václava Milíka či jeho mladších následovníků. Je možné, že tento kousek dosáhne kdosi z mladých kolibříků a není vyloučeno, že se takový borec ještě nenarodil. Konec konců ani, že Jiří Štancl v tomto ohledu nezůstane první na věky věků.
Mistři republiky jednotlivců:
dvanáctkrát:
Jiří Štancl (1970, 1972 – 1981, 1983)
sedmkrát:
Antonín Kasper ml. (1985 – 1987, 1990, 1994, 1997, 2002)
Rudolf Havelka (1950 a 1957). Antonín Šváb st. (1966 a 1967), Jan Holub nejstarší (1968 a 1969), Aleš Dryml starší (1982 a 1984), Tomáš Topinka (1996 a 2003), Aleš Dryml mladší (2011 a 2013), Josef Franc (2017 a 2018)*
jednou:
Richard Janíček (1958), František Richter (1959), Jaroslav Machač (1960), Václav Verner (1971), Roman Matoušek (1988), Petr Vandírek (1989), Václav Milík st. (1991), Zdeněk Tesař (1995), Michal Makovský (1999), Adrian Rymel (2006), Martin Vaculík (2007), Matěj Kůs (2010) a Eduard Krčmář (2020)
Poznámka: Josef Franc vyhrál také jediný ročník mistrovství republiky pod gescí ČSMS v roce 2012