Astana – 3. února
Čtyři tisícovky diváků v kazašské metropoli Astaně viděly dnes první finále světového šampionátu ledařů s šokujícím výsledkem. Na nejvyšším stupínku stanul Dmitrij Koltakov, který se na cestě za obhajobou loňského zlata usadil před zítřejším pokračováním na čele aktuální klasifikace s dvoubodovým náskokem. Jenže Martin Haarahiltunen se postaral o senzační debut, když za sebou nechal dva Dmitrije Chomiceviče a Sergeje Karačinceva.
Danil Ivanov se dokonce mezi finálovou čtyřku ani nedostal, když zůstal viset ve druhém semifinále. Martin Haarahiltunen byl jediným závodníkem, který dnes dokázal narušit hegemonii ruských závodníků.
Ti však mezi sebe nikoho dalšího nepustili, Harald Simon skončil sedmý, Ove Ledström za ním. Ten doplatil především na diskvalifikaci za pád v osmnácté jízdě, když se dostal do kontaktu se Stefanem Svenssonem.
Obrovský pech prožil Johann Weber. Kvůli problémům s doklady se jeho cesta do Astana protáhla o šestatřicet hodin. Na místě raději vynechal trénink, aby odpočinkem nabral síly. Při pádu v šestnácté jízdě si však poranil kotník.
Londýn – 15. ledna
Letošní ročník seriálu velkých cen bude prvním plochodrážním individuálním šampionátem světa, v němž neuvidíme ani jedno klasické číslo. Nicki Pedersen, který až doposud zůstával věrný číslici dle rankingu stanoveného umístěním, se po nedokončené sezóně vrací do boje se sto desítkou. Nejnižší číslice v SGP 2018 tím pádem bude třiadvacítka Chrise Holdera. Ještě než BSI v pondělí zveřejnila startovní listinu s osobními čísly patnáctky závodníků, musela vyřešit, kdo poveze devětašedesátku.
Jason Doyle se totiž rozhodl, že letos nebude závodit se startovním číslem jedna, které by mu příslušelo jako mistru světa, ale že zůstane u šedesát devítky. Tu chtěl i vicemistr světa Patryk Dudek, které toto číslo užíval, než se loni dostal do cyklu velkých cen. Jenže protože se Jason Doyle kvalifikoval do Speedway Grand Prix dva roky před Polákem, zůstane startovní číslo 69 jemu, zatímco Patryk Dudek šel do kompromisu 692.
Ostatní závodníci zůstávají u svých čísel. Z nováčků si Przemyslaw Pawlicki vybral 59 podle data svého narození 5. září. Craig Cook bude mít 111, zatímco Artjom Laguta se po sedmi letech vrací s 222.
Václav Milík, jehož Greg Hancock přizval do svého Hancock Haj Grand Prix Teamu, bude z pozice druhého náhradníka čekat na příležitost s číslem 225.
Ylitornio a Örnsköldsvik – 13. ledna
Dvěma kvalifikačními koly odstartovalo mistrovství světa ledařů anno domini a ve své podstatě také první motocyklový šampioná planety. Lepší zprávy dorazily z finského Ylitornio,kde se Jan Klatovský po pádu v rozjížďce s číslem deset dokázal srovnat natolik, že dvěma závěrečnými triumfy odmítl scénář spojený s postupovými rozjezdy. Ve švédském Örnsköldsviku bohužel zůstali vyřazeni jak Andrej Diviš na třináctém, tak Lukáš Hutla na čtrnáctém místě.
Překousnutá řidítka ve Finsku
První ze dvou dnešních kvalifikací startovala ve finském Ylitorniu, protože polární noc ji posunula na dopoledne, takže výsledky dorazily již krátce po třinácté hodině našeho středoevropského času. „Začínali jsme už o půl jedenáctý dopoledne a oproti České republice je tam hodinovej‘ posun,“ vypráví Jan Klatovský. „V zimě tam maj‘ málo světla, rychle se stmívá. Dráha byla dobrá, mrazu bylo trošku víc, tak mínus patnáct, sedmnáct.“
V boji o šest postupových míst do finále si nejlépe počínal Sergej Karačincev. Spolu s ním se na pódium vypravili jeho krajan Dinar Valejev a Ove Ledström. Do bojů o mistra světa jde i trojka jedenáctibodových, která se poskládala v pořadí Martin Haarahiltunen, Jan Klatovský a Harald Simon. Přitom český šampión byl jediný, kdo dnes získal skalp obou Rusů. Ostatně v rozjížďce s číslem dvacet mu ani nic jiného nezbylo.
„Jsem rozbitej‘ jako cikánský hračky,“ hlásil do světa po závodě. „Bolí mě prdel, záda, chodím ale normálně a nemám nic zlomenýho.“
Na vině byl pád v desáté jízdě, po němž jeho bodové konto zamrzlo na pěti bodech, takže v závěru nemohl taktizovat žádnými kompromisy. „V poslední jízdě jsem musel odvést Rusy,“ vyprávěl o strhujícím závěru. „Překousnul jsem řidítka a opravdu je porazil. Jsem zase ve finále, je to dobrý!“
Po úspěšném kvalifikačním procesu si Jan Klatovský dopřeje jen doslova pár hodin klidu. „Teď se přesunujeme do Hallstaviku,“ říkal dnes v podvečer. „Předám tátu a mechanika Luďka Andrejovi. Já poletím domů na čtyři dny, ale pak se vracím do Švédska na ligu v sobotu a v neděli. Mám vizi, že bych na finálový závody v Kazachstánu a v Rusku odjel s Martinem Haarahiltunenem jedním autem.“
Chirurgická ambulance ve Švédsku
Také ve švédském Örnsköldsviku nechyběli na dvou nejvyšších stupíncích Rusové. S tím rozdílem, že Dmitrije Chomiceviče neporazil vůbec nikdo a Danil Ivanov prohrál pouze s vítězem. Připočteme-li dva ruské závodníky postupující z finské skupiny a Dmitrije Koltakova nasazeného jako obhájce loňského zlata, není o finálových favoritech sebemenšího sporu. Neřku-li pakliže by se komise CCP FIM nebála překročit svůj stín a ve stylu SGP přiděla divokou kartu Igoru Kononovovi a to nejen za minulé zásluhy, ale především pech v ruském šampionátu…
Ale zpátky na pevnou zem. Z örnsköldsvikského pódia mával ještě Franz Zorn a svůj postup si nenechali zpochybnit ani Niclas Svensson a Johan Weber. Na poslední volné místečko si dělali čáku rovnou tři borci. Z rozjezdu nejprve odstoupil Günther Weber, který později na svém facebookovém profilu zveřejnil snímky své nohy. Dostala se mu pod zadní kolo a chirurgové mu ji museli vyspravit osmadvaceti stehy.
Podobné fotografie publikoval také Jimmy Olsen s tím rozdílem, že jeho koleno v uvozovkách zdobilo pouze sedmnáct chirurgických mašliček. Švéd však mluví o štěstí, protože Pavel Váňa za viníka rozjezdové kolize stanovil Stefana Svenssona. Ledařský veterán byl diskvalifikován a na cestu na východní ouverturu světového šampionátu se může chystat jeho mladší krajan.
Ledařský bank se ještě nerozebral
V Örnsköldsviku se rtuť teploměru choulila okolo dvaceti záporných dílků stupnice pana Celsia. Na dráhu se zprvu nedalo stěžovat, nicméně postupem doby se led štípal a ovál se rozbíjel. Dva české reprezentanty přece jen limitoval menší počet jízdních zkušeností v aktuální sezóně. Konec konců, dnes by vám v Čechách nedalo zase tolik práce najít kvetoucí sedmikrásky nebo na jižní Moravě dokonce i kvetoucí stromy.
„Kvalifikace je pro mě zakletá,“ posteskl si Lukáš Hutla prostřednictvím svého profilu na facebooku. „První jízda skoro držka alá superman, druhá jízda nic moc, pátá jízda držka z druhého fleku alá nebe zem nebe zem nebe zem.“
Andrej Diviš se prozatím zdržel komentářů. Dal dohromady čtyřikrát po jednom bodu, když jeden sebral i Lukáši Hutlovi. Stalo se tak v rozjížďce s číslem šest, z níž se přeloučský ledař vracel do boxů po svých.
„Trošku se nám nedařilo,“ protáhl obličej Radek Hutla. „V první jízdě Lukáše kopla díra, až mu to urvalo chránič z boty. Ve druhý závada na elektrice. Pak seto rozjelo, ale v poslední rozjížďce šel na držku.“
Lukáš Hutla svůj facebookový komentář uzavírá optimisticky ve stylu, že sezóna teprve začíná a stále je, o co bojovat. A vskutku za týden se objeví při rakouských pouťácích ve St. Johann im Pongau a ve Weissenbachu, kde by měl závodit Andrej Diviš. A kdo ví, co si paní Zima v dalších dnech zamane.
Zatímco Lukáš Hutla cestou do přístavu na trajekt do Německa spal spánkem spravedlivých, otázka českých ledů přišla na přetřes. Radek Hutla, Robert Růžička a Luboš Pytloun si vybavili šest let starý zážitek, kdy s sebou z Ruska na tažné kouli přivezli tuhý mráz, který sevřel české a moravské země jako barokní feudál svými robotními dávkami…
Ylitornio:
1. Sergej Karačincev, RUS
3 3 3 3 2
14
2. Dinar Valejev, RUS
3 3 3 3 1
13
3. Ove Ledström, S
2 2 2 3 3
12
4. Martin Haarahiltunen, FIN
3 3 F 2 3
11
5. Jan Klatovský, CZ
2 3 X 3 3
11
6. Harald Simon, A
3 2 3 1 2
11
7. Jasper Iwema, NL
2 2 1 1 3
9
8. Stefan Pletschacher, D
2 2 2 2 1
9
9. Max Niedermaier, D
1 1 1 2 2
7
10. Tobias Busch, D
1 1 3 E 1
6
11. Matti Isoaho, FIN
E 0 2 1 2
5
12. Bert Schaap, NL
1 1 1 2 0
5
13. Timo Kankkunen, FIN
0 1 2 1 0
4
14. Jo Saertre, N
1 0 0 0 1
2
15. Mikko Mäkinen, FIN (res)
1
1
16. Claude Gadeyne, F (FMB)
0 0 0 0 –
0
17. Andy Barrett, AUS
T E T 0 0
0
18. Rami Systä, FIN (res)
0 0
0
Örnsköldsvik:
1. Dmitrij Chomicevič, RUS
3 3 3 3 3
15
2. Danil Ivanov, RUS
3 3 3 3 2
14
3. Franz Zorn, A
3 2 2 3 3
13
4. Niclas Svensson, S
1 1 3 3 3
11
5. Johann Weber, D
2 3 1 2 3
11
6. Jimmy Olsen, S
3 2 2 2 0
9+3
7. Stefan Svensson, S
1 2 2 2 2
9+X
8. Günther Bauer, D
2 3 1 1 2
9+R
9. Charly S. Ebner, D
2 0 3 X 1
6
10. Josef Kreuzberger, A
0 2 2 1 1
6
11. Simon Reitsma, NL
2 1 1 0 0
4
12. Jussi Nyrönen, FIN
0 1 0 1 2
4
13. Andrej Diviš, CZ
1 1 1 0 1
4
14. Lukáš Hutla, CZ
1 E 0 2 X
3
15. Luca Bauer, D
0 0 0 1 1
2
16. Tomi Kirilov, FIN
0 0 0 0 0
0
17. Mikael Flodin, S
DNR
18. Jonas Andersson, D
DNR
Foto: Jan Klatovský, tým Lukáše Hutly a Andrej Diviš
Melbourne – 28. října
Obrovské odhodlání Jasona Doyla se již stalo předmětem plochodrážních legend. Při poslední velké ceně v Melbourne neřešil svůj čtrnáctibodový náskok na čele aktuální klasifikace před Patrykem Dudkem. Avšak vyhrával jako na běžícím pásu a mistrem světa se stal již po třetím triumfu v rozjížďce s číslem deset. Za celý večer ztratil jen dva body a stal se i vítězem závodu, na jehož pódiu mu dělali společnost Tai Woffinden a Bartosz Zmarzlik. Na tiskové konferenci si vybavil svůj zážitek s Tony Rickardssonem a Leighem Adamsem, kteří jej před lety ve svých vizích opomenuli. O body se pral také Martin Vaculík. Nadšení vzbudil zejména v jedenácté jízdě, kdy z posledního místa postupně překonal Chrise Holdera, Mateje Žagara a Patryka Dudka. Avšak nakonec se jeho konečnou stanicí stalo semifinále a v závěrečném pořadí zůstal bohužel devátý s osmibodovou ztrátou na magickou osmičku přímo nasazených do příští ročníku.
Jason Doyle se stal šestým australským plochodrážníkem, který se dokázal stát individuálním mistrem světa, ale vůbec prvním, který byl korunován ve své rodné zemi. Přestože se stále nezbavil bolestí v pravé noze, kterou si zranil před čtyřmi měsíci v Toruni, šel od vítězství k vítězství. Jeho odhodlání je všeobecně známé stejně jako skutečnost, že ho nemotivuje více než podceňování.
„V mé kariéře byl jeden velký moment,“ vzpomínal na tiskové konferenci. „Seděl jsem na lodi v Milduře a Tony Rickardsson a Leigh Adams si povídali o Darcy Wardovi a Chrisi Holderovi a rozvíjeli, jaké velké věci dosáhnou. Já si jen myslel ‚hele, počkejte, já také chci být součástí, chci tvrdě makat a být ve stejné kategorii jako oni‘. Od té chvíle jsem pilně pracoval a dělal všechno, abych se dostal tam, kde jsem nyní. A přitom si pořád mnoho lidí myslelo, že není možné, abych světový titul vyhrál já.“
Přitom o světový titul bojoval už loni. „Poslední dva roky byly velmi těžké kvůli zranění,“ svěřoval se Jason Doyle. „Ale dnes večer se všechno moje úsilí vyplatilo. Věděl jsem, že to potřebuju dokázat. Potřeboval jsem tvrdě trénovat a dělat správě věci. A nakonec všechno vyplatilo. Od Toruně jsem byl taková lidská kalkulačka, zkoušel jsem vymýšlet alternativy, co by se stalo, kdybych měl pět bodů, šest bodů…“
Nakonec měl Jason Doyle šest bodů už na konci druhé série. „Dneska jsem si myslel jen ‚buď vyhraj nebo to zahoď‘, to samé, co jsem konec konců dělal celý letošní rok,“ vyprávěl. „Jel jsem pěkně tvrdě v prvních třech jízdách a uletěl jsem. Až když jsem měl jistý titul, spadlo to ze mě. Celý rok jsme tvrdě dřeli, musel jsem dělat spoustu věcí v zákulisí a kluci z mého týmu také. Konečně se to sedělo a je to prostě perfektní. Tohle byl skvělý večer!“
1. Jason Doyle, AUS
3 3 3 2 3 2 3
19
2. Tai Woffinden, GB
3 2 1 3 3 2 2
16
3. Bartosz Zmarzlik, PL
2 1 1 3 2 3 1
13
4. Patryk Dudek, PL
2 3 3 1 3 3 E
15
5. Matej Žagar, SLO
1 3 1 3 2 1
11
6. Martin Vaculík, SK
2 3 2 0 2 0
9
7. Maciej Janowski, PL
2 0 3 2 1 0
8
8. Emil Sajfutdinov, RUS
3 2 0 2 0 1
8
9. Rohan Tungate, AUS (res)
3 3
6
10. Martin Smolinski, D
0 1 3 1 1
6
11. Peter Kildemand, DK
1 2 2 1 X
6
12. Antonio Lindbäck, S
0 1 2 0 1
4
13. Justin Sedgmen, AUS
1 2 1 0 0
4
14. Brady Kurtz, AUS (res)
3 T
3
15. Chris Holder, AUS
1 F 0 2 0
3
16. Davey Watt, AUS
F 1 0 1 1
3
17. Piotr Pawlicki, PL
0 X 2 T –
2
18. Sam Masters, AUS
T 0 0 0 2
2
Konečné pořadí seriálu:
1. Jason Doyle 161, 2. Patryk Dudek 143, 3. Tai Woffinden 131, 4. Maciej Janowski 122, 5. Bartosz Zmarzlik 121, 6. Emil Sajfutdinov 117, 7. Matej Žagar 107, 8. Fredrik Lindgren 107, 9. Martin Vaculík 99, 10. Chris Holder 85, 11. Piotr Pawlicki 81, 12. Antonio Lindbäck 77, 13. Peter Kildemand 60, 14. Greg Hancock 45, 15. Niels-Kristian Iversen 44, 16. Václav Milík 31, 17. Martin Smolinski 25, 18. Max Fricke 11, 19. Pawel Przedpelski 10, 20. Nicki Pedersen 8, 21. Michael Jepsen Jensen 8, 22. Maksim Bogdanovs 8, 23. Kenneth Bjerre 7, 24. Krzysztof Kasprzak 6, 25. Rohan Tungate 6, 26. Kai Huckenbeck 4, 27. Jacob Thorssell 4, 28. Justin Sedgmen 4, 29. Przemyslaw Pawlicki 3, 30. Dave Watt 3, 31. Brady Kurtz 3, 32. Craig Cook 2, 33. Linus Sundström 2, 34. Sam Masters 2, 35. Kim Nilsson 2, 36. Josh Bates 2, 37 Nick Škorja 1.
Stadión Slaski v Chorzowě se v minulosti stal dějištěm mnoha vrcholných podniků a pro Poláky má obzvláštní význam, že se tady Jerzy Szczakiel roku 1973 stal mistrem světa. Nicméně jeho brány zůstaly již patnáct let pro plochou dráhu zavřeny. To se ovšem má změnit napřesrok, kdy se renovované sportoviště s kapacitou padesáti tisíc diváků stane dějištěm posledního finále mistrovství Evropy jednotlivců. Už je dokonce známý termín, 15. září.
Lublin – 14. října
Čtyři body měl před závěrečným finále evropského šampionátu k dobru Andrzej Lebeděvs na Václava Milíka. A byť Lotyš nezačal optimálně, po dvou sériích večerního závodu v Lublinu na tom byli stejně. Jenže Lotyš pak začal vítězit a po třetím vítězství v rozjížďce s číslem dvacet potvrdil titul mistra Evropy. Naopak Pardubičanův odstup snižoval Artjom Laguta, jenž se po základní části kvalifikoval rovnou do finále. Václav Milík musel přes rozjížďku poslední šance, kde však vrazil do Przemyslawa Pawlickeho a skončil diskvalifikovaný. Ve finálové jízdě si Krzyzstof Kasprzak pojistil nejen dnešní vítězství, ale i místo v pětce, která se udržela v seriálu také příští rok. V posledním kole Andrzej Lebeděvs předjel Artjoma Lagutu. Ale právě bod, který tady Rus získal, rozhodl o jeho stříbru, zatímco Václav Milík se vrací domů s bronzem.