AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Březolupy – 28. září
Názory, které před finálovým závodem českého šampionátu jednotlivců favorizovaly především Adriana Rymela, se ukázaly být jako oprávněné. Jednatřicetiletý závodník pražského Olympu, jehož přímo v Březolupech povzbuzovala záplava štramberských a kopřivnických sousedů, nenašel přemožitele už ani v jedné rozjížďce základního rozpisu. Ve finálové jízdě nakonec dokázal ve druhém kole předstihnout svého kolegu Josefa France. Tomu už podruhé patří stříbro. Také Zdeněk Simota dokázal obhájit svůj loňský bronz, zatímco pro čtvrtého Luboše Tomíčka jde o nejlepší výsledek kariéry. Čtveřice finalistů předčila své konkurenty. Filip Šitera s Mariánem Jiroutem doplatili na defekty, Jan Jaroš na pád a Richard Wolff na necitlivé uplatnění dvouminutového pravidla. A ostatní minimálně jednou zaváhali.

Adrian Rymel plní roli favorita
Jednatřicetiletý Adrian Rymel letos prožívá skutečně povedenou sezónu. Jeho výsledky v reprezentaci i na domácích oválech ho nakonec přivedly na divokou kartu do pražské Grand Prix. A nebylo divu, že zástup lidí favorizujících ho i pro březolupskou bitvu, byl pořádně dlouhý.

A Adrian Rymel skutečně začal plnit roli favorita už od počátku mítinku. Na dráhu se poprvé dostal v rozjížďce s číslem tři. Její start zvládl nejlépe Richard Wolff. Ovšem v první zatáčce upadl Jan Jaroš a rozhodčí Zdenek Jansa byl nucen rozblikat červená světla. K opakovanému startu přijeli všichni, ale ani tentokrát jim nebylo souzeno dojet až do cíle.

Adrian Rymel si svého pražského klubového kolegu po startu ohlídal. Jan Jaroš sotva stihnul dvouminutový limit a také ze startovního roštu odjížděl až jako poslední. Pustil se však do razantního útoku. Na protilehlé rovince pořádně naložil, nicméně v nájezdu do zatáčky do depa se mu zvedl motocykl na zadní kolo. Při své cestě k zemi podseknul také Martina Málka.

Jan Jaroš byl samozřejmě vyloučen. Martin Málek se při pádu bouchnul do zad a divoké extempore se zle podepsalo i na jeho stroji. V jeho boxu tudíž nastal shon, aby domácí borec včas stihnul restart. Stejně jako při poslední extralize ve Slaném, bylo i v Březolupech uplatněno pravidlo aplikované z Grand Prix. Čas dvou minut začal být odpočítáván v momentě, kdy se otevřela brána z depa a jezdci vyjeli na ovál. A v případě, že někdo upadne, dostane možnost adekvátní přípravu pro opakování.

Při druhém repete rozjížďky s číslem tři začal čas dvou minut plynout v okamžiku, kdy se na ovále objevil Martin Málek. Do problémů s limitem se však dostal Richard Wolff. Od depa odjížděl v momentě, kdy spíkr Miloslav Čmejla odečítal z hodin osmnáct sekund. Pražan pospíchal k pásce, kde zastavil efektním smykem. Místo šance na body jej ovšem očekávala černá vlajka.

„Chyběla mi vteřina,“ láteřil po návratu do depa. „A mi teď někdo řekne, jestli to v depu troubilo a blikalo. Třikrát opakovanej start, ty to ani jednou nezaviníš a vyloučej‘ tě za blbou vteřinu!“ A tak či onak, současný výklad dvouminutového pravidla je stejně účinný asi jako bodový systém nového českého silničního zákona. Místo zrychlení se závody prodlužují, protože náhradník Karel Průša samozřejmě dostal nové dvě minuty. Během nich by už závodníci dávno byli zpátky v depu a jela se další jízda.

Ani při třetím startu Adrian Rymel nezaváhal a vítězstvím ve stylu start – cíl si připsal své první tři body. Nikdo ho přitom příliš neobtěžoval. Potlučený Martin Málek, jemuž páteční rentgenové vyšetření nakonec odhalilo i naštípnuté žebro, stačil v první zatáčce objet pouze Karla Průšu.

Po osmé jízdě Adrian Rymel v čele průběžné klasifikace osaměl. Nejlépe sice odstartoval Luboš Tomíček, který dokonce v první zatáčce útok svého staršího kolegy odrazil. Jenže Adrian Rymel nesložil zbraně a jeho úsilí bylo ve druhé zatáčce korunováno úspěchem.

Panoptikum proher a smůly
Nikdo jiný než Adrian Rymel se po dvou sériích nemohl pochlubit čistým štítem neporaženého závodníka. Ostatní konkurenti se dočkali větší či menší porce smůly. Nedobrovolným králem se v tomto směru stal Filip Šitera.

Začal dvěma body, které ve třetím kole sebral Hynku Štichauerovi. Do rozjížďky s číslem pět se však kvůli defektu ani nerozjel. „Praskla hadička na hladinu a vytékal tudy metyl,“ popisoval nešastný závodník. „Je to pech, že jsem si toho nevšimnul. Teď to bude těžký.“ V tom měl plzeňský junior pravdu. A to ještě netušil, co jej čeká vzápětí. Ve dvanácté jízdě skončil už v první zatáčce. Tentokrát jen bezmocně zakroutil hlavou. Dobře si totiž spočítal, že dva body na jeho kontě budou po třech sériích málo.

Dvě poruchy vystavily vysoký účet i Mariánu Jiroutovi. Po dvou úvodních třech místech vedl jedenáctou jízdu, když v první zatáčce zavřel Martina Málka. Ve druhém kole ale musel zastavit. „Bylo to jako, když vytáhneš svíčku,“ popisoval. V další sérii se bohužel závada opakovala, takže se pardubický závodník musel smiřovat s umístěním ve druhé polovině výsledkové listiny.

O úvodní smůle Richarda Wolffa už byla řeč. Pražan se ovšem statečně pustil do eliminace své ztráty. V šesté jízdě mu však plány zkřížil Matěj Kůs. Pražský junior při svém prvním finálovém vystoupení skončil druhý, když jeho útok v první zatáčce zmařil jedině Miroslav Fencl. Hned na to ještě v prvním nájezdu objel Richarda Wolffa.

Zkušený Richard Wolff ale osnoval pomstu. Dlouho jezdil za výfukem Matěje Kůse, aby udeřil až v předposlední zatáčce. Nájezd venkem mu přinesl úspěch. „Připravoval jsem si ho,“ popisoval Richard Wolff po svém vítězném průjezdu cílem. „Matěj jel pěkně, ale brzdil mě. Ale jedna věc je někoho dojet, druhá ho předjet. Párkrát jsem mu ukázal lajnu a pak všechno vsadil na jeden venek.“

Matěj Kůs měl při svém debutu ve finále šampionátu jednotlivců po dvou startech čtyři body. O další dva ovšem přišel v rozjížďce s číslem devět. Dlouho jezdil za Josefem Francem a vzdoroval Zdeňku Simotovi. Jenže mu došly všechny slídy a za odhození brýlí zaplatil vším. „Když jsem zahodil všechny slídy, už jsem nevěděl co,“ líčil o chvilku později v depu. „A tak jsem zahodil i brejle. A to byla konečná. Dostal jsem takovou cejchu, že se z toho probírám ještě teď.“

Do problémů se dostal i Josef Franc. Suverénně vyhrál rozjížďku s číslem čtyři, leč ve druhé sérii nepřidal svým úvodním třem bodům vůbec žádné bratříčky. Po nezdařeném startu osmé jízdy dlouho atakoval třetího Mariána Jirouta, avšak pardubický závodník byl nepřekonatelnou hrází. Dalším přesvědčivým triumfem v deváté jízdě se však Josef Franc vrátil zpátky do hry.

Ve jménu finálové jízdy
Po třech pětinách závodu mohl být absolutně bez starostí pouze Adrian Rymel. V desáté jízdě přidal další vítězství ve stylu start – cíl a s devíti body se opět přiblížil finálové jízdě. Na začátku čtvrté série odvedl Zdeňka Simotu. „Jde o všechno,“ komentoval své čtvrté vítězství. „Dráha je dobrá a motorky jedou. Tfuj, tfuj, tfuj.“

S dvanácti body už byl v klíčové jízdě čtveřice nejlepších o titul. Přesto však nezaváhal a v předposlední rozjížďce přidal další triumf ve stylu start – cíl nad Matějem Kůsem a Filipem Šiterou.

Ostatní finalisté si však minimálně jednou svou dráhu ke stupňům vítězů zkomplikovali. Po třech sériích na tom byl vedle Adriana Rymela nejlépe Luboš Tomíček. Na úvod porazil Zdeňka Simotu, jehož objel ještě v nájezdu do první zatáčky. V osmé jízdě vodil takřka celé kolo Adriana Rymela, ale nakonec mu jako každý podlehl. V rozjížďce s číslem dvanáct odvedl Richarda Wolffa a zaokrouhlil své skóre na osm bodů.

Zdeněk Simota měl o jeden méně, protože vedle zmiňované prohry s Lubošem Tomíčkem se musel sklonit ještě před Josefem Francem. Po defektu Mariána Jirouta zdědil vítězství v jedenácté jízdě Martin Málek, jenž měl také na svém kontě sedm bodů.

Naděje domácího závodníka však zhasly hned v další sérii. Zaspal na startu a pak už neměl šanci dohnat trio Hynek Štichauer, Luboš Tomíček a Matěj Kůs. Právě tady se podruhé blýsknul Hynek Štichauer. Spodní stranou první zatáčky se rázem dostal z třetího místa do vedení, aby už podruhé inkasoval tři body. Luboš Tomíček za jeho zády na konci druhého kola konečně udolal Matěje Kůse, leč pardubický junior mu nedal ani náznak šance.

Tím pádem se Hynku Štichauerovi zjevila vidina finálového postupu. Jenže stejný sen snili v sedmnácté jízdě také Zdeněk Simota a Richard Wolff. Pražanovi však nevyšel start a nula mu po smolném úvodním vyloučení definitivně zabouchla dveře ke stupňům. Vážnost situace si uvědomoval i Zdeněk Simota. „Zatím to jde,“ řekl magazínu speedwayA-Z cestou na start. „Docela to skáče. Je to rozbitý. Ale bojuju.“

Plzeňský závodník bojoval také v rozjížďce s číslem sedmnáct. Po rychlém startu jej sice na okamžik v čele vystřídal Marián Jirout, ale vše se záhy vrátilo do režie Zdeňka Simoty. Dosáhl na finále stejně jako vzápětí Josef Franc. Na něho sice odstartoval Martin Málek, leč Pražan se ujal vlády už po průjezdu první zatáčkou.

A protože Adrian Rymel v devatenácté jízdě porazil Matěje Kůse, byl čtvrtým finalistou Luboš Tomíček. Pražský junior měl po čtyřech sériích deset bodů, zatímco Martin Málek a Matěj Kůs, jeho nejbližší pronásledovatelé, už zakončili závod s devíti body. Oba však nakonec v celkové klasifikaci předstihl Miroslav Fencl. Vyhrál poslední jízdu, když odrazil všechny ataky Jana Jaroše, a větší počet lepších umístění ho dostal na páté místo. Luboš Tomíček dodal jeden bod jistoty a začal se chystat na finále.

Mistr od druhého kola
Jako první si volil postavení na startu finálové jízdy Adrian Rymel. Dlouho váhal mezi první a druhou, ale pak zvedl modrý terč. „Vím, že když bude Pepa pode mnou, nezabije mě,“ vysvětlil. Josef Franc skutečně hned na to sáhl po červené. Zdeněk Simota zvolil bílou, takže na Luboše Tomíčka zbyla prkna.

Po vylétnutí pásky vystřelil dopředu Josef Franc. Hned za ním Adrian Rymel, zatímco Zdeněk Simota je v prvním nájezdu o malinký kousek nestihnul. Sám však držel na uzdě Luboše Tomíčka.

Adrian Rymel však větřil životní šanci. Zaútočil v prvním oblouku, ovšem Josef Franc se držel vedoucí příčky jako klíště. Ve druhém kole svůj manévr zvnějšku první zatáčce zopakoval. Znovu se však nedočkal kýženého výsledku. A tak v zatáčce u depa vyzkoušel vnitřní stopu.

Uprostřed oblouku se skutečně dostal do čela. Josef Franc se na chvilku vrátil dopředu, ale už mu bylo souzeno být opět mistrem necelých dvou kol. Stejně jako před rokem ve Mšeně, kdy mu za podobných okolností sebral zlato Lukáš Dryml.

Do třetího kola se Adrian Rymel přehnal jako první. Závěrečná dvě kola si už hlídal a po půl minutě slavil titul. „Nevím, jestli nemám špinavý trenky,“ smál se šastně v cíli. „Ale dvakrát jsem si cvrknul!“ Poklonu novému mistru vysekl i první poražený Josef Franc: „Na Aďu v týhle době nikdo nemá. Vyhrává ten lepší. A já jel včera ve Slaným dobrý závody poprvý po dlouhý době.“

Slavit mohl i třetí Zdeněk Simota, by v jeho případě šlo o zopakování loňského výsledku. Zato Luboš Tomíček byl trošku posmutnělý, i když právě zaznamenal svůj životní výsledek. Není divu, komu by se líbilo být čtvrtý… Důvod k úsměvu však měla dvojice Miloš Plzák – Josef Mizera, pohonné soustrojí organizačního štábu. Prakticky sami dva dali dohromady tým, který dokázal, že i na Moravě jsou schopní lidé pro pořádání vrcholných závodů.

Hlasy z depa
„Dobré,“ zářil Adrian Rymel cestou od stupňů vítězů. „Dráha mi sedla a Bobo Brhel dal dohromady úplně nový tým. Viděl jsi to včera ve Slaným. Je to náš nový tuner. Všechno vycházelo, až na ty poslední jízdy. Tam jsem musel předjíždět.“ Účast ve finálové jízdě si ovšem zajistil už po čtyřech startech. „Přemýšlel jsem o jedničce nebo dvojce,“ líčil novopečený šampión své dilema s volbou postavení na startovním roštu. „Ale vím, že Pepa mě nezabije. Jsme kamarádi a je lepší mít pod sebou jeho než nějakého kokota.“ Po vylétnutí pásky se mu však musel dívat na výfuk. „Po startu mi uletěl,“ připustil Adrian Rymel. „Chvíli to vypadalo, že už ho nechytím. Jenže pak to zjebal. Možná bych ho ale udělal i tak. Dnes jsem to totiž vyladil perfektně. Díky za to Bobovi.“

„Nadmíru spokojenej,“ odpověděl Josef Franc na otázku magazínu speedwayA-Z, jak se cítí. „Jednu jízdu jsem zkazil, ale to se stává. Finále pak byla bomba. Zase jsem byl kolo a půl mistr jako loni ve Mšeně. Snažil jsem se, ale Aďa byl rychlejší. Můj start byla bomba a jel jsem taky dobrou lajnu, ale on byl nechytatelnej.“ Takže trošku zklamání? „Ne, jsem po tý bídě letos spokojenej,“ nesouhlasil pražský borec. „Ale ve finále jsem si myslel, že už to ohlídám. Ale Aďa byl prostě lepší. Starty mi šly a ještě díky BoBr tuningu.“

„Poslední dobou jsem rozházenej a unavenej,“ narazil Zdeněk Simota na vrtochy českého kalendáře s nabitým zářím. „Je toho dost. Pořád lítat sem a zpátky do Anglie.“ Plzeňský junior se stejně jako loni dostal do finálové jízdy a zopakoval své umístění na nejnižší příčce pódia. „Šel jsem z trojky,“ vrátil se ve svých vzpomínkách ke klíčovým momentům. „A když Pepa vyvez‘ Aďu, o kousek jsem to nestihnul. Nakopávaly mě díry, bylo to fakt těsně. Podruhý za sebou jsem třetí, doufám, že příští rok mi to vyjde.“

„Získal jsem nevděčný čtvrtý místo,“ posteskl si Luboš Tomíček. „Bedna je bedna. Doplatil jsem na start. Zbyla na mě čtyřka. A navíc se mi poslední dvě tři jízdy nedařily starty. Možná jsem mohl zkusit druhou motorku. Ale to je to kdyby, kdyby…“ Bramborová medaile je však nejlepším umístěním Luboše Tomíčka v šampionátu vůbec. „Je to můj nejlepší výsledek, takže spokojenej určitě jsem,“ reagoval pražský závodník. „Ale pořád je na čem makat. A doufám, že ty výsledky půjdou ještě dál. Příští rok bych chtěl hlavně ty juniory ve světě…“

„Pátej flek je pěknej,“ řekl Miroslav Fencl magazínu speedwayA-Z. „Ale zase o to víc mrzí, když se teď dívám, jak se připravujou na finálovou jízdu. Rozhodla ta nula. Nepovedl se mi start. A pak se mi rozpůlila plechovka. Na začátku mi ještě ulítali štefty u spojky. Trošku smůla.“ Nicméně dnes by se našli borci, kteří by s ním rádi měnili. „Letos to zatím byl nejlehčí mistrák,“ komentoval slánský závodník toto téma. „Hodně jezdců bylo omarozenejch. A v minulosti jsem už ve větší konkurenci pátej byl. Takže nevím… Když se daří, daří se, když je smůla, je smůla.“

„Před závodem jsme se bavili, že do šestýho místa to bude úspěch,“ bilancoval Hynek Štichauer. „A jsem šestej. A jsem rád. Nasadil jsem si laku hodně vysoko.“ Ale ta mohla být klidně ještě výše… „Mohlo to bejt vejš,“ souhlasil pardubický junior. „Kdybych mohl bejt třetí a skončil šestej, mrzelo by mě to. Takhle ne.“

„Dneska to bylo hodně se štěstím a trošku s neštěstím,“ filozofoval Martin Málek. „Jak jsem spadl s Honzou, hodně jsem se bouchl do zad. A čím dál víc mě začíná bolet. Poslední dvě jízdy už byly trošku trápení.“ Přesto měl březolupský závodník na dohled finále, o nějž ho připravila nula z rozjížďky s číslem šestnáct. „Škoda té jízdy,“ litoval Martin Málek. „Zaspal jsem u startu. Zapomněl jsem si natáhnout budík (smích). Ale s výsledkem jsem spokojený. Speciální díky Pepovi Mizerovi, takovi, Láďovi Šímovi a Mirkovi Brdíčkovi.“

„Zaříz‘ mě rozhodčí,“ vrátil se Richard Wolff k osudnému vyloučení zkraje závodu. „Z tý první jízdy jsem nasranej. To je pak hrozná ztráta, když víš, že to mohlo bejt jinak. Tady jde o to udělat finálovku a pak to může bejt všechno obráceně.“ Navzdory diskvalifikaci však Richard Wolff dlouho držel naději na postup mezi nejlepší čtveřici. „Posral jsem tu poslední jízdu,“ přiznal. „Až na ní to bylo všechno dobrý. Zvedlo se to. Bylo to nachcaný a už jsem je nestačil objet.“

„První finále a jsem desátej,“ liboval si Matěj Kůs. „A tak jsem spokojenej. Před závodem jsem to nečekal.“ Ovšem po dvou sériích mohl pražský junior myslet na ještě lepší výsledek. „Po první jízdě jsem čekal o hodně víc,“ přitakal. „Škoda. Byla to moje vlastní blbost. Doufám, že se mi už povede dotahovat všechno do konce. Ale jsem spokojenej.“

„Zkurvenej den,“ ulevil si zklamaný Filip Šitera pěkně od plic. „Nic víc ti k tomu nemůžu říct. Podruhý to udělalo to samý. Celá elektrika je vyměněná. Nevím, čím to je. Nejhorší je, že odsud jedu do Polska. A na druhý motorce byl kus ventilový pružiny nalepenej na ventilu.“ Problémy technického rázu přišly v ten nejméně vhodný okamžik, takže se Filip Šitera umístil až ve druhé polovině startovní listiny. „Co naděláš?,“ pokrčil plzeňský junior rameny. „Když to nezkurvíš ty, posere to technika. Motor je dělanej stejně jako od začátku sezóny, ale pak se to vysere.“

			FIN
1. Adrian Rymel, Olymp Praha	3 3 3 3 3	15	1.
2. Josef Franc, Olymp Praha	3 0 3 3 3	12	2.
3. Zdeněk Simota, Plzeň	2 3 2 2 3	12	3.
4. Luboš Tomíček, Olymp Praha	3 2 3 2 1	11	4.
5. Miroslav Fencl, Slaný	3 1 2 R 3	9
6. Hynek Štichauer, Pardubice	1 3 1 3 1	9
7. Martin Málek, Březolupy	2 2 3 0 2	9
8. Richard Wolff, Olymp Praha	M 3 2 2 0	7
9. Jan Jaroš, Mšeno	X 2 1 2 2	7
10. Matěj Kůs, Markéta Praha	2 2 R 1 2	7
11. Filip Šitera, Plzeň	2 E E 3 1	6
12. Marián Jirout, Pardubice	1 1 E E 2	4
13. Jakub Hejral, Mšeno	0 0 2 1 0	3
14. Věroslav Kollert, Mšeno	1 1 0 1 0	3
15. Antonín Galliani, Markéta Praha	0 1 1 1 0	3
16. Jaroslav Petrák, Pardubice	0 0 1 0 1	2
17. Karel Průša, Mšeno (res)	1	1
18. Martin Gavenda, Březolupy (res)		DNR

Pozn.: finálová jízda se uskutečnil jako 3. ročník Slováckého oválu. Z finalistů nestartovali Bohumil Brhel (zraněný v srpnu v ruské lize) a Tomáš Suchánek (zraněný během poslední extraligy ve Slaném). Bohumila Brhela nahradil Richard Wolff a toho na postu náhradníka Karel Průša. Místo Tomáše Suchánka startoval Jakub Hejral. Vzhledem k minimu času na operativní změnu se jako traová rezerva objevil domácí Martin Gavenda. Ten by se na dráze objevil pouze v případě, že by Karel Průša odjel pět jízd nebo naskočil do závodu za v první sérii zraněného, ale nevyloučeného závodníka.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Březolupy – 27. září
Smůlu jako hrom má Tomáš Suchánek. Minulý týden stál u pardubické ofenzívy za odvrácení baráže a o své budoucnosti hovořil v růžových barvách. Dnes však při slánské extraligové derniéře při útoku na lepší pozice osmnácté jízdy upadl. Dle prvních zpráv si bohužel poranil kolenní vazy a jeho start v zítřejším finále mistrovství republiky jednotlivců je vyloučen. Ve startovní listině by jej měl nahradit Jakub Hejral. U mítinku, který začíná úderem čtrnácté hodiny, budou i kamery veřejnoprávní televize. Diváci však tentokrát uvidí pouze sestřih v pořadu Svět motorů. O důvod víc, proč být zítra v Březolupech přímo u místa dění.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Březolupy – 26. září
Plochodrážní sezóna anno domini 2006 spěje nezadržitelně ke svému konci. Všechny domácí mistrovské tituly byly už rozdány s výjimkou jediného. Finále prestižního šampionátu je na programu ve čtvrtek v jihomoravských Březolupech. Startovní listina vyprodukovaná dvojicí semifinálových závodů v Liberci a Divišově jako obyčejně nabízí v mnoha ohledech nesmírně vyrovnanou sestavu. Jasná je pouze jediná věc. A už se do kolonky mistrů pro letošní rok zapíše jakékoliv jméno, půjde o první primát dotyčného šastlivce.

Přitom do letošního mistrovství republiky jednotlivců se přihlásili tři závodníci, kteří už v minulosti na zlatou medaili dosáhli. Bohumil Brhel, šestinásobný šampión, se dokonce už do Březolup kvalifikoval. A vzhledem ke své výtečné formě mohl plným právem pomýšlet na svůj sedmý titul. Jenže komplikovaná fraktura nohy z ruské ligy mu bohužel vystavila čáru přes rozpočet.

Lukáš Dryml, jenž v loňském Mšeně vybojoval zlato nejpřesvědčivějším způsobem za několik posledních sezón, letos do šampionátu nezasáhl. Jeho semifinále v Divišově první prázdninový den uplavalo. A než nadešel den náhradního termínu, úřadující český šampión předčasně ukončil sezónu v souvislosti s pádem svého bratra Aleše.

Předminulý víkend v Divišově tak o finále usiloval už pouze jediný exmistr. Petr Vandírek se na sklonku léta nečekaně vrátil do sedla plochodrážního motocyklu. A poté, co absolvoval vzpomínkový závod na Antonína Kaspera, se přihlásil do semifinále. I když nebyl bez šancí, na hluboké dráze mu chyběla troška štěstí.

Tím pádem se sešla osmnáctka finalistů, z nichž ani jeden prozatím neskončil lépe než na druhém místě. Přitom okruh favoritů je hodně široký. Ani jeden ze závodníků nemůže říct, že mu letos všechno vychází a zatím nic nezkazil. A že na stupně vítězů má šanci vystoupit junior stejně jako třicetiletý rutinér, jsme se v minulosti už mnohokrát přesvědčili.

Samozřejmě nejrychlejší cesta k titulu vede přes vítězství ve všech rozjížďkách. Březolupské finále je navíc číslovkou patnáct prolnuté. Ve čtvrtek se bude o titulu po patnácté rozhodovat v jediném závodě. A by za svazarmovské éry byl jihomoravský stadión pravidelnou zastávkou mistrovství republiky jednotlivců, jednodenní finále sem zavítalo pouze v září 1991, tedy před patnácti lety. Václav Milík, tehdejší vítěz, měl na svém kontě patnáct bodů.

Jenže mimo něho dokázal ve finále s patnácti body triumfovat pouze jen Bohumil Brhel o rok později v Čakovicích. A pak až loni Lukáš Dryml. Letmým pohledem do historických tabulek zjistíme, že nejvíce závodníků vyhrálo šampionát se čtrnácti body. Stalo se tak celkem v sedmi případech. Třináctibodové skóre na zlato stačilo výhradně Zdeňku Tesařovi v pětadevadesátém, zatímco Tomáš Topinka a Antonín Kasper museli titul za stejných okolností potvrdit až v dodatkové jízdě.

Nejmenší počet bodů, dvanáct, dostalo na český trůn jedině Antonína Kaspera v sezóně 2002. Celá věc však měla jeden háček. Šampionát si totiž tehdy ze svého dvouletého intermezza se seriálovou bodovou ponechal finálové jízdy. Nejprve čtyři, o rok později už jen tu nejvíce klíčovou. A v ní legendární závodník před čtyřmi lety napravil své zaváhání se startovací páskou.

Antonín Kasper se tak postaral o další rekord své úspěšné kariéry. Jako prozatím jediný mistr nevyhrál také základní část závodu. Po něm Tomáš Topinka ve Mšeně, Bohumil Brhel v Kopřivnici a Lukáš Dryml ve Mšeně šli do finálové jízdy s největším počtem bodů z úvodních dvaceti rozjížděk.

Jenže historie je za námi a ve čtvrtek nás čeká v mistrovství republiky stránka s novou kapitolou. Každý z finalistů už učinil jeden rozhodujících kroků, když se do Březolup kvalifikoval. Na budoucího mistra však čekají ještě další dva. Nejprve se musí umístit mezi nejlepší čtveřicí. A pak jí ve finálové rozjížďce ukázat výfuk. Kdo zdolá těžký výstup na český plochodrážní Everest, je prozatím ve hvězdách. Ale rozhodně stojí za to přijet se do Březolup podívat.

Časový harmonogram závodu:

technická přejímka	12:00
trénink	13:20
prezentace jezdců	13:45
rozprava	13:50
slavnostní nástup	14:00
první jízda	14:10

Poznámka: každý závodník musí startovat ve vestě pořadatele, kterou obdrží u technické přejímky.

Startovní listina:

1 Zdeněk Simota, Plzeň

2 Věroslav Kollert, Mšeno

3 Antonín Galliani, Markéta Praha

4 Luboš Tomíček, Olymp Praha

5 Miroslav Fencl, Slaný

6 Matěj Kůs, Markéta Praha

7 Jaroslav Petrák, Pardubice

8 Marián Jirout, Pardubice

9 Martin Málek, Březolupy

10 Richard Wolff, Olymp Praha

11 Jan Jaroš, Mšeno

12 Adrian Rymel, Olymp Praha

13 Filip Šitera, Plzeň

14 Tomáš Suchánek, Pardubice

15 Hynek Štichauer, Pardubice

16 Josef Franc, Olymp Praha

17 Jakub Hejral, Mšeno

18 Karel Průša, Mšeno

Přehled ročníků s jediným finálovým závodem:

9.10.1990	Praha	Antonín Kasper, Olymp	14+3*
8.9.1991	Březolupy	Václav Milík, Pardubice	15
18.9.1992	Čakovice	Bohumil Brhel, Olymp	15
12.9.1993	Chabařovice	Bohumil Brhel, Olymp	14
27.8.1994	Mšeno	Antonín Kasper, Olymp	14
10.9.1995	Mšeno	Zdeněk Tesař, Slaný	13
17.8.1996	Mšeno	Tomáš Topinka, Olymp	13+3**
15.8.1997	Mšeno	Antonín Kasper, Olymp	13+3***
13.9.1998	Slaný	Bohumil Brhel, Olymp	14
18.9.1999	Divišov	Michal Makovský, Pardubice	14
27.7.2002	Mšeno	Antonín Kasper, Olymp	12 + 1.
26.7.2003	Mšeno	Tomáš Topinka, Mšeno	14 + 1.
4.7.2004	Kopřivnice	Bohumil Brhel, Olymp	14 + 1.
24.9.2005	Mšeno	Lukáš Dryml, Pardubice	15 + 1.

Legenda: ve sloupcích je postupně datum a místo závodu, jméno mistra a jeho bodový zisk, *rozjezd se Zdeňkem Tesařem, **rozjezd s Antonínem Kasperem, ***rozjezd s Bohumilem Brhelem a Václavem Milíkem.
Poznámka: počínaje rokem 2002 rozhoduje o mistru jediná finálová jízda.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II) a Lubomír Hrstka

Březolupy – 17. září
Včerejší odložené semifinále šampionátu jednotlivců v Divišově přineslo druhou polovinu startovní listiny finále, které se koná na Svatého Václava v Březolupech. VV SPD okamžitě vylosoval čísla, která osmnáct nejlepších závodníků naší republiky ponesou do boje o prestižní titul.

Startovní listina finále MR jednotlivců – Březolupy 28.září ve 14:00:

1 Zdeněk Simota, Plzeň

2 Věroslav Kollert, Mšeno

3 Antonín Galliani, Markéta Praha

4 Luboš Tomíček, Olymp Praha

5 Miroslav Fencl, Slaný

6 Matěj Kůs, Markéta Praha

7 Jaroslav Petrák, Pardubice

8 Marián Jirout, Pardubice

9 Martin Málek, Březolupy

10 Richard Wolff, Olymp Praha

11 Jan Jaroš, Mšeno

12 Adrian Rymel, Olymp Praha

13 Filip Šitera, Plzeň

14 Tomáš Suchánek, Pardubice

15 Hynek Štichauer, Pardubice

16 Josef Franc, Olymp Praha

17 Jakub Hejral, Mšeno

18 Karel Průša, Mšeno

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Divišov – 16. září
Když se účastníci sjížděli do Divišova na dnešní odložené semifinále šampionátu republiky jednotlivců, čekal je při pohledu na dráhu šok. Pořadatelům se totiž při úpravách tratě po srpnovém mezinárodním klání nespojila nová vrstva se starou. Závodníci poukazovali na bezpečnostní rizika a naštěstí ve spolupráci s pořadatelským sborem dokázali dosáhnout kompromisu. Marián Jirout však přirovnal závod na záludném povrchu k jízdě na ledě se šroubky v kolech. Jeho taktika slavila úspěch, protože během celého klání prohrál pouze se Zdeňkem Simotou. Plzeňského závodníka však na závěr porazili nejen Tomáš Suchánek, ale i Luboš Tomíček. A tak se z vítězství radoval Marián Jirout. Rozjezd o druhé místo mezi Zdeňkem Simotou a Filipem Šiterou se nakonec nekonal. Oba závodníci se domluvili na výsledku, protože je čekal ještě nadstavbový Memoriál Josefa Leifra. V jeho šestikolové finálové jízdě se nakonec prosadil Luboš Tomíček.

Divočina na úvod
Při pohledu na divišovskou dráhu čekal závodníky šok. „Jsou to duny,“ líčil Vladimír Višváder po tréninku. „Uvidíme, co se bude dít po první rundě.“ Samotný trénink poznamenal závod zrušením kvalifikace. Plzeňský Jan Markvart při svém pádu pošramotil svůj motocykl takovým způsobem, že nešel opravit.

A protože nepřijeli ani Luboš Velinský, ani Richard Frištenský, počet uchazečů se rovnal pěti volným místům v hlavním závodě. Konat kvalifikaci jen kvůli přidělení startovních čísel by byl holý nesmysl.

Program tedy pokračoval nástupem, který přinesl mimo jiné další vzrušené debaty o stavu dráhy. „Je to takový těžší,“ zachovával smířlivý postoj Luboš Tomíček. „Ale když to budeme dlouhou zdržovat, bude tma.“

Počet nespokojených však narůstal. Milan Hajný po nástupu obešel s celou šestnáctkou dráhu kolem dokola. A závodníci přímo na místě uplatnili své požadavky. „Všichni jsme se shodli, že dráha je nezpůsobilá semifinále mistrovství republiky,“ říkal po návratu do depa Marián Jirout, známý apoštol bezpečnosti. „Jsou na ní písčitý duny, někde je mokro, jinde sucho a nebo díry. Na písčitou dráhu můžeme jet někam do lomu. Ale tohle není dráha na semifinále mistrovství republiky.“

Naštěstí rozumní pořadatelů se v rámci svých možností pokusili vyjít závodníkům vstříc. Takřka hodinu kroužily mechanismy kolem dokola ve snaze napravit ty největší škody na trati, kde se nová svrchní vrstva nespojila s tou původní. Nakonec se naštěstí mohlo startovat, by se v rozjížďce s číslem jedna naplnily katastrofické vize.

Zatímco Zdeněk Simota spěl k vítězství, Martin Málek v prvním oblouku podjel Martina Vaculíka. O kolo později však na stejném místě upadl. Martin Vaculík se mu vyhnul jen za cenu nárazu do mantinelu. „Viděl jsem hvězdičky,“ ilustroval slovenský mladík intenzitu nárazu. „Tohle je nejhorší dráha, co jsem letos jel.“ K zemi musel i Jaromír Otruba. Ten však na svoje gentlemanské gesto doplatil.

Společně se svým mechanikem Milanem Sedláčkem pilně v depu vyšívali na poničené motorce. Jenže ve chvíli, kdy se mšenský závodník konečně objevil na dráze, uplynuly dvě minuty Karla Voborníka. Zbyla jen otázka, kdy už VV SPD vydá slibovaný jednotný výklad uplatňování dvouminutového pravidla. A bude se v něm vůbec podobná situace řešit?

Postup nade všechno
Úvodní incident byl zaplapánbůh první a posledním extempore svého druhu. V ostatních případech si jezdci vesměs uchovávali zdravý rozum a pud sebezáchovy. Zvítězila taktika postupové jistoty. V tom se po dvou sériích stali mistry Zdeněk Simota a Marián Jirout. Oba dva proměnili své první dva starty ve vítězství.

Zdeněk Simota to měl v opakované rozjížďce s číslem jedna jednodušší. Předchozí rána mu vzala dva silné soupeře. Martin Málek byl diskvalifikován, Martin Vaculík otřesen. Marián Jirout ve čtvrté jízdě po perfektním startu dokázal zmařit veškeré nájezdy Filipa Šitery.

Toho poté v šesté jízdě porazil i Zdeněk Simota, když mu sebral vedení ve druhém kole. Nicméně Filip Šitera přistřihnul křidélka Janu Jarošovi, jenž v první sérii slavil triumf na úkor Tomáše Suchánka. „Udělal jsem si to sám,“ komentoval Jan Jaroš výsledek rozjížďky s číslem šest. „Neuhlídal jsem Filipa. Jel jsem úzkoprse lajnu. Ale dnes je to spíš motokros a já jedu hlavně, abych postoupil a přežil to ve zdraví. Na Březolupy ovšem chci nazbrojit.“

Vzápětí dokončil svou druhou vítěznou jízdu také Marián Jirout. Po raketovém startu jej už Luboš Tomíček neměl šanci dostihnout. Sice zkusil vnější stopu v první zatáčce, ale nakonec jel takticky na druhé místo. Ve spojení s úvodním jednoznačným triumfem mu pět bodů dávalo solidní základ.

Stejně jako Luboš Tomíček se pěti body mohl chlubit i Tomáš Suchánek. Tomu na začátku uletěl Jan Jaroš, ovšem v páté jízdě nestálo pardubickému jezdci už nic v cestě. „Zatím dobrý,“ pochválil Tomáš Suchánek sám sebe. „Pět bodů je dobrej základ. Tady jde hlavně o postup. Finále je důležitý.“

Úsporná taktika v prvních dvou sériích převažovala. Nicméně dočkali jsme se i řídkých výjimek urputných bojů. Jako první se do významnější šarvátky se soupeřem dostal Jakub Hejral už ve druhé jízdě. Nájezd na prvního Luboše Tomíčka jej v první zatáčce třetího kola dostal až takřka k mantinelu.

Toho nemohl nevyužít Pavel Fuksa. Nicméně mšenský borec rychle zkalkuloval, co by tato ztráta mohla znamenat. A útočil, seč mu síly stačily. Když se mu v poslední zatáčce nepodařil předjížděcí manévr vnějškem, řada si už do svých programů k jeho jménu psala jedničku. Jenže v cílové rovince se Jakub Hejral přece jen prohnal okolo svého soka.

„Divoký,“ odtušil Jakub Hejral na otázku magazínu speedwayA-Z, jak vidí situaci zpoza řidítek. „Není to nic hezkýho. Každej to má stejný, ale mohlo by to bejt lepší. Možná umíme hovno na hlubině, ale udělat jednu megahlubokou dráhu za sezónu?!“ Nicméně právě jeho účinkování ve čtvrté jízdě bylo nejdramatičtějším momentem úvodu závodu. „Partyzán mě předjel, tak jsem mu to musel oplatit. Naštěstí se to povedlo. Ale jen tak tak…“

Boj o postup
Po dvou sériích bylo jasné, že divišovský závod nepostrádá obvyklé semifinálové drama. Počet uchazečů o postup totiž převyšoval osm volných míst. Stačilo jen počítat. Marián Jirout a Zdeněk Simota po šesti bodech, Luboš Tomíček a Tomáš Suchánek po pěti a dále čtyřbodoví Martin Vaculík, Jakub Hejral, Jan Jaroš, Jaroslav Petrák a Filip Šitera.

Ke všemu se v semifinálových závodech obvykle objeví nějaký černý kůň, který dramatickou koncovkou dožene úvodní zpoždění. V Divišově se této role zhostil Martin Málek. Březolupský junior nezávodil více než dva týdny od osudné Plzně, kde prohrál boj o juniorský titul a navíc si pochroumal rameno.

Konzultace s lékaři však oddálila operaci, která se původně zdála nevyhnutelná. Muži v bílých pláštích nakonec souhlasili i se závoděním, by s jedinou podmínkou. Raději žádné pády! Ale jak to dopadlo hned na úvod, jsme už viděli.

Po úvodních sériích se zdálo, že Martin Málek má v otázce postupu jedinou šanci. Uspět v interním souboji s Vladimírem Višváderem a Martinem Gavendou, aby jako nejlepší březolupský závodník rozšířil finálovou startovní listinu ex aequo. Jenže i v tomto ohledu měl zpočátku navrch Vladimír Višváder. Stejně jako Martin Málek protínal v prvních třech sériích metu na třetím místě, jenže jeho o body nepřipravila žádná diskvalifikace.

Zásadní obrat ovšem nastal v rozjížďce s číslem patnáct. Její tempo začal zpočátku diktovat Jan Jaroš. V prvním oblouku na něj zvenku zaútočil Jakub Hejral, ale musel kapitulovat. Martin Málek jezdil zatím třetí, ale všimnul si zlepšující se vnější stopy. A samozřejmě toho využil.

V první zatáčce třetího kola tudy proniknul před Jakuba Hejrala. A nakonec využil šastné shody okolností. V nájezdu do cílové rovinky se vedoucímu Janu Jarošovi zvedl motocykl na zadní. Martin Málek okamžitě zaútočil. Šachovnicový praporek je přivítal oba současně, ale Karel Voborník viděl v cíli jako prvního březolupského závodníka.

„Už se to zklidnilo,“ komentoval Martin Málek vývoj závodu. „Vnější stopa je klidnější. Po šestnácti dnech je to pro mě kvůli rozjetí náročné. Škoda té první jízdy. To ovšem nikdo nevěděl, do čeho jde.“

Zato v devatenácté jízdě už Martin Málek věděl, že tři body mu mohou otevřít brány březolupského depa dokořán nejen kvůli pravidlu účasti domácího závodníka. Proto neváhal a od startu se rychle vrhnul dopředu. Druhé vítězství za sebou mu nakonec garantovalo osmé místo.

Do poslední zatáčky však byl ještě celkově sedmý. Jenže v ní Jaroslav Petrák nakonec předjel Vladimíra Višvádera. Bod navíc mu definitivně pojistil finále, kam vykročil především v osmé jízdě. Nejprve za sebou nechal Martina Vaculíka, aby v první zatáčce sebral vedení Petru Vandírkovi. Vyřazení Luboše Tomíčka z rozjížďky s číslem třináct mu dalo první druhé místo, o druhé se nakonec přičinil sám.

Úspornou taktikou zbytečného neriskování se do Březolup kvalifikoval také Jan Jaroš, rozumně hospodařící se čtveřicí úvodních čtyř bodů. Vědom si nevýhody své dvouměsíční závodní pauzy využíval především talent a zkušenosti, aby tři poslední starty proměnil ve tři druhá místa.

Zato Jakub Hejral s Martinem Vaculíkem ostrouhali mrkvičku. Po slibných čtyřech bodech z prvních dvou sérií přišla nulová ledová sprcha. Jakub Hejral sice nejlépe odstartoval do desáté jízdy, ovšem v první zatáčce šli přes něho Zdeněk Simota s Mariánem Jiroutem. Chyba ve druhém kola pak mšenského borce poslala až za záda Jaroslava Petráka. Martin Vaculík přišel o bod v rozjížďce s číslem dvanáct v souboji s Vladimírem Višváderem.

Ani ve čtvrté sérii se pro Jakuba Hejrala a Martina Vaculíka situace nelepšila. První porazil jen Romana Andrusiva, druhý Pavla Fuksu. Poslední jízda dne pro ně znamenala jedinou šanci. Do finále by se dostali jen za cenu porážky Filipa Šitery. Jakubovi Hejralovi se to takřka povedlo. Jenže Filip Šitera za jeho zády rychle zpacifikoval Martina Vaculíka. A ve druhé zatáčce už přebíral vedení. Jakub Hejral tak dosáhl na post prvního náhradníka. Martin Vaculík přišel ve třetím kole vinou pádu i o třetí místo. A dodal tak slunečné sobotě ještě černější rámec.

Pět o vítězství
Stejně dramatické jako boj o postup bylo i řešení rébusu obsazení stupňů vítězů. V rozjížďce s číslem deset na sebe narazili neporažení Marián Jirout a Zdeněk Simota. Oba rychle v první zatáčce vyřešili Jakuba Hejrala. A zatímco v nájezdu byl Pardubák před Plzeňákem, na začátku protilehlé rovinky tomu bylo přesně opačně.

„Už jsem snad přišel na to, proč mi to nejelo,“ říkal Zdeněk Simota, který porážkou Mariána Jirouta osaměl na čele průběžné klasifikace. „Silikon z mycích saponátů rozežral hrdlo na karburátoru a nasávalo to falešnej vzduch.“ A jak vlastně vyzrál na Mariána Jirouta? „Šel jsem od prken,“ líčil. „Nakopalo mě to a Mário mě chtěl vyvézt. Opřel jsem se však do materiálu a jelo to. Už jsem postoupil, takže uvidíme v Březolupech.“

Hlavní cíl v podobě postupu si už po třech sériích splnil také Marián Jirout. „Vybral jsem si motorku, která je líná a dokáže startovat,“ prozradil svůj recept. „A starty mám výborný. Teď ještě udělám dva body a je to definitivně jistý.“ A jak on prožíval svůj souboj se Zdeňkem Simotou? „Simoák měl stejnej start jako já,“ prožíval klíčový moment ještě jednou ve svých vzpomínkách. „Nedokázal jsem ho zavřít na venek. Ale je to jen semifinále. Tajnej cíl je až v Březolupech, kde chci bejt na tom nejvyšším stupínku. Dnes je to boj o přežití. Kdo udělá start, dojede, kdo ne, musí hodně pracovat.“

Bodový krok s Mariánem Jiroutem vzápětí vyrovnal Luboš Tomíček. Rozjížďce s číslem dvanáct vládl od startu do cíle. Jan Jaroš měl hodně starostí, než se na konci druhého kola zuby nehty posunul před Vladimíra Višvádera. Luboš Tomíček v poklidu kroužil pro tři body. V podobném duchu se neslo jeho účinkování rovněž hned po přestávce, kdy Luboš Tomíček okamžitě po startu uletěl Filipu Šiterovi.

Jenže třináctka u čísla jízdy mu mnoho štěstí nepřinesla. Hned zkraje třetího kola se motor pražského závodníka zastavil. „Zadřel jsem,“ konstatoval Luboš Tomíček smutně. „Co přesně, ani nevím. Mohla bejt pohodová poslední jízda. Nevadí, je to sport. Aspoň vyzkoušíme druhou motorku, ta už dlouho nejela.“

Na stupně vítězů se tak záhy vynořil nový kandidát. Filip Šitera. Ten dostál své pověsti bojovníka ze zadních pozic už v rozjížďce s číslem jedenáct. Zatímco Tomáš Suchánek letěl do vedení, plzeňský junior opouštěl rošt jako beznadějně poslední. Jenže vzápětí musel přestat litovat stovky za vstupné i ten největší držgrešle.

Už z první zatáčky vyjel Filip Šitera před Petrem Vandírkem. Po šíleném úsilí dostihl i druhého Martina Málka. Útok vnějškem první zatáčky ve třetím kole byl jen dílem okamžiku. Útočník se však dostal příliš daleko doprava, takže úspěch slavil až jeho nájezd zleva v dalším oblouku. A aby toho Filip Šitera náhodou nepředvedl málo, zbavil Tomáše Suchánka v poslední zatáčce před cílem vedení. Jestli tohle nebyla nejkrásnější stíhačka roku, tak co jiného?

Smůla Luboše Tomíčka posléze přihrála Filipu Šiterovi další trojku. Po čtyřech pětinách měli více bodů už jenom Zdeněk Simota a Marián Jirout. Ti bez větších trablů vyhráli čtrnáctou, resp. šestnáctou jízdu. Marián Jirout přitom musel v první zatáčce objet Tomáše Suchánka. A právě jeho klubový kolega mu nakonec pomohl ke zlatému věnci.

V rozjížďce s číslem osmnáct totiž skvěle odstartoval na Luboše Tomíčka a Zdeňka Simotu. Plzeňák se cpal dopředu spodní stranou první zatáčky, avšak stihnul pouze Pražana. Nakonec útočil tak vehementně na vedoucí příčku, až přišel i o druhé místo. V nájezdu do třetího kola se kolem přehnal Luboš Tomíček.

A protože Marián Jirout prve vyhrál sedmnáctou jízdu, měl tím pádem nejvíc bodů ze všech. Bodový zisk Zdeňka Simoty vzápětí vyrovnal Filip Šitera, když v závěrečné jízdě předjel Jakuba Hejrala. Protože však oba závodníky čekal Memoriál Josefa Leifra, dohodli se, že se rozjezd neuskuteční.

Luboš Tomíček přece jen na pódiu
Jako pěknou tečku za divišovským závodem připravil fan klub HBC už třetí ročník Memoriálu Josefa Leifra. V jeho startovní listině nechyběl ani Miroslav Fencl, který vážil cestu do Divišova pouze na toto klání.

„Minule jsem vyhrál,“ vysvětloval Miroslav Fencl svou přítomnost. „Kluci mě poprosili, abych přijel. Je to dobrá finanční injekce. A hlavně, když člověk nemá závody, tak proč ne.“ Slánský závodník postoupil do finále už z libereckého semifinále a magazínu speedwayA-Z porovnal obě skupiny. „V Liberci to bylo dramatičtější. Tady je těžká dráha. A tak každej jede, na co mu síly stačí.“

Miniturnaj rozehrál nejlépe Luboš Tomíček, triumfující první semifinálové jízdě ve stylu start – cíl. Za jeho zády si Jakub Hejral ve druhém kole poradil s Miroslavem Fenclem, jehož tak poslal do malého finále. Druhé semifinále nabídlo o poznání ostřejší podívanou.

Do čela se zpočátku dostal Jan Jaroš. Druhou pozici jistil Zdeněk Simota, leč Filip Šitera rozehrál svou obvyklou show ze zadních pozic. V první zatáčce druhého kola se pomstil Tomáši Suchánkovi za předchozí předjetí. A než bys řekl švec, už trápil Zdeňka Simotu.

Ve druhé zatáčce druhého kola se Zdeněk Simota ohlédl po svém sokovi doleva. Jenže Filip Šitera už byl na druhé straně. A hnal se vnějškem na druhé místo jako velká voda. Jeho sólo představení však ještě neskončilo. Pár metrů před cílem sebral vítězství Janu Jarošovi.

Tomáš Suchánek se odškodnil triumfem v poklidném malém finále. Zato finále opět zvedlo diváky ze sedaček. By Luboš Tomíček v hlavním závodě skončil těsně pod stupni, tady hrál první housle. Rychle se ujal vedení a nedal šanci ani Filipu Šiterovi. A nakonec byl odmáván jako vítěz, by omylem startmaršála už v pátém místo v šestém kole.

Ten se proklestil dopředu tentokrát už v první zatáčce. Jenže druhé místo bylo jeho maximem. Jakub Hejral v první zatáčce třetího okruhu upadl, takže na nejnižším stupínku stanul Jan Jaroš.

Hlasy z depa
„Jel jsem údržbu,“ připustil po závodech Marián Jirout. „Jak na šroubkách. To se na takovýhle dráze vyplatí. Dneska jsem sjel jen jednu gumu a šetřil jsem to.“ Nicméně v souvislosti s šampionátem republiky má Marián Jirout nesporně vyšší aspirace. „Letos chci udělat mistra,“ netajil se odhodláním. „Je to můj sen. Tady v Divišově se mi to jednou zvrtlo. Pak se to opakovalo v Praze, kde mě vyloučili. Jednou už ho chci mít. Měl bych to udělat už kvůli týmu a sponzorům, co mě pomáhaj‘ celej život. A děkuji panu Kohútovi, Evženovi Erbanovi a všem dalším sponzorům.“

„První jízdy byly dobrý,“ popisoval Zdeněk Simota. „Jenže pak jsem se snažil předjet Tomáše, ale předjel mě Luboš. Dával to do těch děr, kde to tahalo. Hlavní cíl je ale splněn. Snad to v Březolupech bude aspoň jako loni ve Mšeně. Budu se snažit o co nejlepší výsledek.“ A jak Zdeňku Simotovi vyhovuje březolupský ovál? „Byl jsem tam párkrát na junioráku,“ zavzpomínal. „Neměl by tam bejt problém. Ještě předtím ale přiletím na extraligu do Prahy. Snad zatáhneme, abychom nešli do baráže. A ve čtvrtek ráno se vracím do Anglie.“

„Závody byly dobré,“ říkal Filip Šitera. „Dráha ale byla hodně těžká. Dalo se však předjíždět a tak jsem rád. Se Zdendou jsme nejeli rozjezd, protože jsme se rozhodli, že nás ještě čeká memoriál. A protože to bylo náročný na fyzičku, domluvili jsme se.“ Filip Šitera nadchnul diváky především stíhacími jízdami ze zadních pozic. „Kluci jeli dobře,“ vysvětlil příčiny. „A já zezačátku neměl dobrý starty. Bylo to fakt náročný na fyzičku, hlavně finále memoriálu. Nevěděl jsem, že se jede na šest kol.“

„Dobrý,“ řekl magazínu speedwayA-Z Tomáš Suchánek. „Celej závod jsem měl perfektní starty. To za mým výsledkem hodně stálo. Dělal jsem chybičky, když mě Filip předjížděl. Ale v Březolupech mu to neprojde. Hlavní cíl byl splněn. A hlavně jsem po dlouhý době zase zabodoval.“ A co Tomáše Suchánka čeká v nejbližší době? „Memoriál Josefa Leifra,“ žertoval (magazín speedwayA-Z s ním mluvil bezprostředně po semifinále – pozn. redakce). „A hlavně extraliga ve středu. Přece nemůžeme jet baráž. A ve čtvrtek první kolo play off v Anglii.“

„Už se těším do postele,“ ulevil si Luboš Tomíček. „Závody byly v pohodě, škoda toho motoru. Postup byl jasnej. Všechno bylo v pohodě, ale jinak narychlo. Letadlo mělo čtyřicet minut zpoždění. A od extraligy jsem pořádně nespal žádnou noc. Snad dneska dopadne aspoň pět hodin.“ A co čeká pražského juniora v nejbližší době? „Musíme doladit ten motor,“ plánoval. „Abychom šli v Praze po titulu. K Březolupům budu přistupovat jako ke každýmu závodu. Vyhrát. Doufám, že budu mít co nejlepší den. Ale teď jsem už myšlenkama na testmonialu Andy Smithe.“

„Jel jsem na postup,“ prozradil Jan Jaroš svou dnešní taktiku. „Nehnal jsem se zbytečně za rizikem. Dva měsíce jsem nejezdil a naposledy závodil o lize v Březolupech. Teď se chci pořádně rozjezdit. Byl jsem ve Mšeně na tréninku. Chtěl bych dohnat nějaký závody, abych se svezl. A ještě bych chtěl vyhrát baráž. Věřme, že to klapne. Dnes byl cíl splněn. Teď už jen to finále.“ Navzdory přestávce však Jan Jaroš takřka atakoval stupně vítězů. „Škoda těch dvou bodů,“ zalitoval. „Přišel jsem o ně dík nevyjetosti. Ale hlavní byl postup. Mistrák je totiž hodně otevřenej.“

„Hned je lepší nálada,“ zářil Jaroslav Petrák. „Dneska ani nebyly žádný nervy. Pohoda a tabáček. Hlavně jsem chtěl na starý kolena postoupit. A ukázat, že se do finále můžu dostat, i když mě odepsali. Tady hlavně šlo o to odstartovat a jet svoje. A využít hlavu. Hlavně přemejšlet a nehnat se dopředu hrrr, hrrr. To se vyplatilo.“ V Březolupech ovšem začíná zcela nepopsaná kapitola šampionátu. „Chtěl jsem tam postoupit,“ komentuje Jaroslav Petrák toto téma. „Letos se mi dařilo vlastně jen tam. Proto jsem chtěl postoupit. A v Březolupech se už děj vůle boží!“

„Hlavní úkol splněn,“ hlásil Martin Málek. „Jsem rád, že jsem zdravý. A že rameno zůstalo tam, kde je. Už předtím jsem se domlouval s doktorem na jaro. V Plzni se jen potvrdilo, že to bude potřeba.“ Právě v Plzni se však spekulovalo o předčasném konci sezóny… „Během velice krátké doby to už nebolelo,“ vysvětlil březolupský závodník změnu svého postoje. „Hýbal jsem tím. Dělal jsem, co jsem dělal předtím. Cvičil a zvedal věci. Bylo to OK. Konzultoval jsem s doktorem, jestli můžu na závody. Chci zkusit dojet sezónu a pak by se to zoperovalo.“ A s čím Martin Málek bude nastupovat k finále na své domácí dráze? „V Březolupech hlavně chci udělat dobrý výsledek,“ odpověděl. „Troufám si říct třeba desáté nebo osmé místo. Nebo finále. Prostě co nejlíp zajet. Bude záležet na dráze. Dnes je tam burza. A co se bude dít po dnešku si netroufám říct…“

1. Marián Jirout, Pardubice	3 3 2 3 3	14
2. Zdeněk Simota, Plzeň	3 3 3 3 1	13
3. Filip Šitera, Plzeň	2 2 3 3 3	13
4. Tomáš Suchánek, Pardubice	2 3 2 2 3	12
5. Luboš Tomíček, Olymp Praha	3 2 3 E 2	10
6. Jan Jaroš, Mšeno	3 1 2 2 2	10
7. Jaroslav Petrák, Pardubice	1 3 1 2 2	9
8. Martin Málek, Březolupy	X 1 1 3 3	8
9. Jakub Hejral, Mšeno	2 2 0 1 2	7
10. Martin Vaculík, Žarnovica (SK)	2 2 0 1 0	5
11. Vladimír Višváder, Březolupy	1 1 1 1 1	5
12. Petr Vandírek, Plzeň	0 1 E 2 1	4
13. Roman Andrusiv, Pardubice	0 F 3 0 0	3
14. Pavel Fuksa, Pardubice	1 0 2 0 F	3
15. Martin Gavenda, Březolupy	0 E 1 0 1	2
16. Jaromír Otruba, Mšeno	M E 0 1 0	1

Poznámky: Filip Šitera rezignoval na účast v rozjezdu o druhé místo, protože je se Zdeňkem Simotou čekal Memoriál Josefa Leifra.
Kvalifikace byla zrušena. Richard Frištenský a Luboš Velinský nepřijeli a Jan Markvart při tréninkovém pádu poškodil motocykl. Zbylých pět účastníků (Jaromír Otruba, Martin Vaculík, Pavel Fuksa, Martin Gavenda a Roman Andrusiv) obsadilo pět volných míst.
Protože mezi osmi postupujícími byl zástupce Březolup, postoupilo do finále prvních osm a pravidlo o postupu nejlépe umístěného závodníka klubu pořádajícího finále nemuselo být uplatněno.

3. Memoriál Josefa Leifra:

	SMF1	SMF2	MF	FIN
1. Luboš Tomíček, Olymp Praha	1.			1.
2. Filip Šitera, Plzeň		1.		2.
3. Jan Jaroš, Mšeno		2.		3.
4. Jakub Hejral, Mšeno	2.			F
5. Tomáš Suchánek, Pardubice		4.	1.
6. Miroslav Fencl, Slaný	3.		2.
7. Vladimír Višváder, Březolupy	4.		3.
8. Zdeněk Simota, Plzeň		3.	NS

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Divišov – 15. září
Návrh letošního kalendáře počítal s měsícem září především pro vyvrcholení extraligy a mistrovství republiky jednotlivců. Jenže zasáhla matka příroda. Divišovské semifinále spláchnul první prázdninovou sobotu d隝, takže finálová šestnáctka pro Březolupy není stále ještě kompletní. Již zítra by to ovšem mělo být minulostí. V Divišově se totiž pojede semifinále v náhradním termínu. Hned po něm je na pořadu už třetí ročník fanouškovského mítinku o Memoriál Josefa Leifra.

Až do uzávěrky tohoto článku dnes o půlnoci doznala startovní listina jedinou změnu. Z dobře známých důvodů odstoupili bratři Drymlové. Na poslední chvíli se však přihlásil Petr Vandírek. Ten loni absolvoval semifinále ve Svitavách a to ho poslalo přímo do hlavního závodu bez nutnosti nervovat se v kvalifikaci.

Přímý pamětník legendární sestavy pražské Rudé hvězdy z osmdesátých let je ve svých čtyřiačtyřiceti letech jednoznačně nejstarším borcem. Mimo věkového primátu ovšem Petr Vandírek drží ještě jeden rekord. Nikdo z jeho soupeřů se nemůže pyšnit titulem individuálního mistra republiky jednotlivců. I když samozřejmě není příliš reálné, že by plzeňský matador v Březolupech svůj primát z roku 1989 obhájil, v případě jeho postupu by byl jediným s podobnu šancí.

A když už je řeč o zápisech do knihy rekordů, o jeden se postará i samotný zítřejší závod. Právě tady se poprvé uskuteční kvalifikace o účast v hlavním závodě ve stylu juniorského šampionátu. Divišov měl tento rekord ustavit už v červenci, ale vinou počasí o něj přišel. Jenže v Liberci byla kvalifikace pro nízký počet zájemců zrušena, takže v domovském městě českých plochodrážních motocyklů mají opět šanci.

Ale jak už bylo řečeno v úvodu, kromě bratří Drymlových se nikdo další neomluvil. Maratónu kvalifikace, hlavního závodu a Memoriálu Josefa Leifra by se mohla postavit do cesty snad už jen nepříznivá předpověď počasí. O rekord v podobě podruhé přeloženého semifinálového závodu by pod termínovým tlakem nestál dozajista nikdo.

Startovní listiny:

Kvalifikace:

1 Martin Vaculík, Žarnovica (SK)

2 Pavel Fuksa, Pardubice

3 Martin Gavenda, Březolupy

4 Richard Frištenský, Březolupy

5 Luboš Velinský, Březolupy

6 Roman Andrusiv, Pardubice

7 Jan Markvart, Plzeň

8 Jaromír Otruba, Grepl Mšeno

Hlavní závod:

1 pátý z kvalifikace

2 Zdeněk Simota, Plzeň

3 Martin Málek, Březolupy

4 vítěz kvalifikace

5 Jakub Hejral, Mšeno

6 druhý z kvalifikace

7 Luboš Tomíček, Olymp Praha

8 Petr Vandírek, Plzeň

9 Tomáš Suchánek, Pardubice

10 Jan Jaroš, Mšeno

11 třetí z kvalifikace

12 Jaroslav Petrák, Pardubice

13 Vladimír Višváder, Březolupy

14 Filip Šitera, Plzeň

15 Marián Jirout, Pardubice

16 čtvrtý z kvalifikace

17 pátý z kvalifikace

18 šestý z kvalifikace

3. Memoriál Josefa Leifra:

Jan Jaroš, Mšeno

Zdeněk Simota, Plzeň

Luboš Tomíček, Olymp Praha

Miroslav Fencl, Slaný

Filip Šitera, Plzeň

Jakub Hejral, Mšeno

Tomáš Suchánek, Pardubice

Vladimír Višváder, Březolupy

?res Jaroslav Petrák, Pardubice

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)