Kopřivnice – 2. května
Dlouhá, úzká a vesměs rozbitá dráha v Kopřivnici pro většinu závodníků nebývá příliš populárním místem. Nicméně pro všechny, kteří v loňském finále mistrovství republiky jednotlivců skončili hůře než osmí, se kopřivnický dlouhán stane alfou a omegou pro jejich účinkování v letošním šampionátu. A vezmeme-li do úvahy současný systém nasazování reprezentantů do mistrovství světa i Evropy, půjde ještě o mnohem více.

Vedle Kopřivnice si na pořadatelství jediného semifinálového podniku původně dělaly zálusk rovněž Svitavy. Jenže finálový seriál začíná na pražské Markétě už přespříští úterý a svitavští pořadatelé se obávali, že by na tak brzký termín nemuseli mít svou dráhu v pořádku.

Pro boj o zbývajících osm finálových míst je připraven rozpis pro dvacet závodníků na dvacet rozjížděk, který měl svou premiéru při loňských Čarodějnicích v Pardubicích. Dvanáct startovních čísel je už se jmény jejich majitelů, o zbytek by se měla konat kvalifikaci.

Do ní VV SPD poslal každého, kdo v loňských semifinálových závodech skončil hůře než na jedenácté příčce. Předběžná startovní listina kvalifikace zahrnuje patnáct závodníků, nicméně už dnes je jisté, že Pavel Pučko a Miroslav Horák se jí nezúčastní. Pražský závodník argumentoval finanční náročností, jeho mšenský kolega je potlučený po svíci z úvodní rozjížďky včerejšího Memoriálu Emila Sovy.

Přihlášení – kvalifikace (14:00):

Jan Holub (Plzeň), Jaroslav Petrák (Pardubice), Michal Dudek (Slaný), Petr Babička (Slaný), Jaromír Otruba (Mšeno), Jiří Štrobl (Plzeň), Pavel Pučko (Praha) – odstoupil s ohledem na finanční náročnost cesty, Antonín Galliani (Praha), Miroslav Horák (Mšeno) – odstoupil po včerejším pádu ve Mšeně, Jakub Fencl (Praha), Dariusz Lowicki (Liberec), Adrian Pluska (Slaný), Krzysztof Nowacki (Plzeň), Lukáš Hromádka (Mšeno), Rastislav Bandzi (Březolupy).

Startovní listina – hlavní závod (15:00):

1 Vladimír Višváder, Liberec

2 Luboš Tomíček, Praha

3 Martin Málek, Slaný

4 vítěz kvalifikace

5 Michael Hádek, Plzeň

6 šestý z kvalifikace

7 třetí z kvalifikace

8 Matěj Kůs, Praha

9 druhý z kvalifikace

10 Martin Gavenda, Praha

11 Adam Vandírek, Praha

12 Tomáš Suchánek, Pardubice

13 čtvrtý z kvalifikace

14 Pavel Fuksa, Mšeno

15 pátý z kvalifikace

16 sedmý z kvalifikace

17 Richard Wolff, Praha

18 Hynek Štichauer, Pardubice

19 Jan Jaroš, Praha

20 osmý z kvalifikace

21 devátý z kvalifikace

22 desátý z kvalifikace

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Slaný – 7. září
Už po svém středečním triumfu na plzeňských Borech se Martin Vaculík netajil přáním získat dnes ve Slaném titul mistra republiky jednotlivců. To mu nakonec vyšlo a svým triumfem přepsal historické statistiky. Stal se prvním Slovákem a dnes potažmo i zahraničním závodníkem, jenž triumfoval v našem šampionátu. Navíc je ve svých sedmnácti letech nejmladším borcem, jemuž se podařilo usednout na trůn. V základní části prohrál pouze rozjížďku s Lukášem Drymlem. Ve finále profitoval z jeho smůly. Pardubický závodník totiž při útocích na vedoucího Josefa France upadl. I když si stěžoval na soupeřovy myšky, byl z repete vyloučen. Při restartu Martin Vaculík nezaváhal. Vystřelil vpřed jako raketa a zastavila ho až šachovnicová vlajka. Josef Franc je už potřetí v řadě vicemistrem, obhájce titulu Adrian Rymel skončil třetí. Zdeňku Simotovi sebrala finále krutá diskvalifikace za překročení dvouminutového limitu, Aleši Drymlovi zase zadřený motor.

Proroctví slovenského mládence
Po svém triumfu v posledním kole juniorského šampionátu v Plzni pronesl Martin Vaculík, že by rád vyhrál i dnes ve Slaném. Při vší úctě k jeho obdivuhodné podzimní formě se jeho slova zdála troufalá. Na vítězství nejmladšího závodníka by si asi vsadil málokdo. Pokud by však ve Slaném byla nějaká sázková kancelář, šlo by o miliónový tip.

„Dnes se prosadí mladá krev,“ citoval Martin Vaculík popisek fotografie na stránkách magazínu speedwayA-Z téměř dokonalou češtinou. Upíjel čaj z plastikového kelímku a měl na mysli sám sebe se zlatým věncem z Březolup na krku. A vůbec mu netáhla hlavou historická fakta. Nejmladšími mistry byli doposud legendární Jiří Štancl a Tomáš Topinka. Oba se na trůn posadili ve svých jednadvaceti letech. Teenageři mohli o titulu pouze snít.

Poprvé se Martin Vaculík dostal na rošt v rozjížďce s číslem čtyři. Dopředu letěl nejrychleji Hynek Štichauer. Slovák ho ovšem objel už v prvním oblouku. Pardubický závodník mu vzápětí dobře posloužil jako hráz proti Pražanům, s nimiž se nakonec shodou okolností setkal na stupních vítězů.

Adrian Rymel vystrčil Hynka Štichauera ven z ideální stopy v nájezdu do druhé zatáčky. Ale Josefu Francovi trvalo překonání Hynka Štichauera až na začátek třetího okruhu. První triumf ve finále šampionátu republiky znamená mnoho, avšak nikoliv všechno. Navíc může být dílem příznivých okolností.

Jenže už v rozjížďce s číslem osm Martin Vaculík dokázal, že se do užšího okruhu favoritů chce počítat plným právem. Po vylétnutí pásky šel dopředu Filip Šitera. Vyvážení Luboše Tomíčka ho zaměstnalo natolik, že neuhlídal Martina Vaculíka. A ten vyjel na protilehlou rovinku už jako vedoucí závodník.

V těch chvílích se už nikdo jiný nemohl chlubit čistým štítem. Ale Martin Vaculík si evidentně umanul, že nad své české rivaly bude vyčnívat ještě výše. Ihned po přestávce dvakrát ovládl devátou jízdu. Nejprve se muselo zastavovat kvůli pádu Matěje Kůse v první zatáčce. Nicméně Martin Vaculík měl situaci plně pod kontrolou i po restartu.

Čtvrtý triumf dodal Martin Vaculík v rozjížďce s číslem patnáct. Zatímco druhý náhradník Michael Hádek odnesl svůj kontaktní souboj s druhým Patrikem Linhartem svící a pádem už v první zatáčce, slovenský leader českého šampionátu předvedl další velikánské sólo.

„Máš tam snad sériovou sedmsetpadesátku, že ti to tak letí?,“ ptal se Josef Franc žertem Martina Vaculíka. Ten se ovšem nenechal vyvést z míry. „Vole, to je taky štýýýlem,“ opáčil. A nedbal, že populární české oslovení se na Slovensku skutečně používá jen pro označení vykastrovaného býka.

I když už myslel především na finále, zbývala Martinu Vaculíkovi ještě stále jedna rozjížďka. V ní narazil na Lukáše Drymla. A byl to právě pardubický šampión roku 2005, který tentokrát vedl od startu až do cíle. Martin Vaculík protnul metu hned za ním.

„Jel jsem na ojeté gumě,“ svěřil se posléze. Už věděl, že se čtrnácti body si ve finále bude volit postavení na roštu jako první. A kdyby to soupeři slyšeli, mohli by to brát jako varování. Protože plzeňské proroctví slovenského mládence se vskutku mělo splnit.

Jediný další postup bez komplikací
Pokud se konzistence týká, měl Martin Vaculík sobě rovného pouze v osobě Lukáše Drymla. Díky startovnímu číslu dvě na svých zádech se slánskému publiku představil už v úplně první jízdě dne. Rychle minul Pavla Ondrašíka, který nejlépe odstartoval. A v první zatáčce už ukázal záda Filipu Šiterovi, který se rovněž sápal po vedoucí příčce.

„Kdybych si to dal o zub vejš,“ litoval plzeňský junior o chvilku později v depu. „Takhle jsem to doklap‘ jen do nájezdu.“ V těch chvílích ještě netušil, že o necelé tři hodiny později dnešní mítink ohodnotí jako nic moc. A bude zpytovat svědomí kvůli svým špatným startům.

V rozjížďce s číslem šest předvedl Lukáš Dryml podívanou, která musela zvednout ze sedačky i toho nejlínějšího diváka. Dopředu letěl Josef Franc. Zdeněk Simota útočil od mantinelu venkem. V prvním oblouku se dostal na druhou příčku. A Lukáš Dryml byl hned za ním.

Trojboj favoritů přinesl jedinou změnu pořadí. V prvním oblouku třetího kola se Lukáš Dryml dostal před Zdeňka Simotu. „Chtěl jsem předjet Pepeho, protože byl pomalejší,“ popisoval plzeňský závodník, proč nenavázal na svůj úvodní triumf. „Ale on mě zabrzdil a Lukáš mě podjel.“

Ztráta dvou bodů byla citelná, nicméně stále nebylo třeba plakat nad rozlitým mlékem. Sportovní katastrofa však Zdeňka Simotu potkala na startu deváté jízdy. „Stál jsem na háku a dělal si spojku,“ líčil. „Každej se hejbal a nikdo nebyl připravenej startovat. A najednou jsem byl vyloučenej!“

Rozhodčímu Pavlu Váňovi nezbylo nic než dostát stupidnímu pravidlu o diskvalifikaci závodníka, který v okamžiku naskočení čtveřice nul na digitální časomíře nestojí jako přibitý u pásky. Závod přesně v jedné jediné osudové vteřině přišel o jednoho z favoritů. Navzdory mohutnému finiši se dvěma oslnivými triumfy nedokázal Zdeněk Simota nasbírat dostatečný počet bodů pro účast ve finále.

Ztrátu dalšího bodu zaznamenal Lukáš Dryml už v rozjížďce s číslem deset. Tady šlo spíš o ukázku týmové strategie. Bratr Aleš totiž potřeboval body stejně jako se král v dobře známé pohádce sůl. Ve své první jízdě vedl až do začátku třetího kola. Pak musel zastavit se zadřeným motorem. Vzápětí sice svedl úspěšnou bitku s Filipem Šiterou a Lubošem Tomíčkem, avšak vedoucí Martin Vaculík už byl nedostižitelný.

Tři body z desáté jízdy mu tudíž přišly náramně vhod. Třináctka u čísla jízdy však Alešovi Drymlovi přinesla smůlu. V duelu s Josefem Francem byl handicapován utrženým sedátkem. Přestože inkasoval dva body, finálová brána se mu zabouchla před nosem. „Špatnej den, to se stává,“ nevěšel hlavu. „Zapomeneme na to a jedeme dál!“

Zato jeho mladší bratr nezadržitelně pádil vstříc rozjížďce čtveřice nejlepších. V rozjížďce s číslem čtrnáct nedal ani náznak šance Adrianu Rymelovi v symbolickém duelu šampiónů obou předchozích sezón. Své účinkování v základní části završil dalším velkým sólem v osmnácté jízdě. Sotva v depu odložil své GM, utíkal za Alešem na rošt s dobrou radou. A pak už mohl myslet na finále, kam se jako jediný kromě Martina Vaculíka dostal bez komplikací.

Derniéra velikánského dramatu
Počínaje sezónou 2002 se o českém mistru rozhoduje ve finálové jízdě. Příští rok VV SPD naplánoval čtyřdílný seriál. A tím pádem jsme dnes ve Slaném mohli vychutnat nervy drásající systém, který udržuje bitvu o šampióna otevřenou až do poslední myslitelné chvíle, naposledy.

V systému jediné rozhodující finálové rozjížďky na titul nestačí být jen nejlepší. Nutná je i nezbytná dávka štěstí. Svou roli hraje samozřejmě i technika. Jedna porucha a šance může být nenávratně v prachu. O Aleši Drymlovi tady už byla řeč. Avšak slánský závod viděl nespočet defektů.

Jako mistr by v tomto směru mohl být vyhlášen Jan Jaroš. Ve třetím kole své první jízdy zadřel motor. Během pauzy osadil do rámu svého motocykl náhradní agregát, aby se dočkal dalších dvou poruch. Dvakrát musel zastavit i Luboš Tomíček, což mu před finále juniorského mistrovství světa nepřidalo.

Defekt potrápil i Pavla Ondrašíka. V deváté jízdě kvůli němu přišel o druhé místo před Tomášem Suchánkem. Stačil však inkasovat alespoň jeden bod, což Richard Wolff v předchozí sérii nestihl. Vůbec totiž neopustil startovní rošt. Jinak mohl navzdory bolavému koleni skončit v průběžné klasifikaci ještě o něco výše.

Přetržený sekundární řetěz na startu rozjížďky s číslem třináct spálil ambice Matěje Kůse. Pražský junior byl ke všemu v předchozí sérii vyloučen za pád v první zatáčce. A tak mu po závodech nebylo příliš do řeči.

Vedle Martina Vaculíka a Lukáše Drymla se do finále probili Josef Franc a Adrian Rymel. By se dokázali vyhnout peripetiím v podobě defektu či pádu, nebyl jejich postup zas až tak jednoznačnou záležitostí. Rozpis je svedl dohromady už do rozjížďky s číslem čtyři.

V ní jim oběma naměřil Martin Vaculík. Z pražského duelu vyšel lépe úřadující šampión. Jak už bylo řečeno, dokázal se před Hynka Štichauera probít dříve. Josef Franc musel svůj jediný bod rozmnožit o početnou rodinku bratříčků. A činil se v tomto směru opravdu pilně.

V šesté jízdě uhlídal jak Lukáše Drymla, tak Zdeňka Simotu. V rozjížďce s číslem jedenáct se díky raketovému zrychlení dostal během jediného kola z posledního místa po startu do čela. O dvě jízdy později úřadoval už po vylétnutí pásky. A v páté sérii zaskočil Richarda Wolffa náhlým útokem vnitřkem prvního výjezdu.

Adrian Rymel zpočátku kopíroval vítězné tažení svého pražského kamaráda. Triumfy v páté a dvanácté jízdě šly jako na běžícím páse. U jejich počátků byl brilantní start. Jenže nedávné zranění obratlů a bolest v pravém prsteníčku s amputovaným článkem udělaly přece jen své.

V rozjížďce s číslem třináct mu po startu uletěl Lukáš Dryml. A nakonec v devatenácté jízdě pouze přihlížel duelu Zdeňka Simoty a Aleše Drymla. Jim to nebylo nic platné, protože Adrian Rymel měl i s třetím místem více bodů. „Nechápu, jak jsem se tam dostal,“ komentoval svůj postup sebekriticky. „Jel jsem jako kokot!“

Z šestnácti finalistů zbyli v rozhodující fázi čtyři pretendenti mistrovského trůnu. Martin Vaculík, Lukáš Dryml, Josef Franc a Adrian Rymel. Zpočátku se zdálo, že vítězný koncept Josefa France se nezastaví. Po čtyřech předchozích triumfech se dostal do čela i po vylétnutí pásky.

Avšak Lukáš Dryml mu za jeho zády nedopřál ani chvilku pokoje. V tu chvíli si každý nemohl nevybavit předešlá finále ve Mšeně a Březolupech, v nichž pražský borec byl šampiónem jen v úvodních kolech finálové jízdy. Lukáši Drymlovi se Pražana nepovedlo objet v prvním oblouku. Pokračoval však dál v důrazných nájezdech.

V nájezdu do druhého kola byl razantnější, avšak stále zůstával druhý. Duel o korunu šampióna bohužel skončil před zatáčkou u depa pádem pardubického závodníka. „Házel mi myšky,“ komentoval situaci pardubický závodník. „Nevím, co se dělo za mnou, kdo je první, vybírá si stopu,“ líčil Josef Franc.

Repete se muselo obejít bez diskvalifikovaného Lukáše Drymla. Martin Vaculík prve válčil o třetí místo s Adrianem Rymelem. A nyní rychle pochopil, že žádnou další šanci už nedostane. „Do druhýho startu musím dát všechno,“ uvědomoval si. A jak řekl, tak udělal.

Zpočátku byl vpředu Josef Franc. Ale slovenský závodník jej ještě v první zatáčce objel, aby vzápětí přepisoval dějiny českého individuálního šampionátu. Do nich se výrazně zapsal i Josef Franc. Vedení slovenskému jezdci sice už nesebral, ale je potřetí v řadě vicemistrem. Spokojen byl i Adrian Rymel, který si třetím místem navzdory zdravotním trablům podržel všechny reprezentační výhody.

Hlasy z depa
„Super závod,“ jásal Martin Vaculík. „Měl jsem to dobře rozběhnuté. A dobře jsem startoval. Jen ve finále jsem zaváhal. A pak jsem věděl, že do druhého startu musím dát všechno. Povedlo se, děkuji hlavně ladičovi Vláďovi Dvořákovi.“ Během celého odpoledne prohrál pouze jedinou jízdu. „Když jedu na start, neuvědomuju si, kdo tam se mnou je,“ prozradil Martin Vaculík svůj recept na úspěch. „Prostě tam jdu vyhrát!“ A jak by sedmnáctiletý slovenský mladík okomentoval fakt, že je nejmladším mistrem republiky v historii. „Bylo štěstí,“ odtušil skromně. „Nevím, co k tomu dodat. Jestli přibudou další, záleží na formě.“

„Potřetí druhý místo,“ povzdechl si Josef Franc. „Je to škoda. Už by to ten titul chtělo. Všechno mi fungovalo. Dělal jsem chyby, ale dělá je každej. Díky ladiči a týmu, těch si musím vážit.“ A jak věčný vicemistr viděl situaci ve finálové jízdě? „Nevím, co se dělo za mnou,“ odpověděl. „Kdo jede první si vybírá stopu. Ale fakt nevím, co se tam stalo.“ První titul sebral Josefu Francovi Lukáš Dryml ve finálové jízdě předloni. Loni ho za podobných okolností o zlato připravil Adrian Rymel, letos Martin Vaculík. Kdy přijde ono rozhodující kolo Josefa France? „Už asi přišlo,“ řekl pražský závodník napůl vážně, napůl v žertu.

„Chci taky poděkovat mechanikům a ladičům,“ připojil se ke slovům díků i Adrian Rymel. „Neuvěřitelným způsobem jsem se dostal na stupně vítězů, i když jsem jel jako kokot.“

„Dobrý, výborný,“ říkal Lukáš Dryml ironicky. „Mám strašně nerad tenhle typ závodů. Každej druholigovej se tě snaží porazit. A udělat si skalp. Přitom jezdíš tolik těžších závodů než mistrovství republiky. Je hezký říct, že jsi mistr, ale nejde tomu dávat příliš velkou váhu. Chci pokračovat v kariéře, tak jsem to bral s rezervou. Nechci se tu dolámat. Závody byly vyrovnaný, ale bylo hodně defektů. Třeba brácha jel skvěle a měl dobrou motorku, ale jeden defekt ho stál body.“ A co se stalo ve finálové jízdě? „Finále jsem si zavinil sám,“ připustil Lukáš Dryml. „Hodil mi tam myšku, předtím taky dělal dobytčárny. Když to chceš někam dotáhnout, musíš jezdit férově. Včera jsem třeba předjížděl Petera Karlssona. On si jel pořád svoji stopu. A po závodech mi řekl, že mě gratuluje, že jsem byl rychlej‘.“

„Pátý místo je na hovno,“ netajil se rozčarovaný Zdeněk Simota. „Jsem hodně zklamanej. Ve druhý jízdě jsem jel za Pepem. Chtěl jsem ho předjet, protože byl pomalejší. Ale zabrzdil mě a Lukáš mě podjel.“ O účast ve finálové rozjížďce ho všem připravila především následující diskvalifikace. „Stál jsem opravdu na háku a dělal spojku,“ připustil plzeňský závodník. „Ale každej se hejbal. A nikdo nebyl připravenej startovat.“

„Už po první jízdě jsem byl rozčilenej,“ povzdechl si Aleš Dryml. „Zadřel se motor na pístu. A pak jsou tady takoví závodníci… Šitera v jízdě se mnou házel vlny, že kdybych byl vypatlanej, byl by rozvěšenej‘. Tohle jsem v Grand Prix neviděl. A nevím, kde to viděli oni.“ Nebýt fatálního defektu, byl by Aleš Dryml ve finálové jízdě. „Špatnej den, to se stává,“ viděl své šesté místo pragmaticky. „Když jsem jel s Pepou, ulítlo mi sedátko. Na dnešek zapomeneme a jedeme dál.“

„Nic moc,“ hodnotil svůj výkon Filip Šitera. „Zklamal jsem hodně lidí. Jelo to, ale nedokázal jsem to využít. Ani jednou jsem neodstartoval. A to tady bylo sedmdesát procent úspěchu. Dřel jsem při přípravě, ale připadá mi, že čím víc dřu, pak to moc zkurvím.“ Takže na nedělní Ostrow nebude žádná speciální příprava? „Nechám tomu volnej průběh,“ souhlasil. „Když se na něco hodně připravuju, dopadne to takhle.“

			FIN
1. Martin Vaculík, Slaný	3 3 3 3 2	14	1.
2. Josef Franc, Praha	1 3 3 3 3	13	2.
3. Adrian Rymel, Praha	2 3 3 2 1	11	3.
4. Lukáš Dryml, Pardubice	3 2 2 3 3	11	X
5. Zdeněk Simota, Plzeň	3 1 M 3 3	10
6. Aleš Dryml, Pardubice	E 2 3 2 2	9
7. Filip Šitera, Plzeň	2 1 2 2 2	9
8. Pavel Ondrašík, Praha	1 2 1 1 3	8
9. Martin Málek, Slaný	3 1 1 1 0	6
10. Patrik Linhart, Slaný	2 0 1 1 2	6
11. Tomáš Suchánek, Pardubice	1 2 2 1 0	6
12. Richard Wolff, Praha	2 E 1 2 1	6
13. Matěj Kůs, Praha	1 3 X E 1	5
14. Luboš Tomíček, Praha	0 E 2 E 1	3
15. Hynek Štichauer, Pardubice	0 1 0 0 U	1
16. Roman Andrusiv, Pardubice (res)	X 0	0
17. Jan Jaroš, Praha	E E E – –	0
18. Michael Hádek, Plzeň	F	0

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Slaný – 7. září
Šampaňské vystříkané triumfátory juniorského šampionátu nestačilo ještě ani pořádně vsáknout do země a už tu máme další prestižní závod. Dnes v pozdním odpoledni padne ve Slaném rozhodnutí, kdo se ozdobí prestižním titulem mistra republiky jednotlivců. České finále se na ovál středočeského královského města vrací takřka přesně po devíti letech. A stejně jako tehdy má deštivou předehru. Nyní však závod ukončí jednu historickou éru.

Dlouhá léta bojovali plochodrážníci o mistrovský titul v seriálu závodů. Zlom nastal v sezóně 1990, kdy poprvé zvítězili zastánci jednodenního finále. S výjimkou let 2000 a 2001, jež přinesla nepříliš úspěšný návrat více mítinků, vzešel český plochodrážní král výhradně z jednoho mítinku.

Na příští rok ovšem VV SPD chystá šampionát republiky v podobě čtyř závodů. A tak si dnes diváci ve Slaném užijí nervy drásající finále naposledy. Systém rozhodující finálové jízdy garantuje všechny v napětí až do posledního mávnutí šachovnicovým praporkem.

Zkušenosti z minulých let ukazují, že se do poslední série drží ve hře o titul minimálně sedm, osm borců. A když čtyři nejlepší z nich stanou na startovním roštu finálové jízdy, jsou jejich šance prakticky rovnocenné.

O tom by mohl hodně vyprávět Josef Franc. Dvakrát se už natahoval po zlatě, ale pokaždé skončil druhý. Předloni ho ve Mšeně překonal Lukáš Dryml v úvodním kole. A loni v Březolupech mu Adrian Rymel dopřál jediný okruh navíc.

Obdobné drama zažijeme dozajista i dnes. Navíc poprvé od roku 2002 figuruje ve startovní listině obhájce loňského primátu. Bohumil Brhel skončil tehdy ve Mšeně na druhém místě. Zlato vybojoval Antonín Kasper, jenž se však na podzim rozloučil s aktivní kariérou. Na uvolněný trůn zasedl o rok později Tomáš Topinka, pro něhož však šlo o prozatímní derniéru v mistrovství republiky. V sezoně 2004 se radoval Bohumil Brhel, jemuž zranění zabránilo v obhajobě v roce 2005. A Lukáš Dryml, předloňský mistr republiky, zase ve chvílích loňského triumfu Adriana Rymela dočasně nezávodil.

Právě Adrian Rymel, jenž byl společně s Josefem Francem přímo dosazen bez kvalifikace, a Lukáš Dryml jsou v dnešní startovní listině jediní závodníci ozdobení titulem. Odpoledne jim to ovšem žádné výhody nepřinese. Po zlatě touží všichni, a už budou mít na vestě jakékoliv číslo mezi jedničkou a šestnáctkou. Upřímně řečeno, každého z nich si lze s větší či menší dávkou fantazie na pódiu představit. Lepší pozvánku do ochozů by si snad nikdo nemohl přát.

Startovní listina:

1 Pavel Ondrašík, Praha

2 Lukáš Dryml, Pardubice

3 Jan Jaroš, Praha

4 Filip Šitera, Plzeň

5 Richard Wolff, Praha

6 Zdeněk Simota, Plzeň

7 Matěj Kůs, Praha

8 Luboš Tomíček, Praha

9 Martin Málek, Slaný

10 Patrik Linhart, Slaný

11 Tomáš Suchánek, Pardubice

12 Aleš Dryml, Pardubice

13 Adrian Rymel, Praha

14 Josef Franc, Praha

15 Hynek Štichauer, Pardubice

16 Martin Vaculík, Slaný

17 Roman Andrusiv, Pardubice

18 Michael Hádek, Plzeň

Nestartuje:

10 Adam Vandírek, Praha

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Slaný – 27. srpna
Už přespříští pátek se na dráze ve Slaném rozhodne boj o prestižní titul mistra republiky jednotlivců. Semifinálové boje skončily včera a hned bylo provedeno rozlosování postoupivších závodníků. Magazín speedwayA-Z vám startovní listinu přináší přímo na obrazovky vašich počítačů.

Nominační listina – finále MR jednotlivců, Slaný 7. září:

1 Pavel Ondrašík, Praha

2 Lukáš Dryml, Pardubice

3 Jan Jaroš, Praha

4 Filip Šitera, Plzeň

5 Richard Wolff, Praha

6 Zdeněk Simota, Plzeň

7 Matěj Kůs, Praha

8 Luboš Tomíček, Praha

9 Martin Málek, Slaný

10 Adam Vandírek, Praha

11 Tomáš Suchánek, Pardubice

12 Aleš Dryml, Pardubice

13 Adrian Rymel, Praha

14 Josef Franc, Praha

15 Hynek Štichauer, Pardubice

16 Martin Vaculík, Slaný

17 Patrik Linhart, Slaný

18 Roman Andrusiv, Pardubice

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Liberec – 25. srpna
Pouhých patnáct závodníků se představilo dnes odpoledne v jediném semifinálovém závodě skupiny B individuálního šampionátu republiky. Diváci neviděli žádné enormní překvapení na úkor favoritů, kteří obsadili sedm postupových míst. V dramatické bitce o post náhradníka se nakonec radoval Roman Andrusiv. Při svém premiéře na pavlovickém oválu čněli nejvýše bratři Drymlové. Lukáš sice po svém pátečním pardubickém pádu strávil noc s ledem a tišícími prášky, nicméně navzdory bolestem v noze neprohrál ani jednu rozjížďku. Aleš skončil druhý, když jej kromě mladšího bratra dokázal porazit už jen Zdeněk Simota. Vše si vynahradil triumfem v nadstavbové Ceně města Liberce – Memoriálu Josefa Leifra, když ve třetím kole finálové jízdy sebral prvenství Tomáši Suchánkovi. V hlavním závodě skončil třetí Luboš Tomíček. Ten se před cestou na pódium ještě v rozjezdu musel vypořádat s Tomášem Suchánkem a Zdeňkem Simotou.

Žádné překvapení na úkor favoritů
Po všech personálních ranách, které se šampionát jednotlivců dopadly, odhalil letmý pohled do startovní listiny sedm žhavých kandidátů na postup. A ti také začali postupně své ambice plnit.

Na liberecké dráze dnes hrály klíčovou úlohu starty. Staly se úhelným kamenem triumfů Luboše Tomíčka a bratří Drymlových ve třech úvodních rozjížďkách první série. Nicméně i bojovnosti se otevřel dostatečný prostor. Své by k tomu dozajista řekl Tomáš Suchánek.

V rozjížďce s číslem čtyři odstartoval jako druhý za Zdeňkem Simotou. V prvním oblouku se musel vypořádat s nájezdem Romana Andrusiva. Ve druhém se však udržel na spodní stopě, aby se po ní ve výjezdu protáhl do čela.

Základ pro pozdější stupně vítězů byl položen. Brzy začalo být jasné, že oba bratři Drymlové míří pořádně vysoko. Start rozjížďky s číslem pět vyšel nejlépe Luboši Tomíčkovi. Ovšem Aleš Dryml se ho držel jako klíště. A ve druhé zatáčce využil vnitřku, aby se dostal dopředu.

Jenže jejich bitva ještě nedospěla ke svému konci. Pražský junior překvapil pardubického závodníka v nájezdu do třetího kola. Na čele však dojel jen do zatáčky u depa. V ní se Aleš Dryml do vedení vrátil. Tentokrát z vnější strany.

Lukáš Dryml si v noci na dnešek užil pardubický extraligový triumf netradičním způsobem. „Noha bolí,“ svěřil se s následky své kolize. „A tak jsem seděl doma, ledoval a užíval brufeiny.“ V šesté jízdě však nedal Zdeňku Simotovi ani náznak šance.

Po dvou sériích měl kromě obou pardubických bratrů čistý štít už jen Tomáš Suchánek, suverénní vítěz snadnější rozjížďky s číslem osm. Nicméně třetí série seznam neporažených pořádně prosela.

S devíti body se po jejím skončení mohl pochlubit pouze Lukáš Dryml. Ale i on o ně musel bojovat. Takřka celá čtyři kola proháněl vedoucího Luboše Tomíčka. A až v závěrečném výjezdu před cílem se vnějškem dostal do čela. „Tři kola to zkouším a vidím, kudy jede,“ popisoval své vítězství v cíli. „Za tu dobu si ho musím přečíst. A povedlo se mi to. Jako z učebnice (smích)!“

Vzápětí však Tomáš Suchánek zažil obdobnou situaci s Janem Jarošem. „Spím na startech,“ stěžoval si pardubický závodník. A nyní o tom přesvědčil, když rošt opouštěl až jako třetí. Před Vladimíra Višvádera se dostal už v prvním oblouku. Avšak Jan Jaroš mu postavil do cesty nepřekonatelnou hráz. A to Tomáš Suchánek zkoušel, kudy chtěl nešlo to.

Stále visel Janu Jarošovi na kole. A ani poslední nájezd, do něhož Tomáš Suchánek dal v poslední zatáčce maximum, nevyšel. „Hlídal jsem si ho a věděl, kudy jede,“ svěřil se Pražan se svým receptem na úspěch. V rozjížďce s číslem jedenáct na Aleše Drymla vyzrál Zdeněk Simota.

Musel sice začínat ze třetího místa, avšak už v první zatáčce objel Pavla Ondrašíka. Pak vytrvale pronásledovat vedoucího Pardubáka, aby ho o vedení připravil až v předposlední zatáčce. Plzeňana ale hned po přestávce přibrzdil v rozletu Luboš Tomíček. Víceméně mu stačilo pouze odstartovat.

Pro určení míst na stupních vítězů byla určující především rozjížďka s číslem šestnáct. Lukáš Dryml sice zvažoval, že by se po třech triumfech se závodem rozloučil. Nakonec se však dal přesvědčit, že by devět bodů mohlo být málo. A v exhibiční jízdě společně se svým bratrem odvedli Tomáše Suchánka.

Ten však v sedmnácté jízdě objel Luboše Tomíčka už v prvním oblouku a vyrovnal jeho bodový zisk. Vzápětí si Aleš Dryml dalším sólem zajistil stříbrný věnec. A jeho mladší bratr v rozjížďce s číslem devatenáct zkompletoval své patnáctibodové maximum. Posledním vítězem se stal Zdeněk Simota.

Plzeňan si se svými třemi body řekl o účast v dodatkové jízdě o třetí příčku. Rošt však byl rozdělen na čtyři místa místo třech. „Chtěl jsem jet od prken, ale nahnali mě do bílé dráhy,“ povzdechl si Zdeněk Simota. „A tam byl beton nalitej vodou.“ Triumf si tak nakonec připsal Luboš Tomíček.

Bitva o náhradníka
Pět závodníků se zapojilo do bojů o stupně vítězů. A další dva splnili úlohu favorita a bez nějakých peripetií si řekli o místa ve finálové šestnáctce. Jan Jaroš se blýskl zmiňovaným vítězstvím nad Tomášem Suchánkem. Ve čtvrté sérii slavil další triumf, když odstartoval na Pavla Ondrašíka. A pak dokázal odolávat jeho tlaku až do cíle.

Pavel Ondrašík si loni v Liberci ve stejném závodě vypil kalich hořkosti až do dna. Dva defekty ho tehdy nepustily do finále. Letos se chtěl podobných věcí vyvarovat. „Na krátký se trošku trápím a taky mi nejede tolik motor,“ říkal. Přesto dal postupovým aspiracím pětibodový základ už zkraje mítinku. Čtyři další body dodaly absolutní jistotu.

A tak se největší pavlovická bitva nesla ve znamení boje o post náhradníka. Nejprve v ní měl největší šance Petr Babička. Slánský mladík hned na úvod sebral druhé místo Vladimíru Višváderovi. Jenže páska a poté i dvě nuly znamenaly konec ambicí. Podobným vývojem prošel i jeho klubový kolega Michal Dudek.

Na osmé místo si tak rázně vyšlápl František Liebezeit. Na úvod ho zbrzdily duely s favority. Nicméně domácí matador dokázal vytěžit třetí místa. Ovšem v rozjížďce s číslem dvanáct už nezaváhal. V první zatáčce vyvezl Radima Choda a připisoval si naráz trojku.

Ve třetí sérii musel přihlížet duelu Jana Jaroše s Pavlem Ondrašíkem. A na jeho obzoru se zjevila žlutá hrozba. Roman Andrusiv před závodem osadil svůj kanárkový motocykl nově vyladěným motorem od technického mága Alexandra Kopeckého. Společně se svým otcem v roli mechanika zpočátku laborovali s převody.

V rozjížďce s číslem čtyři vyšel Roman Andrusiv naprázdno, když mu poslední bodík sebral právě František Liebezeit. Posléze ale ujel Vladimíru Višváderovi v duelu o dva body. Ve třetí sérii přidal na své konto sice jen jediný bod, ale už měl jasno o správném převodovém poměru. A v patnácté jízdě nezaváhal. Patrik Doubek, Dominik Jech a Michal Dudek zůstali na jeho štítě.

Důležitým momentem pro Romana Andrusiva se stala rozjížďka s číslem osmnáct. Zatímco Aleš Dryml letěl za dalším triumfem, pardubický závodník držel v šachu Jana Jaroše. Pražan měl problémy se sjetou pneumatikou, přesto dával najevo touhu po dalších dvou bodech. Jenže Roman Andrusiv ho k nim nepustil.

Františka Liebezeita, který měl o dva body méně než jeho sok, čekala ještě předposlední rozjížďka. Ta se však změnila v noční můru. Liberecký borec byl třetí, když mu ještě v prvním kole prasknul na protilehlé rovince řetěz.

Druhé pódium Aleše Drymla
Semifinále mělo původně pokračovat jedinou rozjížďkou o Cenu města Liberce. Jenže záměr fanoušků ze skupiny HBC uspořádat čtvrtý ročník Memoriálu Josefa Leifra jako celý závod v Divišově ztroskotal. A tak se obrátili s nabídkou do Liberce. Na severu Čech nezůstali oslyšeni, takže semifinálový závod vyvrcholil miniturnajem osmi závodníků.

První semifinále se stalo kořistí Tomáše Suchánka, který se rychle dostal před Luboše Tomíčka. Vladimír Višváder zaútočil spodní stranou první zatáčky, ovšem dostal se jen před Jana Jaroše. Ten záhy odstoupil, protože s úplně sjetou hranou neměl šanci na postup.

Semifinále číslo dvě vyhrál Zdeněk Simota. Po rychlém startu ho ještě před prvním nájezdem minul Aleš Dryml. Ve druhé zatáčce se ovšem Plzeňan udržel na vnitřní stopě, jenž ho nakonec vrátila do čela.

V malém finále odpálil Jan Jaroš ze startovního roštu s takovou brizancí, že už ho nikdo nechytil. Vladimír Višváder uhájil druhé místo před Františkem Liebezeitem, jehož zklamání z vyřazení z okruhu finalistů vedlo k prohlášení o konci kariéry, a Pavlem Ondrašíkem.

Pouze do první zatáčky dojel ve finálové jízdě Luboš Tomíček. „Viděl jsem tam letmák a myslel jsem, že se bude zastavovat,“ vysvětloval. „Ale moje chyba, měl jsem jet dál.“

Vedl Tomáš Suchánek, avšak Aleš Dryml mu nedopřával ani chvilku oddechu. V první zatáčce třetího kola se mu nakonec přece jen podařilo proniknout do vedení. A tak se jako jediný mohl dnes pochlubit dvěma pobyty na pódiu.

Hlasy postupujících z depa
„Byla to exhibice jako na podzim,“ komentoval své počínání Lukáš Dryml. „Na začátku z dráhy koukaly kameny. Říkal jsem, že to nebude optimální. Nakonec se z toho stala super dráha. Skvěle to tady upravujou, dá se na ní jet všude. Přijdou i diváci, má to tady atmosféru. Mám to tady rád jako ve Mšeně.“ A k tomu oněch patnáct bodů… „Přijel jsem postoupit,“ řekl na toto téma Lukáš Dryml. „Chtěl jsem jet jen tři jízdy na devět bodů. Ale lidi mi říkali ne. Že by to nemuselo stačit. A tak jsem si dal ještě dvě rozjížďky. Mám radost, že jsme si s Alešem zajezdili. A že jsem to přežil v pohodě. Chtěl bych jet ještě Memoriál, ale v nejlepším se má přestat. Koleno pobolívá a zejtra bych neměl sílu.“

„Jsem unavenej, ale spokojenej,“ netajil se Aleš Dryml. „Tohle bylo hlavně o postupu. A my máme s bráchou rušný diář. Tohle to neřeší, ale na sezónu 2008 by se to mělo promyslet, aby byla špička nasazená rovnou do finále. Chtělo by nasadit top osmičku rovnou. Tohle je honění. Včera extraliga, zejtra Polsko, brácha pak Anglie a já Švédsko.“ Aleš Dryml neměl s postupem sebemenší trable. „Cíl splněn,“ souhlasil. „Dneska jen dvě chyby, co se neměly stát.“

„Byl jsem tady poprvý,“ říkal Luboš Tomíček. „Dráha mě překvapila. Je závodivá a hodně o startech. Ještě kdyby se navez‘ materiál na venek… Všechno je hezký, i to depo. Pěkně jsme si zazávodili s Drymlama. Mrzelo mi to finále Leifra. Viděl jsem tam letmák a myslel, že se to bude zastavovat. A tak jsem to zabalil. Kdybych koukal na druhou stranu, neviděl bych to. Ale neměl jsem zastavovat.“ Po jisté době si Luboš Tomíček spravil chu. „Celý čtyři tejdny od toho Mšena mám krizi,“ připustil. „Nedaří se mi v Anglii ani v Evropě. Trápím se já i lidi kolem mě. Motory se pořád serou. A teď přijdou závody, kde to musí vyjít v každý jízdě. Teď mě v Coventry čeká televizní závod a zkusím něco novýho v technice.“

„Do finále jsem se dostal,“ liboval si Tomáš Suchánek. „Cíl je splněnej, takže dobrý. Jel jsem tady poprvý.“ Takže všechno bez problémů? „Spal jsem na startech,“ přiznal pardubický závodník. „A problém byl i převod. Vyměnil jsem ho a bylo to lepší. Teď jsem na semifinále Leifra dal ještě jinej. A bylo to ještě lepší. A teď na finále to bude úplně nejlepší.“

„Jelo se na postup a málem byla bedna,“ konstatoval Zdeněk Simota. „V rozjezdu to bylo rozlajnovaný na čtyři lajny, i když jsme tam byli tři. Nahnali mě do trojky. A tam byl beton nalitej vodou. Závod byl v pohodě. Zkoušel jsem všechno možný. Jakž takž to šlapalo.“ Plzeňský závodník byl v libereckých Pavlovicích vůbec poprvé. „Dráha je taková docela o startech,“ svěřil se se svým názorem. „Kdyby tam byl materiál a dalo se po venku předjíždět, bylo by to lepší. Ale je to taková zajímavá dráha.“

„Dobrý,“ ohodnotil svůj výkon Jan Jaroš. „Dalo se to čekat. Papírově jsem předved‘, co jsem měl. Posral jsem to trošku s gumou. Vzal jsem si jen jednu a pak to s odřenejma ušima doháněl.“ Nicméně porážka Tomáše Suchánka zase tak předem jasná nebyla. „Hlídal jsem si ho,“ líčil pražský závodník. „Věděl jsem, kde jede. A že když odstartuju a pojedu lajničku, půjde to. Málokdo tady předjede. Dráha je pěkná. Ve Slaným by to chtělo, abych byl ještě lepší. Uvidíme. Žádná křeč.“

„Nelíbí se mi systém dosazování,“ netajil se Pavel Ondrašík. „Třeba Honza Jaroš nepřijel na semifinále a teď se přihlásí sem. Přijde mi to nefér. Nemám nic proti Honzovi, jde o princip. A dvě semifinále jsou pro Čechy přepych.“ A jak viděl závod ze svého úhlu pohledu? „Na krátký se trošku trápím,“ připustil. „Nejede mi motor. A já taky ne, jak bych si představoval. Jsem trošku zklamanej, ale hlavně, že jsem ve finále. To je jen jedno a během čtrnácti dnů se může něco naladit. V Morizes se rozjedu a pak se uvidí.“

„Dobrý jsem spokojenej, i když ten jeden bod mi chyběl,“ prozradil Roman Andrusiv. „Finále jsem jel už v Divišově. Rozjížděl jsem se tam o místo s Tomášem Hejtíkem. Vymáz‘ jsem se a bylo vymalováno. Životní výsledek tenhle postup není, to bylo třetí místo v junioráku.“ Závod se pro Romana Andrusiva vyvíjel poměrně hladce. „Akorát ty převody,“ posteskl si pardubický závodník. „Začínali jsme na lehkejch. Pak jsme dali těžkej a bylo to dobrý. Ve třetí jízdě jsem měl už strach, že mě Petr Babička předjede. Nejelo mi to, mydlilo to a já musel mít půl plynu. Jsem spokojenej, pěkně jsem se svez‘. Po dlouhý době závod, co mně trošku zvednul sebevědomí.“

1. Lukáš Dryml, Pardubice	3 3 3 3 3	15
2. Aleš Dryml, Pardubice	3 3 2 2 3	13
3. Luboš Tomíček, Praha	3 2 2 3 2	12+3
4. Tomáš Suchánek, Pardubice	3 3 2 1 3	12+2
5. Zdeněk Simota, Plzeň	2 2 3 2 3	12+1
6. Jan Jaroš, Praha	2 1 3 3 1	10
7. Pavel Ondrašík, Praha	2 3 1 2 1	9
8. Roman Andrusiv, Pardubice	0 2 1 3 2	8
9. František Liebezeit, Liberec	1 1 3 1 E	6
10. Radim Chod, Slaný	1 1 2 1 0	5
11. Vladimír Višváder, Liberec	1 1 1 0 2	5
12. Petr Babička, Slaný	2 T 0 0 2	4
13. Michal Dudek, Slaný	1 2 0 E 1	4
14. Patrik Doubek, Praha	R R 0 2 1	3
15. Dominik Jech, Praha	0 0 1 1 0	2

Cena města Liberce – 4. Memoriál Josefa Leifra:

	SMF1	SMF2	MF	FIN
1. Aleš Dryml, Pardubice		2.		1.
2. Tomáš Suchánek, Pardubice	1.			2.
3. Zdeněk Simota, Plzeň		1.		3.
4. Luboš Tomíček, Praha	2.			R
5. Jan Jaroš, Praha	R		1.
6. Vladimír Višváder, Liberec	3.		2.
7. František Liebezeit, Liberec		4.	3.
8. Pavel Ondrašík, Praha		3.	4.

Foto: Jan Neruda

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Březolupy – 25. augusta
Druhé kolo semifinále A MČR jednotlivcov sa stalo korisou slovenského reprezentanta Martina Vaculíka vo veste Slaného. Avšak tomu predchádzalo mnoho súbojov a zvratov. Prvá sedmička z kopřivnického semifinále mala za úlohu udrža si svoje pozície, zatia¾ čo ostatní museli zapnú na vyššie obrátky. O dramatickosti svedčí aj fakt, že sa musela ís rozjazda o druhé miesto, v ktorej štartovali traja jazdci. Martin Málek využil znalos domácej dráhy a dokázal si hneď po štarte poradi s pražskými pretekármi Matějom Kůsom a Adamom Vandírkom. Nako¾ko štartovná listina prešla viacerými zmenami, diváci si museli
škrtnú mená Richarda Frištenského a Jana Markvarta. Namiesto Markvarta tak dostal príležitos po¾ský amatérsky jazdec zo Swietochlowic Michal Widera, ktorý predložil českú licenciu a štartovné číslo 15 ostalo neobsadené.

Bodové rozdiely z predchádzajúceho semifinálového kola v Kopřivnici neboli
ve¾ké. Šancu dosta sa do prvej sedmičky mal takmer každý. O tom, že poradie
po prvom kole nemusí osta nedotknuté, svedčila už prvá jazda. Po štarte
išiel totiž bezpečne dopredu Martin Vaculík, ktorý dovtedy strácal na
postupové miesto dva body. Svoju vedúcu pozíciu si ubránil pred Matějom
Kůsom a Richardom Wolffom. Jaroslav Petrák to musel tesne pred cie¾om vzda
kvôli problémom s motorom. „Po štarte ma ve¾mi zdvihlo a vôbec mi to nešlo“,
sažoval sa Matěj Kůs.

Dobrú formu potvrdil aj Adam Vandírek, keď sa dostal ako prvý do nájazdu
prvej zákruty v druhej jazde. Za ním prebiehal súboj medzi Filipom Šiterom a
Martinom Málekom, ktorý pre seba vo výjazde rozhodol domáci pretekár. Keď sa
už zdalo, že na poradí sa nič nezmení, v poslednej zákrute to nevydržala
reaz na motorke plzeňského juniora a Michal Widera si mohol pripísa bod za
tretie miesto. „Mal som slabý štart a potom aj tá reaz,“ zhodnotil svoju
jazdu Filip Šitera.

Tretiu jazdu vyhral od štartu až po cie¾ prvý Hynek Štichauer, ktorému celý
čas jazdil za chrbtom jeho oddielový kolega Pavel Fuksa. Svoje prvé
vystúpenie v semifinále šampionátu premenil Jan Holub na prvý bod, keď si v
druhej zákrute poradil s Pavlom Pučkom.

Posledná jazda série sa išla len o troch pretekároch, nako¾ko štartovné
číslo pätnás ostalo neobsadené. Po štarte sa vedenia ujal navrátilec Patrik
Linhart. Za nim sa viedol boj o druhé miesto medzi Michaelom Hádekom a
Martinom Gavendom. V druhej zákrute však druhý menovaný nezvládol svoj stroj
a po kontakte so zadným kolesom plzeňského pretekára spadol. Jeho následný
náraz do mantinelu vyzeral všelijako len nie príjemne. Našastie po
lekárskej prehliadke mohol v pretekoch pokračova.

Opakovaná jazda bez vylúčeného Martina Gavendu nes¾ubovala ve¾a dramatickosti. Vedenia sa ujal Patrik Linhart, tesne nasledovaný Michaelom Hádekom. V poslednej zákrute sa
slánskemu navrátilcovi roztrhala reaz a nasledoval pád.. Michael Hádek tesn
jazdiaci za ním radšej učebnicovo zložil svoj stroj. Vzápätí sa však jeho
súper zdvihol a behom začal svoju motorku tlači do cie¾a. Michael Hádek
nasledoval jeho príklad, no vďaka náskoku beh na pädesiat metrov vyhral
Patrik Linhart a získal tri body.

O tom, že na štarte ve¾a závisí, by mohol rozpráva Adam Vandírek. Ten svoj
druhý štart premenil na víazstvo systémom štart-cie¾. Za ním to už nebolo
také jednoznačné. Do prvej zákruty sa ako druhý vrútil pádom otrasený Martin
Gavenda, avšak v druhej zákrute sa pred neho dostal Hynek Štichauer. Aby
nebolo dos dramatickosti, v tretej zákrute bol na druhom mieste znova
domáci odchovanec. Pardubický junior sa však nevzdával, ale všetky jeho
ataky Martin Gavenda odrazil.

O tom, že beha vedia aj mechanici, sa mohli diváci presvedči pred štartom
ďalšej jazdy. Pavel Fuksa si totiž zabudol v depe obliec vestu a jeho
mechanik, upozornený divákom, musel beža až na štart. Štart šiestej jazdy sa
však musel opakova, keď Patrik Linhart pretrhol pásku. A bol vylúčený.
Opakovaný štart zviedol do súboja v nájazde prevej zákruty Martina Máleka a
Matěja Kůsa. Súboj sa nakoniec skončil pádom pražského juniora a štart sa
musel znova opakova. Tentoraz išiel dopredu Matěj Kús, avšak už na prvej
rovinke mu vedenie vyfúkol z rúk Martin Málek a udržal ho až do cie¾a.
Siedma jazda, to bol ostrý súboj celé štyri kolá medzi Filipom Šiterom a
Martinom Vaculíkom. Skúsenejší z dvojice si však svoje vedenie udržal a
pripísal si prvé tri body.

Nasledujúcu jazdu bez problémov vyhral so zranením štartujúci Richard Wolff,
pred Michaelom Hádekom, ktorý si stále udržiaval nádej na postup. O tretie
miesto viedli súboj tri kolá Pavel Pučko a Michal Widera. Pražský junior si
svoju pozíciu ubránil a získal jeden bod.

V deviatej jazde sa predstavil domáci Martin Málek, ktorý nedal svojim
súperom šancu a vyhral. Ešte do druhej zákruty za ním vbiehal Michael Hádek,
ale z výjazdu si už dva body viezol Jaroslav Petrák, čím si plzeňský junior
skomplikoval svoj postup.

V desiatej jazde sa našiel prvý premožite¾ dovtedy bezchybne jazdiaceho
Adama Vandírka. Vo výjazde z prvej zákruty si to na čelo jazdy zamieril
Matěj Kús a svoje miesto si udržal. „Do teraz to bolo na hovno, no teraz som
konečne vychytal dobré nastavenie motorky“, žiaril optimizmom pražský junior.

Štart nasledujúcej jazdy bol záležitosou Hynka Štichauera. Hneď za ním sa
usadil slovenský Martin Vaculík, jazdiaci pred Patrikom Linhartom.. Súboj
prvé miesto trval celé štyri kolá, aby tesne pred cie¾om, Slovák uchmatol
víazstvo a tri body pre seba. „Videl si?! Rovinky som jazdil na zadnom
kolese“, hýril šastím žarnovický junior.

V smolnom dni pokračoval Patrik
Linhart, keď v druhom kole zadrel motor a ďalšia nedokončená jazda
znamenala, že si svoju priebežnú postupovú priečku, vymenil s Martin Vaculíkom.

Štart dvanástej jazdy sa najlepšie vydaril Martinovi Gavendovi, avšak z
výjazdu prvej zákruty išiel dopredu už Filip Šitera nasledovaný Richardom
Wolffom. Martin Gavenda sa však s tým nechcel zmieri a v druhej zákrute
pražského pretekára predbehol a dotieral na Filipa Šiteru až po cie¾.

Po troch sériách jázd to vyzeralo s postupom nádejne pre Martina Vaculíka,
ktorý sa predbežne usadil na siedmej priečke. Šancu na postup si udržiavali
aj Patrik Linhart a Michael Hádek, kdežto Pavel Fuksa mal už len ve¾mi
teoretickú šancu a Martin Gavenda stratil už aj tú.

Trinásta jazda bola jasnou záležitosou Filipa Šiteru, ktorý nedal svojim
súperom šancu a vyhral. Patrik Linhart si pripísal dva body a udržiaval si
tak nádej na postup.

Ďalšia jazda sa stala korisou Matěja Kúsa, pred Martinom Gavendom.
Ďalšia jazda s¾uboval súboj medzi kandidátmi o prvé miesto v pretekoch. Zo
štartu si to na prvé miesto namieril Adam Vandírek, pokým Martin Vaculík sa
najprv musel vysporiada s Pavlom Fuksom, čo sa mu podarilo už vo výjazde
prvej zákruty. Potom už mohli diváci obdivova jeho súboj s pražským
juniorom.

Martin Vaculík zopakoval predbiehací manéver z jedenástej jazdy a
to čo platilo vtedy na Hynka Štichauera, platilo aj teraz na Adama Vandírka,
ktorému vyfúkol tri body tesne pred cie¾om. „Zatia¾ som spokojný, ale to
predbehnutie od Vaculíka ma štve“, podelil sa s pocitmi z pretekov a jazdy
Adam Vandírek.

Martin Málek, tak by sa mala nazva ďalšia jazda, v ktorej si bezchybným
štýlom zabezpečil tri body pred Hynkom Štichauerom a Richardom Wolffom.
Posledná séria jázd mala prinies hlavne rozuzlenie v otázke obsadenia
stupňov víazov, nako¾ko o postupových miesta do finále MČR jednotlivcov už
bolo takmer rozhodnuté.

Sedemnásta jazda sa stala korisou skúseného Jaroslava Petráka, pred Pavlom
Fuksom a Michalom Widerom.

Ďalšiu jazdu vyhral Matěj Kůs pred Hynkom Štichauerom, ktorý si dokázal v
súboji trvajúcom celé štyri kolá, poradi s Filipom Šiterom.
V devätnástej jazde bez problémov zvíazil Martin Vaculík, keď už na štarte
porazil Martina Máleka a zabezpečil si tak víazstvo v pretekoch.

Prvé miesto Adam Vandírka v poslednej jazde základného rozpisu znamenalo, že
bude tým tretím, ktorý pôjde rozjazdu o druhé miesto spolu s domácim
Martinom Málekom a pražským Matějom Kůsom.

V rozjazde o druhé miesto však nenechal nikoho na pochybnostiach Martin
Málek, ktorý za radosti domácich fanúšikov zvíazil. Pokazený štart Adama
Vandírka znamenal, že Matěj Kůs si odviezol tretie miesto bez problémov.

Hlasy z depa
Martin Vaculík: „Dobré. Musel som to zatiahnu. V tej Kopřivnici som to
pokazil, no teraz je to už super. A ešte k tomu víazstvo! Som rád. Mrzí ma
len tá jedna jazda, keď som prehral s Filipom, mal som zlý štart a potom som
ho už nedokázal dohna.“

Martin Málek: „Dnes to bolo dobré, mohlo to tak ís aj včera. V noci sme
išli ešte do Divišova. Cez noc sme museli da dokopy ešte motorku. Dnes to
vyzeralo, že išla dobre. Nič som s ňou nemusel robi, akurát som len po
tréningu vymenil prevod. Štarty sa mi darili až na tú poslednú jazdu s
Vaculíkom, kedy som tam mal starú gumu.“

Matěj Kůs: „Tri závody po sebe som sa trápil, takisto aj dnes prvé dve
jazdy. Až potom som vychytal motorku. Pri extralige som mal problémy s
motormi, obidva mi nešli, takže dnes som išiel na treom. Po dvoch jazdách
to vyzeralo stratené, ale potom sa to zvrtlo, takže super.“
Adam Vandírek: „Dnešný závod sa mi celkom podaril, vzh¾adom k tomu, že v
predchádzajúcich pretekoch sa mi tu nedarilo. Nikdy som tu nevedel ís.
Škoda aj tretej jazdy, keď ma predbehol Vaculík pred cie¾om. Mohol som ma
štrnás bodov a asi by sme si vymenili miesto. Štart dodatkovej jazdy sa mi
nepodaril, pretočilo sa mi koleso a nevyštartoval som.“

Filip Šitera: „Dnes to bolo celkom dobré. Od začiatku som bol v k¾ude lebo
som vedel, že mám celkom dobrý náskok. Tri jazdy som išiel na plný plyn.
Pred poslednou jazdou mi povedali, že som postúpil, tak to nemalo cenu, aby
som sa zranil. Som rád, že som postúpil aj keď dnes bola smola, ale nie
každé preteky sa podaria.“

Hynek Štichauer: „Spravil som si chu po nevydarenej extralige. Hoci sme
včera vyhrali, ale predsa som sa tam trochu trápil. Dnes som si to trochu
zrovnal v hlave a užil som si závody. Som rád, že som vo finále. Musím si
pripravi motorky a pripravi dobre seba na Slaný, pretože z vlaňajška mám
latku dos vysoko, keď som bol šiesty a to sa bude ažko obhajova.“

Richard Wolff: „Dnes som sem išiel urobi nejakých pár bodov, aby som
postúpil do finále. Musím sa do tej doby da trošku do pohody, ale bohužia¾
to zranenie kolena je. Som rád, že som to vôbec odjazdil a prežil. Ešte pred
pár dňami som vôbec nechodil, takže dnes to bol taký malý zázrak. Za dnešok
sa ospravedlňujem aj svojím fanúšikom. Pár krát som to tam pustil, ale to
nemalo cenu.“

Patrik Linhart: „Dnes to nebolo nič moc. Dobehol som si po tri body
(smiech). Dnes som mal smolu. Najprv páska, potom reaz. Postúpil som ako
náhradník, tak uvidíme.“

1. Martin Vaculík, Slaný	3 2 3 3 3	14
2. Martin Málek, Slaný	2 3 3 3 2	13+3
3. Matěj Kůs, Praha	2 2 3 3 3	13+2
4. Adam Vandírek, Praha	3 3 2 2 3	13+1
5. Filip Šitera, Plzeň	E 3 3 3 1	10
6. Hynek Štichauer, Pardubice	3 1 2 2 2	10
7. Richard Wolff, Praha	1 3 1 1 2	8
8. Martin Gavenda, Praha	X 2 2 2 1	7
9. Jaroslav Petrák, Pardubice	E 0 2 1 3	6
10. Pavel Fuksa, Pardubice	2 1 0 1 2	6
11. Patrik Linhart, Slaný	3 T E 2 0	5
12. Michael Hádek, Plzeň	2 2 1 0 0	5
13. Jan Holub, Plzeň	1 1 0 1 1	4
14. Michal Widera, Swietochlowice	1 0 1 0 1	3
15. Pavel Pučko, Praha	0 1 1 0 0	2

Závěrečné pořadí skupiny A:

	Kopřivnice	Březolupy	TOTAL
	19.5.	25.8.
1. Matěj Kůs, Praha	14	13+2	27
2. Martin Málek, Slaný	13+3	13+3	26
3. Filip Šitera, Plzeň	13+2	10	23
4. Adam Vandírek, Praha	9	13+1	22
5. Hynek Štichauer, Pardubice	12	10	22
6. Martin Vaculík, Slaný	7	14	21
7. Richard Wolff, Praha	13+1	8	21
8. Patrik Linhart, Slaný	11	5	15
9. Pavel Fuksa, Pardubice	6	6	12
10. Michael Hádek, Plzeň	7	5	12
11. Martin Gavenda, Praha	4	7	11
12. Jaroslav Petrák, Pardubice	2	6	8
13. Jan Holub, Plzeň	–	4	4
14. Michal Widera, Swietochlowice	–	3	3
15. Jan Markvart, Plzeň	3	–	3
16. Richard Frištenský, Březolupy	3	–	3
17. Pavel Pučko, Praha	0	2	2
18. Michal Matula, Praha	2	–	2

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)