Archiv pro rubriku: MČR Jednotlivců

Luboš Tomíček vstoupil nejlépe do šampionátu jednotlivců

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Praha – 13. května
Když Luboš Tomíček začínal závodit, zdál se mu přínos jeho dědečka s jeho pěti tituly mistra republiky příliš malý. Nicméně sám záhy poznal, jak náročné je o mistrovskou korunu bojovat, protože ve finále českého individuálního mistrovství se objevil už v šestnácti letech. Teprve včera se mu ovšem podařilo stanout na pódiu, když vyhrál úvodní podnik letošního třídílného finále. O jeden bod jej urputnou snahou připravil Matěj Kůs. Druhé místo obsadil Lukáš Dryml, který se svěřil, že svůj výkon nepokládal za optimální. Tři borci se střetli o bronz v rozjezdu, když jury neakceptovala původní gentlemanskou dohodu závodníků vyřešit status quo hodem mince. Aleš Dryml zastavil hned po vylétnutí pásky, nicméně Filip Šitera s Adrianem Rymelem naplnili jeho slova, že s nasazenou přilbou na hlavě nejde nezávodit beze zbytku. Po velkém boji protnul metu dříve plzeňský junior. Ve velké formě se letos poprvé předvedl obhájce titulu Martin Vaculík. O body přišel vinou vyloučení za zavinění pádu Jana Jaroše v rozjížďce s číslem třináct.

Oslnivý nástup Luboše Tomíčka a Adriana Rymela
„Muselo by se jet v Krosně, Kopřivnici a nevím, kde jinde,“ odmítal Adrian Rymel svou roli favorita. Uplynulo jen pár minut a domácí borec hrál roli suveréna. Po vylétnutí pásky vystřelil dopředu a od té chvíle už před sebe nikoho nepustil. Matěj Kůs se žlutým povlakem přilby se sice dral dopředu vnějškem první zatáčky, ale do cesty se mu postavil Pavel Ondrašík.

Že se nejedná o náhodu a Adrian Rymel skutečně bude jedním z klíčových hráčů šampionátu jednotlivců i letos, prokázala rozjížďka s číslem šest. Pražan opět po vylétnutí pásky nekoukal ani napravo, ani nalevo a rychle pádil do vedení. Vedle touhy po další trojce jej poháněla také další skutečnost. Po jeho pravici stál na roštu Aleš Dryml, jemuž prve sebral vítězství Martin Vaculík.

Nyní si pardubický závodník načasoval svůj zničující útok do druhé zatáčky. Zvnějšku si najel na vedoucího Adriana Rymela. Ale ten ho slyšel a za zlomem oblouku mu svůj motocykl navedl přímo do cesty. Aleš Dryml však stále číhal za jeho zády. A nemohl si nechat ujít poslední šanci v závěrečné zatáčce. Do cílové rovinky se vřítil zleva vedle svého soka, aby se metou prohnali takřka současně.

Domácí závodník v ní ovšem byl o jeden mžik oka dříve. A po dvou sériích zůstával se šesti body neporaženým závodníkem. V tomto ohledu se mu mohl rovnat už jen pouze Luboš Tomíček. Ten zahájil své dnešní účinkování možná ještě velkolepěji než jeho klubový kolega.

V rozjížďce s číslem čtyři nechal za sebou Filipa Šiteru už v první zatáčce, zatímco Lukáše Drymla už na startovním roštu. „Po startu jsem tam byl, ale čaplo se to,“ vysvětloval Filip Šitera o chvilku později, proč se hned na úvod musel smiřovat s porážkou. „Z betonu bych tam byl já.“

Luboš Tomíček nic neřešil a v klidu svého boxu se připravoval na své další vystoupení hned po přestávce. Kvůli jeho letmému startu musela celá čtveřice na rošt ještě jednou. Nyní letěl dopředu Josef Franc. Maličkého bojovníka zjara překvapila rychlost jeho českých soupeřů. A nyní se s ní musel opět smiřovat.

Ve druhém oblouku se pod ním Luboš Tomíček dostal do vedení. A takřka současně ho Aleš Dryml poslal za svá záda na třetí místo. Závěrečný spurt ale vyzněl lépe pro Pražana.

Povstání bodově chudších
Šestnáctka finalistů dneška však není společnost, z níž by nějaká individualita mohla vyčnívat na dlouhou dobu. A první dvě série vyprofilovaly hned celý kontingent pronásledovatelů obou suverénů. Nicméně ukázaly, jak ošidné na ploché dráze bývá pouštět se předem do prognóz.

Martin Vaculík neměl zrovna povedený nástup do letošní sezóny. Po zlomené klíční kosti během předsezónního tréninku v Miskolci přišlo trápení. Slovenský závodník neměl po závodech náladu a vesměs vyhrkl pár slov, že to nejelo a on neví proč. Nicméně pár dnů před finále se svěřil s tajnou zprávou, že mu jeho polský tuner výrazně pomohl.

Optimismus obhájce titulu byl evidentně na místě. Už v rozjížďce s číslem tři uletěl Aleši Drymlovi. V osmé jízdě objel na konci třetího kola Hynka Štichauera, jenže to už byl Filip Šitera dávno v nepřekonatelné vzdálenosti. Oba junioři byli v těchto fázích se svými pěti body nejbližšími pronásledovateli obou doposud neporažených Pražanů.

Pěti body se mohl pyšnit už jenom Jan Jaroš. Být barokním hrabětem, musel by bohu za svůj talent postavit už pěknou řádku dech beroucích katedrál. Už jen minimálně kvůli svému loňskému senzačnímu comebacku. Příležitost dobrého výsledku chytil za pačesy také dnes.

Zatímco Josef Franc letěl v rozjížďce s číslem dvě za svým prvním, ale jak se později ukázalo, i posledním triumfem, Jan Jaroš po vylétnutí pásky lehce zaváhal. Vše ovšem napravil v prvním oblouku. Než by člověk stačil říct švec, byli Hynek Štichauer s Adamem Vandírkem za jeho výfukem. Pardubický junior nepolevoval ve svém válečnickém nadšení, nicméně nezbylo mu, než začínat své dnešní skóre jedničkou. A v sedmé jízdě to byl právě Jan Jaroš, kdo hrál velké sólo.

Třetí pětina však nenechala v dosavadních pořádcích kámen na kameni. Prudce stouply především akcie Martina Vaculíka. V rozjížďce s číslem deset vodil pole od vylétnutí pásky až k šachovnicové vlajce. A nepustil před sebe nikoho, ani statečně útočícího Adriana Rymela.

Tím pádem srovnal jeho bodový zisk a ob jednu jízdu se dokonce oba začali dělit o vedení s Lubošem Tomíčkem. Pražan sice opět prokázal, že jeho špatné starty zůstaly v minulosti stejně vzdálené jako egyptští faraóni. Jenže v prvním oblouku se zezadu přiřítil Matěj Kůs. Razantním manévrem pronikl do čela.

A Luboši Tomíčkovi se navzdory nadlidskému úsilí nepovedlo vrátit se zpět. Navíc po dojezdu do cíle při snaze vyčinit svému kolegovi za tvrdé předjetí ještě přímo na dráze upadl. Dokonce mu chvilku prolétla hlavou obava o celistvost ramene, avšak naštěstí to odnesl jen motocykl.

Hlavu zvedl také Lukáš Dryml. Dlouho na Markétě nezávodil a zpočátku musel experimentovat s nastavením motocyklu. V jedenácté jízdě přijel do cíle před bratrem Alešem a za daných okolností se oba přiblížili špičce průběžné klasifikace. Z okruhu favoritů zaváhal Filip Šitera. Z nakropené čtyřky nešlo těsně po úpravě dráhy odstartovat. A by se plzeňský junior pral jako lev a na chvilku se ocitl před druhým Martinem Málkem, bylo z toho nakonec jen bod. „Nejlehčí jízda,“ uvědomoval si svůj hořký osud, až se stal prorokem. „Tyhle body by mi mohly chybět!“

Pět finalistů v rozpětí dvou bodů
Než se závod přehoupl do své čtvrté pětiny, zúžil se okruh aspirantů na poháry i o Jana Jaroše. Zatímco většina publika sledovala ve dvanácté jízdě snahu Luboše Tomíčka zachovat čistý štít a vrátit se před Matěje Kůse, on řešil podobný problém s Vladimírem Višváderem. Sedmatřicetiletý matador stejně jako o chvilku před ním Martin Málek porážkou Filipa Šitery ukázal, že každý z finalistů může svým dílem přispět k zašmodrchání mistrovského uzlu.

Vladimír Višváder se před Jana Jaroše dostal v první zatáčce. A navzdory jeho usilovnému boji až k šachovnicové vlajce ho před sebe nepustil ani na zlomeček sekundy. „Je to můj vyhlášenej‘ soupeř už od začátku jeho kariéry,“ vysekl Vladimír Višváder poklonu na adresu urputného nájezdníka. „Bojovník, ale hodnej‘ kluk!“

To však ještě Jan Jaroš netušil, co ho čeká bezprostředně po přestávce. Zatímco Lukáš Dryml se po startu usadil na čele, on v prvním oblouku podjel Martina Vaculíka. Slovenský borec ale útočil, nicméně vše skončilo nárazem do Pražana a jeho přemetem do mantinelu v prvním výjezdu třetího kola.

„Jsem rád, že je zdravý,“ oddechl si posléze Martin Vaculík. „Možná jsem měl ještě počkat, ale on mi to tam dal taky dvakrát, tak co?!“ Z repete byl vyloučen, což ho v konečném součtu stálo cestu na stupně vítězů. Při jeho závěrečném startu mu uletěl Luboš Tomíček a deset bodů bylo na víc než šesté místo málo.

Luboš Tomíček pokračoval ve svém vítězném tažení. Ještě před zmiňovaným triumfem nad Martinem Vaculíkem, už od startu čtrnácté jízdy rázně zpacifikoval Adriana Rymela. O jeho vítězství nemohlo být ani pochyb, nicméně řešení rébusu obsazení dalších míst neskončilo rozjížďkou s číslem dvacet.

Filip Šitera se snažil odčinit své předchozí zaváhání. A po startu patnácté jízdy směřoval do čela. Před prvním nájezdem ho předjel Josef Franc, ale v první půli druhé zatáčky bylo vedení už pevně v rukou plzeňského juniora. A aby překvapením nebylo málo, Matěj Kůs, jenž v úvodu tratil vinou zatahujícího se motoru, v první zatáčce rozjížďky s číslem šestnáct objel Aleše Drymla.

Ten ovšem nezaváhal a v osmnácté jízdě rychle ujel Filipu Šiterovi a Adrianu Rymelovi. Pražského závodníka trápil karburátor, přesto však Filipa Šiteru zaskočil nečekaným výpadem. Plzeňan však situaci ustál a postaral se o zajímavý status quo. Skončil s jedenácti body stejně jako Adrian Rymel a Aleš Dryml, jeho soupeři z této rozjížďky!

Nyní šlo o to, zda se do jejich rozjezdu zapojí také Martin Vaculík a Lukáš Dryml. Během pár minut jsme znali negativní odpověď. Jak už bylo řečeno, Martin Vaculík nestačil na Luboše Tomíčka. A vzápětí Lukáš Dryml odvedl Matěje Kůse už od startu a s dvanácti body byl z obliga.

Závěr zpomalený rozjezdem a čůráním
Závodníci se domluvili, že rozjezd nepojedou a své nerozhodné pořadí rozhodli hodem mince. Jenže verdikt jury je vrátil do reality, takže se po jisté časové prodlevě museli chystat na rošt ještě jednou. „Nechápu to,“ kroutil hlavou Aleš Dryml. „Máme jedenáct bodů, tabulkový body nejsou jde jen o věnec.“

Sám zastavil hned po vylétnutí pásky. Zbylí dva kohouti však záhy zapomněli na svá předsevzetí, že nejde o nic víc než věnec. Honili se po dráze celá čtyři kola, aby nakonec projel cílem jako první Filip Šitera. Třetí místo bylo jeho, leč mimoděk si způsobil drobné komplikace.

Trio nejlepších totiž čekala antidopingová kontrola. A právě rozhicovaný Filip Šitera měl problém dodat svůj vzorek moči. Příliš jej nemotivovala ani přítomnost komisaře, jehož úkolem bylo mít pod kontrolou také orgán, který běžně na veřejnosti vystavují na odiv pouze exhibicionisté.

Dva litry minerálky nakonec po dlouhém čekání udělaly svoje a komisař se dočkal. Jenže vypitá tekutina měla i své vedlejší účinky. A nebohý Filip Šitera si cestou domů do Mladé Boleslavi musel připadat jako pejsek značkující každý patník.

Mnohem delší večer si však připravili Richard Wolff se svým věrným mechanikem Jiřím Patlejchem alias Syslem. Nula u jména pražského závodníka znamenala tristní počátek finálové série. Navíc ho na domácí půdě přeskočil i náhradník Michael Hádek, jenž se dostal na dráhu jen jednou. Shodou okolností se tak stalo, když Richard Wolff nestihl dvouminutový limit.

„Bolej‘ mě žebra, ale tím to není,“ vysvětloval Richard Wolff zdroje svého očistce. „Táhnou spojky. Pořád jsem to utahoval a zase povoloval.“

Hlasy z depa
„Myslel jsem, že mám v prdeli rameno,“ připustil Luboš Tomíček, když jeho pokus vysvětlit si s Matějem Kůsem jejich duel cestou do depa dvanácté jízdy skončil pádem. „Je to tvrdý sport. Ale když se předjíždí tak, že to někdo musí zabalit a jít na trávu?!“ Nicméně ztráta jednoho bodu nezabránila Pražanovi ve vítězství. Vydal se tak ve stopách svého slavného dědečka, který v šampionátu kraloval v šedesátých letech? „On vyhrával, když bylo pět závodů,“ uvědomil si jeho vnuk fakt, že do konce zbývají ještě závody v Pardubicích a Liberci. „Říkám si, že je škoda, že se to nejede jen na tenhle jeden závod. Všichni vědí, že Pardubice nepatří k mým nejoblíbenějším. Ale na Liberec se těším.“

„Závod nic moc, nejsem spokojen,“ netajil se Lukáš Dryml, by před ním skončil pouze Luboš Tomíček. „Zkazil jsem první jízdy. Nechci se vymlouvat, ale kdy jsem tady jel naposled? Tu dráhu neznám a učil se to naladit. Jsem rád, že se to povedlo a bylo to skvělý. Líbilo se mi to.“ Odstup dvou bodů od vítězného Pražana dává stále důvod k optimismu, a to tím spíše, cítí-li se Lukáš Dryml ve svém Svítkově jako ryba ve vodě. „Popravdě, snažím se vyhecovat,“ reagoval pardubický závodník. „Nechci, aby to znělo arogantně, ale nemám motivaci. Prostě jsem Čech a proto to jedu. Vítězství by bylo pěkný, ale nejsem vyhecovanej‘ jako na některý závody v cizině.“

„Dobrý,“ užil Filip Šitera své oblíbené slůvko při komentáři nad svým dnešním výkonem. „Jedna jízda se mi nepovedla, nejlehčí, co jsem měl. Neodstartoval jsem, po úpravě to nešlo. Ty body mi ještě budou chybět.“ Kvůli antidopingové kontrole si plzeňský závodník svůj pobyt v Praze notně prodloužil. „Musel jsem vypít dva litry minerálky,“ líčil okolnosti, za nichž dodal komisařům potřebný vzorek. „A cestou domů jsem musel asi patnáctkrát stavět. Nechápu, proč to nepřišli dělat před závodem. Nebo, kdyby nás nechali aspoň osprchovat, to by šlo líp.“

„Dobré,“ odtušil Adrian Rymel odpověď na otázku, jaké to dneska bylo. „Problém byl v karburátoru, proto byly ty body dolů. Měl jsem podezření před závodem, ale až v poslední jízdě to začalo prskat. Dokud to nezačalo, neměl jsem jistotu, že je to ono. Jedenáct bodů dobrých, konkurence tady je. Kopřivnice to nebyla, ale bylo to tvrdé.“ V Pražanově depu tedy převládal optimismus. „Jsem spokojen,“ řekl. „Je třeba být v šestce. V pohodě, v klidu, přežít a užít si. A dostat se do mistrovství světa, aby se se mnou počítalo.“

„Řek‘ jsem, že nejedu, tak nejedu,“ vysvětloval Aleš Dryml důvody, proč zastavil v dodatkové jízdě už ihned po vylétnutí pásky. „Rozjezd byla hloupost. Máme jedenáct bodů, nešlo o nic jinýho než o věnec. Rozhodli jsme se, že si hodíme korunou, vylosovali to a pak nám řekli, že podle pravidel musíme jet.“ A jak by Aleš Dryml ohodnotil své účinkování v celém mítinku? „Nebylo to perfektní,“ připustil. „Zejtra jsou Pardubice a tak musím zapomenout. Budu mít trošku jinej‘ motor. Je to seriál, zejtra a v Liberci uvidím.“

„Škoda té jedné jízdy,“ litoval Martin Vaculík své diskvalifikace za způsobení pádu Jana Jaroše v rozjížďce s číslem třináct. „Měl jsem možná počkat, ale co?! On mi to tam dal dvakrát. A jsem rád, že je zdravý.“ Nebýt nešastné kolize, skončil by obhájce titulu mezi nejlepšími třemi, což by mohlo indikovat návrat staré formy. „Celkově byl závod dobrý,“ neskrýval Martin Vaculík na rozdíl od obou extralig svou spokojenost. „Poprvé jel motor, děkuji ladiči v Rzeszowě. Doufám, že to půjde dál.“

„Zatahoval se motor,“ vysvětloval Matěj Kůs svůj hubený zisk z počátku závodu. „A najednou to šlo. Na stejným motoru pojedu i zejtra. První dvě jízdy to nejelo, má to dost najeto, musí se to rozebrat.“ Vzhledem ke skvěl fazóně asi sedmá příčka neodpovídala původním ambicím pražského juniora. „Dělal jsem si větší,“ připustil. „Ale v Pardubicích se chci ukázat, samozřejmě.“

„Jde to,“ konstatoval Josef Franc. „Není to zklamání. Počítal jsem, že do pátýho místa to bude úspěch. Zkoušíme, co se dá zlepšovat. Asi nebude spokojenost, počítal jsem, že se budu trápit. Viděl jsem kocoury, jak jim to jede. Uvidíme zejtra.“

1. Luboš Tomíček, Praha 3 3 2 3 3 14
2. Lukáš Dryml, Pardubice 1 2 3 3 3 12
3. Filip Šitera, Plzeň 2 3 1 3 2 11+3
4. Adrian Rymel, Praha 3 3 2 2 1 11+2
5. Aleš Dryml, Pardubice 2 2 2 2 3 11+R
6. Martin Vaculík, Slaný 3 2 3 U 2 10
7. Matěj Kůs, Praha 1 0 3 3 2 9
8. Josef Franc, Praha 3 1 1 2 1 8
9. Jan Jaroš, Praha 2 3 0 2 0 7
10. Hynek Štichauer, Pardubice 1 1 1 1 3 7
11. Adam Vandírek, Praha 0 1 3 1 0 5
12. Pavel Ondrašík, Praha 2 0 0 1 2 5
13. Adrian Pluska, Slaný (PL) 0 2 0 1 1 4
14. Martin Málek, Slaný 1 1 2 0 0 4
15. Vladimír Višváder, Liberec 0 0 1 0 0 1
16. Michael Hádek, Plzeň (res) 1 1
17. Richard Wolff, Praha R 0 0 E M 0
res Martin Gavenda, Praha   DNR

Vložené jízdy 125 ccm:

I Zdeněk Vrba, Jaroslav Hladký, Ondřej Veverka, Roman Nádvorník
II Zdeněk Vrba, Jaroslav Hladký, Ondřej Veverka, Jiří Brummer

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Nejstarší motoristický šampionát se vrací k seriálové podobě

Praha a Pardubice – 13. května
Když Švéd Eskil Carlsson projížděl 22. května 1949 vítězně cílem finálové jízdy 12. Plzeňské škvárové dráhy, dozajista netušil, jakým způsobem se zapíše do české plochodrážní historie. Stal se totiž vítězem prvního podniku mistrovství republiky jednotlivců. Větší radost musel ovšem mít Hugo Rosák. V šampionátu nebodovali cizinci a on si jako nejlepší Čechoslovák připsal do průběžné klasifikace deset bodů. A na konci sezony se radoval z titulu mistra republiky, vůbec prvního oficiálního, který byl kdy u nás v motoristickém sportu vypsán. Seriál závodů se stal synonymem plochodrážního mistrovství republiky jednotlivců na dlouhá léta. Od roku 1990 se vesměs bojovalo v jediném finále, avšak letos se vrací systém třech závodů. První dva jsou na programu dnes v Praze a zítra v Pardubicích.

Seriálová podoba se na dlouhou dobu stala synonymem plochodrážního mistrovství republiky jednotlivců. V letech 1951 – 1953 ji sice přerušila výměna v řídících strukturách československého motocyklového sportu, nicméně pod křídly polovojenského Svazarmu se o titul bojovalo v několika závodech od roku 1954 až do sezony 1990.

By se ozývaly hlasy po jediném klání, tehdejší systém měl logiku. S minimem možností proniknout železnou oponou za zahraničním angažmá neměla domácí špička problém stíhat odjet celý seriál. Navíc vesměs vícestupňová kvalifikace dávala šanci na pravidelné závodění i borcům výkonnostního středu.

Zlom nastal v roce 1990. Zastánci myšlenky jediného finále zvítězili. Poprvé se mělo jet ve slovenské Žarnovici, ale pod přívaly dešové vody musel být mítink odvolán. Odloženou premiéru, v níž Antonín Kasper v dodatkové jízdě o zlato porazil Zdeňka Tesaře, viděli diváci právě na Markétě.

Nastala éra jediného finále. Pouze v letech 2000 a 2001 ji přerušily dva pokusy o seriál, nicméně zejména z finančních ohledů se pořadatelé vrátili k formátu jediného závodu. Počínaje sezonou 2002 gradoval rozpis dvaceti jízd rozhodující finálovou jízdou. Předchozí body byly zapomenuty a čtveřice nejlepších měla k finiši za zlatem pouhá čtyři kola.

Letos však došlo k radikální změně. Díky jednomu z nejjednotnějších rozhodnutí plochodrážní exekutivy se pojede opět systémem více závodů. Dnešní úvodní kolo bude mít své pokračování zítra v Pardubicích a poslední červencovou sobotu v Liberci.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Příští týden se na českých oválech odehraje mnoho důležitého

Praha – 10. května
Zatímco tento týden s výjimkou druhého kola Markéta Cupu žádnou akci na českých oválech nepřinesl, ten příští bude v tomto ohledu výraznější. Na programu jsou především úvodní dvě kola finále mistrovství republiky jednotlivců. Po závodě v Pardubicích si finalisté sami vylosují svá startovní čísla na závěrečný podnik v Liberci. Rušno bude i na politické scéně, protože při úterním zasedání VV SPD se dozajista dostane na přetřes extraliga a především dočasný přestup Filipa Šitery. Řídící orgán české ploché dráhy by měl ovšem také určit náhradní termíny odložených juniorských šampionátů ve Slaném a v Praze.

Finalisté znají svá startovní čísla

Pardubice – 5. května
Sobotní semifinále v Kopřivnici doplnilo osm známých jmen, kteří se do letošního finále kvalifikovali z loňského Slaného. Po svém pádu v Miskolci byl bohužel vyřazen Zdeněk Simota, takže ze severu Moravy nakonec postupovalo prvních devět a dva náhradníci. Včera odpoledne VV SPD zveřejnil startovní čísla pro první dva ze tří finálových klání.

Mistrovství republiky jednotlivců:

závodník cesta do finále st.č. Praha st.č. Pardubice
Martin Vaculík 1.-2007 12 16
Josef Franc 2.-2007 5 14
Adrian Rymel 3.-2007 2 13
Lukáš Dryml 4.-2007 14 2
Zdeněk Simota 5.-2007 NS NS
Aleš Dryml 6.-2007 9 15
Filip Šitera 7.-2007 16 7
Pavel Ondrašík 8.-2007 1 6
Jan Jaroš 1.-SMF 7 4
Matěj Kůs 2.-SMF 4 12
Hynek Štichauer 3.-SMF 8 9
Richard Wolff 4.-SMF 15 5
Martin Málek 5.-SMF 11 10
Luboš Tomíček 6.-SMF 13 11
Vladimír Višváder 7.-SMF 10 8
Adam Vandírek 8.-SMF 6 3
Adrian Pluska 9.-SMF 3 1
Michael Hádek 10.-SMF 17 17
Martin Gavenda 11.-SMF 18 18

Poznámka: třetí finále v Liberci bude nasazeno dodatečně

Jan Jaroš kraloval Kopřivnici

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Kopřivnice – 4. května
Jan Jaroš triumfoval v dnešním semifinálovém závodě mistrovství republiky jednotlivců v Kopřivnici, aniž by ztratil jediný bod. Profitoval především z dobrých startů a také skutečnosti, že vzhledem ke specifikům rozpisu na čtyři série ani jednou nenarazil na Matěje Kůse. Ten si na severomoravském obru mezi ovály počínal neméně suverénně a o punc neporazitelnosti jej připravil jedině Martin Málek v rozjížďce s číslem třináct. Díky tomu jeho bodovou bilanci vyrovnal Hynek Štichauer, jenž ztratil jediný bod s Janem Jarošem. V dodatkové jízdě o stříbrný věnec se prosadil pražský závodník. V boji o osm postupových míst a dva náhradnické posty došlo pouze k minimu překvapujících výsledků. Do kategorie senzací ovšem spadá vyřazení Tomáše Suchánka, který skončil až třináctý.

Závody bez kvalifikace a kvalifikace bez závodů
Kopřivnice vítala semifinalisty ne zrovna přívětivou tváří. Zatímco všude po cestě se obloha pouze nanejvýš zachmuřila, tady krátce před polednem dešové mraky už svou hrozbu přeměnily ve skutek. Nicméně šlo naštěstí o pouhou epizodu a mezi početnými diváky v ochozech nechybělo ani sluníčko.

Do poslední chvíle visel otazník nad kvalifikací. Všechny teorie směřovaly, že se sejde maximálně osm jejích účastníků, takže vzhledem k rovnosti s počtem volných míst v hlavním závodě bude zrušena. Jenže nakonec se objevil i Krzysztof Nowacki, by mu česká licence nebyla prozatím vydána.

„Problémy jsou od toho, aby se řešily,“ konstatoval Petr Moravec, předseda VV SPD v roli předsedy jury. Na krizovou situaci byl připraven a polského závodníka vybavil plastikovou kartičkou s českým lvem přímo na místě.

A tak vše nasvědčovalo, že se kvalifikace před semifinálovým závodem ranku mistrovství republiky jednotlivců vůbec poprvé v historii přece jen uskuteční. Nakonec se však nedostavil přímo nasazený Pavel Fuksa. Petr Moravec mohl všem přítomným uchazečům o postup sdělit, že se všichni kvalifikovali bez boje.

Zatímco kvalifikace padla, někteří už závodili. Luboš Tomíček se vracel z Anglie a už předem bylo jasné, že s dodávkou by přesun na severní Moravu nemusel stihnout. A tak otec Luboš, maminka Ivana a mechanik Miroslav Mihule vyrazili napřed. Pražský závodník poprosil o odvoz Pavla Fišera. Ten jej krátce před půl desátou naložil na pražské Ruzyni. Cestou se stavili občerstvit se na benzínové pumpě, přesto se vedoucí fotograf magazínu speedwayA-Z stačil ještě před vypuknutím semifinále v Kopřivnici v naprostém klidu naobědvat.

Mnohem dramatičtější zážitek měl za sebou Martin Málek. Vdávala se mu sestřenice a on vyrazil po Rackové cosi vyřídit na svém skútru. Kvůli pár metrům si nebral přilbu. Jenže co čert nechtěl, ze zatáčky vyjel přímo proti policejní hlídce. Slánský závodník věděl, co bude následovat, proto pádil přímo k domovu. Protože se elektrická vrata otevírají domovu, skryl se policistům mezi tújemi svého rodinného domu. Mohl tak slavit své první dnešní vítězství. Spravedlnost jej však přesto dostihla, protože šlo o triumf takřka poslední…

Triumf vystavěný na rychlých startech
Kopřivnický závod měl svého suveréna v osobě Jana Jaroše. Motokrosová průprava mu mohla pohyb na děravém ovále ulehčit. Nicméně pražský závodník nenechával nic náhodě. Nastavil svůj motocykl především na bleskové starty, by za cenu určité ztráty rychlosti.

O tom, že tato strategie vychází se mohl přesvědčit už v rozjížďce s číslem pět. Na pohyb pásky reagoval sice rychleji Hynek Štichauer, nicméně byl to právě Jan Jaroš, kdo vyjel z první zatáčky na čele. Ani v osmé, ani v jedenácté jízdě už nezaváhal a vyhrál ve stylu start – cíl. „Dráha je pro všechny stejná,“ krčil rameny, že v otázce hromadění bodů nemá konkurenci.

Největší patálie mu způsobil v poslední sérii Luboš Tomíček. Odstartoval jako první, ovšem Jan Jaroš nebyl dnes v rozpoložení na dělání kompromisů. Vnitřkem prvního oblouku pronikl do vedení, aby vzápětí rázně zpacifikoval militantní snahy svého klubového kolegy. Když jej odmávala šachovnicová vlajka, byl celkový triumf jeho.

Rozpis pro dvacet závodníků na dvacet jízd má totiž o sérii méně. A tak se stane, že někteří závodníci na sebe na dráze vůbec nenarazí. Jako kupříkladu Jan Jaroš a Matěj Kůs, i když se zpočátku rýsovala alternativa jejich vzájemného měření sil v rozjezdu o zlatý věnec.

Pražský junior po závodech označil svou dnešní přítomnost v Kopřivnici za úlet z loňské sezóny, v níž se ve Slaném nedostal mezi nejlepších osm. A tak se rázně vydal přesvědčovat všechny, že sem vlastně výkonnostně nepatří.

Ještě před nájezdem do první zatáčky rozjížďky s číslem dvě sebral vedení Michaelu Hádkovi. Vítězství bral i v desáté jízdě, v jejímž první zatáčce objel Luboše Tomíčka. Stroj na tři body se zastavil až ve třinácté rozjížďce. Matěj Kůs tentokrát odstartoval nejlépe, jenže v prvním výjezdu se do čela prosadil Martin Málek.

„Věděl jsem o něm, ale nechtěl jsem ho zprasit,“ komentoval Matěj Kůs svou bodovou ztrátu. Jak se záhy ukázalo, nikdo jiný už jeho cestu nedokázal zkřížit. V šestnácté jízdě hrál velké sólo, ovšem na start musel ještě jednou. Jeho skóre totiž vyrovnal Hynek Štichauer.

Ani pardubický závodník nepřipouštěl v dnešním klání žádné pochyby, že by měl ve finálové šestnáctce chybět. Na úvod mu sice sebral vedení Jan Jaroš, avšak od té chvíle protínal zelený motocykl mety svých rozjížděk vždy jako první. V prvním výjezdu deváté jízdy se nenechal objet dotěrným Martinem Málkem. Rozjížďky s číslem dvanáct a osmnáct vyhrál stylem start – cíl.

„Když odjedu, odjedu, jinak se na to vykácím,“ byla filozofie, s níž Hynek Štichauer nastupoval do rozjezdu. Záhy se ukázalo, že tentokrát bude platit plán B. Matěj Kůs předvedl brilantní start. Upaloval pro další vítězství, zatímco jeho pardubický rival bavil publikum jízdou po zadním kole.

Smůla vesměs bez fatálních důsledků
Každý závod, z něhož se někam postupuje, má své smolaře. Dnes se v Kopřivnici vesměs za smůlu neplatilo osudovým vyřazením z finálové části šampionátu. S jedinou výjimkou Tomáše Suchánka. Třinácté místo nečekal ani on sám, a to tím spíše, měl-li Kopřivnici doposud spojenou s místem svého nejlepšího výsledku v šampionátu. A to ještě ke všemu začal brilantním triumfem ve třetí jízdě. Žádný div, že mu po závodech nebylo příliš do řeči.

Do kategorie smolařů, kteří mohli hovořit o nějaké ztrátě, by šlo zařadit i Michaela Hádka. Pech začal už možná vylosováním startovního čísla. Pětka na zádech ho poslala do jediné lehčí jízdy. A co čert nechtěl, v ní zrovna chytly saze v Martinu Gavendovi. Objetí plzeňského juniora v první zatáčce mu nadělilo tři body a nakonec i místo druhého náhradníka.

By byl Michael Hádek hodně vidět v popředí také ve svých zbývajících třech vystoupeních na kopřivnickém obru, nakonec měl v kolonce u svého jména sedm bodů. Paní Štěstěna se však nad ním smilovala a nabídla mu ještě jednu šanci. Adrian Pluska musel ve druhém kole rozjížďky s číslem šestnáct zastavit kvůli upadlému háku. A ukazatel jeho skóre se rovněž zastavil na sedmi.

V dodatkové jízdě se však prosadil slánský Polák s českou licencí. Michael Hádek láteřil na svůj špatný start a připomínal, že náhradníkem byl už loni. Jenže letos postoupil přímo, loni se před ním brána slánského depa otevřela až po zranění Adama Vandírka.

O smůle hovořil rovněž Richard Wolff. V Kopřivnici má možná více příznivců než v Praze a řada z nich brala jeho účast jako jistou náhradu Adriana Rymela. Mechanik si popletl lamely a tak se po první sérii měnila u Wolffů spojka. Pražský závodník posléze zvýšil své šance, když v poslední zatáčce desáté jízdy sebral druhé místo Luboši Tomíčkovi.

„Docela to bolí,“ hodnotil náraz cejchy od zadního kola svého klubového kolegy a dával si stejně jako celá řada ostatních kusy lepenkové krabice pod kombinézu. „Ale teď mám chrániče, bude to dobrý.“ Improvizovanou ochranu však nepotřeboval, protože své poslední dvě jízdy vedl prakticky celé. Na víc než čtvrté místo před Martinem Málkem to ovšem při absenci páté série nestačilo.

Standardním výkonem se mezi finalisty dostali i Adam Vandírek, Luboš Tomíček a Vladimír Višváder. Ten si postupem mezi českou špičku okořenil dvacátý rok své aktivní kariéry. Zadělal si na něj především svým vítězstvím v šesté jízdě, kdy celá čtyři kola držel na uzdě Adama Vandírka.

„Jel jsem lajnu po hlubokém materiálu,“ popisoval v depu své vítězství. „Adam mě dojížděl, ale slyšel jsem ho a věděl, kde je.“ A tak zatímco Kopřivnice v červenci 2004 a dnes mohla v Tomáši Suchánkovi vzbuzovat nepříjemné asociace, Vladimír Višváder poskytl přesně opačný příklad. Tehdy jel mezi elitní šestnáctkou naposledy, nyní se tady do ní po čtyřech letech vrátil.

Hlasy z depa
„Po dlouhý době jsem udělal opravdu čistou kompletku,“ radoval se Jan Jaroš. „V Polsku jsem k tomu měl blízko. Motor od Hláči byl super, bomba, velký díky za něj! Jelo to parádně.“ Kopřivnický ovál je spíše strašákem, nicméně pražský závodník se po něm pohyboval s překvapující ladností. „Říkám, že dráha je pro každýho stejná,“ svěřil se se svým receptem. „Záleží na jezdci, jak se s tím vypořádá. Základem byly dobrý starty. Pak se jede líp než, když dostáváš cejchu. Proto jsem to udělal, aby motorka odjela od startu, i když nebyla pak tak rychlá.“

„Dobrý,“ vystihl své účinkování stručně Matěj Kůs. „Jel jsem na postup a jsem rád, že jsem postoupil. A byl na bedně. Dneska jsem měl plán zatáhnout, postoupit a nezranit se.“ A přitom nebýt porážky od Martina Málka, rozjížděl by se s Janem Jarošem o vítězství. „Věděl jsem o něm, ale nechtěl ho zprasit,“ popisoval Matěj Kůs svůj duel se slánským závodníkem. „Ve finále bych se choval jinak a místo mu nenechal. Finále se začíná od nuly. Semifinále beru jako samozřejmost a úlet z loňský sezóny, že jsem nebyl do tý osmičky. Doufám, že teď budu do pětky.“

„Postoupil jsem,“ netajil se Hynek Štichauer svou radostí po svém návratu z rozjezdu s Matějem Kůsem, by prohraného. „Jsem rád, že se to povedlo a nemusel jsem se stresovat. Cíl splněn, ve finále se začíná od nuly.“ A jak to bylo v dodatkové jízdě? „Říkal jsem si, když odjedu, odjedu, jinak se na to vykácím,“ vysvětlil, proč se diváci záhy dočkali efektní jízdy po zadním kole v jeho podání. „Na zadním se nadřeš víc než normálně. Je to tady šišatý a měl jsem strach, abych se nepřevrátil.“

„Mechanik je od starýho vola pitomec syn,“ láteřil Richard Wolff. „Udělal jsem mu popisky na lamely, ale on tam dal něco jinýho. Musel jsem po první jízdě vyhodit spojku. Jseš trošku víc rozhozenej‘.“ Richard Wolff nakonec skončil před publikem, které ho obdivuje, těsně pod stupni vítězů. „Včera večer okolo desátý jsem si řek‘, že jedu pro diváky,“ řekl. „Pořád jsem ve stresu, chce se to uvolnit. Ale nelíbí se mi tenhle systém. Je nespravedlivej‘, pár lidí je poškozenejch‘.Mělo se jet normálním rozpisem.“

„Myslel jsem, že to bude lepší,“ připustil Martin Málek. „Postup se počítá, ale tady se cejtím jako na domácí dráze. Mám to sem kousek a mám to tady rád. Ale pátý místo je na ten rozpis slušné.“ A co chybělo na pódium? „Rozhodovaly starty,“ reagoval. „A ty mi tradičně nešly. Ale dneska ráno jsem už vyhrál ten závod proti policajtům, tak sem radši jezdil opatrně (smích). Uvidíme, jak ve finále.“

„Kopřivnice se nezměnila a já asi taky ne,“ filozofoval Luboš Tomíček. „Postoupil jsem a nemusel do žádnýho rozjezdu. Jsem rád, že jsem nejel přes závit a zbytečně se nezranil. Tahle dráha opravdu nepatří k oblíbeným. Jsem rád, že to dopadlo.“ Chleba se ovšem začne lámat až v půlce měsíce. „Finále je od začátku,“ souhlasil. „Bude, doufám, lepší než loni. Ten tejden mám v pondělí Coventry, úterý Prahu, středu Pardubice, čtvrtek Swindon, pátek Arenu, neděli polskou ligu a pondělí Coventry. Chytit se na správným místě je těžký.“

„Povedlo se to,“ komentoval Vladimír Višváder svůj postup do finále po čtyřech letech. „Všichni říkali, že tady postoupím. Zlomilo se to ve druhý jízdě, kde jsem podržel Adama. Jelo se mi lehce, ani mě nebolely ruce. A tak se budu připravovat na finále.“

„Spokojenost,“ vystihl stručně své pocity Adam Vandírek. „Bedna by byla lepší, ale to dnes nehrálo roli. Důležitý bylo postoupit. Ve finále se rozhoduje. Hlavní je, že to všichni přežili. Bál jsem se, že nepostoupím, byli tu dobrý jezdci. V Polsku se mi nevedlo, bylo to asi mnou a tak jsem rád, že jsem postoupil.“ Jak pražský junior řekl, klíčové budou finálové závody. „Závodit se bude až ve finále,“ zdůraznil. „Jsem rád, že vyhrál Honza. Tomu jsem to přál, zaslouží si to.“

„Na hovno start,“ líčil Michael Hádek rozhodující okamžiky dodatkové jízdy s Adrianem Pluskou. „Dal mi taky nažrat pěknou cejchu. Cejcha tady bolí jako kráva. Jsem nažranej‘ prachu a zbitej‘. Škoda.“ Plzeňský junior se do finálové části šampionátu dostal jako náhradník. „To jsem byl loni taky,“ připomněl. „Starty, starty, starty… Jsou na dvě věci. Nechci se na to vymlouvat, ale trojka a čtyřka byla mokřejší. Věřím, že startovat odtamtud, byl bych tam.“

1. Jan Jaroš, Praha 3 3 3 3 12
2. Matěj Kůs, Praha 3 3 2 3 11+3
3. Hynek Štichauer, Pardubice 2 3 3 3 11+2
4. Richard Wolff, Praha 1 2 3 3 9
5. Martin Málek, Slaný 2 2 3 2 9
6. Luboš Tomíček, Praha 3 1 2 2 8
7. Vladimír Višváder, Liberec 1 3 2 2 8
8. Adam Vandírek, Praha 2 2 3 1 8
9. Adrian Pluska, Slaný (PL)* 3 2 2 E 7+3
10. Michael Hádek, Plzeň 2 2 1 2 7+2
11. Martin Gavenda, Praha 1 3 1 1 6
12. Jaroslav Petrák, Pardubice* 0 1 1 3 5
13. Tomáš Suchánek, Pardubice 3 R 1 1 5
14. Antonín Galliani, Praha* 1 1 0 2 4
15. Michal Dudek, Slaný* 2 0 1 1 4
16. Jan Holub, Plzeň* 0 0 2 0 2
17. Krzysztof Nowacki, Plzeň (PL)* 0 1 X 1 2
18. Petr Babička, Slaný* 0 1 0 0 1
19. Lukáš Hromádka, Mšeno* 1 0 0 ex 1
20. Jaromír Otruba, Mšeno* 0 0 0 0 0

Poznámka: Lukáš Hromádka byl v rozjížďce s číslem devatenáct předjet o kolo. Zamýšlená kvalifikace byla zrušena kvůli nízkému počtu uchazečů – jsou označeni hvězdičkou. Z přímo nasazených nepřijel Pavel Fuksa.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Petr Moravec je připraven na několik variant

Kopřivnice – 3. května
Zatím nebyla zveřejněn žádný rozpis, podle něhož se dnes odpoledne pojede kvalifikace semifinále mistrovství republiky jednotlivců. Seznam původních přihlášených závodníků už totiž dostává trhliny. Rastislav Bandzi bere antibiotika a jeho otec ho včera telefonicky omluvil. Nepřijede ani Jiří Štrobl, Pavel Pučko, Jakub Fencl a s největší pravděpodobností ani Miroslav Horák. Petr Moravec, předseda VV SPD, proto s sebou přiveze několik možných alternativ rozpisu jízd. Připomeňme, že kvalifikace pro semifinále mistrovství republiky jednotlivců se za dobu své existence v letech 2006 – 2007 ani jednou neuskutečnila.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)