Archiv pro rubriku: společenská rubrika

Václav Verner nežije

Po statečném boji se zákeřnou nemocí dnes ve věku šedesáti osmi let vydechl naposledy Václav Verner. Patřil mezi mladé plochodrážníky, kteří jako zářivá kometa vlétli na ovály na sklonku šedesátých let. Na rozdíl od jiných vrstevníků však měl zářit jako stálice ještě dlouhá léta. Záhy z Viktorie Žižkov zamířil do RH Praha, s níž s výjimkou sezóny ve Slaném prožil svá nejlepší léta. Roku 1971 vybojoval svůj jediný titul československého šampióna jednotlivců a ozdobil se dvě bronzovými medailemi z mistrovství světa družstev. Patřil k plochodrážním univerzálům, závodil také na ledě, dlouhé i trávě, kde dobyl stříbro v evropském šampionátu. Po skončení kariéry pracoval jako trenér v SVS Pardubice, ale po jeho zániku se vrátil za řidítka v Čakovicích. Pomohl Plzni k titulu, zaznamenal comeback do britské ligy, kde debutoval jako čtvrtý Čech v sedmasedmdesátém, ještě v padesáti sedlal plochodrážní stroj v Austrálii. Přitom stíhal i manažerskou práci a Plzeň přivedl k extraligovému zlatu i z pozice kouče. Magazín speedwayA-Z vyjadřuje hlubokou soustrast všem pozůstalým. Čest jeho památce!

Veteráni se stali skvělým protipólem plochodrážního mládí

Slaný – 24. února
Sobota 24. února byla ve Slaném ve znamení slavnostního setkání generací plochodrážního sportu. Restaurace Sokolovna Slaný – Kvíček ve spolupráci s AK v AČR Slaný vyslyšela přání především té starší generace, která psala bohatou historii nejen slánské plošiny, aby jim bylo umožněno se sejít a zavzpomínat na staré dobré časy.

 

Význam této akce potrhl svoji přítomností starosta Královského města Slaný Mgr. Martin Hrabánek,nechyběl viceprezident AČR pro motocyklový sport Petr Moravec a cestu do Slaného vážil i generální sekretář AČR pro motocyklový sport Karel Nauš, navíc tito dva pánové zde předali poháry mistrům ČR v mládežnických soutěžích za sezonu 2017. Program setkání zahájil a celý i moderoval slánský patriot Stanislav Berkovec a postupně přítomné účastníky svými projevy pozdravili Mgr. Martin Hrabánek, Petr Moravec, Karel Nauš, Petr Křikava a Antonín Vilde.

Mezi významnými hosty byl rovněž nestor slánské ploché dráhy Čestný předseda pan Karel Ležák. Návštěvníci setkání měli možnost se seznámit z nastupující generací mladých plochodrážních jezdců,
kteří si na podium postupně přišli pro poháry za úspěšné výsledky v roce 2017.

Jan Verner s Jiřím Štanclem

Sokolovna ve Kvíčku pamatuje zlaté časy slánského boxu kde domácí BC HEROS Slaný vyrohoval nejednoho protivníka, své si zde odehráli odbíjenkáři  TJ Jiskry Kvíček ale plochodrážní setkání zde
mělo premiéru. Slánský plochodrážní sport zaznamenal ve své bezmála sedmdesátileté historii nejeden úspěch, vychoval celou plejádu úspěšných reprezentantů, uspořádal řadu významných mítinků, slánský ovál byl první na našem území, který hostil účastníky mistrovství světa, slánský tým ve své historii vybojoval tři mistrovské tituly a pamětníci vzpomínají i na neopakovatelné souboje pod umělým osvětlením.

Petr Křikava se role hostitele zhostil na výbornou

Mezi více jak stovkou přítomných jsme mohli registrovat mimo jiné Miloslava Vernera, plošináře, který do slánského družstva přišel začátkem šedesátých let, legendární Václav Stanislav rozpoznal
jeho talent a dal mu záhy příležitost v družstvu KV Svazarmu Praha – venkov, slánskému AMK pomohl v roce 1969 k mistrovskému titulu a po skončení sportovní činnosti zastával post státního trenéra.

Z mistrovské sestavy nechyběl samozřejmě Zdeněk Majstr, kterému řada zranění neumožnila pokračovat ve slibně rozjeté kariéře a slánskému klubu později vychoval celou řadu velmi dobrých plošinářů, další jezdec ověnčený mistrovským titulem Miroslav Rosůlek je činný do dnešních dnů v roli trenéra AK Slaný se pohybuje mezi mladými kluky a prakticky nestárne.

Z Českých Budějovic přicestoval Stanislav Kubíček, ten přišel s nápadem v roce 2019 uspořádat oslavu padesáti let od slánského mistrovského titulu. Tradičně jako velmi dobrý společník se prezentoval Pavel Mareš, ten kromě toho, že inicioval tento sraz, má stále plno elánu. Mezi hosty se nacházel i jezdec, který svým stylem jízdy zvedal ze sedadel davy diváků a z pohledu slánské ploché dráhy patří k nejúspěšnějším zdejším odchovancům, jezdec světových parametrů Roman Matoušek dorazil v doprovodu svého bratra Milana a Reného Juny.

Vypráví Karel Voborník

Sobotní odpoledne si nenechal ujít ani Jan Verner závodník, který v roce 1977 startoval ve všech světových finálových závodech, nechyběl historicky nejlepší tuzemský jezdec Jiří Štancl, z Pardubic dorazil Evžen Erban, plzeňský klub reprezentovala mistrovská dvojice z roku 1978 Jan Hádek – Jindřich Dominik. Petr Ondrašík z pražské Markéty zažil slavné časy československé ploché dráhy a jako jezdec k nim přispěl nemalou měrou, jeho oddílový kolega Zdeněk Schneiderwind zde měl své mladé svěřence. Kdysi slavnou ústeckou plošinu ve Slaném připomněl Jaroslav Zobal.

Pozvání přijal i František Ledecký ten se zde objevil jako první, nemohl se dočkat, až se zde uvidí se svými přáteli a v doprovodu svého syna zde setrvali do pozdních nočních hodin, nebyli jediní kteří ve Slaném měli rezervovaný nocleh.

Zleva Pavel Mareš, Stanislav Kubíček a František Ledecký

Je těžké, aby se na někoho nezapomnělo, Václav Krail je pravidelným návštěvníkem slánských závodů a je jen škoda, že jeho kariéru, kdy již měl za sebou i reprezentační start v mistrovství světa ukončilo zranění, Václav Bečvář sklouzl od ploché dráhy ke sbírání motocyklů ORION a jeho muzeum v obci Hobšovice je toho svědectvím.

Václav Koucký rovněž navštěvuje, když mu to pracovní povinnosti dovolí mítinky na slánském stadionu, mezi pravidelné návštěvníky patří Zdeněk Řezáč, který na začátku osmdesátých let po návratu z RH Praha po těžkém zranění musel na sportovní činnost zapomenout, Antonín Kabát s Jaroslavem Knotkem pamatují nervy drásající kvalifikaci o extraligovou příslušnost na podzim roku 1982 s týmem Preglejka Žarnovica.

Slánská plohcodrážní historie je skutečně bohatá

Karel Voborník opora a reprezentant v mistrovství světa společně s dalším reprezentantem Václavem Čivišem patřili ke stálicím v sedmdesátých letech, kdy tým AMK Bateria Slaný patřil ke špičce extraligového dění na tuzemských oválech, oba dva poseděli v družné besedě a zavzpomínali společně s paní Jarkou Klokočkovou a dalšími i na časy, kdy Jan Klokočka plnil tribuny zdejšího stadionu.

Slavnostní setkání určitě těm, kteří se na něj těšili, přineslo nespočet krásných chvil strávených ve společnosti svých kolegů, kteří zavzpomínali a připomněli si možná dávno zapomenuté momenty nejen z bojů na oválech, ale při různých soustředěních nebo cestách za svými závodnickými povinnostmi, vzpomněli i na kolegy, kteří bohužel nejsou již mezi námi a psali historii československého plochodrážního sportu.

Skvělá nálada v sále

Poděkování patří těm, kteří se na realizaci této akce podíleli, uznání zaslouží personál Restaurace Sokolovna Slaný – Kvíček, kterou v současně jako provozní vede Petr Křikava.  Věřím, že toto setkání nebylo poslední a čas si udělají i ti, kteří se z různých důvodů tentokrát nedostavili.

Foto: Pavel Fišer

Vyhlášení juniorských mistrů zažil Kvíček

Slaný – 24. února
Slánská Sokolovna na Kvíčku byla uplynulou sobotu svědkem společného setkání plochodrážních pamětníků a současných juniorských nadějí, kteří si zároveň převzali ocenění v podobě pohárů od Autoklubu ČR, který tak zviditelnil nemalé úspěchy v kubaturách 125ccm a 250ccm v loňské sezóně.

Na programu byla také video projekce o historii ploché dráhy, a vzpomínka na zesnulé jezdce Slaného. Odpolednem provázel známý moderátor Stanislav Berkovec. Mezi pozvanými hosty nechyběl starosta města, generální sekretář AČR Karel Nauš, Petr Moravec a další, kteří měli co do činění se Slánským klubem, byl to průřez generacemi a určitě si všichni měli co povídat. Pro plochodrážníky bylo připraveno skvělé pohoštění, které připravil Petr Křikava s kolektivem.

 

Ocenění převzali:

EDUARD KRČMÁŘ (převzal trenér AK Slaný Miroslav Rosůlek)
MISTR ČR 2017 V KATEGORII DO 21 LET

PATRIK MIKEL (převzal trenér AMK ZP Pardubice Lubomír Vozár)
MISTR ČR 2017 V KATEGORII DO 19 LET

JAN KVĚCH (AK Markéta Praha)
VICEMISTR EVROPY 2017 V KATEGORII DO 250 CCM
MISTR ČR 2017 V KATEGORII DO 250CCM

PAVEL KUCHAŘ (AK Markéta Praha)
VICEMISTR SVĚTA 2017 V KATEGORII DO 125 CCM
DVOJNÁSOBNÝ MISTR ČR V KATEGORII DO 125 CCM

FILIP ŠIFALDA (SC Chabařovice)
MISTR EVROPY V KATEGORII DO 125 CCM

DANIEL KLÍMA (AK Divišov / AK Markéta Praha)
VICEMISTR EVROPY 2017 V KATEGORII DO 125 CCM
3. MÍSTO V MISTROVSTVÍ SVĚTA 2017 V KATEGORII DO 125 CCM

Pavel Kuchař, Jan Kvěch, Daniel Klíma a Filip Šifalda na pódiu

Foto: Pavel Fišer

Na další úspěchy

Odešla legenda, aneb Honza Holub už není mezi námi

V neděli 18. února zemřel ve věku 76 let v budějovické nemocnici Jan Holub, legendární jihočeský plochodrážník a mistr republiky jednotlivců z let 1968 a 1969.  My, kteří jsme jej znali blíže, jsme sice věděli, že se potýká s dýchacími problémy a navštěvuje doktory a občas i pobývá v nemocnici, ale že to Honza vezme takhle rychle, to jsme nečekali. Dovolte, abych jménem všech, kteří jej znali a měli rádi, krátce zavzpomínal na tuto legendární postavu  plochodrážního stadionu na Dlouhé louce v Českých Budějovicích.

 

Jan Holub se s tímto světem rozloučil minulou neděli

Jeho jméno je spjato především s Rudolfovem, ale pocházel z Dolních Chrášťan poblíže Netolic, kde prožil svá klukovská léta. V Rudolfově se ocitl až díky své ženě, která odtud pocházela a společně si tu upravili domek po jejích rodičích.

Do světa plochých drah vstoupil v roce 1960 a od roku 1964 do roku 1975 patřil mezi naší nejužší plochodrážní špičku. V roce 1967 se probojoval do světového finále jednotlivců ve Wembley, v letech 1968 a 1969 získal titul mistra republiky jednotlivců. V roce 1969 šel jako jeden z prvních našich jezdců a přes všechny problémy, které ona doba s sebou nesla, jezdit do anglické plochodrážní ligy, kde velmi úspěšně působil v letech 1969 a 1970. Nebýt totalitní normalizace, byl by tam zůstal i déle, jenomže doba byla zlá, existenční starosti měli i vysocí straničtí funkcionáři a kdo by si pálil prsty orodováním za nějakého ušmudlaného motocyklistu z Budějc. Tak zůstal doma, ale dával o sobě stále vědět.

S Jiřím Štanclem ve Slaném roku 1971

V roce 1967 mu účast ve Wembley znemožnilo nešťastné zranění ze Zlaté přilby v Pardubicích a satisfakce za tuto životní smůlu se bohužel nikdy nedočkal. Jak chutná světové finále však poznal v letech 1968 a 1970 jako člen družstva ČSSR, které přivezlo shodně čtvrtá místa.  V letech 1972 s Jiřím Štanclem a  v roce 1974 s Honzou Hádkem z Plzně byl účastníkem světového finále dvojic, ve kterém dosáhl na šesté a sedmé místo.

Se synem Janem

Po krachu českobudějovické plošiny v roce 1973 odešel jezdit do Plzně a v následujících letech přivedl plzeňské družstvo k titulu vicemistra republiky. Nad jeho kariérou se zavřela voda v roce 1976 v Zohoru, ale bez ploché dráhy nezůstal. Syna Jana dovedl ke dvěma titulům mistra republiky juniorů a poté ještě brázdil Evropu křížem krážem s vnukem, Janem Holubem třetím. Ještě před pár lety byl schopen naložit Honzíka s motorkama a pádit do Krška na rozjížďku mistrovství Evropy, odtud bez odpočinku zpátky k nám na ligu a po pár hodinách znovu na Balkán do Chorvatska na juniorský šampionát jednadvacítek.

S vnukem Janem

Jeho domovským stadiónem byl Městský stadion na Dlouhé louce v Českých Budějovicích poblíže areálu Vysokých škol. Ten mu bohužel zůstal hodně dlužen. Když jel své nejslavnější závody a tleskali mu diváci po celé republice a Evropě, na Dlouhé louce se nezávodilo, nebo téměř nezávodilo. Přesto byl po řadu let tváří českobudějovické ploché dráhy a jejím představitelem, který se nesmazatelně zapsal do myslí svých závodních kolegů, soupeřů a příznivců ploché dráhy.

 

Moc těžko se říká poslední věta: „Honzo sbohem!“

 

Odešel bezva parťák

Každý člověk je jiný, povahou, vzhledem, temperamentem, těch detailů je mnoho. Rád bych zavzpomínal na Jana Holuba nejstaršího. Poprvé jsem ho viděl naživo  v šedesátých letech v Polepech, kde se za naším barákem jezdila plochá dráha. Bylo mi  asi čtrnáct a Honza patřil mezi to nejlepší, co se dalo v Polepech vidět.

 

Ve svém životě se stal dvakrát mistrem republiky. Jednou to bylo právě v Polepech. Z Honzy se stal vynikající jezdec, který jezdil i v Anglii, okusil také světová finále a patřil k našim oporám. Moje dnešní vzpomínka nemá za cíl dokumentovat jeho slavnou kariéru, která je všem dobře známá.

Na nástupu v Polepech: zleva Antonín Kasper, Milan Špinka, Zdeněk Majstr a Jan Holub

Chci vzpomínat na něho jako na člověka. Byl obrovsky skromný, spíše tichý, férový chlap a super kamarád. Vyzařoval z něho nebývalý klid a harmonie. Nepamatuji se, že by někoho naštval. Byl velmi oblíbený, a to zcela právem. Po skončení své kariéry se začal věnovat svému synovi Janovi a posléze i vnukovi, též Janovi. Oba byli po svém tátovi a dědovi výborní závodníci.

Viděl jsem často v depu při závodech, jak se jim postupně oběma věnoval. Co všechno musel pro ně udělat. Jsem si stoprocentně jist, že jim to dojde právě teď, když ho navždy ztrácí. Vzpomínám, jak jsem před lety odjížděl na noc ze Mšena do Žarnovice komentovat Zlatou přilbu SNP.

Bylo půl čtvrté ráno, když jsem přijel do žarnovického depa a zaparkoval jsem vedle malého autíčka. Unavený jsem na sedačce usnul a v sedm hodin mně vzbudil hlomoz u vedlejšího auta. Podívám se z okna a vidím, jak právě uklízejí dva rozcuchaní borci. Nebylo těžké je oba poznat. Tam jsem pochopil, jak to děda s vnukem společně koulejí. Nádhera.

Od stupňů vítězů odcházejí Jaroslav Volf, Jan Holub, František Ledecký a Karel Průša se svým synem Karlem

Osobně jsem se spíše na Jana chodil dívat. Utkal jsem se s ním na dráze jen párkrát, když končil karieru a ještě jezdil ligu. Porazil jsem ho jedinkrát v životě. Bylo to v Zohoru u Bratislavy. Tehdy tam jel i Standa Kubíček. Na šedé dráze se ve výjezdu v zatáčce po startu ocitl veliký nakopávák. Honza dobře startoval a nedal se předjet.

Jediná možnost byla vjet do té díry, které se Honza s obloukem vyhýbal stejně jako ostatní. Jezdil jsem druhý za ním a do té díry jsem vjel. Nakoplo mně to hrůzostrašně. Letěl jsem okolo něj a předjel ho. Byl to veliký risk, ale jiná možnost nebyla. Věděl jsem, že se nechce rozbít.

Vlastním krásnou knihu Ovál plný smyků, kterou napsal o Janu Holubovi Jan Kubec. Je moc pěkná. Když jsem začal moderovat, bylo pro mě velikou ctí ho brát k mikrofonu. Velmi špatně se mu mluvilo, ale navždy na to budu a rád vzpomínat. Nyní je v nebíčku a povídá si s Antonínem Švábem, Toníkem Kasperem starším i mladším, Lubošem Tomíčkem a všemi ostatními od ploché dráhy.

 

Jene, chci za sebe, ale myslím, že i za ostatní fandy za vše krásné poděkovat. Nezapomeneme. Čest Tvojí památce!

Foto: archív autora