Archiv pro rubriku: MČR

MČR tříčlenných družstev

Na návsi se strhne pořádná mela

Březolupy – 8. srpna
První půle letošního mistrovství republiky tříčlenných družstev by šla rozdělit na libereckou a pražskou éru. Nejdříve drželi vrch Severočeši, posléze Pražané. Jenže zatímco nováčci v soutěži končili zpočátku hned za obhájci titulu, v posledních dvou kolech se Liberec dostal jen na nejnižší stupínek pódia. V tabulce tím pádem ztrácí dva body. Ovšem na zítřejší páté kolo v Březolupech, jež oproti původnímu záměru začíná už v šestnáct hodin, přiveze Milan Špinka skutečně silnou sestavu. Ale ani ostatní týmy by dle všech předpokladů neměly hrát druhé housle.

Z pražského výběru sice vypadl zraněný Jan Jaroš, avšak přibyl Richard Wolff. V kombinaci s Martinem Gavendou, Adamem Vandírkem a Matějem Kůsem půjde vskutku o nebezpečnou kombinaci.

Rovněž Březolupy s Martinem Málkem, Antonínem Gallianim, Michaelem Hádkem a Adamem Pawliczkem vzbuzují respekt. Liberec bude letos poprvé s Filipem Šiterou, s nímž nastoupí oba Poláci s českou licencí. A pardubický tým s Hynkem Štichauerem, Jaroslavem Petrákem a Pavlem Fuksou se v Liberci postavil na druhou příčku pódia.

Vše tedy nasvědčuje, že se na ovále na březolupské návsi strhne vskutku pořádná mela.

Jak zítra nastoupí:

Březolupy 1 Martin Málek, 2 Antonín Galliani, 3 Michael Hádek, 13 Adam Pawliczek (PL)
Liberec 4 Dariusz Lowicki (PL – ACCR), 5 Filip Šitera, 6 Adrian Pluska (PL – ACCR)
Praha 7 Richard Wolff, 8 Adam Vandírek, 9 Martin Gavenda, 15 Matěj Kůs
Pardubice 10 Pavel Fuksa, 11 Hynek Štichauer, 12 Jaroslav Petrák

Průběžné pořadí šampionátu:

  malé body tabulkové body
1. Praha 127 14
2. Liberec 120 12
3. Březolupy 102 8
4. Pardubice 75 6

Foto: Antonín Škach

MČR tříčlenných družstev

Italové přesunuli tříčlenná družstva

Liberec – 6. srpna
Šampionát tříčlenných družstev vyvrcholí během jediného zářijového týdne. Závod v Liberci, který byl v původním kalendáři zapsán na 30. srpna se totiž uskuteční až 20. září. Důvodem je seriál test matchů proti italskému týmu. Ten se vzhledem k termínové kolizi se Zlatou přilbou SNP v Žarnovici o týden posouvá a rozšiřuje se právě o jedno utkání pod Ještědem. Termíny turné závodníků Apeninského poloostrova tedy jsou 29. srpna Pardubice, 30. srpna Liberec a 31. 8. Svitavy.

MČR Jednotlivců

Velká bitva proběhla i mezi diváky

Liberec – 26. července
O krutém osudu Antonína Švába mladšího není nutné příznivce podrobněji informovat. Nehoda v daleké Argentině ukončila předčasně výborně rozjetou sportovní kariéru tohoto sympatického plochodrážníka. Bohužel se jeho zdravotní stav již nikdy nedostane do takového stavu, aby mohl zvládnout náročný plochodrážní sport. Proto se rozhodl po zralé úvaze a konzultaci s lékaři nedávno oficiálně ukončit svoji závodní kariéru.

Při sobotním finálovém klání se Antonín Šváb přišel rozloučit i s libereckými diváky a pořadatelé vyhlásili dražbu jeho závodní přilby a kombinézy, které měl v době posledního závodu kariéry a následné havárie na sobě.

Základní dražební částka byla stanovena na tisíc korun. Dražbu vedl osobně Věroslav Kollert a o jedné z přestávek se rozpoutala opravdová divácká bitva o cennou trofej. Nejprve to byl boj jednoho libereckého diváka a sympatické zástupkyně něžného pohlaví z Ústí nad Labem. Ti postupně přihazovali k vyvolávací částce a drama stoupalo. Později do hry vstoupil zájemce z Divišova, který chtěl doplnit sbírku od Antonína Švába staršího.

A to se již licitovalo s částkou přes deset tisíc a částka se stále zvyšovala. Nakonec si přisadil milovník ploché dráhy ze Mšena Lukáš Antal a získal trofeje za částku 16 500 korun, které půjdou na účet Antonína Švába mladšího.

Foto: Lubomír Hrstka

MČR Na dlouhé dráze

Zdeněk Schneiderwind opět dobyl západočeské lázně

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mariánské Lázně – 27. července
V restauraci mariánskolázeňského motelu Start je stůl místních štamgastů označen nápisem Jen pro stálé hosty. To bylo příznačné i pro tiskovou konferenci po včerejším mezinárodním mistrovství republiky na dlouhé dráze. V pozici třech nejlepších se totiž u něho sešli třetí Nynke de Jong, která se v našem šampionátu umístila prozatím nejlépe, druhý Sirg Schützbach a staronový šampion Zdeněk Schneiderwind. Pražský závodník ztratil body pouze vinou mechanických problémů, ale jinak potvrdil svou lázeňskou nepřemožitelnost. V poměrně prořídlém poli se neztratili ani ostatní Češi, kteří pronikli do finále A. Ovšem jak Richard Wolff, tak Pavel Ondrašík nebyli spokojeni se svým motocykly. A Karel Kadlec, oslepený po hutné cejše v první zatáčce, volil raději dobrovolný pád, než aby narazil do mantinelu, nebo kolidoval s některým ze soupeřů.

Seškrtaná startovní listina zahustila konkurenci
Startovní listina letošního šampionátu na dlouhá dráze se nerodila zrovna snadno. Kompilace zahrnující hvězdy z finálové série mistrovství světa stejně jako veterány potkala svou konečnou podobu až ve čtvrtek večer. Nicméně nedělní ráno ukázalo, že se skutečně nikdy nemá nic míti za definitivní.

Nedělní ráno zastihlo v lázeňských boxech pouze třináctku borců. Zatímco Petr Moravec dával narychlo dohromady rozpis, v němž rozjížďky se sedmi účastníky měly střídat jízdy v šesticích, všem docházelo, že ztráty jdou spíše na vrub kvantity, nikoliv kvality.

V zásadě šlo litovat pouze absence Markuse Eibla. A samozřejmě také našeho Antonína Klatovského, jenž se na poslední chvíli omluvil kvůli nemoci. České barvy hájilo historické minimum čtyř závodníků. Nepočítáme-li samozřejmě dvaašedesátiletého italského veterána Francesca Barbettu, který se u přejímky už tradičně vytasil s licencí se lvem ve znaku národní sportovní autority.

Už takhle těžce prosetá startovní listina dostala záhy další ránu. Z rozjížďky s číslem dvě se nevrátil druhý z italských starších pánů Silvano Soattin. Defekt byl fatální a nešastný závodník se mohl už jen dívat.

Poruchy se nevyhýbaly ani favoritům. Nynke de Jong musela hned na úvod opustit třetí příčku kvůli spojce a hnacímu řemenu. Sirg Schützbach vzápětí neprojel ani první zatáčkou. Zastavit musel také Zdeněk Schneiderwind. Na otázky ohledně svého defektu však nechtěl odpovídat ani on, ani nikdo z jeho technického doprovodu. „Týmová dysfunkce,“ bylo jediné, co prozradil Michal Stárek, závodníkův velký sponzor a přítel.

Schumacher české dlouhodrážní scény
Nepočítáme-li dopolední trénink, mítink zahájila soutěž o rekord dráhy dotovaná stovkou eur od pořádající agentury Cerbiatto TV a padesátkou od místního mecenáše. V zahraničí standardní podívaná se do Mariánských Lázních vrátila bezmála po třech desítkách let. Nejprve na všechny účastníky čekaly kvalifikační jízdy. Když Karel Kadlec namítal, že zbytečně ojede pneumatiku, šéf klub Miroslav Musil mu ji šlechetně věnoval.

Shodou okolností právě nejrychlejší český zásobovač mezi šesticí, mezi níž se dostali vítězové kvalifikačních jízd a dva nominovaní pořadatelem, chyběl. Letmé kolo nakonec zajel nejrychleji Sirg Schützbach. Zdeněk Schneiderwind za ním zaostal o pouhé tři setiny sekundy.

Právě jejich duel se stal hlavní náplní příběhu letošní bitvy o mistra. Oba suverénně vyhrávali své rozjížďky od startu až do cíle. V základním rozpise na sebe narazili dvakrát, ale v obou případech jeden z nich neviděl cíl.

V rozjížďce s číslem dvě nejlépe odstartoval Sirg Schützbach. Jenže už v prvním oblouku zvedal ruku. Po ovále sice kroužil ještě do druhého kola, v němž mu Zdeněk Schneiderwind nadělil celý okruh. Podruhé se oba nejvážnější pretendenti mistrovského trůnu střetli v páté jízdě. V ní Němec uletěl od startu, zatímco cestu druhého Zdeňka Schneiderwinda ukončila ona záhadná porucha v posledním kole.

V ostatních případech však Zdeněk Schneiderwind a Sirg Schützbach hráli první housle. Pouze v sedmé jízdě odstartoval na našeho mistra Richard Wolff a vzápětí se to samé povedlo Karlu Kadlecovi se Sirgem Schützbachem. Jenže oba favorité hodlali snášet pohled na cizí výfuk maximálně do první zatáčky.

Duel dne měl dojít svého rozuzlení ve finále A. Svým způsobem v něm sehrálo roli i štěstí. Protože oba neporazitelní závodníci měli shodný počet bodů a stejná další kritéria, musel rozhodnout hod mincí, kdo si bude volit dráhu jako první. Petr Moravec, šéf české ploché dráhy, vytáhl z kapsy dvoukorunu. A před Miroslavem Musilem prohlásil, že strana s dvojkou zvýhodní Zdeňka Schneiderwinda.

Rozhodně nemyslel, že by se pražský závodník drtící rekordy v počtu titulů stylem Michaela Schumachera, měl spokojit s takovým umístěním. Nicméně mince dopadla na asfalt depa dvojkou nahoru. „Klika, že jsem si mohl vybírat před Sirgem,“ svěřil se Zdeněk Schneiderwind po závodech.

Vybral si pozici od mantinelu a po vylétnutí pásky odsud nezadržitelně putoval do vedení. „Měl jsem dobrý start, ale on ještě lepší,“ posteskl si o chvilku později Sirg Schützbach. A zatímco Pražan měl na konci protilehlé rovinky takřka třicetimetrový náskok, Němci trvalo do začátku druhého kola, než se vrátil před Nynke de Jong.

Áčko se stalo českou povinností
Vzhledem k finální podobě startovní listiny by neúčast ve finále byla pro zbývající trojici českých zástupců spíše ostudou než neúspěchem. Všichni se svých rolí zhostili se ctí. A navzdory úmorné parnu a rychlému střídání rozjížděk v sérii po dvou splnili postupovou misi na jedničku.

Pavel Ondrašík se navzdory zadřenému motoru z tréninku stal dokonce vítězem základní části. „Druhej‘ motor nebyl špatnej, ale nebylo to na ně,“ svěřil se po závodech. Neměl ani tak na mysli své prohry se Zdeňkem Schneiderwindem a Sirgem Schützbachem, ale až třetí místo v rozjížďce s číslem šest.

V ní převedl raketový start, ovšem z první zatáčky vyjel dříve Alessandro Milanese. A na stejném místě o kolo později se před něho dostala Nynke de Jong. Výsledek této jízdy napověděl rovněž mnohé o aspiracích Richarda Wolffa. Ten nebyl spokojený s prvním motocyklem, který v první sérii nestačil na Alessandra Milaneseho a ve druhé na oba pražské klubové kolegy.

Na startu šesté jízdy se tedy objevil v sedle druhého stroje. „A ukázalo se, že ta první je lepší,“ komentoval své čtvrté místo v ní. Karel Kadlec zase láteřil na tropický žár slunečních paprsků a rychlou frekvenci rozjížděk. Navíc v úvodu zbytečně ztrácel body jako naivní patnáctka panenství.

Hned v první jízdě dne mu třetí místo sebral Angličan David Speight. „Posral jsem poslední zatáčku,“ netajil se plzeňský nezmar ve svém depu. „Všude ho odvádím a doma mě porazí!“ To ještě netušil, co mu sudičky přisoudily hned po přestávce.

V první zatáčce dostal cejchu od Nynke de Jong, za jejíž hutnost by se nemusela stydět ani bagrová lžíce. Navíc se mu stala osudná opět poslední zatáčky. Ani kotva a bodyček nezabránil Stefanu Drofovi, aby mu v hodině dvanácté uzmul čtvrté místo.

Nicméně Karel Kadlec dokázal zmobilizovat své síly. A vytěžil maximum ze své přednosti. Pokud by někdo vypsal šampionát v rychlosti startů, on by měl ambice na světový titul. V páté jízdě odstartoval hned za Sirgem Schützbachem, Schneiderwind, Neschneiderwind. Po Pražanově odpadnutí ho bohužel o druhou příčku obral opět David Speight. Že se tak stalo v poslední zatáčce, zní jako opakovaný vtip, ale jde o realitu. V rozjížďce s číslem osm Karel Kadlec opět chvilku vedl. Ovšem v první zatáčce ho objel Sirg Schützbach, ve druhé i Pavel Ondrašík.

Nakonec však v sedmičlenném finále A nechyběl. Nicméně jeho účinkování skončilo pádem v první zatáčce. „Nevěděl jsem, kde jsem, nic jsem neviděl,“ omlouval svůj dobrovolný pád. Jak bylo napsáno výše, klíčová jízda se stala záležitostí tria Zdeněk Schneiderwind, Sirg Schützbach a Nynke de Jong.

„Honil jsem s s Milanesem, ale byl jsem pomalej‘,“ smutnil Richard Wolff. Ital mu během prvního kola sebral čtvrtou příčku, když se předtím vypořádal s Pavlem Ondrašíkem. „Měl jsem problém tam bejt s nima už v základní části,“ vnímal svou finálovou účast Pavel Ondrašík.

Hlasy z depa
„Bylo to bezvadný a jsem rád, že se to povedlo,“ liboval si Zdeněk Schneiderwind. „Tituly nepočítám, vždycky se jedná jen o tenhle den a příští rok to stejně nikdo nebude řešit. Hlavně, že vydržel motor, jen se malinko přidřel. Dnes tady byla velká konkurence. Nynke, Sirg, Wolffík… Nebudu říkat, že byl závod lehkej‘, těžkej‘, každej‘ chce vyhrát. Jsem rád, že to fungovalo a zvolil si dobrou strategii. Klika, že jsem si postavení na startu vybíral před Sirgem, dobře mi to vyšlo. Všichni závodníci by měli poděkovat všem lidem, co tady dnešní závod pořádali. Jsme vděčný a to, myslím, mluvím za všech ostatních dvanáct závodníků.“

„Strašně dobré závody,“ pochvaloval si také Sirg Schützbach. „Ale bylo to naposledy, co tady Zdeněk vyhrál. Ve finále jsem měl dobrý start, ale on ještě lepší. Příští rok ho ale porazím.“

„Den byl super,“ plynuly superlativy také z úst Nynke de Jong. „Pořadatelé vyřešili úspěšně, že tady čtyři závodníci chyběli. Měla jsem jedině problém se spojkou a hnacím řemenem. Poladili jsme to a bylo to o trošku lepší. Je tady tvrdá dráha jako beton a s mými pár kily to pak na startu nedlábne.“

„Jsem zklamanej‘,“ nezastíral Richard Wolff. „První dvě rozjížďky jsem jel na motorce, co jsem původně nechtěl. Skočil jsem na druhou a ukázalo se, že ta první je lepší. Neslevil jsem ani hovno. Honil jsem se s Milanesem, ale byl jsem pomalej‘. Je to kilometrovej‘ ovál, na něm to musí letět. Motorka dobře startovala, ale něco jí chybělo. Ta druhá byla ale zklamání. Ta ani nestartovala.“

„Lepší než včera,“ odpověděl Pavel Ondrašík na otázku magazínu speedwayA-Z, jaké to bylo, narážkou na liberecký závěr šampionátu republiky jednotlivců. „O tréninku jsem zadřel dobrej‘ motor. Ten druhej‘ nebyl špatnej‘, ale nebylo to na ně. Měl jsem problém bejt tam s nima už od tý základní části. Teď budu muset rok počkat. Doufám, že než mi bude čtyřicet, Zdenda přestane jezdit a já ten titul budu mít. Ale znáš ho, je schopnej‘ jezdit do sedmdesáti (smích)!“

„Chtěl jsem si zazávodit a dělat show pro lidi,“ vyprávěl Karel Kadlec. „Musel jsem ale jet každou druhou jízdu. A z toho horka a únavy mě bolí břicho. Škoda těch bodů, co jsem ztratil. Ve finále jsem dostal cejchu a radši to přetočil než, abych někoho sejmul nebo bouch‘ do prken. Chtěl jsem se dostat do nároďáku, což se povedlo. Závodů mám dost, nejedu špatně, kdybych nešel na držku v tom blbým Holandsku…“

1. Zdeněk Schneiderwind, Praha 6 6 E 6 18   1.
2. Sirg Schützbach, D (FMS) E 6 6 6 18   2.
3. Nynke de Jong, NL (DMSB) E 4 5 5 14   3.
4. Alessandro Milanese, I 6 5 6 E 17   4.
5. Richard Wolff, Praha 5 4 3 4 16   5.
6. Pavel Ondrašík, Praha 5 5 4 5 19   6.
7. Karel Kadlec, Plzeň 3 2 4 4 13   F
8. Daniel Winterton, GB T 2 2 3 7 1.  
9. Francesco Barbetta, I (ACCR) 3 1 1 2 7 2.  
10. Anton Wannasek, A 2 3 3 3 11 T  
11. David Speight, GB 4 1 5 E 10 –  
12. Stefan Drofa, D 4 3 E F 7 –  
13. Silvano Soattin, I E – – – 0 –  

Závod o traový rekord:

Kvalifikační jízdy: I – Pavel Ondrašík, Alessandro Milanese, David Speight
  II – Richard Wolff, Nynke de Jong, Daniel Winterton
  III – Sirg Schützbach, Anton Wannasek, Karel Kadlec, Francesco Barbetta
  IV – Zdeněk Schneiderwind, Stefan Drofa, Silvano Soattin
Měřená letmá kola: Sirg Schützbach (28,094), Zdeněk Schneiderwind (28,123), Nynke de Jong (28,644), Richard Wolff (28,877), Alessandro Milanese (28,942), Pavel Ondrašík (29,477)

Poznámka: z kvalifikačních jízd postoupili do hlavní části vítězové a dva další dle volby pořadatele.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

MČR Jednotlivců

Motor pro pražskou Grand Prix dovezl Aleše Drymla k triumfu

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Liberec – 26. červenci
Po pátečním závodě v Coventry se Aleši Drymlovi na třetí finálový závod českého šampionátu jednotlivců ani příliš nechtělo. Na náladě mu nepřidal ani trénink, kde ho zklamal motor. Naštěstí mu bratr Lukáš zapůjčil svůj pohonný agregát, který má připravený na sobotní Grand Prix České republiky. A starší z dvojice pardubických bratří na něm dojel k vítězství, které mu garantovalo celkové stříbro. Titul si nenechal ujít Lukáš Dryml, když šance Luboše Tomíčka dramaticky klesly už po nepovedené první sérii. Pražský závodník nakonec skončil celkově třetí a navzdory životnímu výsledku v mistrovství republiky hovořil o zklamání. Mítink dobře rozjel také Adrian Rymel, avšak po vyloučení za pád v první zatáčce jedenácté jízdy mu třetí příčku o jeden bod uzmul Matěj Kůs.

Klíčové momenty pro titul Lukáše Drymla
Ještě v průběhu týdne by se člověk mohl ztotožnit s klasikem v jeho rčení o nešastném způsobu léta. Jenže v pátek, jak když se mávne kouzelným proutkem. Chladné, pošmourné a uplakané počasí bylo rázem vystřídáno slunečnou oblohou a rtu teploměru šplhala vzhůru. Vzduch kolem stříbřité věže Ještědu se tetelil tropickým žárem a diváci atakovali vstupní bránu pavlovického stadiónu. Takový dav tady v novodobé historii ještě nebyl. Těžko se divit, vyvrcholení bitvy o individuálního mistra bylo silným feromonem diváckého zájmu. A to tím spíše, zůstaly-li tentokrát televizní obrazovky plochodrážně slepé.

Na rozdíl od jediného finálového závodu se závěrečnou rozhodující rozjížďkou vytvořila předchozí dvě kola seriálu výbornou nástupní platformu pro trojici borců. Lukáš Dryml vedl o dva body před Lubošem Tomíčkem a jeden další měl k dobru na svého bratra Aleše. Šance dalších borců už byly výrazně menší. A pro své posílení by potřebovaly nehoráznou smůlu vedoucího tria.

Nicméně ani vedoucí triumvirát nebyl v optimálním rozpoložení. Po svém vyřazení v kvalifikaci o Grand Prix 2009 v italském Terenzanu se Lukáš Dryml rozhodl dát si závodnickou pauzu a doléčit si naštípnutou holenní kost. Liberec a pražská velká cena, v níž by rád odstartoval svůj útok za udržením se v elitní společnosti, ovšem svítily jako maják na jeho cestě k návratu. Jeho bratr Aleš jel včera britskou ligu v Coventry a přiznával, že mu nebylo zrovna dobře. Za těchto okolností by vše mohlo hrát do karet Luboše Tomíčka. Ovšem pražský závodník se po závodech svěřil, že se vůbec nebavil.

Z hlediska bitvy o zlato byla první zásadní rozjížďkou ta, která nesla číslo dvě. Nejlépe do ní odstartoval Filip Šitera. Lukáš Dryml se však venkem první zatáčky sunul do čela. Na začátku protilehlé rovinky vedl, ovšem zespodu přiletěl dravý Filip Šitera. Trefil leadera průběžné klasifikace svým motocyklem a rázem byl první on.

Lukáš Dryml si ovšem uvědomoval hodnotu každého bodu. A bezprostředně začal osnovat protiútok. Filip Šitera neměl ani chvilku klidu. A než se nadál, ve výjezdu z první zatáčky druhého kola byl opět druhý. Zatímco tady Lukáš Dryml konsolidoval své vedení svým vlastním přičiněním, ve čtvrté jízdě mu nahrál osud.

Aleš Dryml v ní ujel konkurentům už od startu. Naopak Luboš Tomíček zůstal vzadu. A ani Martin Málek, ani Hynek Štichauer nepůsobili dojmem, že by mu chtěli galantně uhýbat z cesty. Pražan ovšem usilovně útočil, jenže jedinou odměnou se mu stal skalp slánského závodníka v nájezdu do čtvrtého kola. A Lukáš Dryml vedl rázem o čtyři body.

Ve druhé sérii oba pretendenti mistrovského trůnu inkasovali trojky. Luboš Tomíček se po startu páté jízdy propadl až na třetí příčku, ale ještě před koncem úvodního kola byl zase zpátky na čele před Filipem Šiterou a Matějem Kůsem. Vzápětí upadl Filip Šitera a po delší opravě mantinelu a kropení byla dráha poměrně hutná. Pražan zopakoval svůj skvělý startovní manévr. Vzápětí poslal oběma pronásledovatelům mohutné cejchy, které zpacifikovaly jejich bojovnost.

Ani Lukáši Drymlovi nebylo souzeno ke svému vítězství odstartovat pouze jednou. A poprvé dokonce upadl sám v první zatáčce. K překvapení všech nebyl vyloučen, by rozhodčí Pavel Váňa za stejný incident předtím i potom nemilosrdně rozsvěcoval světla s barvou povlaků nešastných padlých závodníků. Nicméně v tomto případě arbitr na zasedání jury argumentoval, že rozjížďku s číslem osm zastavoval kvůli letmému startu ještě před pádem leadera průběžné klasifikace.

Vzápětí upadl Martin Vaculík. A teprve napotřetí mohl Lukáš Dryml vyrazit za třemi body. Pokud se týká jeho titulu, ve třetí sérii mu k němu zbýval prakticky jen krůček. V jedenácté jízdě jej porazil Matěj Kůs, když cílovou metu po velkém boji protnuli takřka současně. Ovšem vzápětí Luboš Tomíček skončil až třetí. Sice nejlépe odstartoval, leč z první zatáčky vyjeli před ním Adrian Pluska a Josef Franc. Přes svého kolegu se Luboš Tomíček v nájezdu do druhého kola dostal, jenže ten mu to vzápětí oplatil. A dokonce na začátku třetího okruhu sám pronikl do čela.

Odpoledne moudřejší večera
Bráno z úhlu pohledu celkového pořadí šampionátu, bylo o titulu Lukáše Drymla po třech sériích už rozhodnuto. Aby přišel do konce závodu o náskok pěti bodů, musel by mít vskutku nehoráznou smůlu. Jenže na Luboše Tomíčka útočil rovněž Aleš Dryml. A liberecké

odpoledne mu záhy dalo zapomenout na strasti předchozího večera v Coventry.

Aleš Dryml zahájil svou pou jednoznačným triumfem v rozjížďce s číslem čtyři. Jak stojí výše, pronikl rychle do čela před Hynka Štichauera, zatímco Luboš Tomíček dlouho trčel za Martinem Málkem. Pražanova bodová ztráta hrála nejen do karet Lukáše Drymla, nýbrž samozřejmě i jeho staršího bratra.

Vidinu stříbra mu trošku zastřel Adrian Rymel v sedmé jízdě. Zatímco Pardubičan reagoval briskně na pohyb pásky, pražský závodník ho v první zatáčce minul zvenku širokánským obloukem. Jejich duel patřil k tomu nejlepšímu, co dnes bylo v libereckých Pavlovicích k vidění, avšak Adrian Rymel tři body uhájil.

Jak se záhy ukázalo, šlo o jedinou ztrátu Aleše Drymla za celé odpoledne. V desáté jízdě rychle zbavil vedení Martina Vaculíka. Jeho potenciál na případnou odvetu odčerpal Filip Šitera, který loučícímu se šampiónovi svými útoky odčerpával veškerý útočný potenciál.

Po diskvalifikaci Adriana Rymela v jedenácté jízdě na čele osaměl Aleš Dryml. jeho bratr mezitím s definitivní platností získal titul. Ve vzájemném duelu v rozjížďce s číslem čtrnáct měl zpočátku vrch Luboš Tomíček. Avšak Lukáš Dryml číhal za jeho zády na vhodnou příležitost.

Naskytla se už ve druhé zatáčce. Lukáš Dryml v ní zvolil vnitřní stopu, dostal se před Luboše Tomíčka a v nájezdu do druhého kola mu přehradil cestu. Když o pár sekund později míjel startmaršála se šachovnicovou vlajkou, byl s definitivní platností šampiónem České republiky anno domini 2008.

Ovšem i starší z dvojice pardubických sourozenců prahnul po cennější medaili, než je bronzová. V rozjížďce s číslem šestnáct se jeho boj o stříbro dostal do vrcholného stadia. Nejlépe sice odstartoval Matěj Kůs. Aleš Dryml se v prvním oblouku zapletl do mely s Adrianem Pluskou a Adamem Vandírkem.

Vyřešil ji ovšem ve svůj vlastní prospěch a už ve druhé zatáčce podjel Matěje Kůse. Hned po přestávce dorazil do cíle jako první před svým bratrem a v depu mohli okamžitě slavit rodinný double. Luboš Tomíček nakonec v předposlední rozjížďce porazil Adriana Rymela, ale toto vítězství mu už nebylo nic platné.

Bitva o pódium
Seriálu závodů se nedá upřít jistá dávka spravedlnosti, nicméně v otázce dramatičnosti notně pokulhává za jediným finálovým závodem. V něm mají všichni před první jízdou relativně stejné šance. A zkušenosti uplynulých let potvrdily, že před začátkem poslední série pomýšlela na titul ještě alespoň polovina jezdeckého pole. Závěrečná finálová rozjížďka posléze nechala naději čtyřem borcům.

Dnes v Liberci bojovali o titul tři závodníci a jejich kolegům nezbývalo, než jim sekundovat a více či méně úspěšně komplikovat život. A válčit o pódium dnešního závodu, když už o vidinu celkových vavřínů přišli v Praze a v Pardubicích.

V tomto směru začal nejlépe Adrian Rymel. Vítězství v rozjížďce s číslem jedna pro něho bylo poměrně rutinní záležitostí. Od Vladimíra Višvádera převzal vedení ještě před prvním obloukem. „Teď to bude ze čtyřky složitější,“ uvědomoval si. „Mám pod sebou dobrý kluky.“

Jenže v sedmé jízdě se jeho jméno zapsalo mezi vítěze už podruhé, což dokázal vzápětí napodobit už jen Lukáš Dryml. Pražanovo vítězství bylo o to cennější, že jej dobyl na úkor Aleše Drymla, pozdějšího vítěze. Pardubický závodník měl sice lepší start, avšak Adrian Rymel jej minul širokánským obloukem. A by neměl klidu až do cíle, vedení uhájil.

Leč přišla rozjížďka s číslem jedenáct a v ní Adrian Rymel upadl. By se na kraoučké pavlovické dráze dalo očekávat, že nažhavená česká jezdecké elita bude mít v první zatáčce málo místa, Pavel Váňa se vydal cestou diskvalifikací. Stejně jako předtím Martin Vaculík byl nekompromisně nyní vyloučen i Adrian Rymel.

Přitom slovenský exmistr mohl mít na sudího skutečnou pifku. Rozjížďka s číslem tři byla zastavena ve chvíli, kdy ve druhém kole objel vedoucího Matěje Kůse. Důvodem přerušení se stal jeho letmý start. Na otázky, proč až tak pozdě, poukázal Pavel Váňa dlouhou reakční dobou praporkářů. V osmé jízdě byl Martin Vaculík vyloučen, když spadl v první zatáčce. Nicméně na duchu ho nezlomila ani příkoří, ani bolestivě naražená záda, by v průběžné klasifikaci nakonec klesl o tři příčky.

Zato Vladimír Višváder své rozhořčení neskrýval a po rozjížďce s číslem devět vydal mechanikovi Jiřímu Galetovi jasný příkaz balit. „Jsem uraženej,“ komentoval svůj první závodní den po bezmála dvouměsíční (!) přestávce. Dnes ve své první jízdě zadřel motor, aby byl vzápětí diskvalifikován za údajné sražení Filipa Šitery.

„Ani jsem se ho netek‘,“ zapřísahal se. „Mě takhle nesmyslně vyloučí, ale teď přede mnou kdosi jezdil za čárou a rozhodčí ho nechal být!“ Jeho odstoupení dalo mimoděk vzniknou jednomu z největších překvapení šampionátu. Náhradník Martin Gavenda v první zatáčce třinácté jízdy objel najednou Martina Málka, Martina Vaculíka a Josefa France, aby si připsal tři body.

Filip Šitera měl ovšem na jejich vzájemnou kolizi opačný názor. „Podsek‘ mi kolo,“ líčil. „Nebylo tam moc místa. Letěl jsem a jen si říkal ‚prosím, prosím, jen ne zádama‘. Naštěstí jsem si vyrazil jen dech.“ A ukázal, že nafukovací mantinely nemusí být všelékem, protože trefil místo, kde zrovna nebyly.

Vyjma bratří Drymlových se jakýchkoliv peripetií dokázal vyvarovat už jen Matěj Kůs. V repete páté jízdy sice dostal pořádnou cejchu a dojel až za Filipem Šiterou a Lubošem Tomíčkem, avšak jinak se musel sklánět pouze před Alešem Drymlem. Skvělou podívanou byl především jeho vítězný duel s Lukášem Dryml v rozjížďce s číslem jedenáct. A tak nakonec skončil třetí a na domácích stupních vítězů by mu už měli přidělit stálé inventární číslo.

Hlasy z depa
„Druhý místo celkově, jsem spokojen,“ netajil se Aleš Dryml. „Ještě včera bych to nečekal. V Coventry mě zrovna nebylo dobře. Nechtěl jsem dnes závodit, ale byl by problém kvůli řádům. O tréninku mě tady zklamal motor a brácha mi půjčil svůj. A tak jsem testoval jeho motor na pražskou Grand Prix. Nakonec z toho bylo vítězství a titul vicemistra. To už bylo lepší, po včerejšku bych tomu nevěřil. Teď bych si chtěl dát pauzu. Celej‘ seriál byl vyrovnanej‘, kluci se snažili. Měli vidinu mistrovství světa a Evropy a závodili, jak to šlo. Stačil jeden defekt a všechno bylo jinak. Bojovalo se, předjíždělo, nebyl to start – cíl. Ani jsem s prvním místem nepočítal, jsem spokojenej‘, hlavně s tím druhým místem celkově.“

„Dnešní závod byl na dobrý úrovni a hodně vyrovnanej‘,“ hodnotil Lukáš Dryml, který se na trůn nejlepšího českého závodníka vrátil po třech letech. „Jelo se o dost a na první místo útočilo víc závodníků. Tejden byl strašnej‘, jak lilo, ale dnes se počasí vyvedlo. Byl jsem neuvolněnej‘, nejistej‘ a nebyl sebevědomej‘. Povzbuzovalo mě, že jsem byl o dva body vpředu. Nechtěl jsem to darovat. Ta třítýdenní pauza mě dostala do nejistot, když je člověk zvyklej‘ jezdit závody několikrát za tejden. Hodně jsem se nadřel a jsem rád, že to dopadlo. Chtěl bych si budovat formu, co jsem měl. Tahle konkurence byla vyrovnaná a každej‘ moh‘ vyhrát. Ten titul nebyl určitě zadarmo.“

„Jel jsem na nejlepším motoru, co mám,“ svěřil se Matěj Kůs. „Díky pořadatelům za dráhu. V Liberci většinou nebejvá závodnická, ale dnes se dalo předjíždět. Třetí místo jsem nečekal, jsem spokojenej‘. I celkově se seriálem, i když v prvních dvou kolech jsem měl smůlu.“

„Mrzí mě to,“ litoval Luboš Tomíček, jemuž nevyšel útok na titul a nakonec skončil třetí. „Jsem zklamanej‘. Liberec je malá dráha, ale neměl jsem z toho dobrej‘ pocit. Jak jsem jel v poslední době v Anglii, tak jsem tam nikdy nejezdil. O to horší je to v Evropě. Dnes jsem se ale vůbec nebavil. Člověk ví, že v průběhu roku výsledky napovídaj‘, že Lukáš a Aleš jsou k poražení. Mrzí mě to, dneska jsem si nezasloužil ani to třetí místo. Jsem druhej‘ poraženej‘, takže zklamání, i když třetí místo je můj nejlepší výsledek.“

1. Aleš Dryml, Pardubice 3 2 3 3 3 14
2. Lukáš Dryml, Pardubice 3 3 2 3 2 13
3. Matěj Kůs, Praha 3 1 3 2 3 12
4. Adrian Rymel, Praha 3 3 X 3 2 11
5. Luboš Tomíček, Praha 1 3 1 2 3 10
6. Filip Šitera, Plzeň 2 2 1 2 3 10
7. Josef Franc, Praha 1 1 3 2 1 8
8. Hynek Štichauer, Pardubice 2 1 2 1 2 8
9. Jan Jaroš, Praha 1 0 3 1 2 7
10. Adrian Pluska, Slaný (PL – ACCR) 2 2 2 1 0 7
11. Martin Málek, Slaný 0 3 1 0 1 5
12. Richard Wolff, Praha 2 2 0 0 1 5
13. Martin Vaculík, Slaný (SK) 0 X 2 1 1 4
14. Martin Gavenda, Praha (res) 3 0 3
15. Adam Vandírek, Praha 0 1 1 0 0 2
16. Pavel Ondrašík, Praha 1 0 E 0 E 1
17. Vladimír Višváder, Liberec E U 0 – – 0

Závěrečné pořadí šampionátu:

  Praha Pardubice Liberec TOT
  13.5. 14.5. 26.7.  
1. Lukáš Dryml, Pardubice 12 15 13 40
2. Aleš Dryml, Pardubice 11+R 13+E 14 38
3. Luboš Tomíček, Praha 14 11 10 35
4. Adrian Rymel, Praha 11+2 9 11 31
5. Filip Šitera, Plzeň 11+3 10 10 31
6. Matěj Kůs, Praha 9 6 12 27
7. Martin Vaculík, Slaný 10 11 4 25
8. Josef Franc, Praha 8 7 8 23
9. Hynek Štichauer, Pardubice 7 4 8 19
10. Richard Wolff, Praha 0 13+3 5 18
11. Adrian Pluska, Slaný (PL) 4 5 7 16
12. Jan Jaroš, Praha 7 1 7 15
13. Martin Málek, Slaný 4 4 5 13
14. Adam Vandírek, Praha 5 5 2 12
15. Pavel Ondrašík, Praha 5 4 1 10
16. Martin Gavenda, Praha DNR DNR 3-R 3
17. Vladimír Višváder, Liberec 1 2 0 3
18. Michael Hádek, Plzeň (res) 1-R DNR NS 1

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)