Archiv pro rubriku: MČR Jednotlivců

Lukáš Dryml vyhrál a o průběžné vedení se dělí s Josefem Francem

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Divišov – 1. srpna
Lukáš Dryml vykročil dnes v Divišově skvělým způsobem za obhajobou svého loňského domácího titulu. V rozjížďce s číslem třináct sice podlehl Matěji Kůsovi, avšak v poslední jízdě jako jediný dnes porazil Josefa France. Při rovnosti bodů musel ke slovu přijít rozjezd. Pražan v něm vedl takřka do poloviny, avšak Lukáš Dryml se ve druhé zatáčce druhého kola dostal dopředu. Na stupně vítězů se prosadil Martin Vaculík, by želel handicapu vinou defektu zadní pneumatiky. Dvouciferného bodového zisku dosáhli ještě Martin Málek a Jan Jaroš.

Dva suveréni
Šestnáct nejlepších Čechů pohromadě už samo o sobě dává záruku kvalitní podívané. Avšak zároveň vytváří husté síto, jímž není vůbec jednoduché projít až na stupně vítězů. Dnešní mítink o tom podal dost důkazů. A tím nejpádnějším se stala skutečnost, že jím bez výraznějších zaváhání dokázali procházet pouze dva borci. Lukáš Dryml a Josef Franc.

Oba se už v boji o český individuální titul mnohokrát střetli. Ve Mšeně v září 2005 vedl Josef Franc. A jeho otec, dnes už bohužel sledující závody z nebeské báně, se už už chystal na pěší cestu do Kutné Hory, aby dostál prohrané sázce. Jenže Lukáš Dryml jeho synovi titul nakonec sebral. Stejně jako o rok později v Březolupech Adrian Rymel a pak ve Slaném Martin Vaculík. Při té samé příležitosti jej Lukáš Dryml pokládal za viníka svého pádu, který ho nakonec sestřelil ze stupňů vítězů.

Dvojnásobný šampión versus trojnásobný vicemistr. I takový přídomek mohl dostat dnešní podnik, protože na štítě obou postupně zůstávalo jedno eso za druhým. Josef Franc vstoupil do závodu v rozjížďce s číslem dva. „Na startech si věřím,“ pochlubil se cestou na rošt. A vskutku, Martinu Vaculíkovi nezbylo, než se dívat na jeho deflektor.

Lukáš Dryml ve čtvrté jízdě najížděl do první zatáčky za svým bratrem,nicméně jejím venkem převzal vedení. „Už v tréninku jsem cejtil, že to je slabší,“ uváděl Aleš Dryml na adresu svého motocyklu. Po druhé sérii oba borci na čele průběžné klasifikace osaměli.

Hned po přestávce se Matěj Kůs těšil z vedení jen po první zatáčku. V ní se přihnal zezadu Josef Franc a rázem to byl on, kdo udával tempo. Vzápětí si Lukáš Dryml počínal s razancí řízené střely. Po vylétnutí pásky vypálil do čela, zatímco Martin Málek se musel smiřovat s druhou příčkou.

Ani ve třetí sérii nezaznamenali oba suveréni žádných ztrát. Josef Franc v klidu upaloval za vítězstvím v deváté jízdě, když Aleš Dryml měl plné ruce práce s útočícím Martinem Málkem. Lukáš Dryml v rozjížďce s číslem jedenáct už v první zatáčce objel Filipa Šiteru. Všem začínalo být jasné, že o vítězi zřejmě rozhodne až vzájemný duel Lukáše Drymla a Josefa France.

Leč přišla rozjížďka s číslem třináct. A v ní Matěj Kůs ukázal záda Lukáši Drymlovi už po vylétnutí pásky. „Radši jsem dojel za ním, než jít na držku,“ nechal se později slyšet pardubický závodník. Josef Franc neříkal nic. V patnácté jízdě vytěžil maximum ze skvělého startu. A o pár sekund později projížděl cílem jako leader průběžné klasifikace.

Nicméně ke konečnému triumfu mu chybělo ještě porazit Lukáše Drymla v rozjížďce s číslem dvacet. Nejprve v něm zahaprovalo startovací zařízení, aby po zjednání nápravy vypálil do čela Josef Franc. Jenže Lukáš Dryml si to namířil na venek první zatáčky. Pražan zůstal u čáry, zatímco Pardubičan z druhé strany přebíral vedení.

By se Josef Franc snažil o odvetu, recept na Lukáše Drymla už nenašel. A to neznamenalo nic jiného než rozjezd o vítězství. Josef Franc se ocitl v pásce, nicméně viníkem bylo opět startovací zařízení. Po restartu se tak mohl hřát v čele. Jenže Lukáš Dryml číhal v záloze. Ve druhém kole se v zatáčce u depa zničehonic objevil pod svým sokem a z výjezdu převzal vedení. Dnešní triumf byl jeho, avšak před pardubickým pokračováním se o průběžné vedení dělí.

Píchlá pneumatika, rána a prasklá osa
Oběma fenomenálním závodníkům, jež nakonec museli změřit své síly v dodatkové jízdě, stačil sekundovat pouze Martin Vaculík. Na úvod ve druhé jízdě prohrál s Josefem Francem, avšak pak přišla řada i na něho, aby vítězil.

Do rozjížďky s číslem sedm sice lépe odstartoval Aleš Dryml. Slovenský závodník se však vehementně dral do čela. Ve druhé zatáčce navedl svůj motocykl na spodní stranu. A by se Pardubičan bránil, nakonec musel přece jen kapitulovat. Ve dvanácté jízdě pak Martin Vaculík triumfoval ve stylu start – cíl před Janem Jarošem.

Rozjížďka s číslem třináct nepostavila do cesty nesnáze jen Lukáši Drymlovi, který projel cílem až za Matějem Kůsem. Martin Vaculík jel těsně za oběma, nicméně unikající vzduch ze zadní pneumatiky mu bránil v útoku. Nakonec byl rád, když kvůli poruše neviděl cíl ani Tomáš Suchánek.

Příděl jediného bodu měl zásadní vliv na podobu průběžné klasifikace. Josef Franc a Lukáš Dryml se Martinu Vaculíkovi vzdálili. Na druhou stranu, jeho devět bodů vyrovnali Martin Málek a Aleš Dryml. Ten vyhrál dvakrát start šestnácté jízdy,za což mohlo startovací zařízení, což byl jediný zádrhel v bezchybné organizaci.

Martin Málek patřil k největším senzacím dnešního mítinku. Už v zimě avizoval, že se letos bude věnovat ploché dráze a dá si lehčí úlevu od svých univerzitních studií. Investoval do techniky nemalé částky a výsledky se dostavily. Upřímně řečeno, nikdo však nečekal, že se v rozjížďce s číslem jedna prožene cílem jako první v čase jen těsně zaostávající za traovým rekordem Piotra Protasiewicze!

Na jeho štítě skončili Richard Wolff a Matěj Kůs, když Adrian Rymel zastavil už ve třetím kole. „Nejede mi motorka,“ postěžoval si. Zato Martin Málek byl v laufu. V šesté jízdě dokonce trápil vedoucího Lukáše Drymla. V desáté zase nedopřál klidu jeho staršímu bratru Alešovi, ale ani tentokrát se nedočkal předjetí.

To přišlo až v rozjížďce s číslem čtrnáct. Nebylo však jednoduché, protože v první zatáčce se po souboji s s ním ocitl na zemi Filip Šitera. „Nebylo to čistý,“ vzkázal na adresu Martina Málka. Ten však oponoval. „Nebylo to schválně, dláblo mě to v koleji a už s tím nešlo nic dělat.“ Filipa Šiteru překvapil verdikt sudího Karla Voborníka, který nechal opakovat se všemi čtyřmi. „Ve světě se za první zatáčky nevylučuje, když jdou do sebe loktama, ale když někdo někoho sestřelí, tak jo,“ konstatoval.

Při repete úřadoval Martin Málek, který nepustil vedení z rukou ani na okamžik. Filip Šitera dlouho trčel za Martinem Gavendou. A teprve na konci druhého okruhu se prokousal na druhé místo. Rutinní prohlídka jeho motocyklu v depu odhalila prasklou osu zadního kola.

Spokojenost i zklamání
Poslední série měla kromě řešení tajenky vítěze závodu definitivně určit i závodníka, který se postaví na nejnižší stupínek. Z trojlístku pretendentů Martin Vaculík, Martin Málek a Aleš Dryml nejprve vypadl posledně jmenovaný. Z první zatáčky s číslem sedmnáct vyjel až jako poslední a své postavení si už nedokázal vylepšit.

Zařadil se do okruhu favoritů, jimž dnešní mítink vůbec nevyšel a s nadějemi vyhlížejí pokračování šampionátu v Pardubicích a ve Svitavách. Zato Jan Jaroš byl spokojen. Solidní výkon zdůraznil právě triumfem v rozjížďce s číslem sedmnáct, kdy se v první zatáčce probil ze třetí příčky do čela. „Konečně jsem začal plnit, co táta říkal na začátku,“ zářil.

Kromě Aleše Drymla za ním dojeli i Filip Šitera a Matěj Kůs. Oba při svých hodnoceních používali spíše negativa. Paradoxem je, že pražský junior jako jediný dokázal porazil Lukáše Drymla. Samotnému však patřila až sedmá příčka, když jej nejvíc zaskočila porážka od Michaela Hádka. Ta však nezvedla náladu ani jejímu aktérovi. „Kéž by těch vítězství bylo víc,“ přál si. „Dneska jeden dobrej‘ start, ale nic víc. To je kámen úrazu.“

Martin Málek a Martin Vaculík měli o svých pozicích na pódiu rozhodnout ve vzájemném duelu v rozjížďce s číslem osmnáct. Zatímco Luboš Tomíček letěl dopředu, oni v první zatáčce upadli. „Dvakrát jsem mu uhnul, ale potřetí to nešlo, mávalo to s ním pěkně,“ viděl kolizi Martin Málek.

Při repete dostali šanci oba dva. Tentokrát byl Martin Vaculík pánem situace a díky svému velikánskému sólu si mohl jít stoupnout na třetí příčku pódia. Martin Málek projel metou hned za ním. Vedle potlučených zad a materiálních škod na strojovém parku si z Divišova odvážel především životní umístění v mistrovství republiky.

Hlasy z depa
„Jsem spokojenej‘,“ liboval si Lukáš Dryml. „Čtrnáct bodů nebylo zadarmo. Jel jsem na jistotu, měl špičkově nastavenou motorku. Užíval jsem si to a nejel na doraz. Radši jsem dojel druhej‘ za Kůsáčkem, než jít na držku. Dráha byla těžká pro mladý kluky, ale já problémy neměl. Byl to povedenej‘ závod, jen jsem byl trošku zaskočenej‘, že jsem musel jet rozjezd. Při závodě nesleduju body. Byl jsem malinko unavenej‘ a nešel do toho úplně naplno. Bylo to trošku vyčerpávající. Třicet stupňů teplíčka a tak jsem do toho nešel na krev, ale baví mě závodit. Snažím se vyhrát a tak byl rozjezd zpestření pro diváky. Na titul nemyslím, to je ještě hodně práce. Třeba brácha umí Pardubice dobře a je třeba s ním počítat.“

„Závod byl super, jak jsi viděl,“ hodnotil Josef Franc. „Motorka byla dobře připravená. Čtrnáct bodů je super. Nevyhrál jsem jen jednu rozjížďku, předjel mě venkem, já byl na lajně. A rozjezd? Na startu si věřím, ale teď jsem to kurvil. Jezdil jsem v dírách a takhle to dopadlo. Ale když to takhle půjde s bodama dál, bude to pohodička. Na Pardubice nemám dobrý motorky, ale zatím je to rozjetý dobře.“

„V rozjížďce s Matějem a Lukášem jsem dostal defekt gumy,“ odtušil Martin Vaculík. „Kdyby toho nebylo, možná by byl můj výsledek lepší. Ale co. Hlavně to zavinil defekt, že nejsem lepší než třetí. V první jízdě jsem ještě neměl dopasovanou motorku. Začátek je dobrý, ale bude těžké dohánět ztrátu.“

„Bolí mě záda jako sviňa,“ postěžoval si Martin Málek. „S Filipem to bylo nechtěně, on mě zavřel. Vzadu je velká kolej a já do ní vjel. Dláblo mě to a už s tím nešlo nic dělat. Sice nadával, ale já bych řekl, že nemá pravdu. Schválně to nebylo. S Martinem jsem se mu už dvakrát brzo uhnul, ale potřetí mně nedal šanci. Mávalo to s ním hezky. Čtvrté místo je fajn, ani jsem nepočítal, že to tak dobře jelo. Hlavně dát zase do pořádku motorky. Teď mám jeden a půl motorky a jeden dobrý motor. Jezdecky se daří, ale s technikou je to horší.“

„Suprovej‘ závod,“ zářil Jan Jaroš. „V první řadě bych chtěl poděkovat tátovi, s ním nejvíc probíhá příprava. Je vidět, že to funguje. A pak všem ostatním, rodině a manželce, mechanikovi za bezesné noci v dílně. První dvě jízdy jsem se hodně trápil, co se týče sžití se s dráhou. Pak se mi to podařilo dochytat a konečně jsem začal plnit, co táta říkal na začátku. Takže příští rok snad už nebudu semifinálovej‘ specialista. Jinak to byl standardní závod, záleželo, abych se srovnal a začal závodit. Vždycky může bejt i líp, ale jsem spokojenej‘.“

„Na hovno, aspoň pro mě,“ nebral si Aleš Dryml vůbec žádné servítky. „Už v tréninku jsem cejtil, že je to slabší. Myslel jsem, že dráha bude tvrdší a tak jsem si vzal slabší motor. Ale nakonec ten silnější byl slabší. Jsou ještě dvě kola, jedeme dál. Mám smůlu na blbý čísla, patnáctka jde dvakrát ze trojky. Dnes to byla nevýhoda. V Pardubicích mi je ale jedno, co mám za číslo, záleží na Svitavách.“

„Dneska to nebyl žádnej’ zázrak,“ připouštěl Matěj Kůs. „Nemám, co bych k tomu řek‘. Oba motory jsem měl po servisu, ale jeden nejede. Zkoušel jsem ho na tréninku. Budeme makat a uvidí se v Pardubicích a ve Svitavách. Mám na to, ale musím začít makat.“

„Na hovno, viděl jsi sám,“ neskrýval Filip Šitera své zklamání. „Jsou tu zvláštní pravidla. Ve světě, když tě někdo sestřelí, vyloučí ho. Tak to chodí úplně automaticky, ale u nás je to zvláštní. Nebylo to čistý, v první zatáčce se nevylučuje jen, když tam jdou loktama, ale když tě někdo sestřelí, tak jo. Ale je to za náma, jsou ještě další závody.“

„Nesedlo mi to,“ přiznával Adrian Rymel. „Problémy s technikou. Už od Vojensu to nefunguje, jak bych si to představoval. Musím na to zapracovat. Mrzí to celý náš tým. Příště to musí být lepší. Po dlouhý době jsem ale viděl rozhodčího, že nevylučuje za pády v první zatáčce. Pískal dobře.“

„Velká chvíle ještě určitě přijde,“ reagoval Richard Wolff na paralelu s loňským rokem, kdy mu úvod českého šampionátu také vůbec nevyšel. „Ale finále se mi kříží s Grand Prix. Když bude Vechta na dva dny, bude to pasé, když jeden den, jde o to sehnat kvalitní tým na řízení. Co se týče přípravy, byli jsme s přítelkyní láskyplně připravený, ale nesedlo to. Prostě to tu nestačí. Přilítnu do nájezdu, Suchoš klapne, musíš taky. A už se to nesebere. Jsem nasranej‘ na sebe, nefunguje to, ale budou Pardubice. A tam to bude vypadat jinak. Dnes ale odjíždíme kanálama.“

1. Lukáš Dryml, Pardubice 3 3 3 2 3 14+3
2. Josef Franc, Praha 3 3 3 3 2 14+2
3. Martin Vaculík, Slaný (SK – ACCR) 2 3 3 1 3 12
4. Martin Málek, Březolupy 3 2 1 3 2 11
5. Jan Jaroš, Mšeno 2 1 2 2 3 10
6. Aleš Dryml, Pardubice 2 2 2 3 0 9
7. Matěj Kůs, Praha 1 2 2 3 1 9
8. Filip Šitera, Mšeno 1 2 2 2 2 9
9. Adrian Rymel, Praha E 3 1 2 1 7
10. Luboš Tomíček, Praha 3 1 1 1 R 6
11. Michael Hádek, Plzeň 1 0 3 0 1 5
12. Tomáš Suchánek, Pardubice 0 1 0 E 3 4
13. Richard Wolff, Praha 2 0 0 1 1 4
14. Pavel Pučko, Praha 0 0 1 0 2 3
15. Martin Gavenda, Praha 1 1 0 1 0 3
16. Jan Holub, Plzeň 0 E 0 0 0 0
res Dariusz Lowicki, Liberec (PL – ACCR)   DNR
res Jaroslav Petrák, Pardubice   DNR

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Pokoří český jezdec nový divišovský traový rekord?

Divišov – 31. července
Nejen první mistrovské body do tabulky o mistra republiky na ploché dráze, ale i pokoření traového rekordu Piotra Protasiewicze 62,56 sekund, který utvořil v červnu na 350 metrů dlouhém oválu při závodě kvalifikace SGP, je výzvou pro všechny účastníky prvního finálového závodu. Ten se pojede v Divišově zítra od patnácti hodin.

Tra je připravena na nové rekordy a Divišovští by rádi zapsali do kroniky jako držitele nového nejlepšího času některého z našich jezdců. Zda bude toto přání vyplněno, se dozvíme již za několik málo hodin.

Soupiska jezdců, kteří si to rozdají o titul mistra ČR skýtá jistotu napínavých závodů a reálnou možnost dosažení nového traového rekordu.

Pořadatelé opět připravili pro diváky malou výstavu, tentokrát fotografií z posledního závodu. Do pohody bude hrát skvělé jazzové a dixielandové uskupení DIXI-TIXY a tak není co spěchat po závodech domů. Ti, kdo zůstanou, mohou si poslechnout vynikající jazzové hráče, popít v klidu dobrého piva, vína či limonády a při chutném pamlsku probrat všechny postřehy z právě shlédnutého závodu. Tentokrát se více jak jindy opravdu vyplatí udělat si čas a užít si pohodové odpoledne.

Jedničkou je Matěj Kůs

Praha – 28. července
Jedničkou letošního šampionátu jednotlivců je Matěj Kůs. Alespoň do sobotního odpoledne, kdy úderem třetí začne v Divišově finálová série. Bezprostředně po skončení včerejšího semifinále vydal VV SPD startovní listinu divišovského podniku. A pražský junior v něm bude mít startovní číslo jedna.

Startovní listina prvního finále MR jednotlivců – Divišov, sobota v 15:00:

1 Matěj Kůs, Praha
2 Martin Málek, Slaný
3 Richard Wolff, Praha
4 Adrian Rymel, Praha
5 Josef Franc, Praha
6 Pavel Pučko, Praha
7 Martin Vaculík, Slaný (SK – ACCR)
8 Filip Šitera, Mšeno
9 Luboš Tomíček, Praha
10 Jan Jaroš, Mšeno
11 Martin Gavenda, Praha
12 Tomáš Suchánek, Pardubice
13 Jan Holub, Plzeň
14 Lukáš Dryml, Pardubice
15 Aleš Dryml, Pardubice
16 Michael Hádek, Plzeň
17 Dariusz Lowicki, Liberec (PL – ACCR)
18 Jaroslav Petrák, Pardubice

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Triumfu semifinálového specialisty Jana Jaroše předcházel polský pád

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Praha – 28. července
Jan Jaroš neměl včera zrovna růžové ráno. Po pádu v Krosně při utkání druhé polské ligy měl nepříjemný pád a rameno nepříjemně bolelo. Dokonce koketoval s myšlenkou, že by večerní semifinále českého šampionátu vynechal. Nakonec se však pustil do boje a nelitoval. Po pěti perfektních startech, které dle svých slov uměl vždycky, nepoznal přemožitele a stejně jako loni v Kopřivnici stanul na nejvyšším stupni. V duchu špatného začátku a dobrého konce se závod vyvíjel i pro Tomáše Suchánka. Začal kvalifikačním pádem, aby nakonec porazil Martina Málka v rozjezdu o druhé místo. Jako tradičně přineslo semifinále pořádné nervy. Ty největší si užil asi Michael Hádek. Když měl po třech sériích na svém kontě jediné vítězství, došla mu slova. Na závěr však vylepšil loňskou pozici náhradníka, což se povedlo i konzistentnímu Martinu Gavendovi. Vůbec poprvé se do finále probojovali Jan Holub, Pavel Pučko a v roli prvního náhradníka Dariusz Lowicki. Oproti loňsku budou scházet Vladimír Višváder a Pavel Ondrašík.

Z kvalifikace až téměř pod vrchol
Vůbec poprvé v historii začínal semifinálový mítink kvalifikací. Zatímco přímo nasazená juniorská čtyřka se mohla připravovat na své úvodní vystoupení, o místo v hlavní šestnáctce museli bojovat ostřílení borci. A dokonce juniorský ex vicemistr světa Tomáš Suchánek. Ten však neměl zrovna optimální vstup do závodu.

V kvalifikační rozjížďce jedna stíhal vedoucího Dariusze Lowickeho. Jenže přišlo třetí kolo a s ním jeho druhá zatáčka. V ní se pardubický závodník přetočil a odporoučel se k zemi. Rozsvítila se červená světla a v repete se polský závodník startující s českou licencí zbavil své největší hrozby. Neměl tedy větších problémů, aby už po vylétnutí pásky porazil Luboše Velinského.

Vzápětí se bez větších problémů kvalifikoval Jaroslav Petrák. Ján Halabrín a Jaromír Otruba museli do opravy. Poslední mohykán svitavské ploché dráhy musel po tréninku řešit problém s fatálně porouchaným rychlopalem. Nakonec mu jej půjčil domácí Jiří Brummer. V opravné jízdě startoval až od mantinelu a to se nakonec ukázal jako klíčový moment.

Po vylétnutí pásky mu ujel favorizovaný Tomáš Suchánek, ale i bezprostřední konkurenti na volná místa v hlavní šestnáctce Ján Halabrín a Luboš Velinský. Na Jaromíra Otrubu tak zbylo nevděčné místo náhradníka. Shodou okolností však v semifinále poslední neskončil. Když Dariusz Lowicki v rozjížďce s číslem třináct prošvihnul dvouminutový limit, Jaromír Otruba se objevil bleskově na ovále. A v první zatáčce nekompromisně objel Luboše Velinského. Právě tento bod jej při jediném startu poslal v závěrečné klasifikaci před pardubického závodníka.

Účastníci kvalifikace nakonec předčili v otázce finálových míst přímo nasazené juniory v poměru 3:2. Nejkřiklavější vzkaz tvůrcům nominační listiny vyslat právě Tomáš Suchánek. Z kvalifikace se dokázal probít až takřka na nejvyšší stupínek vítězů, i když rozjížďka s číslem dvě pro něho neskončila nejlepším výsledkem.

Zatímco Jan Jaroš po svém skvělém startu mizel v dáli, on se dostal do křížku s Martinem Málkem. V nájezdu do druhé zatáčky se dostal dopředu, avšak březolupský borec byl v následujícím oblouku tvrdší a dva body bral on.

V osmé jízdě byla největším soupeřem Tomáše Suchánka pouze páska, která se zvedla jen na pravé straně. Po nápravě závady hrál pardubický borec velké sólo. Podobně si počínal i v rozjížďce s číslem jedenáct a další prohry se dočkal až o tři jízdy později. To se s úspěchem nesetkal ani jeden z jeho nájezdů na vedoucího Michaela Hádka.

V rozjížďce s číslem sedmnáct už opět úřadoval na čele před Richardem Wolffem. Celkový zisk dvanácti bodů nakonec Tomáše Suchánka poslal do rozjezdu o druhé místo. Interní tabulky výkonnosti VV SPD preferující juniorské závodníky, jimž byl udělen kvalifikační pardon, skončily na dráze vzhůru nohama.

Zbytečné pochybnosti odřené hvězdy
Jan Jaroš se dnes ráno probudil úplně rozbolavělý. Po včerejším pádu v Krosně ho bolel doslova celý člověk a vůbec se mu nechtělo dostávat se do vzpřímené polohy. By zvažoval rezignaci na mistrovství republiky, nakonec se v pražských boxech objevil. Nakonec z přímo nominovaných chyběl jenom Zdeněk Simota. Ten loni kvůli zranění stál větší díl sezóny, což se negativně projevilo na jeho rozpočtu. A protože finanční náhrady v šampionátu jednotlivců nestačí krýt náklady, rozhodl se ho letos vypustit.

Odřený Jan Jaroš však na ovále nepůsobil dojmem trpícího invalidy. Rozjížďka s číslem dvě mu přihrála do cesty Tomáše Suchánka a Martina Málka. Po brilantním startu mšenského borce ovšem nezbylo vůbec nic k řešení. A to byl teprve začátek.

V sedmé jízdě spálil naděje Pavla Pučka na prodloužení jeho série o další vítězný zářez. Rovněž rozjížďky s čísly dvanáct a třináct přinesly vítězství Jana Jaroše ve stylu start – cíl. A by to zní triviálně, stejný průběh z úhlu pohledu mšenského závodníka měla i osmnáctá jízda.

„Šlo mi jen to, abych postoupil do finále,“ svěřoval se Jan Jaroš. A nakonec skončil na nejvyšším stupni pódia. A co víc, jeho nejbližší sousedé ve výsledkové listině skončili za ním s tříbodovou ztrátou. O Tomáši Suchánkovi už byla řeč a dalším závodníkem, který dnes zkoušel hrát roli suveréna, byl Martin Málek.

Bez sebemenší nadsázky můžeme konstatovat, že o jeho konečném pořadí rozhodla už druhá jízda dne. „Úplně se mi nepovedl start a bylo to nakropený,“ vysvětloval později, proč se ze startovního roštu odlepil jako poslední. Nicméně razantní nájezd středem první zatáčky přinesl postup na druhé místo. Ve druhém oblouku mu jej sebral Tomáš Suchánek, avšak na začátku druhého okruhu jel Martin Málek zase druhý.

V šesté jízdě Martin Málek sebral vedení Richardu Wolffovi už v první zatáčce. V osmé jízdě pak hrál sólo od vylétnutí pásky až k šachovnicovému praporku. A naprosto stejným způsobem si počínal rovněž v rozjížďce s číslem šestnáct. Zdálo se, že druhé místo Martina Málka už nemine. A to tím spíše, zkompletoval-li Jan Jaroš v osmnácté jízdě své patnáctibodové maximum.

Jenže na ploché dráze není nikdy nic definitivní. Navíc devatenáctá jízda neměla pro Martina Málka příliš motivační charakter, zatímco pro Dariusze Lowickeho a Michaela Hádka šlo o existenční záležitost. Zatímco se oba prali o vítězství, Martin Málek dovezl jediný bod za třetí místo.

A tím pádem musel do rozjezdu o stříbro s Tomášem Suchánkem. Martin Málek lépe odstartoval, ovšem v první zatáčce ho Tomáš Suchánek nemilosrdně zavřel. „Čaplo se mi to a už jsem myslel, že půjdu a vezmu ho s sebou,“ odhalil pardubický závodník krizové momenty úvodního oblouku. Nicméně dokázal situaci zvládnout a zůstal na čele až do cíle.

Pohoda i honička
Kouzlo semifinálových závodů spočívá především v tom, že si až do poslední chvíle udržují dramatický náboj. Závodníci nahlížejí do programů a počítají body více než kdykoliv jindy. Výpadek kohokoliv může totiž nečekaně přinést šanci jinému závodníkovi. Zatímco pravidelně bodující žijí v relativním klidu, jiní si užijí pořádné nerváky. A vůbec nezáleží, že třeba patří do okruhu papírových favoritů.

V naprosté pohodě se kvalifikoval Richard Wolff, i když vzhledem k termínové kolizi českého šampionátu s Grand Prix na dlouhé dráze nemá jasno, zda stihne všechna finálová kola. Dnes přišel v tréninku o svůj lepší motor, nicméně i s náhradním se dokázal umístit jako čtvrtý. Martin Gavenda zase pravidelně sbíral druhá místa a suma deseti bodů mu nemohla neotevřít finálové brány.

Ovšem mezi borce procvičující si matematiku se zařadil Pavel Pučko. Hned na úvod se v rozjížďce s číslem čtyři dokázal po vynikajícím startu vypořádat s Martinem Gavendou, Jaroslavem Petrákem a Michaelem Hádkem. Vzápětí mu bod uzmul fenomenální Jan Jaroš, ovšem v rozjížďce s číslem deset nestačil na veterána Dariusze Lowickeho. Pražana totiž zdržel Vladimír Višváder. Když se ho ve druhé zatáčce zbavil, proháněl vedoucího Poláka. Cílem projížděli takřka současně, jenže Dariusz Lowicki o chvilku dříve.

„Dal jsem mu malíček do zadního kola,“ líčil Vladimír Višváder urputnost jejich duelu. Nakonec Pavel Pučko zaznamenal dvě třetí místa, ovšem díky povedenému úvodu mohl žít v klidu. Zato vesměs vždy k hovoru ochotný Michael Hádek se po třech sériích proměnil v introvertní mlčící sfingu. Bodej by ne, na svém kontě měl v oněch fázích pouhé tři body.

Ve čtvrté jízdě létal jako hadr na holi kolem Jaroslava Petráka, jehož Martin Gavenda ve druhé zatáčce doslova vystrkal na venek. Plzeňan se však dopředu nedostal a pardubický matador si s ním některé momenty vysvětloval ještě později v boxech. Vše špatné se zdálo zapomenuto hned po přestávce. Michael Hádek skvěle odstartoval a Pavel Ondrašík, ani Vladimír Višváder už neměli sebemenší šanci.

Třináctka však byla pro Michaela Hádka vskutku smolná. Z červené dráhy nezopakoval svůj předchozí skvělý start, takže se na protilehlé rovince musel dívat na Jana Jaroše a Jana Holuba zezadu. Osud mu však nedopřál ani ten poslední bod. Ve druhém kole se jeho motocykl zastavil a Michael Hádek musel do depa pěšky.

„Motor,“ ucedil skrz sevřené rty. „Zadírá se.“ Plzeňský junior se však nepoddal žádnému záchvatu sebelítosti a jal se o svou příslušnost mezi šestnáctku nejlepších českých závodníků poprat. V rozjížďce s číslem čtrnáct nezaváhal a i mistr startů Tomáš Suchánek zůstal po vylétnutí pásky za ním.

Šest bodů však nemuselo stačit. Navíc v předposlední jízdě dojel do cíle jako druhý, když v první zatáčce uhlídal Martina Málka, avšak mezitím mu ujel Dariusz Lowicki. Ten mohl plným právem litovat své diskvalifikace za překročení dvouminutového limitu v rozjížďce s číslem třináct. Stačil by bod a polský závodník byl českým finalistou…

Michael Hádek pozorně sledoval závěrečnou jízdu. Ohrozit ho mohl ještě Jaroslav Petrák. Pardubického matadora na úvod potrápilo drhnoucí plynové lanko, díky němuž nemohl přidat plný plyn. Po odstranění závady, vozil body jako na běžícím páse. Avšak nyní ho porazil Jan Holub. Plzeňský junior pojistil postup z pátého místa a pomohl do finále i Michaelu Hádkovi. Jaroslav Petrák měl o bod méně a musel se smiřovat s postem náhradníka.

Hlasy z depa
„Sešlo se to, že jsem vyhrál loni i letos,“ komentoval Jan Jaroš svou specializaci na triumfy v semifinálových závodech. „Ráno jsem se rozhodoval, jestli vůbec pojedu. Včera jsem v Krosně hodil masku a zvažoval, jestli dnes nastoupím. Nakonec to bylo dobrý. Šlo mi o to, abych postoupil do finále. Starty jsem měl dobrý odjakživa. Byl jsem tady před tejdnem trénovat a s Bohoušem si vychytal nastavení.“

„Dobrý,“ hodnotil svůj výkon Tomáš Suchánek. „Až na tu jednu jízdu, co jsem to málem zahodil na startu. Nejlepší byl rozjezd. Ten jsem si užil nejlíp. Hlavně mám radost z výsledku, to jsem nečekal. Trošku překvápko. Viděl jsem Martinův stín, že jde přede mě. Dal jsem to ven, bylo to tam hluboký. Čaplo se to a už jsem myslel, že půjdu a vezmu ho s sebou.“

„Jel jsem hlavně o postup, ale podcenil jsem poslední jízdu,“ přiznával Martin Málek. „Zvenku se špatně startovalo, čtyřka nebyla už dobrá. Darek tam byl na mě dobře nachystaný. Postaral se o mě hned ve výjezdu. A tím se to zkomplikovalo. Šlo o postup, ale závěr mě mrzí. Rozjezd byl o startu, Tomáš odjel a já ztratil v zatáčce. Ve výjezdu pár metrů chybělo.“

„Řek‘ bych, že vůbec nevím, jestli činovníci koukaj‘ na termíny, ale finále se mi kreje s Grand Prix na dlouhý dráze,“ divil se Richard Wolff. „Musí se udělat logistika, ale stejně vypadá, že přijdu o dvě finále. V tréninku se mi posral motor. Vypadalo to slušně, ale padlo to. Jsem nasranej‘, protože bylo na lepší umístění. Druhá motorka je utahaná. Jedna jízda byla blbá, Honza Jaroš mě skřípnul. Je blbý, že ostrej‘ motor šel do prdele, ale jsem rád, že to ten druhej‘ vydržel.“

„Bylo to těžký,“ nezastíral Jan Holub. „Nemoh‘ jsem se s tím srovnat, starty byly špatný. Nervy s postupem nebyly, měl jsem to pod kontrolou a osm lidí na postup je hodně. Hlavně, že to dopadlo.“

„Jel jsem na pohodu,“ prozradil Martin Gavenda svou taktiku. „A v klidu na postup. Sere mě ale, že není žádná výhra. Mohla by být nějaká ve finále, to by bylo potěšující…“

„Spokojenost, paráda,“ zářil Pavel Pučko. „devět bodů stačilo. Některý jízdy byly dobrý,některý takový, že jsem moh‘ dojet líp. A bylo by to klidnější. Ale hlavně, že jsem ve finále. Motorky šlapaly, akorát po třech jízdách jsem našel ruplej‘ váleček v řetězu. Dal jsem novej‘ a bylo to bez problémů.“

„Postoupil jsem s odřenou prdelí,“ řekl Michael Hádek výstižně. „První nula. Musel jsem do sraček a málem šel na držku. Proběhla výměna názorů s Jardou Petrákem a málem šel na držku zase. Pak se zadřel motor. Ale nakonec jsem tam byl. Díky Holoubkovi, že porazil Jardu Petráka. Jinak bych nepostoupil a tak mu musím koupit pivo. Chci výsledek hlavně v Pardubicích, říkaj‘, že tam letím. Divišov uvidíme a Svitavy budou buď a nebo.“

„Docela dobrý závody,“ pochvaloval si Jaroslav Petrák. „Po třech jízdách jsem přišel na závadu. Trošku táhlo plynový lanko, roztrh‘ se bovden a nemoh‘ jsem dát plnej‘ plyn. Startoval jsem, jen v tréninku jsem upad‘, ale jinak se mi to líbilo.“

Kvalifikace:

  01 02 03
1. Dariusz Lowicki, Liberec (PL – ACCR) 1.    
2. Jaroslav Petrák, Pardubice   1.  
3. Tomáš Suchánek, Pardubice X   1.
4. Ján Halabrín, Liberec (SK)   2. 2.
5. Luboš Velinský, Pardubice 2.   3.
6. Jaromír Otruba, Mšeno   3. 4.

Poznámka: z přihlášených závodníků nestartoval Karel Kadlec.

1. Jan Jaroš, Mšeno 3 3 3 3 3 15
2. Tomáš Suchánek, Pardubice 1 3 3 2 3 12+3
3. Martin Málek, Březolupy 2 3 3 3 1 12+2
4. Richard Wolff, Praha 3 2 1 3 2 11
5. Jan Holub, Plzeň 2 1 2 2 3 10
6. Martin Gavenda, Praha 2 2 2 2 2 10
7. Pavel Pučko, Praha 3 2 2 1 1 9
8. Michael Hádek, Plzeň 0 3 E 3 2 8
9. Dariusz Lowicki, Liberec (PL – ACCR) 1 0 3 M 3 7
10. Jaroslav Petrák, Pardubice 1 0 2 2 2 7
11. Michal Dudek, Slaný 3 1 0 1 0 5
12. Roman Čejka, Slaný 2 1 1 0 0 4
13. Pavel Ondrašík, Praha R 2 1 0 1 4
14. Vladimír Višváder, Liberec 0 1 1 0 1 3
15. Ján Halabrín, Liberec (SK) 1 0 0 1 0 2
16. Jaromír Otruba, Mšeno (res) 1 1
17. Luboš Velinský, Pardubice 0 0 0 E 0 0
TR Jakub Fencl, Praha   DNR

Poznámka: z přímo nasazených závodníků nestartoval Zdeněk Simota.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Dnes se rozhodne o zbytku finalistů

Praha – 28. července
Odložené semifinále šampionátu jednotlivců se bude konat dnes na pražské Markétě. Nejstarší motoristické mistrovství naší země se přitom dostává do časového presu, protože finále startuje v Divišově už v sobotu. V přímo nasazené třináctce došlo k jediné změně. Vypadl Hynek Štichauer, zraněný předminulý víkend při utkání druhé polské ligy v Miskolci. Naproti tomu oproti původnímu červnovému termínu je jistá účast Jaroslava Petráka a také Tomáše Suchánka, který si nakonec rozmyslel konec kariéry. Ti si však své místo v hlavním závodě budou muset vybojovat v kvalifikaci. Závodit se začne však už úderem třetí hodiny, kdy na pokračuje mistrovství republiky stopětadvacítek na malé dráze.

Foto: Milan Mach

Dnes se v Praze nejede

Praha – 23. června 12:15
Dnešní semifinále mistrovství republiky jednotlivců bylo kvůli dešům a negativní předpovědi na večer před malou chvílí odvoláno. Nepojede se ani mistrovství republiky stopětadvacítek na malé dráze. Situaci komplikuje řada jiných odložených mítinků a reprezentační povinnosti. Proto se dnešní program přesunuje až na úterý 28. července.