Archiv pro rubriku: MČR

MČR Juniorských družstev

Plzeňané měli chu na zlato i hamburgery

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Slaný – 12. dubna
Když Bořivoj Hádek motivoval své syny k dnešnímu úvodnímu klání juniorských družstev a stopětadvacítek ve Slaném, slíbil jim návštěvu restaurace Mc Donald cestou domů. Netušil, že se jeho peněžence pořádně odlehčí. Nejprve mladší Daniel triumfoval ve stopětadvacítkách v sedle motocyklu poháněného motorem, v němž se poslední tři roky měnily jen pístní kroužky a vyhořelá cívka zapalování. Vzápětí Michael s Janem Holubem porazili slánské Michala Dudka a Romana Čejku a stanuli na nejvyšším stupni. Pořadím bohužel nešastně zamíchala druhá semifinálová jízda. Upadl v ní excelentně jedoucí Václav Milík a musel být převezen do nemocnice s otřesem mozku a frakturou klíční kosti. Pardubice tím pádem nepředstihly Prahu a Plzeň získala důležitý bod na Slaný. Dopoledne svůj tým stáhlo Mšeno, pro které bude více než třítisícová pokuta citelnější ztrátou absence tabulkových bodů.

O jednoho méně
Dlouho před začátkem závodu chodil Pavel Fuksa po depu jako tělo bez duše. Obdržel totiž telefonát od Rudolfa Grepla, že se Mšeno dnešního mítinku nezúčastní. Marcel Kajzer totiž na poslední chvíli odřekl a Miroslav Horák odjel ze Slaného už včera se zadřeným motorem.

Naneštěstí jury interpretovala pravidlo, že závodník musí dostat body po absolvování kompletní jízdy bez ohledu na přítomnost soupeřů, i na případ absentujícího družstva. Vcelku dramatické rozjížďky byly tím pádem střídány těmi, v nichž nastoupila jenom jedna dvojice. A rozhodně by nebylo na škodu průběhu obou šampionátů oddělit stopětadvacítky od velkých hochů nebo alespoň upravit scénář úpravy dráhy. Nakropená tra totiž nesvědčí malému motocyklu stejně jako vyprahlá souš půllitru.

Mítink začal nečekaně. Zatímco Michael Hádek kroužil v poklidu čtyři kolečka ke své úvodní trojce, Jan Holub zůstal za domácím duem. A to ještě nikdo nemohl tušit, že remíza se pro Michala Dudka a Romana Čejku stane nehorším výsledkem základní části.

Do třetí jízdy měli oba dva vzhledem k časovém presu trošku honičku nastoupit. Ale nakonec Michal Dudek v první zatáčce objel Václava Milíka. A Roman Čejka nedal Pardubičanovi pokoj až na cílovou metu.

V případě pražské Markéty zašli slánští mladíci v rozjížďce s číslem pět ještě dále. Romanu Čejkovi vyšel dokonale startovní manévr. A Michal Dudek v prvním oblouku za sebou nechal Martina Gavendu. Triumf 5:1 nad úřadujícími šampióny měl logicky pozitivní dopadl na slánské bodové konto.

Už po třech jízdách nemohl domácím nikdo konkurovat. A v té čtvrté na ně kvůli rozhodnutí jury nečekal vůbec nikdo, jen pět bodů. O jediný bod za nimi zaostala Plzeň. Ve srovnání s Romanem Čejkou a Michalem Dudkem inkasovali Plzeňané maximum jen v duelu proti nepřítomnému Mšenu. Ostatně pětibodový zářez se v základní části nikomu jinému nepovedl.

V šesté jízdě sice vyhrál Jan Holub stylem start – cíl, jenže Michael Hádek se za živého boha nemohl probít přes Václava Milíka. Pardubický závodník prokázal, že je nejen nositelem slavného jména, když v osmé jízdě nechal za sebou oba Pražany.

Markéta nakonec skončila před semifinálovými jízdami poslední. Definitivně o tom rozhodl duel s Plzní v rozjížďce s číslem devět. Michael Hádek zaznamenal sólo od pásky až k metě. Jan Holub, handicapovaný úplně vysušeným povrchem čtvrté dráhy, opouštěl rošt jako poslední.

Pavel Pučko, který musel každou přestávku ledovat bolavou ruku po včerejších pádech, mu ale stačil vzorovat jen do druhé zatáčky. Pak se sice na třetí příčku vrátil, avšak na pouhý okamžik.

Nešastný pád
Po úvodní části byli na čele domácí, když z dvaceti možných bodů přišli jen o tři. Plzeňané se mohli chlubit o jedním bodem méně, zatímco u Pardubic byla dvancátka a u Prahy jedenáctka.

Semifinále Prahy se Slaným narušila blikající červená světla v momentě, kdy se závodníci řadili u pásky. Milan Mach naštěstí přesvědčil rozhodčího, že soupeřem domácích mají vskutku být Pražané, nikoliv Pardubice.

Martin Gavenda tentokrát zvládnul syndrom Michala Dudka, s nímž vcelku pravidelně v juniorských šampionátech ztrácí body. Po vylétnutí pásky se usadil na čele, které nepustil ze svých rukou ani na okamžik. Víc než remízu však Pražané nevyjeli. Pavel Pučko dokázal vzdorovat Romanu Čejkovi jen do první zatáčky. Pak se slánský závodník probil za záda svého staršího kolegy.

Praze se tak uzavřela cesta do finálové jízdy a její kouč Zdeněk Schneiderwind už ani příliš nevěřil ve stupně vítězů. A to tím spíše, dostal-li se do vedení druhé semifinálové jízdy Václav Milík. Oba Plzeňané se však tlačili dopředu a Michael Hádek převzal vedení.

V první zatáčce třetího kola však pardubický závodník upadl. A Jan Holub se už neměl šanci vyhnout. „Měl jsem prdel sevřenou v pěst,“ přiznal vedoucí Michael Hádek, když viděl melu těsně za svými zády. Na dráhu bohužel musela sanitka, která Václava Milíka odvezla se zlomenou klíční kostí a otřesem mozku do místní nemocnice.

Opakovaná jízda obrátila očekávání nad obsazením stupňů vítězů vzhůru nohama. Michael Hádek a Jan Holub za sebou nechali René Vidnera. Pardubice tak měly o bod méně než Praha, která tak přece jenom nakonec zamířila pro vavřínový věnec. A Plzeň nastupovala do finálové jízdy s jedním bodem k dobru na Slaný.

Západočeši chytli příležitost za pačesy. Oba předvedli skvělý start. Michal Dudek se sice vnější stranou první zatáčky probil na druhé místo, avšak skóre 4:2 jen upevnilo plzeňské vítězství.

Přesvědčený vítěz
Daniel Hádek už poznal jízdu na plochodrážní pětistovce. A jak už to chodí, z lepšího na horší se vrací jen těžko. Proto původně nechtěl ve stopětadvacítkách už ani vůbec závodit. Otec Bořivoj mu však nakonec závodní absenci rozmluvil. Už jen z toho důvodu, aby zůstal v kontaktu s ostatními kluky.

Po loňské sezóně odvezl motor na repasi k renomovanému Robertu Barthovi. Jenže světový a evropský exmistr se dlouho neměl, aby se mu podíval do vnitřností. A tak pohonný agreggát skončil zpátky v chotíkovské dílně. Jedinou úpravou se nakonec stala výměna vyhořelé cívky, která nejmladšího člena západočeského plochodrážního klanu vypekla při loňském boji o titul.

Dnes však Daniel Hádek neměl konkurenci. Čtyři své úvodní jízdy vyhrál stylem start – cíl. A tak se napjatě očekávala rozjížďka s číslem dvacet, v němž mu klasický rozpis přihrál do cesty Zdeňka Vrbu. Také u jeho jména se skvělo dvanáct bodů.

Lepší start předvedl Pražan. Avšak Daniel Hádek se v nájezdu do úvodní zatáčky prosadil do čela, kde setrval celá tři kola. Na třetí stupínek se postavil Jaroslav Hladký, když ztratil body pouze s oběma fenomény.

Hlasy z depa
„Jezdím na Mc Donald,“ potvrdil svou motivaci žertující Michael Hádek. „Mc Donald je hlavní. Jakmile se pořádně nažeru, jde vítězství stranou (smích). Slaňáci byli hodně velký překvapení. My byli černí koňové a nakonec se to vyplnilo. Kdybychom takhle jeli dál, dál a dál, titul je náš.“

„Byly to nervy,“ netajil se Jan Holub. „Mrzí mě hodně ten Milík. Když se nám bude takhle dařit do konce sezóny, bude to dobrý. Doufám, že bude zas titul. Měl jsem pomalejší rozjezd, nevím proč, ale pak to bylo dobrý. Nějak jsem to naladil, jsem spokojenej‘.“

„Veliká spokojenost,“ zářil Michal Dudek. „Chyběl kousek. Starty, starty, starty. Bylo štěstí, že Roman jel přede mnou a já se pokoušel udržet Martina Gavendu za sebou a povedlo se. Všechno šlapalo, zezačátku byl akorát problém s karburátorem. Mechanici odvedli dobrou práci včera i dnes. Doufejme, že to bude pokračovat.“

„Bylo to dobrý, ale mohlo to bejt lepší a nevím, proč nebylo,“ zamýšlel se Roman Čejka. „Dráha byla dobrá a máme tu natrénováno. Určitě je lepší než minulej‘ rok. Bylo by dobrý, kdyby tyhle výsledky pokračovaly. A kdyby to bylo ještě lepší, bylo by to lepší. Mám z druhýho místa radost a chci poděkovat mechanikům, sponzorům a takovi.“

„Testoval jsem GM na zítra do Polska,“ řekl Martin Gavenda magazínu speedwayA-Z. „Dvakrát jsem startoval z jedničky. Byla úplně suchá a nešlo z tama odstartovat. Pokoušel jsem se, ale nešlo to. Chtěl jsem si vyměnit místo, ale radši jsem nechal Pavla, a z trojky odstartuje. Zítra je důležitější závod.“

„Jaký to mohlo bejt?,“ kontroval Pavel Pučko protiotázkou. „Jsem rád, že jsem závod přežil. Ruka bolí, bolí to je slabý slovo. Jel jsem jen jedno kolo, vydržel jsem, ale pak to nešlo. Celý čtyři kola jsem nebyl schopnej‘ jet. Nebylo to motokou, ale mnou.“

    SF1 SF2 FIN TOT
1. PK Plzeň         25
Michael Hádek 3 2 1 3   3 3 15(1)
Jan Holub 0 3 3 1   2 1 10(1)
 
2. AK Slaný         22
Roman Čejka 1 1 3 2 1   0 8(3)
Michal Dudek 2 3 2 3 2   2 14(1)
 
3. AK Markéta Praha         14
Martin Gavenda – 1 2 2 3     8
Pavel Pučko 3 0 1 0 0     4
Jakub Fencl 2 – – – –     2(1)
 
4. ZP Pardubice         13
Václav Milík 2 2 3 3   X   10
René Vidner 0 0 0 2   1   3(1)

Poznámka: Mšeno odhlásilo svůj tým dopoledne

Průběžná tabulka šampionátu:

  malé body tabulkové body
1. Plzeň 25 5
2. Slaný 22 4
3. Praha 14 3
4. Pardubice 13 2
5. Mšeno 0 0

Mistrovství republiky 125 ccm:

1. Daniel Hádek, Plzeň 3 3 3 3 3 15
2. Zdeněk Vrba, Praha 3 3 3 3 2 14
3. Jaroslav Hladký, Praha 3 2 3 2 3 13
4. Ondřej Smetana, Mšeno 2 3 3 1 3 12
5. Michal Průcha, Slaný 2 3 2 2 2 11
6. Michal Škurla, Praha 1 1 2 2 3 9
7. David Štěrovský, Pardubice 0 1 1 3 2 7
8. Michaela Krupičková, Slaný 2 2 2 X 1 7
9. Tom Irrasch, D 3 0 1 2 0 6
10. Richard Geyer, D X 2 X 3 1 6
11. Zdeněk Vitmann, Slaný 1 1 1 1 1 5
12. Jaroslav Drbal, Slaný X E 2 0 2 4
13. David Plecitý, Plzeň 1 2 F – – 3

Průběžné pořadí šampionátu:

  SLA TOT
  12.4.  
1. Daniel Hádek, Plzeň 25 25
2. Zdeněk Vrba, Praha 22 22
3. Jaroslav Hladký, Praha 20 20
4. Ondřej Smetana, Mšeno 18 18
5. Michal Průcha, Slaný 16 16
6. Michal Škurla, Praha 14 14
7. David Štěrovský, Pardubice 12 12
8. Michaela Krupičková, Slaný 10 10
9. Tom Irrasch, D 8 8
10. Richard Geyer, D 7 7
11. Zdeněk Vitmann, Slaný 6 6
12. Jaroslav Drbal, Slaný 5 5
13. David Plecitý, Plzeň 4 4

Foto: Milan Mach

MČR Juniorů

Martin Vaculík pojal českou juniorku ve stylu římského vojevůdce

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Slaný – 11. dubna
Veni, vidi, vici. Přišel, viděl, zvítězil. Tak by se stručně dalo vystihnout počínání Martina Vaculíka ve včerejším úvodním kole české juniorky ve Slaném. Český exmistr musel coby držitel zahraniční licence podstoupit kvalifikační proces. Už v něm se vydal na vítěznou dráhu, z níž se posléze během hlavního závodu neodchýlil ani o milimetr. Na stupně vítězů se postavili také Michael Hádek a Pavel Pučko, by si při kolizi s Václavem Milíkem poranil ruku. Z okruhu favoritů doplatil Martin Gavenda na poruchu karburátoru, díky níž byl vyloučen za překročení dvou minut a Jan Holub na pomalejší úvod.

Slovenské sólo s netradičním začátkem
Při neúčasti Matěje Kůse a Filipa Šitery, které čekal trénink při kvalifikaci o SGP 2010 v bavorském Pockingu se okruh žhavých favoritů smrskl na jediného. Martina Vaculíka zastihl úvod sezóny v excelentní formě. Řády mu ovšem od loňského roku měří stejně jako každému cizinci. A tak ho na úvod čekala kvalifikace se začínajícími závodníky.

Slovenský exmistr České republiky v ní ovšem nedal žádný prostor pro senzace jakéhokoliv druhu. V rozjížďce s číslem dva skvěle odstartoval a pak už stačilo vcelku poklidné tempo na permanentní zvyšování náskoku před Němcem Denisem Wienkem a Ondřejem Veverkou.

„Je to předpis, je potřeba ji jet,“ hodnotil kvalifikační povinnost, aby si vzápětí neodpustil drobný žertík na její účet. „Bylo to těžký, jel jsem pod velkým tlakem, ale podařilo se to. Velmi mi pomohla první startovní pozice.“

Na první pokus se z kvalifikace do hlavního závodu dostal rovněž René Vidner. Kvůli pádu Jiřího Brummera a přerušení jízdy musel startovat dvakrát. Pražský závodník se však v rozjížďce s číslem tři postaral o drama zcela odlišného řádu. Po vylétnutí pásky byl poslední. Do prvního oblouku třetího kola stačil pokořit Jiřího Vonáska a Ondřeje Veverku, aby projel cílem jako druhý. Trucující motocykl ho však v hlavním závodě nepustil v prvních třech sériích ke slovu.

Stejně rozhodně jako v kvalifikaci si Martin Vaculík počínal také v hlavním klání. Do čela se dostával pravidelně už po vylétnutí pásky bez ohledu na barvu povlaku přilby. Mohl se tedy soustředit na testování vychytávek pro pondělní utkání polské ligy.

Do pozice útočníka jej dostal až Michael Hádek v rozjížďce s číslem osmnáct. Plzeňan předvedl výtečný start a navíc ustál útok slovenského závodníka vnějškem první zatáčky. Martin Vaculík ale nepolevoval, až se v nájezdu do druhého oblouku přece jen posunul do vedení. Patnáct bodů bylo v Žarnovici a už dnes se můžeme těšit na květnovou Prahu, kde se do hry o vítězství zapojí také Matěj Kůs a Filip Šitera.

Ze hry vinou jehly
By se zbytek české špičky rozhodně nedal podceňovat, upřímně řečeno, Martin Vaculík ji nedopřál víc než drobky ze své trachtace. Boj o zbývající stupínky pódia rozhořel s intenzitou charakteristickou pro domácí juniorku. Dnešní mítink navíc nabídl i množství strhujících dramat, jejichž prvním nedobrovolným aktérem se stal Martin Gavenda.

Účastníci první jízdy se už řadili na startovním roštu, ovšem pražský závodník se otočil a vracel se zpátky do svého depa. Společně s otcem Jaroslavem a věrným mechanikem Martinem Šerým chvilku dumali nad haprujícím motocyklem. Dvouminutový limit rychle ubíhal.

Martin Gavenda si nechal při přejímce označit dvě hrany na jedné pneumatice, kterou měl logicky obutou na stávkujícím stroji. Přehodit ji na studený druhý motocykl bylo v časové tísni zhola nemožné. A tak nešastnému závodníkovi nezbylo, než rezignovaně zahodit brýle a sundat přilbu.

„Jehla v karburátoru,“ vysvětlil Jaroslav Gavenda příčinu předčasného vyřazení svého syna. „Tolik tréninků a stane se to až teď v nejlehčí jízdě. To tak bývá…“ Leč Martin Gavenda se závodními proprietami rozhodně neodhodil odhodlání servat se o nejvyšší stupínky. Pádný důkaz o jeho nasazení přinesla rozjížďka s číslem pět.

S modrým povlakem na přilbě nekoukal po vylétnutí pásky ani napravo, ani nalevo a pádil rychle dopředu. Michael Hádek startující od mantinelu zůstal viset za svým klubovým kolegou Janem Holubem. V první zatáčce se však nezadržitelně sunul vnější stranou kupředu, avšak pražského Moravana na čele nestihl.

Zůstal druhý a by byl Martinu Gavendovi více než udatným soupeřem až k šachovnicové vlajce, nebylo mu souzeno rozmnožit svou trojku za suverénní triumf před Pavlem Fuksou a Jakubem Fenclem ve třetí jízdě. „Štve mě,“ vzkázal Michael Hádek žertem Martinu Gavendovi. „Já mu půjčím jehlu a on mě porazí!“ Zatrolená jehla z karburátoru shodou okolností hrála do karet Pavlu Pučkovi.

Dočasná remíza se Slovenskem
Pavel Pučko proslul před pěti lety jako terminátor ve stopětadvacítkách, nicméně nástup byl vzhledem k limitovaným prostředkům pomalejší. Loni se blýskl v českých devatenáctkách a dnes byl odhodlán vystrčit své růžky ještě více. Jako první se o tom měl přesvědčit Denis Wienke, jemuž Pražan nedal sebemenší šanci celých sedm kol.

Neuvěřitelná číslovka dokládá, že rozjížďka s číslem čtyři nebyla v žádném případě poklidným motocyklovým výletem. Pavel Pučko vedl od startu a jasně dával Němcovi najevo, že na tři body nemá nárok. Jenže na začátku posledního kola spadl poslední Václav Lacina. Vedoucí závodník k němu neměl daleko a aby ležícímu kolegovi neublížil, gentlemansky strhnul svůj motocykl k zemi.

Opakovaný start zkopíroval původní situaci jako nepříliš nápaditý plagiátor. Snad jen s tím rozdílem, že Denis Wienke byl o poznání důslednější ve svých atacích. Proháněl Pavla Pučka až k metě, nicméně kýženého efektu se nedočkal. Říká se, že první vyhrání z kapsy vyhání. Avšak citovat známé lidové rčení v Pražanově depu v přestávce před druhou sérií by si asi dovolil jen málokdo.

V rozjížďce s číslem osm hrál zpočátku prim Pavel Fuksa. Jenže Pavel Pučko byl v ohromném laufu. Při průjezdu první zatáčkou neznal bratra, natož pak jmenovce. A už na protilehlé rovince si mohl říkat leader jízdy. Ani tentokrát mu však osud neuklízel překážky z cesty. Ve výjezdu z úvodního oblouku to spodní stranou pod Pavla Fuksu poslal také Michal Dudek. A že nezkusí postoupit ještě o jednu pozici, by se mohl domnívat jen naivní pošetilec.

Přišla první zatáčka a bylo to tady! Slánský závodník se zvnějšku ocitl na úrovni vedoucího Pavla Pučka! Ten však prahnul dotáhnout svůj triumf do vítězného konce. Podařilo se, by se Michal Dudek s dvěma body smiřoval jen velice nerad. Hvězda Pavla Pučka však měla stoupat ještě výše.

V deváté jízdě vodil Martina Gavendu od startu až do cíle. „Nemohl bych vyhrát, ani kdybych měl už jen samé trojky,“ nechal se slyšet Martin Gavenda. A Pavel Pučko byl se třemi triumfy jediným borcem, který se mohl rovnat neporazitelnému Martinu Vaculíkovi.

Událostmi nabitý finiš
Martin Gavenda prve pronesl skutečně prorocká slova. Navíc po startu rozjížďky s číslem třináct zaostal za Denisem Wienkem. A když se přes něj v první zatáčce přenesl na druhé místo, vedoucí Martin Vaculík věděl, že se do stejné situace jako při žarnovické Zlaté přilbě dnes rozhodně nedostane. Na začátku poslední série sice Martin Gavenda přijel do cíle první před Michalem Dudkem, leč na pódium to bylo skutečně málo.

Co čert nechtěl, ani Pavel Pučko to neměl nikterak jednoduché. Jan Holub po závodech přizná, že se dnes zpočátku nemohl najít. Vítězství nad Pavlem Fuksou v rozjížďce s číslem deset však dalo jasně najevo, že počáteční tápání je u konce. A jak známo, s jídlem roste chu. By do rozjížďky s číslem patnáct odstartoval nejlépe Pavel Pučko, z úvodního výjezdu se venkem do čela prosadil Jan Holub.

Dopředu se dral i Václav Milík. Další z nejmladších motocyklových kouzelníků se v těchto chvílích mohl pyšnit sedmi body na svém kontě. Rozhodně chtěl více a tak zasypával Pavla Pučka jedním nájezdem za druhým. Naneštěstí v předposlední zatáčce vrazil pardubický benjamínek do zadního kola svého pražského soupeře.

Oba skončili pádem a k zemi šel preventivně také Jakub Fencl, který byl za nimi. Okamžitě se rozblikala červená světla. Václav Milík byl vyloučen, zatímco Pavel Pučko málem nestačil svému otci sprintujícímu s motocyklem do depa. Pád nechal své bolestivé následky na Pražanově ruce, takže Jan Holub hrál při repete velké sólo. A Pavel Pučko málem v těsném finiši podlehl i Jakubovi Fenclovi.

Martin Vaculík tím pádem osaměl na čele průběžné klasifikace. Zisk Pavla Pučka vyrovnal Michael Hádek. A osud chtěl, aby o pořadí tohoto tria s definitivní platností rozhodl jejich vzájemný souboj v rozjížďce s číslem osmnáct. Jak už bylo napsáno, Martin Vaculík v ní nakonec uštval Michaela Hádka. Pavel Pučko bolestem navzdory uhlídal René Vidnera. Třetí místo mu však udrželo jednobodový vrch nad Janem Holubem, by Plzeňan triumfoval v závěrečné jízdě dne.

Hlasy z depa
„Jsem rád, že jsem vyhrál,“ nezastíral Martin Vaculík. „Byl to dobrý trénink. Co jízda, to jsem zkoušel něco nového. Sem tam horší, sem tam těžší. Byl to dobrý trénink na pondělí na Polsko. Pokud budu mít čas, pojedu český juniorák i dál. Rád bych jel s Matějem a Filipem.“

„Normální závod jako závod,“ říkal Michael Hádek. „Letos jsem jel pořádně potřetí. Měl jsem dva závody a jeden trénink. Dobrý, ale štve mě Martin Gavenda. Půjčili jsme mu jehlu a on mě odvede (smích). Jsou to závody, chce to štěstí a bojovat, bojovat a bojovat. Dráha byla dnes dobrá, ale víc mně seděly ty houpáky.“

„Těžký, hodně těžký,“ zněl komentář k závodu z úst Pavla Pučka. „Nejdříve sklouzávačka kolem Laciny. Bylo docela dost defektů na motorce, ale stíhali jsme je vyřešit v depu. Pak to vypadalo hodně slibně, jenže pak se to hodně sejřilo. Přišel pád, neudržel jsem to a málem prohrál i s Rozruchem. Špičkově udělaný motory to vyřešily.“

„Zezačátku dobrý,“ hodnotil Jan Holub, jenž zůstal hned pod pódiem. „Nemoh‘ jsem se srovnat. Starty dobrý, ale neměl jsem kudy. Pak to bylo lepší. Nakonec těsně pod bednou, to zamrzí. Přijde to příště!“

„Na začátku jsem měl pech,“ povzdechl si Martin Gavenda. „Jehla v karburátoru zůstala viset. Další jízdy jsem se snažil to dohánět. Ale stejně bych nevyhrál ani, kdybych udělal samé trojky…“

„Byla určitě lepší dráha než loni,“ nechal se slyšet Michal Dudek. „Spokojenost až na ty starty. Kdyby ten první byl lepší, možná jsem měl i na Martina. To se musím ještě učit.“

„Vytočily se závity z koše spojky,“ vysvětloval Václav Milík příčinu svého odstoupení v rozjížďce s číslem devatenáct. „Škoda i toho pádu. Moh‘ jsem bejt čtvrtej‘. V Praze to snad dopadne dobře.“

Kvalifikace:

  01 02 03
1. René Vidner, Pardubice 1.    
2. Martin Vaculík, SK – Slaný   1.  
3. Denis Wienke, D – Chabařovice   2. 1.
4. Jiří Brummer, Praha X   2.
5. Ondřej Veverka, Praha   3. 3.
6. Jiří Vonásek, Plzeň 2.   4.

Hlavní závod:

1. Martin Vaculík, SK – Slaný 3 3 3 3 3 15
2. Michael Hádek, Plzeň 3 2 3 3 2 13
3. Pavel Pučko, Praha 3 3 3 2 1 12
4. Jan Holub, Plzeň 1 1 3 3 3 11
5. Martin Gavenda, Praha M 3 2 2 3 10
6. Michal Dudek, Slaný 2 2 1 3 2 10
7. Roman Čejka, Slaný 0 3 1 2 2 8
8. Pavel Fuksa, Mšeno 2 1 2 0 3 8
9. Václav Milík, Pardubice 3 2 2 X E 7
10. Denis Wienke, D – Chabařovice 2 2 0 1 2 7
11. René Vidner, Pardubice 2 1 1 2 0 6
12. Jakub Fencl, Praha 1 T 2 1 1 5
13. Ondřej Veverka, Praha 1 0 1 1 F 3
14. Jiří Vonásek, Plzeň (res) 0 1 0 0 1 2
15. Jiří Brummer, Praha – – – 0 0 0
16. Václav Lacina, Plzeň X 0 0 – F 0
17. Miroslav Horák, Mšeno E – – – – 0

Průběžná klasifikace šampionátu:

  SLA TOT
  11.4.  
1. Martin Vaculík, SK – Slaný 15 15
2. Michael Hádek, Plzeň 13 13
3. Pavel Pučko, Praha 12 12
4. Jan Holub, Plzeň 11 11
5. Martin Gavenda, Praha 10 10
6. Michal Dudek, Slaný 10 10
7. Roman Čejka, Slaný 8 8
8. Pavel Fuksa, Mšeno 8 8
9. Václav Milík, Pardubice 7 7
10. Denis Wienke, D – Chabařovice 7 7
11. René Vidner, Pardubice 6 6
12. Jakub Fencl, Praha 5 5
13. Ondřej Veverka, Praha 3 3
14. Jiří Vonásek, Plzeň 2 2
15. Jiří Brummer, Praha 0 0
16. Václav Lacina, Plzeň 0 0
17. Miroslav Horák, Mšeno 0 0

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

MČR Na ledové dráze

Jak jsem korunoval letošního mistra republiky

Sport je mojí celoživotní náplní. Pravdou je, že dominuje fotbal, nejdříve aktivně a doposud funkcionářsky, od první ligy níže. To bych nemohl bydlet několik let v Pardubicích, aby mě minula plochá dráha. Pochopitelně nebylo daleko od toho propadnout ledové ploché dráze, protože v té době působila řada obojživelníků, kteří jezdili klasickou, tak ledovou plochou dráhu, což i my věkově starší jsme prožívali i v jiných sportech. Například v mém případě byla běžnou kombinací fotbal s hokejem. Proč to všechno píši?
Před časem jsem bydlel v Pardubicích, jak jinak v plochodrážní baště. Na počátku letošního roku, konkrétně 2. ledna, mi nabídl syn Zbyněk výlet na mistrovství republiky na ledové ploché dráze. Jeho návrh mě okamžitě zaujal, tím spíše, že i závody mistrovství světa jsou bohužel mimo zájmu televizních přenosů. Právě v ten den byla cesta do Růžené u Milevska velmi příjemná. Kouzelné slunečné zimní počasí. Cestou mě Zbyněk informoval o všem, co je aktuální v oblasti ploché dráhy a ledové zvláště. Pochopitelně mne zaujalo nadšení Antonína Klatovského staršího, díky němuž se první závod mistrovství ČR ledové ploché dráhy uskutečnil.

Samozřejmě jsme vyjeli s dostatečným časovým předstihem, a to nejen kvůli klobáse a čaji, hlavně jsme se chtěli pokochat v depu na ledové ploše. Mile mě překvapilo, kam pokročila konstrukce strojů, zejména z hlediska bezpečnosti jezdců, o čemž jsem se přesvědčil v průběhu závodu. Pohlazením na duši nebyl jen první přímý kontakt s Milanem Špinkou, legendou plochodrážního sportu, a Petrem Moravcem, v současné době vrcholovým funkcionářem a znalcem tohoto sportovního odvětví.

Samotný závod měl svoji správnou atmosféru i náboj. Hlavním organizátorem byl otec obou hlavních favoritů – synů Klatovských – Antonína a Jana, tím spíše, že Jan si před startem hodně věřil a dokonce prohlásil, že právě v tomto závodě bráchu porazí. Všem zasvěceným se to jevilo jako silná slova. Ne! Byla to jen předzvěst neuvěřitelného dramatu pro všechny zúčastněné. Jevilo se samozřejmé, že boj o první dva stupínky se rozhodne mezi bratry Klatovskými, navíc se v ochozech vůbec nepochybovalo, že to bude Antonín. Jenže průběh závodu nahrál Pletschacherovi, výbornému německému jezdci, který závod stihl na poslední chvíli, když si spletl Růženou a mířil k Jihlavě.

Neuvěřitelnými režiséry byly počasí a samotný průběh závodu. Již ve čtvrté rozjížďce došlo k tolik očekávanému souboji mezi bratry Klatovskými. Kdo v ochozech podlehl názorům, že vše je v režii táty Klatovského, ten se mýlil. V našich podmínkách se utkali dva skutečně nejlepší borci. Mladší Honza myšlenku, že favorizovaného bráchu poprvé porazí, myslel vážně! Ujal se vedení. Fantastický bratrovražedný souboj. Ovšem v předposlední zatáčce starší brácha Antonín v rozhodujícím útoku bráchu sestřelil. Co teď?

Nebyla to lehká situace. Samozřejmě bráchové byli v šoku a táta, který tolik udělal pro uskutečnění závodu, neskrýval své zklamání. Uvědomil si, že vítězný tandem je ohrožen. Nastoupila diplomacie. Samozřejmě, že v zájmu české reprezentace bylo, nějak zdůvodnit opodstatněnost opakovaného startu v plném počtu. A to byla parketa pro tuláka Pletschachera, který právě v této rozjížďce startoval. Odmítal nájezd k startovací pásce, pokud nebude ředitelem závodu Milanem Špinkou určen viník kolize, tudíž dle regulí vyloučený z rozjížďky. Díky přenosu České televize byl ze záznamu určen viníkem a vyřazeným z rozjížďky Antonín Klatovský ml. To ještě nikdo netušil, že je to konec nadějí umístění na „bedně“. Totiž jeho excelentní výkony zmařila 18. jízda, kdy došlo k prolomení ledové vrstvy, a tudíž konec závodu se započítanými výsledky po 16 rozjížďkách.

Jan Klatovský se stal celkovým vítězem.V době, kdy Pletschacher se domáhal naplnění regulí závodu, jistě netušil, že obsadí druhé místo. Na Antonína Klatovského ml. zbylo bohužel jen 4. místo. Škoda, příroda byla silnější, ale zážitek byl skvělý. To jsem ovšem netušil, co bude následovat. Samozřejmě jsem měl program a zapisoval výsledky jednotlivých rozjížděk. Zatímco já jsem byl velmi dobře oblečen do mrazivého odpoledne, syn až tak dobře připraven nebyl, tak jsem okamžitě po závodě očekával odjezd. Tím spíše, že diváci byli poměrně dosti vzdáleni od startovací pásky a stupně vítězů. Syn mě překvapil svým rozhodnutím. Jdeme na vyhlášení výsledků, poté si dáme čaj a jedeme do Prahy.

Osobně jsem zaujal pozici poblíž startovacího zařízení, ale na paletách, kde byly připraveny ceny pro vítěze a současně prostor, kde jsem si podle vyhlášení hlasatele mohl zapsat přesné výsledky. Mezitím Petr Moravec spolu s ředitelem mistrovského závodu Milanem Špinkou předávali ceny od šestého místa nahoru. Vše jsem si pečlivě zaznamenal, a když byly předávány ceny druhému v pořadí, přišla moje slavná a nezapomenutelná chvíle. Oslovil jsem strážce cen v tom smyslu, proč by měl pan Moravec jít tak daleko pro ceny pro vítěze, když mu to můžeme donést. Tak se také stalo. On vzal z cen pro vítěze pneumatiku, tašku, kde byly oleje potřebné pro motorku (předával pan Moravec) a věnec pro vítěze, který předával pan Špinka. Zřejmě pod vlivem průběhu jinak vynikajícího a dramatického závodu (kolize bratrů Klatovských či nedokončeného počtu rozjížděk) si nějak pánové Moravec a Špinka neuvědomili, že sice předali věcné ceny, ale pohár vítěze zůstal v mých rukou.

Nastala neuvěřitelně dramatická situace. S děsivým úžasem jsem sledoval odchod pánů Moravce a Špinky od stupně vítězů, navíc zcela jiným směrem, než jsem je očekával. Pohár vítězi v rukou! Co teď? Jindřichu, je to mezinárodní mistrovství ČR! To bude trapas! Běžet za nimi, volat na ně? Jevilo se mně takové řešení jako nedůstojné dané situaci. Zahraniční a domácí závodníci, kamery České televize, fotografové, obležené stupně vítězů nadšenými diváky? Co teď? To vše se odehrálo v několika vteřinách.

Z hlediska mojí osoby jsem se rozhodl skvěle. Situaci jsem bleskově vyhodnotil tak, že prostě předám pohár vítězi sám. Moje nadšení a neuvěřitelný souběh událostí byl umocněn tím, že žádný mistrovský závod na ledové ploché dráze se již nekonal, a tak ve svých nadcházejících 65. letech se mně, člověku, který zasvětil prakticky celý život sportu, podařil celoživotní vrchol – předání poháru mistru republiky, v tomto případě Janu Klatovskému, ve sportu, který mám rád a moc mu fandím. Dodatečně, na mistrovství republiky dvojic opět v Růžené, jsme si s Janem Klatovským udělali společnou fotku.

Možná se vám zdá tato epizoda banální, nevýznamná. Nepíši ji proto, abych tento zážitek démonizoval. V každém případě to byl pro mě neopakovatelný životní prožitek. Jak jsem výše uvedl, ve sportu žiji dál, ale k ploché dráze jsem vzhlížel s úctou a těšil se z úspěchů našich sportovců i strojů Jawa. Co dodat? Přeji mnoho úspěchů bývalým i současným sportovcům a trenérům v obětavé práci za zachování našich pozic v těžké konkurenci klasické i ledové ploché dráhy. Jsem rád, že nástupnická generace tady je a že můj syn Zbyněk se tím v rámci svých možností a schopností zabývá.

MČR Juniorů

Česká sezóna startuje o víkendu hned třemi šampionáty

Slaný – 10. dubna
Sezóna s letopočtem 2009 se už začala roztáčet vesměs po celé Evropě. Česká republika si dala v tomto směru už tradičně na čas. Nicméně i domácí příznivci se po dlouhém zimním půstu konečně dočkají. O víkendu zahájí ve Slaném hned tři šampionáty.

Program odstartuje už zítra odpoledne úvodním kolem českého juniorského šampionátu. Bohužel budou scházet Matěj Kůs s Filipem Šiterou, které čeká nedělní kvalifikace o SGP 2010 v německém Pockingu. Na základě jejich reprezentačního startu VV SPD změnil pravidla.

Nejenže se do celkové klasifikace budou počítat pouze čtyři nejlepší výsledky, ale navíc oba dva nebudou muset příští měsíce ve druhém podniku do kvalifikace. Ta se zřejmě opět po dvouletých personálních trablech stane opět stálou součástí české juniorky.

Zítra by se v ní mělo objevit šest borců, kteří se v loňském ročníku neumístili na prvních dvanácti místech závěrečné klasifikace redukované o zestárlé a zahraniční závodníky. Nicméně oproti původní verzi startovní listiny dojde ke změnám, které by s definitivní platností měly být potvrzeny během dneška.

Ve středu při tréninku na plzeňských Borech upadl Jiří Lang. Omluvil se Lukáš Hromádka. A slánský kouč Milan Mach nahlásil start Martina Vaculíka, který ovšem jako cizinec bude muset absolvovat kvalifikaci.

Vedle cenných bodů do mistrovství republiky, které budou při absenci Filipa Šitery a Matěje Kůse k mání snadněji, nabízí slánský závod další lákadlo. Ve hře je jedno místo v juniorském mistrovství světa v Rye House a dvě náhradnické vesty pro Mšeno. Kritérium je jednoduché a sice umístění v celkové klasifikaci. Pokud dojde k bodové rovnosti, bude vypsán rozjezd.

Nedělní odpoledne zaplní mistrovské klání stopětadvacítek, v nichž dvojnásobný šampión Eduard Krčmář vyklidil kolbiště, a juniorská družstva. Jejich startovní listina se pyšní vcelku kompaktními týmy, což je nejlepší zárukou kvalitní podívané.

Startovní listiny:

Mistrovství republiky juniorů – sobota 15:30:

1 Martin Gavenda, Praha
2 kvalifikace
3 Václav Milík, Pardubice
4 Lukáš Hromádka, Březolupy
5 Jan Holub, Plzeň
6 Roman Čejka, Slaný
7 kvalifikace
8 Michal Dudek, Slaný
9 Michael Hádek, Plzeň
10 Jakub Fencl, Praha
11 Miroslav Horák, Mšeno
12 Pavel Fuksa, Mšeno
13 Václav Lacina, Plzeň
14 kvalifikace
15 kvalifikace
16 Pavel Pučko, Praha
17 kvalifikace
18 kvalifikace

Účastníci kvalifikace:
René Vidner (Pardubice), Jiří Vonásek (Plzeň), Jiří Brummer (Praha), Jiří Lang (Plzeň), Ondřej Veverka (Praha), Denis Wienke (D – Chabařovice).

Dle posledních zpráv se omluvil Lukáš Hromádka a při středečním tréninku se zranil Jiří Lang. Start naopak potvrdil Martin Vaculík, ale jako držitel zahraniční licence bude muset absolvovat kvalifikaci.

Mistrovství republiky 125 ccm – neděle 15:30:

1 Michal Škurla, Praha
2 Jaroslav Drbal, Slaný
3 Michal Průcha, Slaný
4 Daniel Hádek, Plzeň
5 Zdeněk Vrba, Praha
6 Ondřej Smetana, Mšeno
7 David Plecitý, Plzeň
8 David Štěrovský, Pardubice
9 Jaroslav Hladký, Praha
10 Michaela Krupičková, Slaný
11 Zdeněk Vitman, Slaný

Mistrovství republiky juniorských družstev – neděle 15:30:

AK Slaný 1 Roman Čejka, 2 Michal Dudek
PK Plzeň 3 Michael Hádek, 4 Jan Holub
Grepl PDK Mšeno 5 Marcel Kajzer (PL), 6 Pavel Fuksa, 13 Miroslav Horák
Markéta Praha 7 Martin Gavenda, 8 Pavel Pučko, 14 Jakub Fencl
ZP Pardubice 9 Václav Milík, 10 René Vidner

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

MČR Juniorů

Pořadatelé Slaného zvou na zahájení plochodrážní sezóny

Slaný – 26. března
V sobotu 11. dubna od 15:30 hodin bude závodem mistrovství ČR juniorů zahájena plochodrážní sezona roku 2009. Prozatimní klimatické podmínky jezdce nepustily na závodní dráhu ale pořadatelé pevně věří, že do termínu závodu bude již dráha způsobilá konání závodů.
V neděli pak slánští pořadatelé rovněž od 15:30 hodin uspořádají závod mistrovství ČR juniorů družstev a juniorů na motocyklech 125 ccm. Jelikož se jedná o zahájení plochodrážní sezony 2009 připravili pořadatelé bohatý program, na který zvou všechny příznivce plochodrážního sportu. V sobotu i neděli bude v prostorách stadionu hostovat český cirkus Jo-Joj s představeními vždy od 13 hodin. Během představení bude k vidění řada vystoupení se zvířaty. V sobotu od 20 hodin slánští pořadatelé ve spolupráci s místní organizací v Královicích uspořádají taneční zábavu se zabíječkovými specialitami.

Pro zajištění dostatečného počtu zájemců o tuto zábavu žádají pořadatelé všechny zájemce o nahlášení své účasti a případně požadavek na zajištění noclehu. K dispozici je volných 100 míst a i zde bude platit kdo dřív přijde, ten bude mít zajištěné místo.

Všechny příznivce plochodrážního sportu srdečně zvou pořadatelé!

Zdroj: AK Slaný