Uhlířské Janovice – 2. listopadu
Kutnohorská průmyslovka si minulý týden prodloužila podzimní prázdniny třemi dny ředitelského volna. Vojtěch Šachl si je však příliš neužil. Se svou pravou rukou se svěřil do péče specialistů ve Vysoké nad Jizerou. Osteochondrom nesouvisel s žádným plochodrážním pádem a nebude pražskému plochodrážníkovi dlouho překážet ve fyzické přípravě.
Vojtěch Šachl byl minulý týden na operaci | foto Štěpán Ševčík
„Měl jsem to dlouho,“ svěřuje se Vojtěch Šachl. „Není to z pádu, je to, jak se vyvíjí kost, když rostu. Operace úplně v pohodě, v pondělí nástup, v úterý zákrok a ve středu domů.“
Závodník se nemusí příliš omezovat. „Ruku má ovázanou, je tam plastová podložka vytvarovaná přímo na prst, abych ho nemoh‘ ohnout přímo dolů,“ popisuje. „Rána je zašitá, nebyl jsem ani v celkový narkóze.“
Po skončení sezóny je ostatně na přípravu na další rok ještě čas. „Fyzickou přípravu si musím ještě se Zdendou domluvit,“ plánuje Vojtěch Šachl. „Na plochodrážce už netrénuju. Koupil jsem si ale motarda, krosku na silničních kolech. Bude na ní jezdit až na jaře, až mi bude šestnáct.“
Vojtěch Šachl vyjede na ovály zase v březnu | foto Karel Herman
Votice – 6. října
V šampionátech světa a Evropy měl pech. Ale na domácí juniorské scéně bral všechno, co jen mohl. Titul v plzeňských družstvech následoval i ten individuální. Triumf při Zlaté stuze doplnil jeho hattrick. Přidejme bronz v českém šampionátu jednotlivců a dvojic a máme sezónu jako hrom. A to neskončila ani extraliga, ani první liga. Nicméně Daniel Klíma již dnes nepokrytě hovoří, jak se mu závěr sezóny s třiadvacítkou na konci letopočtu povedl.
Zlatá zářijová sobota v Pardubicích
„Závěr se mi poved‘ z celý sezóny nejvíc a byl na zlepšení nálady,“ zamýšlí se. „A Zlatou stuhu beru jako nejlepší výsledek v této sezóně. Jel jsem tam s tím, abych si vybojoval aspoň třetí místo jako rok předtím. Naladili jsme dobře motorku a vyšlo to.“
Ove Fundin se chystá dekorovat Daniela Klimu za vítěze Zlaté stuhy | foto Pavel Fišer
Vyšlo, vyšlo, Daniel Klíma se z čtvrtfinále a semifinále dostal do finále naprosto přesvědčivě. „V prvním semifinále mi nevyšel start,“ mírně nesouhlasí Daniel Klíma. „Musel jsem bojovat, ale měl jsem rychlost a procpal se tam. A ve druhém semifinále jsem už měl dobrej start.“
Podobný vystřihnul i ve finále, jenže Norick Blödorn se v první zatáčce zvedal ze země. „V první chvíli to bylo na psychiku,“ připouští. „Znervóznělo mě to. Byl to krásnej start a já jel v pohodě vepředu.“
Nezbylo nic jiného, než vyhrát podruhé. „Když jsme čekali na opakovačku, snažil jsem se soustředit jen na sebe,“ vypráví. „Chtěl jsem najít stejnou kolej jako předtím.“
Povedlo se a Daniel Klíma opět hrál velké sólo. „Start vyšel,“ popisuje. „Na dráze byla jedna kolej. Stačilo se jí držet celejch šest kol. Byla to makačka, ale stálo to za to. Bylo zajímavý si podat ruku s Ove Fundinem. Přál bych si jednou dosáhnout to co on.“
V kontextu drtivé většiny ostatních českých závodníků
Závodní kolotoč se dál točil v rychlém tempu. „Na přilbě jsem udělal chybu,“ pokračuje Daniel Klíma. „Chtěl jsem nastavit motorku jako na Stuze, dráha se ale malinko změnila. Nastavili jsme to až na poslední jízdu. To už bylo pozdě.“
První start finále Zlaté stuhy – Daniel Klíma (červená), Petr Chlupáč (zelená), Norick Blödorn (modrá), Damian Ratajczak (žlutá), Mathias Pollestad (bílá) a Oskar Paluch (ČB) | foto Pavel Fišer
A tak při závodě všech závodů prožil osud všech českých zástupců, z nichž ani jediný nepostoupil ze své skupiny, ať vylučovací či čtvrtfinálové. Podobné to bylo i nazítří. Při Tomíčkově memoriálu diváci alespoň jednou zatleskali každému z našich za vítěznou rozjížďku, ale na finálový rošt se postavil pouze Jan Kvěch.
„Pár dobrejch jízd tam bylo,“ hodnotí Daniel Klíma sám sebe. „Ale taky ta jízda s Čechy a ta moje poslední jízda. Chyba po startu, vytáh‘ jsem to moc na venek.“
Pódium, pódium a pódium
Finále mistrovství republiky jednotlivců zastihlo prvně na svém pódiu rovněž Daniela Klímu. Pražský borec skončil v Plzni třetí. Ze stupňů vítězů nesestoupil ani při vyvrcholení šampionátu minutý čtvrtek v Březolupech. Nejprve sebral Eduard Krčmářovi třetí místo v závodě, aby pak po rozjezdu s Adamem Bubbou Bednářem skončil celkově třetí.
Daniel Klíma (modrá) útočí na Adama Bubbu Bednáře (červená) v boji o titul českého vicemistra | foto Pavel Fišer
„Cíl byl hlavně udržet si místo, co jsem vybojoval v Plzni,“ přibližuje své aspirace. „Povedlo se to. Akorát malej Bubba nám dával zabrat. V rozjezdu jsem ho chtěl potrápit, nedal jsem mu nic zadarmo. Myslím, že jek krásně.“
Odvetu přinesl závěr české juniorky v Divišově. „Jak se tam dlouho nejelo a jak ta dráha vypadala, udělali opravdu pěknou a závodivou trať,“ vysekne poklonu organizátorům. „Cíl byl titul, ale jakože mi to nestačí, chtěl jsem z toho závodu co nejvíc. A to maximum.“
A tak se na seznamu poražených Danielem Klímou ocitnul také Adam Bubba Bednář. „Byla to moje poslední sezóna juniora,“ bilancuje. „Mezinárodní závody nevyšly. Škoda, ale doma jsem vyhrál všechno.“
Zítra je také den
Do portfolia letošních medailí Daniela Klímy by se náramně hodil i extraligový titul. Stejně jako loni do Liberce, také zítra do Slaného přijede Markéta se ztrátou třech bodů na leadera. Do stejné řeky ale nevstoupíš ani v extralize.
Daniel Klíma v akci | foto Karel Herman
Aby Praha obhájila svůj titul, musela by vyhrát. Takový kousek rozhodně není vyloučený. Ale Pardubice by přitom musely být až poslední. Mají však silnou sestavu, zatímco Liberec se při vší úctě k celému týmu přijede jen zúčastnit.
„Slaný bude náročný, aby to vyšlo, jak potřebujeme,“ říká Daniel Klíma. „Budeme se snažit, ale bude záležet také na náhodě.“
Daniel Klíma se na závěr své juniorské kariéry ozdobil triumfem při Zlaté stuze | foto Pavel Fišer
Březolupy – 27. září
Mistrovství republiky jednotlivců se rok co rok stará o úchvatnou podívanou konce domácí plochodrážní sezóny. Rok 2023 již není žádnou výjimkou a zítra nás v Březolupech čeká dramatická podívaná. Své o tom ví i Václav Milík, který na slovácký ovál dorazí se ztrátou jediného bodu na vedoucího Jana Kvěcha.
Tipujte:
Loading ...
Kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe – jako by říkal Andrzej Lebeděvs Václavu Milíkovi ve společnosti dětí, které závodníky na nástup Tomíčkova memoriálu doprovázely | foto Štěpán Ševčík
Bod. Jeden bod. Nemusí znamenat nic. Nebo také úplně všechno. Václav Milík se o tom přesvědčil o uplynulém víkendu měrou více než vrchovatou. Při Zlaté přilbě města Pardubice mu chyběl k semifinále. O pražském Memoriálu Luboše Tomíčka jej pro změnu dělil od finálové rozjížďky pěti nejlepších. Bůh suď, jak by potom vypadaly snímky ze stupňů vítězů.
„V Pardubicích jsem to prokoučoval,“ uznává pardubický závodník. „Nechal jsem na motorce nastavení z pátku. V Praze byly suprový závody. Jednu jízdu sem prokoučoval, nechal jsem se od dvou předjet. Škoda toho bodu.“
A jsme zase u něho. U toho bodu. Jednoho jediného bodu. Zítra může mít hodnotu zlata. Pokud Václav Milík porazí všechny, může se ocitnout na startovním roštu rozjezdu o mistra proti Janu Kvěchovi.
Při Tomíčkově memoriálu jezdil Václav Milík (červená) před Janem Kvěchem (modrá) – ale jen chvilku | foto Karel Herman
Usilovat o titul v dodatkové jízdě by pro něho nebylo ostatně nic nového. Za těchto okolností ostatně ukořistil ve Mšeně ve dvanáctém roce titul Lukáši Drymlovi. Jeho starší bratr Aleš na něho vyzrál napřesrok v Plzni. O Březolupech 2014 ani nemluvě. Pardubičan nastoupil do dodatkové jízdy proti Josefu Francovi a Matěji Kůsovi dokonce třikrát. A to měl před závodem náskok šesti bodů!
„V Březolupech je hlavní, abych měl o bod více než Kvěchoun a byl by rozjezd,“ dopřává v článku hodně frekventovanému podstatnému jménu další díl pozornosti. A co kdyby onen bod měl ještě jednoho brášku?
„Kdyby to bylo o dva, rozjezd by nebyl,“ nepřekvapí svými matematickými schopnostmi. „Ale po Březoupech budu moc letos zabalit. V Polsku jsme skončili brzy. Málo jezdit neumím.“
Plochá dráha ale umí psát scénáře krásných příběhů. Kdo ví, jak to zítra všechno skončí. Každopádně poslední informací je, že závod dostává náhradníka v osobě Michala Bašteckého.
Praha – 25. září
Logo ORLEN není velkou neznámou ani pro české motoristy. I pro takové, pro něž je samohyb se spalovacím motorem pouhým obyčejným prostředkem denní dopravy. Natož pak pro motoristické fanoušky. Rallye Dakar, Scuderia AlphaTauri ve formuli jedna, aktivity na polské plochodrážní scéně. A nyní i na české. Proč jinak by se na speciální tiskové konferenci před pondělním Memoriálem Luboše Tomíčka objevili Adam Bubba Bednář a Bartosz Zmazlik, který se pochopitelně nevyhnul zvídavým otázkám na vývoj v seriálu Speedway Grand Prix?
Tisková konference před pondělním Tomíčkovým memoriálem – Anna Ziobroń, Adam Bubba Bednář a Bartosz Zmarzlik | foto Pavel Fišer
Český teenager vedle světového esa
Za krásného slunečného odpoledne by byl hřích schovávat se před teplými podzimními paprsky uvnitř nějaké budovy. Představení projektu ORLEN Speedway Academy však dozajista stálo za to. Navíc když do projektu na podporu dětí a mládeže za hvězdy světového plochodrážního nebe byl zařazen také Adam Bubba Bednář. A jeho garantem není nikdo menší než Bartosz Zmarzlik.
Adam Bubba Bednář se stal členem ORLEN Teamu | foto Štěpán Ševčík
„ORLEN podporuje motoristický sport již pětadvacet let,“ ujala se slova Anna Ziobroń, ředitelka sponzoringu a marketingu společnosti. „Začali jsme s Dakarem, nyní jsme spojení s plochou dráhou. Podporujeme sport. ORLEN působí na českém trhu benzínových pump. Chceme využít svých zkušeností také u vás a doufám, že Adam bude nejlepším v projektu. A těším se, až jednoho dne bude závodit tady s Bartkem.“
A co na to samotný pražský junior? „V první řadě bych chtěl poděkovat všem, co se na tom podíleli,“ nemyslel jen sám na sebe. „Očekávám, že načerpám zkušenosti a spolupráce s ORLENem bude příležitostí. Je to pro mě čest sedět vedle trojnásobného mistra světa a věřím, že za chvíli čtyřnásobným.“
Takže je jasné, komu bude jihočeský mladík startující ve vestě Olympu v sobotu držet palce. „To je ale zákeřné otázka,“ rozesmál se. „Budu fandit Bartkovi. O titulu se rozhodne mezi ním a Fredrikem Lindgrenem.“
Bartek Bubbovi, Bubba Bartkovi
Bartosz Zmarzlik přijel do Prahy jako čerstvý vítěz polské extraligy. Se svým Lublinem v neděli večer porazil Wroclaw také na jejím stadiónu. Žádné oslavy prozatím neproběhly, sezóna 2023 není ještě u konce. A to především díky sobotní velké ceně v Toruni.
Bartosz Zmarzlik se soustředí na sobotní závod v Toruni | foto Karel Herman
„Sám sobě,“ vystřelil odpověď na žurnalistický dotaz, který před ním dostal také pražský junior, aby se lehce dotkl také své diskvalifikace z dánské SGP za nesprávnou kombinézu o tréninku. „Co se stalo ve Vojensu, je už historie. Ale přestanu si svou výstroj chystat sám (smích).“
Žerty šly rychle stranou. „S diskvalifikací nemám problém,“ sršel odhodláním. „V Toruni budou další závody. Musím zajet, jak nejlíp to půjde. Je to výzva pro celý můj tým. Pojedeme udělat co nejlepší výsledek, co jen půjde.“
Otočme ale list na stránku s hlavičkou ORLEN Speedway Academy. „Hodně se těším, že rozšíříme naši spolupráci,“ nechal se slyšet. „Pamatuju se na své vlastní začátky. Hodně mně v kariéře pomohli a doufám, že se projekt bude rozvíjet i nadále. Závodníkům ve věku jako je Adam, je třeba pomáhat.“
Nebýt nešťastného zranění při slánských dvojicích, polské eso by znalo Adama Bubbu Bednáře mnohem déle, než z desetiminutového rozhovoru před pondělní tiskovkou. „Musíme se ještě blíž poznat,“ souhlasil Bartosz Zmarzlik. „Dneska naše spolupráce začíná, budu s ním v depu. Sám potřebuju konkurenci od mladých závodníků, takže je to šance pro obě strany.“
Všechno teprve začíná
S logem ORLEN bychom se měli setkávat častěji také na českých oválech | foto Štěpán Ševčík
Ale pojďme k meritu vlastního projektu. „Bartosz bude podporovat mladé jezdce, předá jim své znalosti a neocenitelné zkušenosti,“ vysvětlila Anna Ziobroń. „Doufáme, že v akademii bude víc Čechů. I když akademie je vlastně neoficiální jméno, máme ORLEN Team. Jedná se nám o podporu mladých talentů. ORLEN včera spolupracoval na Zlaté přilbě města Pardubice, dnes na Tomíčkově memoriálu. Jsme na počátku cesty.“
A kam by až měla dojít? „S podporou mladých začínáme od České republiky,“ reagovala blonďatá ředitelka sponzoringu a marketingu. „Ta je pro nás nejvíce důležitá. Uvidíme, jak to bude fungovat. „Chceme, aby se plochá dráha u vás opět vrátila na pozice, v nichž bývala v minulosti.“
Adam Bubba Bednář při Tomíčkově memoriálu | foto Karel Herman
Praha – 27. září
Josef Franc řídil skoro noc z nizozemského Rodenu. Na oběd se dostal až někdy po patnácté hodině. Vzal s sebou manželku a malou dcerku. A také fousáče, jemuž malá Gituška Francová říkala strejdo. Jan Kvěch neměl po pardubickém víkendu moc důvodů k úsměvu, avšak své bílé zuby přece jen ukázal. Pražský večer jej však zastihl v mnohem lepší náladě. Seskakoval z druhého stupínku pódia. V nejbližších dnech jej očekává maratón klíčových závodů. Mistrovství republiky jednotlivců v Březolupech, finále první polské ligy v Rybniku a konečně velká cena v Toruni.
Jak si zlepšit zasmušilou náladu
Jan Kvěch stojí na pódiu Tomíčkova memoriálu | foto Karel Herman
„Víkend v Pardubicích se mi nepovedl, tam jsem byl zklamanej,“ nezastírá a dodává svou motivaci pro . „Chtěl jsem si spravit chuť a bejt lepší než loni, což se povedlo.“
Do finálové jízdy postupoval s odřenýma ušima. Zbyla na něho zelená dráha až úplně napravo. Během základní části patřil k závodníkům, kteří kroužili okázalé vnější stopy těsně okolo mantinelu. Po vylétnutí pásky rozehrál úchvatnou podívanou. Zahřála by publikum, byť by nakrásně panovalo pro Tomíčka tolik charakteristické podzimní počasí se studeným deštěm.
„Na tom venku jsem se spíš zahráb‘,“ vrací se na finálový startovní rošt Tomíčkova memoriálu. „Po úpravě to bylo mokrý a nestrčilo mě to dopředu. V první zatáčce nás bylo najednou pět, pak se objevila, skulinka. Rozhodla, vyšlo to, snažil jsem se dojet Szymona Wozniaka, ale neudělal chybu.“
Dědova výzva
Loni byl na Tomíčkově memoriálu třetí, letos druhý a napřesrok? „Je tam rezerva,“ usměje se. „Jednou bych ten závod chtěl vyhrát…“
Triumfální wheelie Jana Kvěcha | foto Pavel Fišer
Jenže od pětapadesátého ročníku slavného pražského závodu nás dělí ještě rok. Zítra se ale na slovácké návsi v Březolupech rozhodne o mistru republiky jednotlivců. Když Jan Kvěch coby junior debutoval ve Zlaté přilbě města Pardubice, byl v žertu konfrontován s umístěním svěho dědečka Václava.
Ten se coby motokrosař v dobách dostihového závodiště dostal do malého finále, což Jan Kvěch již překonal. Jenže Václav Kvěch nejstarší vyhrál stopětasedmdesátky v prvním ročníku motokrosové Slovácké rokle, ale jeho vnuk se na nejvyšší stupínek slováckého plochodrážního oválu doposud nepostavil.
„Děda vyhrál Slováckou rokli?“ reaguje Jan Kvěch protiotázkou. „Tak to je výzva! Do Březolup se těším jako na každej závod. Po Plzni jsem na tom nejlíp. Je to ale novej závod, bylo by pěkné tam vyhrát, to se mi ještě nepovedlo.“
Směr Polsko
V aktuální klasifikaci českého šampionátu vede Jan Kvěch o jediný bod před Václavem Milík, o čtyři í před Danielem Klímou a o pět před kvartetem Jaroslav Vaníček, Petr Chlupáč, Eduard Krčmář a Jan Macek. Pakliže však pražský junior rozehraje slovácké drama ve své režii, na oslavy premiérového titulu českého šampióna nebude mít čas.
Dvanáctá jízda Tomíčkova memoriálu přivedla na start čtveřici favoritů březolupského finále – Jan Kvěch (modrá), Václav Milík (červená), Petr Chlupáč (bílá) a Daniel Klíma (žlutá) | foto Štěpán Ševčík
„V pátek je finále polský ligy,“ svěřuje se. „Zielona Gora mě půjčila do Rybniku a tak pojedu za svůj klub proti svému klubu. A v sobotu je Toruň.“
Polská velká cena rozhodne nejen o medailistech, ale také o postupujících do příštího ročníku, mezi nimiž může být také on sám. „Není to v mých rukou,“ připomíná, že podstatnou část kvalifikační práce již odvedl v challenge. „Ale budu se snažit. Hlavně potřebuju, aby v první šestce zůstali Martin Vaculík a Robert Lambert.“
Březolupy – 21. září
Bude to víc než čtvrtstoletí. Někdejší březolupský závodník Pavel Málek přivedl na ovály svého třináctiletého synka Martina. Jablko nepadlo daleko od stromu, ovšem dokutálelo se hodně daleko. K domácím titulům, reprezentaci, světovým medailím. Každý příběh musí dospět ke svému konci. A tak se Martin Málek příští čtvrtek rozloučí s plochodrážním publikem.
Patnáctiletý Martin Málek se ve Mšeně v září 2000 chystá k prvnímu závodu své kariéry | foto Pavel Fišer
Srdce by závodilo, ale hlava ví své. Až moc, pětadvacet otřesů mozku z toho dva v během pár loňských dnů, není žádná legrace. Ví to nejen pardubický primář Tomáš Brož, nýbrž také sám Martin Málek. Byť by si nachystal kopec argumentů vyšší než Mount Everest, lékaře by nepřechytračil. Sám sebe ostatně také ne.
„Bylo to těžké rozhodnutí,“ připomíná Martin Málek, že končit na vrcholu kariéry s dalšími ambicemi před sebou, je dost možná moudré, nikoliv snadné. „Tušil jsem, že mi doktor Brož další závodění neschválí. Rozhodl jsem se rozumně.“
Proto se čtvrteční Slovácký ovál v Březolupech do české plochodrážní historie zapíše nejen jako místo, odkud domů pojede nový český šampión. Ale také jako dějiště konce jednoho úžasného představení. Opona ale nepůjde dolů definitivně.
„V Březolupech budu hlavně jako technický komisař,“ zdůrazňuje Martin Málek, že od sportu levých zatáček úplně neodejde. „S koncem závodění jsem se už smířil, nemusel bych se tam rozbrečet. Kolečko na motorce si ale odpustím, nemám, na čem jet.“
O dvaadvacet let později jako vicemistr světa dlouhodrážních drusžtev | foto Pavel Málek
Loading ...
