Archiv pro rubriku: MS

Jistotu má jen prvních osm

Aduard – 18. října
Předminulou sobotu proběhl v holandském Aduardu Challenge do Grand Prix na dlouhých a travnatých drahách. Závod měl být posledním podnikem v kalendáři FIM, či UEM a rozhodnout o podobě startovní listiny šampionátu v roce 2009. Nakonec bylo všechno jinak. Dík přeloženému poslednímu závodu klasické GP v Bydhošti neuzavíral sezonu, ale to asi trápilo málokoho.
Horší je to s určením postupujících. Původně se mluvilo o osmičce, poté deseti jezdcích a pak zase osmi. Jasno nevneslo ani zasedání jury. Konečné rozhodnutí má nakonec padnout na podzimním kongresu FIM. Je jasné, že podobné zmatky nestaví plochou dráhu do zrovna příznivého světla, nemluvě o jezdcích, kteří po odjetí závodu netuší, zda se kvalifikovali, či nikoliv. Je to podobné, jako by v právě probíhající kvalifikaci o fotbalové MS postoupil z každé skupiny vítěz a druhý tým pak čekal, jak se činovníci z federace vyspí a dohodnou. Nebo spíš, jak se jim budou adepti postupu zamlouvat. V přesně téhle situaci se teď nachází Richard Wolff, který stejně jako Erik Eijbergen ví, že jistotu má prvních osm. Ti se přidají k šestici letos nejlepších závodníků v Grand Prix. Další dva by pak měli postupovat vždy z poslední šance a do osmnáctky je doplní buď dva domácí s divokou kartou, nebo po celou sezónu právě devátý a desátý jezdec z Challenge.

Fakt, že se podobně důležitý podnik koná v Holandsku, kde se travnaté ovály po pár jízdách obvykle mění v hluboké oraniště, těžce nesli především němečtí dlouhodrážní specialisté. Příkladem mohou být třeba vítěz Grand Prix v Mariánských Lázních Daniel Bacher, nebo aktuální německý mistr Sirg Schützbach. Oba skončili hluboko v poli poražených a brány elitního seriálu jim zůstaly uzavřeny.

Deštivé počasí dnů před závody nadělalo starost pořadatelům, kteří dokonce přikrývali zatáčky plachtou, ale po sobotním tréninku se dráha přece jen trochu utáhla. Startovní pole tvořilo osm méně úspěšných závodníků z Grand Prix (7. – 14. místo), dvě čtveřice postupující z dvou kvalifikačních kol a o zbylá dvě místa se měla utkat šestka dosazených v jízdě Poslední šance. Zranění jezdců na konci sezóny ale startovní pole dost pozměnila, bohužel se toto týkalo i našeho Zdeňka Schneiderwinda. Ten měl startovat v Poslední šanci, jeho místo na startovacím roštu ale nakonec zůstalo prázdné. O postup se tak utkala jen pětice jezdců a suverénem byl Sjoerd Rozenberg, který si spolu se druhým Paulem Cooperem vybojovali místo v hlavním závodě. Náš Pavel Ondrašík skončil třetí a později po odstoupení Schützbacha zasáhl do bojů z pozice náhradníka. Jeho klubový kolega Richard Wolff tak zůstal jediným naším zástupcem, který startoval od začátku.

První série byla hlavně v úvodních jízdách německou záležitostí. Tebbe, Diener nebo Speiser dávali najevo své vysoké ambice hned od počátku, velmi dobře si vedli i oba kvalifikanti Cooper a Rozenberg. Richard Wolff začal slibně, ale pak ho vypadlý „chcípák“ poslal ze třetí pozice na chvost startovního pole. Po znovuoživení stroje předjel Schützbacha a po defektu Ukrajince Trofimova zachránil alespoň dva body.

Ve druhé sérii Richard zkazil start, ale postupně se velmi dobrým výkonem podpořeným bojovností prokousal na třetí místo, které v dramatickém souboji na pásce udržel před mladým Speiserem. Ten vše viděl jinak, i s německým manažerem Hukelmannem intervenoval u sudího Bouina i našeho závodníka, ale výsledek už se neměnil. Své první výhry si připsali pozdější vítěz Stéphane Tresarrieu a asi největší překvapení závodu, Ital Milanese.

Richard Wolff pak předvedl v následující rozjížďce jeden ze svých lepších startů. První zatáčku opouštěl jako třetí, vzápětí doslova potkal svého minulého soupeře Speisera a v posledním kole pak ohrožoval i vedoucího Halla, ale na předjetí už čas nebyl.
Prvně se objevil na startu také Pavel Ondrašík a páté místo před Lehtinenem mu vyneslo premiérový bod.

V poslední sérii základního rozpisu si vyjel dva body Pavel Ondrašík, za jehož zády zůstali „Pepi“ Rudolph a druhý z bratří Tresarrieuových, Sebastien. K Richardu Wolffovi se štěstěna obrátila zády. Po velice dobrém startu vedl, ale pád Angličana Coopera znamenal stop a opakování rozjížďky. Jak už to často na ploché dráze bývá, opakovaný start se mu ani trochu nevydařil. Zvládl sice motocykl zvednutý na zadní, ale čas, který manévrem ztratil, soupeři pochopitelně dokázali využít a byli dávno pryč. Přes veškerou snahu a bojovnost pak nevydřel víc než dva body.

Celkový součet bodů poslal naše borce do finále B, resp. C. Nejprve se tak představil Pavel Ondrašík, který neměl zcela svůj den, skončil pátý a to znamenalo celkovou sedmnáctou příčku. Richard Wolff startoval od lajny, bohužel ale prohrábl start. Ze druhé zatáčky už vyjížděl jako druhý a v posledním kole pak ještě stihl předjet i Eijbergena. Na druhou příčku, kterou držel další domácí borec Jannick de Jong a která by znamenala jistotu GP, už ale nedosáhl. Dvakrát škoda, protože tak musí čekat na rozhodnutí FIM od zeleného stolu. Ve finále A triumfoval úřadující travnatý mistr Evropy Stéphane Tresarrieu před bezmála padesátiletým Dienerem a Angličanem Hallem. Spolu s nimi se z postupu radovali i Tebbe, Milanese, Cooper a v B finále Speiser s už zmiňovaným de Jongem.

Foto: Zdeněk Flajšhanz

Postupující schválí kongres FIM

Aduard – 18. října
Zatím není jasný postupový klíč z challenge o finále mistrovství světa na dlouhé dráze 2009 v nizozemském Aduardu. O něm definitivně rozhodne příští týden kongres FIM, prozatím postupuje prvních osm. Pakliže by stávající systém zůstal zachován, nebylo by to dobré pro Richarda Wolffa. Pražský závodník totiž na mokrém oválu skončil devátý. Pavel Ondrašík byl třetí v poslední šanci, aby nakonec nastoupil ve třech jízdách a obsadil sedmnáctou příčku. Vyhrál Stephane Tresarrieu, jemuž na stupních dělali společnost Bernd Diener a Richard Hall.

1. Stephane Tresarrieu, F
2. Bernd Diener, F
3. Richard Hall, GB
4. Jörg Tebbe, D
5. Alessandro Milanese, I
6. Paul Cooper, GB
7. Richard Speiser, D
8. Jannick de Jong, NL
9. Richard Wolff, CZ
10. Erik Eijbergen, NL
11. Sebastian Tresarrieu, F
12. Stephan Katt, D
13. Rene Lehtinen, FIN
14. Herbert Rudolph, D
15. Vladimir Trofimov, UA
16. Daniel Bacher, D
17. Pavel Ondrašík, CZ
18. Sjoerd Rozenberg, NL

Richard Wolff nebude v challenge házet flintu do žita

Praha – 16. října
Na samém sklonku sezóny má světová dlouhá plochá dráha na svém programu velice důležitý mítink. V sobotu se v holandském Aduardu koná prolínací závod challenge o postup do finálové série mistrovství světa. By ho zadřený motor ve finále B v posledním podniku ve Vechtě stál lepší umístění, je nakonec Richard Wolff v hlavním závodě. Po zranění Daniela Ratha nastoupí v rozjížďce poslední šance Pavel Ondrašík, ovšem Zdeněk Schneiderwind v úterý tvrdil, že kvůli problémům se zraněnou rukou, do Nizozemí nepojede. Magazín speedwayA-Z hovořil s Richardem Wolffem krátce před odjezdem.

„Nejhorší je, že Aduard je na severu,“ říká Richard Wolff. „Může bejt blbý počasí a já neznám dráhu. Ale nemá cenu házet flintu do žita. Soudy budeme dělat až po závodech. Z doslechu vím, že dráha tam není optimální. Ale jdeme do toho. V tejdnu jsme poladili motorky, protože defekt v posledním mistrovství světa mě stál dost příček. A to byl defekt, co nedokáže ovlivnit ani Sysel (přezdívka mechanika Jiřího Patlejcha – pozn. redakce).“

A jak Richard Wolff vidí své šance zůstat v elitní společnosti světových dlouhodráhařů? „Je to sport,“ pouští se do filozofických úvah. „Jednou je ti štěstí nakloněný, jednou ne. V Austrálii jsem se setkal s Ivanem Maugerem a ten říkal, že má cenu koukat dopředu, ne dozadu. Je hezký, že jsem byl v sobotu ve Mšeně druhej‘, ale už od neděle jsem začal koukat na Aduard.“

Foto: Jan Neruda

Divišov má mezinárodní licenci

Divišov – 6. října
Dnes se v Divišově sešli Jürgen Jensen za FIM, Miloslav Verner za AČR a Jan Trojánek, předseda AK Divišov na inspekci stadiónu. Dopadla výborně a dráha získala na jeden rok mezinárodní licenci. Pořádání kvalifikace o Grand Prix v neděli 7. června 2009 tím pádem nestojí nic v cestě.

„Pár připomínek bylo,“ svěřil se Jan Trojánek magazínu speedwayA-Z. „Ale všechny ty změny jsme stejně chtěli. Plánujeme udělat dvojité gumové mantinely a také nový povrch.“

A jaké další závody bychom mohli v Divišově v příští sezóně vidět? „Chceme kvantitu zaměnit kvalitou,“ odpověděl divišovský šéf. „A tak se to roztahuje, aby toho nebylo moc. Požádáme o finále mistrovství republiky jednotlivců.“

Foto: AK Divišov

Strhující závěr zopakoval loňskou historii

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 4. října
Samotný závěr dnešního světového finále mistrovství světa juniorů v Pardubicích způsobil, že se v otázce mistra a vicemistra opakovala loňská historie. V rozjížďce s číslem devatenáct na sebe narazili Emil Sajfutdinov a Chris Holder. Ruský obhájce titulu přišel o jeden bod s Troyem Batchelorem, zatímco Australanův skalp získal Martin Vaculík. Při vzájemném měření sil obou leaderů profitoval Emil Sajfutdinov ze svého rychlého startu a jako první závodník vůbec i z obhajoby titulu. Chris Holder zůstal trčet za Lewisem Bridgerem, což ho poslalo do dodatkové jízdy o stříbro s Juricou Pavlicem. Chorvat vedl od startu takřka až do cíle. Chris Holder útočil stále z vnější strany, aby však v posledním oblouku udeřil vnitřkem. Na nečekaný manévr nedokázal Jurica Pavlic reagovat.

Nečekaný zvrat
Hned rozjížďka s číslem jedna přinesla obrovské překvapení. Z první zatáčky vyjel jako první Troy Batchelor. Emil Sajfutdinov, obhájce titulu a žhavý pretendent dnešní obhajoby, byl až za ním. A navzdory veškeré své snaze zůstal druhý až do cíle.

Z toho nemohl neprofitovat Chris Holder. Australan se loni v polském Ostrowě musel smiřovat s titulem vicemistra za ruským fenoménem. Rázem vycítil svou šanci. V prvním výjezdu třetí jízdy objel Matěje Kůse. A posléze odvrátil všechny nájezdy Jurici Pavlice, který se před pražského závodníka dostal na protilehlé rovince.

Famózní ouvertura australského závodníka se dočkala dalších pokračování. Osmou jízdu sice rozehrál nejlépe Troy Batchelor, avšak po skalpu Emila Sajfutdinova se další cenné trofeje nedočkal. V prvním oblouku Chrise Holdera ještě udržel, nicméně ten se do čela prosadil spodní stranou druhé zatáčky.

Třetí triumf dodal Chris Holder v desáté jízdě, v níž hrál velké sólo. Nicméně Emil Sajfudtinov stále zůstával jeho nejbližším sousedem v průběžné klasifikaci. V rozjížďce s číslem sedm demonstroval, že mu úvodní prohra nesebrala vůbec nic na jeho odhodlání. Se žlutým povlakem na přilbě se mu nepovedlo odstartovat a do první zatáčky najížděl jako poslední.

Žádný důvod pro skládání zbraní! Martin Vaculík byl na ráně jako první. V nájezdu do první zatáčky druhého kola se Emil Sajfutdinov jen minul okolo Igora Kononova. A v následující okruhu se v oblouku u depa vůbec nepáral s Andrejem Karpovem, jenž vedl od vylétnutí pásky.

Obdobné strhující drama musel ruský obhájce světového primátu předvádět rovněž v jedenácté jízdě. Tentokrát se před ním do prvního oblouku rovnali Jurica Pavlic a Ludvig Lindgren. Chorvat toužil po Švédově skalpu, ovšem Emilu Sajtfudinovi stačila necelá dvě kola, aby ukázal svůj výfuk oběma.

Čtvrtá série vyrovnala bodový zisk obou leaderů. Ve třinácté rozjížďce se o to postaral Martin Vaculík. Slovák konečně doladil nastavení motocyklu a celá čtyři kola vodil Chrise Holdera. O dvě jízdy později reagoval Emil Sajfutdinov dalším triumfem. A také v tomto případě musel útočit zezadu. Během úvodního kola pronikl před Williama Watsona, aby na začátku dalšího okruhu podjel Matěje Kůse. Takřka okamžitě byl o dobrých patnáct metrů vpředu.

Strhující drama na závěr
Rozjížďka s číslem devatenáct tím pádem dostala do vínku poslání definitivně rozhodnout, zda na juniorský trůn zasedne Emil Sajfutdinov či Chris Holder. Zatímco ruský závodník prve útočil ze zadních příček, nyní si uvědomoval nutnost vsadit vše na rychlý start.

A ten se mu z první dráhy kromobyčejně povedl. Chris Holder stál na roštu bezprostředně po jeho pravé ruce. Cpal se vehementně dopředu, leč Emil Sajfutdinov ho nesmlouvavě vyvezl na venek. Vtom zezadu přiletěl Lewis Bridger, jehož posun z posledního místa se zastavil až na druhé pozici před Chrisem Holderem.

Australan v té chvíli tušil, že se sen o výhře zlaté medaile právě rozplynul jako ranní mlha. Navíc i stříbro bylo v ohrožení. Jeho bodový zisk totiž vyrovnal Jurica Pavlic. Chorvatský závodník prohrál na začátku právě s Chrisem Holderem, aby v jedenácté jízdě přišel o body nejen s Emilem Sajfutdinovem, ale i Ludvigem Lindgrenem. Bez nadsázky lze konstatovat, že ho Švéd připravil o stříbro.

Na počátku rozjezdu tomu ovšem vůbec nic nenasvědčovalo. Po vylétnutí pásky vystřelil Jurica Pavlic dopředu a v první zatáčce nedal Chrisu Holderovi ani náznak šance. Australan posléze mírně zaostal, ovšem ve skutečnosti si Juricu Pavlice četl. Ve třetím kole byl znovu v bitevní vzdálenosti. Naznačil několik útoků zvnějšku, aby v posledním oblouku nečekaně udeřil spodem. Vytlačil Juricu Pavlice a protnul metu jako staronový vicemistr světa.

Česká spokojenost i zoufalství
Odpověď na otázku, zda Filip Šitera a Matěj Kůs využijí domácího prostředí k pronikavějšímu výsledku, vypadala po první sérii chmurně. Ani jeden z českých reprezentantů nedosáhl na body! Filip Šitera odstartoval katastrofálně v první jízdě, Matěj Kůs ob jednu rozjížďku klesl na poslední příčku po průjezdu první zatáčkou.

Nicméně od té chvíle se osudy obou Čechů diametrálně lišily. Filip Šitera, který v pečlivé přípravě na finále shodil dokonce i pět kilogramů tělesné hmotnosti, se trápil se spojkami i s převody. Nakonec na sebe výrazně upozornil pouze v rozjížďce s číslem devět. V ní dojel druhý za Lewisem Bridgerem, přičemž nechybělo málo, aby v první výjezdu ukázal deflektor i jemu. V závěru však Filip Šitera přiznával psychické zlomení, na jehož vrub připisoval obě další nuly.

Matěj Kůs však v šesté jízdě rozjásal česká hrdla v ochozech. V první zatáčce rychle přeletěl okolo Tai Woffindena, jehož útoky odvracel až do cíle. V rozjížďce s číslem dvanáct zůstal opět trčet vzadu na nebodované příčce. Bojovný závěr a větší počet lepších umístění ho nakonec pasoval na šestého juniora modré planety.

V patnácté jízdě strávil celé kolo před Emilem Sajtfudinovem, který ho na rozdíl od červnových juniorských družstev tentokrát nakonec o vedení připravil. Rozjížďku s číslem sedmnáct ozdobil Matěj Kůs duelem s Ludvigem Lindgrenem o vítězství. Už ve druhé zatáčce se Pražan natahoval po vedoucím místě, aby ho nakonec definitivně sebral na počátku druhého kola.

Po závodech litoval obou nul, protože si dobře uvědomoval, kam by ho dostala alespoň dvě třetí místa. O jediný bod lépe a jednu příčku výše nakonec skončil Martin Vaculík. Ani on se v rozjížďce s číslem sedm nevyvaroval nuly, za kterou vinil změněnou dráhu oproti včerejší Zlaté stuze a nedopasovaný motocykl. Také on se mohl pyšnit dvěma triumfy, přičemž se stal prvním, kdo přestřihnul vítěznou šňůru Chrise Holdera.

Hlasy z depa
„Bylo to celkem těžké,“ nechal se Emil Sajfutdinov slyšet po obhajobě titulu. „Děkuji všem, co mi pomáhali. Je to vyvrcholení celé mé sezóny.“ Rozhodující krok ke zlatu ruský závodník učinil porážkou Chrise Holdera v rozjížďce s číslem devatenáct. „Připravoval jsem se,“ komentoval ji Emil Sajfutdinov. „Dal jsem všechno do startu. Bylo to o něm.“

„Jsem zklamaný,“ netajil se Chris Holder, podruhé v řadě světový vicemistr. „Začal jsem dobře, ale během závodů se mi rozladila motorka. Chyba byla, že jsem si nevzal druhou.“ A co by on řekl na téma devatenácté jízdy? „Start nebyl špatný,“ líčil. „Ale nestihnul jsem Emila do první zatáčky. Pak přijel Lewis Bridger a už s tím nešlo nic dělat.“

„Jsem šastný,“ svěřil se Jurica Pavlic. „V rozjezdu jsem vedl celé kolo a nakonec o to první místo přišel. Z toho jsem trošku rozladěný. A tak jsou spíš ty pocity něco mezi. Ani šastný, ani smutný.“ A jak viděl chorvatský závodník dodatkovou jízdu ze svého úhlu pohledu? „Byla to moje chyba,“ připustil. „Dobře jsem odstartoval. Ale Chris si v poslední zatáčce zvolil spodní dráhu, která byla rychlejší.“

„Celkem dobré,“ hodnotil svůj výkon Martin Vaculík. „Škoda, že od začátku nebyla dopasovaná motorka. První dvě jízdy to bylo na hovno, dráha byla jiná než včera. Ale fajn, těším se z toho úspěchu, super, dobré.“

„Jsem spokojenej‘,“ říkal Matěj Kůs. „Měl jsem dvě nuly, kdybych přivez‘ pokaždý aspoň bod, bylo by to o něčem jiným. Bylo to dramatický, do poslední jízdy jsem dal všechno, buď to vyjde nebo ne.“

Ze závodu připravujeme původní reportáž.

1. Emil Sajfutdinov, RUS 2 3 3 3 3 14
2. Chris Holder, AUS 3 3 3 2 1 12+3
3. Jurica Pavlic, CRO 2 3 1 3 3 12+2
4. Troy Batchelor, AUS 3 2 1 2 3 11
5. Martin Vaculík, SK 2 0 3 3 1 9
6. Matěj Kůs, CZ 0 3 0 2 3 8
7. Grzegorz Zengota, PL 1 0 2 3 2 8
8. Patrick Hougaard, DK 3 2 1 0 2 8
9. Ludvig Lindgren, S 1 0 2 2 2 7
10. Lewis Bridger, GB 0 1 3 0 2 6
11. Igor Kononov, RUS 3 1 0 1 1 6
12. Morten Risager, DK 2 1 2 1 0 6
13. Andrej Karpov, RUS 1 2 0 0 1 4
14. William Lawson, GB 1 1 1 1 0 4
15. Tai Woffinden, GB T 2 0 1 0 3
16. Filip Šitera, CZ 0 0 2 0 R 2
17. Simon Gustafsson, S 0 0
res Kamil Brzozowski, PL   DNR

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Rozjezd byl už jen víceméně formální záležitostí

Zielona Gora – 14. září
Polská Zielona Gora byla uplynulou neděli dějištěm jednoho z nejvýznamnějších a tradičně nejočekávanějších závodů sezony. Challenge do Grand Prix určil tři šastlivce, kteří úspěšně prošli hustým sítem vylučovacích bojů až k vysněné účasti mezi nejužší světovou elitu. Vzhledem k důležitosti závodu i vysokým ambicím kapitána místního klubu ZKZ Grzegorze Walaska byla překvapením nízká divácká účast. Možná byla na vině cena vstupného, ale pokud jsou pořadatelé k fanouškům stejně vstřícní jako k novinářům, není se čemu divit. Zatímco na ostatních polských stadionech nebývá s akreditací žádná potíž, vstoupit jako novinář na stadion v Zielonce znamená projít zdlouhavým a mnohdy nedůstojným procesem s tupou byrokracií připomínající spíš země třetího světa.

Startovní listina doznala proti semifinálovým závodům menších změn. Pro Jonase Davidssona po srpnovém zranění ve švédské lize sezona pravděpodobně skončila, Daniel Nermark zase nedoléčil zraněné koleno. Na uprázdněná místa se posunuli devátí z Motaly a Terenzana Mads Korneliussen a Jurica Pavlic, jako náhradník nastoupil náš Aleš Dryml. Ten se po pádu Petera Ljunga nakonec představil ve dvou jízdách, ale v rozjetém závodě neměl moc šancí a připsal si dvě nuly.

První série nepřinesla dlouho nepřinášela mnoho vzruchu, s výjimkou Slovince agara vlastně nikdo nepředjížděl. V závěrečné jízdě ale domácí bojovník Jedrzejak v nádherném souboji porazil Brita Richardsona. První runda také naznačila, kde hledat okruh favoritů postupu. Ve velmi dobrém světle se představil především Australan Sullivan a domácí borci Ulamek a Walasek. Vysoké ambice ukázali i Dánové Iversen a Bjerre, domácí Jedrzejak s Miedzinskim nebo Matej agar.
Druhá série začala milimetrovým vítězstvím Sullivana nad agarem, pak o sobě dal znovu vědět Jedrzejak, ale ani jeho bojovnost tentokrát nestačila na umění jediného stálého účastníka GP Nielse – Kristiana Iversena, který ho udělal v posledním kole. Vítězstvím držel svém ambice Adrian Miedzinski a v poslední jízdě porazil Grzegorz Walasek maličkého Kennetha Bjerreho, to vše za zády Sebastiana Ulamka.

Třetí série načal důležitý souboj Walasek – Sullivan, po němž byl spokojenější Australan. V další jízdě zabral do té doby nulový Jurica Pavlic. Výtečným startem a suverénním výkonem odstavil Bjerreho i Zagara, kterým tak hodně zkomplikoval postupové vyhlídky. Následně se sebral i Jesper B. Monberg, který vypálil rybník triu Poláků. Nejhůře to asi nesl Ulamek, který sice po své chybě ustál pád, ale daní za to byla nula na dosud stoprocentním bodovém kontě. Vzápětí potvrdil svoji třídu Iversen a nevýrazný Matej Ferjan si připsal první bod po pádu Petera Ljunga. Švédův kontakt s dráhou zároveň znamenal, že se sveze i Aleš Dryml.

Po velké přestávce přišla první ztráta Sullivana, který se musel dívat zezadu na vesty Bjerreho a Jedrzejaka, vzápětí částečně odčinil svoje zaváhání jasnou výhrou Ulamek. Důležitou jízdu zvládl i Walasek, který ve tvrdém souboji porazil Miedzinského, zatímco třetí Iversen tak zaznamenal nepříjemnou ztrátu v boji o postup. Pokračovalo i probuzení Pavlice, výhrou nad Monbergem prakticky zbavil svého soka všech postupových šancí.

Před poslední sérií si nejlépe stáli desetibodoví Sullivan a Walasek, o jeden méně měli Ulamek, Iversen a Bjerre. O postupu mohl za příznivých okolností uvažovat i osmibodoví Jedrzejak, zatímco šance Miedzinského a Monberga, kteří nasbírali sedm, se už nepohybovali ani v teoretické rovině.

Hned dvě tajenky najednou vyřešila sedmnáctá jízda. Sullivan chytil díru v nájezdu do první zatáčky a jeho sen o Grand Prix skončil pod nafukovací bariérou. Ke cti mu slouží, že se ihned sportovně zvedl a nezapříčinil tak zastavení jízdy, ve které si Ulamek čtvrtým vítězstvím pojistil postup. Hned po následující jízdě se stejně radoval i místní hrdina Walasek, jistotu umístění ve vysněné první trojce mu dávaly i dva body za Monbergem. V devatenácté jízdě odpustil britský rozhodčí Anthony Steele Bjerremu evidentní letmý start a vlastně rozhodl o tom, kdo příští rok obsadí poslední volné místo prestižního seriálu. Pozoruhodné bylo, že podobných letmáků zastavil během závodů několik. Paradoxně byl zmíněný výrok k vidění hned v následující jízdě, poslední v základním rozpisu. Její vítěz Jedrzejak tak už byl bez šancí na postup a po závodě posmutnělým hlasem arbitra rozhodně nechválil.

Protože trio nejlepších se sešlo na dvanácti bodech, byla ještě nutno určit celkové umístění. Zatímco obvykle bývají dodatkové jízdy dramatickým vyvrcholením závodů, v tomto případě už byly nejdůležitější otázky zodpovězeny a šlo tak víceméně o formální záležitost. Po nejlepším startu se usadil v čele Bjerre a domácí Poláci ho nikterak důrazně neatakovali. Všichni byli evidentně spokojeni a užívali si vstup (Bjerre), nebo návrat mezi absolutní světovou elitu (Walasek, Ulamek).

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)