Před 30 lety: dva roky po svém debutu byl Gašpar Forgáč šestým nejlepším juniorem Evropy

Zielona Gora – 11. července 1987
O první titul juniorského mistra Evropy se bojovalo v dánském Vojensu v červenci 1977. Závod předčasně ukončený kvůli slejváku vyhrál domácí Alf Busk a jediný československý zástupce Jiří Svoboda byl třináctý. Napřesrok v Lonigu jeho výkon vylepšili Josef Jůza a Pavel Karnas, šestý a sedmý v listině závěrečných výsledků. V prolitém Slaném v jednaosmdesátém cinkly medaile Antonína Kaspera a Jiřího Hnidáka a další rok se Antonín Kasper z bavorského Pockingu vracel coby šampión. Po dvou letech útlumu, kdy se do finále probojoval jen Jiří Brož v roli náhradníka, byl Roman Matoušek v pětaosmdesátém v Abensbergu sedmý a Bohumil Brhel další rok v Rovně čtvrtý. V červenci 1987 čekalo juniorské mistrovství povýšení na světový šampionát a na jeho finále do Zielonej Gory cestoval hned trojlístek československých reprezentantů. Nejlépe skončil Gašpar Forgáč, který dnes slaví padesáté narozeniny, a který spolu s magazínem speedwayA-Z na svůj úspěch z před třiceti let zavzpomínal.

 

Domov na stadiónu

Bratři Miroslav (vlevo) a Gašpar Forgáčovi před závodem ve Svitavách roku 1987
Bratři Miroslav (vlevo) a Gašpar Forgáčovi před závodem ve Svitavách roku 1987

Povídáte-li si s žarnovickými plochodrážníky, jejich vyprávění začíná prakticky stejnou větou. „Odmalička jsem v Žarnovici chodil na plochou dráhu,“ není v tomto ohledu žádnou výjimkou ani Gašpar Forgáč, který to se svým mladším sourozencem Miroslavem neměl do ochozů rozhodně daleko. „Bydleli jsme pod depem na stadiónu, jak byly šatny pro fotbalisty.“

Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let by Jiřího Bendu ani ve snu nenapadlo, že jednoho dne začne vyrábět plochodrážní stopětadvacítky. „Motorky byly odmalička,“ dokládá Gašpar Forgáč, že tehdejší chlapci si uměli cestu za řidítka najít i víceméně nelegálně. „Jezdili jsme na pionýrech, to měl v ulici každý.“

Pochopitelně se soupeřilo, nicméně ostrý start oficiální závodní kariéry byl možný až mnohem později než dnes. „Na plochou dráhu se muselo čekat, až měl člověk papíry na velkou motorku,“ objasňuje hrdina našeho vyprávění. „Brácha začal dřív, je sice mladší, ale začal dřív.“

Se štědrou podporou patronátní Preglejky se žarnovická plochá dráha dostala v polovině osmdesátých let na svůj vrchol. „Jano Daniel už nezávodil, dělal trenéra a učil nás,“ říká Gašpar Forgáč, že AMK Žarnovica nezapomínal ani na dorost. „V té partě jsem byl já, brácha a Jano Mesiarik. Člověk se musel vyvíjet. Trénink od tréninku to bylo lepší a lepší. Začínal jsem v sedmnácti a to už člověk musel myslet na vojnu, aby se dostal do Pardubic nebo do Rudé hvězdy, aby dva roky nestál.“

 

Směr středisko vrcholového sportu

I když už oslavil sedmnáctiny, zkraje října 1984 při předkvalifikaci juniorského šampionátu v Pardubicích chyběl. K prvnímu závodu své kariéry proto nastoupil až napřesrok. Komunistický režim slavil nabubřele po svém vlastním způsobu čtyřicáté výročí konce druhé světové války a Svazarm přispěl rovněž svým dílem. Plochodrážníkům šla k duhu nová soutěž, která byla k této příležitosti. Nesla název Pohár osvobození a v podstatě šlo o malou ligu. Osm celků bylo rozděleno do skupin A a B, první dva celky postupovaly do finále, zbylé dva do seriálu o páté až osmé místo.

Pardubické SVS kariéru Gašpara Forgáče mohutně urychlilo
Pardubické SVS kariéru Gašpara Forgáče mohutně urychlilo

Na kalendáři byla středa 22. května 1985, kdy Žarnovica přijela do Březolup i s Gašparem Forgáčem ve své sestavě. „Už jsem měl papíry,“ vybaví si okamžitě. „Nejdřív jsem jel pro ně a hnedle se vyrazilo na závody do Březolup. Udělal jsem tam jeden bod na Jašovi.“

V tomto případě však Gašparu Forgáčovi slouží paměť dobře pouze částečně. Vskutku skóroval jedním bodem a to rovnou v rozjížďce s číslem jedna. Jenže jej inkasoval na úkor svého klubového kolegy Dušana Morávka, protože domácí tandem Stanislav Kučera – Vlastimil Červenka jim naměřil 5:1. Závod musel být vskutku zajímavý. Moravané těsně zvítězili nad Slováky 46:44, což bylo pikantnější o to, že Žarnovicu čekala první sezóna v extralize.

Gašpar Forgáč absolvoval prakticky kompletní extraligu anno domini coby junior celku. Na konci sezóny Žarnovica zase spadla zpátky do první ligy, které v šestaosmdesátém dominovaly RH Praha B a Chabařovice. Skončil třetí v mistrovství Slovenska, takže zasáhl do kvalifikačního procesu o mistrovství republiky. A den před svými devatenáctými narozeninami se v pardubické předkvalifikaci kvalifikoval do mistrovství republiky juniorů. Záhy věci nabraly pořádný obrat.

„V prosinci přijel pan Laštovka do Žarnovice,“ přibližuje Gašpar Forgáč zájem, který o něho a neméně talentovaného mladšího bratra byl na východě Čech. „Sešli jsme se v Preglejce a u ředitele jsem mu podepsal smlouvu do vrcholu. A 3. ledna 1987 jsme s bráchou nastoupili do Pardubic na stadión.“

 

První Slovák na pódiu FIM

V Pardubicích se Gašparu Forgáčovi naskytly skvělé zázemí a nevídané možnosti. „Podmínky ve vrcholu byly,“ kvituje s uznáním i po letech. „Dostali jsme novou motorku a člověk měl hnedka dvě, protože ze Žarnovice měl ještě jednu. Byly tu tréninkové fáze. Na začátku sezóny se dávaly výkonnostní cíle a já měl být do třetího místa na Slovensku. A začalo se to vyvíjet úplně jinak. Jel se juniorskej‘ mistrák, byly dvě skupiny a podle výsledků bylo nasazení na mistrovství Evropy. A já po dvou závodech vedl skupinu.“

Někdejší žarnovičtí junioři Gašpar Forgáč (vlevo) a Ján Mesiarik dnes
Někdejší žarnovičtí junioři Gašpar Forgáč (vlevo) a Ján Mesiarik dnes

Ve skupině B jej nakonec o bod překonal Vladimír Kalina, který se posléze na konci srpna v nervy drásající koncovce ve Svitavách stal mistrem Československa, zatímco Gašpar Forgáč vinou nevydařené Plzně skončil až šestý. To bychom ovšem odbočili od našeho příběhu, k jehož pokračování musíme zamířit do maďarského města s komplikovaným názvem Nyiregyhaza.

V současnosti stotisícové správní centrum své župy mívalo i plochodrážní stadión, na němž se 10. května konalo první kolo juniorského mistrovství Evropy. Na nejvyšším stupínku stanul domácí Sandor Ujhelyi před Robertem Nagym, jehož syn Patrik před pár lety závodil s českou licencí. Společnost jim dělal právě Gašpar Forgáč, který svůj debut v šampionátu proměnil v historicky první pódiové umístění plochodrážníka slovenské národnosti v oficiálních mistrovstvích FIM.

„Vím jen, že jsem byl třetí, jinak si nepamatuju nic,“ vraští dnes své vysoké čelo ve snaze vzpomenout si na bližší detaily. „Snad jen, že depo bylo v zatáčce. Že jsem byl třetí, bylo povzbuzení. Hned první závody v rámci Evropy a bedna.“

Z Maďarska se postupovalo do Žarnovice, avšak Gašpar Forgáč řešil jiné starosti než výhodu domácího prostředí. „Byly peripetie,“ povzdechne si. „Týden předtím byla první liga v Plzni (Gašpar Forgáč navzdory zařazení do SVS jezdil první ligu za Žarnovicu, s níž postoupil do finále, jehož Plzeň byla druhým kolem – pozn. redakce). Z nemocnice mě pustili až ve čtvrtek a v pátek jsme odjížděli na Slovensko.“

 

Z tropické výhně do finále

Plzeňský pád byl vskutku hrozivý a po několika kotrmelcích jej zastavil až mantinel, před třiceti lety pochopitelně bez nafukovacích vaků. Gašpar Forgáč asi hodinu necítil jednu ruku a nohu, avšak zaplaťpánbůh se asi po třech hodinách na nemocničním pokoji svěřil Jánu Danielovi, že už jej v dolní končetině svědí mravenci. V žarnovickém semifinále mu nebylo zrovna hej. Bolesti zmírnily obstřiky, avšak sluníčko rozpálilo stadión jako kovářskou výheň.

„V Plzni jsem šel do prken na záda, byl jsem pobouchaný,“ vzpomíná dnes na klíčový žarnovický podnik. „V Žarnovici bylo čtyřicet stupňů, vedro, nemoh‘ jsem se hejbat. Vyvinulo se to nakonec, že jsem skončil v rozjezdu o postup.“

Ze Žarnovice postoupili jak Gašpar Forgáčm tak Vladimír Kalina
Ze Žarnovice postoupili jak Gašpar Forgáč, tak Vladimír Kalina

Suverénní triumf si odvezl Piotr Swist. Spolu s ním z pódia mávali také Niklas Karlsson a Cesary Owizyc, o jejichž pořadí rozhodl rozjezd. Mítink před zraky bratru pěti tisícovek diváků slynul obrovskou vyrovnaností. Vítězný Polák sice neztratil jedinou jízdu, avšak jeho společníci měli už jen deset bodů. A do rozpětí pouhých dvou dalších bodů se vešlo hned následujících osm borců.

Do finále však postupovala jen nejlepší osmička. Bořivoj Hádek, který časem 72,34 sekund ustavil nový traťový rekord, a Oleg Kurguskin byli s devíti body za vodou. Sedmibodoví Juha Moksunen a Jan Holub už naproti tomu neměli šanci. Na osmi bodech skončili Vladimír Kalina, Gašpar Forgáč, Slawomir Drabik a Sandor Ujhelyi, kteří museli dolů z depa ještě jednou, aby jejich dodatková jízda určila poslední tři finalisty.

Gordický uzel se přitom zauzloval v poslední sérii. „V poslední jízdě jsem jel s Honzou Holubem,“ vrací se Gašpar Forgáč na startovní rošt rozjížďky s číslem sedmnáct. „Jemu by stačil k rozjezdu bod a on udělal nulu. Já dojel druhý za Kurguskinem a tím pádem jsem měl těch osm bodů. Kdyby měl Honza aspoň bod, dostal by se na osm taky. Ale byl před ním Ujhelyi a tak šel do rozjezdu on.“

Kdyby ovšem Jan Holub bodoval, rozjezd by se změnil v bitvu československých reprezentantů vzhledem k pravidlu o postupu maximálně třech závodníků z jedné země. „Drabik odjel, my s Kaldou jeli na druhým a třetím místě, aby se tam nedostal Ujhelyi,“ popisuje Gašpar Forgáč, kterak se kvalifikoval do Zielonej Gory. „V Žarnovici ještě nebyla tribuna u depa a stadión byl plnej‘. Fanouškové byli skvělí, člověk se chtěl dostat do finále, i když to bylo z osmýho fleku.“

 

Druhá jízda ve finále vítězná

Nepříliš kvalitní, ale autentická fotografie Gašpara Forgáče ze Zielonej Gory 1987
Nepříliš kvalitní, ale autentická fotografie Gašpara Forgáče ze Zielonej Gory 1987

A tak se Gašpar necelých šestadvacet měsíců po svém závodním debutu v Březolupech chystal na souboj se šestnácti nejlepšími juniory světa. Sice se bojovalo o titul mistra Evropy, ovšem šampionát již prakticky od svého vzniku stejně překračoval geografické hranice starého kontinentu. Zrovna v sedmaosmdesátém se sedmnácti tisícům divákům v Zielonej Goře přišel představit také Američan Ronnie Correy.

„Jeli jsme z Markéty,“ ujímá se slova opět dnešní oslavenec. „Spali jsme v Harrachově a druhý den přejeli do Zielonej Gory. Trénink byl den před závodem, ale moc si na něj nevzpomínám. Poláci netrénovali, už tenkrát se říkali, že dráha na druhý den bude stejně jiná. O tréninku tvrdá, druhý den byl přičepny tor.“

Domácí publikum by nejraději vidělo na nejvyšším stupínku někoho ze své trojice. A Piotr Swist, tehdy devatenáctiletý junior Gorzowa, dal jejich snům reálným základ. Po dvou sériích se dělil o vedení s dalším neporaženým Niklasem Karlssonem, jehož ale v deváté jízdě vyřadil pád. V jedenácté jízdě však Piotra Swista přibrzdil Oleg Kurguskin.

Na koně se začal dostávat Gary Havelock, který sice prohrál s Niklasem Karlssonem v páté jízdě, ale ve čtrnácté porazil PIotra Swista. Ten ke vší polské smůle v rozjížďce s číslem sedmnáct vinou ucházející pneumatiky dojel až třetí. Gary Havelock si tím pádem mohl dovolit luxus závěrečné prohry se Seanem Wilsonem, a přesto se stal šampiónem. Piotr Swist vzápětí přijel do cíle jako vítěz rozjezdu o stříbro před Seanem Wilsonem, Bo Arrhenem a Tommy Dunkerem.

Z úst Gašpara Forgáče se ovšem bližších podrobností o jeho účinkování nedočkáme. „Jirka Jirout mi udělal motor,“ říká bez přemýšlení. „Láďa Uhlíř tam se mnou byl jako mechanik. Ale vůbec nic si z toho finále nevybavím…“

Ani vítězství v rozjížďce s číslem sedm, v níž za sebou nechal Cezary Owizyce a Olega Kurguskina, zatímco Ronnie Correy spadl? „Vím, že upad‘ z výjezdu u depa, to si pamatuju,“ reaguje. „Body se sbíraly, vyhrál jsem jízdu, bylo dobrý, že jsem nedělal nuly. V součtu do dalo na šesté místo.“

V tabulce závěrečných výsledků hned za Gašparem Forgáčem skončil Vladimír Kalina, jenž vyhrál dvacátou jízdu, a Bořivoj Hádek skončil jedenáctý. „Hned v roce, co jsem přišel do vrcholu takovej‘ výsledek,“ je Gašpar Forgáč na své umístění náležitě hrdý ještě dnes. „Vrátili jsme se z Polska a za odměnu mě poslali do Sovětského svazu na závody. Co to bylo, už nevím. Letěli jsme do Moskvy a pak někam jeli jejich autama a autobusem.“

 

Dlouhé čekání na medaile

Lukáš Dryml se ve Slaném před patnácti lety stal juniorským mistrem světa
Lukáš Dryml se ve Slaném před patnácti lety stal juniorským mistrem světa

Šesté místo Gašpara Forgáče před třiceti lety nebylo z úhlu pohledu československé ploché dráhy rekordním výsledkem, jak již víme z úvodního odstavce. Sám slovenský závodník napřesrok v prvním juniorském mistrovství světa vypadl v semifinále v Rybniku. Ve Slaném startovali z našich pouze Jan Schinágl a Vladimír Kalina, kteří skončili v poslední čtvrtině závěrečné klasifikace.

Vzhledem k věku již Gašpar Forgáč neměl možnost reparátu. Navíc na české juniory přicházela bída. V červenci 1989 byl Jan Holub v Lonigu jen náhradníkem stejně jako Jiří Šťovíček v srpnu 1992 v bavorském Pfaffenhofenu po dvouleté absenci naší trikolóry ve finálovém dějišti.

Změnu ambicí přinesla až generace narozená okolo roku 1975 v první půli devadesátých let. Na medaili jsme si ovšem museli ještě počkat. V devětadevadesátém se Aleš Dryml z Vojensu vrátil coby vicemistr světa. O tři roky později se jeho mladší bratr Lukáš stal ve Slaném světovým šampiónem.

 

finále mistrovství Evropy juniorů 1987 – Zielona Gora:

1.Gary Havelock (PL) 13, 2. Piotr Swist (PL) 11+3, 3. Sean Wilson (GB) 11+2, 4. Bo Arrhen (S) 11+1, 5. Tommy Dunker (D) 11+0, 6. Gašpar Forgáč (CS) 8, 7. Vladimír Kalina (CS) 7, 8. Niklas Karlsson (S) 6, 9. Tor – Einar Hielm (N) 6, 10. Ronnie Correy (USA) 5, 11. Bořivoj Hádek (CS) 5, 12. Cezary Owizyc (PL) 5, 13. Torben Hansen (DK) 4, 14. Oleg Kurguskin (SU) 4, 15. Slawomir Drabik (PL) 2, 16. Allan Johansen (DK) 2, res Peter Nahlin (S) 9, druhý náhradník Sandor Ujhelyi nepřijel.

Foto: Karel Herman, Martin Mesiarik a archív Gašpara Forgáče

Zdeněk Holub si k přebornickému titulu namířil nejkratší zkratkou

Svitavy – 27. září
Zítřejšímu vyvrcholení českého přeboru ve svitavské Cihelně se nabízelo mnoho scénářů včetně boje o přebornický titul. Jenže Zdeněk Holub jej vyhrál nejúspornějším možným způsobem. Rozhodl se nestartovat, nechat si započítat dosavadních šest nejlepších výsledků a místo závodů se věnovat svým univerzitním studiím.

 

Zdeněk Simota zítra potvrdí své přeborové stříbro
Zdeněk Simota zítra potvrdí své přeborové stříbro

Nepřijede ani Ondřej Smetana, který by mohl ozdobit mítink svým soubojem se Zdeňkem Simotou o závěrečné stříbro. Chybět bude také Filip Hájek, jenž se minulou sobotu v Divišově propracoval do nejlepší osmičky mistrovství republiky jednotlivců garantující místo v březolupském vyvrcholení.

Z ní se naopak po Divišově dostal zraněný Tomáš Suchánek, což znamená, že závěrečná klasifikace přeboru nabídne místo ve startovní listině finále v Březolupech sedm míst. Podobně jako v otázce konečných medailí se ani v tomto směru nedočkáme žádného zemětřesení.

Nikdo jiný než Sindy Weber neabsolvoval kompletní přeborový program
Nikdo jiný než Sindy Weber neabsolvoval kompletní přeborový program

Ani Martin Gavenda již nemůže nejlepší sedmičku reálně ohrozit, byť by nakrásně zvítězil. Dal totiž prozatím dohromady jen malý počet bodů. Ke všemu jsou všichni pretendenti postupu v zítřejší startovní listině. Ta čítá jen deset jmen, takže body nebudou viset příliš vysoko. I poslední klasifikovaný závodník připíše sedm bodů.

K favoritům se bude řadit také Michal Škurla
K favoritům se bude řadit také Michal Škurla

Moravan by tedy postoupil za předpokladu posledního místa Michala Škurly, přičemž on sám by musel skončit nejhůře pátý. Proto půjde především o vlastní závod. Redukovaná startovní listina paradoxně zahušťuje konkurenci, protože pro většinu závodníků by dekorace pohárem nebyla zas až tak velikánským překvapením.

Ke slovu se dostává rozpis na patnáct jízd. Protože se každý závodník dostane na ovál celkem šestkrát, pochopitelně není na pořadu dne žádné finále. Jedinou podívanou navíc by tudíž mohl nabídnout pouze případný rozjezd.

Startovní listina:

1 Sindy Weber, D – Liberec (ACCR)
2 Zdeněk Simota, Plzeň
3 Martin Málek, Březolupy
4 Jaroslav Petrák, Pardubice
5 Josef Novák, Pardubice
6 Radek Podhadský, Plzeň
7 Martin Gavenda, Březolupy
8 Martin Mejtský, Pardubice
9 Michal Škurla, Praha
10 Petr Chlupáč, Praha

Foto: Karel Herman

V neděli se bude nejen závodit

Pardubice – 27. září
Tradiční vzpomínka na závodnííky, kteří položili své životy v boji o Zlatou přilbu se bude konat v neděli 1. října 2017 od devíti hodin na dostihovém závodišti. Další podívaná je připravena na pardubické Třídě Míru u Lejhancova klenotnictví, odkud v jedenáct bude slavnostně odvezena zlatá přilba na stadión ve Svítkově.

U pomníčku závodníků se bude konat tradiční pietní akce
U pomníčku závodníků se bude konat tradiční pietní akce

Foto: Jiří Havlíček

Posledním závodníkem, který se proháněl po dostihovém závodišti byl Zdeněk Schneiderwind při natáčení dokumentu Miloslava Čmejly
Posledním závodníkem, který se proháněl po dostihovém závodišti byl Zdeněk Schneiderwind při natáčení dokumentu Miloslava Čmejly

Pondělní večer patří Memoriálu Luboše Tomíčka

Praha – 26. září
Tisková konference pořádajícího klubu necelý týden před 49. Memoriálem Luboše Tomíčka nemohla být o ničem jiném než o startovní listině tradičního závodu. Svého času to býval vrchol mezinárodní plochodrážní sezóny v Praze a ani dnes v časech Speedway Grand Prix Memoriál neztratil na své zvláštní přitažlivosti.


Tipujte:

Dočkáme se letos českého vítěze Memoriálu Luboše Tomíčka?

View Results

Loading ... Loading ...

 

Chybí čtyři jména

Na Markétě se už těší na diváky
Na Markétě se už těší na diváky

Podobně, jako je to se Zlatou přilbou města Pardubic, i Tomíčkův memoriál má své skalní příznivce, kteří jdou na jediný plochodrážní podnik za rok, ale zato nikdy nechybí na tom svém oblíbeném. Jedno z kouzel Tomíčkova memoriálu je právě jeho přirozené spojení se Zlatou Přilbou. Dřív to byla příležitost porovnat domácí jezdce s mezinárodní elitou a jedinečná možnost pro diváky shlédnout na vlastní oči zahraniční hvězdy tohoto sportu.

Dnes z toho zůstalo jen to porovnání na konec plochodrážního roku a pořadatelé mají mnohem těžší úkol jednak najít vhodný termín v nabytém podzimním kalendáři, jednak vyhovět rostoucím požadavkům nejatraktivnějších jezdců. V letech minulých dokonce byl pokus oddělit Tomíčkův memoriál od pardubického super víkendu ve snaze zajistit co nejkvalitnější obsazení mítinku a vyhnout se sychravému říjnovému počasí. Každá taková změna má své pro a proti, ale ke cti pořadatelů je třeba poznamenat, že vždy zajistili kvalitní startovní pole.

Tomáš Topinka, Pavel Ondrašík a Josef Franc na dnešní tiskové konferenci
Tomáš Topinka, Pavel Ondrašík a Josef Franc na dnešní tiskové konferenci

Letošní vydání se musí vypořádat s termínovými kolizemi stejně jako v předchozích letech, takže jako nejlepší se znovu okázalo spojeni se Zlatou přilbou. K dnešnímu dopoledne zůstaly jen čtyři prázdné řádky v seznamu a přitom jedno místo pořadatelé mají zarezervované pro vítěze z Pardubic, pokud už není domluvená jeho účast a pochopitelně za předpokladů, že se strany dohodnou. Filosofie sestavování startovní listiny je zase snaha připravit vyrovnané startovní pole bez jednoznačného favorita. Domácí špička je kompletně zařazená a pořádající klub neskrývá nadějí, že by se po dlouhých sedmi letech mohlo podařit zvítězit českému závodníkovi. Naposled se to povedlo Matěji Kůsovi v roce 2010, předtím Josefovy Francovi v roce 2006 a tento závodník je nejen na seznamu účastníků pondělního závodu, ale byl taky přítomen na tiskovce aby odpověděl na otázky novinářů.

 

Možná konfrontace SGP a SEC

Josef Franc se pochlubil bronzovou medailí z dlouhodrážního mistrovství světa
Josef Franc se pochlubil bronzovou medailí z dlouhodrážního mistrovství světa

Když jsme se dostaly k Josefu Francovi, Mladý veterán jak hlásá jeden ze sloganů na jeho zavodním strojí, je letos ve výjimečné formě a navíc se mu daří. Opakovaně získal bronzovou medaili v mistrovství světa na dlouhé dráze a v týmové soutěží této plochodrážní discipliny byl individuálně nejúspěšnějším jezdcem.

Taková je momentální hodnota Josefa France a určitě se pokusí dostat se na pódium jak v neděli v Pardubicích, tak i v pondělí v Praze. Může pomýšlet i na stupeň nejvyšší a letos si určitě zaslouží domácí aplaus, obzvlášť že úspěch v mistrovství světa nebyl nijak zvlášť zaznamenán mimo plochodrážní obec.

Kromě Josefa France z domácích jezdců uvidíme Václava Milíka, Eduarda Krčmaře a Matěje Kůse. Všichni jedou na závěr sezóny ve výborné formě, což předvedli minulou sobotu v Divišově. Doplní je Zdeněk Holub a Ondřej Smetana sice na pozice rezerv, jenomže pro oba je Markéta domácí klubová trať, kde dokážou zajet výborně, dostanou-li příležitost.

Hlavní zodpovědnost za startovní listinu má Tomáš Topinka a ten neskrýval spokojenost z účastí objevu letošního světového poháru družstev Rusa Gleba Čugunova. Dále se mu podařilo dohodnout účast Andrease Jonssona.

Z Můstku se dnes dostanete metrem až na Markétu
Z Můstku se dnes dostanete metrem až na Markétu

O zbývajících volných místech Tomáš Topinka nechtěl moc spekulovat, dokud nebude mít podepsanou smlouvou, ale jedno jméno přece jen prozradil. Velice by si totiž přál účast i třetího z čela SEC Lotyše Andrzeje Lebědevse. Tím by se podařila přímá konfrontace jezdců SGP a konkurenčního evropského šampionátu.

Zatím je potvrzena účast Petera Kildemanda, ale třeba přibudou další jména z letošního ročníku velkých cen vzhledem k jejich hojné účastí v Pardubicích. Startovní listinu pořad může ovlivnit odložený play-off o třetí místo v polské extralize a takže finálové souboje v britské a švédské Lize. Nezávisle na tom, kdo ještě přibude na seznamu, sestava jezdců je dle záměru velmi vyrovnaná a máme se na co těšit.


Rozvrh pondělního závodu:

  • otevření stadiónu pro diváky v 16:30.
  • ihned a až do 17:30 pro diváky bude dostupné depo závodních strojů, což je velice neobvyklá atrakce při mezinárodních závodech.
  • 17:45 autogramiáda až pěti závodníků
  • 19:00 slavnostní nastup a okamžitě po něm první jízda

Ukažte dětem plochodrážní speciály zlbízka rovnou v pražském depu
Ukažte dětem plochodrážní speciály zlbízka rovnou v pražském depu

Pro ty, co se nedostanou na Markétu, bude přímý přenos v televizi. Nic nenahradí ale burácení závodních speciálů, takže určitě neváhejte vyhradit si pondělní večer na návštěvu pražského stadiónu Markéta. Další příležitost podobně obsazeného závodu bude až 26. května 2018, což je už potvrzený termín pražského kola Speedway Grand Prix.

 

Startovní listina pondělního Tomíčkova memoriálu:

1 vítěz Zlaté přilby
2 Josef Franc, CZ
3 Daniel Gappmaier, A
4
5 Václav Milík, CZ
6
7 Nicolas Covatti, I
8 Peter Kildemand, DK
9 Sebastian Ulamek, PL
10 Eduard Krčmář, CZ
11
12
13 Gleb Čugunov, RUS
14 Matěj Kůs, CZ
15 Jurica Pavlic, CRO
16 Andreas Jonsson, S
17 Zdeněk Holub, CZ
18 Ondřej Smetana, CZ

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Kiril Ianatchkov

Liberec pojede svou závěrečnou už tuto sobotu

Liberec – 26. září
Liberec pojede svou závěrečnou. Asi budeme patřit mezi první u nás, co ji pojedou. Letošní název SETKÁNÍ HVĚZD bude ve znamení exhibice plochodrážníků a hlavně novinek. Bohužel letos neuvidíme Angličany, mají toho na konec sezóny moc. A podle jejich slov jezdit každý víkend do Evropy je dřina.

 

Ještěd uvidí v sobotu první plohcodrážní loučení se sezónou v Čechách
Ještěd uvidí v sobotu první plohcodrážní loučení se sezónou v Čechách

Do Liberce se podle posledních informací od hlavního organizátora akce Karla Kadlece chystá víc jak šestnáct borců. Asi tradičně nejvíce zastoupené bude Nizozemí a Rakousko, poprvé se objeví  jezdci z Polska. Z Čechů pojede jen Martin Švestka, bohužel i veteránská kategorie má u nás podobné personální starosti jako mládež.

V letošním roce se neukážou Flattrackeři , liberecký stadion jim příliš nepřirostl a tak se budeme muset spokojit pouze s jedním zástupcem Liberce Václavem Gehartem.

Na závěr závodu by se mohlo povozit i pár borců v autech, ale to hlavní bude jako tečka na samotný závěr. Bohužel nemůžu prozradit co to je za novou disciplínu. Jedná se jízdu na plochodrážním motocyklu, doleva, ale…

Martin Švestka bude ve startovním poli jediným českým závodníkem
Martin Švestka bude ve startovním poli jediným českým závodníkem

Taky pojede poprvé na nejkratší české dráze motocykl určený na dlouhou. Prostě povozí se každý, kdo má snahu se bavit – třeba i na koze nebo kozách. Úderem devatenácté hodiny se začnou oceňovat jezdci a pro skoro každého je připravena pamětní medaile.

Příští rok liberecký stadion ve Starých Pavlovicích slaví 120. výročí založení a první plochá dráha se jela na tomto stadionu už roku 1930 na 1141m dlouhé závodní trati.

Jo, kde ty stará časy jsou.

Tak teda milovníci ploché dráhy, máte na výběr, víkend plný ploché dráhy se už blíží. V Liberci startujeme v sobotu  úderem  patnácté hodiny.

Startovní pole libereckého Posledního nalejvání:

Česká republika: Martin Švestka
Nizozemí: Sjoerd Rozenberg
Martin Cazemier
Johan Last
Rakousko: Paul Ager
Peter Dürhammer
Norbert Grögler
Helmut Dürnderer
Jürgen Garherr
Christian Pelikan
Anton Schreiner
Robert Grichmaier
Niko Gilar
Polsko: Krzysztof Pikusa
Marcin Zielinski
Maciej Bielas
Mariusz Mamala
Německo: Josef Goldbruner

Foto: Mirek Horáček a Karel Herman