AKTUALIZOVÁNO – FOTO
Mšeno – 20. srpna
Štěstí bylo při sobotním finále mistrovství Evropy juniorů do devatenácti let vskutku často skloňovaným pojmem. Hovořili o něm mšenští pořadatelé, které negativní předpověď počastí postihla až v samotném závěru. O produktu bohyně Fortuny mluvili také medailisté. Z nich čněl nejvýše Karol Zabik, triumfující v jedné jízdě za druhou, který prohrál až v poslední sérii se svým krajanem Pawlem Hlibem. A také Kjastas Puodžuks a Robert Petterson. Lotyšovi totiž stačilo jedenáct bodů na druhé místo. A Švéd zvládl neupadnout ve dvakrát přerušeném rozjezdu na kluzkém ovále. O jeho bronzové medaili nakonec rozhodl vyšší počet lepších umístění, protože husté provazce vody padající z oblak znemožnily dodatkovou rozjížďku ukončit. Kapičku štěstíčka navíc potřeboval i Luboš Tomíček. S věkovou kategorií do devatenácti let se v evropském šampionátu rozloučil dvanáctým místem.
Loučení Luboše Tomíčka
Chvilku před nástupem bylo ve vzduchu pořádné dusno. A v žádném případě nešlo přičíst na vrub pouze blížící se bouřce. „Spal jsem do desíti,“ odpověděl Luboš Tomíček na mikrofon, když se jej spíkr Miloslav Čmejla ptal po přípravách na důležitý závod. Nicméně všem bylo nad slunce jasné, že svou rozlučku se světem devatenáctiletých plochodrážníků nadmíru vážně.
Pražský závodník se dostal poprvé ke slovu v rozjížďce s číslem tři. A hned dokázal rozjásat nepříliš početný zástup českých fanoušků. Kontingent diváků z Polska nebyl tak početný, jako během pražské Grand Prix. Ale Čechy zastínil na celé čáře. A stejně tak i hrstka lotyšských příznivců Kjastase Puodžukse.
Hned po vylétnutí pásky se Luboš Tomíček usadil v čele. Jenže švédský závodník Andreas Messing si uknul do pásky. Maďarský rozhodčí Istvan Darago nejprve vůbec nereagoval. Těsně před tím, než závodníci vjeli do druhého kola, se však přece jen rozhoupal k akci a stisknul knoflík od červených světel.
Švéd putoval do depa a jeho místo u mantinelu zaujal dobře známý Chorvat Jurica Pavlič. Zatímco v českém šampionátu juniorských družstev s výjimkou jediného závodu 
nikterak neexceloval, tady všem vyrazil dech. Dopředu sice šel Luboš Tomíček, ovšem Jurica Pavlič byl v ofenzívě.
Jeho útok na začátku protilehlé rovinky Luboš Tomíček s přehledem odrazil. Ale v první zatáčce druhého kola však už Chorvat jel přece jenom v čele. A nakonec naměřil jedinému českému jezdci bratru deset metrů.
Jednobodová ztráta však nemusela znamenat ještě konec všech nadějí. Jenže v rozjížďce s číslem šest porazili Luboše Tomíčka Poláci Krzysztof Buczkowski a Artur Pawlaszczyk. Pražan odstartoval jako druhý, jenže v první zatáčce šel Krzysztof Buczkowski nezadržitelně ze třetího místa rovnou do čela.
Luboš Tomíček zkusil pár útoků, ale marnost nad marnost. Katastrofální start ve dvanácté jízdě mu pak sebral naději na bodový zisk vůbec. A bylo vymalováno. V patnácté jízdě pak maďarský arbitr dlouho držel pásku. Pražský závodník se dokázal dostat za záda neporazitelného Karola Zabika, který právě tady zpečetil svůj evropský titul.
V nabité rozjížďce s číslem sedmnáct se Luboše Tomíčka rozloučil s věkovou kategorií do devatenácti let posledním místem. Celková suma jeho pěti bodů tak stačila na dvanácté místo. Samozřejmě zklamání, protože na domácí půdě se od něho čekalo více. Nejhorší muka však musel prožívat samotný závodník. Nicméně taková je plochá dráha. A řečeno jeho vlastními slovy: „Když to nejde, tak to nejde.“
Finále jediného jezdce
Při úrovni plochodrážního sportu v zemi našich severních sousedů, každý pokládá polské závodníky za favority téměř každého klání, jehož se zúčastní. V sobotu večer se tento předpoklad naplnil opět beze zbytku.
Nad vyrovnanými závodníky počínaje druhým místem výsledkové listiny ční vysoko Karol Zabik. Zatímco všichni jeho konkurenti minimálně jednou zaváhali, on se vyvaroval sebemenší chybičky.
Své vítězné tažení započal už v rozjížďce s číslem dva. Po brilantním startu rychle odrazil útočícího Rakušana Fritze Wallnera. Ve druhé sérii jej trošku potrápil Kevin Wölbert. V červenci u nás ještě bezejmenný Němec, který přijel na liberecký pouák jen jako náhradní řešení za Ronyho Weise, šokoval svým postupem ze semifinále v Daugavpilsu.
A nyní ukázal, že v žádném případě nešlo o náhodu. Perfektně odstartoval a i když vodil Karola Zabika jen po výjezd z úvodního oblouku, i dva body byly nesmírně důležité. A 
proto máme-li vůbec v souvislosti s letošním šampionátem devatenáctiletých hovořit o senzaci, je právě Kevina Wölbert tím nejžhavějším kandidátem. Vždy mu stačil jediný bod navíc a mohl se rozjíždět o třetí místo.
Ale vrame se ke Karolu Zabikovi. Desátá jízda byla na jeho pouti za titulem mistra Evropy nadmíru důležitá. Narazil v ní totiž na Kjastase Puodžukse, s nímž se do té doby dělil o post neporaženého závodníka. Ve třetí sérii se však osudy obou závodníků, kteří jako jediní dokázali proměnit své dva starty ve vítězství, rozdělily.
Karol Zabik totiž hladce triumfoval ve stylu start – cíl. Ovšem jeho lotyšský rival musel urputně válčit se švédským duem Robert Pettersson a Andreas Messing. Nesmiřitelný boj skončil ve druhém kole defektem posledně jmenovaného. Kjastas Puodžuks nakonec protnul metu až jako třetí.
Karol Zabik tím pádem v průběžném vedení osaměl. A vzápětí dokázal mistrně využít 
situace, že právě Kjastas Puodžuks se dvěma body ztráty byl jeho nejbližším sousedem v průběžné klasifikaci. V rozjížďce s číslem patnáct už po vylétnutí pásky odvedl Luboše Tomíčka. Mistrovský titul byl už ve své podstatě jeho.
Závěrečné drama v provazcích hustého deště se už Karola Zabika prakticky nedotklo. Klidně si mohl dovolit ve dvacáté jízdě nechat vyhrát svého krajana Pawla Hliba, který potřeboval tři body k účasti v rozjezdu o bronzovou medaili. S cifrou čtrnáct u svého skóre tak porazil veškerou konkurenci doslova o zaoceánský parník.
Řádění živlů ukončilo boj o bronz
Zatímco boj o titul se smrsknul víceméně na kumulování vítězných jízd Karolem Zabikem, majitelé dalších cenných kovů nebyli jasní až do konce. Jak už bylo řečeno, závod skvěle rozehrál Lotyš Kjastas Puodžuks.
Jeho úvodní vítěznou sérii však lemovaly pády soupeřů. V rozjížďce s číslem čtyři sice nejlépe odstartoval, ovšem v prvním oblouku se okolo něj přesypal Klaus Jakobsen. A jeho příkladu vzápětí následoval i Kevin Wölbert. Ten však udělal o chvilku později chybu a Kjastas Puodžuks se vrátil zpátky na druhé místo.
Rovněž návrat do vedení mu umožnila chyba soupeře. V poslední zatáčce si totiž vedoucí Klaus Jakobsen škrtnul o mantinel. A místo tříbodového inkasa se rozplácnul na 
červené mšenské dráze. Z rozjížďky s číslem sedm předčasně vypadl Fritz Wallner. Dojel jen do první zatáčky a tam upadl. Istvan Darago neměl pro incidenty v prvním oblouku vůbec žádné pochopení a nešastného Rakušana vyloučil. Jak se později ukázalo, právě tento verdikt jej stál stupně vítězů.
Kjastas Puodžuks se pak krátce po vylétnutí pásky zbavil dotěrného Robina Thörnqvista. Ve třetí sérii jej ale štěstí opustilo a jeho triumfální tažení přerušil nejen nedostižitelný Karol Zabik, ale rovněž Robert Pettersson.
Kjastas Puodžuks tak rázem byl jen o bod před triem Pawel Hlib, Krzysztof Buczowski a Ricky Kling. Oba Poláci i Švéd však nebyli příliš konzistentní. Dokázali vyhrát, ale také zároveň inkasovat jen jeden bod. A dalšího zaváhání se dopustili ve čtvrté sérii. Ricky Kling dojel ve třinácté jízdě až třetí za Fritzem Wallnerem a vítězným Andreasem Messingem. A polská dvojice podlehla Kjastasi Puodžuksovi, který si tak vytvořil rozhodující platformu pro útok na stříbro.
Do ofenzívy se však pustil Robert Pettersson, jemuž přistřihla křídla nula z jeho druhé jízdy. Jasně ovládl rozjížďku s číslem čtrnáct. Celá čtyři kola vedl před Kevinem Wölbertem. Jenže ve výjezdu z poslední zatáčky jej stihl defekt. Němec byl ve střehu a okamžitě otočil plynovou rukojetí naplno. Narazil do nešastného Švéda, ale vítězství bylo jeho.
Robert Pettersson díky fyzikálním zákonům o setrvačnosti uhájil alespoň dva body. V osmnácté jízdě pak hladce vyhrál ve stylu start – cíl a stal se tak hlavním aktérem dramatu v deštivém vyvrcholení. Na svém kontě měl deset bodů. A stejně tak jeho krajan Ricky Kling, vítěz sedmnácté jízdy. Ten přitom porazil Kjastase Puodžukse. Lotyše o bod obral i náhradník Jurica Pavlič, takže měl u svého jména cifru jedenáct.
A teď se čekalo, co na to Poláci. Krzysztof Buczkowski bojoval v rozjížďce s číslem devatenáct jako lev. Odstartoval jako úplně poslední. Během třech kol výbušné jízdy na smyklavém oválu se propracoval nejprve před Kevina Wölberta a pak i před Jana Graversena.
Švéda Andrease Messinga však už ohrozit nestačil. Skončil tak s deseti body jako Ricky Kling a Robert Pettersson. A všichni už věděli, že se budou rozjíždět o bronz, zatímco Kjastas Puodžuks má již definitivně stříbro. V poslední rozjížďce však do rozjezdu přibyl ještě jeden účastník. Pawel Hlib se v prvním oblouku dostal z třetí příčky do čela. A Karol Zabik s čerstvým titulem v kapse se za ním už moc nehnal.
Rozjezd mezi hustými provazci deště nejlépe rozehrál Ricky Kling. Pawel Hlib se nejprve krátce po startu vypořádal s Krzysztofem Buczkowskim, jemuž před úvodním nájezdem nemilosrdně přehradil cestu. A pak se na konci protilehlé rovinky jako blesk zjevil na čele. Poslední Krzysztof Buczkowski se pokoušel o něco podobného. Jenže ve druhé zatáčce upadl.
Istvan Darago rozjížďku přerušil. Opakování přineslo nejlepší start Pawla Hliba. Jenže v prvním výjezdu jej objel Robert Pettersson. Polák se ani nestačil pustit do odvety, když v nájezdu do druhého oblouku upadl za ním jedoucí Ricky Kling. A červená světla blikala podruhé. Protože však déš sílil a kvalita dráhy upadala, přerušil rozhodčí závod. A duel dvou zbývajících účastníků tak rozhodl větší počet lepších umístění ve prospěch Roberta Petterssona.
Hlasy z depa
„Je to pro mě skvělý pocit,“ nechal se na tiskové konferenci slyšet Karol Zabik. „Jsem velmi šastný. Loni jsem byl druhý a letos se tak ještě o jednu pozici zlepšil. A nic lepšího už nic být nemůže.“ Náladu mu nezkazil ani vytrvalý déš, který v průběhu mítinku udeřil na mšenský stadión. „V dešti jsem jel jen jednu jízdu,“ komentoval povětrnostní situaci čerstvý mistr Evropy. „Dráha byla perfektní. Nejlepší bylo jet venek, ne vnitřek. A tak mě déš vůbec neohrozil.“
„Byl jsem sám se sebou překvapen,“ formuloval své pocity Kjastas Puodžuks za vydatné překladatelské pomoci Karola Zabika. „Druhé místo je lepší výsledek, než jsem čekal. Chtěl jsem mezi nejlepší tři. Dráha byla skvělá. Navíc jsem v dešti jel jenom jednu jízdu.“
„Je to moje první medaile z mistrovství Evropy,“ bilancoval Robert Pettersson. „Takový 
výsledek jsem vskutku nečekal.“ A co jeho účinkování ve dvakrát přerušeném a nakonec odvolaném rozjezdu? „Bylo to hodně kluzké,“ připustil Švéd. „A bylo to hlavně o štěstí, ne o čemkoliv jiném.“
„Dal jsem do toho všechno,“ říkal ve zmoklém depu zdrcený Luboš Tomíček. „I po technický stránce. Všechno šlapalo. Ale hrozně to ztvrdlo. A tak jsem v prdeli. Teď jedu na prázdniny, rodiče mi zaplatili třetí turnus na táboře. Ale ne vážně, zejtra letím do Anglie. A vracím se na Slaný.“ A jak by pražský junior zhodnotil závod? „Pár startů nebylo špatnejch,“ konstatoval. „Ale jeden byl úplně na hovno. Pro úspěch jsem dělal, co jsem mohl. Kdybych měl trošku štěstí, dva body navíc bych asi ještě posbíral. Na víc bych však asi neměl. A se sedmi bodama bych se stejně o moc neposunul.“ Přesto si však ve Mšeně českou hymnu poslechl. Jakmile pro magazín speedwayA-Z řekl svou poslední větu, omylem se z ampliónu ozvaly úvodní tóny české hymny namísto polské. Všichni přítomní Češi by si však Kde domov můj dozajista vychutnali za jiných okolností.
| 1. Karol Zabik, PL |
3 3 3 3 2 |
14 |
| 2. Kjastas Puodžuks, LAT |
3 3 1 3 1 |
11 |
| 3. Robert Pettersson, S |
3 0 2 2 3 |
10 |
| 4. Pawel Hlib, PL |
1 3 2 1 3 |
10 |
| 5. Ricky Kling, S |
2 1 3 1 3 |
10+X |
| 6. Krzysztof Buczkowski, PL |
1 3 2 2 2 |
10+X |
| 7. Fritz Wallner, A |
2 X 3 2 2 |
9 |
| 8. Kevin Wölbert, D |
2 2 1 3 1 |
9 |
| 9. Andreas Messing, S |
T 2 E 3 3 |
8 |
| 10. Mathieu Tresarrieu, F |
1 F 3 E 1 |
5 |
| 11. Jurica Pavlič, CRO (res) |
3 2 |
5 |
| 12. Luboš Tomíček, CZ |
2 1 0 2 0 |
5 |
| 13. Patryk Pawlaszczyk, PL |
1 2 0 0 1 |
4 |
| 14. Jan Graversen, DK |
0 1 2 0 0 |
3 |
| 15. Robin Thörnqvist, S |
0 2 0 E 0 |
2 |
| 16. Klaus Jakobsen, DK |
F 0 1 1 0 |
2 |
| 17. Maksim Bogdanov, LAT |
0 1 E M – |
1 |
| 18. Marcin Jedrzejewski, PL (res) |
1 |
1 |
Pozn.: rozjezd o třetí místo byl dvakrát přerušen. Nejprve kvůli pádu Krzysztofa Buczkowského, vzápětí i pro pád Rickyho Klinga. Třetí repete se už vinou hustého deště nekonalo a v potaz byl vzat vyšší počet lepších umístění.
Legenda: E – defekt, ex – diskvalifikace z jiného důvodu než postihují ostatní zkratky, F – pád, F/R – po pádu nenastoupil do další jízdy, L – přejetí vnitřní čáry oběma koly, M – diskvalifikace za dvě minuty, R – nedokončená rozjížďka bez zjevného důvodu, T – diskvalifikace za najetí do pásky, U – diskvalifikace za zavinění pádů jiných jezdců, X – diskvalifikace za zaviněný pád.
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)
