Archiv autora: Antonín Škach

V Terenzanu teklo vše kapalné

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Terenzano – 16. října
Věroslav Kollert vybojoval v závěrečném kole italské ligy sice jen devět bodů, nicméně ve dvou rozjížďkách jej zastavila porucha. Magazín speedwayA-Z pátral po podrobnostech. A dozvěděl se, že liberecký junior má na spadnutí další smlouvu s týmem La Favorita Sarego.

„Defekty byly zapříčiněný koncem sezóny,“ vysvětlil příčinu dvou výpadků Věroslav Kollert starší. „Věrouš pak celej závod absolovoval na půjčeným GM od Italů. A na 26. listopadu byl pozván na závěrečné setkání se sponzory do Loniga. Pokud se liga nebude měnit, v příštím roce by měl mít zase nabídku jezdit za Sarego.“

Šéf GRS si z Terenzana ovšem odvezl i další postřehy. „Hezký bylo, že Norbert Magosi přijel jen se sedátkem a řidítky,“ svěřil se magazínu speedwayA-Z. „Co jsme viděli na Zlatý přilbě před třiceti lety, kdy třeba Mitch Shirra přijel jen s velkou taškou je možné i dnes. Po závodech probíhaly velké oslavy. Krásné bylo i to, že slavili všichni. Někdo první místo, někdo čtvrtý. Panovala ukrutná pohoda. A vše, co bylo tekoucí, si po sobě lili. Bylo nádherný počasí, chodili jsme jen v tričkách. Ale vzhledem k specifické dráze v Terenzanu, byl závod ovšem průměrný.“

Foto: GRS Liberec

Nicki Pedersen zůstává u GM

Odense – 17. října

Koncem sezóny se objevily spekulace, že se Nicki Pedersen v příštím roce objeví s motory Jawa. Dánský exmistr světa připustil, že divišovské motory skutečně testoval, avšak s největší pravděpodobností zůstane u pohonných agregátů GM.

„Zatím jsem s GM šastný,“ komentoval Nicki Pedersen pověsti o změně značky. „Budeme ale muset ještě hodně testovat. Záleží také na penězích. S GM jsem ale zatím spokojen, takže na osmdesát procent u něho zůstanu.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Plochá dráha v ohrožení

Liberec – 17. října
V Liberci se konala minulý pátek schůzka tří. Plochá dráha Liberec, Autokemp Lilberec a zástupce AČR pan Ječmínek mladší. Cílem schůzky byla situace okolo vzájemných vztahů, které jsou delší dobu na bodě mrazu. Neustálá napadání a arogance za strany autokempu donutila zástupce liberecké ploché dráhy vyvolat jednání a pokusit se najít řešení. GRS Liberec o situaci vydal oficiální komuniké.
Již v minulosti byla plochá dráha trnem v oku, protože pozemky stadionu měly být využity na karavany, stavbu obchodního domu apod.

Po neuvěřitelných sedmi letech se podařilo lidem okolo stadionu pozemky doslova zachránit a opět zprovoznit stadion.

To však neudělalo dobře vedení autokempu. Plochá dráha požádala AČR o pomoc, aby vstoupil jako prostředník do jednání.

První schůzka proběhla v pátek a dá se říct, že zamotala hlavu všem přítomným.
Vedení autokempu vyřklo požadavky: omezit činnost pouze na duben až květen a září, samozřejmě také zima, což by se samozřejmě se netýkalo jenom závodů.
Autokemp úplně zapomněl, že i závodníci a fanoušci se budou chtít ubytovat. To se nakonec ukázalo při prvních závodech, kde do kempu šlo asi 100 lidí.

Situace okolo dvou samostatných klubů pod AČR připomíná špatné manželství.
Plochá dráha Liberec dnes naplno začala pracovat na naplnění programu stadionu.
V letošním roce se podařilo zatím uspořádat pouze jeden závod na ploché dráze, ale jinak Liberec byl vyhlášen jako nejlepší pořadatel hasičských soutěží, pořádal plochou rádu handicapovaných čtyřkolkářů a motokros čtyřkolek. Dále na stadionu probíhá na asfaltovém trenažéru výcvik řidičů, škola smyku a kondiční jízdy na přídavné ovládání. Myslí se i na děti, vedle půjčovny čtyřkolek mohou malí caparti jezdit na kolech na oválu.

„Nebudu vypisovat další činnost, protože se asi přímo netýká plochodrážního sportu,“ říká Věroslav Kollert starší. „Obracím se na vás hlavně proto, že je smutné, když na vás autoklubácká organizace podává jedno udání za druhým. A ve finále, když už neví coby, tak začnou hygienou. Každý, kdo ví, co práce okolo stadionu je, dobře pochopí o čem mluvím.
Plochá dráha Liberec tak bude mít přes zimu asi plnou hlavu starostí a prošoupe podrážky na úřadech. Děkuji všem lidem okolo ploché dráhy a ne jenom jim, kteří nám pomáhají.“

Zdroj: GRS Liberec

V Divišově proběhlo soustředění

Divišov – 15. a 16. října
Na závěr letošní plochodrážní sezóny se pod vedením Milana Špinky uskutečnilo dvoudenní soustředění v Divišově. Deset juniorů o uplynulém víkendu nejen trénovalo, nýbrž se také školilo v otázce řádů, z nichž na závěr skládalo testy.

Soustředění se zúčastnili Filip Šitera, Hynek Štichauer, Zdeněk Šuranský, Matěj Kůs, Patrik Doubek, Pavel Fuksa, Ladislav Kratochvíl, Jaroslav Slavata a Pavel Pučko. V neděli se k nim přidal také Adam Vandírek. Se stopětadvacítkou jezdil Jakub Fencl.

Závodníci v sedlech půllitrů byli rozděleni do třech skupin podle zkušeností. V první byli Filip Šitera, Hynek Štichauer a Zdeněk Šuranský, ve druhé Matěj Kůs, Patrik Doubek a Pavel Fuksa a ve třetí Ladislav Kratochvíl, Jaroslav Slavata a Pavel Pučko.

V sobotu nacvičovali jízdu po lajně. Odpoledne bylo na programu několik sérií startů, kde jezdili ve skupinách a měnili si pozice na roštu. Sobotní večer byl zakončen výkladem řádů a testy, které prověřily jejich znalosti.

Neděle začala snídaní. Po ní se jezdilo venkem a posléze se nacvičovala špička. Následovalo pár sérií závodů na jeden a půl kola. Ne všechny se obešly bez pádů. Spadl Adam Vandírek po kolizi s Filipem Šiterou. Po něm Pavel Fuksa a v poslední rozjížďce to zakončil Matěj Kůs.

Nicméně u pozdního oběda byli všichni spokojeni. Po vyhodnocení víkendu odjeli všichni závodníci domů.

Foto: Pavol Pučko

Češi jeli v Itálii v obvyklé sestavě i formě

Terenzano – 16. října
Závěrečné kolo italské ligy zastihlo včera odpoledne oba Čechy, kteří na Apeninském poloostrově působí, v obvyklé formě. Tomáš Suchánek vybojoval patnáct bodů pro domácí Terenzano, Věroslav Kollert zatížil konto Sarega devíti body. O další příděl jej připravily dva defekty.

V závodě vyhrálo Montello (Matej Ferjan 20, Alessandro Milanesse a Christiano Miotello po 12) se ziskem 64 bodů. O pět bodů zaostalo Lonigo (Steve Johnston 18, Christian Hefenbrock 15) a o sedm Terenzano (Simone Terenzani 19, Tomáš Suchánek 15, Andrea Maida 14 ). Sarego (Norbert Magosi 13, Guglielmo Franchetti 10, Věroslav Kollert 9) nasbíralo 36, Abato (Thomas Stange 19, Mauro Gregnanin 6)pak o tři méně.

„Šlo to,“ stálo v SMS zprávě, kterou čtenářům magazínu speedwayA-Z poslal Tomáš Suchánek. „Dělal jsem patnáct bodů a byli jsme třetí. Třetí jsme i celkově. Byl to asi můj poslední závod letos, protože ve středu odjíždím do Anglie.“

Se zážitky Věroslava Kollerta se seznámíme po jeho návratu.

Milan Mach do poslední chvíle odháněl gratulanty

Slaný – 14. října
Letošní ročník extraligy vstoupí do historie nejen kvůli dramatickým bojům a kromobyčejně těsným výsledkům, ale především kvůli slánskému titulu. Středočeský klub tak konečně korunoval svou snahu zopakovat svůj primát z devětašedesátého. Magazín speedwayA-Z hovořil s Milanem Machem, úspěšným koučem, který AK Slaný konečně přivedl ke zlatým medailím. A vedle ohlédnutí za uplynulým ročníkem se zaměřil i na budoucnost a zjistil, že slánský klub hodlá posílit o jednoho českého juniora.

Před poslední extraligou vedl Slaný o pouhý bod. A Milan Mach tehdy na tipovací otázku magazínu speeedwayA-Z, kdo bude mistrem, odpověděl jednoznačně, že oni. Opravdu tomu věřil nebo v něm přece jen byla malá dušička? „Samozřejmě ve mně byla malá, moc malá dušička,“ říká slánský kouč téměř o měsíc později. „Opravdu jsem tomu věřil až v poslední sérii rozjížděk. A i tehdy jsem od sebe ještě odháněl gratulanty s tím, že ještě není konec. Před závodem v Plzni i během něho jsem byl hodně nervózní. Určitě víc než kluci (smích), ale pak jsem byl nesmírně šastný. Ale přece jsem před závodem nemohl říct, že nevyhrajeme. To by byl alibismus. A věřil jsem, že kluci do toho dají na dráze opravdu všechno. A taky jsem ti před závodem říkal, a vyhraje ten nejlepší a doufám, že to budeme my.“

V poslední době byl Slaný ve hře o titul prakticky od roku 2002. Přesto mu kýžené zlato stále unikalo. V mnoha případech doslova mezi prsty. „Myslím si, že letos rozhodlo, že v sedmi z osmi závodů startoval Jirka Štancl,“ vysvětlil rozhodující zvrat Milan Mach. „V každém závodě mimo toho druhého v Pardubicích, kde se z našeho týmu nedařilo absolutně nikomu, vždy přidal pěknou porci bodů. Dle získaných bodů se ziskem čtyřiapadesáti stal naším nejlepším jezdcem.“

Typickým znakem slánského týmu je nasazování dvou polských závodníků v každém závodě. Za to se na středočeský klub často snáší kritika. Do Petra Křikavy, předsedy klubu, se na loňské valné hromadě za Poláky trefoval dokonce i samotný prezident AČR. „Nevím, proč jsme kritizováni za nasazování polských jezdců,“ pokrčil rameny Milan Mach. „Vždy polští závodníci neberou nikomu z našich chleba. Řekni mi jméno jediného našeho dobrého závodníka, který stojí na úkor nasazení Poláků. Navíc všichni polští jezdci, kteří za nás startují, vždy patří k ozdobám každého extraligového závodu. A úroveň soutěže i její prestiž tím značně stouply. Jenom díky nim jsou závody atraktivní a zajímavé a nikdy předem neznáš vítěze, jako tomu bývalo dříve. Vzpomeň si na předposlední závod v Praze a jeho stav před poslední jízdou Olymp třicet bodů, Pardubice, Plzeň a my po osmadvaceti. Viděl jsi tohle někdy?“

A jak by Milan Mach porovnal podíl českých a polských závodníků na celkovém výsledku a ekonomické náklady na jejich angažmá? „Vybojovali jsem 268 bodů,“ pustil se do hodnocení slánský kouč. „Z toho polští jezdci měli 182 a čeští 86. A ekonomicky… Slýchávám zkazky, jaké sumy nás stojí starty polských jezdců. Mohu zodpovědně říci, že velký rozdíl za získané body mezi českými a polskými závodníky není, kteří startují za náš tým, není.“

Zatímco v minulosti býval alfou a omegou slánského týmu maličký bojovník Wieslaw Jagus, letos se většinou musel středočeský tým obejít bez něho. „Wieslaw za nás v minulých sezónách startoval ve více závodech,“ připustil Milan Mach. „Letos mu to však nabitý kalendář a potíže soukromého charakteru nedovolily. Stihnul tak odjet jen dva závody. Ale i nadále s ním samozřejmě počítáme jako s klíčovým jezdcem.“

Na jaře však začne nová extraligová kampaň. „Říká se, že obhájit titul je těžší, než ho získat,“ vytušil směr rozhovoru Milan Mach. „A tak bych to měl asi říct také. Je to po šestatřiceti letech náš druhý titul, tak s tím obhajováním zatím nemám žádnou zkušenost. Sám víš, jak obtížné pro nás bylo a jak dlouho jsme se neúspěšně pokoušeli ten vysněný titul získat. Proto si nyní ani nedovedu představit, jak těžká bude jeho obhajoba. Jedno však vím, mistrovský titul jsme letos získali zaslouženě. Vždy ve všech osmi závodech jsme byli na bedně, z toho třikrát první, třikrát druzí a dvakrát třetí. Nyní si to proto užíváme a ještě pár dní ani nebudeme o obhajobě uvažovat. Ale určitě se z té euforie vzpamatujeme a v příští sezóně se opět budeme snažit o co nejlepší výsledek, abychom znovu potěšili naše příznivce a sponzory, kterým rovněž náš titul patří.“

Minulou zimu Slaný kalil stojaté přestupové vody, když usiloval o angažmá Josefa France a bratrů Drymlových. Nicméně Milan Mach zůstává v tomto směru oběma nohama na pevné zemi. „Víš, jak je v našich poměrech obtížné nějakého jezdce z jiného klubu získat,“ řekl. „Respektive je to prakticky nemožné. Projednáváme nyní angažmá jednoho juniorského závodníka, ale jeho jméno ti řeknu až tak za čtrnáct dní, abych to nezakřikl.“ Že by Martin Málek, o jehož plném přestupu z Březolup se už cosi proslýchá? „S Martinem máme nadstandardní spolupráci už několik sezón,“ konstatoval Milan Mach. „Jel přece za nás i v letošní extralize. Sice jen v jednom závodě, ale je kromě mistra republiky juniorů ještě se Slaným i mistr České republiky družstev. A samozřejmě s ním počítáme i v roce 2006.“

Nicméně on příští rok přejde mezi seniory. A stejně tak i Patrik Linhart. Jak pak Slaný bude obsazovat místo povinného juniora? „Tak na to se mě ani neptej,“ reagoval na možná trošku předčasnou otázku Milan Mach. „Nedostatek jezdců je velkým problémem české ploché dráhy. A za takových pět let si už vůbec nedokážu představit, kdo tu bude jezdit. V klubu máme několik mladých kluků, kteří jezdí na stopětadvacítkách. Radim Chod, Roman Čejka, Michal Dudek, Jiří Benda a Eduard Krčmář. Uvidíme, jak později zvládnou přechod na motocykly 500 ccm a jestli z nich vyrostou kvalitní závodníci. A jak jsem se již zmínil, jednáme s jedním mladým jezdcem, abychom měli kvalitního juniora.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)