Archiv autora: Antonín Škach

Liberec pojede v příštím roce závody

Liberec – 19. listopadu
Minulý týden pořádal tým GRS Liberec vedený Věroslavem Kollertem, otcem stejnojmenného závodníka, setkání se sponzory a příznivci, v němž poděkoval za dosavadní spolupráci a zhodnotil své výsledky v letošní sezóně. Pro magazín speedwayA-Z to byla vítaná příležitost, jak zjistit nové skutečnosti související s plochou dráhou v Liberci.


„Liberec má konečně mantinely,“ pochlubil se Věroslav Kollert starší. „Povedlo se nám na ně nakoupit materiál. Je to recyklovaný plast z automobilového průmyslu, který se mele a pak se to peče. Je škoda, že od toho Mšeno odstoupilo. U dřeva totiž cena, pevnost a tvárnost nejsou tak dobré. Máme zájem rozvést to dál, aby se mantinely staly bezpečnější. Navezl se také povrch dráhy, 500 tun drcené cihly s vápencem. Pochází z domů drcených v mlýnech. Měla by být schopna absorbovat vodu a díky drceným cihlám držet a být rychlá a zároveň udržovat přilnavost pneumatik. Ve spolupráci s tělesně postiženými lidmi jsme vymysleli nové vjezdy na dráhu. Od příštího roku pro ně bude na stadiónu probíhat výcvik na čtyřkolkách a vozech.“

Právě multifunkčnost celého areálu je v prohlášeních Věroslava Kollerta často skloňovaným termínem. „Lidé, kteří tvrdí, že plochá dráha je jenom plochá dráha, si nevidí na špičku nosu,“ konstatoval. „Hrozně se mi líbila akce před Tomíčkovým memoriálem. Tímhle směrem by se plochá dráha měla ubírat. Mladým jezdcům se předvedla možnost startu za divácké kulisy. Tomu navíc pomohlo umělé osvětlení a atmosféra slavného závodu. Všichni byli nadšeni. Je to cesta dál než se stopětadvacítkáři, kteří vlastně dělali jen plochodrážní činnost.“ A kdy bychom tedy na nové dráze libereckého stadiónu mohli vidět první závody? „Závodní činnost jsme chtěli odstartovat už letos 28. září,“ uvedl Věroslav Kollert. „Nastal
ale problém s mantinelem. A pak posun termínů už neumožnil přípravu závodu. Začali jsme se orientovat na rok 2005. Určitě se začne jezdit. Co se pojede, nevím. Pánové z vedení ploché dráhy na Liberec zapomněli. Řeknou nám po čtrnácti dnech jako tajnou zprávu, že tady byli.“

Věroslav Kollert je člověk otevřených názorů a jeho kritice neušel ani nový výkonný výbor. „Štve mě, že se plochá dráha hádá,“ řekl magazínu speedwayA-Z. „A chováním jednotlivých klubů je pro smích. Třináctičlenný řídící orgán je skanzenem trosek, které v minulosti nikdy nic nedokázaly a jsou tam dál. Plochá dráha potřebuje spíš diktátora, který by ukázal cestu hlavně ve financích. Kluby by se na něj mohly obracet bez obav, že to bude zneužito proti nim. Plochá dráha byla pro výsměch i při krajské konferenci AČR v Liberci. V motokrosu má dva tisíce závodníků pět velitelů a pár plochodrážníků vede třináct lidí! To ukazuje na neschopnost rozhodování a zkostnatělost při řízení. A to je jeden z důvodů, proč s Libercem nespěchám. Pod vedením těchto lidí se totiž stydím, že by oni měli rozhodovat. Vedení ploché dráhy je z figur, co nic nedokáží. Vím, že se mi tohle vrátí. Ale myslím, že stadión v Liberci je na takové bázi, že i když nám někdo zakáže někdo startovat, udržíme výkonnost.“


Absence koncepce je v české ploché dráze nabíledni. „Výchova vlastních závodníků trvá zhruba pět let,“ dotkl se Věroslav Kollert kritického stavu naší jezdecké základny. „To už třeba taky nebude mít kdo jezdit! Základní chyba je, že se nechce pouštět víc zahraničních jezdců. Měl by se vymyslet systém, v němž by kluby spolupracovaly a lákaly mladé lidi. Třeba v Německu vymysleli krásné zpestření. Volnou jízdu na čtyři kola něco jako free style. Reakce diváků, je pozitivní, protože se rádi podívají na show. Právě doplnění toho šoumenství by mělo být motivací pro pořádání závodů, protože závodník bez nástupu, diváků a se shnilým věncem na krku, pokud vůbec nějaký dostane, ji nemá. Navíc může startovat za všechny kluby. Ztrácí se tím identita závodníků a divák je dezorientovaný, za koho vlastně kdo jezdí, a komu má fandit. A štve mě, že si různí lidé navzájem vyřizují účty. Měli bychom ukazovat tu lepší stránku a učit se ze sebe v dobrém smyslu dělat šašky a lákat lidi na to, co se děje na dráze. Už se vzpamatujte a začněte spolupracovat a nedělejte si trucy mezi sebou! Naštěstí ale v ploché dráze je i spousta lidí, co věří, že se začíná rodit něco nového, a že tato disciplína není ve svém konci. Moje díky patří především pánům Moravcovi a Štichauerovi a dalším lidem, co nám pomáhali. Těm, co to myslí upřímně, bych rád popřál hodně pevných nervů. A hlavně rozum do hrsti a nenechat se zviklat kdejakým kašparem.“

Foto: Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz)

Zeptejte se: Jiřího Štancla

Praha – 25. listopadu
Jako syn slavného otce měl k plochodrážnímu sportu vždycky blízko. Už ve svých devatenácti se zabydlel v prestižní britské lize. V ní vystřídal několik klubů a v posledních několika sezónách je hlavní oporou týmu ze skotského Glasgow. Zatímco na začátku kariéry pravidelně cestoval na kontinent a startoval také v mistrovství světa, v současnosti je pro něho hlavní těžiště Velká Británie. Jiří Štancl je dalším z plejády českých závodníků, jenž magazínu speedwayA-Z přislíbil exkluzivní rozhovor. A také tentokrát do něho svými otázkami mohou vstoupit rovněž naši čtenáři.

Zimní přestávku tráví Jiří Štancl v Čechách. Sportovní fanoušci se s ním mohou setkat v ochozech hokejových stadiónů. Minulou sobotu se byl podívat v Sazka aréně na freestylové show. „Z prvních dvaceti minut jsem byl zklamanej,“ svěřil se svými dojmy Jiří Štancl. „Jen představovali jezdce a nevyužívali obě strany. Adrenalinové sporty se mi líbí a ve vyprodaný Sazka aréně to nakonec bylo skvělý. Často jsem nevěřil, že to z toho skoku dobrzdí.“

Chcete-li se Jiřího Štancla na něco zeptat, jednoduše vložte svou otázku do komentáře tohoto článku. Rozhovor je naplánován na příští sobotu, takže uzávěrka čtenářských příspěvků bude v pátek 3. prosince ve 12:00.

Foto: Karel Herman (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz)

Věroslav Kollert: „Teď se těším na lyže!“

Liberec – 20. listopadu
V šampionátu juniorů skončil jedenáctý, když se na výsledku podepsala absence ve třetím klání v Pardubicích. V devatenáctkách však atakoval stupně vítězů a v juniorských družstvech vybojoval s Filipem Šiterou stříbro. Dařilo se mu i na ligové bázi a to obzvl᚝ ve druhé polovině sezóny. Liberecký závodník v mšenských službách Věroslav Kollert v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z mimo jiné rozebral své výkony v uplynulém roce, pokusil se o srovnání motorů od třech producentů, svěřil se, co právě dělá, a samozřejmě zodpověděl i dotazy našich čtenářů. Těm také nabízí zaslání své podepsané brožurky nebo autogramkarty.


speedwayA-Z: „Ve městě pod Ještědem je sněhová kalamita, plochodrážní ovály osiřely a do začátku nové sezóny zbývá ještě minimálně pět měsíců. Co je v současnosti hlavní náplní tvých dnů?“
Věroslav Kollert: „Zatím jsem odpočíval. Určitě si zimní přestávku zkrátím lyžováním. Když je takováhle vánice jako dneska, už se těším. Jezdím do Bedřichova na sjezdovky. Na běžkách jsem byl jen dvakrát. To není pro mě. Ty lyže totiž jedou, kam nechci já. Nedá se na nich zatáčet, skákat, nic. Když jedeš do kopce, klouže ti to dolů. Taky chodím každej den do školy. Jsem ve druháku na autoelektrikáře a zatím je to pohoda. Letos už na šroubkách jezdit nebudu. Není to ono. Navíc jsem si v březnu zbytečně dal do držky. Jel jsem po zadním, propadl se pode mnou led a já z toho vypadl. Viděla mě babička s mámou. Říkaly, že jsem udělal dvě salta a motorka ještě víc.“

speedwayA-Z: „Koncem sezóny jsi se objevil s italským motorem GM od Antonína Kaspera. Proč jsi se rozhodl změnit značku pohonného agregátu a jak jsi s ním spokojený?“
Věroslav Kollert: „Prostě zkouška techniky. GM by měl víc vydržet, tak kvůli tomu. O cenu se já nestarám. Starám se jen o to, aby to na dráze jelo, jak má. A zatím to funguje dobře a jsem spokojenej. Ještě to nemělo naštěstí poruchu. Ale jezdil jsem s tím jen chvíli. Stuhu a všechny další závody, takže dohromady asi šest. Poruchy se dějou, jsou to závodní stroje. Do GM se ale leje dražší olej, takže už jen kvůli tomu by to mělo vydržet dýl.“

speedwayA-Z: „Jako jeden z mála závodníků jsi poznal motory BM, Jawa i GM. Dají se navzájem porovnat?“
Věroslav Kollert: „Každej rok, co jezdím plochou dráhu, jsem měl jinej motor. Ale napsat přímý srovnání, se mi zdá takový o hubu. BM mi ale neseděly. Nejelo to, jak jsem potřeboval. Motor měl sílu, což by bylo dobrý na silnici nebo sprinty. Zabere a zatlačí, pak se to však nerozjíždí. Jawa se z výjezdu naproti tomu rozjížděla pořád. Až to do dalšího nájezdu bylo strašidelný. GM však jede úplně jinak. Startuje a jede pořád. Jawa a GM jsou tak hodně podobný. Ale každej motor má něco.“


speedwayA-Z: „Před Tomíčkovým memoriálem v Praze jsi se objevil v závodě plochodrážních nadějí. Kromě plochodrážního půllitru jsi startoval i na motokrosové osmdesátce. Přitom ti je mnohdy vytýkáno, že máš z motokrosu špatné návyky a dokonce i oblečení…“
Věroslav Kollert: „Když na to přijde, motokros budu jezdit pořád. Už jsem do něj totiž dal tolik, že by byla škoda se na to úplně vykašlat. V motokrosovém oblečení jsem jezdil od začátku a teprve koncem sezóny jsem letos měl půjčenou kombinézu. Rozdíl jsem ale nepoznal. Akorát se do ní hůř obléká a není v ní taková zima. Prej v motokrosovejch kalhotech kloužu ze sedačky, říká Tonda Kasper. Ale já v motokrosovejch hadrech nevidím problém, motorka se v nich dá ovládat. Ale na motokros nemám motorku, tak nelze nic plánovat. Navíc jsem se teď byl svýzt v Polsku a neobjel jsem ani pět kol. Řidítka mi vypadávala z ruky. Ono se to možná nezdá, ale jak to pravidelně nejezdíš, je to dost znát. A na tý Markétě to nebylo dobrovolně. Donutili mě jet (smích). Já si jen v tréninku chtěl skočit ten skok. Jenže jim chyběl jeden do rozjížďky a tak mě přemluvili. Oproti těm čtyřicetikilovejm klukům však se mnou ta osmdesátka s mejma šedesáti kilama vůbec nejela. Ta motorka je už na mě mrňavá, takže ten závod byl prostě hrůza. Motokrosový závody na stadiónu byly dobrý. Určitě pro diváky. Skákalo se tam a jezdci byli ve vzduchu, což na plochý dráze není.“

speedwayA-Z: „Vzhledem k věku jsou tvým nosným programem juniorské závody. V jednadvacítkách jsi skončil jedenáctý, když jsi jeden závod vynechal. Jak na letošní juniorský šampionát budeš vzpomínat?“
Věroslav Kollert: „Moc to neprožívám. Závody se jedou, když se jedou, po sezóně už to nemá zas tak cenu je hodnotit. Už se to nezmění. Když to bylo špatný, bylo to špatný, když to bylo dobrý, bylo to dobrý. Začínalo se ve Slaným. Tam to vůbec neskáče a maj tam dobře připravenou dráhu (smích). V Březolupech byla dobrá dráha, i když ta zadní zatáčka se většinou rozbije. S tím se však musí počítat. Do Pardubic jsem nejel, neměl jsem se tam jak dostat. Teď už ale mám řidičák, takže je to v pohodě. Zatím sice jen na malý auto, ale už se
pracuje i na náklaďáku. V Kopřivnici to drncá. Nějaký jednotlivý zážitky ze závodů si nemůžu pamatovat, když jich jezdím tolik. V Plzni si vybavuju ten problém s rozhodčím. Pod tu petici jsem se však nepodepsal. Do politiky se nepletu. Stejně už nechtěli tu rozjížďku změnit, tak proč se dál hádat. A ty lidi, co podepsali, že nechtěj jet v Praze, tam jeli. Takže to byla zbytečná komedie. Já v Praze málem porazil Filipa. Jenže jsem si najel na venek, že to tam pojede. Ale nejelo a navíc jsem očesal pěknej kousek těch prken. A celkově? Když nejde o bednu, není to zajímavý. A co mi k ní chybí, nevím. Asi se zúčastňovat závodů, i když ten juniorák jsme spíše brali jako trénink. Ke konci sezóny jsme ho už nechtěli dojet. Nemělo to cenu kvůli velké bodové ztrátě.“

speedwayA-Z: „V českém mistrovství devatenáctiletých jsi za bronzem zaostal o jediný bod. Už víš, kde jsi ho ztratil? A jaké jsou tvé ambice na rok 2005, když řada soupeřů kvůli věků skončí?“
Věroslav Kollert: „Někde na dráze (smích). V první jízdě přede mnou dojel Luboš Tomíček a to bylo asi vono. Kdybych byl před ním, byl jsem na bedně já. Chvíli jsem před ním dokonce i byl, jenže on mě předjel. A pak ještě Tonda Galliani. Ale to by už tolik nevadilo, kdybych byl před tím před Tomíčkem, vyšlo by to. Jenže to je to „kdyby“. Závody byly jako ostatní, pěkný a vyrovnaný. Jestli se to příští rok pojede v Plzni a odpoledne, je to v háji kvůli startu. Tam totiž svítí přímo do očí. Filip Šitera kvůli tomu na lize úplně zrušil motorku. Možná to chtělo postavit vejš ty garáže, protože je to opravdu nebezpečný. Ovšem je to pro všechny stejný. A ambice na tenhle závod těžko odhadovat, je to ještě skoro rok.“


speedwayA-Z: „V šampionátu juniorských družstev si Slaný na začátku sezóny vypracoval náskok, který se vám s Filipem Šiterou už nepodařilo eliminovat. Avšak ukázali jste, že mistři se porazit dají. Proč jste je neporazili také v celkové klasifikaci?“
Věroslav Kollert: „To opravdu nevím. Neporazitelnej asi není nikdo, jenže oni byli lepší. Jel jsem skoro všechny závody. Když jsme stáli, nastoupil jsem za někoho jinýho. Už jen proto, abych i tak mohl Slaňákům sbírat body. Nešlo samozřejmě jen o Slaňáky, ale taky o
kohokoliv jinýho. A člověk se podíval i na Slovensko. Byla tam pěkná dráha. Tvrdá, klouzala a jelo se na ní lehce. Příští rok ještě nevím, s kým bych měl jet. Ještě se to nedohodlo. O tom se bude jednat až na začátku sezóny těsně před závodama.“

speedwayA-Z: „Loni jsi jezdil v páru s Matyášem Hlaváčkem, letos s Filipem Šiterou. Dají se jako kolegové ve dvojici porovnat?“
Věroslav Kollert: „S Filipem jsme jeli každej sám za sebe. Když už bylo potřeba si pomoct, pomohli jsme si. Filip je na to dobrej. Mates však byl strašně nebezpečnej. Asi ještě neuměl tu motorku uřídit. Ve Slaným mě dvakrát poslal do prken jenom tím, že byl pode mnou. A úplně zbytečně jsme tak přicházeli o body. Filip byl v tomhle směru lepší. Všechno bylo v pohodě. Párkrát jsme do sebe na dráze taky strčili, ale to už se nedalo nic dělat. Navíc když je to jenom málo, nevadí, hodně už jo.“

speedwayA-Z: „V extralize jsi se objevil až koncem sezóny. Od začátku jsi však bodoval. A speciálně na tvé neoblíbené dráze ve Slaném jsi mohl zaznamenat svůj nejlepší výsledek, nebýt dvou pádů. Proč jsi do extraligy nenaskočil dříve? A jak se ti v ní líbilo?“
Věroslav Kollert: „Dali mě tam, až když Filip Šitera odejel pryč. Dřív mě prostě nenasazovali. Nejdřív jsme se měli střídat, ale pak jel on. A nakonec nás do Prahy dali oba dva! Ale tohle nemá cenu řešit. Oni si to tak v klubu prostě rozhodli. Ve Slaným ta dráha nezklamala. Spadnul jsem ve třetím kole z druhýho fleku. A pak ještě jednou. To už ale nebylo dráhou, to byla moje blbost. V půlce zatáčky jsem nespadnul ani, když jsem se učil jezdit. V extralize to bylo pěkný. Jezdili tam okolo mě hodně rychle (smích). Kromě Tomáše Suchánka. Dvakrát jsem s ním jel a dvakrát ho porazil. Extraliga mi ale chybět nebude, přijdou jiný závody. Stejně ty lidi jezděj i jinde, takže je pořád šance se s nima potkat.“


speedwayA-Z: „Nakonec Mšeno ve své nejlepší sezóně o extraligový statut přišlo. Ovšem v první lize to nebylo s vaším celkem opět příliš valné. Pouze jedny stupně vítězů a opět ve Slaném. Co se to s vámi dělo?“
Věroslav Kollert: „Nevím, to si nějak nepamatuju (smích). V tom Slaným nevím, co se dělo. Měl jsem tam dvanáct bodů. Asi to nějak sedlo. A taky Praha tam byla slabší. Jinak k tomu není už co říct! Možná to bylo i tím, že Mšeno nevypsalo žádný motivační finanční bonus (smích).“

speedwayA-Z: „Na podzim jsi absolvoval Zlatou stuhu a kromě toho jsi se v roli druhého náhradníka objevil v Tomíčkově memoriálu. Jak na tebe atmosféra těchto podniků zapůsobila?“
Věroslav Kollert: „V depu se člověk k těm hvězdám nedostane. Bylo ale zajímavý koukat na ně, jak se připravujou. Nevíš, jak kdo jede, ale to se pozná hned. Na to se většinou nemusí dlouho čekat. Závody to byly pěkný. A ten ohňostroj v Praze taky. Určitě bych si to chtěl zopakovat, když to půjde. Na reprezentační start si totiž asi ještě chvíli počkám. Uvidíme příští sezónu, jak to pojede.“

Věroslav Kollert děkuje:
„Všem lidem, co mi umožňujou věnovat se tomu, co dělám. Nebudu je jmenovat, nechci na někoho zapomenout, protože to se nedělá. A firmám GRS spol. s r. o., AUTOPROFI v. o. s., RK Mělník s.r.o., Farid Comercia s.r.o., Kooperativa pojišovna a.s., A.RAYMOND a PEKM-PRETL.


Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:
Jiří Benda: „Chtěl bych se Věroslava zeptat, zda ve svých plánech do blízké budoucnosti má britskou ligu. Mně se zdálo, že třeba Jaroš a Tomíček byli na pravidelném výkonnostním vzestupu, ale od doby, kdy začali zajíždět do Anglie, jakoby se jejich vzestup zpomalil… Únava či co?“
Věroslav Kollert: „V současné době se určitě nechystám nikam daleko od domova. Mám však plány, jak naplnit celou sezónu závody. To se bohužel vždy nedaří. Sponzoři také chtějí vidět svoji reklamu a ta v daleké britské lize nebude. Postupně budujeme kompletní zázemí sportovního týmu a můj čas určitě přijde. Únava padá na každého a cestování to určitě podporuje. Chci se plochou dráhou bavit a to i s diváky. Nemám rád, když lidi nefandí. Rád se předvádím.“

Zdena Pániková: „Plochá dráha se mi zdá jako hodně adrenalinový sport. Když vidím, jak závodníci jedou tělo na tělo, běhá mi mráz po zádech. Říkám si, že to musí být hrozně odvážní chlapi. Je to tak? Znají taky strach? Jaký je poměr mezi chladným rozumem a touhou vítězit?“
Věroslav Kollert: „Rád se předvádím a rád reaguju na lidi. Soustředění na jízdu má každý závodník jiné. Když jsem se učil chodit, také jsem padal. Zázemí, které mám, mi umožňuje některý věci řešit… A pak je radost, že to klaplo. Adrenalínek pracuje. Každý člověk má strach, ale já, když ho hledám, tak se přede mnou schovává.“

Petr Horáček: „Chtěl bych se zeptat Věroslava Kollert na stadión v Liberci. Vznikne tam i tým, který bude jezdit ligu? A přestoupí pak Věroslav Kollert ze Mšena?
Odpovídá Věroslav Kollert starší: „Začnu od konce. Věrouš ze Mšena nemusí nikam přestupovat, protože je volný jezdec, který má svůj stadión, na kterém by rád ukázal, co umí. Stadión by měl být v roce 2005 schopen pořádat závody. Současný stav na stadiónu – je navezená červená dráha, hotový plastový mantinel, před dokončením přístupové cesty a signalizace. Bohužel vše narušuje rychle se kazící počasí. S týmem se zatím nepočítá, a to hlavně z důvodů současných předpisů pro konání závodu v České republice. Nic ale není nemožné a již v minulosti Liberec jel svou vlastní soutěž a musím podotknout, že velmi úspěšně. Důležitá však je pomoc od fanoušků – dává to ohromnou sílu do další práce.“

Nabídka Věroslava Kollerta:
Věroslav Kollert nejenže čtenářům magazínu speedwayA-Z odpověděl přímo prostřednictvím vložených komentářů, ale nabízí také fanouškům, kteří si o to napíší, zaslání své prezentační brožurky nebo pohlednice s vlastnoručním podpisem. Zájemci mohou psát na e-mail grs@volny.cz.

Foto: Pavel Fišer a Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz)

Březolupy budou farma Slaného

Březolupy – 23. listopadu
By úvodní zprávy hovořily, že Březolupy budou farmou Plzně, nakonec jihomoravský klub zřejmě do 1. ligy nastoupí ve spolupráci se Slaným. Jak magazínu speedwayA-Z řekl Miloš Plzák, předseda AK Březolupy, jedná se o výsledek trojstranné dohody všech zúčastněných klubů.
„Už jsem připravil smlouvu a odeslal ji do Slaného,“ konstatoval Miloš Plzák. „Teď záleží, jak svižně se oni k tomu postaví. Po 10. prosinci bych měl už pochybnosti.“ A proč vlastně došlo k odklonu spolupráce s Plzní? „Plzeňáci se toho trošičku vzdali,“ vysvětlil březolupský šéf. „Řeší problémy se svou účastí v extralize. Vše však proběhlo férově. Jak Slaňáci, tak Plzeňáci seděli na kalendářní poradě v Divišově vedle sebe a víceméně si to gentlemansky předali. Ale kdyby se něco stalo, mohu zodpovědně prohlásit, že můžeme startovat jako farma Plzně.“

Miloš Plzák také magazínu speedwayA-Z vysvětlil svou roli ve farmě. „Zajistíme pneumatiky na všechny závody,“ řekl. „A oba závody u nás kompletně zaplatíme.“

Tomáš Suchánek skončil třetí

Ayr – 20. listopadu
Na ovále v Ayr, 1500 kilometrů od Brisbane, pokračovalo v sobotu australské turné. Stejně jako minulý týden triumfoval Dave Watt před Johnem Jörgensenem. Tentokrát se však umístili také oba naši. Tomáš Suchánek skončil ve finále A třetí před Troyem Batchelorem, Filip Šitera zvítězil ve finále B. Magazínu speedwayA-Z pak vylíčil svéráznou dráhu, jenž se nevymyká z australských zvyklostí.

„Dráha měřila čtyři sta metrů,“ popsal Filip Šitera. „Kus mantinelu byly od prvního nájezdu pneumatiky zalitý betonem. Od půlky zatáčky betonová zeď až do dalšího nájezdu. A na zbývající půlce dráhy nebyly žádný mantinely.“

Komentář ostrým perem:
Více rozumu nebo zajícova smrt?

Česká Třebová – 19. listopadu
Už brzy to bude rok, kdy mšenský prezident Vladimír Wasyliw vystoupil na výroční schůzi VV SPD s projektem vytvořit koncepci dalšího rozvoje plochodrážního sportu u nás. Přes zimu bývalý VV SPD bavil veřejnost neustálým odkládáním této myšlenky, která nakonec vyšuměla do ztracena. Pakliže se jí ještě dnes někdo zabývá, určitě se neodrazila na podobě kalendáře pro rok 2005. Ten je víceméně odrazem stavu z minulých sezón, by jistý pokrok při odstranění dřívějších nedostatků se mu upřít nedá. Termínové kumulace již nejsou tolik výrazné, nicméně jezdecké příležitosti pro seniory se nezvýšily. Možná i tady leží řešení problémů s jezdeckou základnou. Výkonný výbor sice na valné hromadě předložil optimistická čísla o počtech závodníků, nicméně již nepříliš hluboká sonda stavu českých plochodrážníků by mužům v čele disciplíny neměla dopřát klidný spánek.

Pakliže vytvoříme seznam všech českých plochodrážníků, kteří v letošní sezóně nastoupili alespoň v jednom jediném závodě, získáme přehled třiadvaceti seniorů a třiceti juniorů. Třiapadesát aktivních závodníků ničím nevybočuje z průměru posledních let, i pokud odhlédneme od těch, co kariéru ukončili, možná hodlají ukončit nebo se na českých oválech objevují sporadicky s ohledem na těžiště své činnosti v zahraničních ligách. Další kvalitativní úbytek mají na svědomí zranění dlouhodobého charakteru. A tak chceme-li mluvit o českých plochodrážnících skutečně pravidelně závodících v Čechách, dostaneme se k hodnotě okolo třiceti.

Českého plochodrážníka sice nenajdeme v červené knize ohrožených druhů vydávané UNESCO, nicméně současný stav by měl nutit VV SPD k zamyšlení. Doslova žhavá je tato otázka v případě seniorských závodníků. Vždy mezi jezdci narozenými před rokem 1980 najdeme vedle profesionálů působících převážně v zahraničních ligách a svým způsobem nadstandardně zabezpečených členů pražského klubu již jen hrstku opravdových nadšenců. Ti by si nezasloužili ani tak metál či pomník jako spíše pravidelnou šanci závodit.

Nicméně struktura současných šampionátů je orientována především na juniorskou scénu. Problém seniorů všichni zatvrzele odmítají řešit nebo v lepším případě navrhují zlepšení stavu omezením cizinců v extralize. Jaké plody však přináší preferování juniorských klání s minimem příležitostí pro seniory, je nabíledni. Většina jmen z juniorských šampionátů přelomu tisíciletí se již z programů vytratila do plochodrážní historie. Do ní už bohužel patří drtivá část nesmírně slibné generace narozené v období 1974 až 1976.

Investice do juniorů se tedy v takovém případě evidentně nevyplácí. Jen málokdo z nich totiž pokračuje dál i po dvaadvacátém roku svého věku. Svým způsobem je to i signál těm nejmladším, že uživit se plochou dráhou se v dnešní době dá jen nesmírně těžko. Každý chápe, jak důležité je vzdělání. V přímém rozporu s obecným podvědomím jsou však pořadatelé z Prahy, Pardubic a Plzně. Jakoby nepochopili, že většina z plochodrážního dorostu musí chodit do školy, protože závody juniorského šampionátu pořádají ve všední den mimo prázdniny. Špatným snem je snad termín mistrovství devatenáctiletých, které se pojede v Plzni v první školní den. Když už nejde udělat v posledním prázdninovém týdnu, byl by skutečně obrovský problém jej vypsat už v úterý 30. srpna místo čtvrtku 1. září?

Je pravdou, že VV SPD nemá žádné přímé páky, jak pořadatele natlačit do konkrétního termínu. Nicméně ve třináctičlenném řídícím orgánu dnes zasedají zástupci všech českých plochodrážních subjektů. Říká se, že více hlav znamená více rozumu. Ovšem vedle toho funguje i úsloví, že mnoho psů přináší rychlou zajícovu smrt. Otázkou zůstává, zda někdo v klubových výborech chce vlastně problémy závodníků vůbec řešit. Kupříkladu mezi delegáty říjnové valné hromady SPD nebyl ani jeden jezdec. A se nikdo nezlobí, ale o funkcionářích žádný sport rozhodně není.

Přehled českých plochodrážníků aktivních v roce 2005 dle roku narození:

1962 Petr Vandírek úvahy o konci kariéry
 
1963 Karel Kadlec  
  Karel Průša úvahy o konci kariéry
 
1965 Bohumil Brhel  
 
1968 František Liebezeit  
 
1971 Vladimír Višváder  
 
1973 Jaroslav Petrák  
 
1974 Antonín Šváb dlouhodobě zraněn
  Tomáš Topinka těžiště činnosti mimo ČR
 
1975 Robert Král ukončil kariéru
  Pavel Ondrašík  
  Adrian Rymel těžiště činnosti mimo ČR
  Jiří Štancl těžiště činnosti mimo ČR
 
1976 Marián Jirout závodil až koncem sezóny
  Jaromír Otruba jediný závod po mnohaleté pauze
  Michal Makovský dlouhodobě zraněn, ani jeden závod v ČR
  Richard Wolff  
 
1977 Radek Smolík úvahy o konci kariéry
 
1979 Aleš Dryml těžiště činnosti mimo ČR
  Josef Franc těžiště činnosti mimo ČR
 
1981 Lukáš Dryml těžiště činnosti mimo ČR
 
1982 Jakub Hejral od července dočasně nezávodí
  Jan Hlačina  
 
1983 Miroslav Fencl  
 
1984 Jan Jaroš  
  Petr Málek ukončil kariéru
  Jan Markvart  
  Tomáš Suchánek  
  Jan Vondra ukončil kariéru
 
1985 Jan Balihar zraněn více než půlku sezóny
  Petr Bazika ukončil kariéru
  Antonín Galliani  
  Patrik Linhart  
  Martin Málek  
  Zdeněk Simota  
 
1986 Jakub Fabian  
  Věroslav Kollert  
  Zdeněk Šuranský  
  Luboš Tomíček  
  Lukáš Urban ukončil kariéru
 
1987 Matyáš Hlaváček dlouhodobě zraněn
  Michal Matula  
  Hynek Štichauer  
  Vladislav Troják  
  Adam Vandírek dlouhodobě zraněn
  Luboš Velinský ukončil kariéru
 
1988 Patrik Doubek  
  Martin Gavenda  
  Filip Šitera  
 
1989 Pavel Fuksa  
  Michael Gregor  
  Matěj Kůs  
  Matěj Veselý jediný závod na podzim

V přehledu figurují pouze závodníci, kteří v letošním roce absolvovali alespoň jeden závod na krátké dráze s motocyklem o objemu 500 ccm. Spektrum českých aktivních českých závodníků doplňují specialisté na dlouhou dráhu: Jaroslav Pták, Zdeněk Schneiderwind a Roman Tomany, ledaři: Martin Běhal, Antonín Klatovský, Jan Klatovský, Jan Pecina a Josef Šiška a nejmladší jezdci v kubatuře 125 ccm: Petr Babička, Jiří Benda, Roman Čejka, Michal Dudek, Radim Chod, Dominik Jech, Ladislav Kratochvíl, Ondřej Polec, Pavel Pučko, Jaroslav Slavata, Petr Vaic a Martin Wasyliw.