Archiv autora: Antonín Škach

MČR Na ledové dráze

Kamenný bude mít i hvězdy první velikosti

České Budějovice – 13. února
Druhý závod ledařského šampionátu České republiky, jenž se uskuteční v sobotu na ploše českobudějovického rybníku Kamenný, rozhodne boj o titul letošního mistra. Vedle osmi českých závodníků, jenž se předvedli v akci už o víkendu v Divišově, bude startovní listina doplněna opět o zahraniční borce. A tentokrát se máme na co těšit.

V sítích Zdeňka Simoty a Antonína Klatovského totiž uvázli Vjačeslav Nikulina a Franz Zorn. Především účast někdejšího rakouského vicemistra světa je bezesporu překvapením. Kvůli jeho finančním nárokům jej odmítl nejen Divišov, ale také promotér seriálu Golden Spike. Rovněž v Německu naturalizovaný Rus se v divišovském Golden Spike neobjevil s omluvou, že po svém postupu do Grand Prix ztratil o zlatý hřebík zájem.

Z dalších cizinců už svou účast potvrdil také Sebastian Gegenbauer. Čtyřiadvacetiletý bavorský zámečník byl v sobotu třetí v divišovské zastávce seriálu Golden Spike. Zatím posledním zahraničním borcem, který se v Českých Budějovicích představí, je Nizozemec Rene Stellingwerf, po Divišově pátý muž průběžného pořadí šampionátu.

Předběžná podoba startovní listiny:
Antonín Klatovský, CZ
Jan Klatovský, CZ
Jiří Petrásek, CZ
Josef Šiška, CZ
Jan Pecina, CZ
Vladislav Kunc sen., CZ
Jan Klauz, CZ
Martin Běhal, CZ
Franz Zorn, A
Vjačeslav Nikulin, A
Sebastian Gegenbauer, D
Rene Stellingwerf, NL

MČR Na ledové dráze

Bratři Klatovští nepustili žezlo ze svých rukou ani dnes

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Divišov – 12. února
Dnešní první závod dvojdílného seriálu ledařského mistrovství republiky v Divišově měl stejné suverény jako sobotní podnik Golden Spike. Antonín Klatovský ani tentokrát nenašel přemožitele. A Jan Klatovský opět našel přemožitele pouze v osobě svého staršího bratra. Na třetí místo měl namířeno Rene Stellingwerf. Avšak v rozjížďce s číslem devatenáct musel zastavit s defektem. Aby byl jeho pech ještě větší, stalo se tak zrovna ve chvíli, kdy se probil do čela před Johanna Brucknera. Právě on si pak odvážel třetí příčku. Ještě před tím však musel v dodatkové jízdě porazit Jiřího Petráska. Pražský závodník, který se do sedla ledařského speciálu vrátil po čtyřech letech, bojoval jako statečný lev navzdory dvaceti stehům ve třech tržných ranách na nohou po sobotním pádu. Jenže Rakušan na něho v rozjezdu odstartoval a rozbitý led u mantinelu mu pak zabránil využít svých překvapivých úderů z vnější strany. Kladem závodu, který se konal zhruba před sedmi sty lidmi, byla bezesporu i účast osmi českých borců.


Očividné výsledky nočních šicht
Ne každý mohl po sobotním mítinku Golden Spike strávit příjemnou noc se sladkými sny pod teplou duchnou. Stanislav Hlačina, hlavní stavitel ledového oválu na ploše divišovského stadiónu, možná ve skrytu duše podobné myšlenky choval, nicméně nakonec prožil drtivou část další noci opět venku.

Společně se svým týmem využil mírného mrazíku a zalil závodní dráhu dalšími osmi kropičkami vody. Alespoň zčásti se tak zacelily nejhorší rány po sobotním zápolení. A pro účastníky republikového šampionátu bylo připraveno zhruba patnáct centimetrů silná vrstva ledu.

Napilno měli také oba bratři Klatovští. Noc strávili ve své domácí dílně a podařilo se
jim zprovoznit poničený motocykl, s nímž Josef Šiška ve své závěrečné rozjížďce upadl. A tak se do startovní listiny dostal i Vladislav Kunc. Klabo Team mu mohl půjčit jeden ze svých strojů i se šikovným mechanikem.

Tón závodu začal udávat Antonín Klatovský už v rozjížďce s číslem jedna. Už v úvodním oblouku podjet Dmitrije Čačina a bez větších problémů připisoval své úvodní tři body. Vzápětí ho napodobil i bratr Jan. Triumfoval s astronomickým náskokem celé roviny před René Stellingwerfem, jenž se teprve v nájezdu do posledního kola posunul před Jana Pecinu.

Pátá jízda přinesla duel obou bratří. A jak posléze ukázal další vývoj závodu, první a poslední bodovou ztrátu jednoho z nich. Zatímco Antonín vyrazil po vylétnutí pásky jako raketa, před Janem se usadil Johann Bruckner. Překvapivý vítěz rozjížďky s číslem čtyři, v níž obral o body Martina Posche, Grahama Halsalla i Vladislava Kunce, zavřel mladšího ze sourozenecké dvojice.


V žádném případě nevypadalo, že by chtěl překvapivě nabyté druhé místo vyklízet. V první zatáčce druhého kola ale nezvládl tlak našeho borce a poroučel se k zemi. Opakovaný start zvládl nejlépe Jan Klatovský, jemuž se tentokrát do cesty nikdo nepostavil. Jenže už v úvodním nájezdu se po jeho levici jen mihl starší Antonín.

Česká vlajka vlaje vysoko
Že po dvou sériích bude na čele Antonín Klatovský s maximálním počtem bodů, přičemž jeho mladší sourozenec bude po vzájemném duelu druhý s jednobodovou ztrátou, byla předpokládaná realita. Pět bodů se dalo očekávat i od Reného Stellingwerfa, ovšem stejná suma u Jiřího Petráska a Martina Posche překvapila.

Jiří Petrásek rozehrál mítink ve velkém stylu. V rozjížďce s číslem tři razantně
odstartoval a hned neomylně zamířil k mantinelu. Útočící Josef Šiška si držel vnitřek, nicméně výhoda kratší stopy nedokázala vykompenzovat rozbitější led. To se nejmarkantněji projevilo v ve druhé zatáčce úvodního okruhu. V jejím ohnisku byl táborský závodník opticky v čele, nicméně výjezd udržel opticky ve vedení Jiřího Petráska.

Exmistr republiky tak inkasoval tři body, v čemž mu pomohl i Francouz Claude Gadeyene svým ohrožováním Josefa Šišky. Ten vzápětí ve druhém kole šesté jízdy na rovince u depa sebral vedení Vladislavu Kuncovi, avšak nakonec se v nájezdu do závěrečného okruhu musel sklonit před René Stellingwerfem.

Holanďan předvedl vskutku omračující výkon, protože startovní rošt opouštěl až jako poslední. Záhy překonal nevýrazného Dmitrije Čačina a na začátku třetího kola i Vladislava Kunce. A nakonec byl na řadě i Josef Šiška.


Protože se Jan Pecina trápil také v nedělním závodě a Josef Šiška nedokázal tentokrát vyhrát jedinou jízdu, převzal post Čecha číslo tři Jiří Petrásek. V sedmé jízdě měl dokonce na dohled vyrovnání šestibodové bilance Antonína Klatovského.

Jenže navzdory rychlému startu jej v nájezdu do prvního oblouku předčil Martin Posch. Náš borec zkusil odvetu, avšak jeho útok spodní stranou druhé zatáčky skončil hupem do díry v ledu a ztrátou klíčových metrů.

Čtyři Češi o stupně vítězů
V deváté jízdě však na Jiřího Petráska čekali Antonín Klatovský a René Stellingwerf. Nejlepší start předvedl Holanďan. V prvním oblouku ho však za svá záda odsunul Antonín Klatovský, aby tak udržel čisté skóre.

Jiří Petrásek dovezl sice jen bod, přesto se však v boji o stupně vítězů zbavil jednoho soupeře. Martin Posch totiž hned vzápětí skončil beznadějně poslední. Nula představovala takovou ztrátu, z níž se Rakušan až do konce závodu nevzpamatoval.


Naproti tomu růžky vystrčil jeho krajan Johann Bruckner. Ve svém úsilí eliminovat předchozí diskvalifikaci se stal dalším závodníkem, jenž se mohl pochlubit skalpem Josefa Šišky. V rozjížďce s číslem dvanáct mu ujel už záhy po vylétnutí pásky. A když ho ve třetím kole Josef Šiška dotáhl, znovu se mu velice rychle vzdálil.

Johanna Brucknera však v rozletu přibrzdil Jiří Petrásek. Čtrnáctá jízda přinesla rychlý start Dmitrije Čačina. Jenže už z prvního výjezdu vyjel jako první právě Jiří Petrásek s Johannem Brucknerem těsně za zády. Zatímco náš borec preferoval opět vnější stopu, Rakušan volil spodek a neměl šanci.

Dmitrije Čačina nakonec pokořil i Jan Pecina. Ten tak alespoň částečně napravil svou chybu z jedenácté jízdy. Tehdy z posledního výjezdu nedal dostatek plynu, motor se dostal z otáček a rutinér Vladislav Kunc mu na poslední chvíli vyrval tři body.

Jiří Petrásek s devíti body tak ukončil čtvrtou sérii jako nejlepší z čekatelů na stupně vítězů. Johann Bruckner a Josef Šiška měli o bod méně, nicméně stále zůstávali ve hře. Ovšem průběžné klasifikaci vévodilo trio Antonín a Jan Klatovští a René Stellingwerf.


Antonín Klatovský po zmiňované výhře nad René Stellingwerfem vyhrál i slabší rozjížďku s číslem třináct. Jan Klatovský v desáté jízdě záhy odvrátil počáteční nápor Dmitrije Čačina, aby mu nakonec nadělil bratru padesát metrů.

A po přestávce rychle vyřešil Grahama Halsalla, jenž posléze společně s Josefem Šiškou udělali jízdu. Dvakrát si prohodili pořadí, aby se nakonec v poslední zatáčce před šachovnicovou vlajkou prosadil český závodník.

Když v rozjížďce s číslem šestnáct hladce triumfoval René Stellingwerf, zdálo se být o stupních vítězů rozhodnuto. Jenže nikdy se nic nemá míti za definitivní…

Drama až za konec
Poslední série začala zpočátku naplňovat očekávání. Antonín Klatovský suverénně opanoval sedmnáctou jízdu a s patnácti body se stal neporaženým vítězem. A pokud vezmeme v úvahu jeho sobotní výkon, pak i absolutním králem letošního Divišova. Nemohl mu konkurovat ani Josef Šiška, který skončil popáté druhý a hra o pódium pro něho skončila.


Ovšem René Stellingwerf v rozjížďce s číslem devatenáct nezopakoval spanilou jízdu Antonína Klatovského. Nebo lépe řečeno, nedotáhl i do konce. Neměl povedený start, avšak už v prvním oblouku překonal Claude Gadeyena. A hned se hnal za vedoucím Johannem Brucknerem.

V prvé zatáčce druhého kola předčil také jeho. Jenže po pár metrech se jeho motocykl kvůli poruše zastavil. Tři body tak inkasoval Johann Bruckner, který tak své konto zaokrouhlil na hodnotu jedenáct. René Stellingwerf skončil na deseti a již bylo jasné, že letos ho divišovské vyhlášení vítězů mine.

Díky překvapivému vývoji situace svitla zase naděje pro Jiřího Petráska. K absolutní jistotě zeleného věnce by ovšem potřeboval v poslední jízdě překonat Jana Klatovského. Zatímco on se už chystal na rošt, Jiří Petrásek stál u vrat do depa.


Čekal na Jana Klauze, s nímž se dělil o motorku, a který se po Stellingwerfově vyřazení vracel z devatenácté jízdy se svým druhým bodem. Jan Klauz bleskově sesedl, předal stroj Jiřímu Petráskovi. Poplácal ho po zádech, mechanik dolil metyl a šlo se na věc.

Závěrečnou jízdu však opanoval Jan Klatovský, který si cestu ke druhému místu vydláždil dalším triumfem. Jiří Petrásek, jemuž se v zápalu bojů potrhaly stehy v ranách, na něho zkusil útok v první zatáčce. Na rovince to už už vypadalo na předjetí, nicméně Jan Klatovský situaci ohlídal.

Zatímco šastný vítěz jízdy dopřál čestné kolo divišovskému předsedovi Milanu Hajnému, Jiří Petrásek se pomalu vracel do depa. Tady na něho už čekal Petr Moravec v roli šéfa jury. „Dělej, jedeš rozjezd!,“ uvítal ho.

Závodník se zatvářil překvapeně, ovšem rychle se připravil na dodatkovou jízdu s Johannem Brucknerem. Rakušan odstartoval lépe a usadil se ve vedení. Jiří Petrásek zkusil svůj obávaný venek.


Jenže v předchozích rozjížďkách jeho zničující útoky zkoušeli kopírovat i jiní závodníci. A ten, který na to přišel nejdříve, nyní splakal nad výdělkem. Místo razantního postupu vpřed se dočkal pouze rozhoupaného motocyklu na obrovských dírách. Nicméně čtvrté místo se zašitýma nohama ve druhém závodě po čtyřleté pauze je samo o sobě vynikajícím výsledkem.

Hlasy z depa
„Včera to byly menší nervy než dneska,“ oddechl si po vyhlášení vítězů Antonín Klatovský. „Každej říká, že to vyhraješ, ale víš, jak to chodí. Padne ti třeba motor nebo praskne řetěz. Jsem taky rád za bráchu. Forma mu roste, což bude dobrý do Berlína na družstva. Pojedeme s Peckou. Říkám to na rovinu, že mě podržel v Rusku, teď podržím já jeho.“ Na rozdíl od loňského roku však k titulu ledařského mistra nestačí patnáct bodů z Divišova, protože šampionát pokračuje v sobotu na českobudějovickém rybníku Kamenný. „Musíme udělat motorku a budeme taky trénovat,“ svěřil se Antonín Klatovský se svými plány na nejbližší období. „Do Budějic se už těším. Bude to dobrej trénink i na nervíky. To je moje velká bolest a často se s ní potýkám. Teprve potom se to dá ukočírovat. Dneska je to všechno o tréninku.
Rusové jsou profíci a pak se jim rovnej.“ Právě rostoucí počet ledařských podniků by v tomto ohledu mohl být tou správnou pomocí. „Musíme to vykombinovat tady,“ souhlasil Antonín Klatovský. „Díky všem, hlavně Jawě a divišovskejm pořadatelům. Bez spolupracovníků to nejde. A kdyby nebylo táty, neděláme to nikdo. Je hodně závodů, přibyli i další závodníci. Začne mezi náma rivalita a doufám, že se prolomí ledy i se sponzorama. Jsou i dobrý zimy, to je taky důležitý.“

„Dráha byla dneska horší,“ nechal se po závodech slyšet Jiří Petrásek. „Ale jelo se mi docela dobře. Jenom mi ostatní v průběhu závodu okoukali moje venky. V rozjezdu jsem dělal, co jsem mohl, ale už to nešlo. Navíc mi praskly někde stehy, protože mi z toho teče krev.“

„To víš, je to půjčená motorka,“ hodnotil svůj výkon Vladislav Kunc. „Ale jede jako z děla! To víš, když si půjčíš motorku od fabrickýho jezdce i se skvělým mechanikem, nemůže to bejt jiný.“ A jak se Vladislavu Kuncovi na divišovském ledě závodilo? „Je to jízdu od jízdy lepší,“ odpověděl čtyřiapadesátiletý závodník od jihočeského Milevska. „Musím si udělat svou motorku do Budějic! Jsem rád, že mě dneska Klabo půjčil svoji.“


„Pocity jsou špatný,“ netajil se Jan Pecina zklamáním ze svého výsledku. „Ale trošku jsem závodil.“ A co stálo za ztrátou vítězství v rozjížďce s číslem jedenáct, kdy ho těsně před metou překonal Vladislav Kunc? „Dal jsem tam málo plynu,“ přiznal vousatý borec. „Motor už neměl výkon, protože nebyl roztočenej.“ V sobotu však má Jan Pecina šanci na zlepšení svého umístění na ploše rybníku Kamenný na českobudějovické Okružní ulici. „Tam bych chtěl trošku škubnout,“ mírně pookřál. „Připravím se na to. Nic jinýho nezbejvá. Ale uvidíme, jaký bude počasí, hlásej, že se má oteplit.“

„Každá zkušenost je dobrá,“ komentoval pragmaticky svůj výsledek Martin Běhal. „Když budu jezdit jen po rybníku, není to ono. Dnes to sice byla bída a utrpení, ale zaplapánbůh, že jsme živý a můžeme zejtra do práce.“ A nastoupí Martin Běhal také ve druhém mistrovském klání v Českých Budějovicích? „Určitě,“ odpověděl. „To už pojedu na svý motorce. Včera a dneska jsem měl půjčenou od Pecky. Díky mu za to!“

1. Antonín Klatovský, CZ 3 3 3 3 3 15
2. Jan Klatovský, CZ 3 2 3 3 3 14
3. Johann Bruckner, A 3 X 3 2 3 11+3
4. Jiří Petrásek, CZ 3 2 1 3 2 11+2
5. Rene Stellingwerf, NL 2 3 2 3 E 10
6. Josef Šiška, CZ 2 2 2 2 2 10
7. Martin Posch, A 2 3 0 2 1 8
8. Claude Gadeyene, F 1 2 1 2 2 8
9. Dmitrij Čačin, D 2 0 2 0 3 7
10. Graham Halsall, GB 1 3 0 1 2 7
11. Vladislav Kunc sen., CZ 0 1 3 1 1 6
12. Jan Pecina, CZ 1 1 2 1 0 5
13. Josef Kreuzberger, A 0 1 1 0 1 3
14. Thomas Cavigelli, CH 1 0 0 1 0 2
15. Jan Klauz, CZ 0 – 1 0 1 2
16. Martin Běhal, CZ 0 1 0 0 0 1


Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Ostatní závody

Bratři Klatovští ovládli Divišov

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Divišov – 11. února
Bratři Antonín a Jan Klatovští nenašli přemožitele v sobotním čtvrtém závodě seriálu Golden Spike. Dokonale využili absence trojice favoritů a upevnili si své vedení v průběžné klasifikaci. Před zraky zhruba dvanácti stovek diváků se v dramatické koncovce na nejnižší stupeň vítězů prosadil letošní objev Sebastian Gegenbauer, když Josef Šiška přišel o zelený věnec vinou pádu.

Osm Čechů ve hře a devátý v záloze
Jak se blížil slavnostní začátek závodu, divišovským pořadatelům neubývalo starostí. Sníh, který v noci a nad ránem pokryl čerstvě odhrnutý ledový ovál sice odstranili, nicméně přibyly trable se startovní listinou. Z ní totiž vypadávalo jedno jméno za druhým. Záhy začalo být jasné, že v nejlépe obsazeném závodě celé české ledařské historie, bude o tři žhavé favority méně.

V Divišově se neobjevil Němec Robert Eibl, v Německu naturalizovaný Rus Vjačeslav Nikulin a Švéd Tommy Flyktmann. O důvodech se v zákulisí pouze spekulovalo. Své důvody sehrál samozřejmě postup do Grand Prix, nicméně i ztráta šance na lepší umístění po jejich odstoupení ve švýcarském Flimsu byl nesporně další rozhodující faktor.

Navzdory absencím se podařilo zaplnit startovní listinu závodu od shora až dolů. České srdce muselo zaplesat nad počtem našich jmen. Vedle bratří Klatovských, stálých účastníků seriálu Golden Spike, a Jana Peciny a Josefa Šišky, držitelů divokých karet, se do hlavní šestnáctky dostali i další dva někdejší reprezentanti Jiří Petrásek a Vladislav Kunc.

Jiří Petrásek zatím trénoval jen na zamrzlých rybnících a jednou se svezl na divišovském ovále ve stadiu namražování ledové vrstvy. „To víš, čtyři roky jsem na tom neseděl,“ krčil opatrně rameny před závodem. „A tohle není rybník, tady jsou mantinely. Ale uvidíme.“

O největší senzaci se však svým comebackem postaral čtyřiapadesátiletý Vladislav Kunc. Někdejší náš špičkový závodník na silnici začal koketovat s ledovou dráhou v první polovině osmdesátých let. Dotáhl to až do reprezentace a k medailím z mistrovství republiky a jeho ledařská kariéra o mnoho let překonala jeho působení na okruzích.

V roce 1997 se však se závoděním rozloučil. Při několika exhibicích v Milevsku, Táboře či Českém Krumlově však hovořil o vzrůstajícím závodnickém apetitu. A ejhle, v sobotu na svou letitou černo-červenou kombinézu připevňoval startovní číslo osm.

„Mladej by chtěl zkusit ledy,“ vysvětloval důvody svého návratu za plochodrážní
řidítka. „A tak jsme zase postavili motorku. On pojede vložený jízdy juniorů a já hlavní závod. Chu je, ale to víš, já jsem ročník 1952 a on 1985!“

Místa náhradníků nakonec připadla Janu Klauzovi a Martinu Běhalovi. „Škoda, že tady nemám svou motorku,“ litoval Martin Běhal. „Anton říkal, že se nesvezu ani dneska, ani zejtra a tak jsem ji nechal doma.“ Zatímco Martin Běhal řešil absenci motocyklu zápůjčkou druhého stroje od Jana Peciny, Jan Klauz musel v tomto ohledu ještě dále. Střídal se s Jiřím Petráskem v sedle jediné motorky.

V režii obou Klatovských
Bratři Antonín a Jan Klatovští přijeli do Divišova v roli vedoucích mužů průběžné klasifikace seriálu Golden Spike. A pro udržení svých postů začali při absenci nebezpečné trojice rivalů dělat skutečné maximum.

Na Antonína Klatovského čekal už v úvodní rozjížďce dne nebezpečný Holanďan Johnny Tuinstra. Ovšem úřadující šampión naší země mu už na startu nedal sebemenší šanci. V rozjížďce s číslem tři něco podobného provedl Jan Klatovský René Stellingwerfovi, druhému zástupci země tulipánů.

V jízdě číslo pět oba sourozenci narazili sami na sebe. Rakušan Markus Skabraut byl v Divišově favoritem jen na papíru, podsaditý Francouz Claude Gadeyene ani to. Duel obou bratří ovládl ten starší už po vylétnutí pásky.

V otázce počtu vítězných rozjížděk měl Antonín Klatovský po dvou sériích vskutku nečekaného konkurenta v osobě ostříleného Angličana Grahama Halsalla. Ten při svých dvou startech obral o body favority. A jak se později ukázalo, promluvil tak do boje o vavřínové věnce.

Start rozjížďky s číslem čtyři zvládl ovšem nejlépe Jan Pecina. Jenže v nájezdu do druhého kola jej na čele střídal právě Graham Halsall. Po nevydařených úvodních metrech se dopředu dral také Josef Šiška. A také jemu se podařilo Jana Pecinu předčit.

V šesté jízdě pak Graham Halsall během dvou kol vyřešil švýcarského protetika Heinze Göldiho a Jiřího Petráska. A poté ustál nápor Sebastiana Gegenbauera. S šesti body se tak zařadil po bok Antonína Klatovského. S pěti body následovali právě Sebastian Gegenbauer, logicky i Jan Klatovský a také táborský Josef Šiška.

O jeho úspěšném lovu dvou bodů ze sítě Jana Peciny už byla řeč. V osmé jízdě se pak postaral o jeden z nejkrásnějších momentů celého klání. Startovní rošt opouštěl až jako poslední. Vladislava Kunce překonal už v druhé zatáčce, aby ve druhém kole prakticky na stejném místě přišel na řadu také Dmitrij Čačin.

V čele jezdil René Stellingwerf, ovšem také okamžiky jeho vlády už byly podtrženy a sečteny. Na protilehlé rovince třetího kola se přiřítil Josef Šiška. Než bys řekl švec, byl v čele. Početný dav jeho příznivců, který okupoval bezmála třetinu druhé zatáčky jásal.

A spíkr Miloslav Čmejla dokázal tyto fanoušky, v jejichž arzenálu nechyběly motorové pily, transparenty a jména jejich idolu namalovaná na tvářích, strhnout k mexické vlně, k níž se vzápětí přidal celý stadión. „Kdyby tolik lidí chodilo na extraligu,“ zaznělo unisono z úst mnoha přítomných.


České zisky i ztráty
Zatímco trojice Čechů udávala závodu tempo, zbytek se rozjížděl jen pomalu. Popel na svou vousatou hlavu si sypal především Jan Pecina. Také v sedmé jízdě nejlépe odstartoval, aby nakonec do cíle přijel opět jako třetí. Zatímco loni v Divišově jen létal, tentokrát se mu nedařilo.

Mnohem větší pech měl Vladislav Kunc. V osmé jízdě vystrčil růžky, když odstartoval na Josefa Šišku. Jenže potom předal motocykl svému synovi na třetí rozjížďku vloženého závodu juniorů. A mladý Vladislav Kunc upadl a fatálním způsobem dolámal přední kolo i s vidlicí.

Protože se dělili o jeden stroj, znamenalo to i konec závodění pro otce v hlavním závodě. „Je to v pohodě,“ bral s nadhledem své nečekané vyřazení od svého syna Vladislav Kunc starší. „Kdo nepadá, nejezdí. Kluk to jede dneska poprvý, chce to jezdit a získávat zkušenosti. Na Budějovice si motorku půjčím nebo spravíme naši. Je to sice dalších dvacet tisíc, ale to vydělám.“

Jiří Petrásek měl po svých dvou startech stejný počet bodů jako Vladislav Kunc. Nula. V šesté jízdě přitom naznačoval vyšší ambice. Dvě kola jezdil druhý za Heinzem Göldim, než oba podlehli útokům Grahama Halsalla a Sebastiana Gegenbauera.

V rozjížďce s číslem deset pak už Jiří Petrásek bodoval s plnou parádou. Po vylétnutí pásky se ujal vedení, o nějž jej René Stellingwerf připravil až ve třetím okruhu. Slabě obsazená čtrnáctá jízda pak už lepšícímu se Jiřímu Petráskovi konečně přinesla vítězství.

To si plnými doušky užíval Antonín Klatovský, který válcoval jednoho soupeře za druhým. V rozjížďce s číslem devět přibrzdil v rozletu hned dva nebezpečné konkurenty, Sebastiana Gegenbauera a Josefa Šišku. Dokázal znovu triumfovat ve stylu start – cíl.

Josef Šiška se na úvod zbavil německého zámečníka, jemuž média našich západních sousedů přiřkla predikát objevu sezóny. Nicméně Sebastian Gegenbauer se nevzdal a zaskočil našeho borce náhlým útokem druhou zatáčkou předposledního kola.

Když pak Antonín Klatovský neméně hladce vyhrál také třináctou jízdu, měl už celkový triumf prakticky na dosah ruky. Prakticky stejně suverénně si počínal také jeho mladší bratr Jan. V rozjížďce s číslem jedenáct v první zatáčce mistrovsky podjel Johnnyho Tuinstru. Právě tady se začal naplňovat osud Grahama Halsalla. Třetí místo ještě nemuselo znamenat žádnou ztrátu. Když ovšem Angličan v další sérii nebodoval, mohl na stupně vítězů zapomenout.

Jan Klatovský však na ně měl namířeno už dávno. A na samém konci čtvrté série udělal další z rozhodujících kroků. I když na pohyb pásky reagoval nejrychleji Dmitrij Čačin, z prvního oblouku vyjel v čele právě Jan Klatovský. Důležité bylo také to, že Sebastian Gegenbauer za celá čtyři kola neopustil místo za zády našeho závodníka.

Pády rozhodly bitvu o stupně vítězů
Zatímco oba Klatovští jeli víceméně svůj vlastní závod, o nejnižší stupínek vítězů stále hořela urputná bitva. V patnácté jízdě v ní řekl rozhodné slovo Josef Šiška. Ve druhé zatáčce podjel vedoucího Johnnyho Tuinstru a svým triumfem nastolil vyrovnaný status quo. Devět bodů neměli totiž pouze oni dva, nýbrž také Sebastian Gegenbauer a René Stellingwerf.


Ještě před tím, než se v otázce třetího místa mohlo cokoliv dalšího rozhodnout, znali jsme celkového vítěze. Antonín Klatovský totiž s obrovským náskokem triumfoval v rozjížďce s číslem sedmnáct, aby tak podtrhl svůj patnáctibodový účet.

Vzápětí šel do akce Josef Šiška. K zelenému věnci by potřeboval nejlépe tři body za vítězství. Avšak za soupeře měl především Jana Klatovského. Ten také rychle odstartoval a záhy všem ukázal výfuk. Strkanice Josefa Šišky s Robertem Greisselem však skončila děsivým pádem, do něhož se zapletl i Jiří Petrásek.

„Viděl jsem, že půjdou,“ líčil později inkriminované okamžiky. „Myslel jsem si, že je ještě stačím stihnout na venku.“ Záměr se bohužel nepovedl a Jiří Petrásek shodou okolností doplatil na kolizi nejvíc. Zatímco Josef Šiška incident odskákal dolámaným motocyklem a Robert Greissel diskvalifikací, Jiří Petrásek musel na sešití třech tržných ran na nohou.


Na repete si Josef Šiška vypůjčil motocykl od Antonína Klatovského. Nejenže Jana Klatovského, jenž dalším triumfem potvrdil své druhé místo, ale navíc upadl. „Jiný řidítka a rám, to mě rozhodilo,“ reagoval táborský závodník omluvou na mrazivé pohledy z depa Klabo Teamu, kde už začínali tušit neplánovanou noční šichtu.

V bitvě o třetí příčku tak zbyli jen tři účastníci. A rozpis závodu je shodou okolností svedl na start rozjížďky s číslem devatenáct. Bylo jasné, že kdo skončí lépe, doprovodí oba Klatovské na pódium. Start vyšel nejlépe Johnny Tuinstrovi. Ovšem v prvním oblouku se do vedení probil Sebastian Gegenbauer. Před svého krajana se dostal i René Stellingwerf, jenže na útok na vedoucího Němce nemohlo být kvůli jeho náskoku ani pomyšlení.

René Stellingwerf ke všemu ještě přišel o dva body a to kuriózním způsobem. Upadl pár metrů před šachovnicovou vlajkou. A než posbíral sebe a motocykl, aby zachránil alespoň nějaké body, Johnny Tuinstra jej už dávno minul. Na třetí příčku stupňů vítězů tím pádem putoval Sebastian Gegenbauer.


Hlasy z depa
„Jelo se mi dobře, akorát ta motorka,“ říkal Antonín Klatovský v depu po závodech se starostmi o motocykl, s nímž Josef Šiška upadl. „Z toho jsem naštvanej jako sviňa. Celou noc máme co dělat.“ A jak vnímá upevnění svého vedení v seriálu Golden Spike? „Hodnotím to dobře,“ svěřil se. „Jiným to tak nešlo. A motorka se opraví a zejtra to bude lepší. Je to tak, jak to je. Není to jen o závodění, ale taky o stresu v tom koloběhu. Musíš to prostě dělat s láskou, ne pro peníze.“

„Dnes to bylo super,“ zářil cestou ze stupňů vítězů Jan Klatovský. „Byla to paráda. Motorka fungovala. Nebyl žádnej problém, všechno odsejpalo a šlapalo už od startu. Povedlo se mi udržet druhý místo. Hlavně, že to vyšlo doma.“ Jan Klatovský neopomněl také vyseknout poklonu divišovským organizátorům. „Zasloužili se o dráhu,“ konstatoval. „Dnes napadlo spousta novýho sněhu. Přišli i lidi a závod měl grády. Zejtra bych si chtěl taky dobře zajezdit.“


„Bylo to dobrý,“ nechal se po závodech slyšet Josef Šiška. „Jelo se mi výborně. Neměl jsem šanci trénovat, tak jsem sám překvapenej. Škoda toho pádu. Na půjčený motorce mě to rozhodilo.“ A jak se táborskému jezdci v závodě seriálu Golden Spike závodilo? „Byly to hezký závody,“ řekl. „Led byl rozbitej, ale držel. Bylo to houževnatý a rychlý. Kdyby tak měl člověk čas a peníze. Ale to bohužel není možný.“

„Sere mi to,“ komentoval svůj pád v závěrečné jízdě Jiří Petrásek. „Je to pech, co naděláš?! Co ti mám povídat, jsem rád, že stojím. Špatný to jinak nebylo. Teď jde hlavně o to, abych ohnul levou nohu a mohl zejtra jet.“

„Na hovno se jelo,“ netajil se svým zklamáním Jan Pecina. „Je to špatný, nedaří se a štve mě to. Uvidíme zejtra, ale lepší to asi nebude. Musím to už ale vyladit.“

Golden Spike:

1. Antonín Klatovský, CZ 3 3 3 3 3 15
2. Jan Klatovský, CZ 3 2 3 3 3 14
3. Sebastian Gegenbauer, D 3 2 2 2 3 12
4. Johnny Tuinstra, NL 2 3 2 2 2 11
5. Graham Halsall, GB 3 3 1 0 3 10
6. René Stellingwerf, NL 2 2 3 2 1 10
7. Josef Šiška, CZ 2 3 1 3 F 9
8. Robert Greissel, D 2 2 3 1 X 8
9. Heinz Göldi, CH 1 1 2 0 2 6
10. Markus Skabraut, A 1 1 1 1 2 6
11. Jiří Petrásek, CZ 0 0 2 3 F/R 5
12. Jan Pecina, CZ 1 1 0 1 1 4
13. Dmitrij Čaščin, D 1 1 X 0 1 3
14. Thomas Cavigelli, CH 0 0 0 2 0 2
15. Claude Gadeyene, F 0 0 R 1 0 1
16. Jan Klauz, CZ (res) 0 0 0 0
17. Vladislav Kunc sen., CZ 0 0 – – – 0
res Martin Běhal, CZ   DNR

Pořadí seriálu po čtyřech závodech:

1. Antonín Klatovský, CZ 52
2. Jan Klatovský, CZ 43
3. Rene Stellingwerf, NL 36
4. Markus Skabraut, A 32
5. Johnny Tuinstra, NL 29
6. Sebastian Gegenbauer, D (WC) 28
7. Vjačeslav Nikulin, D 27
8. Robert Eibl, D 27
9. Graham Halsall, GB 26
10. Dmitrij Čaščin, D (WC) 22
11. Heinz Göldi, CH 21
12. Stefan Pletschacher, D 20
13. Tommy Flyktman, S 19
14. Martin Leitner, A 15
15. Thomas Cavigelli, CH 12
16. Josef Šiška, CZ (WC) 9
17. Philip Weiss, CH (WC) 8
18. Claude Gadeyene, F 8
19. Robert Greissel, D (WC) 8
20. Hans Weber, D (WC) 6
21. Jiří Petrásek, CZ (WC) 5
22. Sven Holstein, NL (WC) 4
23. Jan Pecina, CZ (WC) 4
24. Mario Schweiger, A (WC) 3
25. Johann Bruckner, A (WC) 3
26. Martin Posch, A (WC) 3
27. Turli Carigiet, CH (WC) 2
28. Josef Kreuzberger, A (WC) 1
29. Simon Gartmann, CH (WC) 0
30. Vladislav Kunc sen., CZ (WC) 0
31. Jan Klauz, CZ (WC) 0

Pozn.: WC – start na divokou kartu

Vložený závod juniorů:

1. Martin Posch, A 1 2 3 3 9
2. Sven Holstein, NL 0 3 2 3 8
3. Mario Schwaiger, D 3 1 2 2 8
4. Simon Gartmann, CH 2 1 1 1 5
5. Vladislav Kunc jun., CZ 0 X – – 0

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Rozhovory

Martin Málek: „Škola bude priorita, plochá dráha koníček!“

Racková – 4. února
Popírá všeobecně uznávané tvrzení, že úspěšná kariéra plochodrážníka a studium jsou dva téměř antagonistické pojmy. Na školní půdě to prozatím dotáhl do druhého semestru zlínské univerzity. Na oválech po sérii předešlé smůly konečně v loňské sezóně přetavil svůj výrazný talent do zlatých medailí. K slánskému extraligovému triumfu se se skromností sobě vlastní raději vzhledem k počtu odjetých rozjížděk ani příliš nehlásí. Juniorskému šampionátu ovšem s přehledem dominoval, o čemž nejlépe svědčí tři vítězné podniky s maximálním skóre. Martin Málek se v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z samozřejmě ohlíží za svými loňskými úspěchy. Nicméně nevyhýbá se ani závodům z té druhé kategorie. Čtenáři se však také dozví o rozdělení jeho priorit mezi školu a plochou dráhu nebo o důvodech volby žluté barvy na kombinézy a motocykly. Také tentokrát se dočkají odpovědí na své otázky a podepsaných fotografií.


speedwayA-Z: „Už od podzimu o tebe měl zájem polský klub z Krosna. Ty jsi se nejprve s ohledem na svá vysokoškolská studia rozhodl v polské lize nezávodit, avšak na poslední chvíli jsi krosenské nabídce řekl ano. Co tě vedlo ke změně postoje?“
Martin Málek: „Původně jsme byli s takou rozhodnutí, že bych to nestíhal. A pak by stálo za prd obojí, jak škola, tak ježdění. Když pak tákovi v pondělí volal promotér z Krosna a prosil ho, abych podepsal, že garantuje, že kolik pojedu závodů, bude záležet jen na mně, na poslední chvíli jsem kývnul. A začal vyřizovat licenci. Měl jsem víc nabídek. Spíš jsem přemýšlel nad druhou ligou v Rawiczi. Měl bych to lehčí, ale nakonec jsme se dohodli, že ne. Ale teď jsem na to Krosno kývnul. Jsem zvědavý, jak to dopadne. Ve smlouvě mám, že na počtu závodů se dohodneme teprve v březnu. Ještě budeme doma vymýšlet nějakou rozumnou alternativu, aby mě to vyhovovalo. Aby se to nedomluvilo na určitý počet závodů a já to pak nestíhal ve škole. Chtěl bych se domlouvat pokud možno v průběhu sezóny a ne dopředu. V Polsku jsem jel jen jednou ve Wroclawi, když tam byly juniorské dvojičky. Ale ve smlouvě s Krosnem je psané soustředění.“

speedwayA-Z: „Český juniorský šampionát 2005 byl takovým galapředstavením v tvém podání. Ve Slaném jsi sice začal opatrně, ale s výjimkou Pardubic jsi od Prahy měl vše pod kontrolou. Jak na svůj titul vzpomínáš? A čím si vysvětluješ svůj odstup od ostatních?“
Martin Málek: „Po tom Slaným jsem neměl velké vyhlídky. Čekala mě maturita a předtím jsem na motorce seděl jen dvakrát při tréninku. Po maturitě se mi v Praze jelo úplně skvěle.
Měl jsem dobře připravenou motorku, která na tu dráhu zrovna sedla, a úplně čistou hlavu. Tam mi to ještě nedocházelo. Za týden byly Pardubice, kam jsem se netěšil. Chtěl jsem zopakovat dobrý výsledek. Jenomže když já něco moc chci, většinou to dopadá blbě. Překombinoval jsem to. Na začátku závodu jsem spadl. Byl to takový celý nevydařený den. Pak přišly Březolupy a Chabařovice a já si to srovnal v hlavě. Chtěl jsem si vedení udržet. Nejhorší potom bylo čekání na Mšeno. To bylo něco hrozného. Že bych byl mistrem, jsem si zezačátku nepřipouštěl a bral to jako zábavu. Ale pak si o tom všichni začali povídat, jaký mám náskok, měl jsem pocity, že by titul byl sice hezký, ale… Napadaly mě myšlenky na ty předchozí sezóny. To jsem taky chtěl udělat výsledek, ale zmáknul jsem se před posledním závodem. Ve Mšeně mi to už potom bylo docela fuk. Věděl jsem, že mi bude stačit, když ztratím tři body. A s tím jsem jel celý závod. Mohl jsem být důraznější, ale jel jsem na jistotu.
Nechtěl jsem spadnout nebo se zamotat do nějaké kolize. Prostě si to jenom uhlídat. I Filipovi jsem tam nechal místo. Takové věci jako on, abych někoho vyvážel, nedělám. Můj problém je, že jsem moc hodný. Ale už jsem poznal, co by to mohlo způsobit a jak to potom bolí. Nestojí mi to za to. Některým závodníkům to ještě nedošlo, ale třeba to taky poznají. Pocit na bedně ve Mšeně už ani nevím. Měl jsem velikou radost. To by měl aasi každý. Největší radost jsem měl z rodičů a známých, co mi fandili. A že jsem je nezklamal. Je taky fakt, že hodně nám to ulehčili ti kluci, hlavně Zdenda a Tomáš, že odjeli do Anglie a nestíhali. To pořadí by určitě vypadalo jinak. A ten odstup? Ze všeho nejvíc jsem se chystal na Březolupy. Tam jsem tušil, že už to musí jet. A potom za tím byla taky speciální příprava jenom na mistráky. Nefunguje to vždycky, ale většinou jo, a dlouho to trvá. A co to je? Já ti to řeknu, pak to tam napíšeš, ostatní si to přečtou a budou to dělat taky (smích)!“

speedwayA-Z: „Traduje se, že obhajoba bývá mnohem těžší. Jak se na to v tomto směru díváš ty? A vyhovuje ti znovu obnovené škrtání dvou nejhorších výsledků?“
Martin Málek: „Že letos to bude daleko těžší. Když jsem se díval do kalendáře, první tři závody jsou hned v dubnu. Záleží, jak každému vyjde začátek sezóny. A jak se s tím kdo popere. A ještě do toho ta škola. Doteď to byla pohoda, protože od května jsem měl klid. Jinak na letošní sezónu se zatím připravuju zatím po fyzické stránce asi nejvíc, než jsem se mohl připravoval v těch předchozích sezónách. Taky se to postaraly ty operace, co jsem měl. Na jaře uvidíme, jestli to k něčemu je nebo ne. Škrtání výsledků je dobrý nápad. Ten systém
tady už byl, pomalu se to měnilo. I během sezóny, což se mi nelíbilo. Myslím, že je to spravedlivější. Každý jednou nemá den. A mně by to letos pomohlo. Filip by potom nemohl tvrdit, že kdyby nebylo defektu v Březolupech, udělal by titul on. Dva závody mi nevyšly, ty by se škrtly a bylo by to pro mě jednodušší.“

speedwayA-Z: „Martin Gavenda už jezdecky vyrostl natolik, že jste v šampionátu juniorských družstev tvořili nebezpečnou kombinaci pro ostatní soupeře a nakonec skončili třetí. Půjdete letos ještě výš?“
Martin Málek: „To se teprve uvidí. Dost silná dvojička bude Filip s Věroušem. Pak jsou tady další tři vyrovnané dvojice. Slaný, Pardubice a my. Teď před sezónou je k tomu těžko něco říct. Když bych toho měl moc ve škole, nějaké závody klidně pustím Ríšovi Frištenskému. Budeme se střídat. Jak to půjde, tak to půjde.“

speedwayA-Z: „Dobré výkony ti zajistily místo v sestavě České republiky pro mistrovství světa juniorských družstev. Jako náhradník ses na dráze objevil pouze jednou, navíc ti po slibném startu rozjížďku nakonec zastavili. Jak vnímáš účinkování v tomto závodě ze svého úhlu pohledu? A jak celý tým?“
Martin Málek: „Myslím, že jsme neměli v ten den ani na to čtvrté místo. Proto nám to vyloženě nešlo. Já jsem se taky vůbec nepředvedl. Taky se mnou dlouho před závodem
nechtěli počítat. O výběru se dost dlouho spekulovalo. Snažil jsem se pro to udělat maximum. Nakonec to dopadlo úplně obráceně. Nemůžu zas říct, že když jsem jel jen jednou, že by to podruhé bylo lepší. Možná bylo, možná nebylo. To už nikdo nezjistí. Ale po dvou odjetých rozjížďkách bych určitě věděl víc. Letos to nebude už tak lehké jako loni, kdy jsme byli nasazení přímo do finále. Budeme si to muset zasloužit.“

speedwayA-Z: „Letos tě čeká poslední sezóna v juniorech. Zranění, rekonvalescence a další okolnosti ti prozatím zabránily prosadit se více ve světovém šampionátu juniorů. Plánuješ v tomto ohledu na letošní rok nějaký průlom?“
Martin Málek: „Loni jsem si to mistrovství světa chtěl zkusit. Ale prostě jsem na to na začátku sezóny neměl. A byly také jiné povinnosti než ta plochá dráha. Letos bych se do nominace chtěl dostat. Možná je to blbé říct, ale předloni jsem vlastně začínal, i když jezdím už od patnácti. Tři roky jsem však kvůli zranění prostál. Letos by snad už ten čas mohl přijít. Budu se snažit. Udělám pro to maximum, protože ten poslední rok v juniorech bych si chtěl opravdu užít. Pak už to nebude tak jednoduché a ti junioři to mají přeci jen daleko jednodušší. Nejraděj bych jen jezdil a odjel co nejvíc závodů, ale nejde to. Ale s tou školou to bude náročné. Jsem na to sám zvědavý.“


speedwayA-Z: „V extralize Slaný konečně zbořil svůj vlastní mýtus družstva, které má ambice na titul, ale nakonec nikdy nevyhraje. Nebylo ti líto, že ses v jeho sestavě neobjevoval častěji? A co za tím vězelo?“
Martin Málek: „Mrzelo mě, že jsem se neobjevil ve víc extraligách. Dávali větší důvěru Patrikovi. Dva závody se jely ve Slaném a on je tam doma. Zná to tam daleko líp než já. Jinak se k tomuto titulu nerad hlásím. Trošku jsem k němu přišel jako slepý k houslím. Na letošek jsme se o extralize nebavili. Je to v jednání. Nemám zatím se Slaným ani podepsanou smlouvu. Je ještě moc brzo.“

speedwayA-Z: „Březolupy a Slaný našly společnou řeč v otázce prvoligové farmy. Ty jsi tak poprvé oblékl svého mateřského klubu. Jaký to byl pocit? A proč jste víc nepotrápili suverénní Pardubice?“
Martin Málek: „První ligy byly v poslední sezóně asi moje nejoblíbenější závody. Byly takový pohodový a já si mohl v klidu zazávodit. Ne vždycky se dařilo, ale pokaždé jsem se na první ligu těšil. Myslím si, že jsme určitě nejen v jednom závodě měli lepší sestavu než Pardubice, ale prostě se nám nevedlo. Nejlepší moment byl, že jsem konečně na první ligu jel nejblíž, co jsem vůbec mohl- v Březolupech. Navíc to bylo taky super zase závodit před
domácím publikem. Moc to tam ale na závodech nemám v oblibě, i když je to domácí prostředí. Protože na závodech je to pro mě většinou hrůza, jako bych tu dráhu vůbec neznal a jel na ní poprvé. Většinou to co mám najeté, nefunguje. Konkrétní oblíbené závody nemám. Ale všeobecně se mi ta soutěž líbila. Takže letos bude repete. Uvidíme, jak to půjde. Třeba ty Pardubice budeme trápit víc.“

speedwayA-Z: „A jak hodnotíš své vystoupení v prestižních domácích seniorských závodech? V mistrovství republiky jednotlivců jsi skončil dvanáctý a ve dvojicích jste s Martinem byli poslední ve skupině.“
Martin Málek: „To byly většinou nevydařené závody. Hlavně v tom Mšeně. Shořel jsem jak papír. Hlavně ty dva závody po sobě tam byly moc, protože dráha byla úplně jiná. Na co jsem se nachystal po pátku, bylo v sobotu úplně obráceně. Letos bude finále v Březolupech. To mě dost překvapilo. Ale nebudu si dávat žádné ambice. Ukáže se až tam. V Březolupech je to specifické. Jediný závod, co se mi tam povedl, byl loni ten juniorský mistrák, který jsem vyhrál. I Slovácký ovál jsem si myslel, že dopadne daleko líp než dopadl. Dvojice v Divišově jsme začali dobře, ale pokazili jsme si ten závěr. S Martinem Gavendou můžeme trochu konkurovat v junioráku, ale v seniorech ještě ne. Jediný závod, který se mi ze seniorských povedl, bylo semifinále ve Svitavách.“


speedwayA-Z: „Tvojí charakteristickou barvou je žlutá. Máš jí na kombinéze i motocyklech. Proč sis vybral právě ji?“
Martin Málek: „Protože když jsem začínal jezdit, žlutou ještě nikdo neměl. Když se mi měla šít první kombinéza, přemýšlelo se nad barvama, aby je už někdo neměl. Vymysleli jsme černožlutou kombinaci. Ale kombinéza mi od té doby trošku zezelenala. Jinak žlutá se mi docela líbí. Taky žlutá je barva charakterizující lvy a já lev jsem, no a taky žluté je kuřátko Tweedy z mé oblíbené kreslené pohádky.“

Otázky čtenářů speedwayA-Z:

Jaromír Nykl: „Ahoj Martine, rád bych Vám poblahopřál k úspěchům v minulé sezóně a do té nové popřál hodně úspěchů a žádné kolize. Ještě mám v živé paměti, co to je vysoká škola. Chtěl bych se tedy zeptat, jak to zvládáte obojí současně. Teď již máte po zkouškách, to je dobře, ale přeci jenom byla zima. Jak to skloubíte dohromady v létě, když je závodní sezóna v plném proudu a zkoušky také? Vychází Vám profesoři vstříc třeba individuálními termíny?

Čemu dáváte větší přednost škole nebo závodění? Myslíte že Vás třeba ve sportovní kariéře nepřibrzdí to, že jste se věnoval škole déle než ostatní a ne na plno závodění a nesháněl angažmá někde venku (Itálie, Polsko…)? Věřte, že máte můj obdiv a budu Vám fandit jak na dráze, tak i v té škole. Doufám, že Vám to vydrží.“
Martin Málek: „Děkuju. Jak to budu zvládat, jsem sám zvědavý. Přece jenom jsem v prvním ročníku. A jak to bude vypadat, ještě netuším. Jeden fakt je, že byla zima, takže na školu bylo víc klidu. Loni jsem měl od května pokoj až do konce sezóny. S profesory jsem se ještě o tom nebavil. Když budu potřebovat pomoc, teprve pak se s nimi zkusím domluvit. Chtěl bych, aby prioritou byla škola a plochou dráhu měl jako koníček. Obráceně jsem z toho už vystřízlivěl. S tím mým zdravím už to na velkou kariéru závodníka nevypadá. Ale jsem zvědavý, když třeba někdy udělám titul inženýra, jestli mi ho dají i do soupisky (smích). Škola brzdí v kariéře dost, ale radši dávám důraz na ní. Závody mě daleko víc zklamaly než škola. Když jsem si myslel, jakou neudělám díru do světa, bylo z toho jenom zranění, které pak hodně bolelo.“


Wojta: „Ahoj, v kolika jsi začínal jezdit? Pa a hodně štěstí.“
Martin Málek: „Plochou dráhu jsem začal ve dvanácti na půllitru v Březolupech. První závod byl ve Mšeně mistrovství republiky juniorů v roce 2000. Teprve po něm jsem si uvědomil, co všechno ještě neumím.“

Milan Hajný: „Ahoj Martine. Tak přece jen ti plošina učarovala a pojedeš? To je super. A doufám, že ještě dojedeš do Divišova a odpustíš nám ten pohár největšího smolaře závodu. Co?“
Martin Málek: „Zdravím. To byl velice nevydařený závod. Pohár jsem vám už dávno odpustil. Aspoň jsem si nějaký odvezl. Do Divišova jsem vždycky jezdil rád. A vždy tam rád pojedu. Vyhrál jsem tam svůj první závod, takže mám hezké vzpomínky. I když se mi tam ještě nějakou dobu dařit nebude, pojedu tam rád.“


HBC fans: „Čauves Maras. Co očekáváš od nove sezony? Myslíš, že tě bude jednou plochá živit? A se daří jak doma, tak na mezinárodní scéně, vyhýbají se ti zranění a defekty. Pozdravuj nejlepšího mechanika (sestru) a manažera(mámu).“
Martin Málek: „Rád bych obhájil juniorský titul. Ale určitě to nebude tak lehké jako ho loni získat. Jinak vím, že plochá dráha mě asi živit nebude, protože bych tomu musel podřídit úplně všechno. Jinak to nejde. Sestru budu pozdravovat ve Švédsku, doma jsem to vyřídil a děkuju za přání.“

Terry: „Ahoj Martine, nejdřív posílám dodatečnou gratulaci dvojnásobnému šampionovi a chtěla bych se zeptat, jaké cíle sis po těch dvou titulech dal na rok 2006 ? A Ti vyjde Polsko, žádné defekty a pády i úspěch ve škole Ti přeje Terry.“
Martin Málek: „Děkuju. Cíle jsem si dal takové, abych vůbec mohl v klidu pokračovat ve studiu a s klidem se také věnovat ploché dráze. A hlavně s dobrýma výsledkama tam i tam.“


Michal Jirka: „Ahoj, chci se zeptat na vztahy mezi plochodrážníky, třeba při závodech v depu. Přeji hodně úspěchů v další sezóně.“
Martin Málek: „Já mám vytipovanou určitou skupinku jezdců a lidí, s kterýma jsem rád. A rád s nima sdílím depo. Hlavně jsou to Březolupáci a kluci ze Slaného. Je to taková dobrá parta. O tu druhou skupinu lidí a závodníků se zas tolik nezajímám. Nestarám se o ně a hledím si radši svého. A děkuju za přání.“

Horác: „Zdravím, gratuluju k podpisu polské ligy. Co nakonec rozhodlo, garance možnosti výběru startů? Jaký druh VŠ studuješ? Je to určitě záhul, klobouk dolů. Samé úspěchy nejen ve škole, ale i na závodech, díky.“
Martin Málek: „Záhul to teprve bude, děkuju. K podpisu smlouvy v polské lize jsem se vyjádřil už na začátku tak, abych se neopakoval, je tam ta garance startů. Jinak je to technologická fakulta, obor technologická zařízení na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Uvidíme, jak dlouho mě to bude bavit.“

Lukášek: „Čau, máš svoji internetovou stránku?“
Martin Málek: „Mám. Trošku vázne aktualizace, ale dělá mi je kamarád, který studuje
architekturu v Praze. Takže taky nemá moc času. Ale budu se snažit je trošku obnovovat častěji, tak snad se budou líbit. Dají se najít na www.martinmalek.wz.cz

Martin Málek děkuje:
„Těch lidí na děkování je hodně, ale budu stručný. Nejvíc bych chtěl poděkovat takovi, protože ten pro mě dělá víc než dost, někdy mám pocit že si ho ani nezasloužím. Taky mamce a Veronice, že mě už dlouho pomáhají a jezdí se mnou na všechny závody. Dále je to strýc Petr, pan Plzák, pan Mizera a ze Slaného pan Mach a pan Rosůlek a neměl bych ani zapomenout na pana Vozára.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II) a Antonín Škach (MMS)

MČR Na ledové dráze

Divišovský zázrak číslo dvě startuje už zítra

Divišov – 10. února
Dnes to zní takřka neuvěřitelně, ale před pouhými třinácti měsíci byl závod na ledové dráze v našich podmínkách utopií. Koncem loňského ledna zrealizovali myšlenku na ledařské mistrovství republiky divišovští pořadatelé. Jejich plochodrážní stadión obklopily hrozny diváků. Za kasovním úspěchem však stála také obrovská únava realizačního týmu. Nicméně věty, že už o ledech nechce nikdo už vůbec nic slyšet, brali všichni aktivně nezúčastnění na lehkou váhu. A s napětím čekali, zda se divišovský zázrak bude opakovat i letos. I stalo se a AK Divišov navíc posunul zorganizováním prestižního klání Golden Spike laku opět pořádně vysoko. Kromě toho si troufá na mítink domácího šampionátu o pouhých čtyřiadvacet hodin později. Magazín speedwayA-Z pro vás připravil obsáhlý informační balíček, který se vám na víkendovou cestu do Divišova bude náramně hodit.


Švýcaři jsou už na místě
Zatímco arktické mrazy koncem ledna pořádně prospěly divišovskému ledovému zrcadlu, obleva posledních dnů mu neublížila. Led o tloušce až třiatřicet centimetrů byl pokryt sněhovou duchnou, která dle názorů odborníků měla poskytnout konzervační ochranu. Údajně by neměl dojít újmy po čtyři dny, ani kdyby se rtu teploměru vyšplhala k deseti stupňům nad nulou.

Včera odpoledne se ochranná sněhová vrstva začala odstraňovat. A k velké radosti všech byl led skutečně netknutý. I když se o stoprocentní realizaci dvoudenního klání hovořilo už před týdnem, tentokrát už jde o skutečnou realitu. „Pojedeme,“ zapřísahal se Milan Hajný. „Závody se už musí jet, i kdyby čert na koze jezdil.“

Ovšem kdyby nadpřirozený pekelník vskutku osedlal mírumilovné domácí zvíře, o nadcházejícím víkendu by stejně byl pouhým statistou. Diváky do Divišova lákají odvážlivci v sedlech ohřebovaných speciálů. Jako první se dostavil Švýcar Heinz Göldi, který svou dodávku na divišovském stadiónu zaparkoval už včera. Dnes se k němu připojí další krajané. Společně mají domluvenou exkurzi v divišovské Jawě a pak je čeká posezení s pořadateli v jejich zázemí přímo u oválu.

Zlatý hřeb celé české historie
I když se první závod na ledové dráze v tehdejším Československu uskutečnil už v Jevanech v lednu 1937, skutečný rozkvět této disciplíny nastal v sedmdesátých letech. Už tehdy se však projevoval zásadní nedostatek, protože v našich podmínkách nebyla k dispozici žádná
umělá dráha. Veškeré snahy o její budování ztroskotaly, takže žádného pořadatele nikdy nenapadlo aspirovat na podnik mistrovství světa. Riziko nečekané oblevy totiž bylo vždy skutečně vysoké.

Tím pádem se u nás až na velice řídké výjimky konaly jedině národní závody. Mezinárodní společnost k nám nakoukla až po polovině devadesátých let, kdy už vzhledem k drastickému úbytku závodníků nebyla jiná šance zaplnit startovní listinu. Jenže záhy české ledy zachvátily pořadatelské úbytě a v období mezi Kopřivnicí v únoru 1997 a loňským Divišovem musel náš fanoušek za zimním odvětvím ploché dráhy do ciziny.

Právě proto je sobotní závod Golden Spike největším podnikem, který se kdy u nás vůbec uskutečnil. Seriál, který vzniknul předloni především jako snaha garantovat dostatečný počet kvalitních závodů především ledařům z kontinentální Evropy, se má čile k světu.

Letos je na pořadu celkem osm závodů a Divišov je čtvrtým v pořadí. Poté, co ve švýcarském Flimsu odmítli kvůli údajně neregulérní dráze nastoupit čtyři favorité Robert Eibl, Vjačeslav Nikulin, Johnny Tuinstra a Tommy Flyktman, je na čele průběžné klasifikace skutečně krásné pořadí.

V čele je Antonín Klatovský a o osm bodů za ním figuruje jeho mladší bratr Jan. I když v zákulisí údajně sílí tlaky Flims do konečné klasifikace nezapočítávat, oba závodníci dozajista udělají zítra maximum pro udržení svého vedení. Ovšem především zmiňovaná čtveřice jim to bude chtít znepříjemnit. Na divokou kartu se divákům představí také dva další Češi, Jan Pecina a Josef Šiška.


Řada jmen z mistrovství světa
Celé české kvarteto se pak postaví na start ještě v neděli odpoledne. V prvním závodě o titul mistra republiky, o nějž se prokazatelně závodí od roku 1972, jim bude protivníkem někdejší šampión z třiadevadesátého Jiří Petrásek. Ten se k aktivnímu závodění vrátil po dvouleté pauze a během sobotního Golden Spike bude plnit úlohu náhradníka.

Nicméně i tady nebudou jejich soupeři žádná ořezávátka. Řada z nich pravidelně závodí v šampionátech světa a Evropy. Velkým sokem obhájce titulu Antonína Klatovského bude především Markus Skabraut. Minulý týden spolu v ruském Krasnogorsku jeli rozjezd o místo náhradníka pro Grand Prix. A náš reprezentant uspěl až po Rakušanově defektu.

K okruhu favoritů však patří bezesporu rovněž Holanďan Johnny Tuinstra a Němec Stefan Pletschacher. Kladem nedělního republikového šampionátu bude i vcelku vyrovnaná startovní listina.

A to je jeden z důvodů, proč byste se měli do Divišova vypravit i v neděli, by hlavní zápis do historie budeme psát v sobotu. Pro diváky, kteří chtějí vidět oba mítinky, mají pořadatelé připraveno zvýhodněné vstupné.

Startovní listina Golden Spike – sobota 13:00
1 Antonín Klatovský, CZ
2 Robert Eibl, D
3 Johny Tuinstra, NL
4 Dmitrij Čaščin, D
5 Markus Skabraut, A
6 Sebastian Gegenbauer, D
7 Vjačeslav Nikulin, D
8 Tommy Flyktman, S
9 Jan Klatovský, CZ
10 Heinz Göldi, CH
11 Thomas Cavigelli, CH
12 Rene Stellingwerf, NL
13 Claude Gadeyene, F
14 Graham Halsall, GB
15 Jan Pecina, CZ
16 Josef Šiška, CZ
17 Jiří Petrásek, CZ

Vloženého závodu juniorů se zúčastní:
Sven Holstein, NL
Mario Schweiger, A
Simon Gartmann, CH
Hans Weber, D
Anton Weber, D
Max Niedermaier, D?

Pořadí seriálu po třech závodech:

1. Antonín Klatovský, CZ 37
2. Jan Klatovský, CZ 29
3. Vjačeslav Nikulin, D 27
4. Robert Eibl, D 27
5. Rene Stellingwerf, NL 26
6. Markus Skabraut, A 26
7. Stefan Pletschacher, D 20
8. Tommy Flyktman, S 19
9. Dmitrij Čaščin, D (WC) 19
10. Johnny Tuinstra, NL 18
11. Graham Halsall, GB 16
12. Sebastian Gegenbauer, D (WC) 16
13. Heinz Göldi, CH 15
14. Martin Leitner, A 15
15. Thomas Cavigelli, CH 10
16. Philip Weiss, CH (WC) 8
17 Claude Gadeyene, F 7
18. Hans Weber, D (WC) 6
19. Sven Holstein, NL (WC) 4
20. Mario Schweiger, A (WC) 3
21. Johann Bruckner, A (WC) 3
22. Martin Posch, A (WC) 3
23. Turli Carigiet, CH (WC) 2
24. Josef Kreuzberger, A (WC) 1
25. Simon Gartmann, CH (WC) 0

Časový harmonogram:

trénink 12:00
oficiální zahájení 13:00
první jízda 13:30

Startovní listina mistrovství republiky – neděle 13:00
1 Antonín Klatovský, CZ
2 Dmitrij Čaščin, D
3 Heinz Göldi, CH
4 Thomas Cavigelli, CH
5 Jan Klatovský, CZ
6 René Stellingwerf, NL
7 Josef Kreuzberger, A
8 Jan Pecina, CZ
9 Rene Verhoef, NL
10 Josef Šiška, CZ
11 Jiří Petrásek, CZ
12 Claude Gadeyene, F
13 Markus Skabraut, A
14 Stefan Pletschacher, D
15 Martin Posch, A
16 Johnny Tuinstra, NL

Ceník vstupného:
Cena vstupenky na jeden den je Kč 200,-. Dvoudenní paket získáte se slevou za Kč 375,-. Dětské vstupenky se pohybují v relacích Kč 100 za jeden den, resp. Kč 175,- na celý víkend.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)
Plakáty byly použity s laskavým svolením pořadatele.

MČR Na ledové dráze

Českobudějovická dráha je hotová

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

České Budějovice – 9. února
Stejně jako v Divišově se v současné době pilně pracuje také v Českých Budějovicích. Dráha, na níž příští sobotu po odvolání Stráže pod Ralskem vyvrcholí letošní ledařská sezóna v Čechách, je už vytyčená. A magazín speedwayA-Z zná její parametry.

Ale nechme o ní raději vyprávět Zdeňka Simotu staršího, hlavního strůjce myšlenky na pořádání závodů, díky němuž se do jihočeské metropole vrátil po třech dekádách sport levých zatáček.

„Metr od vnitřního okraje měří 380 metrů,“ řekl Zdeněk Simota magazínu speedwayA-Z. „Šířka je teď 16 metrů na rovinkách a 22 metrů v zatáčkách. Bude se však ještě zmenšovat. Přijdou tam ještě bariéry a mantinel. Teoreticky budeme mít na rovinkách 12 metrů.“

Zatímco v Divišově proběhly už dva ostré tréninky, led na ploše rybníku Kamenný zůstává stále panenský. Nebo alespoň téměř. „Zatím tam jezdil jenom můj kluk,“ svěřil se Zdeněk Simota starší. „Minulej pátek u toho byla televize a rozhlas. Nalítal se tam dost. Na leďáku tam nikdo nepojede, ale Tonda Klatovský se tady cestou do Inzellu byl podívat.“

A nenapadla českobudějovické organizátory, které pro ledařské mistrovství republiky legislativně zaštítil mladoboleslavský klub Rimini, uskutečnit dvoudenní klání? „Petr Moravec mě k tomu přemlouval,“ připustil Zdeněk Simota starší. „Ale to nepřipadá v úvahu. Celá akce je naplánovaná na jeden den a v tomto směru už běží reklamní kampaň. Možná však v neděli uspořádáme jen takovou show, aby se lidé dostali blíž k závodníkům.“

Nakonec se Zdeněk Simota pochlubil svým dalším diplomatickým úspěchem. „Rybník je hnedka u hlavní silnice. Ale podařilo se mi zařídit její uzavírku!“