Svitavy – 11. února
Pavel patřil mezi velké plochodrážní fanoušky a jeho syn Honza Hořovský byl opravdovým talentem, který se ale nepotkal s potřebným štěstím. Osudovým datem se mu stal 2. červen 1998 a špatným místem dráha na pražské Markétě při mistrovství republiky juniorů. V jízdě, ve které byl chvilku na čele před Josefem Francem a následně bojoval s Miloslavem Prokopem, nešťastně upadl a zlomená pánev jeho krátkou plochodrážní kariéru ukončila.

To už jsem několik let znal Honzova otce Pavla a často s ním jezdil po závodech po celé republice. I v ten špatný den jsme byli spolu v hledišti a dodnes se pamatuji, jak rychle a plný obav utíkal do zatáčky k depu, kde v tu chvíli ležel na zemi jeho syn Honza, kterého za chvíli odvážela z dráhy sanitka.

Ještě mnohokrát jsme s Pavlem potom jeli na závody vlakem nebo mým červeným fordíkem Fiesta a probírali veškeré detaily plochodrážních zážitků. Bydlel kousíček od plochodrážního stadionu ve Svitavách a tak vždycky po závodech čas dát si u něj kafe a „dokončit“ je. Vzniklo dlouholeté přátelství spojené láskou k ploché dráze a trvalo napořád navzdory tomu, že ho začaly limitovat zdravotní důvody a na závody jezdil a chodil čím dál méně. Naposledy jsme byli společně v hledišti ve Svitavách 29. srpna 2015 a pak už Pavel sledoval milovaný sport pouze na internetu. Přesto měl stále přehled a někdy mi připadalo, jako by vůbec na závody nepřestal chodit.

Byli jsme pořád v kontaktu a dokud to ještě šlo, zašli na skvělé pivo do svitavské restaurace Na kopečku, pár set metrů od Lázeňské ulice, kde Pavel bydlel. Jak už to bývá, když někdo tráví čas převážně doma, kontaktů s okolím ubývá a tak to byl hlavně syn Honza, který mu pomáhal a to i v posledních měsících, které už trávil mimo domov v Moravské Třebové.

Pavel nebyl dítětem paní Štěstěny ani bojovníkem,  který dokáže přemáhat nástrahy osudu. Byl ale skromný, slušný a citlivý a jako takového jsem si ho opravdu vážil.

Pavel Hořovský, známý mezi plochodrážními fanoušky jako „Hořák“ se narodil 25.11. 1956  a zemřel krátce před polednem 11. února 2021 v nemocnici v Svitavách.

Pavle, budeš nám chybět!

Narodili se ve stejný den. V sobotu 30. ledna 1943. Doby byla zlá, ale oni jako malá miminka v zavinovačkách o sobě nemohla mít tušení, když středobodem jejich světa byl mámin prs. Osud tomu chtěl, aby se jejich životní křivky prolnuly nejen při jejich narozeninách. Skvělí plošináři AMK Svazarmu Slaný a reprezentanti Československa Miroslav Rosůlek a Pavel Mareš slaví narozeniny společně.

Oba dva ve své době patřili ke stálicím tuzemského sportu levých zatáček, vynikali svojí bojovností a přátelským přístupem ke svému okolí.

Miroslav Rosůlek i po skončení své úspěšné sportovní kariery zůstal věrný slánskému klubu nejen v trenérské roli, ale zároveň se podílí i na pořadatelském zabezpečení jednotlivých závodů a těší se oblibě, úctě a respektu nejen v prostředí slánského klubu.

Pavel Mareš si po odchodu s plochodrážních oválů vybral úplně jiné odvětví a jeho zálibou se stali lodě a voda a mnoho let brázdil evropské řeky a kotvil v různých přístavech na starém kontinentu.

Autoklub Slaný oběma přeje v takto významný den, hlavně pevní zdravé, veselou mysl a pozitivní pohled do dalších let.

Fanoušci ploché dráhy se už mohou těšit na knihu Slánská sedmdesátky, aneb od padesátého doleva smykem od Antonína Vildeho a Antonína Škacha, kde se s oběma setkají. A pochopitelně nejen s nimi!

Foto: archív Zdeňka Majstra

Včera v nočních hodinách ve věku šestašedesáti let skonal po dlouhé těžké nemoci František Čipera, dlouholetý člen Autoklubu v AČR Slaný, který dvě dekády zastával nelehkou a zodpovědnou funkci ředitele závodu. Tento post převzal po nestorovi slánské ploché dráhy Karlovi Ležákovi a díky svým schopnostem, sportovnímu založení a znalostí prostředí dokázal vždy své úkoly vyřešit ve prospěch dané věci. Diváci slánského stadionu jej znali, jak při slavnostním nástupu, kdy před hlavní tribunu přivedl aktéry různých mítinků, tak i při závěrečném slavnostním vyhlášení vítězů při předávání pohárů.

František Čipera kromě plochodrážního sportu, ke kterému ve Slaném  přičichl díky svému povolání, jež jej do Královského města Slaný přilákalo, byl v mládí dobrý hokejista, jak za dobu studií v barvách vojenského týmu Liptovského Mikuláše, tak později, kdy se naplno věnoval rodinnému životu a zároveň náročnému povolání v Sokole Katusice na Mladoboleslavsku.

Začátkem ledna nás nečekaně opustil Miroslav Dienstbier, dlouholetý startmaršál z Mariánských Lázní. Možná si nevybavíte jeho jméno, ale jeho nezaměnitelná postava a entusiasmus na start nebo v depu se nedaly přehlédnout. Miroslav Dienstbier byl ale také závodníkem a později neměl konkurenci ani při úpravě dráhy lázeňského kilometru, na což mnozí vzpomínají dodnes. Odešla tak jedna z významných postav mariánskolázeňské ploché dráhy. Čest jeho památce! AMK Mariánské Lázně.

Foto: archív Martina Šišky

Česká Třebová – 1. ledna
Jak na Nový rok, tak po celý rok! Proto nechme silvestrovská šprťouchlata přece jenom stranou ve prospěch serióznosti. Jménem celého redakčního týmu magazínu speedwayA-Z proto pozvedávám číši skvělého sektu od moravského vinařství Vajbar. A přeji Vám všem nejen obligátní zdraví, štěstí a pohodu, nýbrž rovněž světlo na konci každého tunelu.

Česká Třebová – 24. Prosince
Klidné a krásné prožití Vánočních svátků a pokoj všem lidem dobré vůle přeje kompletní tým magazínu speedwayA-Z, který přinese každý den minimálně jeden článek o ploché dráze.