Archiv autora: Antonín Škach

Pardubická extraliga začíná netradičně

Pardubice – 8. května
Čtvrté kolo letošní extraligy se v Pardubicích uskuteční přesně za měsíc, nicméně pořadatelé už nyní avizují změnu začátku závodu. V souladu se zněním všech předpisů ve více než třicetidenní lhůtě AMK ZP Pardubice posunul start z obvyklých 18:00 na 17:00.

Změny byla provedena na základě žádosti VV SPD. Řídící orgán reagoval na poptávku České televize. Ta má zájem vysílat podnik přímým přenosem, který vzhledem k vysílacímu plánu musí skončit maximálně úderem devatenácté hodiny.

Česká televize zařazuje do svého vysílacího schématu také záznam extraligy z Plzně. Bohužel nebude realizovat extraligu ve Mšeně, protože ve stejný den bude přímý přenos Grand Prix z Eskilstuny.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Další juniorská kvalifikace proběhne v sobotu

Pardubice – 8. května
Kvalifikace o čtyři volná místa a dvojici náhradníků druhého závodu mistrovství republiky juniorů bude v Pardubicích tuto sobotu. Začátek je plánovaný na 10:00. Uzávěrka přihlášek proběhne dnes večer. Jisté je prozatím, že se kvalifikačních rozjížděk zúčastní domácí Hynek Štichauer. Loňský druhý vicemistr úvodní závod ve Slaném kvůli svému trestu nestihnul.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Na zítřek je pořádně nazbrojeno

Liberec – 7. května
Liberec, staronový nováček na české ligové scéně, vyhrál minulý měsíc premiérové kolo přeboru tříčlenných družstev. V triumfálním duchu by se chtěl představit také zítra, kdy nový šampionát pokračuje v Pavlovicích svým druhým kolem. Liberečáci namlsali publikum svým vítězstvím v utkání proti polským juniorům, jenže nyní to nebudou mít nikterak jednoduché. Ostatní týmy totiž pořádně nazbrojily.

Liberecký GRS – BM vnímá domácí závod jako prestižní záležitost. O snaze nevypadnout z tempa čtyřbodových dodávek do průběžné tabulky vypovídá i silně postavená sestava. Poprvé se v libereckých barvách objevuje Filip Šitera. Pro něho půjde o dvojnásobnou premiéru, protože na naší nejnovější dráze ještě neabsolvoval ani jeden závod. Kouč František Liebezeit ho zřejmě nasadí jako náhradníka, což mu otevírá široké pole taktických možností. Zbytek týmu okusil triumf ve Slaném – Matěj Kůs, Jakub Hejral a Vladimír Višváder. V záloze mají liberečtí ještě Pavla Ondrašíka a Dariusze Lowického.

V úvodním kole přišli konkurenti o značný jezdecký potenciál vzhledem k termínové kolizi s druhou polskou ligou na Markétě. Ve sváteční termín však zítra nic podobného nehrozí. Zatímco doma držel Slaný nad vodou prakticky jen Patrik Linhart, nyní za něj nastoupí i Martin Vaculík a Richard Wolff. Na stále lepšícího se Petra Babičku, jemuž by slušel spolehlivější strojový park, s největší pravděpodobností zbude post náhradníka. Březolupská dvojice Martin Málek – Michael Hádek, prověřená slánským závodem, dostane účinnou posilu v osobách Martina Gavendy a Adama Vandírka.

A tak jen Pardubice přijedou do Liberce pouze se třemi lidmi. Jaroslav Petrák a Pavel Fuksa, kteří minule dostali svůj tým na pódium, nastoupí s Hynkem Štichauerem. Ten se po vypršení svého trestu poprvé objeví v českém závodě a v kombinaci se svými kolegy dělá z Pardubic čtvrtého hráče v boji o vítězství.

Důvod, proč Pardubice nebudou mít záda krytá žádným náhradníkem, je nasnadě. Roman Andrusiv koncem měsíce maturuje na nadstavbové škole. Při svém vytížení dal přednost učení. Luboš Velinský je stále zraněn po svém slánském pádu. Podrobné vyšetření odhalilo prasklé obratle. A nadějného nováčka Tomáš Jůzu, jenž při trénincích ve Svítkově trápí mnohem ostřílenější borce, nechce František Kalina pustit na menší dráhu bez předchozího tréninku.

„Je to synátor Pepíka Jůzy, se kterým jsem já kdysi jezdil za ZP ligu,“ představuje František Kalina své potenciální želízko v ohni. „Je mu třiadvacet. A až se trochu vyjezdí a vyřídí si licenci, rád bych ho na tříčlenný družstva využil.“

Jak zítra nastoupí:

Liberec Matěj Kůs, Jakub Hejral, Vladimír Višváder, res Filip Šitera
Pardubice Hynek Štichauer, Pavel Fuksa, Jaroslav Petrák
Slaný Martin Vaculík, Richard Wolff, Patrik Linhart, Petr Babička
Březolupy Martin Málek, Michael Hádek, Martin Gavenda, Adam Vandírek

Aktuální tabulka po prvním kole:

  malé body velké body
1. Liberec 36 4
2. Březolupy 28 3
3. Pardubice 24 2
4 Slaný 20 1

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Zdeněk Schneiderwind potvrdil post české jedničky

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mariánské Lázně – 6. května
Zdeněk Schneiderwind včera dovedl svou tovární Jawu ke druhému místu v kvalifikačním kole mistrovství světa na dlouhé dráze v Mariánských Lázních. Neporaženým králem závodu se stal Němec Daniel Bacher, třetí skončil Erik Eijbergen a čtvrtý Benjamin Hegener. Tito čtyři si zajistili přímá postupová místa do challenge ve Vechtě. Pavel Ondrašík vyhrál finále B. Stále živí naději na účast v rozjížďce poslední šance ve Vechtě. Jaroslav Pták do poslední chvíle věřil, že se pro něho najde místo ve startovní listině. Do závodu naskočil jen jednou v poslední sérii. Jednou se svezl také Antonín Klatovský.

Zamračená obloha, která po oba dny vzbuzovala obavy o osud závodů, přivítala v časném nedělním odpoledni poměrně velký počet diváků. Na rozdíl od soboty si tak pořadatelé mohli vydechnout, že se jejich dílo, za kterým stály měsíce tvrdé práce, setkalo s patřičným diváckým ohlasem. Kdo přišel, mohl se těšit na nádherné dramatické závody. Vždy v osmnáctičlenném startovním poli figurovala celá desítka světových finalistů, a už současných či bývalých.

Po slavnostním nástupu přišla na řadu první jízda. V té se představil největší favorit Němec Daniel Bacher a svou roli potvrdil stylově. Hned po startu se dostal do čela a začal si budovat pořádný náskok. Za ním kroužil Erik Eijbergen z Holandska, který ve výjezdu z první zatáčky odrazil útok finského borce Mikka Rahka. Ten jel velice bojovně, zároveň však ctil čistotu stylu a na rovinkách ukázkově zaléhal. Ve výjezdu z první zatáčky třetího kola ale vyrobil menší chybu, které využil číhající Ital Milanese a dostal se tak na třetí pozici. Mnozí byli zvědavi i na výkon Angličana Goddena, pokračovatele slavného rodu. Ten byl ale nakonec rád, že si z této jízdy odvezl alespoň bod na úkor Vladimira Trofimova.

Ve druhé jízdě jsme měli své první želízko v ohni. Pavel Ondrašík však nepředvedl zrovna nejlepší start a musel útočit ze zadních pozic. Na čele jízdy zatím neohroženě kralovala dvojice Hegener – Niedermeier. Benjamin Hegener byl velice rychlý a tak trochu překvapivě vodil svého zkušenějšího kolegu až do cíle. Ve třetím kole zaútočil Pavel Ondrašík vnějškem na třetí místo norského šampióna Røkeberga, kterému však v tomto okamžiku zhasl motor a usnadnil tak Pavlovi práci. Lehkou úlohu měl ve své úvodní jízdě náš největší favorit a novopečený mistr republiky Zdeněk Schneiderwind. Po výborném startu se ujal vedení a zbytku pole nadělil takový náskok jako Bacher v první jízdě. o to větší však byl souboj na dalších příčkách. Přetahované Nora Borgenhauga s Francouzem Ostynem v první zatáčce dokonale využil finský jezdec Markus Helin a oba soupeře objel vnějškem a kolem mantinelu se protáhl na druhé místo. Ostyn přišel i o čtvrtou pozici, když se ve třetím kole nechal podjet mladým Angličanem Stevem Braidfordem.

Velká bitva se měla odehrát hned po přestávce na úpravu dráhy. Proti sobě se na startovní rošt postavili dva největší kandidáti na vítězství – Zdeněk Schneiderwind a Dani Bacher. S nimi změřil své síly i Pavel Ondrašík. Po vylétnutí startovací pásky vzhůru předvedli oba naší jezdci výborný start a do první zatáčky šli na čele. Naše radost ale neměla dlouhého trvání. Dravý Bacher si s Ondrašíkem poradil už v prvním oblouku a pustil se do stíhání Zdeňka. Ten odolával celé jedno kolo, ale na protilehlé rovince druhého kola se přes něj Němec doslova přehnal a dojel si v této jízdě pro jasné vítězství. Síla jeho motoru GM byla neuvěřitelná, však také prošel rukama vynikajícího ladiče a mistra světa z roku 1992 Marcela Gerharda. Tento vzrůstem malý Švýcar, který připravoval motory i pro šampióny Risse a Tatuma, se právě před patnácti lety radoval na dráze v Mariánských Lázních z vítězství v semifinále MS.

V jízdě s číslem pět se nejlepší start povedl Hegenerovi, ale na protilehlé rovince byl překvapivě rychlejší Eijbergen, který jezdil nečekaně dobře. S problémy se potýkal Marius Røkeberg, jehož motor evidentně nebyl ve formě. Druhá nula tak znamenala pro čtvrtého jezdce ze sobotního závodu konec nadějí na případné finále A. Stávkující motor připravil o body i překvapení ze třetí jízdy Markuse Helina. Přesně opačně než jeho norský kolega Røkeberg na tom byl Keneth Borgenhaug. V sobotu až desátý v pořadí MČR si v šesté jízdě připsal čtyři body za druhé místo za vítězným Niedermeierem. Nebyly to ale lehce nabyté body. Zatímco Niedermeier kroužil neohroženě na čele jízdy, za ním se rozpoutal lítý boj o druhé až čtvrté místo. Hustá cejcha srazila v první zatáčce dobře startujícího Rahka z předních pozic až na páté místo. Z chumlu jezdců mírně poodskočil na druhém místě Borgenhaug, zatímco Shane Colvin, Angličan hájící barvy Belgie, se musel bránit razantním útokům Alessandra Milaneseho. Dravý Ital nakonec slavil úspěch a protáhl se na třetí příčku.

Do sedmé jízdy nejlépe odstartoval Vladimir Trofimov a potvrdil tak předpoklady, že se s konkurencí mladších jezdců ještě dovede vypořádat. Jezdil velice čistě a za svými zády vodil celá čtyři kola zle dotírajícího Hegenera. Ten si na ukrajinského jezdce vyšlápl až v nájezdu do posledního kola. Velkým překvapením bylo až čtvrté místo Niedermeiera, kterého za sebou s přehledem udržel stále se lepšící Godden. Na přehnanou snahu doplatil Steve Braidford, který si ustlal na dráze v první zatáčce třetího kola. Bez větších problémů si pro vítězství v osmé jízdě dojel Zdeněk Schneiderwind. Ustál kopanec od díry v první zatáčce a pak již jen zvyšoval svůj náskok před Erikem Eijbergenem, kterému na krk dýchal Rahko. Výborný start předvedl v další jízdě Pavel Ondrašík, ale z první pozice se neradoval dlouho. Z prvního oblouku už na čele vyjížděl Bacher a připsal si další pětku. Třetí dojel za Ondrašíkem Milanese. Před poslední sérií jízd se již začala rýsovat podoba finálových jízd. Průběžnému hodnocení jasně vévodil Dani Bacher s patnácti body. V těsném závěsu za ním byli čtrnáctibodoví Hegener a Schneiderwind. Jen o bod méně měl Eijbergen, asi největší překvapení závodu. Tito čtyři jezdci se už nemuseli strachovat o své místo v A finále. Zato Niedermeier s Ondrašíkem, kteří měli jedenáct a deset bodů museli ještě alespoň tři bodíky přidat. Své postupové naděje ještě živili Alessandro Milanese s devíti body a Kenneth Borgenhaug s osmi. Určitou teoretickou šanci měl i Godden, ale jeho sedm bodů by musel obohatit dalšími pěti.

Poslední z trojice kvalifikačních jízd otevřel dalším výborným startem Trofimov. Benny Hegener, kterého rozpis svedl se zkušeným Ukrajincem znovu dohromady, si však tentokrát soupeře ohlídal a ve výjezdu z prvního oblouku mu ukázal záda. Na rovince se přes Trofimova přehnal i Borgenhaug. V jízdě s číslem jedenáct se podruhé a ne naposledy utkali Schneiderwind a Bacher. Němec byl tentokrát lepší na startu a šel rychle do čela. Zdeněk si na výjezdu ze zatáčky vyšlápl na Eijbergena a usadil se na druhém místě. Po zkušenosti ze čtvrté jízdy se zdálo být o všem rozhodnuto, ale jezdec pražského Olympu se nemínil jen tak vzdát. Díky tomu, že zatáčky najížděl daleko lépe než Bacher, se mu dostal na dostřel. Útok ve druhém kole však nevyšel a Zdeněk se po menší chybičce stáhnul. Třetí dojel Eijbergen před Røkebergem. Pro favorizovaného Nora to znamenalo účast až ve finále C. Ve dvanácté jízdě měli diváci možnost vidět na startu i Jaroslava Ptáka, kterému nevyšel taktický tah s reprezentačními posty, když své jisté místo v kvalifikačním kole ve Francii vyměnil za post náhradníka v Mariánských Lázních. Osud mu však nebyl nakloněn a domácí plochodrážník se do závodu podíval až v poslední sérii. A byl to právě on, kdo se postaral o opakování této rozjížďky, která byla pro jeho letmý start zastavena. V opakovaném startu se Francouz Philippe Ostyn dotkl pásky a zůstal stát na startu, zatímco ostatní jezdci odjeli. Jízda byla zastavena až na protější rovince. Zatímco se provinilý jezdec vracel do depa, na start byl povolán druhý náhradník Antonín Klatovský. Našemu úspěšnému reprezentantovi na ledové ploché dráze se v sobotním domácím šampionátu příliš nedařilo. Start v závodě MS byl pro něj ale příjemnou odměnou. Tato jízda byla ale stěžejní především pro čtyři jiné jezdce. Niedermeier, Ondrašík, Milanese i Godden se právě chystali k rozhodující bitvě o postup. Prvním dvěma jmenovaným by stačilo i třetí místo. Godden s Milanesem ale potřebovali vyhrát. Start se příliš nepovedl Pavlu Ondrašíkovi. Přední kolo se mu zvedlo trochu výše a do zatáčky najížděl až jako čtvrtý. Začal soupeře objíždět vnějškem, ale v polovině oblouku náhle zpomalil. Když ho motocykl začal znovu poslouchat byli ostatní už pryč. Pustil se do stíhají jízdy a brzy se dostal za Tondu Klatovského. Ten ho pustil před sebe stejně jako o chvíli později Jaroslav Pták. Nutno dodat, že karlovarský jezdec později na tiskové konferenci tento kolegiální manévr popřel a svedl vše na svůj motor. Nicméně dva body za čtvrté místo malé sportovní tragédii Pavla Ondrašíka nezabránily a postup do finále A mu unikl. V této jízdě s přehledem zvítězil Otto Niedermeier. Do velkého finále jej mohl ještě doprovodit Milanese, ale srdnatě jedoucí Mitch Godden ho o druhou pozici připravil. Poslední místo ve finále A tak trochu nečekaně spadlo do klína Kennethu Borgenhaugovi.

Ve finále C si od startu nejlépe vedl Marius Røkeberg, pro kterého to ale byla asi chabá záplata na zmařené postupové ambice. Za ním se ale rozhořel velký souboj. Philippe Ostyn a Holanďan Sjoerd Rozenberg jeli téměř celou rovinku vedle sebe jako jeden muž. Francouz ale dokázal podržet plyn a nechal Rozenberga za sebou. Ten se vzápětí stal terčem útoků ze strany mladého Angličana Colvina. Ten se vždy v nájezdech do zatáčky dostával před svého holandského soupeře, zkušenější Rozenberg ho však vždy dokázal objet vnějškem. Ostynovi v závěru přestávala jet motorka, v cíli však dokázal být ještě před Rozenbergem.

Finále B nemělo jen rozhodnout o pořadí na sedmé až dvanáctí příčce. Vzhledem k faktu, že Zdeněk Schneiderwind figuruje ve startovní listině letošního světového šampionátu, nabízí se zde postupová naděje ještě pro jednoho jezdce. A už se totiž Zdeněk letos umístí do osmého místa, které mu zajišuje přímý postup do Grand Prix na příští rok, nebo skončí na 9. až 16. místě které ho opravňuje ke startu v závodě challenge, posune se startovní listina challenge vzhledem k jeho dnešnímu postupu o jedno místo. Tohoto faktu si jistě byly vědomi i všichni účastníci finále B včetně našeho Pavla Ondrašíka. Ten se v rozhodující moment dokázal soustředit a předvedl výborný start. Na rovince ještě odrazil útok Trofimova a pak již jen zvyšoval svůj náskok. Největší souboj se však odehrával okolo třetího místa. Milanese neustále útočil na Rahka, ale ten se vždy ve výjezdu dostával zpět na 3. pozici. V závěru druhý Trofimov trochu ubral a postaral se tak o dramatický závěr. V cíli jen málokdo z přihlížejících tušil, kdo z trojice Trofimov – Rahko – Milanese se mohl nakonec radovat z druhého místa. Rozhodčí nakonec potvrdil právě toto pořadí. Pavel Ondrašík tak stále ještě může doufat, že bude v září v německé Vechtě bojovat o postup do finálové série MS na příští rok. Diváky a především sebe potěšil osmým místem Vladimir Trofimov. Jezdec, který toho v minulosti dokázal na ploché dráze mnoho, přijel do Mariánských Lázní s jediným motocyklem. V depu na něj zbylo místo mezi jezdci veterány, kam už Trofimov věkem také náleží, ale on dokázal, že ještě nepatří do starého železa, když v závodě za sebou dokázal nechat mnohem mladší jezdce na kvalitnějším vybavení.

Před finále A se Zdeněk Schneiderwind netajil tím, že Daniela Bachera dnes asi neporazí. Přesto do této jízdy vstupoval s odhodláním neprodat svou kůži lacino. I v této jízdě šlo o mnoho. Ve hře byly nejen stupně vítězů, ale především první čtyři jezdci v cíli nebudou muset před závodem challenge absolvovat ošemetnou jízdu poslední šance. Start vyšel nejlépe Zdeňkovi, ale Bacher na svůj útok nenechal dlouho čekat a vnějškem se kolem našeho závodníka protáhl. Jeho útok byl přímo drtivý a v průběhu čtyř kol si vypracoval ohromný náskok. O suverénním králi závodu nebylo žádných pochyb. Mladý německý jezdec dokázal, že patří v současnosti ke světové extratřídě a bude jistě důstojným nástupcem odcházející generace mistrů světa. Druhý skončil v tomto závodě Zdeněk Schneiderwind před Erikem Eijbergenem a Benjaminem Hegenerem. Černý Petr v podobě Last Chance Heat ve Vechtě zůstal v ruce Otto Niedermeierovi a Kennethu Borgenhaugovi.

Slunce, které prozářilo závěr závodu jen podtrhlo celkový příjemný dojem, který v divácích celý závodní víkend v Mariánských Lázních zanechal. Pořadatelsky byl závod zvládnut na jedničku a nepotvrdily se ani obavy z počasí, které leckoho nenechaly klidně usnout. Mariánské Lázně opět dokázaly připravit nádhernou podívanou a v pořadatelském žebříčku se posunuly o pěkný kus nahoru. Doufejme, že v příštích letech vystoupají spolu s českými jezdci ještě výš.

    TOT C B A
1. Daniel Bacher, D 5 5 5 5 20     1.
2. Zdeněk Schneiderwind, CZ 5 4 5 4 18     2.
3. Erik Eijbergen, NL 4 5 4 3 16     3.
4. Benjamin Hegener, D 5 4 5 5 19     4.
5. Otto Niedermeier, D 4 5 2 5 16     5.
6. Kenneth Borgenhaug, N 3 4 1 4 12     6.
7. Pavel Ondrašík, CZ 3 3 4 2 12   1.  
8. Vladimir Trofimov, UA 0 2 4 3 9   2.  
9. Mikko Rahko, FIN 2 1 3 2 8   3.  
10. Alessandro Milanese, I 3 3 3 3 12   4.  
11. Mitch Godden, GB 1 3 3 4 11   5.  
12. Markus Helin, FIN 4 1 0 0 5   6.  
13. Marius Rokeberg, N E E 2 2 4 1.    
14. Philippe Ostyn, F 1 2 1 T 4 2.    
15. Sjoerd Rozenberg, NL 1 1 2 1 5 3.    
16. Shane Colvin, GB 2 2 1 E 5 4.    
17. Jerome Cottier, F 0 0 0 1 1 E    
18. Steve Braidford, GB 2 0 F – 2    
19. Jaroslav Pták, CZ (res) 1 1      
20. Antonín Klatovský, CZ (res) 0 0      

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II) a Jiří Bayer

Veteráni jezdili o stošest

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mariánské Lázně – 5. a 6. května
Vloženým závodem po oba dva dny mariánskolázeňského víkendu byl podnik evropské série veteránů. V sobotu absolvovala třicítka borců rozdělených do dvou kategorií jízdy základního rozpisu, v neděli finále. Kategorii čtyřventilových strojů ovládl Angličan Paul Evitts, mezi dvouventily kraloval jeho krajan Gerry Smith.

Sobotní program v Mariánských Lázních otevřela první jízda dvouventilových strojů. Do ní nejlépe odstartoval britský jezdec Frank Yates. Z prvního místa se však radoval jen jedno kolo, v tom druhém si razantně řekl o slovo Jan Jacobsen z Norska a vedení bez problémů udržel až do cíle. Yates se ještě na poslední rovince musel bránit útokům Dána Jense Munkedala. Ve druhé jízdě, která patřila rovněž dvouventilům, se od startu prosadil Němec Franz Greisel. V první zatáčce dokázal odrazit dvojitý útok, když se Angličan Maurice Jones pokusil protáhnout na první příčku po lajně a Nor Kaare Heia kolem mantinelu, a pak již jen kontroloval svoji pozici. Heia s Jonesem pak svedli velkou bitvu o druhou příčku, ve které až cílová rovinka rozhodla tento duel ve prospěch britského jezdce. Třetí jízdu této kategorie okořenil svou jízdou bývalý šampión Hartmut Ernst, ale o pět bodů za vítězství ho připravil defekt v posledním kole. Smůla, která tohoto vynikajícího jezdce v Mariánských Lázních v posledních letech provází, tak o sobě dala vědět i letos. Pro plný počet bodů si tak dojel další z favoritů Gerry Smith.

V první jízdě čtyřventilových strojů splnil papírové předpoklady Brit Paul Evitts a po bleskovém startu šel do vedení. Vnějškem na něj však velmi odvážně zaútočil bělovlasý italský veterán Francesco Barbetta. Jejich souboji, který vydržel celá tři kola, přihlížel třetí Oswald Lasarzik. V cíli byl nakonec přeci jen o něco rychlejší Evitts a připsal si pět bodů. Velice suverénně si počínal další z Angličanů John Hartley. Perfektně odstartoval a druhému Davu Hammondovi nedal sebemenší příležitost k útoku. Jezdecky zaujal i Roland Gütter, nová tvář evropské série veteránů. Zrzavý Němec byl velice rychlý, ale o lepší než třetí pozici se připravil občasnými chybičkami.

Divácky atraktivní byla i v pořadí čtvrtá jízda dvouventilů. Ta byla nejprve zastavena pro letmý start Ernsta. Při opakovaném startu se do první zatáčky přiřítila sevřená trojice jezdců. Hartmut Ernst se však z kleští Maurice Jonese a Franze Greisela dokázal vymanit, v zátáčce podržel plyn, na rovince ukázkově zalehl a získal si tak drobný náskok. Vše se zdálo být rozhodnuto, ale Greisel ukázal sílu svého stroje a nečekaným zrychlením se málem přes Ernsta dostal. Ten však nepolevil a svou pozici před útočícím krajanem uhájil. Pořadí v cíli tak bylo Ernst, Greisel a Jones. Dvakrát se musela startovat i jízda následující. Nejlépe si počínal Gerry Smith, ale ve výjezdu z první zatáčky druhého kola upadl za ním jedoucí Munkedahl. Soupeři se mu naštěstí stačili vyhnout, ale jízda musela být přerušena. Smith rychle ovládl i opakovanou jízdu. Za ním se usadil Jan Gunleik Kilen z Norska, zatímco Angličan Cooke neodjel ani od startu. Kilena postihl v poslední zatáčce defekt, druhý tak dojel Frank Yates a nečekané tři body spadly do klína Geoffu Urbanovi z Velké Británie, který jezdil na svém muzeálním Japu s ohromnou ztrátou. Triumf v další jízdě zaznamenal Jürgen Bruckner, který si v první zatáčce vnějškem vyšlápl na Heiu. Překvapil Jacobsen, který si dojel jen pro jediný bod. Jak se později ukázalo, vina byla na straně stroje. Bohužel byla tato závada i příčinou odstoupení norského dravce a vítěze první jízdy z celého závodu.

Na řadu přišly znovu čtyřventily a proti sobě se na start postavili dva největší rivalové a zároveň kamarádi Paul Evitts a John Hartley. Právě tato dvojice šla podle předpokladů po vylétnutí pásky do vedení. Gütter propásl start, ale z posledního místa se dokázal probojovat na třetí místo, o které ho však v závěru připravil bývalý šampión NDR Lasarzik. Vítězství si vybojoval Evitts. Výborně si vedl v následující rozjížďce Francesco Barbetta, o pět bodů ho však na cílové rovince připravil excelentním finišem Hammond.

Jürgen Bruckner si mohl připsat další triumf v jízdě s číslem jedenáct. Po velmi rychlém startu se ujal vedení, ale ve druhém kole se přes něj na konci rovinky přehnal Heia. Start ve finále A si touto jízdou však zajistili oba, stejně jako v cíli třetí Yates. O tom si mohl nechat zdát Hartmut Ernst, který díky defektu z první jízdy ztratil důležité body. Systém pouhých tří startů pro každého jezdce tak v tomto případě předčasně vyřadil z boje jednoho z největších favoritů. Bez ohledu na tento fakt odstartoval Ernst nejlépe do dvanácté rozjížďky. Na rovince se ale německé eso nechalo zaskočit Jonesem, který převzal vedení. Hartmut je ale ryzí bojovník a korpulentnímu Angličanovi dopřál radost z první příčky jen necelé jedno kolo. Poté již opět kraloval ve svém stylu. Ale ani deset bodů za dvě vítězství mu účast ve velkém finále nepřineslo. O bod více získal Jones a tomu postup neunikl. O posledních dvou finalistech rozhodla jízda s čísle třináct. Nejlepší start se povedl Greiselovi, ale ve výjezdu ze druhé zatáčky se dočkal útoku ze strany Gerryho Smithe. Velký souboj na rovince vyzněl lépe pro Angličana, který si vedení udržel až do cíle.

O účastnících finále A se rozhodovalo i v poslední sérii čtyřventilů. Ve čtrnácté jízdě nejprve svým letmým startem způsobil přerušení Ital Silvano Soattin, poté již kraloval John Hartley. Neměl to ale vůbec lehké. Po dobrém startu se vnějším obloukem vyhoupl do čela, na rovince však za ním excelentně zalehl jeden z nejstylověji jedoucích veteránů Oswald Lasarzik a začal se na Angličana dotahovat. Několikrát se dokázal přiblížit doslova na dostřel, ale Hartley si vedoucí příčku dokázal pohlídat. První dva finalisté byli na světě. Poslední jízda kvalifikační části pak přinesla další čtyři. Na čele bylo celkem jasno, tam kroužil Evitts před Barbettou. Velký boj se ale rozpoutal o 2.-5. místo. Nejlépe si počínal Gütter, ale stejně jako v předchozích jízdách dokázal vyrobit jezdeckou chybu, která ho stála postup. V posledním kole si ukl o soupeře a propadl se z třetí na pátou pozici. Na finále A tak mohl zapomenout, tam naopak zamířili spolu s Evittsem a Barbettou Angličané Hammond a Freeman.

Finálové jízdy obou kategorií doplnily nedělní program závodu mistrovství světa. Nejprve přišlo na řadu dvouventilové céčko. V něm najel do pásky Roy Gomm a musel startovat z trestné čáry. V restartu byl nejúspěšnější Kilen a neohroženě dovedl svůj stroj až do cíle. Ve druhém kole se na druhou příčku probojoval Mick Cooke, ale defekt na konci rovinky ho z jízdy vyřadil. Druhý tak nakonec dojel Dán Peder Jensen před Tomem Blackwoodem ze Skotska. Do B finále nenastoupil Jacobsen, tak se jelo jen v pěti. Hartmut Ernst neměl se soupeři větší problémy a po dobrém startu se ani příliš nesnažil. Ve druhém kole si ale uvědomil, že jede taky pro diváky a zalehl ve svém pověstném stylu. Do cíle tak dorazil s velkým náskokem před Jensem Munkedalem a publikum ho za to odměnilo zaslouženým potleskem.

V B finále čtyřventilů odstartoval nejlépe Roland Gütter, ale ve výjezdu z první zatáčky překvapivě zaútočil Silvano Soattin. Tento italský jezdec, který dříve patříval ke špičce šampionátu veteránů podával v posledních letech dost nevýrazné výkony. Tentokrát ale bojoval jako pokropený živou vodou. Předvedl nádherný styl a zaslouženě vyhrál.

Do čela velkého finále dvouventilových strojů se brzy po startu dostal Maurice Jones, na rovince zalehl a vybudoval si slušný náskok. Za jeho zády však zuřil nelítostný boj o druhé místo mezi Greiselem Heiou a Smithem. Angličan Gerry Smith se dokázal z jejich sevření vymanit a v nájezdu do třetího kola se dokonce probojoval přes Jonese na první pozici. Ten na jeho útok nenašel účinnou protizbraň a spokojil se s druhým místem. Třetí projel cílem Heia před Greiselem.

Druhým vrcholem veteránských závodů bylo čtyřventilové áčko. Do něj z neznámých důvodů nenastoupil Lasarzik a ze souboje o prvenství brzy odpadl i Barbetta, kterého postihl defekt už v první zatáčce. Velké jezdecké srdce prokázal Paul Evitts. Po nevydařeném startu najížděl do první zatáčky jako poslední, dokázal ale podržet plyn a odvážným manévrem proletěl mezi ostatními až na první místo. To pak dokázal bez problémů udržet až do cíle. Na dalších místech dojeli jeho krajané Hartley a Hammond.

Letošní závody veteránů se poprvé jely coby doplňkový závod mezi jízdami MČR a MS. V této nové úloze se docela osvědčily. Někteří diváci viděli jejich souboje vůbec poprvé a zklamáni určitě nebyli. Pozitivem pro závodníky bylo i plné hlediště, bez kterého se v minulých letech museli obejít. V budoucnu se tak možná tento model uchytí a veteráni se stanou pravidelným příjemným doplňkem vrcholných závodů v Mariánských Lázních.

Čtyřventily:          
    TOT B A  
1. Paul Evitts, GB 5 5 5 15   1.  
2. John Hartley, GB 5 4 5 14   2.  
3. Dave Hammond, GB 4 5 3 12   3.  
4. John Freeman, GB 2 3 2 7   4.  
5. Francesco Barbetta, I 4 4 4 12   E  
6. Oswald Lasarzik, D 3 3 4 10    
7. Silvano Soattin, I 1 1 3 5 1.    
8. Roland Gütter, D 3 2 1 6 2.    
9. Kevin Howse, GB 2 2 2 6 3.    
10. Jürgen Jucknies, D 1 1 1 3 4.    
11. Bill Haynes, GB 0 0 0 0 5.    
12. Brian Bassett, GB E 0 0 0 6.    
 
Dvouventily:          
    TOT C B A
1. Gerry Smith, GB 5 5 5 15     1.
2. Maurice Jones, GB 4 3 4 11     2.
3. Kare Heia, N 3 4 5 12     3.
4. Franz Greisel, D 5 4 4 13     4.
5. Jürgen Bruckner, D 4 5 4 13     5.
6. Frank Yates, GB 4 4 3 11     6.
7. Hartmut Ernst, D E 5 5 10   1.  
8. Jens Munkedal, DK 3 F 3 6   2.  
9. Walter Johanssen, N 2 3 3 8   3.  
10. Brad Davis, GB 3 2 2 7   4.  
11. Geoff Urban, GB 1 3 0 4   5.  
12. Jan Jacobsen, N 5 1 – 6    
13. Jan Gunleik Kilen, N 2 E 2 4 1.    
14. Peder Jensen, DK E 1 2 3 2.    
15. Tom Blackwood, GB – 0 1 1 3.    
16. Roy Gomm, GB 1 0 1 2 4.    
17. Mick Cooke, GB 2 E E 2 E    
18. Per Prytz, NZ 1 2 1 4    

Foto: Jiří Bayer

Zdeněk Schneiderwind je opět švihák lázeňský

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mariánské Lázně – 5. května
Sobotní mezinárodní český šampionát na dlouhé dráze přinesl další titul Zdeňku Schneiderwindovi. Pražský závodník zaváhal pouze jedenkrát. Po třetím startu rozjížďky s číslem osm projel cílem až jako třetí. Ve všech ostatních případech však znal jedině vítězství. V rozhodujícím finále A pak za sebou nechal nebezpečného Sirga Schützbacha i Markuse Eibla. Ostatní čeští závodníci si vesměs vybrali větší či menší díl smůly. Pavel Ondrašík ve snaze vylepšit si pátou příčku v posledním kole finále A upadl. Richard Wolff, který si na splátky a s finanční podporou rodičů pořídil nový dlouhodrážní speciál, nakonec nepostoupil do áčka o jediný bod. Ve finále B však porazil všechny s výjimkou Alessandra Milaneseho. Jaroslav Pták ujel v béčku jen pár metrů, protože mu vypadla druhá rychlost. Antonín Klatovský byl rád za další zkušenosti, zatímco Karel Kadlec by na sobotu nejraději zapomenul.

Hvězda kolonády
Pokud jste se během závodního víkendu vydali také na lázeňskou kolonádu, narazili jste na Richarda Wolffa takřka na každém rohu. Jeho snímek, jak v plném nasazení vyjíždí ze zatáčky, se stal oficiálním symbolem letošního podniku. A protože se pořadatelé činili i v otázce reklamy, nešlo pražského závodníka na křiklavě žlutých plakátech přehlédnout.

Samotný závodník se trošku styděl za svůj styl mírně šmrncnutý krátkými ovály. Ovšem motocykl z plakátu, který by se kvůli svému odpružení zadního kola dvěma jednotkami hodil spíše do boxů veteránů, si své mediální slávy letos neužil. Richard Wolff si totiž s finanční pomocí svých rodičů pořídil z druhé ruky nový stroj.

„Po letech jsem si musel koupit taky černobílej povlak,“ žertoval na téma svých výdajů před závodem. A zároveň doufal, že smůla se spokojila s daní vybranou v dopoledním tréninku v podobě prasklého řetězu.

Jenže start rozjížďky s číslem jedna byla katastrofa. Zdeněk Schneiderwind na čele dával jasně najevo, kdo je nejvážnější uchazeč o titul. Ale Richardu Wolffovi všichni ujeli už po vylétnutí pásky. A jeho zoufalý oblouk v úvodním nájezdu přinesl nakonec skalp pouze Nizozemce Henry van der Steena.

„Neviděl jsem zelený světlo,“ upozorňoval Richard Wolff na typicky rychlé zvedání pásky rozhodčího Pavla Váni. „Když se na něj podíváš, hned vyletí páska a ty tam máš čtvrt plynu, co ti zbyde?! Ale teď vyhraju…“

Proroctví Richarda Wolffa vypadalo hodně troufalé. Vždy na startovní rošt rozjížďky s číslem šest s ním přijeli také Zdeněk Schneiderwind a Marius Rökeberg, vítězové z první série. V první zatáčce však upadl Klaus Gerdemann a startovalo se znovu. Červená světla však zastavila pětici pozůstalých opět už na začátku protilehlé rovinky.

Zatímco ve dvou předchozích případech byl mašinkou ve vláčku závodníků Zdeněk Schneiderwind, nyní přišla chvíle Richarda Wolffa. Když páska vystřelila, nekoukal ani vpravo, ani vlevo. Nechal za sebou Zdeňka Schneiderwinda a usadil se na druhé příčce za Mariusem Rökebergem.

Čtyři body mu ovšem byly málo. A proto nedopřál vedoucímu Norovi ani vteřinku oddechu. Klubový motor v rámu jeho motocyklu měl ve svém ocelovém srdci početné koňské stádo od Luboše Tomíčka. V první zatáčce posledního kola se Richard Wolff po vnitřní straně probil do čela. A vzápětí za jásotu diváků projel vítězně cílem.

Chutný předkrm mistrovství světa
Už dávno před závodem bylo jasné, že sobotní závod mistrovství republiky bude nanejvýš vyrovnaným partnerem nedělnímu šampionátu světa. Tyto předpoklady se naplnily beze zbytku. A čeští závodníci dostali soupeře zvučných jmen. K radosti publika, které od cesty do ochozů lázeňského oválu neodradily ani husté mraky, s nimi dokázali hrát vyrovnanou partii.

Zdeněk Schneiderwind byl předurčen být hercem hlavní role nejen v neděli, ale také samozřejmě o den dříve. Své ambice v sedle tovární Jawy naznačil už v úplně první jízdě dne. Výtečně zvládl start i průjezd první zatáčkou. A když na něho ve druhém kole zaútočil exmistr Evropy na trávě Sirg Schützbach, uletěl mu jako nadzvukový tryskáč předpotopnímu dvojplošníku.

Nic nenasvědčovalo, že by fenomenální Pražan měl z hvězdné role vypadnou také při šesté jízdě. Dvakrát se dostal na čelo, ale dvakrát se mávalo červenými praporky. Napotřetí se před něj dostali Marius Rökeberg s Richardem Wolffem. Zdeněk Schneiderwind protnul metu jako třetí. „Dělal jsem spoustu chyb,“ vysvětloval o chvilku později.

Pomyslný post dočasné české jedničky převzal Pavel Ondrašík. V rozjížďce s číslem tři využil cejchy, kterou poslal Marius Rökeberg do obličeje Jaroslava Ptáka, a usadil se na druhé příčce za Norem. A vzápětí se stal hrdinou páté jízdy.

V ní rychle odstartoval, avšak v úvodním výjezdu se kolem něho přehnal Markus Eibl. Závodník pražského Olympu se však držel v dostřelu. Udeřil ve druhé zatáčce a spodem se dostal zpátky do čela. Další oblouk ovšem vynesl do vedení opět německého závodníka, který se tentokrát od Pavla Ondrašíka v zatáčce u depa nenechal podjet.

Jenže Čech opět vystrčil růžky opět v první zatáčce třetího kola. Robert Eibl byl ve střehu a takřka okamžitě kontroval. Bitvu, s jakou se mnohdy nesetkáváme ani na krátkých drahách, nakonec rozhodl Pavel Ondrašík. V posledním oblouku se hnal zvenku okolo Němce, aby projel cílem jako první. „Jakž takž jsem si zazávodil,“ smál se Pavel Ondrašík o pár minut později v depu.

Hořké lázeňské oplatky
Pavel Ondrašík, Zdeněk Schneiderwind a Richard Wolff mohli být po polovině základní části se svým bodovým kontem navýsost spokojeni. Ovšem Jaroslav Pták s Karlem Kadlecem vypadali jako, kdyby jim někdo sladké kulaté lázeňské oplatky posypal černým pepřem.

Plzeňský matador nezastíral, že v Mariánských Lázních neměl svůj den. A na domácího borce se nesmálo příliš štěstí. Jeho kočkování s Mariusem Rökebergem v rozjížďce s číslem tři využil Pavel Ondrašík, aby mu sebral druhé místo. V další jízdě pak Jaroslav Pták skončil až pátý.

„Jede to, ale nevychází to od startu,“ líčil Jaroslav Pták své úvodní dvě představení na lázeňském ovále. „Oni odjedou a je to v prdeli. Nejdřív jsme šli na držku s Rökebergem, jak ho to natáhlo. Teď mě zasypali a bylo to.“

Beznaděj však nebyla v žádném případě na místě. Sedmou jízdu ovládl Markus Eibl. Jaroslav Pták ovšem vyjel z první zatáčky hned za ním. A dral se dokonce na první příčku. v druhém oblouku zkusil nájezd vnitřkem. Leč ve výjezdu se nechal vynést příliš doprava. A rázem měl na krku Mariuse Rökeberga a Alessandro Milanesem.

V infarktovém závěru se na druhou příčku prosadil italský závodník. Tři body však posílily naděje Jaroslava Ptáka na finále A. Tuto teoretickou možnost ovšem v rozjížďce s číslem dvanáct skácel Zdeněk Schneiderwind. Jaroslav Pták sice odletěl od pásky jako první, ale pražský závodník letěl do čela už v prvním výjezdu.

Když se všechno sečetlo, scházel Jaroslavu Ptákovi jeden bod. „Štve mě, že jsem neprohrál jedinej start, ale mydlili mě v první zatáčce,“ říkal po svém posledním vystoupení. „Kdybych ztrácel třicet metrů do nájezdu, bylo by jasný, že neumím startovat. Takhle je vidět, že je to v motoru.“

Přesně jeden bod sebral účast v áčku také Richardu Wolffovi. V osmé jízdě bouchly saze v Karlu Kadlecovi. Dostal se do čela. A zatímco Pavel Ondrašík a Nynke de Jong šli před Plzeňáka ještě na začátku protilehlé roviny, Richard Wolff visel na čtvrtém místě až do druhého nájezdu. V něm se posunul na třetí místo, ale na další posun v pořadí už nebylo ani pomyšlení.

V rozjížďce s číslem deset nakonec Richardu Wolffovi sebral třetí místo Pavel Ondrašík. Nynke de Jong hned nato stačilo, aby skončila třetí. A mohla v depu radostně tancovat s anglickými slovy: „It‘s my day!“ Už věděla, že je ve finále A.

Sólo mistra Schneiderwinda
Pakliže někdo pokládal zaváhání Zdeňka Schneiderwinda v šesté jízdě za začátek nové tradice, hluboce se mýlil. Česká dlouhodrážní jednička hned v další sérii prokázala, že to s obhajobou titulu myslí vážně.

Rozjížďka s číslem devět viděla jeho velikánské sólo. A jak už bylo řečeno, Jaroslav Pták mu o tři jízdy později komplikoval život jen k prvnímu výjezdu. Zdeněk Schneiderwind se tak mohl chystat na finále A. Kvalifikoval se do něj s osmnácti body stejně jako Sirg Schützbach a Markus Eibl.

Roli leadera závodu si však dlouho udržoval Pavel Ondrašík. V osmé jízdě rychle předčil Karla Kadlece. A pak už mu nestálo nic v cestě k další pětibodové porci. Třetí místo v jeho posledním účinkování v základní části mu pak garantovalo luxusní postup.

Před rozhodující bitkou o titul zbývalo odjet zbylé dvě umísovací jízdy. Řady účastníků finále C rychle prořídly. Klaus Gerdemann už v závodě po svém pádu nepokračoval. Karel Kadlec nedokončil ani úvodní kolo. Angličan Jamie Isherwood ve druhém kole upadl a přišel tak o druhé místo. Ve stylu start – cíl se předvedl Sjoerd Rozenberg, zatímco Antonín Klatovský se nakonec posunul na třetí místo.

Smůla se Jaroslavu Ptákovi lepila na paty také ve finále B. Vybral si místo až u mantinelu, které se mu zdálo nejvýhodnější. Jeho cesta k šachovnicové vlajce ovšem došla svého konce ještě před první zatáčkou. „Asi řemen,“ krčil rameny cestou do depa. „Zařadil jsem dvojku a nic…“ Nakonec se svým otcem v roli mechanika zjistili, že mu druhá rychlost vypadla. Před nedělním mistrovstvím světa o starost víc.

Vpředu mezitím Alessandro Milanese v první zatáčce vystřídal ve vedení Richarda Wolffa. Ihned si vypracoval solidní náskok. A a pražský závodník dělal, co chtěl, vzdálenost od vedoucího Itala nemohl zkrátit. Jakoby mezi nimi byla natažená železná tyč.

Ve finále A úřadoval Zdeněk Schneiderwind svým obvyklým způsobem. Z místa u prken letěl nezadržitelně vpřed. Sirg Schützbach a Markus Eibl ho nechytli ani v první zatáčce, ani později. A museli se zařadit za jeho záda a odpočítávat kola, která mu zbývala k obhajobě loňského a předloňského zlata.

Pavel Ondrašík odstartoval až jako předposlední. Pustil se však srdnatě do boje, v němž se však Marius Rökeberg projevil jako zdatný soupeř. Ve druhém kole to ve výjezdu z první zatáčky vypadalo nadějně. Jenže Pavel Ondrašík vlétl do díry a o sekundu později už ležel na dráze. Nynke de Jong se mu naštěstí stačila vyhnout, takže pražský závodník mohl o svých dojmech vyprávět novinářům na tiskové konferenci.

Hlasy z depa
„Když vyhraješ, je vždycky dobrá dráha,“ smál se Zdeněk Schneiderwind. „Byla těžká, to je pravda, ale nikde jinde se s náma taky nemažou. Tady to padne na úrodnou půdu, kluci z Mariánek udělali spoustu práce. Báli se deště, protože třeba v Plzni už pršelo.“ Zatímco v minulosti sbíral na svých cestách k titulům jen samé pětky, nyní se Zdeněk Schneiderwind musel smiřovat se třetím místem v rozjížďce s číslem šest. „Jsem spokojenej, akorát v týhle jízdě jsem dělal sám dost chyb,“ komentoval svou bodovou ztrátu staronový šampión. „Nevím proč a doufám, že to zejtra bude lepší. Začátek mi utek‘, ale na konci jsem byl spokojenej.“ Zdeněk Schneiderwind není žádným statistikem, který by se probíral, kolikrát se už zapsal do seznamu mistrů. „Tituly a medaile nepočítám,“ připustil. „Ale říkám, že jsem rád, že jsem vyhrál. Titul samozřejmě hřeje, ale je to také úspěch mýho klubu Olymp Praha, Jawy a mých sponzorů.“

„Posral jsem to,“ netajil se Pavel Ondrašík, aby vzápětí vylíčil situaci po startu finále A. „Start rozhodl. Škrtl jsem si o něčí kolo a měl co dělat sám se sebou. Chtěl jsem něco utrhnout. Aspoň je to poučení na zejtra. To se pojede už na čtyři kola a bude víc času. Chtěl jsem to doklapnout, ale natáhla mě díra. Podklouzlo mi zadní kolo. A už jsem jen koukal, jestli mě ta holčina netrefí.“

„Taky jsem to posral,“ ztotožnil se Jaroslav Pták s Pavlem Ondrašíkem. „Začátek byl špatnej. Rökeberga to natáhlo a málem jsme šli na držku. Ve druhý jízdě jsem lítal v trávě, úplně mě zasypali. Pak jsem měl těžkou sedmou jízdu. Myslel jsem, že přivezu bod, ale nakonec byl třetí. Vyhrabal jsem se tak z průměru, ale nakonec mi chyběl bod do áčka.“ Ve finále B ovšem domácí závodník nevybředl ze smůly. „Myslel jsem, že mě opustil řemen, ale vypadla mi dvojka,“ vysvětlil příčinu, proč vypadl už před první zatáčkou. „Den blbec! Fakt je, že Eiblovi a Zdeňkovi to jede o maličko víc.“

„Co ti budu povídat,“ odtušil Richard Wolff. „Když jsem viděl, že ve finále B je na modrý pozici Milanesse, řek‘ jsem si, že si ho musím hlídat. Jeli jsme úplně stejně. Bylo to o startu a první zatáčce. Nedokázal jsem to doladit. V půlce závodu jsem byl spokojenej, teď se vymydlily díry. To mně ale sedí, když je to rozbitý.“ Pražskému jezdci chyběl na postup do áčka opravdu jen kousíček. „Škoda bodu, škoda první jízdy,“ souhlasil Richard Wolff. „Byl to průšvih ten můj první start. A jednu jízdu, kdy Káča odstartoval, mě zbrzdil a Nynke mě podjela po lajně. Už jsem jí během třech kol nestačil předjet, když jsem přeskákal přes Káču.“

„Dobrý,“ netajil se Antonín Klatovský svou spokojeností. „Mám lepší pocit než loni. Člověk to dostává do ruky. A dostává se do tajů. Víš sám, jak to je. Ale budu s dlouhou pokračovat.“ Má ledařský mistr kromě německého motokrosu plochodrážních strojů v Teterowě nějaké další závody? „Připravujeme v Milevsku motorkářskou restauraci,“ odpověděl. „V srpnu budeme otevírat, aby se začalo ještě v létě. Takže jsem spíš teď od rána do večera na stavbě. A dvě věci dělat nejde.“

    TOT C B A
1. Zdeněk Schneiderwind, Praha 5 3 5 5 18     1.
2. Sirg Schützbach, D 4 5 4 5 18     2.
3. Markus Eibl, D 4 4 5 5 18     3.
4. Marius Rokeberg, N 5 4 2 4 15     4.
5. Nynke de Jong, NL 2 3 4 3 12     5.
6. Pavel Ondrašík, Praha 4 5 5 3 17     F
7. Alessandro Milanese, I 3 3 4 1 10   1.  
8. Richard Wolff, Praha 1 5 3 2 11   2.  
9. Manfred Knappe, D 5 4 2 E 11   3.  
10. Kenneth Borgenhaug, N 2 2 2 4 10   4.  
11. Ronny Stüdemann, D 3 2 3 3 11   5.  
12. Jaroslav Pták, Mariánské Lázně 3 1 3 4 11   E  
13. Sjoerd Rozenberg, NL 2 2 1 2 7 1.    
14. Henry van der Steen, NL 0 0 1 2 3 2.    
15. Antonín Klatovský, Klabo Team 1 1 0 1 3 3.    
16. Jamie Isherwood, GB 0 0 0 1 1 F    
17. Karel Kadlec, Plzeň 1 1 1 R 3 R    
18. Klaus Gerdemann, D E F/R – – 0    
res Matěj Kůs, Praha   DNR      

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)