Archiv pro rubriku: Extraliga

Praha neprodá Josefa France ani za několik miliónů

Praha, Slaný a Kutná Hora – 17. února
Kuloární informaci, že Slaný vyjednává s Prahou o přestupu Josefa France, tento týden potvrdily také internetové stránky pražské Markéty. I když z nich článek včera zmizel, magazín speedwayA-Z pátral po detailech a zjistil, že se žádný velký přestup ve stylu Michala Makovského s největší pravděpodobností neuskuteční.


„S Pepou jsem jednal,“ připustil Milan Mach, manažer extraligového Slaného. „Zájem z jeho strany byl. Z Markéty nám však zatím nesdělili svůj finanční požadavek. A tak oficiálně nevíme nic.“

Pražské straně se však ztráta jedné z hlavních opor nikterak nezamlouvá. „Můžu říct akorát, že Pepu France nepustím ani za několik miliónů,“ komentoval možný odchod svého závodníka Milan Špinka. „Patří mezi opory v extraligovém týmu PSK Olymp a je tedy nesmysl, aby někam přestupoval. Nepřipadá v úvahu. Loni byl Adrian Rymel ve Mšeně, ale pak se zmákl Tonda Šváb a Adrian nám chyběl.“

Josef Franc o nejnovějším vývoji situace nemá žádné informace. „O jednání nevím nic,“ řekl. „Já u toho nebyl. Ale myslím, že to v Praze zamítli.“ A jak vlastně k námluvám ze strany Slaného došlo? „Nabídli mě to, jestli mám zájem,“ odpověděl. „Měl bych, kdyby mi dali, co bych chtěl. Odcházet z Markéty však nemusím. Ani jsem nevěřil, že by to dopadlo. A tak jedeme dál a budu nastupovat opět za Markétu.“

Celá záležitost je tak zřejmě uzavřena. Pražskému Olympu se není co divit, protože uvolněním jednoho ze svých es by v jeho celku vznikla pořádná díra. Své dozajista sehrála i loňská zkušenost se zapůjčením Adriana Rymela do Mšena. Jeho hostování však mělo rovněž pozitivní dopady. Za prvé prokázalo sílu pražského Olympu, jenž zmítán smůlou a nepřízní osudu nakonec se ctí obstál v tahanici o černého Petra baráže. Na druhé straně Adrian Rymel ve mšenské vestě byl jedním z rozhodujících faktorů pro vznik nejkvalitnějšího ligového ročníku celé české historie, který by nám naši otcové či dědové mohli jen závidět. Proto se nabízí otázka, zda by právě kluby neměly různým hostováním podobnou situace modelovat. Kvalitní, nervy drásající závody by totiž mohly být tím správným katalyzátorem diváckého a mediálního zájmu. A to je něco, česká plochá dráha potřebuje jako sůl.

Svůj názor na problematiku trhu s jezdci mohou vyjadřovat rovněž čtenáři magazínu speedwayA-Z prostřednictvím naší nové ankety.

Foto: Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz)

Komentář ostrým perem:

Česká Třebová – 14. prosince
Představte si, že máte firmu a naskytne se vám šance prezentovat své výrobky či služby před nejširším spektrem vašeho segmentu trhu. Samozřejmě se samou snahou přetrhnete. Co však udělají v obdobné situaci extraligové kluby? Najdou malicherné důvody, proč se prezentace nezúčastnit, by to naštve stovky lidí a v konečném důsledku neprospěje nikomu. Tato metafora samozřejmě patří pardubickému a plzeňskému vetu přeložení jednoho extraligového podniku z Prahy do Kopřivnice. Jak magazín speedwayA-Z informoval, Plzeň a Pardubice se postavily proti pražskému záměru s ohledem na vzrůst nákladů a obavy o sportovní úroveň podniku.


Každý, kdo v poslední době navštívil nějaký závod v Kopřivnici, musel být unešen. Tisíc platících diváků při extralize v červnu 2001 a bezmála dva a půl tisíce přítomných během letošního finále českého šampionátu jednotlivců. Nevídaný dav přitom dokáže v ochozech severomoravského města vytvořit atmosféru, jakou jinde na ploché dráze v naší zemi nezažijete. Římské svíce, transparenty, trička a úžasná kulisa nemá jinde obdoby, a už budete seznamem českých a moravských stadiónů listovat odpředu či odzadu. A co na tom, že se tato show týká především rodáka z nedalekého Štramberka, Adriana Rymela.

A právě do tohoto prostředí se mohl vrátit jeden z extraligových závodů. Jenže v souvislosti se jménem Kopřivnice téměř automaticky vyvstane v mysli další domácí extrém. Veliká, převeliká více než půl kilometru dlouhá tvrdá a děravá dráha vzbuzující respekt již jen při vyslovení jména svého sídelního města. Ta se okamžitě dostala do arzenálu argumentů odpůrců myšlenky přeložení pražského klání. Další munici jim dodala téměř čtyř set kilometrová vzdálenost od české metropole.

A tak Pardubice a Plzeň minulý týden řekly na zasedání VV SPD této myšlence ne, aniž ji možná důkladně promyslely ze všech stran. Kopřivnická dráha je skutečně mezi plochodrážními ovály exotem. Ale proč jí právě kvůli její přerostlosti zatracovat? Navíc biblické kdo jsi bez viny, hoď první kamenem, má svoji paralelu také na českých extraligových stadiónech. V komentářích závodníků slýcháme rovněž kritiku pražské jednokolejky, pardubického letiště či slánských mořských vln. O extrémně rozbité Plzni, kde navíc závodníci startují proti ostrému zapadajícímu sluníčku a oslepující paprsky naší hvězdy je oslňují i při každém nájezdu do zatáčky u depa, raději pomlčme.

Obavy o sportovní úroveň případného extraligového podniku v Kopřivnici mohou být liché. Zůstává bod dvě, zvýšená ekonomická náročnost. Je pravdou, že Ostravsko je pro Plzeň poněkud z ruky. No, a co? Extraliga je přece mistrovstvím České republiky. A naše země se plochodrážními měřítky rozpíná také na Moravu. I tam by měla být k vidění ta nejlepší esa, která se u nás na oválech objevují. Pakliže někdo tvrdí opak, měl by přijít s iniciativou přejmenovat vyšší soutěž na středočeský přebor otevřený pro Plzeňský a Pardubický kraj.

Podtrženo a sečteno, mohla by Kopřivnice extralize jedině prospět. Už jen kvůli těm stovkám lidí, kteří by se na plochou dráhu přišly podívat. Nejenže na mnoha jiných místech neprojde branami srovnatelný počet ani za celou sezónu, ale třeba vzrušující podívaná na boje pestrobarevně oděných mužů přiláká nového sponzora. Nebo některého z nadšeně přihlížejících kluků přivede do sedla plochodrážního stroje jako před téměř patnácti lety právě Adriana Rymela. V tomto kontextu by vůbec nebylo od věci zamyslet se nad myšlenkou exportu boje o extraligové body také na další neutrální dráhy. Jenže budou-li i nadále v naší ploché dráze bojovat myši se žábami, stěží se divák realizace podobných projektů dočká. By pak titul vyhraje kdokoliv, naše plochá dráha bude v seznamu obětí.

Svůj názor můžete vyjádřit také v rubrice Ankety.

Foto: Pavel Fišer

Kopřivnice přišla o extraligu

Praha – 10. prosince
Pondělní zasedání VV SPD mělo na svém programu také úmysl pražského Olympu postoupit jeden extraligový závod do severomoravské Kopřivnice. Ačkoliv řády neřeší, že si klub nemůže uspořádat svůj podnik na jiné dráze než své vlastní, Pardubice a Plzeň se postavily proti. Petr Moravec, předseda VV SPD, uvedl, že zástupci obou klubů své stanovisko zdůvodnili zvýšenou ekonomickou zátěží. Oba prý rovněž shodně konstatovali, že obrovským plusem v Kopřivnici je sice vysoká divácká návštěvnost, ale pro sportovní kvalitu je daleko přínosnější závod v Praze. Stovky nadšených kopřivnických diváků však dozajista na celou věc mají opačný názor. A určitě by je zajímalo, kdy Leopold Klíma, plzeňský šéf, jejich stadión navštívil naposledy, že tak dokonale zná kvalitu tamních mítinků.

Březolupy budou farma Slaného

Březolupy – 23. listopadu
By úvodní zprávy hovořily, že Březolupy budou farmou Plzně, nakonec jihomoravský klub zřejmě do 1. ligy nastoupí ve spolupráci se Slaným. Jak magazínu speedwayA-Z řekl Miloš Plzák, předseda AK Březolupy, jedná se o výsledek trojstranné dohody všech zúčastněných klubů.
„Už jsem připravil smlouvu a odeslal ji do Slaného,“ konstatoval Miloš Plzák. „Teď záleží, jak svižně se oni k tomu postaví. Po 10. prosinci bych měl už pochybnosti.“ A proč vlastně došlo k odklonu spolupráce s Plzní? „Plzeňáci se toho trošičku vzdali,“ vysvětlil březolupský šéf. „Řeší problémy se svou účastí v extralize. Vše však proběhlo férově. Jak Slaňáci, tak Plzeňáci seděli na kalendářní poradě v Divišově vedle sebe a víceméně si to gentlemansky předali. Ale kdyby se něco stalo, mohu zodpovědně prohlásit, že můžeme startovat jako farma Plzně.“

Miloš Plzák také magazínu speedwayA-Z vysvětlil svou roli ve farmě. „Zajistíme pneumatiky na všechny závody,“ řekl. „A oba závody u nás kompletně zaplatíme.“

VV SPD schválil výsledky sezóny 2004

Praha – 21. října 2004
Vzhledem ke skutečnosti, že VV SPD musí předložit na valné hromadě schválené výsledky všech soutěží, museli členové řídícího orgánu schválit výsledky šampionátů skončených po jeho posledním zasedání. Elektronickou poštou a telefonicky jednomyslně schválili Miloslav Verner, Josef Laštovka, Leopold Klíma, Petr Křikava, Petr Moravec a Milan Špinka skutečnost, že po rezignaci Mšena se vítězem baráže stala Plzeň. Na základě pravidel pro šampionát republiky družstev jsou právoplatnými účastníky extraligy 2005 ZP Pardubice, AK Slaný, PSK Olymp Praha a PK Plzeň.

První ligu nakonec vyhrály Pardubice

Plzeň – 7. 10. 2004
Barva zlátnoucího listí v okolí plzeňských Borů ve středu korespondovala s náladou pardubického béčka. Nejenže vyhrálo poslední závod letošní první ligy, ale nakonec na pomocné body i celou soutěž. Třetí místo za pražskou Markétou stačilo Plzni k celkovému stříbru a tím i k vyzvání Mšena, posledního týmu vyšší ligy, k baráži o účast v extralize 2005.
Praha, Pardubice či Plzeň?
Zadání úkolů pro poslední prvoligový závod bylo prosté. Pardubice musely k zisku celkového zlata vyhrát. Plzeňákům stačilo druhé místo se současnou podmínkou porážky východočeského družstva. Jejich hlavním motivem však byla baráž. Dostačujícím ziskem pro ni byly alespoň dva tabulkové body. Ani Praze, ani Mšenu už o vylepšení pozice v průběžné tabulce nešlo. Nicméně Pražané jsou družstvem, které nerado prohrává, zatímco Mšeno mohlo plnit úlohu jakési páté kolony. Kdyby se jim totiž podařilo odsunout domácí na poslední místo, na překonání pauzírujícího Slaného by Plzni mohly scházet pomocné body. A tím by se baráž vrátila do pozice hypotetického článku plochodrážních pravidel.


Pakliže se však některé z předpokladů nenaplnily, pak jedině ten o aktivní roli Mšena. V prvé sérii totiž dokázal bodovat pouze Věroslav Kollert třetím místem v rozjížďce s číslem jedna. Jezdící kouč František Liebezeit přišel o stejné umístění díky pádu ve čtvrté jízdě. Stalo se tak v první zatáčce posledního kola. A by zkušený jezdec znovu bleskově vsedl na svůj motocykl, ztrátu už logicky dohnat nemohl. Čtvrté místo pak v úvodní pětině obsadil nejen Zdeněk Šuranský, ale překvapivě i Filip Šitera. Skokan roku, jak bývá plochodrážními fandy někdy přezdíván, špatně odstartoval do juniorské jízdy. Tím pádem bylo rozhodnuto.

Mšeno tedy stálo mimo bitvu o vítězství. Zbylé celky se jí však zúčastnily s o to větší vervou. Jako první do ní vstoupil Radek Smolík, ovšem způsobem, jakým si nemohl přát. Porucha zapalování mu zabránila by jen přejet startovní čáru první rozjížďky. A tak nic nestálo v cestě pozitivně naladěnému Antonínu Gallianimu. Záhy ukázal výfuk Martinu Málkovi, hostujícímu za Plzeň, i Věroslavu Kollertovi.


Už vzápětí se však prosadili domácí. Rutinér Petr Vandírek triumfoval ve stylu start – cíl. Třetí rozjížďka viděla vítěze ze třetího klubu. Nejlepší start předvedl Tomáš Suchánek. A jak známo, v takových případech už většinou není, co řešit. A nebylo ani tentokrát. Na Zdeňka Simotu si totiž vyšlápl Luboš Tomíček. V prvém oblouku se drze vecpal pod Plzeňáka. Na rovince klesl zpět, ale nakonec se ve třetím kole přece jen prosadil na druhé místo.

Pražskou věc ve čtvrté jízdě pojistil Richard Wolff. Díky jeho brilantnímu vítězství šla Markéta do průběžného vedení. Za Pražanem odstartoval Vladimír Višváder. Ovšem rychlost jeho motocyklu nebyla v přímé úměře k jezdcově nasazení. A tak jej v prvé zatáčce vystřídal Marián Jirout, ve druhé i František Liebezeit. Nebýt jeho zmiňovaného pádu, Plzeň by vyšla naprázdno.

V čele tak byla Praha s dvoubodovou převahou nad Plzní a Pardubicemi. Avšak dvě následující rozjížďky jí dokonale nevyšly. Nejprve Michal Matula neviděl cíl, vzápětí Antonín Galliani neudržel za sebou útočícího Filipa Šiteru. Ten stejně jako při svém úvodním vystoupení nezvládl startovní manévr. Z prvé zatáčky vyjížděl jako poslední. Zpočátku se nezdálo, že by si své postavení měl vylepšit. Až ve druhé zatáčce předčil Petra Vandírka, jehož na stejném místě o kolo dříve objel Antonín Galliani. Jenže mšenský junior se s jedním bodem nespokojil. V nájezdu do třetího kola byl rychlejší než Pražan jedoucí na druhé příčce.


Žádné nervy si však v úvodních jízdách druhé série nepřipouštěli Pardubáci. Jak Tomáš Suchánek, tak Marián Jirout začali udávat tempo již s vylétnutím startovní pásky. Počínaje rozjížďkou s číslem sedm se to však začalo otáčet. Radek Smolík se v prvém oblouku propadl z druhé pozice za Richarda Wolffa. Na čele úřadoval Zdeněk Simota, avšak vzápětí Vladimír Višváder protnul metu až na třetím místě. Porazil však Hynka Štichauera a Plzeň tak od Pardubic dělil jediný bod.

Do čela se však vrátila Markéta. Luboš Tomíček totiž předvedl skvělou stíhací jízdu z posledního místa po startu. V prvém oblouku předjel Hynka Štichauera, ve druhé Vladimíra Višvádera. Vedoucí Věroslav Kollert však byl po výtečném startovním manévru mnohem větším problémem. Avšak ve druhé zatáčce třetího kola musel před zleva útočícím Lubošem Tomíčkem přece jen kapitulovat.


Boj o vítězství bez Plzně
Praha 15, Pardubice 14, Plzeň 13 a Mšeno 6. Takové byly průběžné bodové zisky před začátkem třetí pětiny. Právě v ní začal Plzni v boji o vítězství docházet dech. V rozjížďce s číslem devět si Luboš Tomíček odpustil jakýkoliv nervák. Své soupeře vodil od začátku až do konce.

Pardubice však pražský nápor zachytily. V deváté jízdě Marián Jirout ještě před prvním výjezdem objel Martina Málka. A vzápětí Tomáš Suchánek vyhrál i při svém třetím účinkování a stal se po třech sériích jediným neporaženým jednotlivcem. Pardubice tak dotáhly Prahu v průběžném pořadí. Svým způsobem jim pomohl rovněž Petr Vandírek. Richard Wolff totiž neodstartoval dobře. Z prvé zatáčky vyjel třetí, když překonal Věroslava Kollerta. To však bylo maximum. Petr Vandírek se předjet nenechal. Závěrečný útok v poslední zatáčce zmařil nekompromisním zavřením na mantinel. Jeho manévr měl dohru po průjezdu cílem a také v boxech.


Zbývající dvě rozjížďky série Plzni body už nepřinesly. Nejprve musel Zdeněk Simota opustit ve druhém kole jedenácté jízdy vedoucí pozici kvůli přetrženému primárnímu řetězu. A pak náhradník Karel Kadlec v nájezdu do posledního kola podlehl Jakubu Fabianovi. Bitva o zlatý věnec se tedy zúžila na Prahu a Pardubice. Po dvanácti jízdách to však bylo nerozhodně.

By Antonína Gallianiho natlačil ve druhém oblouku Zdeněk Simota na prkna a sebral mu tak vedení, po Plzeňákově odstoupení se pražský borec do čela vrátil. Hynek Štichauer byl druhý, stejně jako o chvilku později Radek Smolík. Toho však překonal Filip Šitera, jehož muziku však Mšeno netvrdilo. Bod Jakuba Fabiana tak na poslední chvíli udržel Prahu na stejné úrovni s Pardubicemi.

Nikdo z obou týmů definitivně nedokázal strhnout vývoj závodu ve svůj prospěch. V rozjížďce s číslem třináct se díky Petru Vandírkovi z vítězství radovali opět Plzeňáci. Luboš Tomíček se dokázal probít před Františka Liebezeita i Radka Smolíka, ovšem domácí veterán byl už nad jeho síly. V další jízdě se prosadil opět Filip Šitera, když v prvním výjezdu podjel Martina Málka. Boj o vítězství i tentokrát přinesl více Praze. Richard Wolff dokončil jako třetí před Hynkem Štichauerem.


Jenže v patnácté jízdě Pardubice šmahem vyrovnaly svou dvoubodovou ztrátu. Beznadějně poslední Michal Matula totiž ve třetím kole upadl. Rozhodčí Petr Ondrašík rozsvítil červená světla. Nicméně ani při repete se na dominantním sólu Mariána Jirouta nic nezměnilo. A Zdeněk Simota opět dorážel marně. Překvapivého výsledku jsme se dočkali vzápětí. Na čele se usadil Antonín Galliani a hned za ním Vladimír Višváder. A teprve potom Tomáš Suchánek. Jeho útoky však žádné výrazné zlepšení nepřinášely. Až náhlý nájezd spodní stranou předposlední zatáčky posunul pardubického borce na druhou příčku.

Před poslední pěticí jízd byla skóre Prahy a Pardubic vyrovnána na devětadvaceti bodech. Sedmnáctá jízda však přinesla pád Jakuba Fabiana. A Radek Smolík z přerušení vytěžil vskutku maximum. Zatímco prve překonal Vladimíra Višvádera až v prvním výjezdu, tentokrát mu ujel už po vylétnutí pásky. Přes Plzeňáka se za Smolíkův deflektor v prvním oblouku probil takticky nasazený Filip Šitera. Avšak Pardubák jel mistrovsky. Na dráze se orientoval podle stínu mšenského juniora, který mu ostře zapadající sluníčko kreslilo před motocykl. A tak byl každý útok Filipa Šitery de facto zmařen už v zárodku.

Na pradubický trhák zareagoval v rozjížďce s číslem sedmnáct Richard Wolff. V první zatáčce sice neuhlídal Zdeňka Simotu, ovšem druhou příčku udržel až do cíle. A Hynek Štichauer bral bod až po dalším lehkém pádu Františka Liebezeita ve třetím kole. Uzmutí jednoho bodu však bylo to poslední, co Pardubice pražské Markétě dovolily. V předposlední jízdě ukázal Marián Jirout další velikánské sólo, jemuž Antonín Galliani jen přihlížel.

Pardubice tak vedly už o tři body, což na vítězství už samo o sobě teoreticky postačovalo. Tomáš Suchánek se však nespokojil s žádným kompromisem. By mu Filip Šitera ujel už po startu, druhou příčku si nenechal vzít. Ke vší pražské smůle se Luboš Tomíček musel probíjet opět z posledního místa. Tentokrát však stihl pouze v nájezdu do druhého kola předjet Petra Vandírka. I když Filip Šitera svou poslední jízdu vyhrál, postaral se o tragikomickou tečku za celou ligou. Po průjezdu cílem si totiž v zatáčce ustlal. Škodu na motocyklu později vyčíslil na dvacet tisíc.

A tak si Pardubice ze západu Čech odvážely skutečně všechno, co mohly. Nejen čtyři tabulkové body, ale také vítězství v celé lize. Ústředním mottem většiny rozhovorů se však stalo druhé místo Plzně. A ve všech pádech se tak skloňovala baráž. To ovšem ještě nikdo nemohl tušit, jak se věci vyvinou. S napětím očekávaný prolínací závod tak po hození ručníku do ringu Mšenem zůstal i nadále nenaplněným odstavcem plochodrážních řádů.


Komentáře hlavních protagonistů
„Náladu jsem si spravil v tý poslední jízdě,“ řekl při balení svého boxu Radek Smolík. „Dnes to totiž byla jediná dobrá rozjížďka. V první jízdě mě hned na startu upadl konektor u cívky. Pak jsem se nemohl na druhý motorce srovnat. Nebylo to ono. Sedl jsem tedy na tu první a s ní jsem se skamarádil. Potom jsem se naštval a šlo to líp. Bohužel až tu poslední rozjížďku. Filipa jsem si hlídal podle stínu na dráze. První zatáčku jsi musel jet proti sluníčku naslepo. Vymejšlet něco se dalo jedině v zatáčce u depa. Hlavně, že se dařilo i ostatním a vyhráli jsme. Nejen dneska, ale i celkově.“ Proskočily hlasy, že bychom Radka Smolíka na oválech v sezóně 2005 už neměli vídat… „Nejsou peníze, je málo závodů,“ povzdechl si pardubický závodník. „Teď nebudu dělat žádný unáhlený závěry. Kdyby se ale tak našel nějaký kloudný sponzor… Každopádně pojedu ještě v Murecku.“

„Dneska jsem to podělal já,“ sypal si na hlavu popel Richard Wolff. „Omlouvám se klukům. Pro devět bodů jsem sem nepřijel. Ale vůbec jsem do nedoladil. Naštěstí Luboš s Galičem jeli dobře. V poslední sérii na nás však Pardubice naskočily. Druhý místo je však dobrý, neudělali jsme ostudu.“ A co jeho incident s Petrem Vandírkem? „Normálně jsem ho čistě objížděl,“ komentoval situaci Richard Wolff. „On mě však vyprasil na prkna. Kdybych neklapnul, musel bych pravou rukou a hákem jet po prknech. V depu mi pak vytelil dělo. Ještěže jsem měl přilbu. Prát se s ním nebudu. Ale nechápu, že někdo někoho sprasí a pak mu ještě přijde dát na držku.“

„Štve mě ta poslední rozjížďka,“ ulevil si po závodech Petr Vandírek. „Ta je snad za trest. Uděláš nejvíc bodů a pak je ztratíš. Jenže dnes jsem se trápil a nešlo mi to. Doufám, že Mšeno vyzveme k baráži. Ale stejně asi skončím. Možná. No, ještě uvidíme…“ A jak plzeňský matador viděl onen incident s Richardem Wolffem? „Když jako kluk přišel před lety na Markétu, bylo to pane Vandírek tam, pane Vandírek sem,“ reagoval. „Se vším jsem mu poradil a on mi teď řekne, že jsem prase! A jede, když je rychlejší, ale já mu přednost dávat nebudu. To je plochá dráha. Já to jezdím pro zábavu, on je profík a měl by mě porážet. A a váží slova. Ve Mšeně jsem taky jel normálně a on to pode mě fláknul!“

„Docela dobrý,“ vystihl závod Zdeněk Simota. „I když mi táhla spojka a nemohl jsem odstartovat. Potřeboval bych nějakýho otroka, aby držel tu motorku. Nohama jsem to nemohl udržet. A jednou mi prasknul primární řetěz. Tři body mi tak schází, měl jsem mít dvanáct. Mistři sice nejsme, ale baráž jedeme, a to je hlavní. Poslední závod to není, měl bych ještě jet na jeden do Anglie.“

„Závody to byly docela pěkný,“ prohlásil Filip Šitera, aby se vzápětí dotknul svých dvou extempóre. „Až na tu první jízdu a poslední dojezd cílem. V první jízdě jsem startoval ze čtyřky. Byl tam písek a já se zahrabal. Nikdo tam dnes neodstartoval, ta čtvrtá dráha je tady hrozná. A ten závěrečnej pád? V nájezdu byla hrozná díra. Chytil jsem ji předním kolem. Zasekly se mi řidítka, přelítnul jsem a už to bylo. Škoda na motorce je asi tak za dvacet tisíc. Ale jinak jsem měl samý lepší pozice na startu, takže jsem bodoval. Z tý čtyřky jsem jel zase až v poslední jízdě a to už jsem se před Radka nedostal.“

 

38

3 3 3 2 2

13

2 3 2 3 3

13

2 0 2 0 1

5

E 1 2 1 3

7

 

34

3 1 3 3 2

12

1 R – X –

1

3 2 1 1 2

9

2 3 3 2 1

11

1 X

1

 

28

1 1 – 1 1

4

1 3 E 2 3

9

3 0 2 3 0

8

2 2 1 2 0

7

0

0

 

20

0 L 0 0 –

0

1 2 0 1 1

5

0 2 3 3 2 3

13

0 1 1 0 0

2

1. ZP Pardubice 2

Tomáš Suchánek

Marián Jirout

Hynek Štichauer

Radek Smolík

 
2. AK Markéta Praha

Antonín Galliani

Michal Matula

Richard Wolff

Luboš Tomíček

Jakub Fabian

 
3. PK Plzeň

Vladimír Višváder

Zdeněk Simota

Petr Vandírek

Martin Málek

Karel Kadlec

 
4. PDK Mšeno 2

Zdeněk Šuranský

Věroslav Kollert

Filip Šitera

František Liebezeit

Aktuální prvoligová tabulka:

1. Pardubice 8 278 24
2. Plzeň 8 267 24
3. Slaný 8 275 23
4. Praha 8 241 20
5. Mšeno 8 134 9

Foto: Pavel Fišer