Archiv autora: Antonín Škach

Jan Pecina chce do Grand Prix

Liberec – 24. srpna
Zatímco v letních disciplínách nebylo ještě ani zdaleka řečeno poslední slovo, ledaři se už chystají na svoji zimní kampaň. Jedním z nich je i Jan Pecina. Liberecký závodník se po svém comebacku do sedla ježatého speciálu rychle etabloval v české reprezentaci. A jak prozradil magazínu speedwayA-Z, jeho plány jsou vskutku velkorysé.

„Teď čekám na motor z Jawy,“ řekl Jan Pecina. „Slíbili mi, že ho do čtrnácti dnů udělají. Jenže to už mi říkají dva měsíce. A přitom za to dostanou peníze na prkno.“

A co Jan Pecina očekává od blížící se zimní sezóny? „Chtěl bych se dostat do Grand Prix, i když to není jednoduchý“ svěřil se se svým největším cílem. „A zmrskat Tondu (Klatovského – pozn. redakce). A škubnout v mistrovství světa týmů. Už v prosinci chci jet trénovat do Ruska. A snad i v Číně…“

Foto: Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz)

Jeremy Doncaster nesl svůj pád s nadhledem

Nandlstadt – 15. srpna
Jeremy Doncaster, jedna z legend ploché dráhy, mistr světa družstev, medailista světového šampionátu jednotlivců a také dvojnásobný vítěz Zlaté přilby v Pardubicích, se minulý týden na bavorské trávě loučil s aktivní kariérou. Je však třeba hned poznamenat, že si svoji derniéru docela určitě představoval jinak, než odjezdem v houkající sanitce. I taková však plochá dráha může být.

Ale popořádku. Hustý a vzorně připravený trávník na oválu v Nandlstadtu nedaleko Landshutu přivítal kvalitně obsazené startovní pole. Kromě obvyklých hvězd typu Roberta Bartha, Gerda Risse či Paula Hurryho najít i borci, kteří se už na travnatých drahách prakticky neobjevují. Třeba Trevor Banks či Chris Louis. Bohužel proti plánované účasti Zdeňka Schneiderwinda se postavil jeho automobil. Jediným českým zástupcem byl Jiří Štancl starší jako nejezdící host.

Jistou atrakcí pro kontinentálního Evropana byly i litrové sajdkáry jezdící doprava. Bohužel pozvaným bývalým hvězdám levých zatáček mohli diváci zatleskat pouze při slavnostním nástupu. K vidění byl například Mike Lee, Peter Collins, který s čepicí Jawa určitě potěšil přítomného Evžena Erbana, Klaus Lausch, Jiří Štancl, Don Godden či Joe Hughes.

V závodě samotném jsme pak viděli řadu zajímavých soubojů. Ten určitě nejhezčí předvedl Jörg Tebbe. Po čtyřech kolech tvrdých ataků nakonec udolal Gerda Risse. Také řada defektů, jenž postihovaly i ty nejlepší. Suverénním vítězem se tak stal Herbert Rudolph. Jörg Tebb korunoval svůj výborný výkon druhým místem. Společnost jim pak na stupních vítězů dělal Paul Hurry.

O největší vzrušení zaplněného hlediště se postaral sám oslavenec. Při nepovedeném startovním manévru udělal jeho stroj svíčku a poté trefil ležícího jezdce. Výsledkem je zlomená noha. Přihlížející Jiří Štancl to okomentoval slovy: „No, to je plochá. Proti tomuhle nemá nikdo.“ Nutno dodat, že populární Donkey nesl situaci s nadhledem a cestu do sanitního vozu si alespoň zpříjemnil doneseným pivem. Popřejme sympatickému Angličanovi rychlé uzdravení.

V dešti triumfoval Marián Jirout

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Divišov – 21. srpna
Včerejší divišovský pouák provázelo nepříjemné počasí provázené častým deštěm. Přesto se však pořadatelům podařilo realizovat celý zamýšlený program. Hlavní závod, Memoriál Jaroslava Simandla a Rudolfa Maška, vyhrál pardubický Marián Jirout. Na své vítězné cestě neztratil ani jeden bod. Druhý byl Polák Bartosz Kasprowiak. Miroslava Fencla zbrzdilo najetí do pásky v rozjížďce s číslem osm. Ve zvláštní jízdě o Velkou cenu města Divišova zvítězil Jurica Pavlič. Šampionát stopětadvacítek proměnil ve svůj triumf Roman Čejka. V průběžné klasifikaci tak dostihl Radima Choda a společně tak zůstali v boji o titul osamoceni.


Klíčové triumfy Mariána Jirouta
Marián Jirout se společně se svým klubovým kolegou Hynkem Štichauerem dopravili do Divišova přímo po ose z Debrecenu. Tam skončili ve druhé polovině výsledkové listiny a více než dostatečně si užili deště a jeho následků na plochodrážní ovál.

Vody z nebes se však nezbavili ani v Čechách. Po slibném slunečném ránu se totiž obloha nad Divišovem zatáhla a na závody začalo opět poprchávat. Nicméně dráha byla připravena skvěla a Marián Jirout se vydal na cestu za svým největším úspěchem posledních dvou sezón.

Hned první účinkování bylo pro Mariána Jirouta klíčové. Vedle jeho juniorského klubového kolegy jej totiž čekali ambiciózní Filip Šitera a Miroslav Fencl. Nejlépe sice odstartoval Filip Šitera, ovšem Marián Jirout od něho převzal vedení ještě před prvním nájezdem. A plzeňského mladíka vzápětí překonal i Miroslav Fencl.

Pátá jízda pak Mariánu Jiroutovi přinesla triumf ve stylu start – cíl. Jen chvilku jej trápil Jurica Pavlič, ale už od první zatáčky bylo prakticky rozhodnuto. A podobný průběh měla i rozjížďka s číslem třináct, kdy se pardubický borec rychle dostal před Věroslava Kollerta.

Po třech sériích byl tedy Marián Jirout na nejlepší cestě celý závod vyhrát. V průběžné klasifikaci mu byl nejblíže rawiczký Bartosz Kasprowiak. Ten ztratil body pouze při svém prvním startu se svým krajanem Marcinem Bzdegou. Nahrála mu však i smůla Martina Gavendy. Březolupský junior jezdil před ním jako druhý, když se jeho stroj zastavil. „Nevím, co se stalo,“ krčil bezradně rameny. „Asi karburátor.“


Pro Bartosze Kasprowiaka byla nesmírně důležitá rozjížďka s číslem osm. Miroslav Fencl si totiž uknul do pásky a musel se posunout o patnáct metrů zpátky. „Hmm, co se dá dělat,“ snášel svůj osud se stoickým klidem slánský závodník. Nakonec to však pro něho nebylo tak beznadějné.

Martin Vaculík totiž v prvním oblouku předvedl hrozivý let vzduchem. „Nějak jsme se tam sukli,“ líčil dramatický moment slovenský junior. „Zasekl se mi plyn a už jsem šel nahoru. Je to škoda.“ Z opakovaní byl Martin Vaculík vyloučen. A Miroslav Fencl i se startovním handicapem během dvou kol dostihnul Věroslava Kollerta.

V desáté jízdě však slánský závodník ztratil další bod. Po vylétnutí pásky se sice dostal na vedoucí příčku. Ovšem v první zatáčce jej překonali Marcin Bzdega a Patrik Linhart. Polák se však z vedení netěšil dlouho. V první zatáčce druhého kola jen předjel Patrik Linhart. A na poslední chvíli v závěrečném okruhu i Miroslav Fencl.


Neporažený Marián Jirout, Bartosz Kasprowiak s osmi body a sedmibodový Filip Šitera byli leadery závodu po jeho třech pětinách. Následovala armáda borců se šesti body reprezentovaná Juricou Pavličem, Patrikem Linhartem, Věroslavem Kollertem, Miroslavem Fenclem a Marcinem Bzdegou.

Marián Jirout nezaváhal
V závěrečných dvou sériích tak o stupně vítězů bojovalo hned osm závodníků. Bohužel okruh favoritů se zúžil hned na úvod o Martina Málka. Leader průběžné klasifikace juniorského šampionátu totiž v rozjížďce s číslem dva odstartoval na Věroslava Kollerta, ovšem ve druhé zatáčce upadl. Zkusil si ještě jednu jízdu, ale pak raději odstoupil.

„Najel jsem do jedné díry,“ vysvětloval příčinu svého pádu, za nějž byl záhy vyloučen. „A hned si skočil do druhé. Pak už to bylo rychlé. Trošku mě v tom zápěstí píchá, tak to radši nechám v klidu. Mám před sebou důležitější závody.“


K překvapením příjemnějšího charakteru však patřil Hynek Štichauer. Pardubický junior doposud neměl pro divišovský ovál slova chvály. Vždy při šampionátu dvojic tady nezískal ani jeden bod. A podobné to bylo i v jeho první jízdě, kdy navíc laškoval se dvouminutovým limitem. Sedmou jízdu však vyhrál a to před Marcinem Bzdegou. „V tréninku jsem si dal do hlavy a asi se mi to v ní srovnalo,“ žertoval na téma změny svého postoje Hynek Štichauer.

Pojďme však k boji o vavříny. Marián Jirout neztrácel úvodní fazónu a suverénním triumfem v rozjížďce s číslem šestnáct se přiblížil nejvyššímu stupni. Zato Marcin Bzdega se mu nestačil ani dívat na výfuk a definitivně o šanci na věnec přišel.

V závěru čekal na Mariána Jirouta nebezpečný Bartosz Kasprowiak. Ten v rozjížďce s číslem patnáct ukázal už po startu výfuk Filipu Šiterovi. Vedle suverénního leadera z Pardubic a stále jenom o pouhý bod zaostávajícího Poláka mohl osudím osmnácté jízdy zamíchat i Patrik Linhart. Jeho skóre se posunulo na hranici devět po vítězství ve čtrnácté jízdě.


Kartami v osmnácté jízdě však míchal především Marián Jirout. Po vylétnutí pásky vyrazil do čela stejně jako ve čtyřech předchozích případech. A s patnácti body se stal nejlepším mužem dne. Bartoszi Kasprowiakovi pak stačilo druhé místo na stejné umístění i v závěrečné klasifikaci.

Zato pro Patrika Linharta byl jeden bod málo. Litovat mohl především nevydařené rozjížďky s číslem jedna. Tady jej totiž kromě Jurici Pavliče porazil i Martin Vaculík. Slánský borec tedy skončil s deseti body.

Chorvat uzavřel cestu na pódium i pro Filipa Šiteru. Když se oba v sedmnácté jízdě střetli, měl Jurica Pavlič na vrch už od vylétnutí pásky. Svůj brilantní start však musel opakovat ještě jednou. V nájezdu do prvního oblouku si totiž Věroslav Kollert brnknul o zadní kolo soupeře a spadl. Naštěstí vyvázl bez zdravotní újmy, ale při repete chyběl.


Jurica Pavlič pak porážkou Filipa Šitery vyrovnal bodový zisk plzeňského juniora. Oba jedenáctibodoví borci pak v depu čekali, jak dopadne Miroslav Fencl. Ten právě Juricu Pavliče ve třinácté jízdě porazil a měl tak u svého jména prozatím číslici devět. Kdyby dojel až druhý, následoval by rozjezd. Naději Jurici Pavliče a Filipa Šitery chvilku živil Jaroslav Petrák, který na slánského borce odstartoval. Stačil však průjezd prvním obloukem a Miroslav Fencl byl v čele. A zároveň na třetí příčce závěrečné klasifikace.

Diváci však o jízdu navíc nebyli ochuzeni. O Velkou cenu města Divišova si to totiž na šest kol rozdali Filip Šitera, Jurica Pavlič, Jan Hlačina a Marco Müller. Souboj mladíků, jimž stupně vítězů uniknul jen o vlásek, s divišovským párem z mistrovství republiky, nejlépe rozehrál Filip Šitera. Ovšem z prvního výjezdu se prosadil Jurica Pavlič. A ten pak zůstal v čele až do cíle.

Ze čtyř jen dva
Divišovský závod stopětadvacítek byl posledním, který nabízel mistrovský titul hned čtyřem závodníkům. Vzhledem k pravidlu o anulaci pěti nejlepších výsledků tak létající slánské duo Radim Chod – Roman Čejka mohli dostihnout ještě Michal Dudek a Jaroslav Slavata. Museli by ovšem kromě Divišova vyhrát ještě Prahu a Mšeno.


S přibývajícím počtem odjetých závodů však klesá počet závodníků. V Divišově se jich sešlo pouze šest. A to ještě zásluhou Ondřeje Polece, který se na dráze objevil poprvé po svém dubnovém zranění při vložených jízdách během pražské extraligy.

Jízdy základního rozpisu příliš vzrušení nepřinesli. Neviděli jsme prakticky ani jedno předjetí. Ve skupině A si velké finále rozjeli slánští Michal Dudek a Radim Chod. Pouze jedenkrát se mezi ně vklínil Martin Wasyliw. V béčku pak jasně úřadoval Roman Čejka. Jaroslav Slavata jezdil takticky za ním, protože Ondřej Polec jej nemohl ohrozit.

Nudné bylo i malé finále. Martin Wasyliw nedal ani náznak šance Ondřeji Polecovi. Vzruch přineslo až závěrečné finále. Zatímco Roman Čejka zvládl start brilantně a usadil se v čele, jeho hlavní rival Radim Chod se musel probíjet vpřed z posledního místa.

Jaroslava Slavatu překonal už v první zatáčce. Ovšem Michala Dudka stíhal až do závěrečného třetího kola. Teprve v něm se mu povedlo proniknout na druhou příčku.


V průběžné klasifikaci je jasná jediná věc. Už ani vítězství ve dvou zbývajících podnicích nestačí na titul ani Michalu Dudkovi, ani Jaroslavu Slavatovi. Ve hře zůstává už pouze Roman Čejka, který bodově dotáhnul Radima Choda. V jeho prospěch však malinko hovoří více všech bodů, což je pomocným kritériem v případě bodové rovnosti.

Hlasy z depa
„Na to, jak jsem málo spal, to bylo skvělý,“ řekl magazínu speedwayA-Z šastný vítěz hlavního závodu Marián Jirout. „Včera jsme jeli v Debrecenu. Já byl desátej a Hynek třináctej. Tejden tam pršelo. Na dráze měli novej matroš a dělaly se tam vlny. Slaný je proti tomu jen lehčí odvar (smích).“ V Divišově však vycházelo všechno na jedničku. „Konečně jsem si spravil chu,“ souhlasil pardubický borec. „Evžen Erban mi dělá motory a Láďa Kalina je dobrej mechanik. A šlape to. Dneska taky pořád prší, ale pořadatelé udělali moc práce.“ Po obodbí prázdninového klidu čeká Mariána Jirouta nabitý program. „Červenec je taková brzda, je to šílený,“ konstatoval. „Ale teď toho mám moc. Extraliga, dvě Zlatý přilby, Krško, Lendava. Jsem za to vděčnej.“ Po letech strávených v britské lize se logicky nabízí otázka po comebacku… „O Anglii jsme zatím neuvažovali,“ komentoval toto téma Marián Jirout. „To se bude odvíjet po Zlatý přilbě. Anglie může bejt příští rok. Záleží, jestli budou
mít kluby zájem a co nabídnou.“

„Špatný,“ posteskl si Miroslav Fencl, aby si vzápětí trošku protiřečil. „Obhajoba z loňska nebyla, ale jinak dobrý. Měsíc jsem totiž na motorce neseděl. Netrénoval jsem. Má to svý pro a proti. Jinak si ale myslím, že to dneska šlo. Byla bedna, ale lepší je bejt první.“ Na nedostatek příležitostí ke svezení si však Miroslav Fencl v nejbližších týdnech nebude moci stěžovat. „Je září a hodně závodů,“ souhlasil. „Doufám, že to bude pokračovat jako dneska.“ I při finále mistrovství republiky ve Mšeně? „Snad to finále bude dobrý,“ byl slánský závodník opatrný v otázce prognóz. „Mšeno mi sedí, ale nepředbíhejme. Uvidíme po závodech…“

„Zezačátku jsem v první jízdě vůbec neměl chu na závodění,“ přiznal se Filip Šitera. „Byla deset dnů pauza a já nebyl rozježděnej. Škoda, na Mirdu mi chyběl kousek. Ale jak jsem neodstartoval, nepředjel jsem. Pak už to šlo, ale mohlo to bejt lepší. Nedá se nic dělat.“ Loni získal tři tituly českého vicemistra, letos koncem prázdnin má společně s Antonínem Gallianim v šampionátu juniorských družstev šanci na své první zlato. Už bojoval za plzeňské vítězství alespoň v aktuální anketě magazínu speedwayA-Z? „Já jsem nehlasoval,“ zněla jednoznačná odpověď. „Je to stejně o štěstí. Můžeš bejt připravenej, jak chceš, a pak ti praskne řetěz. Pro titul ale uděláme všechno. Dobře jsme to rozjeli. Pro diváka je to dobrý, ale ty budeš mít nervy jako hrom.“


„První jízdu jsem zkazil,“ komentoval své účinkování Patrik Linhart. „Nečekal jsem, že páska půjde tak rychle nahoru. Jinak jsem spokojenej. Bylo to bez pádů, takže se mi to líbilo.“ Padali však jiní… „Když šel Kollertík na držku, hrklo ve mně,“ komentoval pád svého kolegy z šampionátu juniorských družstev. „Už jsem si myslel, že na to v Praze budu sám.“ Á propos, už slánský junior hlasoval v anketě magazínu speedwayA-Z, zda vyhraje titul Slaný nebo Plzeň? „Jasně, pro Plzeň,“ zakřenil se. „Přece nebudu hlasovat sám pro sebe. Musíš jim přece trošku zvednout sebevědomí (smích).“

„Od dvojic (23. července – pozn. redakce) jsem nejel nic,“ popsal letní závodnické příležitosti českého seniora bez zahraničního angažmá Jaroslav Petrák. „Dneska jsem chtěl víc. Byl to takovej lepší trénink. Abych se hlavně rozjel na Svitavy a druhej den na Žarnovicu. Pak přijde extraliga a klasicky nabitý září. Je to škoda, protože tady jsem chtěl dneska bodovat.“ Dvanácté místo toho tedy bylo odrazem? „Je to problém,“ souhlasil pardubický borec. „Nemáš žádný závody. Ani netrénuješ a to ti chybí, abys mohl závodit. A ty mladý kluci na tom seděj furt. Motorka mi jede, akorát ten mezičlánek mezi sedadlem a řidítkama byl dneska slabší. Ale bral jsem to, jak to šlo. Při dvojicích mě to ale tady bavilo víc. Byl jsem totiž uvolněnej a všechno šlo samo.“

Memoriál Jaroslava Simandla a Rudolfa Maška:

1. Marián Jirout, Pardubice 3 3 3 3 3 15
2. Bartosz Kasprowiak, PL 2 3 3 3 2 13
3. Miroslav Fencl, Slaný 2 2 2 3 3 12
4. Jurica Pavlič, CRO 3 2 1 2 3 11
5. Filip Šitera, Plzeň 1 3 3 2 2 11
6. Patrik Linhart, Slaný 1 2 3 3 1 10
7. Hynek Štichauer, Pardubice 0 3 2 2 2 9
8. Marcin Bzdega, PL 3 2 1 2 1 9
9. Marco Müller, D 1 1 2 1 2 7
10. Věroslav Kollert, Liberec 3 1 2 0 F/R 6
11. Martin Vaculík, SK 2 X 1 1 0 4
12. Jaroslav Petrák, Pardubice 0 1 1 1 1 4
13. Jakub Hejral, Mšeno (res) 0 0 3 3
14. Martin Gavenda, Březolupy E 1 0 1 1 3
15. Adam Vandírek, Markéta Praha 2 0 0 0 0 2
16. Jan Hlačina, Slaný 1 0 0 0 0 1
17. Martin Málek, Březolupy X 0 – – – 0

Velká cena města Divišova:
1. Jurica Pavlič, CRO
2. Filip Šitera, Plzeň
3. Marco Müller, D
4. Jan Hlačina, Slaný
Systém: zvláštní rozjížďka na šest kol; nominaci si určil pořadatel.

Cena pro smolaře závodu:
Martin Málek, Březolupy

MR 125 ccm:

Skupina A    
1. Radim Chod, Slaný 2 3 3 8
2. Michal Dudek, Slaný 3 1 2 6
3. Martin Wasyliw, Mšeno 1 2 1 4
 
Skupina A    
1. Roman Čejka, Slaný 3 3 3 9
2. Jaroslav Slavata, Praha 2 2 2 6
3. Ondřej Polec, Praha 1 1 1 3
 
Malé finále    
1. Martin Wasyliw, Mšeno    
2. Ondřej Polec, Praha    
 
Velké finále    
1. Roman Čejka, Slaný    
2. Radim Chod, Slaný    
3. Michal Dudek, Slaný    
4. Jaroslav Slavata, Praha    

Aktuální stav šampionátu:

1. Radim Chod, Slaný 22 22 25 25 (22) 25 (22) (22) 119(185)
2. Roman Čejka, Slaný 25 25 22 22 (12) (22) (18) 25 119(171)
3. Jaroslav Slavata, Praha 20 20 20 (16) 25 (14) 20 (18) 105(153)
4. Michal Dudek, Slaný (16) (10) (16) 18 18 20 25 20 101(143)
5. Martin Wasyliw, Mšeno 18 (12) (12) (14) 20 16 16 16 86(124)
6. Pavel Pučko, Praha 14 16 18 20 16 (12) 84(96)
7. Petr Vaic, Plzeň 12 14 14 12 14 66
8. Jiří Benda, Slaný 10 18 18 46
9. Jakub Fencl, Praha 10 10 14 34
10. Ondřej Polec, Praha 14 14

Legenda: umístění v závěrečné klasifikaci se boduje 25-22-20-18-16-14-12-10-8-7-6-5-4-3-2-1 a do celkové klasifikace se počítá pět nejlepších výsledků.
Dosavadní závody se konaly v Plzni, v Pardubicích, v Chabařovicích, ve Slaném, v Praze, ve Mšeně, v Divišově a ještě jednou v Divišově.

Legenda: E – defekt, ex – diskvalifikace z jiného důvodu než postihují ostatní zkratky, F – pád, F/R – po pádu nenastoupil do další jízdy, L – přejetí vnitřní čáry oběma koly, M – diskvalifikace za dvě minuty, R – nedokončená rozjížďka bez zjevného důvodu, T – diskvalifikace za najetí do pásky, U – diskvalifikace za zavinění pádů jiných jezdců, X – diskvalifikace za zaviněný pád.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Gerd Riss vyhrál Parchim

Parchim – 21. srpna
Gerd Riss vyhrál včera v Parchimu třetí závod finálové série na dlouhé dráze. Na stupních vítězů mu dělali společnost Kelvin Tatum a Robert Barth. Náš jediný zástupce ve startovním poli, Antonín Šváb, vyhrál finále C. K postupu mezi nejlepších dvanáct mu scházel jediný bod. V zákulisí německého závodu se proslýchalo, že Ivan Mauger zřejmě letos zruší závěrečné dějství na Novém Zélandě. Jak jinak než kvůli finanční otázce.

Rozjížďka poslední šance:
1. Mathias Kröger, D
2. Sirg Schützbach, D
3. Daniel Bacher, D
4. Roberto Haupt, D
5. Stephane Tressarieu, F
6. Daniel Rath, D

Hlavní závod:

1. Gerd Riss, D 16
2. Kelvin Tatum, GB 17
3. Robert Barth, D 15
4. Theo Pijper, NL 19
5. Mathias Kröger, D 12
6. Stephan Katt, D 12
7. Paul Hurry, GB 11
8. Jonas Kyllmäkorpi, FIN 11
9. Jörg Tebbe, D 10
10. Bernd Diener, D 11
11. Enrico Janoschka, D 8
12. Andy Appleton, GB 9
13. Antonín Šváb, CZ 7
14. Sirg Schützbach, D 5
15. Jannick de Jong, NL 3
16. Herbert Rudolph, D 6
17. Marcus Eibl, D 2
18. Massimo Mora, I 6
res Daniel Bacher, D DNR
res Roberto Haupt, D DNR

Štěstí pršelo především Karolu Zabikovi

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mšeno – 20. srpna
Štěstí bylo při sobotním finále mistrovství Evropy juniorů do devatenácti let vskutku často skloňovaným pojmem. Hovořili o něm mšenští pořadatelé, které negativní předpověď počastí postihla až v samotném závěru. O produktu bohyně Fortuny mluvili také medailisté. Z nich čněl nejvýše Karol Zabik, triumfující v jedné jízdě za druhou, který prohrál až v poslední sérii se svým krajanem Pawlem Hlibem. A také Kjastas Puodžuks a Robert Petterson. Lotyšovi totiž stačilo jedenáct bodů na druhé místo. A Švéd zvládl neupadnout ve dvakrát přerušeném rozjezdu na kluzkém ovále. O jeho bronzové medaili nakonec rozhodl vyšší počet lepších umístění, protože husté provazce vody padající z oblak znemožnily dodatkovou rozjížďku ukončit. Kapičku štěstíčka navíc potřeboval i Luboš Tomíček. S věkovou kategorií do devatenácti let se v evropském šampionátu rozloučil dvanáctým místem.

Loučení Luboše Tomíčka
Chvilku před nástupem bylo ve vzduchu pořádné dusno. A v žádném případě nešlo přičíst na vrub pouze blížící se bouřce. „Spal jsem do desíti,“ odpověděl Luboš Tomíček na mikrofon, když se jej spíkr Miloslav Čmejla ptal po přípravách na důležitý závod. Nicméně všem bylo nad slunce jasné, že svou rozlučku se světem devatenáctiletých plochodrážníků nadmíru vážně.

Pražský závodník se dostal poprvé ke slovu v rozjížďce s číslem tři. A hned dokázal rozjásat nepříliš početný zástup českých fanoušků. Kontingent diváků z Polska nebyl tak početný, jako během pražské Grand Prix. Ale Čechy zastínil na celé čáře. A stejně tak i hrstka lotyšských příznivců Kjastase Puodžukse.

Hned po vylétnutí pásky se Luboš Tomíček usadil v čele. Jenže švédský závodník Andreas Messing si uknul do pásky. Maďarský rozhodčí Istvan Darago nejprve vůbec nereagoval. Těsně před tím, než závodníci vjeli do druhého kola, se však přece jen rozhoupal k akci a stisknul knoflík od červených světel.

Švéd putoval do depa a jeho místo u mantinelu zaujal dobře známý Chorvat Jurica Pavlič. Zatímco v českém šampionátu juniorských družstev s výjimkou jediného závodu nikterak neexceloval, tady všem vyrazil dech. Dopředu sice šel Luboš Tomíček, ovšem Jurica Pavlič byl v ofenzívě.

Jeho útok na začátku protilehlé rovinky Luboš Tomíček s přehledem odrazil. Ale v první zatáčce druhého kola však už Chorvat jel přece jenom v čele. A nakonec naměřil jedinému českému jezdci bratru deset metrů.

Jednobodová ztráta však nemusela znamenat ještě konec všech nadějí. Jenže v rozjížďce s číslem šest porazili Luboše Tomíčka Poláci Krzysztof Buczkowski a Artur Pawlaszczyk. Pražan odstartoval jako druhý, jenže v první zatáčce šel Krzysztof Buczkowski nezadržitelně ze třetího místa rovnou do čela.

Luboš Tomíček zkusil pár útoků, ale marnost nad marnost. Katastrofální start ve dvanácté jízdě mu pak sebral naději na bodový zisk vůbec. A bylo vymalováno. V patnácté jízdě pak maďarský arbitr dlouho držel pásku. Pražský závodník se dokázal dostat za záda neporazitelného Karola Zabika, který právě tady zpečetil svůj evropský titul.

V nabité rozjížďce s číslem sedmnáct se Luboše Tomíčka rozloučil s věkovou kategorií do devatenácti let posledním místem. Celková suma jeho pěti bodů tak stačila na dvanácté místo. Samozřejmě zklamání, protože na domácí půdě se od něho čekalo více. Nejhorší muka však musel prožívat samotný závodník. Nicméně taková je plochá dráha. A řečeno jeho vlastními slovy: „Když to nejde, tak to nejde.“

Finále jediného jezdce

Při úrovni plochodrážního sportu v zemi našich severních sousedů, každý pokládá polské závodníky za favority téměř každého klání, jehož se zúčastní. V sobotu večer se tento předpoklad naplnil opět beze zbytku.

Nad vyrovnanými závodníky počínaje druhým místem výsledkové listiny ční vysoko Karol Zabik. Zatímco všichni jeho konkurenti minimálně jednou zaváhali, on se vyvaroval sebemenší chybičky.

Své vítězné tažení započal už v rozjížďce s číslem dva. Po brilantním startu rychle odrazil útočícího Rakušana Fritze Wallnera. Ve druhé sérii jej trošku potrápil Kevin Wölbert. V červenci u nás ještě bezejmenný Němec, který přijel na liberecký pouák jen jako náhradní řešení za Ronyho Weise, šokoval svým postupem ze semifinále v Daugavpilsu.

A nyní ukázal, že v žádném případě nešlo o náhodu. Perfektně odstartoval a i když vodil Karola Zabika jen po výjezd z úvodního oblouku, i dva body byly nesmírně důležité. A proto máme-li vůbec v souvislosti s letošním šampionátem devatenáctiletých hovořit o senzaci, je právě Kevina Wölbert tím nejžhavějším kandidátem. Vždy mu stačil jediný bod navíc a mohl se rozjíždět o třetí místo.

Ale vrame se ke Karolu Zabikovi. Desátá jízda byla na jeho pouti za titulem mistra Evropy nadmíru důležitá. Narazil v ní totiž na Kjastase Puodžukse, s nímž se do té doby dělil o post neporaženého závodníka. Ve třetí sérii se však osudy obou závodníků, kteří jako jediní dokázali proměnit své dva starty ve vítězství, rozdělily.

Karol Zabik totiž hladce triumfoval ve stylu start – cíl. Ovšem jeho lotyšský rival musel urputně válčit se švédským duem Robert Pettersson a Andreas Messing. Nesmiřitelný boj skončil ve druhém kole defektem posledně jmenovaného. Kjastas Puodžuks nakonec protnul metu až jako třetí.

Karol Zabik tím pádem v průběžném vedení osaměl. A vzápětí dokázal mistrně využít situace, že právě Kjastas Puodžuks se dvěma body ztráty byl jeho nejbližším sousedem v průběžné klasifikaci. V rozjížďce s číslem patnáct už po vylétnutí pásky odvedl Luboše Tomíčka. Mistrovský titul byl už ve své podstatě jeho.

Závěrečné drama v provazcích hustého deště se už Karola Zabika prakticky nedotklo. Klidně si mohl dovolit ve dvacáté jízdě nechat vyhrát svého krajana Pawla Hliba, který potřeboval tři body k účasti v rozjezdu o bronzovou medaili. S cifrou čtrnáct u svého skóre tak porazil veškerou konkurenci doslova o zaoceánský parník.

Řádění živlů ukončilo boj o bronz
Zatímco boj o titul se smrsknul víceméně na kumulování vítězných jízd Karolem Zabikem, majitelé dalších cenných kovů nebyli jasní až do konce. Jak už bylo řečeno, závod skvěle rozehrál Lotyš Kjastas Puodžuks.

Jeho úvodní vítěznou sérii však lemovaly pády soupeřů. V rozjížďce s číslem čtyři sice nejlépe odstartoval, ovšem v prvním oblouku se okolo něj přesypal Klaus Jakobsen. A jeho příkladu vzápětí následoval i Kevin Wölbert. Ten však udělal o chvilku později chybu a Kjastas Puodžuks se vrátil zpátky na druhé místo.

Rovněž návrat do vedení mu umožnila chyba soupeře. V poslední zatáčce si totiž vedoucí Klaus Jakobsen škrtnul o mantinel. A místo tříbodového inkasa se rozplácnul na červené mšenské dráze. Z rozjížďky s číslem sedm předčasně vypadl Fritz Wallner. Dojel jen do první zatáčky a tam upadl. Istvan Darago neměl pro incidenty v prvním oblouku vůbec žádné pochopení a nešastného Rakušana vyloučil. Jak se později ukázalo, právě tento verdikt jej stál stupně vítězů.

Kjastas Puodžuks se pak krátce po vylétnutí pásky zbavil dotěrného Robina Thörnqvista. Ve třetí sérii jej ale štěstí opustilo a jeho triumfální tažení přerušil nejen nedostižitelný Karol Zabik, ale rovněž Robert Pettersson.

Kjastas Puodžuks tak rázem byl jen o bod před triem Pawel Hlib, Krzysztof Buczowski a Ricky Kling. Oba Poláci i Švéd však nebyli příliš konzistentní. Dokázali vyhrát, ale také zároveň inkasovat jen jeden bod. A dalšího zaváhání se dopustili ve čtvrté sérii. Ricky Kling dojel ve třinácté jízdě až třetí za Fritzem Wallnerem a vítězným Andreasem Messingem. A polská dvojice podlehla Kjastasi Puodžuksovi, který si tak vytvořil rozhodující platformu pro útok na stříbro.

Do ofenzívy se však pustil Robert Pettersson, jemuž přistřihla křídla nula z jeho druhé jízdy. Jasně ovládl rozjížďku s číslem čtrnáct. Celá čtyři kola vedl před Kevinem Wölbertem. Jenže ve výjezdu z poslední zatáčky jej stihl defekt. Němec byl ve střehu a okamžitě otočil plynovou rukojetí naplno. Narazil do nešastného Švéda, ale vítězství bylo jeho.

Robert Pettersson díky fyzikálním zákonům o setrvačnosti uhájil alespoň dva body. V osmnácté jízdě pak hladce vyhrál ve stylu start – cíl a stal se tak hlavním aktérem dramatu v deštivém vyvrcholení. Na svém kontě měl deset bodů. A stejně tak jeho krajan Ricky Kling, vítěz sedmnácté jízdy. Ten přitom porazil Kjastase Puodžukse. Lotyše o bod obral i náhradník Jurica Pavlič, takže měl u svého jména cifru jedenáct.

A teď se čekalo, co na to Poláci. Krzysztof Buczkowski bojoval v rozjížďce s číslem devatenáct jako lev. Odstartoval jako úplně poslední. Během třech kol výbušné jízdy na smyklavém oválu se propracoval nejprve před Kevina Wölberta a pak i před Jana Graversena.

Švéda Andrease Messinga však už ohrozit nestačil. Skončil tak s deseti body jako Ricky Kling a Robert Pettersson. A všichni už věděli, že se budou rozjíždět o bronz, zatímco Kjastas Puodžuks má již definitivně stříbro. V poslední rozjížďce však do rozjezdu přibyl ještě jeden účastník. Pawel Hlib se v prvním oblouku dostal z třetí příčky do čela. A Karol Zabik s čerstvým titulem v kapse se za ním už moc nehnal.

Rozjezd mezi hustými provazci deště nejlépe rozehrál Ricky Kling. Pawel Hlib se nejprve krátce po startu vypořádal s Krzysztofem Buczkowskim, jemuž před úvodním nájezdem nemilosrdně přehradil cestu. A pak se na konci protilehlé rovinky jako blesk zjevil na čele. Poslední Krzysztof Buczkowski se pokoušel o něco podobného. Jenže ve druhé zatáčce upadl.


Istvan Darago rozjížďku přerušil. Opakování přineslo nejlepší start Pawla Hliba. Jenže v prvním výjezdu jej objel Robert Pettersson. Polák se ani nestačil pustit do odvety, když v nájezdu do druhého oblouku upadl za ním jedoucí Ricky Kling. A červená světla blikala podruhé. Protože však d隝 sílil a kvalita dráhy upadala, přerušil rozhodčí závod. A duel dvou zbývajících účastníků tak rozhodl větší počet lepších umístění ve prospěch Roberta Petterssona.

Hlasy z depa
„Je to pro mě skvělý pocit,“ nechal se na tiskové konferenci slyšet Karol Zabik. „Jsem velmi šastný. Loni jsem byl druhý a letos se tak ještě o jednu pozici zlepšil. A nic lepšího už nic být nemůže.“ Náladu mu nezkazil ani vytrvalý d隝, který v průběhu mítinku udeřil na mšenský stadión. „V dešti jsem jel jen jednu jízdu,“ komentoval povětrnostní situaci čerstvý mistr Evropy. „Dráha byla perfektní. Nejlepší bylo jet venek, ne vnitřek. A tak mě d隝 vůbec neohrozil.“

„Byl jsem sám se sebou překvapen,“ formuloval své pocity Kjastas Puodžuks za vydatné překladatelské pomoci Karola Zabika. „Druhé místo je lepší výsledek, než jsem čekal. Chtěl jsem mezi nejlepší tři. Dráha byla skvělá. Navíc jsem v dešti jel jenom jednu jízdu.“

„Je to moje první medaile z mistrovství Evropy,“ bilancoval Robert Pettersson. „Takový
výsledek jsem vskutku nečekal.“ A co jeho účinkování ve dvakrát přerušeném a nakonec odvolaném rozjezdu? „Bylo to hodně kluzké,“ připustil Švéd. „A bylo to hlavně o štěstí, ne o čemkoliv jiném.“

„Dal jsem do toho všechno,“ říkal ve zmoklém depu zdrcený Luboš Tomíček. „I po technický stránce. Všechno šlapalo. Ale hrozně to ztvrdlo. A tak jsem v prdeli. Teď jedu na prázdniny, rodiče mi zaplatili třetí turnus na táboře. Ale ne vážně, zejtra letím do Anglie. A vracím se na Slaný.“ A jak by pražský junior zhodnotil závod? „Pár startů nebylo špatnejch,“ konstatoval. „Ale jeden byl úplně na hovno. Pro úspěch jsem dělal, co jsem mohl. Kdybych měl trošku štěstí, dva body navíc bych asi ještě posbíral. Na víc bych však asi neměl. A se sedmi bodama bych se stejně o moc neposunul.“ Přesto si však ve Mšeně českou hymnu poslechl. Jakmile pro magazín speedwayA-Z řekl svou poslední větu, omylem se z ampliónu ozvaly úvodní tóny české hymny namísto polské. Všichni přítomní Češi by si však Kde domov můj dozajista vychutnali za jiných okolností.

1. Karol Zabik, PL 3 3 3 3 2 14
2. Kjastas Puodžuks, LAT 3 3 1 3 1 11
3. Robert Pettersson, S 3 0 2 2 3 10
4. Pawel Hlib, PL 1 3 2 1 3 10
5. Ricky Kling, S 2 1 3 1 3 10+X
6. Krzysztof Buczkowski, PL 1 3 2 2 2 10+X
7. Fritz Wallner, A 2 X 3 2 2 9
8. Kevin Wölbert, D 2 2 1 3 1 9
9. Andreas Messing, S T 2 E 3 3 8
10. Mathieu Tresarrieu, F 1 F 3 E 1 5
11. Jurica Pavlič, CRO (res) 3 2 5
12. Luboš Tomíček, CZ 2 1 0 2 0 5
13. Patryk Pawlaszczyk, PL 1 2 0 0 1 4
14. Jan Graversen, DK 0 1 2 0 0 3
15. Robin Thörnqvist, S 0 2 0 E 0 2
16. Klaus Jakobsen, DK F 0 1 1 0 2
17. Maksim Bogdanov, LAT 0 1 E M – 1
18. Marcin Jedrzejewski, PL (res) 1 1

Pozn.: rozjezd o třetí místo byl dvakrát přerušen. Nejprve kvůli pádu Krzysztofa Buczkowského, vzápětí i pro pád Rickyho Klinga. Třetí repete se už vinou hustého deště nekonalo a v potaz byl vzat vyšší počet lepších umístění.
Legenda: E – defekt, ex – diskvalifikace z jiného důvodu než postihují ostatní zkratky, F – pád, F/R – po pádu nenastoupil do další jízdy, L – přejetí vnitřní čáry oběma koly, M – diskvalifikace za dvě minuty, R – nedokončená rozjížďka bez zjevného důvodu, T – diskvalifikace za najetí do pásky, U – diskvalifikace za zavinění pádů jiných jezdců, X – diskvalifikace za zaviněný pád.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Antonín Šváb opět pojede sám

Praha – 19. srpna
Ani ve třetím finálovém podniku mistrovství světa na dlouhé dráze v Parchimu tuto neděli nedostane český šampión Zdeněk Schneiderwind možnost bojovat o účast v rozjížďce poslední šance. Německý pořadatel nominoval
Matthiase Krögera, Stéphane Tresarrieuho, Daniela Ratha a Roberto Haupta. České barvy tak bude hájit opět pouze Antonín Šváb.