AKTUALIZOVÁNO – FOTO
Pardubice – 27. října
Jak se již stalo tradicí, i v letošním roce se na pardubickém plochodrážním stadionu konalo neoficiální ukončení sezony – Memoriál Jana Bechera. Letos byl pro tuto akci určen datum 27. října. Na rozdíl od loňského roku, kdy jsme se ráno museli potýkat se sněhovou nadílkou a diky nehorázné zimě byla i účast mizivá, tak v tom letošním bylo počasí přece jen milosrdnější, a účast byla tudíž poměrně hojná. Jak ze strany „kroužičů po dráze“ (až na Romana Andrusiva, Tomáše Suchánka, zahraničních posil a marodícího Mariana Jirouta, který se nechal dovézt alespoň na kukačku, byli přítomni všichni pardubičtí závodníci a početná skupina samouků. Až jsme si posteskli, že je škoda, že taková účast není na běžném tréninku, jako to bývalo v časech minulých, ale to už se asi nikdy nestane, škoda!
Oficiálně byl určen začátek kvůli dopolední burze na třináctou hodinu, ale jelikož skončila dříve, tak t,i jenž již byli přítomni a ve střehu, mohli začít s volným ježděním, a to se i stalo. Oficiální program, pokud se to dá tak nazvat, začal vzhledem k velmi volně se sjíždějícím účastníkům až okolo čtrnácté hodiny.
Jako v minulosti byly vyhlášeny dvě individuální a dvě párové discipliny. Individuální byly původně tři, ale jízda po zadním kole byla nakonec pro malou účast (pouze Lukáš Dryml a Hynek Štichauer) zrušena.
Jízda okolo kuželů:
V nejpočetněji zastoupené disciplině byl nakonec nejúspěšnější Lukáš Dryml, který ve finálové jízdě překonal svého bratra Aleše. Na bednu se k nim dostal Hynek Štichauer a jak se později ukázalo, nebylo to jeho poslední medailové umístění.
Jízda doprava:
V tomto klání začal nejlépe Vladimír Višváder, kterému jako by bylo jedno na kterou stranu vlastně jezdí. První jízdu s přehledem vyhrál a pasoval se tak do role největšího kandidáta na vítězství.
Jeho šance však vzaly za své, když se ve druhé jízdě pustil hned v první zatáčce do křížku s Hynkem Štichauerem a na výjezdu z ní si ustlal. Nastalé situace dokonale využil Jaroslav Petrák. Vyhrál druhou jízdu a po součtu obou jízd se stal vítězem této disciplíny. Za ním se umístil Tomáš Jůza a bronz bral Hynek Štichauer.
Tandem:
První párová disciplina, kdy na motocyklu jede najednou celá dvojice, se jela opět na dvě rozjížďky a jako v jediné se v ní objevila jednak smíšená dvojice Višváder – Poláková, ale i dvojice otec – syn, a to bratr Romana Andrusiva Tomáš se svým synem Matějem, který se tak stal ve svých pěti letech nejmladším soutěžícím.
V této disciplíně nejlépe začala dvojice bratří Drymlů, kteří si celkem v pohodě dojeli pro vítězství v první jízdě, nicméně ani jim nebylo dopřáno celkové vítězství, nebo jejich stroj odmítl poslušnost ještě před startem jízdy druhé, takže do ní nakonec nenastoupili.
Nabídnuté šance se rázně chopila dvojice Hynek Štichauer – Radim Lamberský. Váhový součet bych tipnul tak na 90 kilo, tak nevím jestli neměli mít nějaký handicap. A ke svému druhému místu z první jízdy připojili jasné vítězství v druhé a zajistili si tím celkové vítězství v tandemu. Za nimi se po sečtení výsledků dvou jízd umístila dvojice Višváder – Poláková a třetí v pořadí byli Petr Málek s Jirkou Havlíčkem.
Dvojice – štafeta:
První jezdec z každé dvojice odstartuje a objede jedno kolo. U startu musí zastavit a vystřídat se s druhým jezdcem dvojice, který objede druhé kolo do cíle. Tentokrát se jelo systémem dvou jízd po čtyřech dvojicích z nichž první dvě postupovaly do rozhodujícího finále. Po loňských zkušenostech bylo přísně dohlíženo na řádné upevnění šňůry vypínání, aby se zamezilo zvýhodnění toho kterého účastníka vůči ostatním.
I letos přinesla tato disciplína velice zajímavé umělecké kreace mnohdy takřka taneční při předávání strojů v cíli prvního kola. Zde se ukázala jako nejsehranější dvojice Jaroslav Petrák – Pavel Fuksa. A to Pavel předvedl hned po předávce takřka jízdu na divokém mustangovi a málem hodil záda, ale nakonec to ustál a zvítězil. Druhé místo obsadili bratři Drymlové a za nimi na poslední medailové pozici se umístila dvojice Hynek Štichauer – Petr Málek.
Tak skončila soutěžní část programu a následovalo jako vždy volné ježdění zkušenějších i nezkušených a vožení zcela neznalých, či příliš malých zájemců a příznivců až do tmy a posléze bylo provedeno slavnostní vyhlášení v místní restauraci.
Závěrem by chtěl poděkovat všem zúčastněným i nezúčastněným příznivcům pardubické ploché dráhy za jejich podporu v průběhu celé sezony a už byla jakákoliv a doufám, že opět setkáme v nezmenšeném počtu v té příští.
Foto: Michal Kohout a archív Tomáše Andrusiva
„Je to tak,“ potvrdil Jaroslav Pták informaci o konci své kariéry. A vzápětí objasnil důvod. „Prachy. I když ve fabrice říkaj‘, že jsem si vždycky z Austrálie přivez‘ půl miliónu (smích). Fakt je, že už to nešlo udržet. A abych padal do hoven dál a dál a nebo se chodil jenom vozit? To nejde. Ve dvaačtyřiceti letech děláš jako vůl, peníze od sponzorů jsou pořád stejný a přitom všechno šlo nahoru. Už jsme začali tahat i starý písty ze skříně, protože tam nebylo co dávat.“ 
