Archiv autora: Antonín Škach

Světové ledy startují

Stockholm, Saalfelden a Inzell – 11. ledna
Kvalifikačními koly startuje o tomto víkendu mistrovství světa na ledové dráze. Už dnes se ve Stockholmu postaví na start oba bratři Klatovští, aby v první fázi dvoudenního klání svedli bitvu o postup do finálové série. V neděli se na louce pod alpskými velikány v Saalfeldenu odehraje jednodenní klání bez české reprezentace. Jan Pecina a Andrej Diviš budou startovat v Inzellu koncem měsíce. Budou svádět boj nejen se soupeři, ale také mezi sebou. Ten úspěšnější totiž získá místo v nároďáku po boku Antonína a Jana Klatovských.

Startovní listiny kvalifikačních kol MS na ledě:

11.-12.1. Stockholm (S) 1 Dmitrij Chomicevič (RUS), 2 Antonín Klatovský (CZ), 3 Antti Aakko (FIN), 4 René Stellingwerf (NL), 5 Vitalij Chomicevič (RUS), 6 Peter Koij (S), 7 Jouni Seppänen (FIN), 8 Ilja Drozdov (RUS), 9 Stefan Pletschacher (D), 10 Jo Saertre (N), 11 Jan Klatovský (CZ), 12 Anton Weber (D) – včera nahrazen Christofem Kirchnerem, 13 Per Olov Serenius (S), 14 Heinz Göldi (CH), 15 Joakim Söderström (S), 16 Johann Weber (D), 17 Gösta Sundelin (S), 18 Patrik Sohlberg (S).
 
13.1. Saalfelden (S) 1 Franz Zorn (A), 2 Pavel Čajka (RUS), 3 Harald Simon (A), 4 Andreas Roth (D), 5 Graham Halsall (GB), 6 Johan Lundkvist (S), 7 Markus Skabraut (A), 8 Grigorij Laguta (LAT), 9 Joni Kontoniemi (FIN), 10 Johnny Tuinstra (NL), 11 Kai Lehtinen (FIN), 12 Tobias Astroem (S), 13 Dmitrij Čaščin (D), 14 Daniel Ivanov (RUS), 15 Hans Olov Olsen (S), 16 Sven Holstein (NL), 17 Rene Verhoef (NL), 18 Martin Posch (A).
 
26.-27.1. Inzell (D) Tommy Flyktman (FIN), Stefan Svensson (S), Per Anders Lindström (S), Claude Gadeyne (F), Andrej Diviš (CZ), Jan Pecina (CZ), Günther Bauer (D), Max Niedermaier (D), Franz Mayerbüchler (D), Martin Leitner (A), Josef Kreuzberger (A), Nikolaj Krasnikov (RUS), Stanislav Archipov (RUS), Maxim Zacharov (RUS), Lukas Rösti (CH), Oleg Dosajev (UA), res Florian Fürst (D), res Andreas Wieser (D).

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Aleš Dryml se vrací do Velké Británie

Oxford – 10. ledna
Čekání na sedmého závodníka sestavy Wolverhamptonu pro Elite League skončilo překvapivě. Včera klub oznámil podpis smlouvy s Alešem Drymlem. Promotér Chris van Straaten zdůraznil, že pro jeho Vlky budou cenné především zkušenosti pardubického závodníka kvůli zvýšenému důrazu na vítězství celku na drahách soupeřů.
Chris van Straaten rovněž připustil, že Aleš Dryml možná bude potřebovat zhruba měsíc na adaptaci wolverhamptonské dráhy a připomněl své dlouhé vztahy s jeho rodinou. Ty se začaly rozvíjet už za časů startů Aleše Drymla staršího v Birminghamu. A oba jeho synové debutovali za kanálem La Manche právě ve volném závodě ve Wolverhamptonu v říjnu 1999.

Chris van Straaten měl o některého z nich zájem už pro ligovou kampaň v roce 2000, nicméně dvojité angažmá obou českých bratrů se nakonec pro něho ukázalo jako nevýhodné.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

V hlubokém písku přetrhl řetěz další naději na finále A

Broadmeadow – 9. ledna
Ani ve čtvrtém kole australského šampionátu, který skončil dnes odpoledne našeho času, nenašel Chris Holder přemožitele. V průběžné klasifikaci má náskok už dvacet bodů a před závěrečným pátečním kolem v Homebush Bay u Sydney nemůže být prakticky předstižen. Dnes se s ním na pódium dostali Troy Batchelor a Joe Screen. Také tentokrát neukázala paní Štěstěna svou vlídnou tvář Filipu Šiterovi. Plzeňský závodník přišel v základní části o body vinou přetrženého řetězu a po strašlivé cejše ve finále B protnul metu jako čtvrtý.

Dráha Newcastle Speedway v Broadmedow je na středoevropské poměry skutečně nezvyklá. „Má krátký roviny a dlouhý zatáčky,“ popsal Filip Šitera tamní okruh. „A celkově je delší než Pardubice. Navezli tam písek. A jak to nebylo spojený, dělaly se díry a nakonec se z toho stal beton.“

Pakliže minulou sobotu si Filip Šitera posteskl, že mu finále A, není souzeno, nyní se jeho proroctví opět naplnilo. Ve druhé sérii musel zastavit s defektem. „Praskl řetěz,“ vysvětlil. Když poté zaznamenal ještě jedno třetí místo, dostal se do béčka jen s odřenýma ušima na pomocná kritéria.

Cílová šachovnice zastihla Filipa Šiteru na čtvrtém místě, když o šanci na lepší umístění přišel už v prvním oblouku. „Chyt‘ jsem cejchu a nalít‘ do mantinelu,“ svěřil se magazínu speedwayA-Z. „Ustál jsem to jen tak tak. A pak jsem radši dojel ve zdraví.“

Milan Špinka byl včera v Osečné nadšen

Osečná – 8. ledna
Po včerejším jednání VV SPD v Liberci se reprezentační manažer Milan Špinka vydal v doprovodu Petra Moravce, šéfa české ploché dráhy, do Osečné. V malé severočeské obci tým okolo Jana Peciny připravuje ledový ovál, na němž by se počátkem února mělo uskutečnit ledařské mistrovství republiky. Aby se vyhnuli věčným sporům s rybáři, vzniká závodiště na místním hřišti. Milan Špinka na jeho adresu nešetřil superlativy.

„Špička,“ nechal se slyšet pro magazín speedwayA-Z. „Udělali strašně moc práce. Dráha je malá a všechno dobře vymyšlené. Patří jim velká pochvala. Víš, jak to vypadá, než se to naleduje.“

Obavy však vzbuzuje teplé počasí, které zkraje tohoto týdne vystřídalo mrazivé období. „Snad to vydrží,“ doufá Milan Špinka. „Bylo tam sice nad nulou, ale pod tím Ještědem je to všechno výš. Budu držet palce!“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Plzeň myslí na své juniory

Plzeň – 8. ledna
Pro posun české extraligy ke stylu světového poháru družstev byly jednoznačně Praha a Pardubice. Zásadně proti se stavěly Slaný a Mšeno. Protože ke změnám je dle nastavené legislativy třeba souhlasu většiny účastníků soutěže, stala se Plzeň rozhodujícím faktorem na misce vah. Magazín speedwayA-Z hovořil s Leopoldem Klímou, předsedou PK Plzeň, a zjistil proč.

„K novému modelu jsme se přiklonili již v přípravách na kalendářní poradu, kde byl systém schvalován,“ vysvětluje Leopold Klíma důvody, které jeho klub vedly k vyslovení jeho „ano“ pro nový model. „Výbor našeho klubu řádně projednával, zvažoval a všichni se přiklonili k novému systému hlavně proto, že bude do rozjížděk extraligy zasahovat programový pátý jezdec, což je u nás junior Michael Hádek nebo Jan Holub. Nemůžeme si dovolit, aby další rok stáli, vozit je s sebou a čekat na zranění nebo neúčast. To byl hlavní důvod pro nový model.“

Ovšem nový systém extraligy přináší také celou škálu nevýhod. Každý závod se díky pěti jízdám navíc a dalšímu aktivnímu závodníkovi prodraží a také adekvátně prodlouží. Nese s sebou rovněž zvýšené nároky na jezdeckou základnu. A plochá dráha je přece jenom rizikovým sportem a sezona trvá dlouho.

„I tyto nevýhody jsme projednávali,“ připouští plzeňský šéf. „Pro nás bude závod dražší pouze o to, kolik pátý jezdec udělá bodů. Když bude mít v každé extralize deset, a to jsme pak zaručeně mistři, bude to 10 tisíc korun a při osmi závodech 80 tisíc korun. Loni jsme prodělali víc na družstvu Mšena, které nezískávalo moc bodů a ty jsme museli zaplatit našim jezdcům. Jedná se o 150 tisíc. Máte pravdu, že nový systém klade velké nároky na jezdeckou základnu. Ale my ty jezdce máme. Juniory bohužel ještě na kvality Michaela Hádka a Jana Holuba. Velice neradi bychom nejvyšší soutěž dojížděli s troskami družstva, ale mám takový dojem, že jsme na tom všichni stejně. Museli bychom mít velikou smůlu, ale i s tím se musí počítat. To riziko je opravdu velké, ale to v každém systému družstev je a bylo.“

Dosavadní pravidla byla jakoby přímo ušita na míru plzeňského družstva. Pravidelně bodující hosté, špičkový junior schopný vozit body i mimo rozjížďku s číslem tři, další kvalitní Čech v základní čtyřce a dva šikovní mladíci v záloze. Není svým způsobem změna formátu přece jenom hazardem s možností obhajoby letošního zlata?

„Kterépak družstvo by nechtělo obhájit titul?“ odpovídá Leopold Klíma řečnickou otázkou. „My ale v prvé řadě koukáme nezanedbávat jezdce a dáváme jim možnost zasahovat do jízd i v nejvyšších soutěžích, což je výše uvedený případ. A když jsou povoleni dva hosté, využijeme je. Grzegorz Walasek už přislíbil svou účast v extralize za nás. My bychom hlasovali i za systém s jedním hostem. Pokud jezdce našeho družstva nepotká nic nečekaného a k jednotlivým závodům budeme přijíždět v kompletní sestavě, neměl by být problém titul obhájit. Již dva roky se naše družstvo projevovalo, že na titul dosáhne. Říkal jsem přece, že musí přijít ten rok, kdy zajedou špičkově naši jezdci a dodáme špičkové Poláky. To se povedlo, i když Zdeněk Simota začátkem sezony nebodoval dle jeho i našich představ. Vše si vynahradil od závodu v Pardubicích. Filip Šitera měl mimořádnou sezonu, byla to radost, prostě mistr.“

V předchozích rozhovorech magazínu speedwayA-Z na téma letošní extraligy vyplynula na povrch také možná hrozba, že by případná koalice Slaného se Mšenem mohla rozbít extraligu na padr. Z vyjádření šéfů obou klubů sice není reálná, nicméně Leopold Klíma si umí představit také krizový scénář v podobném případě.

„Ano, máte pravdu, pokusili se o to při jednání VV SPD,“ říká. „Já osobně jsem na to reagoval otázkou na předsedu, zda se extraliga dá jet ve třech družstvech. On odpověděl – ano. Řekl jsem, že se Slaný a Mšeno musí rozhodnout, jinak se pojede bez nich. Ukázalo se, že nás pouze zkoušeli a vyhrožovali.“

Po svém návratu do extraligy v roce 2005 se Plzeň soustřeďovala výhradně na vyšší soutěž. Nyní však tříčlenná družstva získala status mistrovství republiky. Plzeň původně na kalendářní poradě signalizovala svůj zájem, nakonec však letos nepojede. Západočeský tým tak vedle extraligy nastoupí už jen v šampionátu juniorských družstev.

„Mistrovský status byl odsouhlasen až při kalendářce, jinak se před tím o tom vůbec nemluvilo a neuvažovalo,“ vysvětluje Leopold Klíma. „My jsme již jezdcům povolili hostování do Březolup a Liberce. Nechtěl jsem již narušovat průběh, i když po schválení mistráku jsem řekl, že tedy naše jezdce stáhneme a trojky pojedeme. Ale nechtěl jsem narušit průběh soutěže a nakonec jsem nechal, jak bylo původně dohodnuto. Jsme rádi, že nám naši jezdci ve trojkách jedou. Juniorské závody družstev i jednotlivců jsou pro nás prioritou a budeme je vždy obsazovat, pokud budeme mít juniory.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Marián Jirout: „Tenhle sport mám hrozně rád!“

Pardubice – 29. prosince
Všechno má bohužel svůj konec. I kariéra úspěšného plochodrážního závodníka, jehož jméno jsme byli zvyklí několik let vyplňovat v programech prestižních závodů a skloňovat ho jako favorita. Marián Jirout se chtěl s fanoušky rozloučit vskutku důstojně. Poslední mítink své kariéry naplánoval na Zlatou přilbu. Pro každého pardubického rodáka má nejstarší plochodrážní zápolení světa zvláštní kouzlo. A on si tady přál skončit jako nejlepší český závodník, což se mu v historii povedlo už třikrát. Ráno vstal naprosto uvolněný a v dobré pohodě zamířil na stadion. Leč osud mu nedopřál splnění posledního snu v roli plochodrážníka. Po hrůzostrašném pádu skončil v nemocnici se třemi zlomenými obratli. Na sklonku roku poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor.

speedwayA-Z: „Vrame se k roku 2004, kdy skončila tvoje spolupráce s Newcastle. Tehdy jsi zvažoval konec kariéry, ale nakonec jsi u ploché dráhy zůstal. Co tě k tomu motivovalo?“
Marián Jirout: „Jedna věc byla taková, že jsem do Newcastle nechtěl. Mechanik Andy Johnsson řek‘, že to podepíšu. A podepsal jsem. V kontraktu bylo auto a bydlení, ale půlka věcí dobrýho kontraktu Newcastle nesplnilo. Na první trénink jsem odjel s půjčeným pickupem, i když jsem měl měsíc už mít auto. Dráha byla hrozně malá a děravá. A malý dráhy za roh jsem nikdy nesnášel. Odtrénoval jsem a asi šestkrát šel na držku. Obě motorky jsem zničil. Nakoupil jsem řidítka a další věci. A říkal si, že tady neudělám moc výsledků. Promotéři byli odměřený, smlouva byla dobře napsaná, ale nedodrželi to. Kdyby dodrželi, bylo by to lepší. Potom mi dali auto, obrovskýho sprintera, hrozně dlouhýho. Asi čtrnáct dnů předtím jsem si řek‘, že odjedu dva závody a končím. Jenom kvůli manažerům, protože byli na houby. Poslední závod jsem dělal jedenáct bodů proti Sheffieldu. Problém byl i s placením. Byl to největší kiks mýho života. Jel jsem asi pět závodů a nechal tam motorku. Skončil jsem kvůli klubu, všechno mě naštvalo. Měl jsem i špatnou přítelkyni, ale chybama se člověk učí. Chvilku jsem potom pomáhal Honzovi Jarošovi. Chtěl, abych si šel zatrénovat. A to jsem neměl dělat. Nebo měl? Párkrát jsem ho porazil a viděl, že by mně to jezdilo. Každej mě přemlouval, a tak jsem díky Honzovi začal zase. Ke konci sezony jsem na to znova sednul. Když si jdeš po dlouhý době zatrénovat, máš nachystaný motorky a máš to rád, začneš znova. Kdybych předtím všechno prodal, myslím, že bych už nejezdil.“

speedwayA-Z: „Léta 2005 – 2006 ti přinesla vesměs dobré výsledky. Byl jsi v malém finále Zlaté přilby, zaznamenal pěkné výsledky v extralize, počítalo se s tebou jako s kandidátem na titul. Jak bys toto období charakterizoval?“
Marián Jirout: „Dost velkej zlom bylo, že jsem si našel přítelkyni. Pomohla mně s rodičema, abych si koupil auto. Plochá dráha začala nanovo. Láďa Kalina se mnou jezdil na závody a pomoh‘ mi se vším, co jsem potřeboval. Všechno vycházelo dobře. Byli i dobří sponzoři, třeba pan Kohút. Tomu můžu vděčit za výsledky, co jsem udělal. A ještě Evženu Erbanovi. To jsou lidi, co mi pomohli dostat se zpátky na vrchol. Motory mi dělal pan Erban a pan Šmahel. Byl jsem nadmíru spokojenej. Zlatou přilbu 2006 jsem jel na GM od Drymlů a to byl asi nejlepší motor, co jsem jel, i když pro ně to byla asi až desítka (smích). Na motoru a zázemí záleží na plochý dráze asi nejvíc. Když to člověk má, padá mu to všechno do rukou. Na mistráku v Březolupech to byl od probuzení do půlnoci den blbec. Vzbudil jsem se a hned byl nasranej. Před tím byla extraliga ve Slaným, tam jsem přijel rovnou z Miskolce a předtím závodil v Polsku. Chudák mechanik Milan Panák ani nespal. Nevím, kolik motorů jsem zničil. A v Březolupech to už bylo moc. Po závodech jsme sedli do auta a já byl nasranej a unavenej. Všichni ti říkaj‘, nepojede Bohouš, nepojedou Drymláci, to musíš vyhrát. Ale v tom nejlepším se všechno vysere. Na Přilbě jsem pak byl úplně v klidu, každej psal jen o Drymlech, na menší závodníky se asi už nedostal plátek (smích). Mně Zlatá přilba vyšla od začátku do konce. Kromě toho, že mně nakonec vybouch‘ vypůjčenej GM. Milan Panák s Láďou Kaldou udělali spojku a od velkýho finále chyběl kousek. Ale bejt zase nejlepší Čech, je zase taky pěkný.“

speedwayA-Z: „Začátek roku 2007 vypadal slibně. Svým výkonem na Zlaté přilbě jsi upoutal pozornost Mildenhallu a podepsal s ním kontrakt. Nakonec jste se rozešli a údajně ve zlém…“
Marián Jirout: „Rozešli jsme se úplně perfektně. V sezoně jsem jednou v měsíci přiletěl domů jen na dva dny. Onemocněl mi pes a začal jsem uvažovat, že zůstanu doma. Jednou jsem se probudil a zjistil, že mě do Anglie nic netáhlo. Bylo mi smutno a prostě jsem zdrhnul. Odešel jsem, protože se mi tam nelíbilo, bylo toho moc. Tady jsem tady zázemí, přítelkyni, barák a všechno ostatní. Nebylo to lehký. Bejt v Anglii sám, probouzet se sám, dělat si sám techniku a domů jen psát není příjemný. Chtěl jsem být zpátky tady, do Anglie mě nic netáhlo. A rodina má přednost. Pro mě. A tak jsem jednou v Glasgow jel poslední závod, celou cestu jel do Stansteadu, ráno mi to letělo a už jsem se tam nevrátil.“

speedwayA-Z: „Bez britské ligy jsi byl tedy v podobné situaci jako v sezoně 2004. Opět jsi začal zvažovat, že pověsíš kombinézu na hřebík, tentokrát hlasitěji. Co se za ty tři roky změnilo?“
Marián Jirout: „Jeden prostý důvod. Nebavilo mě poslouchat kydy od bafuňářů. Vždycky jsem byl upřímnej a svůj názor říkal na plnou hubu. Tady v Pardubicích zůstala plochá dráha díky Evženu Erbanovi a panu Havelkovi. Kdyby nebylo jich, šla by do kýble. Třeba Milan Mach je člověk na pravým místě, bez něho by to šlo dolů. Mšeno bez pana Grepla a pana Kohúta taky, Plzeň bez Hádkovců. Bafuňáři to dokážou fakt znepříjemnit. Lidi, co házej‘klacky pod nohy. Někdo ti hodí klacek pod nohy a ještě na něm stojí. To bolí. A taky mi je už nějakej pátek a měl jsem úrazy. Je pěkný, že jsem po zranění páteře začal zase jezdit. Usednout na motorku byl velkej cíl. Ale hodně lidí tě odradí. Měl jsem suprový zázemí, mechaniky od Ládi Kaliny po Milana Panáka, ale zdraví je hodně krátký. A tak se chci věnovat něčemu jinýmu.“

speedwayA-Z: „Letos jsme tě vídali především v extralize. Pardubice se po mizérii v roce 2006 vrátily opět do hry o titul. Jak jsi to prožíval?“
Marián Jirout: „V roce 2006 přišlo to nejhorší, co mohlo být. Prohrát ve Mšeně. Pak na nás byli všichni nasraný. Letos jsem chtěl udělat nejlepší výkon pro Pardubice. Ale léta přibývaj‘. Každej dělal všechno pro to, aby jeho klub vyhrál. Do posledního závodu to bylo hodně moc vyrovnaný. Extraliga se mi moc líbila, nikdo nevěděl, kdo vyhraje. Slaný se v posledním závodě snažil, aby se to nejelo. Bylo to krásný a pěkný i pro oko diváka.“

speedwayA-Z: „Rozloučení s kariérou jsi plánoval na Zlatou přilbu, v jejíž historii jsi byl už třikrát nejlepším českým závodníkem. Účast v tomto závodě musí asi pro rodilého Pardubáka znamenat hodně, že?“
Marián Jirout: „Když jsem se vyboural, volal mi Zdeněk Tesař. Že jsem padlej na hlavu, protože jsem řek‘, že v tomhle závodě skončím. A že jsem si tam předem koledoval, že spadnu. Jenže já si chtěl dát bonbónek. A bejt nejlepší Čech v posledním závodě svýho života. Stalo se osudem, že jsem nebyl a šel na držku. Je pravda, že v průběhu sezony jsem uvažoval, že skončím. Za těch pár let jsem měl nějaký zázemí, dobrý mechaniky a podporu sponzorů. Jim můžu jen děkovat a bez nich by to nešlo. V tomhle sportu potřebuješ každou korunu a podporu nejen od diváků, ale všech lidí okolo. A nakonec chceš být na vrcholu a říct lidem do mikrofonu, ‚promiňte, končím a doufám, že se zase uvidíme.‘ Zlatá přilba je prestižní závod, uznávanej. Už odmala jsem se na něj vždy těšil.“

speedwayA-Z: „Jenže bohužel Zlatá přilba skončila tím nejhorším možným způsobem. Zlomené obratle byly po zranění z pražské extraligy a kolenních vazech ze Svitav nejvážnějším problémem. Je to dnes po zdravotní stránce lepší?“
Marián Jirout: „Určitě není. Problémy díky zádům jsou. Špatně chodím, není to ještě ono. Doufám, že se to může jedině zlepšit.“

speedwayA-Z: „Kolem ploché dráhy se pohybuješ od dětství. Dá se klidně říct, že jsi víceméně přestoupil z kočárku na motocykl. Teď musím být hodně obtížné říct končím.“
Marián Jirout: „Každej člověk prostě dokáže říct konec. Jednou to musí přijít. Já to řek‘ teď a před úrazem jsem si za tím stál. A teď musím. Kdysi jsem do novin prohlásil, že budu jezdit, dokud mě nesundá motorka. Teď mě sundala a ještě mě nakopla. Říká se to těžko, ale je to tak. Plochá dráha je velká droga. Aspoň v mým životě byla, že jsem nikdy nedokázal skončit. Ale nyní musím říct konec. Ještě potřebuju prodat motorky a další věci. Kdyby je někdo chtěl, a mi zavolá.“

speedwayA-Z: „Léta okolo ploché dráhy tě vybavila také mnoha cennými zkušenostmi. Budeš je nějakým způsobem uplatňovat i v budoucnu třeba jako trenér?“
Marián Jirout: „Určitě bych rád zůstal. Hrozně moc rád. Kdyby mi to někdo nabíd‘, budu mu moc vděčnej. Je to droga, koníček, všechno v jednom. Chtěl bych někomu určitě pomoct, aby se zlepšoval a zdokonaloval se. Aby byl nějakej dobrej následovník. Chtěl bych pomáhat, dělat trenéra, to je pravda. Kroky jsem ale ještě nepodnik‘ a nikdo se zatím ještě neozval a neprojevil zájem. Mám to ale v hlavě. Malinko pomáhám Hynkovi Štichauerovi. Kdyby měl někdo zájem, proč se neozvat. Tenhle sport mám hrozně rád.“

Marián Jirout děkuje:
„Můžu jedině děkovat Evženu Erbanovi, panu Kohútovi a svý rodině, která mě vždycky podržela ve všem v celý míře.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II), Wojta Zavřel (Wojta-Foto) a Antonín Škach