Na sklonku sezóny 2003 přišlo Mšeno s myšlenkou obnovit český šampionát juniorů do devatenácti let. Ten se konal už roku 1999, kdy začal ve Svitavách, ale druhé slánské kolo bylo bez náhrady zrušeno kvůli dešti. Hned v další sezóně však zanikl na pořadatelském nezájmu a ani Mšeno při renesanci českých devatenáctek nenašlo žádný další klub, který by se k němu přidal. Mimoděk tak vznikla tradice, že mistr České republiky do devatenácti let vzejde na základě jednoho jediného závodu. A v případě užití rozpisu pro dvanáct borců dokonce z jediné finálové jízdy.
O rozšíření šampionátu do více kol usiloval i někdejší pražský kouč Radomír Semela, ale byl přehlasován. „Juniorský šampionát do devatenácti let byl od počátku koncipován jako soutěž, kde se jezdci, kteří se pravidelně nedostanou do startovní listiny mistrovství republiky do jednadvaceti let, svezou v oficiálním závodě,“ vysvětluje Petr Moravec, předseda VV SPD.

Podobné řešení je spravedlivé i s ohledem na reprezentaci, kde se už delší dobu při nominaci uplatňuje zásada finálové účasti a národního šampionátu coby druhého kritéria. „Věková kategorie do devatenácti let si to rozdá o účast v mistrovství Evropy bez přítomnosti starších juniorských jezdců,“ souhlasí Petr Moravec, aby vzápětí vyvrátil stín podezření o nezájmu pořadatelů. „Pořadatelsky není problém nasadit více závodů, ale držíme se již několik let praxe jednoho podniku.“

Ten se letos bude konat koncem července v Pardubicích, které už viděli korunovaci šampionátu do devatenácti let v letech 2006 a 2009. Termín umožní účast i řadě závodníků, kteří oslaví patnáctiny až v průběhu sezóny. Nicméně nestálo by za úvahu snížit věkový limit na čtrnáct let, který umožňuje legální trénink s pětistovkou? A to tím spíše, prokazují-li nejmladší adepti plochodrážního řemesla dostatečnou zručnost i v tréninkových závodech, které jsme loni viděli kupříkladu v Chabařovicích?

„Co se týče věkové hranice, pro třídu do 500 ccm je závazná pro závodění věková kategorie patnáct let,“ říká český plochodrážní šéf. „Mimochodem v FIM je šestnáct. Čtrnáct let pro přípravu je sama o sobě na hraně, ale podařilo se ji prosadit s ohledem na skutečnost, že v každé kategorii je dán rok na přípravu, což nakonec akceptovaly všechny schvalovací složky.“

Hlasování spojená s MR juniorů na rozšířeném zasedání VV SPD 11. prosince:

předkladatel:	návrh:	výsledek:
VV SPD	navržený systém	pro40 : proti0

Mistrovství republiky juniorů do 19 let řečí pravidel:
Startují jezdci kterým v den konání závodu je nejméně 15 let a v roce konání šampionátu dosáhnou maximálně věkové hranice 19 let (jezdci narozeni v roce 1992 a mladší).
V závodě startují jezdci přihlášení držitelem licence soutěžícího. Do závodu budou přijati přihlášení jezdci s platnou licencí vydanou FMS AČR. V závodě může startovat i držitel licence jiné národní licence FMN.
Toto mistrovství se řídí Přílohou N 073 Národních sportovních řádů Mistrovství České republiky juniorů.

KVALIFIKACE
V případě, že k závodu Mistrovství České republiky juniorů do 19 let bude přihlášeno více jak 16 jezdců, uskuteční se kvalifikační jízdy přihlášených jezdců k doplnění startovní listiny. Místo ve startovní listině závodu mají zajištěnou jezdci této věkové kategorie, držitelé licence vydané FMS AČR na 1. – 12. místě redukované průběžné klasifikace Mistrovství České republiky juniorů do 21 let. Pořadatel finále má právo mít ve finále minimálně jednoho svého jezdce. Tím bude případně nejlépe umístěný jezdec pořadatele v této kvalifikaci. Pokud to bude jezdec, který skončí na horším než posledním postupovém místě, tak z kvalifikace postoupí jezdec pořadatele na úkor posledního kvalifikovaného jezdce do závodu.

FINÁLE
Finále Mistrovství České republiky pro rok 2011 se uskuteční jako samostatný finálový závod jehož pořadí bude i pořadím v MČR juniorů do 19 let pro rok 2011.

Pneumatiky:	dvě nové hrany, jezdec si může nechat označit ještě jednu hranu pro absolvování případné dodatkové jízdy
Přihlášky:	31. ledna 2011

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Liberec – 3. července
Dědečka Jana Holuba můžete běžně potkat v roli doprovodu svého vnuka, ovšem otec plzeňského závodníka, rovněž křestním jménem Jan, se na závodech vzhledem k časově náročnému povolání řidiče objevuje na závodech sporadicky. Nicméně dnešní šampionát české republiky juniorů do devatenácti let v Liberci si nemohl nechat ujít. Sice říkal, že svou cestu na sever Čech spojuje s prodlouženým víkendem, nicméně byl zvědavý, jak se jeho potomek vypořádá s rolí favorita. A Jan Holub nejmladší nezklamal a do rodinné sbírky přidal svůj první individuální titul. Suverénně si počínal už v základní části a triumfem v semifinále rozrazil bránu finále A. V něm předvedl ukázkový start, aby posléze držel na uzdě Václava Milíka. Bronz si z pod Ještědu odváží Pavol Pučko, který před sebe v rozhodující finálové jízdě nepustil Romana Čejku.

Starosti v pekelném žáru
Víkend prodloužený na čtyři dny o červencové svátky dnes vytáhl na silnice milión řidičů a jejich vozidel. Díky tropickým vedrům však plochodrážní šampionát do devatenácti let nebyl rozhodně jejich hlavním cílem. Liberecký výběrčí vstupného těsně před začátkem mohl jen nechápavě kroutit hlavou nad pouhými šesti prodanými lístky.

Roman Čejka však v depu řešil úplně jiné starosti. Ve středu si po plzeňské extralize stěžoval, že už má v Divišově na opravě už pět motorů. Trn z paty mu ovšem vytáhl Jan Hlačina. „Hláča mi udělal motor,“ nešetřil Roman Čejka slovy chvály na adresu někdejšího plochodrážníka. „Je to od něho hezký, je doma sám s klukem, manželku má v nemocnici. Moc mu děkuju.“

Slánský junior však vzápětí musel řešit ještě jeden problém při technické přejímce. Komisař nemohl přečíst číslo přilby na štítku, ale celá věc po kratší výměně názorů skončila kompromisem.

Závodní dráha byla terčem kritiky závodníků, avšak k jedinému pádu došlo v rozjížďce s číslem jedna. Zatímco Václav Milík v ní mířil suverénně za svým prvním triumfem, Ondřej Veverka se usadil před Pavlem Pučkem. Ten se navzdory své snaze nemohl před svého mladšího klubového kolegu dostat.

Ve třetím kole se Ondřej Veverka ohlédl, přitom se přetočil a upadl. Pavol Pučko neměl jiné volby než složit svůj motocykl také. Z opakované jízdy byl Ondřej Veverka vyloučen. A jak se nakonec ukázalo, právě tyto dva ztracené body ho v konečném součtu stály postup do semifinálových jízd.

V nich se překvapivě neobjevil ani Jiří Brummer, jenž společně s Ondřejem Veverkou udělali na jaře největší progres. Po druhém místě v rozjížďce s číslem dvě suverénně vedl také v páté jízdě. V ní využil, že Pavol Pučko neúspěšně v prvním oblouku hájí svou vedoucí příčku před Jakubem Fenclem a vnějškem druhé zatáčky se nekompromisně natlačil do čela.

Na začátku posledního okruhu však mohl jen bezmocně máchnout rukou, protože právě zadřel motor. V další sérii si vypůjčil motocykl od Jakuba Fencla, ale záhy zastavil. Nebyl jsem na tu motorku zvyklej‘ a vypadla mi fajfka,“ vysvětlil později. Mezitím vyměnil motor, ale v rozjížďce s číslem jedenáct neměl proti Václavu Milíkovi a Romanu Čejkovi ani náznak šance. Bod na úkor Jakuba Fencla byl maximem, ovšem na postup mezi nejlepší osmičku to nestačilo.

Uzavřená čtyřka
V souvislosti s titulem se skloňovala především čtyři jména. Jan Holub, Pavol Pučko, kteří jeli devatenáctky naposledy, a mladí dravci Václav Milík a Roman Čejka. Ti nakonec ovládli základní část a vskutku se nakonec sešli ve finálové jízdě. Nejdelší cestu mezi nejlepší čtyři měl Pavol Pučko, jemuž dnes shodou okolností nebylo souzeno vyhrát jedinou jízdu.

O patáliích, které mu na počátku nastrojil Ondřej Veverka, už byla řeč. Při repete mu ujel Václav Milík. V rozjížďce s číslem pět mohl Pavol Pučko mluvit o štěstí, když se zastavil motor Jiřího Brummera a jeho třetí místo za Jakubem Fenclem se záhy změnilo ve druhé. Na závěr inkasoval porážky od Romana Čejky a Jana Holuba.

Pouze šest jízd jsme byli svědky dělby průběžného vedení. Václav Milík sice prožil na sklonku opakované rozjížďky s číslem jedna krizový moment, ale extempore naštěstí skončilo bez pádu. V šesté jízdě pak hladce vyhrál před Zdeňkem Vrbou a Lukášem Hromádkou.

Stejně jako pardubický mladík měl prodloužený vstup do závodu také Jan Holub, který suverénně opanoval druhou jízdu. Jenže druhému Jiřímu Brummerovi upadl kryt spojky. Praporkář ho šel sebrat, ale na cestě zpátky uklouzl. Když už byl zpátky v bezpečí, začala blikat červená světla. Traoví maršálové začali mávat v posledním kole, aby zastavili závodníky.

„Odmávli mě šachovnicovým praporem,“ divil se Jan Holub, proč musí do rozhodnuté jízdy ještě jednou. Jenže podivné zákony nevytváří jen poslanci českého parlamentu, ale také FIM. Proto jsme viděli rozjížďku s číslem dvě ještě jednou jakoby ze záznamu, ovšem obětavá akce hasiče s červeným praporkem naštěstí nebyla potřeba.

V rozjížďce s číslem čtyři na Jana Holuba odstartoval Roman Čejka, nicméně na protilehlé rovince byl první plzeňský závodník. Ten o čtyři jízdy později odvedl Václava Milíka. Pardubičan však šetřil hranu a nechal ji obutou také na jedenáctou jízdu, v níž navzdory své snaze podlehl Romanu Čejkovi. Slánský závodník ztratil v základní části jediný bod s Janem Holubem. Ale v semifinále začal nový závod a to i proto, že v duchu reglementů platných od sezóny 2008 mohou závodníci na finálovou část mistrovského závodu obout novou pneumatiku.

Čtyřka favoritů nepřipustila v semifinálových jízdách sebemenší překvapení na svůj úkor. Nejprve vyhrál Jan Holub ve stylu start – cíl před Pavlem Pučkem a nepustili ke slovu Jakuba Fencla a Zdeňka Vrbu. Vzápětí šel dopředu Roman Čejka, když se Václavu Milíkovi na startu vzepjal motocykl na zadní. Pardubický junior ho dokázal ukrotit a ještě před nájezdem do druhé zatáčky převzal vedení.

Program finálových jízd začal jízdou o deváté místo. Lepší start měl Ondřej Veverka, avšak Jiří Brummer mu vítězství sebral ještě před první zatáčkou. Velké věci se však začaly dít už ve finále B. Vedle Jakuba Fencla ukázal svůj potenciál René Vidner. Pardubický závodník se blýsknul už triumfem nad Zdeňkem Vrbou v rozjížďce s číslem devět. O to víc překvapivější,když o sérii dříve předčasně zastavil. „Měl jsem tam na hovno převod,“ vrátil se René Vidner ještě ke čtvrté jízdě. „Přetočilo se to a myslel jsem, že půjdu několikrát na hubu. Je to tady malý a já tu jsem podruhý.“

René Vidner však nedostatek zkušeností záhy dohnal a ve finále B předvedl nejlepší start. Jakub Fencl zaútočil spodní stranou první zatáčky, ale Pardubičan se znovu venkem vrátil do čela. Oba jestli stále vedle sebe až na protilehlou rovinku druhého kola, kdy Pražan stabilizoval své vedení. V nájezdu do třetího okruhu zavřel René Vidnera na mantinel a teprve pak mohl pokládat celkové páté místo za svůj majetek.

Jan Holub si jako vítěz úvodního semifinále volil dráhu pro finále A jako první. Dlouho neotálel a zvolil červenou. Václav Milík sáhl po modré, zatímco Roman Čejka lehce zaváhal. „Zbyla bílá a žlutá,“ říkal. „A vybral jsem si čtyřku.“ Jenže to byla chyba.

Po vylétnutí pásky nestihnul své soupeře a celá čtyři kola vlál na deflektoru Pavla Pučka. Čelo ovládl Jan Holub, který s červeným povlakem své přilby mistrovsky ohlídal Václava Milíka. „Tak a teď už máme doma titul všichni,“ mohl se s uspokojením smát jeho otec.

Hlasy z depa
„Suprový,“ vystihl své pocity bezprostředně po zisku titulu Jan Holub. „Nečekal jsem to, Venca byl dobrej‘. Myslím si, že byla hodně velká výhoda jít ve finále z jedničky. Celej‘ závod byly rozhodující starty, předjet se nedalo. Hlídal jsem si vedení a už máme v rodině každej‘ jeden titul. Cením si ho hodně, snad jich bude víc, chtěl bych hattrick v juniorácích…“

„Holubín byl dneska lepší,“ přiznával Václav Milík. „Jelo mu to, titul mu přeju, jel to poslední rok. Poslední dvě rozjížďky základního rozpisu jsem jel na omletý gumě. Semifinále bylo dobrý, ve finále jsem neodstartoval. Jednička startovala líp, to věděl i Holubín. Odstartoval a vyhrál, což mu je přáno.“

„Začátek byl slabší,“ nezastíral Pavol Pučko. „Věděl jsem, že první jízdy nejsou důležitý. Snažil jsem se trefit převody na finále. Mechanik skvěle makal. Chtěl jsem vyhrát, jedu to poslední rok. Ve finále rozhod‘ start, dalo se sice předjíždět, ale nebylo to nejlepší. Na t dva to nešlo. Chtěl jsem to zkusit, ale byli o tolik rychlejší, že to fakt nešlo.“

„Celej‘ závod byl super,“ říkal Roman Čejka, když se zbavil počátečního zklamání z posledního místa ve finálové jízdě. „Snažil jsem se a dělal, co jsem moh‘. Měl jsem naladěnej‘ motor a s panem kolegou (ukazuje na mechanika Antonína Poláka – pozn. redakce) jsme na něm makali dlouho. Chci mu za to poděkovat. Ve finále jsem neodjel od startu a nešlo s tím už nic dělat.“

„Pěkná jízda na závěr,“ pochvaloval si Jakub Fencl své vystoupení ve finále B. „Užil jsem si to, věděl jsem o něm. S pátým místem jsem spokojenej‘, pořád lepší než bejt‘ poslední. Dráha byla suprová, takže spokojenost.“

„Poslední jízdu s Rozruchem jsem se snažil,“ vyprávěl René Vidner. „Nevyšlo to, venek byl dobrej‘, ale měl jsem špatný nájezdy. Jinak se mi tady líbí, ale chce to sem zajet na trénink, mohlo by to bejt‘ ještě lepší.“

„Jezdilo se mi dobře,“ říkal smolař Jiří Brummer. „Dráha suprová. Ta moje druhá jízda byla pecková. Kdyby se ta jízda předtím neopakovala, motor by vydržel a dojel bych to. Tři čtvrtě kola a byl bych v semifinále. Jawy nemaj‘ moc rády horko.“

		TOT	SF1	SF2	C	B	A
1. Jan Holub, Plzeň	3 3 3 3	12	1.				1.
2. Václav Milík, Pardubice	3 3 2 2	10		1.			2.
3. Pavol Pučko, Praha	2 2 2 2	8	2.				3.
4. Roman Čejka, Slaný	3 2 3 3	11		2.			4.
5. Jakub Fencl, Praha	2 3 1 0	6	3.			1.
6. René Vidner, Pardubice	1 R 3 1	5		3.		2.
7. Jaroslav Hladký, Praha	1 1 0 3	5		4.		3.
8. Zdeněk Vrba, Praha	0 2 2 1	5	4.			4.
9. Jiří Brummer, Praha	2 E E 1	3			1.
10. Ondřej Veverka, Praha	X 1 1 2	4			2.
11. Lukáš Hromádka, Březolupy	1 1 1 0	3			3.

Poznámka: Milan Čermák (Mšeno) se včera omluvil kvůli nemoci.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Liberec – 1. července
Šampionát juniorů do devatenácti let se už tradičně koná v rámci jednoho jediného závodu. Výjimku tvoří léta 2000 – 2003, kdy pořadí vzniklo na základě klasifikace v jednadvacítkách. A svým způsobem i první ročník 1999, protože plánovaný druhý podnik ve Slaném uplaval v záplavách dešové vody. V sobotu však o titulu rozhodne jen jedna rozjížďka.

K dnešnímu dni se totiž přihlásilo celkem dvanáct závodníků. Proto by užití klasického rozpisu na dvacet jízd bylo holým nesmyslem. VV SPD oprášil model, dle něho se závodilo už v letech 1999 ve Svitavách a 2007 v Praze. Po dvanácti rozjížďkách základního rozpisu přijdou ke slovu dvě semifinále a nakonec trojice umisovacích jízd.

Mítink, v němž je nutno hledat favority především v osobách Jana Holuba, Václava Milíka, Romana Čejky a Pavla Pučka, tím pádem skončí strhující bitvou o pódium. Divákům se tato strhující bitva musí líbit. Navíc závodníci mají možnost ve finálové jízdě použít novou pneumatiku.

Startovní listina:

1 Ondřej Veverka, Praha

2 Václav Milík, Pardubice

3 Pavol Pučko, Praha

4 Lukáš Hromádka, Březolupy

5 Jan Holub, Plzeň

6 Jiří Brummer, Praha

7 Milan Čermák, Mšeno

8 Jaroslav Hladký, Praha

9 René Vidner, Pardubice

10 Jakub Fencl, Praha

11 Roman Čejka, Slaný

12 Zdeněk Vrba, Praha

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 7. srpna
Martin Vaculík včera večer potvrdil papírové předpoklady a stal se českým šampiónem do devatenácti let. Za celý závod neztratil jediný bod a své dominantní postavení zdůraznil triumfem v nadstavbové Ceně Jiřího Marxe. O definitivní podobě stupňů vítězů rozhodla rozjížďka s číslem dvacet. Michael Hádek v ní měl druhý defekt za sebou a tak si pro poháry přišli Jan Holub a Michael Dudek. Doprovodné klání stopětadvacítek ovládl Jaroslav Hladký, který stíhal i hlavní závod.

Skoro všechno jde dle plánu
Startovní čísla byla losována dle zásady, aby se sousedé v průběžné klasifikaci setkávali v poslední sérii. Tím pádem se dalo předpokládat, že nový mistr vzejde z rozjížďky s číslem dvacet. A skutečně hlavní favorité se v souboji s méně zkušenými závodníky prosazovali plné tři série.

Jedinou výjimkou se stal Pavel Pučko. Pražský závodník, jenž díky stoupající křivce letošní výkonnosti mohl směle pomýšlet na opakování loňského pódia, se dočkal vystřízlivění už v rozjížďce s číslem dvě. Ta shodou okolností pokračovala v pochmurné sérii pádů. Během prvních dvou pětin jsme napočítali osm pádů, v každé jízdě jeden, a rozhodčí Pavel Kubeš musel hned pětkrát rozsvěcovat červená světla. Nejhůře dopadl Lukáš Hromádka. Frýdecko-místecký sběratel si do své sbírky dovezl nechtěný suvenýr – frakturu klíční kosti.

A právě při repete druhé jízdy zůstal Pavel Pučko vzadu a mohl tak bezprostředně sledovat své klubové kolegy Jakuba Fencla a Jaroslava Hladkého na jejich cestě za vyšším bodovým přídělem. Ztráta dvou bodů v relativně slabší jízdě bývá v jednom závodě vskutku velkým handicapem.

Nicméně Pavel Pučko se nevydal cestou nápravy ani vzápětí. V rozjížďce s číslem pět na něho odstartoval Michal Dudek, který si už svou vedoucí pozici nenechal vzít. V desáté jízdě to vypadalo nadějněji. Po vylétnutí pásky byl Pavel Pučko vpředu. Jenže Václav Milík se dle svých slov přestal bát vnější stopy. A v prvním oblouku o tom v praxi přesvědčil nejen Romana Čejku, ale i vedoucího Pražana.

Pouhých pět bodů na kontě po třech startech nebylo pro Pavla Pučko pozitivní. Navíc se vynořili další kandidáti na stupně vítězů. Michal Dudek dosáhl na sedm bodů a to už měl za sebou prohry s Michaelem Hádkem a Martinem Vaculíkem. Stejná cifra zdobila rovněž Václava Milíka, s nímž se také Michael Hádek a Martin Vaculík už vypořádali.

Zbývající trio favoritů, Martin Vaculík, Michael Hádek a Jan Holub procházelo závodem beze ztrát. Pouze Michael Hádek v rozjížďce s číslem šest musel stíhat Václava Milíka, než ho začátkem třetího kola připravil o vedení. Vzápětí se nechal slyšet: „V osmý jízdě fandím Pražákům a Slaňákům. Výjimečně jim fandím, ale Vaculík si to ohlídá.“

Prorocká slova. Jaroslav Hladký se převrátil hned na startu a Martin Vaculík si s Romanem Čejkou hravě poradil. Stejně tak s Michalem Dudkem ve dvanácté jízdě, kdy devíti body dorovnal zisk Michaela Hádka a Jana Holuba.

Osud to se svou nepřízní přehnal
Zdálo se tedy, že trojice fenoménů ukořistí ještě po jedné trojce ve čtvrté sérii. A pak si to navzájem rozdá o titul v poslední jízdě. Chyba lávky. Po vylétnutí pásky rozjížďky s číslem třináct vypálil do čela Roman Čejka. Michael Hádek se ho okamžitě vydal stíhat. Mohutná snaha byla korunována předjetím na začátku druhého kola.

Nicméně v úvodním výjezdu třetího okruhu se slánský borec vrátil zpátky do čela. Bylo jasné, že s motocyklem plzeňského závodníka není všechno v pořádku. A vskutku, Michael Hádek se v boxech objevil opěšalý. „Zapalování,“ odtušil příčinu začátku probouzení se ze zlatého snu.

Vzápětí se Jan Holub pral s Michalem Dudkem. V první zatáčce ho připravil o vedení, ale Slaňák bojoval až na cílovou čáru. Václav Milík jí projel až za nimi, což ho nakonec při jeho premiéře v šampionátu připravilo o stupně vítězů. Jan Holub dokázal udržet čisté skóre, aby s ním v šestnácté jízdě srovnal krok i Martin Vaculík.

Všichni přítomní napjatě očekávali poslední jízdu. Ještě před ním udělal Václav Milík maximum pro medaili. Vítězství nad kolegou René Vidnerem v osmnácté jízdě navýšilo jeho skóre na jedenáct bodů. Avšak Michal Dudek vzápětí zmařil všechny jeho naděje. Odvedl Romana Čejku a skončil u číslovky dvanáct.

Martin Vaculík nezaznamenal žádný výraznější problém. V prvním výjezdu bylo těsno, ale on jím projel jako první. Za jeho zády se usadil Michael Hádek. Pavel Pučko, který
si vzal k srdci rady Mariána Jirouta, držel v šachu Jana Holuba.

Ten potřeboval k překonání Michala Dudka a potvrzení titulu vicemistra jeden bod. Dočkal se ho ve třetím kole, kdy opět zasáhl nemilosrdný osud. Ve třetím kole se zadřel motor Michaela Hádka. Fatální defekt poslal milovníka pardubické dráhy v jeho poslední sezóně v devatenáctkách na nečekané sedmé místo. Dvě prohry s vlastní technikou nedokázala eliminovat ani tři vítězství!

V nadstavbové Ceně Jiřího Marxe podtrhnul Martin Vaculík své dominantní postavení. Po triumfu v semifinále si nenechal vzít prvenství ani ve finále. Na pódium se dostali rovněž Michal Dudek a Václav Milík, který porážkou Jana Holuba, otočil stupně vítězů z devatenáctek.

Suverén má další zářez
Stopětadvacítky na velikánském kolečku v Pardubicích nenabízejí příliš atraktivní podívanou. Na úkor dramatičnosti bylo tentokrát i rozlosování. Jaroslav Hladký a Daniel Hádek se totiž střetli už v rozjížďce s číslem jedna. Pražan se rychle dostal do čela. Posléze přidal další tři vítězství a už popáté za sebou inkasoval pětadvacet tabulkových bodů.

Daniel Hádek pak vítězně vyřešil své další jízdě, přičemž seznam jeho skalpů zahrnoval i Ondřeje Smetanu a Zdeňka Vrbu. Už páté druhé místo v řadě zvýšilo jeho ztrátu na vedoucího Pražana na deset bodů. Zdeněk Vrba dnes prohrál jen s oběma leadery, což mu přineslo třetí příčku.

Ostatním se tentokrát příliš nevedlo. Michal Průcha a David Štěrovský doplatili na pád. Ondřej Smetana nedokázal vyhrát jízdu a navíc ztratil body i tam, kde to možná ani on sám nečekal.

Hlasy z depa
„Těším se, vyhrál jsem, mám radost,“ jásal Martin Vaculík. „Michal Hádek měl smůlu, nemoh‘ bojovat o titul. Z vítězství se raduju, bylo to těžký. Každý závod je těžký, může ti odejít motorka nebo tě někdo porazí.“

„Bylo to zajímavý,“ svěřil se Jan Holub. „Pěkný závody. Až tolik jsem druhý místo nečekal. Byl tam Haďas, Milda a to byla velká konkurence. Nakonec se to naštěstí povedlo. Jsem docela rád, i když jsem do poslední jízdy odstartoval, ale pak to z prvního výjezdu pokazil. Ale výsledek je pěknej‘, kdyby byl zejtra v Liberci taky takovej‘ nebo lepší… Uvidíme, snad se bude dařit i v jednadvacítkách.“

„Spokojenost veliká,“ zářil Michal Dudek. „Je to můj poslední rok v devatenáctkách. Bedna, třetí místo, spokojenost. Mohlo to bejt lepší, aspoň druhý místo, ale lepší než nic. Nečekal jsem to, byl tu Had, Mao, Holubín a další. Gumy stály za hovno, jedna jízda a bylo to holý. S 07 by byly lepší výsledky. S Memoriálem jsem taky nepočítal, že budu druhej´. První semifinále jsem stih‘ jen tak tak, bylo tam jen sedm vteřin. Ale poved‘ se start a byl jsem tam.“

„Dobrý, až na to, že jsem o tréninku zadřel lepší motor,“ říkal Václav Milík. „Průběh závodu byl dobrej‘, nedařily se starty, ale konečně jsem se přestal bát venků. Fyzicky jsem na tom dobře, táta to pohlídal. Doufám, že příští rok to jistí a dopadne to líp.“

„Nebylo to podle mejch představ,“ netajil se Pavel Pučko. „Od začátku jsem se s tím nesrovnal. Nevím, nebylo to ono. Převody jsme dochytali díky Mário Jiroutovi před poslední jízdou. Ale stejně jsem to zkurvil.“

„Kousek k bedně,“ hodnotil Roman Čejka. „Motorka jela, ale ještě mám čas. Chyběl jeden bod, smůla. Jednou mi nevyšel start a je to v prdeli. Mám dobrýho mechanika a tak doufám, že to přijde.“

„Nejdřív zapalování, pak se to kouslo úplně,“ lamentoval Michael Hádek. „To se může stát jenom mně! A tomu, kdo to jede úplně naposledy! Ještě dlužím Pučkinovi pivo. Říkal jsem, že mu dám rovinu a on mi dal kolo…“

1. Martin Vaculík, Slaný (SK – ACCR)	3 3 3 3 3	15
2. Jan Holub, Plzeň	3 3 3 3 1	13
3. Michal Dudek, Slaný	2 3 2 2 3	12
4. Václav Milík, Pardubice	2 2 3 1 3	11
5. Pavel Pučko, Praha	1 2 2 3 2	10
6. Roman Čejka, Slaný	2 2 1 3 2	10
7. Michael Hádek, Plzeň	3 3 3 E E	9
8. Jakub Fencl, Praha	3 X 2 2 1	8
9. Jaroslav Hladký, Praha	2 F 2 0 3	7
10. René Vidner, Pardubice	X 2 1 2 2	7
11. Jiří Brummer, Praha	1 1 E 2 2	6
12. Jiří Lang, Plzeň	1 1 1 E 1	4
13. Ondřej Veverka, Praha	F 1 1 1 0	3
14. Lukáš Hromádka, Březolupy	X F – – –	0 (los)
15. Miroslav Horák, Mšeno	X X – – –	0 (los)

Poznámka: Jaroslav Hladký byl z rozjížďky s číslem čtrnáct, v níž skončil poslední, vyloučen, protože startoval s číslem jedna, které měl v závodě stopětadvacítek.

6. Cena Jiřího Marxe:

		SF1	SF2	FIN
1.	Martin Vaculík, Slaný (SK – ACCR)	1.		1.
2.	Michal Dudek, Slaný	2.		2.
3.	Václav Milík, Pardubice		1.	3.
4.	Jan Holub, Plzeň		2.	4.
5.	Pavel Pučko, Praha	3.
	Roman Čejka, Slaný		3.
7.	Michael Hádek, Plzeň	4.
	René Vidner, Pardubice		F

Mistrovství republiky 125 ccm:

1. Jaroslav Hladký, Praha	3 3 3 3	12
2. Daniel Hádek, Plzeň	2 3 3 3	11
3. Zdeněk Vrba, Praha	3 3 2 2	10
4. David Štěrovský, Praha	3 2 1 X	6
5. Ondřej Smetana, Mšeno	2 2 1 1	6
6. Richard Geyer, D	1 2 0 2	5
7. Michal Škurla, Praha	2 1 1 1	5
8. Michal Průcha, Slaný	1 X 1 2	4
9. Dominik Hinner, Praha	0 1 0 0	1
10. Zdeněk Vitmann, Slaný	0 0 0 E	0

Průběžné pořadí šampionátu:

	SLA	PLZ	PHA	CHA	SLA	PCE	TOT
	12.4.	13.5.	9.6.	27.6.	6.7.	7.8.
1. Jaroslav Hladký, Praha	20	25	25	25	25	25	145
2. Daniel Hádek, Plzeň	25	22	22	22	22	22	135
3. Zdeněk Vrba, Praha	22	16	18	20	20	20	116
4. Ondřej Smetana, Mšeno	18	20	20	18	10	16	102
5. Michal Průcha, Slaný	16	18	16	14	16	10	90
6. Michal Škurla, Praha	14	10	6	12	14	12	68
7. Michaela Krupičková, Slaný	10	14	8	16	18	–	66
8. David Štěrovský, Pardubice	12	12	7	10	12	18	71
9. Richard Geyer, D	7	8	14	6	–	14	49
10. Dominik Hinner, Praha	–	7	12	7	–	8	34
11. Zdeněk Vitmann, Slaný	6	–	–	8	8	7	29
12. Tom Irrasch, D	8	–	10	–	–	–	18
13. David Plecitý, Plzeň	4	6	–	–	7	–	17
14. Jaroslav Drbal, Slaný	5	5	5	–	DNR	–	15

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Pardubice – 6. srpna
Loni to vypadalo s šampionátem do devatenácti let dost bledě. O titul bojovalo pouhých deset závodníků a nad všemi čněl Matěj Kůs. Zítra v Pardubicích by se však mělo potkat už patnáct borců. Úlohu papírového favorita by měl plnit Martin Vaculík, ovšem smečka pronásledovatelů sluje vyrovnaností. A oleje pod kotel večerního dramatu přililo i rozlosování.

To bylo záměrně vytvořeno dle žebříčku zohledňující pořadí v jednadvacítkách. Jezdci ze sousedství průběžné klasifikace se totiž setkají v závěrečných jízdách. Systém šampionátu na jeden jediný závod nahrává strategii hop nebo trop, protože každý ztracený bod může znamenat skutečně mnoho.

Ve Svítkově bude k vidění opravdu hodně. Boj o krále devatenáctek bude prodloužen o nadstavbové klání o Cenu Jiřího Marxe. Vzpomínkového klání na závodníka, který tragicky zahynul na ovále v Březolupech před devatenácti lety, se zúčastní prvních sedm z hlavního závodu a další jeden dle výběru organizátorů.

Kromě toho se v akci představí i stopětadvacítky. V šestém klání se hlavní porce pozornosti bude upírat na Jaroslava Hladkého, který na Daniela Hádka nasbíral už sedm bodů náskoku.

Mistrovství republiky do 19 let:

1 Jiří Lang, Plzeň

2 Václav Milík, Pardubice

3 Ondřej Veverka, Praha

4 Martin Vaculík, Slaný (SK – ACCR)

5 Pavel Pučko, Praha

6 Jakub Fencl, Praha

7 René Vidner, Pardubice

8 Jaroslav Hladký, Praha

9 Lukáš Hromádka, Březolupy

10 Jiří Brummer, Praha

11 Jan Holub, Plzeň

12 Roman Čejka, Slaný

13 Michal Dudek, Slaný

14 Michael Hádek, Plzeň

15 Miroslav Horák, Mšeno

16 dodatečně

Mistrovství republiky 125 ccm:

1 Jaroslav Hladký, Praha

2 Daniel Hádek, Plzeň

3 Michal Průcha, Slaný

4 Dominik Hinner, Praha

5 Michal Škurla, Praha

6 Zdeněk Vitmann, Slaný

7 David Štěrovský, Pardubice

8 Richard Geyer, D

9 Zdeněk Vrba, Praha

10 Ondřej Smetana, Mšeno

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Plzeň – 25. června
Když se během druhé jízdy včerejšího šampionátu do devatenácti let zvedla prudká vichřice a z olověně černých mraků se spustil přívalový liják, nikdo by na dojetí závodu nevsadil ani zlámanou grešli. Avšak živly naštěstí odešly řádit jinam a celý program mohl být odjet. Mistrem se stal Matěj Kůs, který ani jednou nepoznal hořkost porážky. Po svém triumfu se však svěřil, že role jednoznačného suveréna byla dosti složitá po psychické stránce. Druhý byl Michael Hádek, avšak po pádu v dodatkové jízdě s Pavlem Pučkem byl se zraněnou nohou odvezen do nemocnice. S návratem reprezentantů z Francie se do svých starých kolejí vrátily i mistrovské stopětadvacítky. Zvítězil Eduard Krčmář před Danielem Hádkem a na stupně vítězů se postavil ještě Jaroslav Hladký.

Nečekaný nepřítel
Nebylo sporu, že dnešní závod měl dva hlavní favority. A jak Michael Hádek, tak Matěj Kůs se svých rolí zhostili se ctí. Do rozjížďky s číslem jedna odstartoval ovšem nejlépe Jan Holub. Ovšem v první zatáčce výrazně zpomalil, a než se zase rozjel, byl poslední. A až na konci druhého kola dokázal sebral Jakubovi Fenclovi třetí místo.

„Jak kdyby zůstal viset plovák a bylo to bez metylu,“ přemítal mezitím jeho dědeček. Mezitím se Michael Hádek dostal vnějškem první zatáčky do čela a inkasoval první tři body. Matěj Kůs vzápětí hrál velké sólo už od startu. Avšak na scéně se vynořil další nepřítel.

Dusivé vedro už od rána nevěstilo nic dobrého. Obavy ještě podtrhly obrovské mraky, které podnikly nízký nálet na západočeskou metropoli za spektakulárního doprovodu bleskových střel. Stačilo snad jen natáhnout ruku a vztyčený ukazováček by tu olověně šedivou hradbu protrhl. A když Matěj Kůs ukrajoval svá kolečka do cíle, udeřila vichřice silou tlakové vlny při explozi atomové bomby.

Vzduch byl okamžitě plný šedivých oblaků prachu, v nichž létaly drobné předměty. Takřka současně se roztrhla obloha a z jejího roztrženého břicha se k zemi začaly valit mohutné přívaly deště. Účastníky rozjížďky s číslem dva přivítala šachovnicová vlajka a všichni čtyři se rychle spěchali ukrýt pod střechy svých dep.

Zdálo se, že je po závodech. Klubová restaurace rázem praskala ve švech. By je po šesté večer ještě velké světlo, dnes musela obsluha rozsvítit. Jenže přírodní pohroma odešla páchat své zlovolné dílo do jiných části naší země tak rychle, jak se zjevila. Škody napáchané na borské dráze se však neukázaly být až tak fatální, jak by se na první pohled zdálo.

Nejhorší byla asi patnáctimetrová kaluž na čtvrté dráze startovního roštu. Nicméně i s ní si pořadatelé dokázali hravě poradit. Protože se dráha změnila, jury zorganizovala další, tentokrát hodně rychlý trénink. A zhruba deset minut po sedmé, o něco více než hodinu po původním začátku, se mohlo startovat nanovo.

Pro vývoj boje o titul toho další dvě série nezvyklého stopětadvacítkářského rozpisu dlouho nic zvláštního nepřinesly. Jak Matěj Kůs, tak Michael Hádek vozili jednu trojku za druhou. O jejich trumfech v rozjížďkách s čísly tři, čtyři, šest a sedm rozhodly pokaždé povedené starty.

Duel obou neporažených měl s definitivní platností vyřešit jejich vzájemný duel v desáté, poslední jízdě. I tady měl hlavní slovo startovní manévr. Z pozice od mantinelu jej zvládl nejlépe Matěj Kůs. Michael Hádek zkusil zostra zaútočit vnějškem první zatáčky, ale už mu bylo souzeno zůstat vzadu.

„Odstartoval a byl tam,“ komentoval triumf Matěje Kůse jeho nejbezprostřednější svědek Michael Hádek. Na další slova prozatím neměl čas, protože se musel chystat na potvrzení svého stříbra.

Rána v rozjezdu
Loni v říjnu mohl Pavel Pučko právem žehrat na nevýhody jiné formule než na šestnáct jízd. Na pražské Markétě mu rozpis přihrál do cesty Matěje Kůse hned třikrát. Ke všemu mu prasknul řetěz a utrhlo se sedlo. Po předloňské smůle, kdy si v Pardubicích v kvalifikaci strčil nohu pod svůj vlastní hák, mohl o devatenáctkách hovořit jako o prokletém šampionátu.

Až letos jakoby se osud konečně ustrnul a rozhodl se vynahradit mu předchozí příkoří. Startovní číslo osm mu garantovalo, že během dnešních deseti jízd potká Matěje Kůse jen jednou a Michaela Hádka vůbec. Absence střetů s hlavními favority řešila mnoho, avšak nikoliv všechno. A to tím spíše, brousila-li si na nejnižší stupínek své zuby celá řada dalších aspirantů.

Ty však Pavel Pučko řešil s nadhledem hodným antického filozofa. Už po startu rozjížďky s číslem dvě za sebou nechal Pavla Fuksu a Petra Babičku. Matěj Kůs sice letěl dopředu, ale jak se záhy ukázalo, byl jediným, kdo dokázal Pavla Pučka porazit.

Tím se mohl chvilku chlubit i Jan Holub, který svůj rychlý start v páté jízdě proměnil ve vedení. Pavel Pučko ovšem neváhal s útokem po vnější stopě první zatáčky. A ve výjezdu už měl plzeňského soupeře za sebou. O tři rozjížďky později si už podobné eskapády mohl odpustit. Tentokrát sám udával tempo a úspěšně mařil útok Michala Dudka.

Před poslední dvojicí jízd už bylo jasné, že Pavla Pučka může z pódia sundat už jen nehorázná smůla. Jenže Pražan si šel za svým. Velkým sólem od startu až k šachovnicové vlajce v rozjížďce s číslem devět dnes už podruhé porazil Jana Holuba a Pavla Fuksu. Když míjel startmaršála, byl v rozjezdu o stříbro. Jen si musel počkat na výsledek desáté jízdy, zda ho do něj doprovodí Matěj Kůs či Michael Hádek.

Jak už bylo popsáno, toto dilema záhy vyřešil Matěj Kůs. A ve zlatých slunečních paprscích, které ostře kontrastovaly s úvodní povětrnostní apokalypsou, se s Pavlem Pučkem rozjížděl Michael Hádek. Na pohyb pásky reagovali oba takřka současně. A bok po boku se řítili vstříc úvodní zatáčce.

Plzeňan se udržel na vnitřku a ten jej ve výjezdu dostal do čela. Pavel Pučko útočil zvnějšku. Za zlomem druhé zatáčky však chtěl svého soka zaskočit změnou taktiky a navedl svůj motocykl dovnitř. Manévr však skončil srážkou a pádem obou aktérů. „Před tím jsem lanu nejezdil, takže jsem ji neznal,“ omlouval se viník, který bleskově vyskočil na nohy a pádil zjistit stav Michaela Hádka.

Pro něho musela sanitka, která ho se zraněnou nohou odvezla do nemocnice. Původní zprávy o fraktuře se naštěstí nepotvrdily, nicméně i tak jej při přebírání poháru pro českého vicemistra musel zastoupit mladší bratr Daniel.

Návrat leaderů
Eduard Krčmář a Daniel Hádek se v pondělí večer vrátili ze svého reprezentačního debutu ve francouzském Tayacu. A šampionát stopětadvacítek se ve svém třetím díle vrátil do zaběhaných kolejí. Při škrtání jednoho výsledku oba faktičtí leadeři se postarali, že závod kolibříků měl s devatenáctkami nejen totožný rozpis, ale prakticky i průběh.

Daniel Hádek se s Eduardem Krčmářem začali rovným dílem dělit o vítězství. Nejprve domácí, pak dvakrát Slaňák, dvakrát zase Plzeňan a nakonec opět slánský závodník. Nebylo síly, která by jejich spanilou jízdu dokázala zastavit. Ve všech případech šlo o triumfy ve stylu start – cíl.

Majitele zlatého věnce tím pádem musel určit jejich vzájemný střet v rozjížďce s číslem deset. A v ní Eduard Krčmář nepřipustil ani náznak diskuse. Už po v úvodním nájezdu jel v čele a mařil jeden nájezd Daniela Hádka za druhým, aby posléze rozšířil svou sbírku triumfů o další zářez.

Neméně dramatická bitva zuřila o třetí místo. By Jaroslav Hladký měl krutý los a nejprve dvakrát prohrál s Eduardem Krčmářem a posléze jednou s Danielem Hádkem, byl to právě on, komu na krk pověsili zelený věnec. Zdeněk Vrba, další z okruhu favoritů, sice doplatil na úvodní nulu, ale v rozjížďce s číslem osm v poslední zatáčce sebral triumf Ondřeji Veverkovi. A toho ztráta jednoho bodu s konečnou platností poslala na čtvrtou příčku.

Hlasy z depa
„Byly to nervy,“ oddechl si Matěj Kůs s mistrovským pohárem v rukou. „Jeden z nejlehčích závodů a stálo mě to pět let života. Bylo to složitý a prožíval jsem to těžce. Když jede člověk jako favorit, je to s nervama znát. To byl nejhorší moment. Díky Filipovi, radil mi celej‘ závod. Po tom dešti jsem čekal, že dráha bude horší, nakonec byla dobrá.“ Pomineme-li týmové soutěže, jméno Matěj Kůs se zapsalo mezi šampióny republiky vůbec poprvé. „První individuální titul je doma,“ radoval se. „Tohle byl můj cíl, protože devatenáctky jedu poslední rok. Postoupil jsem do finále mistrovství Evropy jednotlivců a teď budu udržovat, na čem jsem makal. Už jen zatáhnout v juniorským semifinále v Goričanu a postoupit do Pardubic. Pak s Bohoušem uděláme raketu!“

„Závody, dobrý super,“ komentoval své vystoupení Michael Hádek. „Štve mě ten rozjezd s Pavlem. A pak ještě ta poslední jízda s Matějem. Dráha byla jednokolejka jako vždycky u nás. On odstartoval a byl tam. Ale zaslouží si to. V tom rozjezdu do pěkný nebylo, ale stane se. Teď trefil on mě, jindy zase třeba já jeho. Mám to pohmožděný, ale nemůžu na to vůbec došlápnout.“

„Celej‘ závod byl super,“ rozplýval se Pavel Pučko. „I d隝 byl dobrá věc. Vycházely mi starty a měl jsem super naladěnej‘ motor. Díky za něj panu Veverkovi. Mrzí mě jen ten Michal. Chtěl jsem ho vzít spodem, ale neznal jsem lajnu, protože jsem ji nejezdil, a sestřelil ho. Sere mi to, je to prvně, co jsem někoho poslal.“

1. Matěj Kůs, Praha	3 3 3 3	12
2. Michael Hádek, Plzeň	3 3 3 2	11+3
3. Pavel Pučko, Praha	2 3 3 3	11+X
4. Jan Holub, Plzeň	1 2 2 2	7
5. Michal Dudek, Slaný	2 2 1 2	7
6. Pavel Fuksa, Mšeno	1 1 2 1	5
7. Petr Babička, Slaný	0 2 0 1	3
8. Václav Lacina, Plzeň	0 1 E 1	2
9. Jakub Fencl, Praha	0 1 1 E	2
10. Jiří Lang, Plzeň	0 0 E 0	0

MR 125 ccm:

1. Eduard Krčmář, Slaný	3 3 3 3	12
2. Daniel Hádek, Plzeň	3 3 3 2	11
3. Jaroslav Hladký, Praha	2 2 2 3	9
4. Ondřej Veverka, Praha	2 1 3 2	8
5. Zdeněk Vrba, Praha	0 2 3 1	6
6. Michaela Krupičková, Slaný	1 1 2 2	6
7. Michal Průcha, Slaný	1 1 1 2	5
8. Jaroslav Drbal, Slaný	0 1 0 0	1
9. Jiří Brummer, Praha	0 X 1 F	1

Průběžné pořadí seriálu:

	PCE	SLA	MŠE	PLZ	TOT
	12.4.	26.4.	21.6.	25.6.
1. Jaroslav Hladký, Praha	22	20	22	20	84
2. Zdeněk Vrba, Praha	18	16	25	16	74
3. Eduard Krčmář, Slaný	20	25	–	25	70
4. Daniel Hádek, Plzeň	25	22	–	22	69
5. Ondřej Veverka, Praha	14	18	12	18	62
6. Michal Průcha, Slaný	16	14	20	12	62
7. Michaela Krupičková, Liberec	–	–	18	14	32
8. Jiří Brummer, Praha	–	–	16	8	24
9. Jaroslav Drbal, Slaný	–	–	10	10	20
10. Zdeněk Vitmann, Slaný	–	–	14	–	14
11. Václav Milík, Pardubice	12	–	–	–	12
12. René Vidner, Pardubice	10	–	–	–	10
NC Lukáš Hromádka, Mšeno	–	0	–	–	0

Poznámka: protože je soutěž vypsána pro čtyřtaktní motocykly, nejsou výsledky Lukáše Hromádky s dvoudobou ČZ započteny do celkového pořadí. Jeden nejhorší výsledek se každému jezdci škrtá.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)