Landshut – 9. září
O držitelích medailí z mistrovství Evropy juniorských družstev se rozhodovalo druhou zářijovou neděli v bavorském Landshutu. Český tým se do finále neprobojoval, zůstal na semifinálovém štítě v polském Opole, přesto se zajímavé srovnání přímo nabízelo. Přede dvěma léty se stejné finále uskutečnilo v Divišově a naši v roli hostitelů přivítali téměř totožné soupeře jako letos Němci.

Znovu tu byli favorizovaní Poláci, po odřeknutí obhájců titulu Ruska i nevyzpytatelná Ukrajina, jen Švédy, kteří vybojovali v Divišově stříbro, nahradili sousedé z Dánska. Náš tým tehdy získal bronzovou medaili, mimochodem jedinou, kterou z této soutěže máme, a o stejném úspěchu snili v Landshutu i němečtí mladíci. Borci z pořadatelské země věřili, že cesta ke třetí příčce by mohla vést právě přes Ukrajinu. Jejich šance ještě vzrostly, když Ukrajinci dorazili bez manažera Ljatosinského a hlavní opory Loktajeva. Závodník extraligové Zielonej Gory se ale před koncem tréninku dostavil a odkoučování zvládli mladíci z východu s úspěchem sami.

Adepty na zlato byli Dánové a Poláci. Obě družiny hlásily před závodem ztrátu nejtěžšího kalibru. Prvním chyběl zraněný Michael Jepsen Jensen, vedoucí muž juniorského mistrovství světa a člen vítězné reprezentace dospělých v MS družstev, Poláci museli zapomenout na čerstvého mistra Evropy této věkové kategorie Bartosze Zmarzlika, který už stačil okusit i pohled ze stupínků vítězů v elitní Grand Prix. Polský kapitán si bohužel zlomil nohu před týdnem při vítězném světovém finále juniorských družstev v Gniezně. Zatímco Dánové bez velkých řečí nahradili zraněnou oporu Emilem Grøndalem, v Polsku bylo kolem nominace poměrně rušno. Manažer Rafal Dobrucki se nakonec rozhodl pro překvapivé řešení, když povolal Przemyslawa Pawlického. Polský svaz totiž dosud pro mistrovství Evropy respektoval věkovou hranici devatenácti let, která do loňské sezóny odlišovala Evropu od světových juniorských šampionátů jedenadvacetiletých. Starší z bratří Pawlických sice oslavil čtyři dny před finále své první …cáté narozeniny, ale obavy ze silných Dánů, kteří dokázali vyhrát semifinále na polské půdě v Opole, byly v tomto případě určující.

Dánové se také s Poláky začali od prvních jízd tvrdě přetahovat o vedení a po třech odjetých sériích byl mezi oběma celky rozdíl jediného bodíku. Seveřany táhli hlavně dva dlouho bodově stoprocentní Mikkelové, tedy Bech Jensen a Michelsen. Poláci zase jezdili jako tým vyrovnaněji, jen na oba zmiňované borce nasazoval manažer Dobrucki místo méně mezinárodně ostříleného Lukasze Sówky obvykle Przemyslawa Pawlického. Dlouho ovšem marně. Mistrovský chléb se začal lámat ve čtvrté sérii. Nejprve pád Nicklase Porsinga, poté první ztráta Michelsena, jenž se podíval na záda Piotra Pawlického a červenobílí rázem odskočili na rozdíl pěti bodů. Dánové se sice vzápětí stačili přiblížit na dostřel po zpackaném startu Tobiasze Musielaka, který dovezl jedinou Polskou nulu. Jenže v následných důležitých jízdách Poláci své soupeře porazili a po osmnácté rozjížďce bylo o nových mistrech Evropy rozhodnuto. Přesto předvedli Mikkel B. Jensen a Piotr Pawlicki asi nejkrásnější bitvu v úplném závěru, kdy se po Jensenově vedení Polák čtyři kola všemožně snažil o předjetí, aby se ve výjezdu z poslední zatáčky nakonec přece protáhl pod dosud neporaženého soupeře. Jezdec extraligového Mšena byl v takové euforii, že po projetí cílem před vjezdem do depa upadl, ale to už nic nezměnilo na radosti Poláků, kteří se po dvou letech vrátili na evropský juniorský trůn.

Větší boj se určitě očekával o třetí stupínek. Hned v první sérii ale dali Ukrajinci šesti vybojovanými body oproti domácí nule jasně najevo, jak se bude boj o bronz odvíjet. Druhá série byla sice z ukrajinského pohledu zcela katastrofální, když po dvou pádech a dvou defektech neviděl šachovnicový praporek ani jeden z borců se žlutomodrou vestou a navíc po druhém zničeném motoru dojezdil Kirill Cukanov. Jenže pak už se z místa náhradníka na dráze začal objevovat i Loktajev a Ukrajinci znovu odskočili Němcům do vzdálenosti, ze které si bronz v pohodě pohlídali. Pro domácí visela medaile tentokrát hodně vysoko, o čemž svědčí i fakt, že první opravdu vybojovaný německý bod přišel až ve dvanácté jízdě, kdy Kai Huckenbeck porazil Volodimira Tejgela.

Foto: Zdeněk Flajšhanz

Landshut – 8. září
Po triumfu ve světovém šampionátu triumfoval polský juniorský národní tým rovněž ve finále mistrovství Evropy v Landshutu. Dánové, kteří postrádali Michaela Jepsena Jensena omluveného kvůli lehčímu zranění ramene, skončili druzí. Bronz patřil Ukrajincům, kteří nedokázali držet krok s vedoucími týmy, avšak na druhou stranu překonali tým pořadatelské země.

UPŘESNĚNO

Opole – 7. června
Český tým, který zaskakoval v roli náhradního družstva v semifinále mistrovství Evropy v Opole, by skončil třetí, když o bod předčil Slovince. Objevil se na stupních vítězů a za své umístění dostal i adekvátní náhrady. Domácí Poláky předčili Dánové, avšak do zářijového finále v Landshutu postoupili oba dva celky.

Opole – 7. června
I když český národní tým vypadl z evropského šampionátu juniorských družstev již v dubnovém semifinále v ukrajinském Červenogradu, dnes se do soutěže vrací. V polském Opole bude plnit úlohu náhradního týmu bez nároku na postup, což Milan Špinka výstižně označil jako placený trénink. Dva z českých závodníků se však po závodech domů vracet nebudou.

Český tým bude mít dnes místo Milana Špinky pod palcem Petr Moravec. Proti domácím Polákům, Dánům a Slovincům nastoupí ve složení Ondřej Veverka, Eduard Krčmář, Jan Holub a Zdeněk Holub, zatímco Ondřej Smetana bude plnit roli náhradníka.

Do sestavy se dostal, protože společně se Zdeňkem Holubem přímo z Opole zamíří na Ukrajinu, kde je v sobotu v Červenogradu čeká semifinále mistrovství Evropy juniorů. V Opole bude chybět Václav Milík, o něhož usiloval pořadatel German Open, jež se jede dnes v Olchingu.

Pardubičan byl náramně spokojen se skvělými finančními podmínkami, avšak když minulý čtvrtek odeslal přihlášku, z Německa mu bylo řečeno, že je už pozdě.

Foto: Wojta Zavřel

Červenograd – 27. dubna
Po semifinále světového šampionátu družstev v Rovně se Milan Špinka svěřoval, že ho vnímal trošičku jako závod na ruby. Jeho svěřenci totiž o svém vítězství rozhodli v poslední sérii, zatímco v předchozích případech vesměs v závěrečných fázích z dobytých pozici klesali. Páteční Červenograd by mohl být svým způsobem návratem, jelikož poslední série tentokrát rozhodla v náš neprospěch.

„V šestnácté jízdě vedli Rusové s osmatřiceti body,“ svěřoval se Milan Špinka magazínu speedwayA-Z na zpáteční cestě, kterou si prodloužil o závod v Neustadt/Donau s Ondřejem Veverkou. „Ukrajinci měli dvacet, my a Švédové devatenáct.“

Jenže závěrečná pětina přinesla na české konto jediný bod. „Sedmnáctou jízdu vyhrál Borodulin před Loktajevem,“ vypráví Milan Špinka. „Vašek předtím spráskal Loktajeva, ale teď dojel třetí. Romanovi potom prask‘ primární řetěz hned na startu. A Veve s Edou dojeli na nulu.“

Místo útoku na druhé místo, které by nabízelo ještě teoretickou naději na postup, tak náš tým klesl na čtvrtou příčku. „Spočítaný to bylo dobře,“ hájil reprezentační kouč svou strategii. „Holt nám ta poslední série nevyšla. Druhý tým sice postupuje, ale myslím, že devětadvacet bodů Ukrajincům stačit nebude.“

Přitom po vítězství z předcházejícího týdne jsem k Červenogradu vzhlíželi s nadějemi. „Byla smůla,“ neskrýval Milan Špinka smutek. „Byl jsem nasranej‘, to víš. Když po šestnácté jízdě ztrácíš bod, je to smůla. Možná, že si Rusové pomohli, ale všichni říkali, že ne. Závody byly hezký, vyrovnaný, ale my to odnesli. Ostudu jsme ale neudělali. Kdyby to byly devatenáctky jako dříve, bylo by to jiný.“

A jak Milan Špinka hodnotí své svěřence? „Na Romana negativně působilo velký horko,“ odpověděl. „Veve nestartoval. On startér! A teď jel od startu jak posranej‘. Eda taky nestartoval, museli bojovat. Za Zdendu jezdil Vašek. Odved‘ i Loktajeva, pak s ním dojel třetí. Jednoznačně mu patří pochvala, byl bezkonkurenčně nejlepší. Jen škoda, že se jeho tátovi nenarodila dvojčata (smích). A jedinej‘ jel jawku.“

Červenograd – 27. dubna
Podruhé během necelého týdne se omlazený český juniorský nároďák vypravil na Ukrajinu. Ovšem v pátečním semifinále evropského šampionátu, jemuž vládli jednoznačně Rusové, skončil vyřazený stejně jako Švédsko. Možný postup ze druhého místa ovšem nebyl příliš vzdálený. Především zásluhou Václava Milíka chybělo na druhé Ukrajince devět bodů.