Mureck – 1. května
První květen bývá tradičně bohatý na množství plochodrážních podniků po celé Evropě. Jedním z těch, který nás přímo zajímal účastí českého jezdce, se konal v rakouském Murecku. Prvním ze třech čtvrtfinálových klání tam začalo letošní mistrovství Evropy jednotlivců. Zbývající čtvrtfinále bude hostit ukrajinský Lvov a německý Diedenbergen, z každého z nich se lepší osmička plus dva náhradníci kvalifikují do jednoho ze tří semifinálových závodů v Lublani, Balakovu a Berghauptenu. Tam se s přímo nasazenými soupeři utkají o pět postupových míst do finále, kterým šampionát vyvrcholí počátkem září v polském Tarnowě.
Jak je u podobných mítinků zvykem, startovní pole se sešlo v městečku na rakousko – slovinské hranici velmi různorodé. Na jedné straně profesionálové, kteří se tímto sportem živí, dík účasti v několika prestižních ligách a řadě mistrovských i volných závodů, kočují Evropou křížem krážem a hned po odjetí poslední jízdy spěchají za dalším živobytím. Na straně druhé jezdci, které u sportu levých zatáček drží spíš nadšení a pro které je závod tohoto typu svátkem a množství svezení v sezóně počítají téměř na jednotky.
Jediný český zástupce Matěj Kůs patří pochopitelně do té první kategorie a jeho cílem nemohlo být nic jiného než zcela jasný postup. Největší soupeře mohl hledat především v boxech Rusů a Poláků. Mezi ty, kteří určitě pomýšleli na postup byla i německá dvojice a slušně zaplněný stadion očekával, že do boje o první osmičku rázně promluví i obě domácí želízka. Na opačném konci stála především dvojice rumunských borů, jejichž účast v evropských či světových kláních je spíše raritou.
Matěj Kůs neponechal nic náhodě a plným bodovým ziskem ve svých prvních dvou jízdách položil základ bezproblémovému postupu. V první rozjížďce sice neměl nejlepší start, ale už na protilehlé rovince prvního kola předjel Tobiase Busche. Vedl i ve své druhé jízdě, ale ta byla ve třetím kole přerušena pro pád Rumuna Adriana Gheorgheho, ale opakovačka byla se stejným scénářem a Matěj si připsal výhru stylem start – cíl. První ztrátu zaznamenal ve třetí sérii, kdy se pod něho po lajně dostal pozdější vítěz Semen Vlasov. V další se náš reprezentant dostal při souboji s Charčenkem v první zatáčce mimo ideální stopu, čehož využil domácí Fritz Wallner, jenž po celá čtyři kola úspěšně 
odolával Kůsovým atakům. Nebezpečná situace vznikla v cílové rovince, kde se celá v balíku jedoucí skupina se štěstím vyhnula Slovinci Duhovi. Ten po defektu ve třetím kole nesjel mimo ovál, ale nepochopitelně dojížděl, či dostrkával svůj stroj dále k cíli. V závěrečném vystoupení si Matěj Kůs v jízdě s oběma polskými zástupci připsal dva body a s jedenácti skončil celkově pátý právě za svým posledním přemožitelem Rafalem Trojanowskim, který vybojoval stejný počet.
Celkem suverénně si počínali ruští jezdci. Vítězný Vlasov přišel o jediný bod až poslední sérii s krajanem Aleksejem Charčenkem, který ztratil body pouze po defektu hned při svém prvním vystoupení. Pak už střádal body po trojkách a nashromážděných dvanáct ho poslalo do dodatkové jízdy o stříbrný věnec, kde však podlehl Poláku Miœkowiakovi, juniorskému mistru světa z roku 2004. Za už zmiňovanými Trojanowskim a Kůsem obsadili další místa desetibodoví Wallner a Busch a jako poslední na přímý postup dosáhl domácí Manuel Hauzinger s devíti body. Místa rezervistů pro červnové semifinále ve slovinské Lublani obsadili Němec Roberto Haupt a Slovinec Samo Kukovica. Toliko výsledky na dráze, pak ale podal Haupt protest proti užití nepovoleného tlumiče Fritze Wallnera. Jury ho po dlouhém jednání uznala oprávněným, Rakušana vyloučila a do postupové osmičky se vešel právě protestující Němec. Místo druhého náhradníka zaujal vedle Kukovici jeho krajan Matija Duh.
Hlasy z depa
Matěj Kůs: „Nemám tenhle typ závodů moc rád, to třeba extraliga je mnohem zajímavější. I bezpečnější. Tady se třeba v jedné z jízd přimotal Duh, co byl o kolo zpět, vyhnul jsem se mu na poslední chvíli, vůbec jsem o něm nevěděl. V tomhle závodě šlo hlavně o postup a podle toho jsem to také odjel, jde také o to zůstat zdravý.“
Foto: Zdeněk Flajšhanz
