Archiv pro rubriku: Minirozhovor

Zdeněk Simota plánuje návrat na jaro

Babice u Netolic – 9. října
Po delší době se v pondělí během pražského Tomíčkova memoriálu objevil na závodech Zdeněk Simota. Plzeňský závodník pilně rehabilituje po svém prvomájovém pádu v Miskolci, při němž utrpěl frakturu obratlů. Magazín speedwayA-Z se ho zeptal, kdy ho opět uvidíme na dráze.

„Chodím posilovat a cvičit,“ řekl Zdeněk Simota. „Dobrý to není, ale lepší určitě. Kdyby to bylo dobrý, už jezdím na motorce. Zatím jsem na tom neseděl. Uvidíme, jak příští rok.“

A kdy tedy plzeňský závodník plánuje comeback do sedla plochodrážního motocyklu? „Určitě na jaře,“ odpověděl. „Šroubky nevím, ty mám teď v sobě (smích)! Ale jestli bude mrznout, tak jo.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Matěj Kůs má v arzenálu dvě nové zbraně

Praha – 30. září
V červnu vyhrál český titul v devatenáctkách, v pátek potvrdil své letošní dominantní postavení také v jednadvacítkách. S pražskou Markétou má vykročeno rovněž k titulu v juniorských družstvech, takže je na nejlepší cestě napodobit loňský hattrick Filipa Šitery. Nicméně na jeho obzoru je především sobotní finále světového šampionátu juniorů v pardubickém Svítkově. By připouští, že mu zranění z Lendavy vzalo část v přípravě, Matěj Kůs zároveň jedním dechem neskrývá odhodlání servat se o co nejlepší výsledek.

„Jdu k vodě, jedu na Balaton i s motorkou a mechanikem,“ žertoval Matěj Kůs na téma svého programu pro nadcházející víkend. Nicméně vzápětí se svěřil se svými přípravami na své první světové finále.

„Byl jsem ve čtvrtek trénovat v Pardubicích,“ prozradil. „Asi pět hodin a byl jsem snad desetkrát na dráze. „Doufám, že jsem to vyladil. Vinou zranění nejsem připravenej‘, jak bych chtěl. Trošku mě bolej‘ plotýnky, jinak je to docela v pořádku. Udělám co nejlepší výsledek.“

A má pražský junior ve svém arzenálu nějakou tajnou zbraň? „Jednak to bude trošku jinej‘ motor,“ svěřil se. „A za druhý novej‘ karburátor. Závodní duch a nasazení je normální, nic novýho. Důležitý závody se jedou s tím, že se daří. Uvidíme, co bude dál.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Shupy bude brzy pohánět Shuplex

Praha – 17. srpna
Evropský pohár stopětadvacítek na travnaté dráze ve francouzském Tayacu zastihl české reprezentanty Eduarda Krčmáře a Daniela Hádka na motocyklech Shupa s odpruženým rámem. V tomto provedení čeští diváci české stopětadvacítky neznají, nicméně jejich konstruktér Jaroslav Šůs magazínu speedwayA-Z vysvětlil, že ve výrobním programu firmy o žádnou novinku nejde. Kromě toho prozradil, že se pražské stopětadvacítky brzy dočkají vlastního pohonného agregátu.

„Motocykly na dlouhou nebo jinak řečeno na travnatou dráhu máme ve svém výrobním programu zhruba od roku 2004,“ říká Jaroslav Šůs. „Podstatná změna se týká především zadní části motocyklu, kde zadní vidlice a pružící jednotka vychází z našeho trialového motocyklu, který předcházel výrobě plochodrážních strojů. Vůbec první prototyp plochodrážního motocyklu byl postaven na bázi trialky, s jinou přední vidlicí, upravenou geometrií a místo pružící jednotky byla použita pevná vzpěra. Když se podívám zpětně na tento prototyp, který svým neplochodrážním zjevem neměl úspěch, a vidím, jak kluci jezdící na stopětadvacítkách rostou jako z vody, stačilo by jen měnit délku vzpěry a zapuštění
přední vidlice do brejlí a motorka by rostla s jezdcem…“

Zatímco dlouhodrážní stopětadvacítky nejsou z nás k vidění, v zahraničí je o ně zájem. „Tyto motocykly děláme výhradně na zakázku,“ vysvětluje jejich konstruktér. „Například pro Roberta Bartha na kolech 19″ a 17″ a do Holandska pro pana Slagera na kolech 23″ a 22″. Podstatné informace ke geometrii těchto podvozků nám poskytl právě Robert Barth.“

Jaký je rozdíl odpružené verze od typu pro klasický speedway? „Přední část motocyklu a hlavní rám zůstávají zachovány,“ popisuje Jaroslav Šůs. „Jiné jsou již plechy motoru, na kterých je uložená zadní kyvná vidlice, jednotka pérování atd. Jsou zde nové držáky blatníku, sedla, výfuku. Oproti klasice zde vše jaksi visí ve vzduchu a tak je to třeba zachytit v příslušné poloze. Použité materiály podvozku jsou stejné jako u speedway, tj. chrommolybdenové trubky a duralové leštěné výpalky. Námi nabízený motor na dlouhou má stejné možnosti úprav jako na klasiku, s tím, že zde převažuje zájem vzhledem o maximální výkon, tedy o provedení s karburátorem 28 mm. Obyčejně dodáváme i sadu rozet, protože se zde hodně laboruje se sekundárním převodem podle typu dráhy. V tom jsme naši nabídku rozšířili i o rozety pro řetěz 428 s rozsahem po jednom zubu.“

Poslední dobou se kuloáry šíří informace, že plochodrážní Shupy získají své vlastní ocelové srdce. „Všechno má své hranice i sériově vyráběné motory, které upravujeme a rádi bychom s tím něco udělali,“ odpovídá Jaroslav Šůs. „Prozradit mohu jen, že nový motor má krycí název Shuplex… A ještě bych rád vyzdvihl práci na Markéta Cupu, který se tento rok díky panu Schneiderwindovi a dalším parádně rozběhl. Všem klukům a děvčatům, kteří zde brousí manáky fandíme a obdivujeme je.“

Foto: archív Shupa

Nynke de Jong i Stefan Drofa byli v Mariánských Lázních spokojeni

Mariánské Lázně – 27. července
Uplynulou neděli se otevřeným mistrovstvím republiky uzavřela letošní dlouhodrážní sezona na nádherném kilometrovém oválu v Mariánských Lázních. V trochu prořídlém startovním poli se neztratili ani Nynke de Jong a Stefan Drofa. Zatímco Holanďanka s německou licencí už dávno přestala být v Mariánkách i světě dlouhých drah zajímavou atrakcí pro mužské oko, mladý Němec píše prvé stránky svých plošinářských kapitol. Jako připomenutí víkendového závodu přinášíme krátký rozhovor s oběma závodníky, či přesněji závodnicí a závodníkem.

Nynke de Jong
speedwayA-Z: „Gratuluji ke třetímu místu. Ptát se tě, jak moc jsi spokojena po dnešním závodě, je asi skoro zbytečné.“
Nynke de Jong: „Jasně, tohle je můj nejlepší výsledek tady v Mariánských Lázních. Jsem opravdu moc, moc šastná, vždy za mnou zůstali i jezdci z Grand Prix.“

speedwayA-Z: „Pokud se nepletu, je to tvoje první umístění na stupních vítězů v závodě národního mistrovství. Je to pro tebe největší úspěch dosavadní kariéry, nebo je výsledek, který hodnotíš ještě lépe?“
Nynke de Jong: „Ne, ne, ne loni v estonském mistrovství v Tallinu jsem byla druhá za Rissem a za mnou skončily takové hvězdy jako Katt, Tebbe nebo Kröger. Tohoto výsledku si cením ještě víc. Také jsem před pár lety postoupila do semifinále mistrovství světa, ale to už je dost dlouho.“

speedwayA-Z: „Přitom závod pro tebe nezačal právě šastně. V první jízdě jsi měla defekt. Co se ti vlastně přihodilo?“
Nynke de Jong: „Přetrhl se mi primární řemen. Na začátku závodu je to zvl᚝ nepříjemné, měla jsem strach, aby mi pak ty body nechyběly, ale dobře to dopadlo.“

speedwayA-Z: „Jaký tě teď čeká další program a co je tvým letošním hlavním cílem?“
Nynke de Jong: „Program je celkem nabitý, pořád mám dost závodů, to je dobré. Scheeßel, finské mistrovství ve Forsse, Rastede, atd. Hlavním letošním cílem bylo dostat se do německého finále na dlouhé dráze v září v Pfarrkirchenu. Tam už jsem se kvalifikovala, takže bych mohla říct, že mám splněno. Ale pochopitelně tam chci dojet co nejlépe.“

speedwayA-Z: „Úspěšný výsledek v německém šampionátu tě může posunout až do mistrovství světa. Chystáš v Pfarrkirchenu útok na příčky zajišující účast v mistrovství světa?
Nynke de Jong: „ Myslím, že ani ne, v Německu je na dlouhé dráze obrovská konkurence a míst v mistrovství světa zas tolik není. Bylo by to krásné, ale s tím moc nepočítám.“

speedwayA-Z: „Jak jsi na tom s dalšími plochodrážními disciplínami? Dříve jsi s občas objevila i na krátké dráze nebo v hale. To je už minulostí?“
Nynke de Jong: „V zásadě ano. Klasickou plochou si občas tréninkově zajedu, ale už nezávodím. Halu jsem dřív také zkoušela, ale zas tolik mě to nechytlo. V zimě mám raději klid a odpočinek. Akorát chodím cvičit pro udržení kondice.“

Stefan Drofa
speedwayA-Z: „Mohl by ses čtenářům speedwayA-Z trochu představit?“
Stefan Drofa: „Je mi devatenáct let, bydlím v Mnichově a mým domovským klubem je MSC Mühldorf. Letos závodím prvním rokem, takže mám B – licenci. Rád bych získal pro příští sezonu A – licenci. Tu mohu dostat na základě dobrých výsledků, ale zatím je ještě brzo dělat závěry. Áčko je ale můj cíl.“

speedwayA-Z: „Jak bys zhodnotil dráhu v Mariánských Lázních i svoje vystoupení v dnešním závodě?“
Stefan Drofa: „Ze začátku, v tréninku pro mne byla dráha trochu těžší, ale postupně jsem si zvykal. V prvních dvou jízdách jsem byl se svým výkonem docela spokojen. Pak jsem měl dvakrát defekt. Nejprve přišly byly problémy s motorem, pak jsem pak spadl po potížích s plynem. Do B finále už jsem pak ani nenastoupil.“

speedwayA-Z: „Ve druhé jízdě jsi dostal při souboji v cílové rovince ránu od Karla Kadlece. Nebyla to příčina tvých pozdějších trablů?“
Stefan Drofa: „Ne, myslím, že ne, že to nemělo žádný vliv. Duel s Kadlecem byl tvrdý, ale férový, to je plochá dráha. Vůbec se na něho nezlobím.“

speedwayA-Z: „Takže tvůj celkový dojem z Mariánských Lázní je dobrý?“
Stefan Drofa: „Jednoznačně výborný. S Mariánskými Lázněmi jsem velmi spokojen. Milí lidé, vynikající organizace, navíc super dráha. Mám ze všeho skvělý pocit.“

Foto: Zdeněk Flajšhanz

Filip Šitera se upsal Včelám

Mladá Boleslav – 31. července 15:00
Filip Šitera se prozatím stavěl ke svému účinkování za kanálem La Manche velice opatrně. A na všechny otázky po britském angažmá odpovídal zdrženlivě, že možná na konci sezóny. Během světového poháru družstev v Coventry se však domluvil s místním promotérem. Slovo dalo slovo, plzeňský junior podepsal kontrakt a 13. srpna jej čeká debut v barvách Včel v Elite League.

„Dobrej‘ kontrakt,“ vysvětluje Filip Šitera, proč se nechal ve svých antibritských postojích zlomit. „Chtěl jsem tam jít ke konci sezóny. A v Anglii končí liga už za dva měsíce, i když přibudou možná ještě nějaký rain offy. Na dlouho to tedy není. Hodně mi pomoh‘ Bohouš Brhel. Nejen s kontraktem, ale i technikou. Jsou tam malý dráhy, takže potřebuju trošku jinej‘ motor.“

Na jaře už Filip Šitera vyjednával s Poole. „To bylo ještě moc brzo,“ vysvětluje, proč na Britské ostrovy nezamířil už tenkrát. „Chvíli jsme jednali a když jsem řek‘ ne, hned sáhli po Kasprzakovi. A chtěl jsem do Anglie až po semifinále mistrovství Evropy a světa. To je priorita. Teď chci zjistit, jak se to bude všechno stíhat.“

Dnes odpoledne je Filip Šitera v plné přípravě na pražskou Grand Prix. „Jsem druhá rezerva, ale stejně se připravuju,“ tvrdí pragmaticky. „Večer si budu skládat motor, protože Bohouš má zablokovanou ruku. Ještě mě čeká návštěva u léčitele pana Bradáče. V Polsku jsem měl pád a mám naražený rameno a bederní obratle. A tak jdu k němu na masáž. Děkuju mu, že mě vždycky vezme hned, když mu zavolám.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Antonín Šváb nechtěl zůstat na vozíku

Praha – 3. července
Antonín Šváb musel dva a půl roku po hrozivém pádu ukončit plochodrážní kariéru. Minulý týden poskytl rozhovor Právu, kde rozebírá důvody svého rozhodnutí a hovoří o plánech do budnoucna.

„Ještě vloni jste po těžkém zranění spřádal plány na návrat, ale nakonec k němu nedošlo. Proč?“
„Hlavním důvodem je zdraví. Když jsem po pádu v Argentině ležel v nemocnici, víra v návrat mě z toho šrotu vytáhla. Veškerou snahu jsem upřel k tomu, abych se na motorku mohl posadit. Situace se zlepšovala, ustálila, ale za posledních pět měsíců se to zase spíš zhoršuje.“

„Jaké máte dva a půl roku po krkolomném pádu potíže? “
„Levá strana těla je prakticky bez nervů. Levou nohu za sebou někdy tahám jako dřevěnou… Hlavně, než se rozejdu. Doktorka říkala, že je to částečné ochrnutí. Chybí mi citlivost. Protože jsem levák, mám problém se podepsat. Dokážu psát jen tiskací písmo a nikdo pořádně neví proč. Říkají, že jsem dost neobvyklý případ. “

„Je ještě něco, co vás limituje? “
„Od té nehody mám problémy s krátkodobou pamětí. Když se mě někdo v rychlosti večer zeptá, co jsem dělal celý den, nevzpomenu si. Ale když si půl hodiny sednu a v klidu přemýšlím, někdy si většinu těch věcí vybavím. A taky jsem si přerazil čichovou kost. Nic necítím. Když to řeknu blbě, tak neucítím ani to, když vedle mě někdo vypustí žumpu. Necítím smrad, vůni, prostě nic. Ještě, že mám aspoň chu. “

„Co vás nakonec zradilo od návratu na plochodrážní ovály? “
„Nikdo z lékařů nebyl schopen přesně definovat, jak velké riziko by hrozilo. Konzultoval jsem to s experty u nás, v Anglii, Německu, Švédsku i Argentině. Kdyby došlo k dalšímu úrazu hlavy nebo otřesu mozku, nebyli mi schopni zaručit, že bych to zase ustál. Mohl bych žít jako normální člověk, ale taky skončit na vozíku. A to jsem nechtěl. To riziko by asi bylo velké. Takhle skončil třeba Angličan Lawrence Hare, se kterým jsem jezdil za Ipswich. Rozsekal se a dneska je na vozíku. “

„Sehrála v tom rozhodování velkou roli i rodina? “
„Člověk si uvědomí, že má manželku, dceru. Dál už jsem nechtěl riskovat. I když jsem to oddaloval do poslední chvíle. Máma jako bývalá rehabilitační pracovnice byla hrozně ráda, že už nebudu jezdit. Mnohokrát viděla, jak podobné případy končí. Táta jako bývalý závodník to samozřejmě nesl hůř. Dodnes dává ten můj konec za vinu Argentincům, že tenkrát tu dráhu pořádně nezabezpečili. On toho pro mě udělal strašně moc. Zaplatil ze svých úspor můj převoz z Argentiny do Čech, to stálo i s cestou pro doktory asi půl miliónu. “

„Byl jste se od té nehody podívat v nemocnici v Argentině? “
„Když jsem tam jel letos na Vánoce za manželkou (jeho žena je Argentinka – pozn. aut.), která tam vyrazila dříve, zašel jsem do té nemocnice. Když mě ti doktoři viděli, koukali na mě jako na zázrak. Asi nevěřili, že se z toho takhle dostanu. “

„Kdyby vám dnes bylo nějakých patnáct, vybral byste si jiný sport? “
„Určitě ne. Sice jsem kvůli zraněním z ploché dráhy dvakrát utekl hrobníkovi z lopaty, ale já ten sport miloval a pořád miluju. Byl jsem sportovně nadaný, mohl jsem si tenkrát vybrat méně nebezpečné sporty, ale já chtěl závodit. S tímhle sportem jsem zažil krásné chvíle i utrpení, ale rozhodně bych nic nevracel zpátky. Šel bych do toho znovu. “

„Co teď budete dělat? Musíte si hledat práci? “
„Zabezpečený rozhodně nejsem. Dělal jsem na Markétě mechanika, ale skončila mi smlouva. Měl jsem taky zastoupení jedné anglické firmy na motoristické oblečení, ale se společníkem jsme se nakonec rozešli. V srpnu mě čeká měsíční rehabilitace v Kladrubech, kde budu denně tvrdě makat. A pak chci nastoupit do práce. Už jsem rozeslal životopisy na určitá místa. Výhodou je, že umím řeči: anglicky perfektně, hodně dobře španělsky, zvládl bych i něco z polštiny a ruštiny. Snad něco najdu. “