Assen – 10. a 11. března
Mistrovství Evropy na ledové ploché dráze se konalo v holandském Assenu a bylo velice vydařeným podnikem. Šampionátu, který se jezdí od roku 1999 kralují stejně jako světovému měření sil ve většině případů Rusové. Jedinou výjimkou a tedy nerusky mluvícím šampiónem starého kontinentu se stal před čtyřmi roky v Sanoku populární Rakušan Franz Zorn, kterého mohli naši fanoušci vidět před pár týdny v Hamru na Jezeře.

Žádné čachry
U Rusů je nepsaným pravidlem, že do mistrovství Evropy nenasazují nejsilnější garnituru, která jede mistrovství světa, ale závodníky, jenž se v domácím šampionátu, které je nominačním klíčem pro nasazení do bojů o mistrovství světa, umístili na dalších příčkách. Protože drtivá většina evropských klání se v minulosti konala právě v Rusku, kam obvykle někdo z původně přihlášených nedorazí, zaplnili prázdná místa v semifinále domácí.

Do boje o finále pak navíc často zasahovali i náhradníci, kterým ti, jenž už měli postupovou jistotu, pomáhali na dráhu. Najížděli do pásky, nebo naoko nestíhali dvouminutový limit, aby dali šanci svým krajanům v roli náhradníků. Před dvěma léty se takto Andrej Šišegov z role náhradníka vyhoupl nejen do finále, ale až na evropský trůn. Předseda Svazu ploché dráhy Petr Moravec rozhodně nebyl jediný, kdo se proti takovému to postupu ostře ohradil. Vloni tak už náhradníci Novik a Baltačev do finále nenastoupili, ačkoliv se s devíti body ze třech jízd dostali do první osmičky.

Letos v Assenu podobné dohady nehrozily především díky většímu zájmu ze strany dalších národních federací, které v mnohem lépe dostupném Holandsku tlačily do startovní listiny své zástupce. Rusové tak dostali dvě místa pro semifinále a jedno přímé nasazení do finálového závodu. Zaplnili je dvojicí nejlepších z juniorského šampionátu a čtyřnásobným evropským šampiónem Bulankinem, který byl zároveň devátý v domácím mistrovství a tedy první, na koho nezbylo místo v MS.

Tři zástupci se v Assenu představili i od nás, bohužel Lukáš Volejník pouze v roli náhradníka sobotního finále a v jediném svém vystoupení, kdy zaskočil za zraněného Švýcara Dünkiho si připsal jeden bod. Bratři Klatovští se přidrželi svého obvyklého evropského scénáře, kdy Antonín nastoupil do semifinále a mladší Jan byl nasazen do nedělního finále.

Semifinálové boje proběhly bez většího překvapení. Více se snad očekávalo jen od domácího Svena Holsteina, jehož šest bodů stačilo pouze na rozjezd o místo náhradníka. Tam ale podlehl Švédu Fredriku Olssonovi. Seveřané tak mohli mít z rozjezdů dvojitý důvod k radosti. Chvilku před tím totiž odvedl Per Anders Lindström taktizujícího Rakušana Martina Leitnera a zajistil si poslední finálovou přímou účast. Spolu s ním se kvalifikovali Max Niedermaier, Robert Henderson, Antonín Klatovský, Artem Novik, Franz Zorn, Antti Aakko a vítězný Vasilij Kosov.

Ten se se Novikem postaral o jednu z nejdramatičtějších scén, když po vzájemném souboji oba skončili v kotrmelcích. Za viníka byl naším rozhodčím Pavlem Váňou označen ten mladší z nich, a protože ani jednomu z aktérů se nic nestalo, probojoval se i Kosovův vyloučený krajan bez větších potíží do finále. Na zemi se bez následků v průběhu večera ocitli i Lindström s Claudem Gadeynem, zatímco René Dünki se už po pádu ve své čtvrté jízdě na dráze neobjevil. Antonín Klatovský měl pro semifinále jednoznačný cíl – postup. Po vlažnějším úvodu si připsal ve dvou následujících rozjížďkách pět bodů a po čtvrté sérii tak už měl vlastně splněno.

Skvělá podívaná
Nedělní finále dalo zapravdu hlasům, které litují, že šampionát zavítá mimo Rusko tak zřídka. V nabité startovní listině nechyběl snad až na Švéda Svenssona nikdo, kdo ze střední, či severní Evropy na ledech něco znamená. Jednodenní finále s vidinou okamžitého úspěchu navíc řadu jezdů vymotivuje víc, než dlouhodobý seriál, takže od počátku se začalo hodně zostra.

Jedním z těch, kteří na to doplatili, byl bohužel Antonín Klatovský, vyloučený po střetu se Švédem Robertem Hendersonem. Hned po dvou sériích se začal rýsovat okruh favoritů. Plným bodovým ziskem se mohli pochlubit Rakušané Zorn a Simon, spolu s nimi i mladý Rus Kosov. S minimálním odstupem následovali Bulankin a domácí Rene Stellingwerf, o další bod zpět čekali na příležitost Aakko a Novik. Tahle sedmička už před sebe v celkovém pořadí závodu nikoho nepustila, snaha Günthera Bauera, nebo Jana Klatovského posunout se výš nestačila.

Ve třetí sérii ztratil první body Zorn a v té následující došlo k přímému boji o zlato. Mladičký Rus nedal ostřílenému Haraldu Simonovi pražádnou naději a dalším tříbodovým ziskem se přiblížil k vysněnému cíli. Tříbodové zisky vrátily do hry o medaili vedle Bulankina s Zornem i dalšího Rusa Novika. Ten šanci nepromarnil a následnou výhrou nad Bulankinem se s krajanem bodově srovnal.

Základní rozpis uzavřel nádherný další boj o medailové příčky mezi Rakušany Zornem a Simonem. Franz Zorn je ve své zemi letitou jedničkou, o pár let starší Harald Simon se rok od roku zlepšuje, k čemuž určitě přispívá i dlouhodobý zimní pobyt v Rusku. V duelu na ostří nože si oba dvakrát vyměnili pozice ještě v posledním kole, aby nakonec Simon tříbodovým přídělem potvrdil stříbrnou medaili.

Svého soka tak odsoudil k rozjezdu o bronz se dvěma zbývajícími Rusy. V něm nejlépe odstartoval zkušený Bulankin, pak ale přišlo drobné zaváhání, kdy musel lehce ubrat i na něho dotírající Zorn, což stačilo Novikovi, aby se protáhl k bronzové naději, kterou už z rukou nepustil.

Foto: Petr Makušev