Praha – 12. října
Z léta rovnou do mrazu. Příští týden teploty nepřekročí desítku – toto je doslovná citace dnešního titulku předpovědí počasí na druhou dekádu října. To zajisté ještě neznamená začátek ledařské sezony, přípravy ale určitě už probíhají. Máme k dispozici i kalendář mistrovství světa na rok 2016.
Světové ledy stojí na prahu nové sezóny
Letos se uzavřela sportovní kariera legendárního Švéda Per-Olof alias Posy Sereniuse, který se narodil roku 1948. Zúčastnil se otevřeného mistrovství Německa, vyhrál všechny jízdy, ale pravidla přenechala titul prvnímu občanu Spolkové republiky v pořadí. Dále se v uvozovkách naposled jely závody mistrovství světa na ledě v nizozemském Assenu.
Tradiční dráha už neodpovídala požadavkům a pořadatelé ohlásili závěrečný podnik. Od března uplynulo něco málo přes půl roku a další pokračování je na světě. Na internetových stránkách klubu se tváří, že o žádném ukončení činnosti nikdy nebyla řeč, takže vše je v nejlepším pořádku.
Ledyd mají skutečně pestré publikum
Mistrovství světa družstev se pojede v ruském Togliatti v půli února. Týden předtím nedaleko Moskvy v Krasnogorsku odstartuje dvoudenním závodem seriál finále mistrovství světa jednotlivců. Ten pokračuje v kazašské Almaty a mějme naději, že se na druhý pokus pořadatelům podaří připravit led tak, aby se odjely oba závodní dny včetně finálových jízd. Letos s tím měli problém, takže jim držme palce.
Co se v mládí naučíš…
Následuje čtrnáctidenní pauza a seriál se přemístí blíže k nám. Finále číslo tři je naplánováno na první březnový víkend v Berlině. Berlin je město ledové draze zasvěcené. Po delší době ale tamní stadion hostil pouťáky a přesto, že se jich účastnila významná část světové elity, pořád chyběl punc závodu světového kalibru.
V roce 2014 Berlínští zřídili speciální spolek Eisspeedwayunion Berlin, nástupce a pokračovatele DMV Landesgruppe Berlin. Hned v dalším roce pořádali zmíněnou rozlučku Posy Sereniuse a dvoudenní mistrovství světa družstev. Český tým skončil na bronzovém třetím místě, takže s berlínským stánkem jsou spojené samé pozitivní emoce. Zatím je potvrzeno, že páteční trénink bude otevřen veřejností za symbolicky poplatek, ale domácí jednají o zařazení mistrovství Německa stejně jako letos do čtvrtka před Grand Prix. Je velice pravděpodobné, že se jim to tak podaří.
Jan Klatovský v akci
Jezdci, ani diváci nedostanou žádný oddechový čas a na další víkend se přesunou právě do nizozemského Assenu, aby uzavřeli celý seriál stejně jako letos v bavorském Inzellu. Inzell je přece jen dostupnější než vzdálenější Assen, takže fanoušky z Čech určitě se dostaví v důstojném počtu stejně jako letos.
Asi moc nelze pochybovat o převaze ruských ledařů. Němci a Rakušané je letos pořadně potrápili. Dokonce osudy titulu v družstvech nebyly jasné až do samotného konce. Bratři Klatovští předvedli skvělé výkony, kéž by v nové sezoně dokázaly byt k tomu konsistentní. Lukáš Hutla, třetí člen bronzového nároďáku, však letošní sezónu vynechává, protože vyrazil na životní zkušenou na Nový Zéland.
Antonín Klatovský je ostříleným ledařským matadorem
Ve Švédsku a Finsku roste nová generace závodníků. Ledová plochá dráha je poněkud exotickou disciplinou, o to zajímavější je pár závodů, které si můžeme jednou za rok dopřát.
Finálová část MS na ledě 2016:
06./07.02.2016
Finále 1
Krasnogorsk (RUS)
13./14.02.2016
MS družstev
Togliatti (RUS)
20./21.02.2016
Finále 2
Almaty (KAZ)
05./06.03.2016
Finále 3
Berlin (D)
12./13.03.2016
Finále 4
Assen (NL)
19./20.03.2016
Finále 5
Inzell (D)
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Kiril Ianatchkov
Pardubice – 20. září
Zlatá přílba města Pardubice je zvláštní závod se zvláštním postavením ve světě ploché dráhy. Na každý ročník je, proto je dobře se podívat s alespoň menším odstupem a v perspektivě dlouhé tradice.
Zlatá přilba poutá každoročně pozornost
Neopakovatelná pardubická nálada
Velká podívaní právě začíná
Má svůj neobvyklý systém, svého času posloužil jako inspirace pro nově vznikající seriál Grand Prix, který nahradil kvalifikace s jednodenními finále. Zlatá přilba má i své ojedinělé fanoušky. Někteří z nich za rok nenavštíví jediný závod a možná se nepodívají ani na výsledky různých soutěží a sérii.
Na Zlaté přilbě chybět ale nemůžou. Pardubický podnik je nejstarším kontinentálním plochodrážním závodem. Letos se jel jeho sedmašedesátý ročník! Podnik takového formátu nemusí hledat změny a novinky, největší starost organizátorů je dostát vysoké prestiže celé akce.
Česká devítka na nástupu: nahoře Jan Holub, Jaroslav Petrák, Matěj Kůs, Eduard Krčmář, Aleš Dryml a Zdeněk Holub, vpředu Hynek Štichauer, Tomáš Suchánek a Martin Málek
Přesto před několika lety k juniorskému závodu o Zlatou stuhu přibylo i finálové kolo seriálů mistrovství světa jezdců do 21 let. Je mnohem skromnější než Speedway Grand Prix a poté co z kalendáře vypadla daleká Argentina, osudy titulů spějí k rozuzlení v zásadě právě na dráze v Pardubicích.
Zlatá stuha se mezitím etablovala jako důstojný partner hlavního dějství a dnes je nejdéle nepřetržité pořádáním juniorským pouťákem. Seznam vítězů vypovídá o všem. Letos se do něj zapsal poprvé dokonce jezdec z Austrálie. Ale najdete v něm skoro celou někdejší a současnou českou elitu, několik jezdců Grand Prix a taky mistra světa Taie Woffindena. To všechno přispívá k neopakovatelné náladě pardubického plochodrážního víkendu.
Vyrovnanost kvalitou netrpí
Eduard Krčmář s přehledem vyhrál třetí vylučovací skupinu
S největší výzvou, a sice zajistit kvalitní, atraktivní a hlavně vyrovnané startovní pole si pořadatelé poradili na výbornou. Vezmeme-li ohled, že v Polsku se jely play-off tamní soutěže, kde jezdí světová špička, z těch volných jezdců se nepodařil zisk jen pár jmen.
Mezi nimi Greg Hancock, který do Čech jezdí rád, ale pro tentokrát se musel omluvit. Zato Pardubice přivítaly dánské duo Niels Kristian Iversen s bravurním a mnohdy nebezpečným Peterem Kildemandem.
Zdeněk Holub (30) v dobré společnosti – mezi Krzysztofem Kasprzakem a Tryoem Batchelorem
Nechyběl Australan Troy Batchelor se zmiňovaným vítězem Zlatě Stuhy Maxem Frickem, starý známý Ben Barker, Chris Harris a vítěz z roku 2007 Andreas Jonsson. Ani další z letošních jezdců SGP Matěj Žagar s Krzysztofem Kasprzakem a další a další.
Až na zaneprázdněné Václava Milika a Josefa France závodila celá domácí špička. A to včetně Matěje Kůse, který musel čekat až do poslední chvilky na povolení od doktorů. Pražan si zaslouží uznání za výkon na trati a odvahu skočit to tak náročného závodu po vážném úrazu. Dodejme, že další den startoval i v Tomičkově Memoriálu a určitě dělal víc, než by se jen vozil. Bravo Matěji!
Patryk Dudek se stal obrovským smolařem letošního ročníku
O vyrovnanosti nejvíce vypovídá obsazení velkého finále. Nehledě na tři esa velkých cen Troye Batchelora, Andrease Jonssona a Mateje Žagara se do něho probojovali loni bronzový Jurica Pavlic, Němec Martin Smolinski, který vždy může překvapit a čerstvý navrátilec na plochodrážní tratě Patryk Dudek.
Drama pár metrů před cílem
Jurica Pavlic je prvním jihoslovanským vítězem Zlaté přilby od roku 1930
Patryk Dudek byl loni potrestán distancem za použití nedovolených látek. Byl to poněkud kontroverzní přestupek, jelikož mladý Polák dostal nepovolenou látku jako součást víceméně běžného dodatku k výživě a o stravu se mu staral odborník z klubu. Tak čí onak, přestupek je přestupek a provinilec si svůj trest odpykal.
Zdeněk Holub, nejlepší Čech, se zpovídá na mikrofon Romana Hájka
V Pardubicích si vedl výborně a na jeho účinkování se bude dlouho vzpomínat. Troufnu si tvrdit, že dokud se bude Zlata přilba pořádat. Specifické pravidla turnaje nejenom, že postaví šest jezdců vedle sebe při každém startu, ale navíc je ve finále pošle objet šest kol pardubického obra.
A právě pár metrů před cílem motocykl Patryka Dudka vypověděl službu a připravil ho o asi největší úspěch jeho letošní velmi krátké sezóny. Vítězství spadlo do klína Jurice Pavlice, jedoucího se značným odstupem na druhém místě a pardubické tribuny viděly snad největší drama v historii závodu.
Peter Kildemend (bílá) bojuje s Andreasem Jonssonem
Někteří jezdci byli anebo i nadále jsou opakovaně úspěšní na pardubickém oválu, dokonce máme několik opakovaných vítězů a rekordmanů typu Ole Olsena, Jiřího Štancla a Leigha Adamse. Některé hvězdy a velcí mistři jako třeba Ivan Mauger za všechny nikdy Přilbu nezískali. Jak to bude s Patrikem Dudkem, ukáže budoucnost. Jedno je jisté, přízeň fanoušků a pozvánku od pořadatelů si získal na léta dopředu. Čest vítězi, sláva poraženému!
Hynek Štichauer na dráze
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Mirek Horáček
Jurica Pavlic se svými nejbližšími a fanoušky po svém triumfu
Pardubice – 19. září
Individuální turnaj se standardním rozpisem 20 jízd je hodně oblíbený formát plochodrážního závodu. Když se u toho sejde i ta správná vyrovnaná startovní listina, je postaráno o skvělou podívanou. Scénář posledního, třetího dílu mistrovství světa juniorů navíc skrýval zápletku o titul, ale především o ostatní místa na stupních vítězů.
Bartosz Zmarzlik v Pardubicích potvrdil zlato z juniorského šampionátu světa
Efektivně za titulem
Pardubický super víkend lákal opět velké množství lidí
Rozdíl mezí favoritem a druhým v pořadí byl před pardubickým finále jen čtyři body ve prospěch Bartosze Zmarzlika. Další v pořadí ale dělil vždy jeden jediný bod. Letos do seriálu nepostoupil žádný z českých mladíků, takže start na divokou kartu dával příležitost pro jezdce a diváky porovnat momentální formu domácích jezdců se světovou elitou v kategorii do jednadvaceti let. Neobvyklá pardubická dráha dávala určitou výhodu a mohla byt zrádná pro ty, kteří na ní moc zkušeností neměli.
Mikkel Michelsen vyhrál závod
Průběh závodů nezklamal očekávání. Favorit Bartosz Zmarzlik je poslední dva roky ve skvělé formě a na vzestupu. Dvakrát po sobě se úspěšně účastnil na divokou kartu Speedway Grand Prix v polském Gorzowě. Pokaždé jel finále a loni domácí kolo světového šampionátu senzačně vyhrál.
Jinými slovy mezinárodní zkušenosti mladému Polákovi rozhodně nechybí. Bartosz Zmarzlik suverénně vyhrál první čtyři starty, a až poté co si zajistil titul světového šampiona do jednadvaceti let, poněkud povolil. Nejdřív skončil až třetí v devatenácté jízdě, aby v rozjezdu o druhé místo pardubického kola podlehl Dánovi Andersi Thomsenovi.
Dvakrát do rozjezdu o druhé místo
Bartosz Zmarzlik vyhrál titul mistra světa
Anders Thomsen taktéž zažil skvělý den. Ztrátu na Bartosze Zmarzlika v celkovém hodnocení pro získání titulu sice nedohnal, ale na konkurenty o stříbro nakonec vyzrál. Dán porazil už ve třetí jízdě Pawla Przedpelskeho. A na konec se rozjížděl o druhé místo hned dvakrát. V tom důležitějším rozjedu o titul vicemistra světa nakonec ani nemusel bojovat.
Eduard Krčmář stíhá Anderse Thomsena pádícího za stříbrem
Jeho rodák Mikkel Michelsen v Pardubicích ztratil jediný bod a celkově v závodě zvítězil, ale už na startu dodatkové jízdy zůstal stát s defektem. O celkovém druhém místě bylo rozhodnuto.
Paweł Przedpełski, další z adeptů na metál, nijak neohrozil pozice mistra, ale navíc se propadl po průměrném vystoupení až na nevděčné čtvrté místo. Dokázal vyhrát jedinou jízdu, pravda přivodil jedinou už zmíněnou porážku Mikkela Michelsena. Jenže také přivezl jednu nulu a zaostal o propastných pět bodů od medailové pozice.
Zdeněk Holub jede ještě na čele před Maxem Frickem
Zdeněk Holub a Eduard Krčmář nezasáhli do boje o čelní pozice. Oba dvakrát přivezli nuly, pravda Slaňák měl jednou poruchu na motocyklu. Ani Pražanovi se nepovedlo zvítězit alespoň jednou. Škoda, protože dosavadní průběh sezony sliboval mnohem víc.
Krásné odpoledne
Anders Thomsen oslavuje světové stříbro
Celkově si závod jednadvacítek vyžádal větší soustředěnost než den předtím Zlatá stuha. Jednak se jelo standardně ve čtyřech, jednak startovní pole bylo mnohem vyrovnanější a v sázce mistrovsky titul. V tomto směru mladí jezdci obstáli na výbornou, bojovalo se fér a byla znát větší zkušenost borců. Bylo se na co dívat. A to nás ještě čekal nedělní závod všech závodů.
Pardubice – 18. září
Vložené závodí nižších kubatur často přinášejí emoce hlavně pro blízké plochodrážních adeptů, popřípadě pro jejich trenéry. U Jawa Cupu 2015 dvěstěpadesátek tomu tak nebylo. Velice slušně zaplněné Pardubické hlediště vidělo osm skvělých jízd. Šest dvojic předvádělo nevšední umění a nikdo včetně nejmladších závodníků nevypadal ztracený na obrovském svítkovském oválu. Avšak samotná Zlatá stuha nabídla ještě větší podívanou, na jejímž konci se na stupně vítězů vůbec poprvé postavil Australan.
Pódium Jawa Cupu: Igor Kopec-Sobczynski, Marcin Turowski, Kyle Bickley, Kenneth B. Jürgensen, Darrel de Vries a Niels Oliver Wessell
Více než skvělý doplněk programu
Technické problémy Josefa Nováka přinutily Martina Kratochvíla odtlačit Pardubčanův motocykl ještě před startem první jízdy
Dvěstěpadesátky jsou rychlými závodními stroji, který si vyžaduji vyspělejší a zkušenější zacházení. Jezdci ani na moment nepůsobili, že by jim scházel výkon o nadšení pro závodění ani nemluvě. Pořadatel z Divišova měl šťastnou rukou i při rozeslaní pozvánek a jezdci z devíti zemí pořádně rozehřívali publikům po každé přestávce před nástupem série jízd hlavního závodu dne Zlaté stuze.
Adam Fencl vzdoruje Marcinu Turowskemu
Poloviční Jawy zkrotili i závodnici nejmenší postavou. Kyle Bickley z vítězné britsko – dánské dvojice sice potřeboval pomoc, aby si mohl odnést ze stupňů vítězů trofej v podobě rámu i s přední vidlici od Jawy, ale na trati měl dění pod kontrolou.
O vyrovnanosti pohárového závodu nejlépe vypovídá finále, v němž všech šest jezdců projelo čarou pod šachovnici v kompaktní skupině, ani by se někomu podařilo odpoutat a bez zaostavších.
Kryštof Rybář v akci
Povedená prezentace dobře postaveného stroje. Bravo Jawa. A to vše za přítomností majitele divišovského podniku Stanislava Diatka a pochopitelně i Martina Málka, tentokrát nikoliv v závodnické kombinéze.
Pádů až přespříliš
Poprvé se s pardubickým povrchem seznámil Slovinec Nick Škorja v rozjížďce s číslem čtyři
Samotná Zlatá stuha byla ještě atraktivnější. Draví mladí plochodrážníci si evidentně užívali kouzlo širokých svítkovských zatáček a rozjížděli své stroje k maximálním rychlostem. S gustem zalehávali a často úplně mizeli pod řídítka motocyklu, nechávali se vynášet až na okraj zatáček k samotným mantinelům. Až do polovině závodu jim to vice méně procházelo.
Kolize Patrika Mikela a Patrika Búriho
Švéd Victor Palovaara všechny své kousky ustál, a když to třeba s devatenáctkou jezdící Ukrajinec Stanislav Mělničuk to přehnal, akorát pár metrů klouzal ležící na svém motocyklu. Pak jej zvedl a bravurně projel cílem, sice na posledním místě, zato po zadním kole.
Jenomže pak začalo přibývat pádů. V jedenácté jízdě Patrik Búri najel na Patrika Mikela a vypadalo to hrůzostrašně. Na trať patří rychle motorky, nikoliv sanitky a ať jsme za ně vděční, radši když zůstanou zaparkované někde po straně.
Mikkel B. Andersen útočí na Zdeňka Holuba
Patrik Búri byl vyloučen, ale Patrik Mikel už dál nepokračoval. Nic z toho ale nezpomalilo závodníky a nejdřív v prvním semifinále druhé skupiny lítala motorka Victora Palovaary. Ihned v další, patnácté jízdě bylo v jedné chvíli ve vzduchu snad víc motorek než na trati. Při startu v šesti je hrozná mela. Vše se obešlo naštěstí bez zranění a brzy se pokračovalo.
Spravedlivý postupový klíč
Eduard Krčmář se dostal až do finále
Dospěli jsme do finále. A přestože v něm byli Eduard Krčmář se Zdeňkem Holubem, oba zůstali pod stupněm vítězů. Pražan prohrál souboj v první zatáčce a už nedokázal navázat na souboj o pódium. Slaňák startoval od mantinelu. Ačkoliv na začátku večera to bylo nejlepší startovní pole, tentokrát měl příliš dlouhou trasu a na víc než páté místo už to nestačilo.
Max Fricke se stal prvním australským vítězem v dlouhé historii Zlaté stuhy
Závod v šesti systémem kvalifikačních skupin, kde se navíc nejhorší výsledek nepočítá, je zajímavým zpestřením jak pro jezdce tak pro diváky. Je to docela spravedlivý postupový klíč, i když někteří úspěšní jezdci po dvou jízdách pak šetřili síly a do poslední rozjížďky nenastupovali.
Tato taktika pomohla Maxi Frickemu. A Zlatá Stuha, nejdéle pořádaní juniorský závod na světě, se ve svém jedenačtyřicátém dočkala svého prvního australského vítěze. Viděli jsme krásné a zajímavé závody. A to pardubický super víkend teprve začínal.
Michael Härtel, Max Fricke a Krystian Pieszczek na stupních vítězů
Krško – 12. září
Po předchozím kole Speedway Grand Prix v polském Gorzowě se zdálo, že skvělá forma vede Taie Woffindena k druhému titulu mistra světa na krátké ploché draze. Ve Velké ceně Slovinska bylo vystoupení Brita neméně působivé, přesto jsem ihned po ukončení závodu začal počítat. Důvodem byl výkon snad nejvyrovnanějšího elitního plochodrážníka posledních let Grega Hancocka.
Tai Woffinden, Greg Hancock a Peter Kildemand na tiskové konferenci
O tom je plochá dráha
Seriál SGP zavítal do slovinského Krška
Abych byl konkrétní, mám na mysl posledních dvacet let. Úřadující světový šampión se ukázal v takovém světle, že jsem musel násobit, sčítat a odečítat a zde je výsledek: 3 závody do konce seriálu = 21×3 maximum 63 bodů. Rozdíl mezi Woffindenem a Hancockem je momentálně propastných pětadvacet bodů. Jenomže nepostoupí-li Angličan jednou do semifinále třeba hned dnes ve Stockholmu, takže dosáhne-li na méně než sedm osm bodů v základních pěti startech, ten rozdíl už nebude tak hrozivý.
Může se reálně pohybovat v rozmezí 12, 15 bodů. A to bezesporu dostane Brita pod obrovsky tlak, na rozdíl od Američana, který nemá co ztratit. Tak, a konec spekulacím. Je v tom příliš mnoho „ale“ a „kdyby“, jenomže kdo by nechtěl vědět souboj takového kalibru na závěr sezony?
Troy Batchelor (žlutá) se probíjí před Denise Štojse (bílá), Alexandra Čondu (červená) a Jasona Doyle (modrá)
První série startů v Kršku přinesla vše, co plochá dráha nabízí. Nejdřív se na každém konci startovní čary se pohnuli Troy Batchelor a Andreas Jonsson. Nezávisle na sobě, i když se Australan pohnul o něco dřív, jelikož se každý díval na opačnou stranu k blízkému klíči startovacího zařízení. Smůlu měl ale Švéd, který se nezastavil včas a pasku přetrhl.
V opakování startu příležitost využil první náhradník Denis Štojs, když porazil na divokou kartu startujícího krajana Aleksandra Čondu a připsal si jeden bod světového šampionátu. A to se počítá.
Tomas H. Jonasson v problémech
V další jízdě nejdřív Janowskemu ne prošel letmý start a pak v opakování se všemi čtyřmi jezdci se Švéd Jonasson dostal mezi Polákem a vlevo po lajné útočícím Nicki Pedersenem. Jonasson neměl žádný prostor uhnout ani čas na zpomalení, takže následoval ošklivý pád jeho a hlavně Janovského. Tentokrát platil jiný standard než při určování délky první zatáčky v GP Dánska v Horsens a Švéd byl vyloučen.
Opakovanou jízdu vyhrál Nicki Pedersen, specialista na slovinskou velkou cenu. Pak následovala první přímá konfrontace vedoucích jezdců seriálu. Greg Hancock odstartoval perfektně a nedal příležitost Woffindenovi. V poslední jízdě první série obecenstvo prvně mohlo vidět vítěze z Gorzowa Mateje Žagara. Špičkový závodníci skoro nikdy neprozrazují, v jaké jsou fyzické formě a ani Matej Žagar nebyl výjimkou. Až do zakončení celého závodu nebyla ani řeč o následcích pádu v Polsku před čtrnácti dny.
Greg Hancock zamotává konec letošního seriálu SGP
Takže publikum oprávněně očekávalo výhru svého favorita. Vlajky a transparenty na podporu Žagara šly nahoru i se startovací páskou, ale Slovinec se neprosadil a porazil jedině slabého Kasprzaka. Jeden bod byl docela skromným začátkem. Matej Žagar měl možnost reparátu v další páté jízdě, jenže pro změnu tam jel Greg Hancock a ten byl k neporažení na rozdíl od švédské dvojice Jonsson, Jonasson. Woffinden obligátně zvítězil, Nickimu Pedersenovi se povedlo skončit jen na druhé příčce za Holderem. Velké změny v celkovém pořadí toto ale nepřineslo.
Po opravě tratí největší emoce se očekával ve dvanácté jízdě. Střetli se v ní největší rivalové Tai Woffinden s Nicki Pedersenem. Do této jízdy čtyřiadvacetibodový rozdíl před Krškem zůstával nezměněný, jelikož oba bodovali stejně. Nejvíc ale šlo o získání psychologické výhody z vítězství v přímém střetu. Čtveřici doplnil v této chvíli pětibodový Troy Batchelor a Matej Žagar.
Nicki Pedersen vede před Chrisem Harrisem (žlutá) a Maciejem Janowskim (bílá)
O žádnou procházku určitě nešlo. Pedersen ze žluté dráhy odstartoval dobře, i když ne nejlépe. Po první zatáčce ale prokličkoval do čela a udělal si mírný náskok. Jeho rival, startující z bílé, naopak zůstal hodně pozadu a po první zatáčce byl beznadějně poslední.
Jenomže to byla příležitost ukázat o čem, že ta plochá dráha je, když jezdí mistři a povrch je pečlivě připraven. Za pár set metrů se Woffindenovi podařilo předjet jak Batchelora, tak i Žagara a přiblížit se Pedersenovi na dosah. Proč se ale zdržovat? Brit dokonale využil prostor u lajny a za necelá dvě kola se z posledního místa dostal do čela. A až tam byl, začal zvyšovat náskok do dobrých par desítek metrů. Lépe to ani nešlo udělat.
Ve znamení dramatu
Duel Tai Woffindena (108) a Grega Hancocka (45) bude ještě dozajista zajímavý
Nicki Pedersen je opravdovým mistrem a nenechal se moc rozhodit. Startoval hned v další třinácté jízdě a porazil svého krajana Iversena v pohledném souboji. Andreas Jonsson byl do počtu, i když se držel vedoucí dvojicí na rozdíl od Kasprzaka, který znovu jak mnohokrát předtím v tomto roce, jízdu vzdal. Woffinden si vzal oddechový čas a skončil druhý za doslova a do písmena nebezpečným Peterem Kildemandem. Greg Hancock udržel neporazitelnost i v této sérii a nadále zůstával s plným bodovým ziskem.
Poslední série jízd je vždy zajímavá. Pokaždé několik jezdců má možnost projit dobrým výsledkem do semifinále. Ti, co mají jistotu první osmičky, bojují o možnost vybírat si startovní pole dřív než soupeři. Slovinsko v tomto ohledu nabídlo nejlepší možné rozložení.
Matej Žagar (modrá) jede před Chrisem Harrisem (bílá) a Michaelem Jepsenem Jensenem (žlutá)
Plná šestice jezdců se ucházela o čtyři volná místa. Jen Greg Hancock měl jistotu, že skonči na prvním místě, ať dojede poslední jízdu jakkoliv. Woffinden, Kildemand a Pedersen byli v semifinále ale pochopitelně dál bojovali o body. Pedersen potřeboval navíc porazit Hancocka, s kterým těsně soupeří o celkové druhé místo. Nepovedlo se mu, ale bod přece získal.
Celkově body se rozložily tak nerovnoměrně, kvůli mizerným ziskům nejslabších tohoto dne, že nakonec osm jich stačilo Žagarovi jen na desátou příčku a Maciej Janowski měl tu smůlu, že s devíti body ponechal semifinále Holderovi s Batchelorem, kteří skórovali na lepších místech. Stává se, že i šest bodů otevře cestu do finálové části, ovšem Krško nebyl tento případ.
Ještě jednou Greg Hancock a Tai Woffinden
V samotných semifinálových jízdách favorité nezklamali. Doyle sice dokázal porazit jako jediný Hancocka v osmnácté jízdě, ale dál se už nedostal. Pedersen znovu prohrál souboj s Woffindenem, do finále ale prošel z druhého místa. Iversen a Holder neuspěli.
Finále bylo jednoznačnou záležitostí Grega Hancocka. Po oddechovém čase rozjížďky s číslem osmnáct, ve kterém prohrál s Doylem, ale skončil před Pedersenem, prošel hladce semifinále a samotným finále.
Peter Kildemand byl nakonec v cíli finále před Nicki Pedersenem
Znovu ukázal, že se dokáže soustředit jako nikdo jiný a o zkušenostech v přípravě motocyklu a uzpůsobení se stavu tratě ani není třeba se zmiňovat. Odstartoval nejlépe a nenechal nic náhodě. Chybě z Gorzowa se dokonale vyhnul a zaslouženě vyhrál. Nicki Pedersen se nechtěl spokojit s třetím místem za Woffindenem a tak dlouho na něj útočil, až se propadl za Kildemanda a zůstal mimo bednu. Profitoval z toho jedině Kildemand, který jinak do boje o vítězství nijak nemohl zasáhnout.
Greg Hancock pochopitelně sršel optimismem
SGP Slovinska byla zajímavá, viděli jsme mnoho předjetí včetně excelentního probojování se Woffindena ze žádných pozic na samé čelo. Publikum přišlo hlavně na Žagara, ale troufnu si tvrdit, že nikdo neodházel zklamaný. V pásmu kolem osmého místa se nic zásadního nezměnilo. Harris s jistotou postupu z challenge nepřekonal svůj standardní výkon. Totéž platí o trápícím se Kasprzakovi. Ten už dávno seriál GP pro letošek vzdal a tak se blýsknul překvapivou výhrou v své poslední jízdě, kterou vyhrál.
Na plné čáře zklamal Jepsen Jensen, Jonasson se nevzpamatoval z pádu a vyloučení v první sérii. Otázkou je, kdo asi ze Švédska dostane divokou kartu na rok 2016, jelikož ani Andreas Jonsson velké naděje na přímý postup nemá. Do konce ale zbývají pořád tři Grand Prix a bude zajímavé přepočítat rozdíly po Stockholmu. Udrží-li Hancock motivace a formu, můžeme se dočkat strhujícího finále šampionátu, který začínal dost mizerně ve Varšavě a Finsku.
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Kiril Ianatchkov
Praha – 15. září
Zvát čtenáře magazínu speedwayA-Z na Tomíčkův memoriál, je jako nosit dřiví do lesa. Zpravodajství z dnešní tiskovky před sedmačtyřicátým ročníkem je o startovní listině i zákulisí připraví cele akce.
Speedway Grand Prix vs. Speedway European Championship
Tomíčkův memoriál je na programu už v pondělí
Termín oproti původním plánům pořadatelů se přizpůsobí termínu konání Zlaté přilby města Pardubic a tímto pádem se Memoriál Luboše Tomíčka letos vrátil ke kořenům a zase se pojede v pondělí po velkém pardubickém plochodrážním víkendu. Rozhodnutí je zcela pragmatické a bere ohledy hlavně na zahraniční hosty a fanoušky, kteří tak budou moci při jedné cestě do České republiky vidět o jeden skvělý závod navíc.
O tom, že Tomíčkův memoriál má velice kvalitní startovní listinu, není sporu. Svého času pražsky závod profitoval z přítomností světové plochodrážní špičky v Pardubicích a nabídl jezdcům, co vážili cestu k nám, ještě jednou příležitost zazávodit si. Navíc pole poražených z nedělního závodu dostávalo možnost odvety. Dnes však samotní pořadatelé, nejenom v Čechách musejí závodit o to nejlepší obsazení svého podniku skoro tak tvrdě jako jezdci na draze.
Posuďte sami, na Markétě měli skvělý plán postavit proti sobě jezdce Speedway Grand Prix, kteří se nepotkávají s elitou evropského mistrovství. Lídr Speedway European Championship Emil Sayfutdinov proti mistrům světa Tai Woffindenovi a Gregu Hancockovi. Jenomže žádný z této trojice nedokázal uzpůsobit své plány a zúčastnit se pražského podniku. Snad se podobná konfrontace se povede napřesrok.
Na dnešní tiskové konferenci nechyběl ani Matěj Kůs
Zato na Markétě získali trojnásobného světa Nickiho Pedersena a další hvězdu SEC Martina Vaculíka. Slovák je nejen individuálním mistrem České republiky, ale také v minulosti vyhrál mistrovství Evropy a to právě těsně před Nicki Pedersenem v prvním ročníku, který se jel za současného promotéra, tj. ve velice kvalitním obsazení.
Nebude chybět nejlepší současný německý plochodrážník Martin Smolinski. Ten pojede na Jawě a bude jistě lákavé sledovat, jak se mu bude dařit v silné konkurence, poté co opustil svět velkých cen. Že dokáže překvapit, víme nejen z úspěchu v challenge před třemi lety, ale i z vítězství ve Velké ceně Nového Zélandu. Na co ale můžeme být nejvíce zvědaví je, jak si povede domácí špička.
Překvapení až do neděle
Václav Milík v neděli pojede o zlato v prestižní polské extralize, takže v Pardubicích bude chybět. Zato v pondělí by měl být na Markétě. Podobně je na tom i Josef Franc. Jen, co se vrátí z mistrovství světa na dlouhé dráze ve Francii, bude si moci napravit chuť za promeškanou Zlatou přilbu účastí na Tomíčkově memoriálu.
Matěj Kůs byl před pěti lety posledním Čechem, který Tomíčkův memoriál vyhrál
Nebudou chybět Zdeněk Holub ani Eduard Krčmář, který nakonec nepojede v Gdaňsku, ale čeká jej kompletní pardubický program. Pod číslem čtrnáct je uveden Matěj Kůs a ten dokonce dorazil osobně na tiskovku, aby deklaroval, že dělá, co může, aby se zúčastnil Zlaté přilby v Pardubicích, ale hlavně klaní na Markétě.
Vždyť je to poslední domácí vítěz z roku 2010 a rád by si ten úspěch zopakoval. Po zranění v Premier League musí ale ošetřovat zraněný krk, což se okázalo daleko vážnější než následky lehkého otřesu mozku. Ono se řekne lehkého, obzvlášť když vidíte před sebou Matěje Kůse v té nejlepší náladě a slyšíte ho ochotně odpovídat na otázky. Avšak právě z těchto odpovědí jsme se dozvěděli, že zatím to není ideální ani s koncentrací, ani s periferním viděním, ani s bolestí hlavy. Determinace Pražana ho nejspíš na start obou závodů přivede, nezakáže-li mu to lékař při pateční kontrole. Proto mu držme všechny palce!
Luboš Tomíček se už účastní memoriálu svého dědečka jen jako divák
Dále uvidíme finalisty Tomíčkova memoriálu Renata Gafurova a Juricu Pavlice, bývalého účastníka SGP Petera Ljunga a skvělého Przemyslawa Pawlickeho. Filozofii posledních ročníků závodu je postavit vyrovnanou startovní listinu. Zatím se to pro letošní vydání daří.
Nebude-li loňský vítěz Emil Sajfutdinov trofej obhajovat, musí pořadatele najit adekvátní náhradu pro vestu s číslem jedna.
Tato je zatím rezervovaná pro vítěze Zlaté přilby, jak to bývalo při Memoriálu zvykem. Pokud vítěz nebude mocí zůstat na pražský závod ať pro povinnosti v play-off na Britských ostrovech anebo jinou programovou kolizí, na Markétě se rozhodli oslovit hned dalšího v pořadí, kterému termín bude odpovídat. Takže pro nás zůstane jedné překvapení skoro do samotného začátku závodu.
Na Markétu!
Diváci smějí do depa až do půl sedmé večer
Snad jsme se shodli, že čtenáři magazínu speedwayA-Z nepotřebují speciální pozváni na tradiční Tomíčkův memoriál. Chcete-li však pozvat známé, můžete je nalákat na možnost zavítat do depa a to až do půl šesté. Pokladny se otevírají už ve dvě, nevyužijete-li předprodej za zvýhodněné ceny. Navíc školou povinné děti mají vstup zdarma a doprovod až dvou dospělých zaplatí jen stovku oproti sto padesáti korunám v předprodeji anebo sto osmdesáti v den závodu.
Počasí má být pěkné a metro vás doveze skoro před dveře stadionu, ovšem vystoupíte-li z prvního vagónu do výtahů na nové stanicí Petřiny. A pak hurá do depa, na autogramiádu Nickiho Pedersena, Martina Vaculika a české elity! A samozřejmě vlastní sedmačtyřicátý ročník Memoriálu Luboše Tomíčka.
Startovní listina:
1 rezervováno pro vítěze Zlaté přilby
2 Rohan Tungate, AUS
3 Nicki Pedersen, DK
4 Josef Franc, CZ
5 Jurica Pavlic, CRO
6 Norbert Magosi, H
7 Eduard Krčmář, CZ
8 Przemyslaw Pawlicki, PL
9 Ben Barker, GB
10 Václav Milík, CZ
11 Martin Vaculík, SK
12 Martin Smolinski, D
13 Peter Ljung, S
14 Matěj Kůs, CZ
15 Zdeněk Holub, CZ
16 Renat Gafurov, RUS
17 Ondřej Smetana, CZ
18 Michal Škurla, CZ
Foto: Kiril Ianatchkov a Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
