Archiv pro rubriku: Minirozhovor

Minirozhovor

Lukáš Dryml se záhy začne připravovat na sezónu 2013

Praha – 17. října
V neděli projel Lukáš Dryml cílem malého finále pardubické Zlaté přilby hned za vítězným Nicki Pedersenem, aby vzápětí přelezl plot z depa. Na tribuně spolu se svou přítelkyní a kamarády fandil bratrovi Alešovi, jehož celé publikum vyhecované moderátory hnalo dopředu. Hned v pondělí však mladšího z pardubické bratrské dvojice čekala operace v pražském Motole a včera se magazínu speedwayA-Z svěřil, že se už záhy bude připravovat na následující sezónu.

„Jsem po operaci a dávám se do kupy,“ říkal Lukáš Dryml včera pozdě odpoledne. „Loni jsem si v Birminghamu zlomil stehno, měl jsem tam hřebík a šrouby. A teď to vyndali. Jsem rád, že tuhle sezónu jsem přežil bez zranění. Jsem fit, ale člověk po tom roce to železo cejtí. A při tom ochlazení jako bylo o Zlaté přilbě je to hodně znát. Jsem rád, že je to už venku. Musím se dát do kupy a pak začnu makat na fyzičce na příští rok.“

Lukáš Dryml tedy rozhodně zahálet nebude. „Samozřejmě pojedu s přítelkyní na dovolenou,“ plánuje. „Dám se do pohody a ty různý podvrknutí kloubů z týhle sezóny se spraví. A potom přijdou Vánoce a začne příprava na sezónu. Nejsem lenivej‘ typ, takže se začnu připravovat brzy.“

I na nemocničním lůžku po operaci se Lukáš Dryml neubrání vzpomínkám na nedělní závod. „Začal jsem skvěle,“ komentuje své vítězství ve čtvrtfinálové skupině, v níž by nemusel potřetí ani startovat. „Tu třetí jízdu jsem něco zkoušel. Byl jsem rychlej‘ a začal se na Roryho dotahovat.“

Jenže semifinále pro něho začalo pádem na sklonku třetího okruhu. „Přepísknul jsem to,“ nehledá žádné výmluvy. „Dráha byla jednokolejka. Snažil jsem se nadjíždět a tát to pod něj, ale ustřelilo mně to. Jak jsem spadnul, shodilo mě to z pohody. Byl jsem rozhozenej‘, ztratil koncentraci a musel víc laborovat.“

Za těchto okolností Lukáš Dryml projel ve zbývajících dvou semifinálových rozjížďkách pokaždé jako čtvrtý. „Motorka byla perfektní, ale já dělal chyby,“ konstatuje. „Chtěl jsem předjíždět, ale vždycky mě to hodilo.“

Lukáš Dryml postoupil do malého finále, kde z první zatáčky vyjel druhý, aby posléze stahoval náskok Nicki Pedersena. „Byl jsem rychlejší, ale šlo jen o malý finále,“ líčí. „Tak jsem si říkal, že druhý místo je lepší, než se rozvěsit.“

Boj svého bratra Aleše ve velkém finále si už užil na hlavní tribuně. „Úprava dráhy tomu neprospěla,“ dívá se na skutečnost, že zatímco po malém finále přelézal přes plot mezi diváky, vjely na ovál traktory. „Hrášek, ten prach tam zůstal. Jak se odstartovalo, tak se jelo. Dvojka na startu nebyla ideální. Já z ní blbě odstartoval v malým finále, Aleš ve velkým. Ale vzchopil se, dokázal vybojovat čtvrtý místo.“

A jak si Lukáš Dryml užil pohled na závody z hlavní tribuny? „Skvělá atmosféra,“ pochvaluje si. „Lidí jako hrom, skandovali, fandili, nádhera.“ Hned na druhý den ovšem zamířil do motolské nemocnice. „Už jsem tady po ikstý,“ říká. „Co se týče personálu, je to tady bomba.“

Foto: Michal Kohout

Minirozhovor

Aleše Drymla čeká týden důležitých závodů

Mariánské Lázně – 22. září
Logickou otázkou, které Aleš Dryml čelil po svém druhém místě v sobotním mariánskolázeňském challenge, bylo, jak by dokázal skloubit svou účast na dlouhých drahách s případnými starty v Grand Prix. Pardubický kapitán ovšem připomněl husté síto v Goričanu a navíc pro magazín speedwayA-Z dodal pár slov na téma dalších důležitých závodů, které ho v tomto týdnu očekávají.

„Ano, mám šanci se kvalifikovat do Speedway Grand Prix, a jestli se kvalifikuju, bude to těžkej‘ problém a budu muset udělat obtížný rozhodnutí,“ svěřoval se. „Ale v Goričanu to bude ještě těžší než dneska, protože tam postupujou jenom první tři. Čas ukáže, můj táta získal na dlouhé dráze dvě stříbra a to zlato tam ještě chybí.“

Zlato v české extralize je však mnohem blíže. „V pondělí mám ještě Anglii,“ připomíná Aleš Dryml. „A v úterý finále v Praze. Trošku mi to udělalo čáru přes rozpočet. Poslal jsem motory na servis a tak to uháním, aby se mi vrátily.“

V systému dvojutkáních inspirovaných dánským rozpisem má Praha ve vzájemných duelech prozatím nad Pardubicemi navrch. „Závod bude těžkej‘, uvědomuje si. „Rune Holta je zraněnej‘. Praha je těžká, tam starty budou hodně rozhodovat.“

Ve středu si Aleš Dryml odskočí do Anglie. A pak už se bude soustředit výhradně na Goričan. „Strategie se nedá vymyslet,“ říká na téma závodu, jehož postupové síto má stejně malé dírky jako od špendlíku. „Chce to pět dobrejch‘ startů a pak to udržet až do cíle.“

Náročný týden Aleše Drymla se uzavře hned v neděli, kdy v rakouském Murecku vyvrcholí evropský šampionát jednotlivců. „To je kousek vedle,“ upozorňuje na polohu stadiónu blízko slovinské hranice. „Je to specifická dráha a doufám v dobrý starty.“

Na hrotu průběžné klasifikace má Aleš Dryml náskok šesti bodů. „Cíl je udělat deset bodů,“ plánuje. „A žádný chyby a technický problémy. Bylo by smutný tu šanci na titul pustit. Zlato jsem měl už několikrát na dosah a vždycky to proklouzlo.“

Foto: Wojta Zavřel

Minirozhovor

Richard Wolff bude challenge bilancovat až po patnácti jízdách

Praha – 22. září
V kvalifikaci mistrovství světa na dlouhé dráze ve francouzském Tayacu mohl plným právem želet předčasného konce kvůli bouřce se silným deštěm. A tak se místo zlepšení po povedených změnách v nastavení motocyklu musel smiřovat s postavením prvního vyřazeného. Jenže nakonec se v dnešním challenge v Mariánských Lázních přece jen objeví v hlavní části startovní listiny. Po omluvě Angličana Andy Appletona převezme jeho číslo osmnáct.

„Je to důležitej‘ závod, ale připravuju se pořád stejně,“ svěřoval se magazínu speedwayA-Z, který ho ve čtvrtek před vyvrcholením šampionátu stopětadvacítek ČSMS zastihnul v plné práci ve své dílně na pražské Markétě. Tok rozhovoru se samozřejmě musel stočit na sobotní finále ve Vechtě, v němž předvedl skvělý souboj s Joonasem Kyllmäkorpim, jenž ten den potvrdil svůj třetí titul světového šampióna.

„Ráno jsem se probudil a bylo mi zle,“ vypráví, že jeho pozice nebyla zrovna optimální. „Chřipajzna mě sestřelila. Tvrdím, že když člověk odstartuje, měl by jet, aby ho už nepředjeli. Ve Vechtě to bylo hodně o startovních pozicích. Joonas mě předjel, mrzelo mě to. Dráha byla abnormálně tvrdá až klouzavá. Předjíždění bylo, ale zase ne tolik. Normálně se tam předjíždí, bohužel teď to nešlo. V první jízdě jsem předjížděl Mustonena, ale šlo maximálně se posunout o jednu příčku. Byl to vyrovnanej‘ závod, všichni byli připravení dobře, jedině Kyllmäkorpi moh‘ bejt‘ po dvou jízdách v klidu, jinak všichni byli nervózní. Theo Pijperovi se podařilo spadnout z druhýho místa na čtvrtý. Jsem rád, že Pepe to proměnil a dovez‘ placičku. Škoda, že na tréninku byla dráha hluboká a ladění tak bylo k ničemu. Na závodech nebylo po materiálu ani vidu, ani slechu.“

Bezprostřední závodní kontakt se světovou špičkou by Richardu Wolffovi mohl dnes v Mariánských Lázních být jedině ku prospěchu. „Každej‘ závod je dobrej‘,“ přemítá. „Z mýho pohledu je určitě dobře, že jsem jel ve Vechtě. Měl jsem nabídku už i do Morizes, ale přišla až ve čtvrtek. To se už muselo odjíždět. Neměl jsem připravený motorky, což by se stihlo, ale nedostal jsem z práce volno. A navíc sehnat mechanika, když za šest, osm hodin odjíždíš, je problém. Abych FIM nenaštval, odvolal jsem Macon a začal se cíleně připravovat na challenge.“

V něm ovšem zpočátku figuroval jen jako náhradník. „Měl jsem nějaký zpráv ohledně Andyho,“ odhaluje Richard Wolff, že jeho skok z náhradnické devatenáctky o jedno startovní číslo dopředu pro něho nebylo zase až takové překvapení. „Mrzí mě ten deštivej‘ Tayac, co zrušili. Chybělo mi jen pár bodů a posun vpřed byl reálnej‘. Ale jak říkám já, plochá dráha je hektická, sezóna dlouhá a úmrtnost lidí velká. Žádná šance se nedá nevyloučit, viz ta pozvánka do Morizes.“

A tak je možnost vrátit se opět do prestižního dlouhodrážního šampionátu zase reálnější. „Loni jsem v challenge chytil syndrom vyhasnutí,“ připomíná. „Připadal jsem si, že na motorce sedím obráceně. A tak si letos udělám samolepky, abych věděl, jak si sednout (smích). Mrzí mě ta chřipka, ale pořád lepší než Appletonova zlomená noha. V pátek mám ještě šichtu, snažím se dodělat všechny úkoly, snad nebude komplikace, abych musel bejt‘ v práci dýl. A ráno směr Mariánky.“

Lázeňský kilometr patří mezi oblíbené dráhy Richarda Wolffa. „Každopádně,“ souhlasí. „O tom jsme už psali. Když za to bereš a jedeš tam první, je to šmytec. Uvidíme, necháme to vlkovi nebo osudu. Připravuju se co nejlíp a jdeme do toho. A bilancovat budeme až po patnácti jízdách.“

Foto: Antonín Škach a Jiří Bayer

Minirozhovor

V budoucnu se nad ovály může rozhostit hrobové ticho

Praha – 15. září
Na počátku dvacátého století se spalovací motor prosadil v soutěži při pohonu silničních vozidel nad parním strojem a elektromotorem. Nyní se však zdá, že může jít o vítězství dočasné, jelikož vzhledem k limitům zásob ropy, snahám ekologů a vývoji akumulátorů by budoucnost mohla patřit elektrického pohonu. Zdeněk Schneiderwind byl dokonce minulý týden v Morizes svědkem prezentace plochodrážních motocyklů poháněných akumulátorem a magazínu speedwayA-Z se svěřil, že ho tiché motocykly rozhodně nenadchly.

„Měli tam dvě motorky na baterky,“ vypráví Zdeněk Schneiderwind, který už tradičně doprovázel svého chráněnce Josefa France. „Zkoušeli to tam Philippe Ostyn a Richard de Biasi. Jelo to smykem, ale neslyšel jsem vůbec nic. Nevím, jestli to má smysl. Byl jsem se podívat na jejich startu, je to ale nepřirozený.“

Elektromotocykly nenadchly ani diváky. „Když vrčeli na startu, lidi se smáli,“ líčí Zdeněk Schneiderwind. „Najednou se začalo hrabat od kola a vyrazili. Odjeli tři kola, jeli smykem, všechno jako na ploché dráze, to jako jo, ale jak je to silný, nevím, věnoval jsem se hlavně Pepemu.“

Spolu s pražským trenérem nezbývá než doufat, že nepřichází doba, kdy na plochodrážních oválech budou řvát pouze flat trackové stroje, které při současných předpisech o plochodrážních výfucích zní fanouškovskému uchu rozhodně lépe i nyní. I když na druhou stranu při současné české aférce s kořalkou pančovanou metylem, by elektropohon mohl ušetřit řadu problémů při převozu motocyklů.

Minirozhovor

Září Aleše Drymla vypadá hrozivě

Pardubice – 1. září
Aleš Dryml by se dnes rozhodně nebránil, kdyby si v lotyšském Daugavpilsu připomněl předminulý víkend. V sobotu v Rawiczi skočil s patnácti body do čela průběžné klasifikace evropského šampionátu, aby mu na druhý den v Eenrumu sebrala evropské pódium na trávě jenom nehorázná smůla. Pardubický kapitán se magazínu speedwayA-Z svěřil, že ho čeká poměrně nabité září, jelikož si ke svým závodním úvazkům přibral ještě polský kontrakt.

„Super závody,“ pochvaloval si úvodní evropské finále jednotlivců v Rawiczi,kde mu ovšem musel radit mladší bratr Lukáš, který ovál mezi Wroclawí a Lesznem zná ze svých druholigových časů konce devadesátých let.

„Já tam byl poprvý v životě,“ svěřoval se Aleš Dryml. „Brácha mi řek‘ set up. O tréninku to vypadalo dobře. Potom jsem měl pět bezchybnejch‘ startů. A protože jsem byl potom rychlej‘, nikdo neměl šanci.“

S motorem z Rawicze, který se vrátil ze servisní údržby, ovšem v úterý večer nebyl spokojený. „Zdálo se mi, že mě někdo drží za zadek,“ nebylo mu nad jeho čtyřmi body, i když se čtyřmi bonusy, vůbec do řeči. A tak otočme list na stránku s nadpisem Daugavpils.

„Tam to znám,“ říkal. „Ale je to už dlouhá doba, byly ještě starý vejfuky. Převod vím a ostatní doladíme tam. Pracovat se musí.“ Výchozí pozice pardubického závodníka je optimální, protože Tomasz Gapinski ztrácí dva a Robert Miskowiak s Andrzejem Lebeděvsem už pět bodů.

„Určitě by to bylo dobrý,“ zasnil se Aleš Dryml nad možností zůstat na čele průběžné klasifikace až do konce seriálu. „Mám doma tolik stříbrnejch‘ a bramborovejch‘ medailí, takže by to chtělo změnu.“

Ke zlatu ovšem nebylo daleko hned druhý den po Rawiczi, kdy se Aleš Dryml přes noc po ose přesunul do nizozemského Eenrumu. „Trénink byl super,“ zavzpomínal. „Čtyři skvělý jízdy, měl jsem skvělý starty a nikdo se mi nepřiblížil.“

Postup do finále A byl za těchto okolností naprosto automatický, jenže šly hlasy, že nový šampión Jörg Tebbe odstartoval jízdu sám. „Já to neviděl,“ komentoval ožehavé téma Aleš Dryml. „Měl to ale zastavit. Lidi, co tam byli, říkali, že to neměl pouštět.“

Přesto nebylo nic ztraceno. „Snažil jsem se manévrovat, ale dostal jsem afku,“ vrátil se pardubický závodník k rozhodujícím momentům. „Zkusil jsem jinou stopu, ale dostal jsem od Jörga Tebbeho. Noha se mi dostala pod hák. Nešlo s tím nic dělat, bota byla zničená.“

Stokrát škoda, uvážíme-li neotřesitelné postavení Aleše Drymla v základní části. „Ten systém bojoval proti mně,“ povzdechl si nad systémem s jednou rozhodující rozjížďkou. „Po základu jsem měl dvacet bodů, druhej‘ v pořadí jenom šestnáct. Kdyby se body sčítaly, byl bych na bedně. Ale měl jsem ohnutej‘ hák, noha mě bolela, nešlo pokračovat.“

Po dnešním Daugavpilsu čeká Aleše Drymla náročný program. „Celý září je hodně závodů v Anglii,“ odhaluje zápisy ze svého diáře. „Ten měsíc vypadá hodně děsivě. A to jsem ještě podepsal Gniezno na další možná tři závody…“

Foto: Wojta Zavřel

Minirozhovor

Josef Franc si dává týden pauzy

Třebusice – 1. srpna
Vyšetření, které Josef Franc postoupil u pardubického primáře Tomáše Brože, naštěstí neodhalila žádná zranění. Pražský závodník, potlučený během svého pádu při semifinále evropského šampionátu ve Werlte, si dává týden pauzu. Magazínu speedwayA-Z se svěřil, že by měl být fit pro mistrovství republiky dvojic, avšak nebude nic lámat přes koleno.

„Z pádu si nic nepamatuju,“ říká Josef Franc. „Vybavuju si jen závody předtím. Kluci se o mě pěkně postarali a teď rehabilituju se svou přítelkyní Terezkou. Pěkně se o mě stará, ale možná jí už lezu na nervy (smích).“

Pražský závodník, který do travnatého finále šampionátu Evropy, postoupil jako náhradník, naštěstí svůj pád neodskákal žádným zraněním. „Byl jsem v nemocnici v Pardubicích na cétéčku hlavy,“ svěřuje se. „To je OK, mám ještě něco s kolenem, ale na rentgenu se nic nepoznalo. Chodit můžu, mám doporučenou magnetickou rezonanci, kam jdu zejtra.“

Do závodního kolotoče by měl naskočit opět až příští týden. „Dávám si tejden volno,“ odhaluje své plány. „Uvidím, jestli se zregeneruju, ale nebudu nic lámat přes koleno. Zdraví je přednější.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)