Archiv pro rubriku: Minirozhovor

Václav Milík věří, že se mu prostor v Praze nabídne

Bernardov – 16. května
Má za sebou povedený týden. I když do kvalifikace světového juniorského šampionátu odjížděl bez jednoho motoru zadřeného při pardubické extralize, nakonec v Červenogradu hrál úlohu jediného suveréna. V neděli v Žarnovici byl nejlepším z českého týmu, který vyhrál ouverturu jadranského šampionátu družstev. Poslední nula šla na vrub zkratu v elektrickém okruhu. Včera ve Mšeně byl jedním z mála, kdo neláteřil na stav dráhy. By se mu v jednom případě nevyhnul pád, zatížil pardubické konto čtrnácti body. Václav Milík se magazínu speedwayA-Z svěřil nejen se svou touhou po medailích v mistrovství světa juniorů, ale také s vírou, že mu zítřejší SGP České republiky poskytne jezdecký prostor.

„Silnice děravý a úplně na prd,“ svěřuje se Václav Milík se svými dojmy z Ukrajiny. Ovšem cestu do Červenogradu už důvěrně zná. Stejně jako místní ovál, což se dokonale projevilo rovněž v sobotu. „Po Evropě jsem věděl, jak nastavit motorky. Když přišly závody, dařily se mi starty. Ten den se mi chtělo závodit!“

Jeho bodové konto se radovalo nad maximálními příděly, jimiž ho pardubický závodník neúnavně zásoboval. „První dvě jízdy to bylo od startu do cíle,“ popisuje svá úvodní sóla. „Ve třetí jsem neodstartoval, ale Vladimira Borodulina jsem dojel v druhý zatáčce.“

Po třech sériích se devítibodovému Václava Milíkovi nemohl rovnat vůbec nikdo. „Ve čtvrtý jízdě to bylo taky dobrý,“ trošku bagatelizuje své další vítězství. „Až v poslední jízdě na mě odstartoval Andrzej Lebeděvs. Nešlo to dohnat. Byla to jednokolejka s jednou rychlou stopou. Nedalo se s tím nic dělat.“

Václav Milík je stejně jako loni jediným českým finalistou světového šampionátu, jehož po červnové ouvertuře v Pile čekají zastávky v Berwicku a Terenzanu. „Doufám, že se bude dařit i tam,“ přeje si. „Celková bedna je můj cíl. Už loni jsem poznal, že nejsou neporazitelný. A kdo odstartuje, vyhrává. Doufám, že se bude dařit a já na tý bedně budu.“

Zítra večer Václava Milíka očekává start v pražské velké ceně, kde se podruhé domácího publiku předvede v úloze prvního náhradníka. „Dneska si pojedu zatrénovat,“ říká. „Doufám, že se na to Nicki nakonec vyprdne (smích).“

Jenže dánský borec dává jasně najevo, že nastoupí i se zlomeným předloktím, na něž si pořídil speciální chránič. „Nějaká rozjížďka by mohla vyjít,“ komentuje Václav Milík situaci. „Hlavně ne poslední, když je člověk studenej‘, je to na prd.“

Úřadující český šampión se prozatím do světa velkých cen zapsal jedinou nulu. Zaznamenal ji loni na Markétě, když v rozjížďce s číslem nahradil Kennetha Bjerre, který kvůli poruše motocyklu pošvihnul dvouminutový limit.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Michal Kohout

Patrik Mikel si dopřeje tréninkovou sezónu pro své celkové zlepšení

Březolupy – 27. dubna
Diváci plochodrážních závodů ho letos prozatím mohli vidět v akci pouze za řidítky pitbike, s nímž se proháněl minulou sobotu po březolupském areálu. Pro vítěze zlatého poháru UEM stopětadvacítek, což klidně snese označení evropského šampióna, je to vskutku netradiční stroj. Jenže ze stopětadvacítek už vyrostl, na pětistovku je ještě mladý a dvěstěpadesátky se u nás nejezdí. Patrik Mikel se magazínu speedwayA-Z svěřil, jak tento rébus vyřešil.

CISLO „Letos je to taková tréninková sezóna, abych se zlepšil,“ vysvětluje Patrik Mikel. „Na fyzičku a všechno. Stopětadvacítky už nechci jet, to je krok dozadu. Možná mistrovství Evropy a svět bych jel. To uvidíme, ale jel bych ho rád.“

Jenže dvěstěpadesátky se u nás nejezdí, takže by se březolupský závodník letos vůbec nemusel už svézt v závodním tempu. „Uvidíme,“ krčí rameny. „V Německu to docela žije. Budu hlavně trénovat na pětistovce. Všechno je ve hvězdách.“

S dvěstěpadesátko debutoval během zlatého poháru mládeže v Teterowě, kde obsadil osmou příčku. „Nevyšlo to,“ nechce se pouštět do delšího vyprávění. „Nedařilo se. Prostě to nevyšlo. Bylo to zkraje sezóny. Ale bylo to i ve mně, těch faktorů se tam sešlo víc. Druhý den jsem už něco zajel. Každopádně bych to rád jel za rok znovu.“

Patnácté narozeniny, které ho opravňují k závodění s pětistovkou oslaví 21. srpna. „Nic už asi nestihnu,“ uvědomuje si pozdní termín. „Nepočítám s ničím, ale možná se něco najde. Uvidí se, jek to všechno bude. Teď musím trénovat, trénovat, trénovat a posilovat. To jsou nejdůležitější věci.“

Pitbike, který dostal společně s rytířským mečem AČR jako nejlepší elév motocyklového sportu, jeho závodnický apetit neuspokojí. „Párkrát jsem trénoval v Březolupech, zítra jedu do Divišova,“ říká. „Trošku mě už svrbí ruce. Přes zimu jsem hodně makal, síly není nikdy dost.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Antonín Škach a Eva Palánová

Lékaři ordinují Martinu Málkovi šest týdnů v klidu

Mšeno – 1. května
Po sobotním triumfu na své moravské dráze pomýšlel březolupsko-žarnovický celek hodně vysoko také při prvomájovém pokračování první ligy ve Mšeně. Jenže čarodějnice předešlého večera evidentně spřádaly zlá kouzla proti němu. Markéta Open netrvalo snad ani čtvrt hodiny a z nahlášené koaliční sestavy zbyla pouhá třetina. Nejprve se po svém pádu v rozjížďce s číslem dvě převlékal Daniel Hádek a o dvě jízdy později skončil v sanitce Martin Málek. Ten nyní může na půldruhého měsíce na závodění bohužel zapomenout.

„Zezačátku byla hodně divoká dráha,“ vyprávěl březolupský borec, proč pro něho Markéta Open skončilo tak brzy. „Prostě chyba. Co si tak pamatuju, chtěl jsem se už vykašlat na stíhání Andreje Kudrjašova. Udělal jsem hodně rychlý nájezd na lajnu. A nepodrželo mě to tam.“

Jan Holub ve snaze nenajet do svého soka volil raději dobrovolný pád, nicméně Martin Málek se přesto postaral zdravotníkům o práci. „Smůla byla, že mi motorka přiklepla nohu,“ povzdechl si. „Dvě kosti v kotníku jsou zlomené, teď mě čeká léčba. Od včerejška je to čerstvé a první zprávy jsou šest týdnů klidu.“

Do poloviny června čekají jeho extraligový Slaný výjezd do Mšena a domácí duel s Prahou. Do mistrovství Evropy však zasáhne až koncem šestého měsíce v Murecku.

Foto: Eva Palánová

Eduard Krčmář plánuje v pondělí trénink

Mšeno – 1. května
V mšenských boxech předevčírem nechyběl ani Eduard Krčmář, by samozřejmě v roli diváka. Fraktura jeho klíční kosti, kterou utrpěl v půli dubna při juniorských družstvech na své domácí dráze, se zdárně hojí. Juniorský šampión republiky to magazínu speedwayA-Z dokázal, když zvedl obě ruce vysoko nad hlavu.

„V pondělí jdu ve Slaným trénovat,“ přiblížil své nejbližší plány. „Snad to bude v pohodě.“ Důvod, proč slánský závodník spěchá, je nasnadě.

„Příští sobotu chci startovat v juniorským mistrovství světa v Rawiczi,“ upřesnil.

Foto: Eva Palánová

Ondřej Veverka se bude na plochou dráhu bohužel už jen dívat

Praha – 27. března
Onemocnění mononukleózou mu loni sebralo velkou část sezóny. S o to větší vervou se pustil do přípravy na tu letošní. Jenže počátkem března přišla jako blesk z čistého nebe pohroma. Jeho tatínek Hynek skončil v nemocnici s infarktem a neutěšená situace přinutila Ondřeje Veverku ukončit závodní kariéru.

„Skončil jsem z finančních důvodů,“ říká Ondřej Veverka smutně. „Táta byl na operaci se srdcem a dělali mu pětinásobnej bajpas. Už asi nebude moct pracovat a máma sama finančně neutáhne byt a hypotéku. Budu muset jít do práce a holt na plochou dráhu nezbydou peníze.“

Ondřej Veverka má na svém facebookovém profilu v kolonce náboženství uvedeno motorkář. S motorem mezi dvěma koly v jedné stopě jezdí už od svých šesti let a jeho plochodrážní kariéru před šesti lety nastartovala návštěva Tomíčkova memoriálu.

„Motorky mi samozřejmě budou chybět, závodění a všechno kolem něj,“ připouští, nicméně k otázce po možném comebacku, až se situace usadí, se staví skepticky. „No, rád bych, ale myslím, že už to nebude možný jak z finančních důvodů, tak i jezdeckých. Chci se ale ve světě plochý dráhy pohybovat dál aspoň jako divák nebo když budu moct někomu pomáhat s motorkama.“

Foto: Eva Palánová

Lukáš Volejník neměl pesimistické myšlenky

Praha, Ruzyně – 25. března
Dnes odpoledne nás při návratu z Uppsaly na letišti v Arlandě čekalo milé překvapení. V pátek 15. března se při závodě na ledové ploché dráze nepříjemně zranil mladý talentovaný jezdec Lukáš Volejník, rodák z Osečné. Sice ač upoután na lůžko, byl relativně v dobré náladě, tím spíše, že se vracel s námi domů k manželce a dvěma malým dětem.

Samozřejmě jsme toho využili a požádali ho o přiblížení toho, jak došlo ke kolizi a následnému nepříjemnému pádu. „Měl to být pohodový závod na konci sezóny,“ odpověděl. „Při neúčasti Poláků byly rozjížďky jen ve třech. Jel jsem v první sérii, kdy dobře odstartoval Niklas Svensson, a já byl na druhé pozici. Při výjezdu z první zatáčky mě sestřelil jezdec jedoucí za mnou. Skončil jsem v balících slámy a ještě k tomu pod motocyklem.“

Hned bylo vidět, že je zle. „Podle bolesti jsem pochopil, že jde o vážnější zranění a tím se pro mě čekání na pomoc a sanitku zdálo nekonečné,“ pokračuje Lukáš Volejník. „Přesto musím říci, že následná péče švédských lékařů byla perfektní. Zranění bylo opravdu většího rozsahu, než jsem si myslel. Mám na dvakrát naštíplou pánev a třicet stehů na pravé noze včetně čtyř vnitřních.“

Z toho opravdu zatrnulo. Jaká je doba léčení a rekonvalescence? „Když vše půjde hladce nakonec to vyznívá docela optimisticky, půjde zhruba o jeden měsíc,“ přemítá Lukáš Volejník. „Samozřejmě v současné době nepřemýšlím, kdy znovu sednu na motorku. Bylo štěstím v neštěstí, že k tomu došlo na závěr sezóny. Nyní jsem rád, že letím domů a moc se těším na rodinu.“

Poděkovali jsme za rozhovor a popřáli Lukášovi brzké uzdravení a hodné štěstí. Krátce na to jsme přistáli na letišti Václav Havla v Praze.

Foto: Zbyněk Nejezchleba