Pardubice – 7. srpna
Když se včera v rozjížďce s číslem tři před ním náhle objevil Stanislaw Burza, nestačil se ani leknout. Náraz byl nevyhnutelný stejně jako nedobrovolná katapultáž ze sedla. Během letu vzduchem mu hlavou bleskla myšlenka, jestli osud znovu dramaticky nepřevrací jeho plány. Jako v pondělí, kdy mu zazvonil mobil, a z druhé strany se ozval promotér Plymouthu, s nímž podepsal kontrakt. Naštěstí Hynek Štichauer z kolize se svým polským kolegou vyvázl bez vážnější úhony a může se dnes vydat vstříc další kapitole svého působení na Britských ostrovech.

„Opravdu jsem se Staszka lek‘,“ vyprávěl po závodech, přičemž si mnul naražený loket. „Objevil se tam zničehonic. Zvedlo se mu to, vjel do mý stopy. Byl bez plynu, já měl plnej‘ a trefil jsem ho.“

I když se Hynek Štichauer dostal do péče lékařů, už první zprávy o jeho zdravotním stavu hýřily optimismem. A vskutku po pár minutách zdržení mítink pokračoval opakovanou rozjížďkou s číslem tři. Sebastian Ulamek kraloval stylem start – cíl, avšak pardubický tandem vystavěl nepřekonatelnou hráz Martinu Málkovi. Vzápětí však domácí putovali do čela, z něhož je už hosté nedokázali sestřelit.

Hynek Štichauer se tím pádem může vypravit na druhý břeh kanálu La Manche., kde ho již zítra čeká první závod v Somersetu. Přitom ještě minulý týden přemítal zejména o obou českých ligách a těšil se na Zlatou přilbu SNP do Žarnovice.

„V pondělí jsme se domluvili,“ vysvětluje pardubický závodník příčinu rychlého přepisování svého diáře na druhou půlku letošní plochodrážní kampaně. „Volal promotér, jestli chci do konce sezóny. Kejvnul jsem, ve čtvrtek odjíždím a zůstávám tam do 30. srpna. Pak se uvidí, začátkem září jedeme doma extraligu proti Mšenu, budu se muset vrátit.“

Hynek Štichauer závodil za Plymouth Devils už předloni. V devíti závodech si vysloužil average 4,70 a jeho působení v klubu ukončila kolize s týmovým kolegou Jesperem Kristensenem, čímž kulminovala jeho série zdravotních problémů. Pardubický závodník se vrací s average 5,30, aby zastoupil Simona Nielsena, jehož trápí zranění ramene.

„Chci do profesionální ligy,“ má naprosto jasno o dalším směrování své kariéry. „Jestli se ukážu, rád bych zpátky do Elite League. Uvidíme, jak to půjde. Bylo to těžký rozhodování. Hlavně když ti v pondělí řeknou a už v pátek máš závody.“

Inu, podobné zvraty nejsou na ploché dráze zas až tak neobvyklé. „Trošku jsem se potlouk‘,“ vrací se Hynek Štichauer ještě ke smolnému počátku včerejší extraligy. „Z toho nejsem nadšenej‘, ale jsem závodník a musím závodit. Do Anglie se mnou jede mecháno Martin, bude to lepší. Chci jezdit, jezdit dobře a hlavně se tam nechci zmáknout.“

Foto: Wojta Zavřel

Slaný – 30. července
Loni ho juniorský šampionát v Pardubicích vynesl na mistrovský piedestal, letos mu zkomplikoval plány. Zadřený motor z rozjížďky s číslem čtyři ho nemrzel tolik jako nezaviněná kolize s Lukaszem Bojarskim v patnácté jízdě. Díky ní se letos už podruhé zotavuje z fraktury klíční kosti. Eduard Krčmář se magazínu speedwayA-Z svěřil, že své plány na návrat na ovály osnuje na září.

„Byla to hrozná rána,“ vypráví Eduard Krčmář, co se minulou středu stalo ve druhé zatáčce patnácté jízdy, kterou vedl před polským závodníkem. „Hlavně, jak jsem spad‘, nevěděl jsem, co se děje. Byla to hrozná bolest.“

Slánský junior se hned ve čtvrtek podrobil operaci. „Je to rozdrcený,“ říká. „Mám tam dvě destičky a dvanáct šroubů. Vyndali drát z předchozí operace levé kličky a sešroubovali tu pravou.“

Po pádu během dubnových juniorských družstev nezbude Eduardovi Krčmářovi, než na marodce spřádat plány na závodní comeback. „Je to pech,“ krčí rameny nad připomínkou svých letošních pádů. „Ale snad jsem si to už vybral. Mám stát asi šest tejdnů, zrovna jedeme dvě extraligy, ale v září bych chtěl stihnout všechno.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Bernardov – 28. července
S nároďákem vycestoval prozatím jen v roli pohotovostní rezervy pro strýčka příhodu, kdyby se někomu z hlavního kádru něco přihodilo. Z účasti na loňském race-off ho paradoxně vyřadil vlastní motor, který mu při montáži do rámu přimáčkl ruku k zemi jeho dílny. Nicméně letos nemohl v hledáčku Milana Špinky chybět, a protože Česká republika hostila vyvrcholení světového poháru, Václav Milík v prestižním šampionátu debutoval rovnou v nejdůležitějším mítinku.

„Dráha byla jiná než o tréninku,“ připomíná pardubický junior svůj první poznatek z minulé soboty. „Měli jsme to nastavený podle pátku, ale já si kopnul do dráhy a viděl, že je jiná. Ale měli jsme jít ještě o zub jinam, bylo to pomalý.“

Navzdory vší snaze a bojovnosti se z prvních dvou rozjížděk vracel na štítě. „Ještě na druhou jízdu to nebylo ono,“ říká. „Ve třetí jízdě jo, ale zvingloval jsem to.“ Z pádu ve druhé zatáčce rozjížďky s číslem deset se naštěstí rychle oklepal. A rychle se vydal na cestu, na jejímž konci měl být po Aleši Drymlovi druhým bodově nejproduktivnějším členem českého národního týmu.

„Dostal jsem nápad,“ pokračuje Václav Milík ve svém vyprávění. „Změnili jsme převod a trysku a bylo to rychlý.“ Šestnáctá jízda se nesla v duchu polského náporu na vedoucí Dány. Marek Cieslak vyslal do akce Jaroslawa Hampela a on v roli žolíka vedl od startu až do cíle. Nicki Pedersen naproti tomu skončil velice rychle a Václav Milík inkasoval svůj první bod v mistrovství světa družstev.

Shodou okolností na legendárního Dána narazil ještě jednou v rozjížďce s číslem osmnáct. Potomci dávných Vikingů potřebovali body jako sůl a Nicki Pedersen si nehodlal vítězství, jež jeho tým vrátilo zpátky do průběžného vedení, nechat vzít. Václav Milík se ho ovšem držel jako klíště, útočil na něho a přitom stačil odvracet nájezdy Jasona Doyleho a Patryka Dudka.

„Byl jsem rychlej‘ a najížděl si Nickiho,“ uvědomuje si. „Jeho skalp mám už z extraligy. Takový věci si člověk pamatuje. Jako loni Grega Hancocka ve Mšeně.“ Ani finále světového poháru družstev anno domini 2013 z jeho paměti dozajista nezmizí jen tak. „Závody měly začít až od pátý jízdy,“ povzdechne si nad dlouhým hledáním správného nastavení.

A jak vnímá, že se v soutěži vůbec poprvé objevil až v jejím finále? „Mám štěstí, že jsme to pořádali my,“ stojí oběma nohama pevně na zemi. „Ale až budeme já, Eda, Zdenda Holub nebo Čejen starší, probojujeme se tam. Budeme dobrej‘ tým a probojujeme se tam sami bez přímýho nasazení. Pak by bylo dobrý mít i tu medaili, kterou jsme letos nedali.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Wojta Zavřel

Pardubice – 10. července
Včera bylo v pardubickém Svítkově rušno nejen kvůli večernímu pokračování juniorských družstev tradičně doprovázených stopětadvacítkami. Na ovále se trénovalo už dopoledne, avšak hlavní nápor začal po obědě až do sedmnácti hodin. Josef Franc ladil svůj dlouhodrážní speciál před odjezdem do Marmande, Karel Kadlec testoval svého stojatého veterána pro evropskou sérii veteránů poslední červencový pátek. Poprvé po zranění usedl do sedla Lukáš Dryml, podruhé Matěj Kůs, který se magazínu speedwayA-Z svěřil s touhou nevypadnout ze sestavy národního týmu pro světový pohár.

„Motorky fungujou skvěle, já se cejtím perfektně,“ říkal krátce před tím, než vyklidil svůj box. „Pauza mi prospěla po všech stránkách. Dostal jsem se k panu Kolářovi, nejlepšímu fyzioterapeutovi. V úterý jsem byl na magnetický rezonanci. Frakturu lopatky objevili po třech dnech, vazy po třech tejdnech a teď mi zjistili zlomenou kličku.“

A jak je to tedy s návratem do závodního rytmu? „Nechci to uspěchat,“ tvrdí pražský závodník. „Dělám, abych se vrátil co nejdřív. Hlavně kvůli světovýmu poháru. Patřím do toho týmu. Na jiný dráze bych to neřešil, ale Markétu znám a umím na ní zajet. Na Tomíčka se tam taky vždycky kousnu. Je to pro mě strašná motivace, ale rozhodnutí je samozřejmě na trenérovi.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Chotíkov – 9. července
Po čtyřech rozjížďkách pátečního extraligového duelu mezi Mšenem a Prahou se domácí drželi o dva body v průběžném čele. O chvilku později to s nimi vypadalo ještě lépe. Daniel Hádek v páté jízdě skvěle odstartoval a Jan Jaroš v první zatáčce objel Zdeňka Holuba. Pražský junior se záhy vrátil na druhou příčku, avšak marně dotíral na mšenského juniora v čele. Jenže na protilehlé rovince Daniel Hádek narazil do mantinelu. Z repete byl samozřejmě vyloučen a od té doby to šlo se Mšenem z kopce. O tom ale neměl ani tušení, protože dlel na palubě sanitky, která ho vezla na vyšetření do mělnické nemocnice. Podezření na frakturu žeber se naštěstí nepotvrdilo, nicméně plzeňský závodník si dopřeje zítra den závodního klidu a soustředí se na sobotní semifinále mistrovství republiky jednotlivců v Liberci.

„Chyt‘ jsem kolej a už jsem jel rovně,“ líčí Daniel Hádek, co se to vlastně v osudné rozjížďce s číslem pět seběhlo. „Než jsem srazil motorku dolů, narazil jsem na prkna. Odrazil jsem se na druhou stranu. Klika, že mě nechyt‘ Honza Jarošů.“

Zběžná diagnóza o zlomených žebrech byla naštěstí planá. „Jsem akorát pomlácenej‘,“ svěřuje se Daniel Hádek se svým aktuálním zdravotním stavem. „Chytly mě záda a mám hodně naražený žebra.“

Na cestu do Pardubic však nemá zítra ani pomyšlení. „Nejedu,“ říká jednoznačně. „Chci dát dohromady na Liberec sebe i motorku. Má malinko zohejbaný vidle. Chtěl bych postoupit. Záleží, jak mi sedne dráha. Je to tam jak kdy.“

Foto: Wojta Zavřel a Kiril Ianatchkov