Inzell – 19. a 20. března
Sezóna plochodrážních závodů na ledu je pro Středoevropana poměrně krátkou a exotickou záležitostí.  Do Skandinávie, Ruska a Kazachstánu se vypraví většinou pouze přímo zúčastnění jezdci  s doprovodem.  Berlin, Assen a Inzell, to jsou cílové destinace pro seriál mistrovství světa poněkud nepatřičně prosazovaného pod názvem FIM Ice Speedway Gladiators.  První dva evropské zavodni víkendy navázaly na úvodní kola  a neuvěřitelným způsobem srovnaly čelo celkové kvalifikace.  Z  pětky ruských stálých účastníků seriálu světového šampionátu se první tří vešli do rozdílu pouhých třech bodů! Lepší pozvánku do finálového klání snad nešlo připravit. Pro české fanoušky pořadatele navíc dodali bonus účasti Antonína Klatovského místo Fina Antti Aakko.

 

Holubice rozjásává davy
Začněme tedy bratry Klatovskými. Starší Antonín odložil čertovskou čepici a objevil se v nové vizáži. Dominovala nova bekovka, plochá čepka s kšiltem. Zdá se, že přidal i pár kilogramů navíc, ale u tak velkého chlapa a s ledařskou ochrannou výbavou  pod kombinézou těžko soudit. Rukavice ve zlaté barvě dál přidaly na celkovém dojmu. A ke všemu motocykly Klabo Teamu jsou bezpochyby nejhezčí z celého startovního pole.

Antonín Klatovský po  oba dva dny působil uvolněné a v té nejlepší náladě. Také neměl co ztratit, jelikož se účastnil jen posledních dvou závodů. Jeho bratr Jan byl pravým opakem. V Berlině jsem měl přežitost na vlastní očí pozorovat jeho odhodlání po oba dny závodu. Už před sobotním startem na něm bylo poznat nesmírně zaujetí. Někdo z německých pořadatelů ho pěkně rozčilil, ale bylo potřeba doufat, že páru vypustí v tom nejlepším smyslu výrazu na ledové draze.

Vždyť měl za sebou první účast v semifinále, na kterou určitě by rad navázal.  V sobotu nasbíral pět bodů, z toho tři za vítězství e třinácté jízdě  stejně jak v Berlíně po pádu Švéda Ove Ledströma. Neděle byla mnohem úspěšnější a se sedmi body Jan Klatovský skutečně klepal na dveře semifinále, ale prohrál až po započítání vítězství Švéda Daniela Hendersona v relativně slabší páté jízdě proti Němcům Niedermaierovi a Pletschacherovi a nevyježděnému Antonínu Klatovskému.

Porovnejme s šestou jízdou s výsledky:  Chomiceč, Ivanov, Myškovec, Jan Klatovský, jedinou v které Jan Klatovský nebodoval. Starší Antonín takové bodové zisky nepředvedl a první den získal jediný bod na mladého Lucu Bauera. V jízdě s číslem jedenáct měl defekt převodovky, který nestačil odstranit za dvě minuty a nestartoval. V nedělí  tři za tři třetí místa. První nulu zapsal ihned v první jízdě proti třem Rusům, druhou až v úplně poslední dvacáté, kdy asi víc připravoval show pro diváky na rozloučenou. A ta se povedla.

Antonín Klatovský je pověstný oslavnou holubicí, kterou předvádí pokaždé, kdy projede cílem na prvním místě. V Inzellu k tomu mohlo dojit jen těžko, tak se předvedl, až na konec svého působení. Jenomže Jihočechova show zapůsobila na přítomné diváky mnohem víc než případný lepší bodový zisk.

Jízdu po zadním kole předvedlo, tu lépe, onde hůř víc jezdců, ale akrobacie Antonína Klatovského předčila všechny tyto předváděčky a bezpečně je zastínila. Takže z pohledu propagace českých ledařů účinkovaní bratrů Klatovských bylo velice úspěšně a zasloužilo si potlesk diváků. Co bude za rok, uvidíme.

 

Třetí místo ve finále titul nebere

Z ostatních jezdců mimo ruských suverénů nejlépe působil bezesporu Rakušan Franz Zorn. Ten je nejen velice populární, ale taky jediný co umí potrápit Rusy a to pravidelně během celého seriálu. Nikdy neskončil mimo semifinále a k pátému místu v celkovém hodnocení měl docela blízko. Franz Zorn už v Berlině vedl po dvě, tři kola proti trojici Rusů a stejně výborné starty se mu dařily i v Inzellu.

Dobře zajeli Švéd Niklas Kalin Svensson a domácí  Günther, který dokonce v neděli nikoho neodstřelil,  což neplatilo o sobotě. Solidně se prezentoval  Stefan Svensson.  Na opačném pólu byly mladičký Luca Bauer a Švéd Ove Ledström. Syn Günther Bauera, Luca je zatím přiliž opatrný a dojížděl většinou daleko vzadu. Ove Ledström, kterého kočíruje a doprovází sám legendárný Posa Serenius, je naopak přiliž odvážný a velmi často padal. Švéd Daniel Henderson se probojoval do nedělního semifinále a byl to úspěch pro sympatického Švéda.  Zase, co bude za rok, těžko odhadnout. Je dobře ale, že se vedle Rusů a evropských veteránů objevují i jezdci mladší.

A teď k tomu nejdůležitějšímu, soupeření o titul mistra světa. O tom, že ho získá někdo z ruských jezdců, asi pochyboval už na začátku seriálu málokdo. Nesporným favoritem byl  šampión z roku 2013 Danil Ivanov, který má víc druhých míst v mistrovství světa než Nikolaj Krasnikov titulů!  Start sezóny se mu povedl a do Berlina přijel s dobrými vyhlídkami na zisk druhého  titulu. Jenomže už  tam zakopl,  začal ztrácet body vinou ztráty výkonu motocyklu anebo v semifinále a finále. Každopádně do Inzellu dorazil se ztrátou na vedoucí dvojici. Po nizozemském Assenu sice ztrácel sice jenom tři body na Dmitrije Chomiceviče a dva na Dmitrije Koltakova, ale tu ztrátu už nedokázal smazat. V Inzellu se dařilo obojím soupeřům a Danil Ivanov nenašel na ně účinnou taktiku a nakonec titul nezískal.

Dmitrij Chomicevič byl v lepší pozice a dařilo se mu víc až do sobotního finále. Tam nepochopitelně hrubě chyboval a byl vyloučen za předčasný start a přetržení startovací pasky. Špatná zpráva pro Chomiceviče, ale skvěla záplata pro diváky. Příležitosti se chopil soujmenovec Dmitrije Koltakov, kterého pro změnu doprovázel slavný Nikolaj Krasnikov  a před nedělním startem vše bylo pořád otevřené. Jenomže sympaticky Chomicevič zachoval hladnou hlavu a k finální jízdě přijížděl k startovací pasce s komfortním tříbodovým bodovým náskokem. Vítězství Koltakova a propad Chomiceviče by vedl k rovností bodu, jenomže leader toho nedopustil. Chomicevič odstartoval nesmírně odvážně a jako pravý mistr po tři kola vedl finálovou jízdu. Pak možná zvítězil rozum a nehal se předjet jedoucím vabank  Koltakovem. Pak jel poslední kolo takticky obrannou stopou a ani mu moc nevadilo, že na čáře ho předjel i Igor Kononov. Bod bohatě stačil k zisku titulu.

Ledaři nezklamali a odjeli skvělé mistrovství plné zvratů a dramatu. Nejsou to žádní gladiátoři, kteří by si zahrávali se smrtí. Naopak, jsou to neohrožení sportovci, kteří dobře vědí hranice možného a nebojí se pochybovat se těsně u nich. Snad není lepší podívaná než rychle jedoucí ohrotovaná motorka na hraně ledového oválu s jezdcem vysedlým nad betonovým vnitřkem oválu. Pro Čechy o to hezčí, předvádí-li ji Jan Klatovský.

 

A na to se těšmě i za rok!

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Kiril Ianatchkov

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Berlín – 5. a 6. března
Historie ledové ploché dráhy v Berlině začíná rokem 1975. Hned dva reprezentanti ČSSR Milan Špinka s Janem Vernerem stáli na stupních vítězů. Podlehli pouze vítězi, Švédovi Hansi Johanssonovi. Od té doby Berlin pořádá každoročně závod této velice atraktivní motoristické discipliny. Závod Grand Prix se naposledy jel v roce 2010 a pak německá metropole zažila jen kvalifikační závody a dvě finále světového šampionátu družstev. Zajímavé je, že oba posledně jmenované závody skončily ve stejném pořadi Rusko, Rakousko a Česká republika. Takže letos, po šestileté odmlce Eis Speedway Union znovu udělal závod finále individuálního mistrovství světa na ledové ploché dráze.

 

 

Anglický fotbalový kanonýr Gary Lineker svého času prohlásil: „Football is a simple game. Twenty-two men chase a ball for 90 minutes and at the end, the Germans always win.“ Abych ho parafrázoval, finále světového šampionátu na ledové dráze je takový jednoduchy závod, ve kterém šestnáct jezdců odjede dvacet čtyřkolových jízd, 2 semifinále a finále a nakonec vždy vyhrávají Rusové.

Nebylo tomu jinak ani v prvním březnovém víkendu na berlínském Horst-Dohm-Eisstadionu. Oba dva dny finále úplně ovládli Rusové a v celkovém pořadi jen skvělý Franz Zorn dokázal odsunout první den Jegora Myškovce na šesté místo. Kouzlo ledového speedway ale nespočívá ve výsledcích samotných, ale v cestě jejích dosažení.

Zářným příkladem tohoto tvrzení budiž Jan Klatovský, jediný český účastník berlínského finále. Jel velice dobře, ale jak je u něj zvykem na první pohled lehce promarnil několik bodů. Startoval dobře a soupeřil se sobě rovnýma. Na Rusy k lítosti tentokrát neměl. A zaslouženě se v první den probojoval do semifinále. Vydřel bod po pádu Niklase Svenssona ze třetího místa v poslední zatáčce čtvrté jízdy.

Vyhrál opakovanou šestou rozjížďku, ve které byl předtím za pád vyloučen Daniel Henderson a dovezl dva body z poslední dvacáté jízdy, ve které pro změnu upadl Ove Ledström, když Jan Klatovský byl v čele. Opakovanou jizdu sice vyhrál domaci veterán Günther Bauer a dosáhl stejný počet šesti bodů co Jan Klatovský, ale právě druhé místo posunulo Čecha do semifinále. A to mne velice potěšilo, protože si tento nesporný úspěch zasloužil. Druhy den dle mého skromného názoru jel Jan Klatovský mnohem lépe s větším nasazením a bravurou, ale nestačilo to. Už v druhé serii přepálil souboj o druhé místo se Svensonem a propadl se na poslední místo za Němcem Weberem, kterého pravidelně poráží. A místo dvou, anebo alespoň jednoho bodu, byla z toho nula.

Podobně skončil za Nidermaierem, kterého taky umí porazit, na třetím místě v páté jízdě, kterou vyhrál Rus Myškovec. V jedenácté jízdě měl nejtěžší los toho dne Rusy Kononov a Chomiceviče a Rakušana Zorna. Skončilo to další nulou. Franz Zorn ale jel ještě lépe než v sobotu a opakovaně si zadával s ruskými jezdci. Klatovský pak jel v šestnácté jízdě proti Němcům Pletschacherovi a Bauerovi a Niklasi Svenssonovi. To byli právě ti soupeři, proti kterým Jan Klatovský dokáže zajet a dovézt výsledek. Po startu vypadalo, že si přiveze až tři body do okamžiku, kdy upadl Švéd Niklas Svensson.

Opakovaný start ve třech se zase povedl a Jan Klatovský sváděl vyrovnaný souboj s Pletschacherem. Jenomže Günther Bauer nezvládl motocykl a odstřelil českého závodníka.

O Bauerovi si myslím, že je velice nerozvažným jezdcem, který často přeceňuje své možností a stává se nebezpečným. Naštěstí se obešlo bez zranění a startovalo se do třetice, tentokrát ve dvou. Jenomže Jan Klatovský prohrál na cílové čare. A teď se chci vrátit k myšlence, že někdy bodový výsledek je to méně důležitý, pokud jsme viděli skvělou jizdu. Souboj Pletschacher – Klatovsky patřil k tomu nejlepšímu, co nabídl berlínský víkend.

To klíčové pro vývoj MS se odehrálo, jak bylo zmíněno hlavně mezi pěticí Rusů s příspěvkem Franze Zorna. Prvého dne Rakušan porazil v sedmé jízdě Myškovce a v neděli si to zopakoval v rozjížďce s číslem třináct, ve které jel proti třem Rusům. Vyhrál Koltakov a Danil Ivanov dojel poslední, ale ten měl nejspíš problém s technikou, protože po druhém kole se najednou propadl na samotný chvost a dojížděl v pomalém tempu a daleko vzadu. Hvězdná chvíle Franze Zorna přišla v druhém semifinále, do kterého se probojoval naprosto po zásluze. Franz Zorn, znovu proti třem Rusům, odstartoval nejlépe a dlouho se držel v čele. Už vypadalo, že se senzačně dostane až do finále, aby byl předjet nejdřív Chomicevičem a pak v posledním kole Kononovem. Nadšení publika neznalo hranic a odměnilo účastníky nejlepší jízdy dlouhým aplausem.

Jak sobotní, tak nedělní finále, byly dle očekávání, ruskou záležitostí. Překvapivě oba dva dny se neprosadil úřadující šampión Danil Ivanov. V sobotu upadl a byl vyloučen a v neděli skončil třetí Smolná pro něj nedělní třináctá jízda ho viděla na posledním nebodovaném místě a tak ztratil cenné body do celkové klasifikace.

Ledová plocha dráha se moc neliší od klasické a taky se padá poměrně dost. Jenomže se padá poněkud jinak, protože motocykly nejezdí ve smyku. Pozoruhodný pád měl prvního dne Švéd Niklas Svensson. To když Jan Klatovský získal svůj první bod, který tentokrát doslova mu spadl do klína. Švedova motorka se odrazila a uklouzla dovnitř oválu. V Berlině je tam asfalt, takže motocykl zastavil teprve někde uprostřed plochy. Na štěstí nikoho po cestě nesebral, jinak to mohlo skončit velice špatně.

Ještě hrůzostrašněji vypadal pád v poslední dvacáté jízdě sobotního večera. Upadl Ledström a zůstal ležet na ledě. Na poslední chvíli si mezi ním a motorkou položenou na ledu prokličkoval poslední Niedermaier. Niedermaier měl skvělou reakci, správný odhad a ukázal velké umění v ovládání motocyklu. Nezpanikařil a tím možná přejel velkému neštěstí. V důsledku těchto pádů, pořadatele další den vykázali těch málo fotografu, který původně pustily do vnitřku oválu. Takže si užívejte fotek a těšme se na rozhodující poslední dvě kola v německém Inzellu.

Teď už známe vysledky z nizozemského Assenu a o víkendu budeme svědky nevyrovnanějšího finále posledních let. Dalším bonusem bude účast Antonína Klatovského a budu mu hodně držet palce, protože jeho oslavná jízda po vyhraném závodě je velkou podívanou. Ledová plocha dráha prostě není jen o výsledku.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Kiril Ianatchkov